6th Annual Conference on Architecture and Urbanism 2016 by Jiri Palacky

6 Annual Conference on Architecture and Urbanism th

BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FACULTY OF ARCHITECTURE

2016 Edited by: Jiří Palacký and Kateřina Dokoupilová-Pazderková

6 Annual Conference on Architecture and Urbanism th

BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FACULTY OF ARCHITECTURE

2016 Edited by: Jiří Palacký and Kateřina Dokoupilová-Pazderková ISBN 978-80-214-5418-7

EDITOŘI / EDITORS: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. Ing. arch. Kateřina Dokoupilová-Pazderková, Ph.D. RECENZENTI / REVIEWERS: prof. Ing. arch. Bohumil Kováč, PhD. prof. Ing. arch. Helena Zemánková, CSc. doc. Ing. arch. Eduard Schleger doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr. doc. Ing. arch. Zuzana Tóthová, PhD. doc. Ing. Zdenka Lhotáková, CSc. doc. Ing. Miloslav Meixner, CSc. doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc. Ing. arch. Michal Czafík, PhD. PhDr. Benjamín Fragner Ing. arch. Šárka Malošíková Ing. arch. Mikuláš Starycha Ing. arch. Petr Vokoun akad. soch. Zdeněk Zdařil Tomáš Ctibor JAZYKOVÁ KOREKTURA / LANGUAGE PROOFREADING: CZ, EN /Mgr. Dana Kutálová, SK / Mgr. Radka Uhlířová

EDITORIAL Tento sborník obsahuje 15 úplných textů recenzovaných konferenčních příspěvků 6. mezinárodní konference oboru architektura a urbanismus, která se uskutečnila 11. listopadu 2016 na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně. Mezinárodní konference byla setkáním studentů doktorského studia, uspořádaným za účelem vzájemné výměny zkušeností a poznatků mezi výzkumnými pracovišti a mladými výzkumníky. Konferenci doprovázela v době 11.–18. listopadu 2016 výstava konferenčních posterů, uspořádaná v prostoru galerie MINI. Doktorandi ve dvou tematických okruzích architektura a urbanismus, prezentovali dosavadní výsledky svého výzkumu se zaměřením na téma svojí disertační práce. Letošní 6. ročník konference navázal na předchozí ročníky pořádané v letech 2011 a 2014 na FA ČVUT v Praze, v letech 2012 a 2015 na FA STU v Bratislavě a v roce 2013 na FA VUT v Brně. Rádi bychom poděkovali všem autorům za jejich příspěvky do akademické diskuse a vyjádřili vděčnost recenzentům za jejich pečlivou práci. Především oceňujeme jejich úsilí směřující ke zkvalitnění výzkumné činnosti doktorandů. Rádi bychom také poděkovali Mgr. Daně Kutálové a Mgr. Radce Uhlířové za provedení jazykových korektur příspěvků obsažených v tomto sborníku. Uspořádání konference, výstavy a vydání sborníku bylo podpořeno z prostředků Institucionálního rozvojového projektu RP9062300102 – 6. mezinárodní konference doktorského studia a sympozium specifického výzkumu FA VUT v Brně 2016. Přípravný výbor / Preparatory Committee doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. / koordinace projektu, příprava sborníku Ing. arch. Kateřina Dokoupilová-Pazderková, Ph.D. / koordinace projektu Ing. arch. Eva Horáková / koordinace konference Ing. arch. Barbora Jenčková / koordinace výstavy Ing. Rostislav Košťál / správa webu Vědecký výbor / Scientific Committee doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Jaroslav Drápal, CSc. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Karel Havliš (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Josef Hrabec, CSc. (FA VUT Brno) prof. Ing. arch. Jan Koutný, CSc. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D. (FA VUT Brno) Univ. Prof. Dipl. Arch. ETH Dr. Christian Hanus (DU Krems) Ing. arch. Peter Morgenstein, Ph.D. (DU Krems) doc. Ing. arch. Irena Fialová (FA ČVUT Praha) doc. Ing. arch. Petr Vorlík, Ph.D. (FA ČVUT Praha) prof. Ing. arch. Robert Špaček, CSc. (FA STU Bratislava) prof. Dr. Ing. arch. Henrieta Moravčíková (FA STU Bratislava)

CONTENT / OBSAH

EDITORIAL

ARCHITECTURE 6-13

New Possibilities for Reuse of Industrial Buildings and the Work of Re–FACT Nové možnosti využitia industriálnych objektov a práca komunity Re–FACT Ing.arch. Katarína BELÁČKOVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.1

14-21

Economic Potential of Industrial Heritage in the Pilsen Region Ekonomický potenciál industriálního dědictví Plzeňska Ing. Petra BOUDOVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.2

22-28

Healthy Way of Living in the Extreme Climate Conditions of the Arctic Zdravý způsob bydlení v extrémních klimatických podmínkách Arktidy Ing.arch. Yekaterina GNINENKO, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.3

29-41

SBTool as a Tool for Creating a Concept of Energy Self-sufficient Buildings SBTool jako nástroj tvorby konceptu energeticky soběstačných budov Ing.arch. Tomáš HLAVSA, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.4

42-50

Interpretation of Traditional Structural Principles in Temporary Structures Interpretace tradičních strukturálních principů v konstrukcích dočasného charakteru Ing. arch. et Bc. Marie JOJA, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.5

51-56

Integral Design in Architecture Integrální návrh v architektuře Ing.arch. Lukáš KOHOUT, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.6

57-71

Transformations of the Plane: Study of Bionic Architectural Models of Anton Vranka Premeny plochy: Štúdia bionických modelov architekta Antona Vranku Ing. arch. Jakub NOVÁK, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.7

URBANISM 72-80

The Impact of the Architectural Form of Residential Buildings on the Quality of Public Space Vplyv architektonickej formy obytných súborov na kvalitu verejného priestoru Ing.arch. Katarína BERGEROVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.8

81-86

Factors Behind the Growth of Informal Settlements in Kabul Ing.arch. Mirwais FAZLI, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.9

87-93

Graz – Process and Transformation Graz – procesy a transformace Ing.arch. Adéla CHROBOCZKOVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.10

94-100

Multi-criteria Decision–making in Urban Planning Multikriteriální hodnocení v urbanismu Ing.arch. Pavla KILNAROVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.11

101-106 Architectural Design as a Tool of Social Integration Architektonický návrh jako nástroj sociální integrace Ing.arch. Karolína KRIPNEROVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.12 107-112 Analysis of the Open Space of Prefab Housing Estates in Brno Analýza volných prostorů brněnských panelových sídlišť Ing.arch. Šárka KUBÍNOVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.13 113-124 Methods of Water Retention in Urban Landscape Metody zadržování vody v urbánní krajině Ing.arch. Nina LIČKOVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.14 125-133 Specific Forms of Residential Space in Urban Areas: Adaptation of the Public Space of Residential Structures in Post–socialist Countries Špecifické formy obytného priestoru v mestskom prostredí: Adaptácia verejného priestoru sídelných štruktúr v postsocialistických krajinách MArch. Daniela MAJZLANOVÁ, DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.15

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.1

New Possibilities for Reuse of Industrial Buildings and the Work of Re–FACT Nové možnosti využitia industriálnych objektov a práca komunity Re–FACT

Katarína Beláčková Ústav památkové péče, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně katus.belackova@gmail.com

ABSTRACT: The Re-FACT community is a group of professors taking an interest in conversions of industrial buildings and in industrial archaeology. One of its members is professor Helena Zemánková from the Faculty of Architecture of the Brno University of Technology. An annual international workshop, focusing on projects concerning reuse of industrial structures, for students of architecture has been organized for the last ten years. Last year I had the chance to participate in the workshop named Silos Granari on a conversion of a silo that would turn it into a city symbol, and on an integration of the silo with the city: its possible functions in connection to the harbour and the city. In 2014, I took part in the workshop in Differdange where we were developing a concept for a turbine hall being converted into the Museum of New Technologies. Each workshop, taking place in a different part of Europe, is organized by a different member of the Re-FACT team. I would like to present the projects in which I participated and take a look at the impact the workshops have had on the localities and structures. KEYWORDS: Re-FACT; silo granary; museum of technologies; Differdange; industrial architecture; workshop ABSTRAKT: Re-FACT komunita je skupina profesorov zaoberajúcich sa otázkami konverzie priemyselných objektov, územným rozvojom a otázkami udržateľného rozvoja. Jedným z členov je aj profesorka Helena Zemánková pôsobiaca na Fakulte architektúry VUT v Brne. Každoročne sa už skoro desať rokov organizuje medzinárodný workshop pre študentov architektúry, na ktorom sa riešia nové možnosti využitia priemyselných objektov. V minulom roku 2015 som mala možnosť zúčastniť

6thACAU 2016 conference papers

sa workshopu s názvom Silos Granari. Riešila sa na ňom otázka prestavby sila ako symbolu mesta a jeho postavenie k nemu – spôsoby a možnosti jeho využitia v nadväznosti na prístav a mesto. V roku 2014 sa konal workshop v Differdange, kde sme riešili koncepciu turbínovej haly ako Múzeum nových technológií. Každý workshop je organizovaný iným členom Re-FACT tímu a teda aj v inej lokalite Európy. Chcela by som predstaviť projekty, na ktorých som sa podieľala a poohliadnuť sa, aký dopad mal workshop na dané miesto či objekt. KLÍČOVÁ SLOVA: Re-FACT; silo granary; múzeum technológií; Differdange; industriálna architektúra; workshop

Úvod Otázka obnovy industriálnych objektov a priestorov, ktoré na ne nadväzujú, sa v súčasnosti stala veľmi aktuálnou. Naše mestá v priebehu ich vývoja prešli transformáciou ako aktom obnovy. Počas industrializácie hlavne v priebehu 19. storočia došlo k zásadnej zmene, a to nielen ekonomickej, ale hlavne sociálnej. Tento silný impulz dal podnet k rýchlej urbanizácii miest, ich spriemyselňovaniu. Počas tejto éry sme prešli veľkou zmenou technológie a poznania, rozvinuli mnoho oborov a rozšírili tak vedomosti celého ľudstva, čo vybudovalo pevný základ pre vstup do 21. storočia k modernej spoločnosti, ktorej sme dnes súčasťou. Nastáva však mnoho otázok, ako pristupovať k opusteným priemyselným objektom či areálom.

Vznik Re-FACTu „Iniciatíva medzifakultných architektonických workshopov, ako inovatívny didaktický prístup k priemyselnému dedičstvu, bol začatý v roku 2006 profesorom Klausom Dieter Köehlerom, ktorý pracuje (v súčasnosti ako dekan) na Fakulte architektúry HTW Saar of Saarbrücken v Nemecku. Univerzity, ktoré ako prvé nadviazali na túto spoluprácu, boli Fakulta architektúry v Brne v Českej republike reprezentovaná profesorkou Helenou Zemánkovou, ďalej potom fakulta v Nancy vo Francúzku zastúpená profesorkou Jacques Fabbri, potom neskôr Christian François a v súčasnosti Jennifer Didelon. Flaviano Maria Lorusso, profesor Florenskej univerzity, sa pripojil do tímu, ako výsledok spolupráce medzi talianskou a nemeckou Fakultou architektúry založenou v roku 1999 architektkou Jennifer Schaub, ktorá je aktuálne koordinátorkou tohto workshopu. Vďaka úsiliu profesora K. D. Köehlera v pokračujúcej propagácii a zmedzinárodňovaniu workshopu, spolupráca, ktorá začala so štyrmi partnermi, sa v súčasnosti počíta na šesť partnerov. Od roku 2012 sa pripojila University v Seville pod vedením profesora Benito Sánchez-Montañes a jeho kolegu Luis Gonzalez-Boado, a od roku 2014 sa do projektu

6thACAU 2016 conference papers

zapájajú niektorí študenti z NYU.“ (Schaub, 2015) „Re-FACT je meno vybrané partnerskými univerzitami v nadväznosti na ich dlhodobé skúsenosti s medzinárodnými workshopmi na tému obnovy industriálnych pamiatok v hlbšom kontexte na urbanistickú regeneráciu, v záujme zdieľania a prehlbovania poznania ich výskumu. Úlohou Re-FACTu je zosilniť medzinárodné partnerstvá a rozšíriť vedeckú debatu a porovnávanie, štrukturovať, zjednocovať – uceľovať charakter vedeckých skúseností, ktoré vznikli v minulosti, a budúcich výskumných aktivít v konštantne vzrastajúci organizmus projektu. Vskutku aktivity Re-FACT vzrástli do rozmanitej učebnej a výskumnej činnosti, ako diplomové práce zahájené prácou na workshope alebo ako link k jednotlivým výskumným aktivitám jednotlivých zapojených profesorov. Názov Re-FACT je výsledkom brainstormingu v hlavných skúmaných objektoch, viac ako reflexiou postupu v nevyhnutných metodologických postupoch je reflexiou na historický a kultúrny, sociálno-ekonomický a environmentálne udržateľný, a to akýkoľvek urbanistický či architektonický vývoj. Je to syntéza výrazov ako re-use, re-functionalize alebo re-activate, ale tiež re-design alebo re-admire.“ (Schaub, 2015)

Program a koncepcia workshopov S pojmom Re-FACT som sa mala možnosť prvýkrát oboznámiť na Fakulte architektúry v Brne v roku 2014. Bolo to v ateliéri pani profesorky Zemánkovej, ktorá je aktívnou členkou Re-FACTu, a každoročne sa so skupinou študentov zúčastňuje workshopov. V roku 2010 usporiadala takýto workshop v Brne s názvom The prison house - Väznica. S ďalšími štyrmi študentmi som sa ako študentka magisterského stupňa na záver letného semestra 2014 zúčastnila medzinárodného workshopu v Differdange. Ako študentka doktorského štúdia som sa na jeseň v roku 2015 zúčastnila workshopu organizovaného v Talianskom prístavnom meste Livorno. Veľkú výhodu medzinárodného workshopu vidím v možnosti zoznamovania sa s novými študentmi, ich profesormi, prístupom a pohľadom na riešenie konceptu a spôsobu postupu práce a nástrojmi, ktoré sú zvyknutí používať na spracovanie návrhov. Na začiatku každého workshopu sme mali možnosť navštíviť riešený objekt a jeho okolie a vytvoriť si tak ucelenú predstavu o jeho začlenení do urbanistickej štruktúry, hľadaní jeho jedinečnosti v celku, ale aj v detailoch či zariadeniach. K pochopeniu širších vzťahov sme mali možnosť pristúpiť pri vstupných prednáškach organizovaných hlavným organizátorom workshopu. Dostali sme pridelené digitálne podklady a každý musel vytvoriť tím zložený zo študentov rôznych národností. V Differdange som tak spolupracovala s Piotrom Klímom, Eduardom Gonzalesom a Marion Comte. V Livorne to bol tím zložený z Jenifer Gebel, Karlosa Cardony, Darie Triponncini.

6thACAU 2016 conference papers

Hlavným jazykom bola angličtina. Najdôležitejšia časť workshopu prebiehala v troch pracovných dňoch. Počas týchto troch dní sme mali malú kritiku, kde každá skupina predviedla svoj koncept a filozofiu svojho návrhu. Po tejto kritike sme mali deň a pol na dopracovanie prediskutovaných konceptov do zadaním predurčeného množstva plagátov a záverečnej prezentácie. Počas práce na projektoch sme našu prácu priebežne konzultovali s profesormi a odborníkmi na rôzne stránky projektu. Takto spracovaný projekt každá skupina odprezentovala pred všetkými účastníkmi workshopu, profesormi a miestnymi autoritami. Veľmi obohacujúca na tejto skúsenosti bola možnosť zistiť, ako rýchlo sa dá rozvinúť myšlienka či nápad, a možnosť tímovej práce, keď sa musí v obmedzenom čase dôjsť ku konsenzu a rozdeleniu úloh na jednotlivých častiach projektu.

Differdange–Lunbursko Zadaním workshopu v termíne 9.–16.5. 2014 bolo navrhnutie riešenia pre turbínovú halu, ktorá stála na okraji priemyselnej zóny mesta Differdange. Tento objekt mal byť novo zahrnutý do mestskej štruktúry svojou novou funkciou ako Múzeum technológií. Koncept: Pred objektom sa nachádzala väčšia nevyužitá plocha zelene, s ktorou sa pracovalo v návrhu. V našom koncepte bolo dôležité nájsť nové spojenia, ktoré by prepojili mesto a halu pomyselne oddelenú cestnou i železničnou dopravou. Navrhli sme preto lávku, ktorá by z rezidenčnej štvrti priamo prechádzala k hlavnému vstupu do múzea. Pred turbínovou halou sa nachádzal ešte jeden menší, ale svojou polohou výraznejší objekt. Rozhodli sme sa ho preto zachovať a vytvoriť v ňom vstupné priestory haly a reštaurácie. So zázemiami by sa tento objekt prepájal ďalšou lávkou do turbínovej haly, ktorá by si ponechala svoju jedinečnú podobu. V interiéri boli navrhnuté malé kompaktné bunky, ktoré sprevádzali návštevníkov celou expozíciou a uzatvárali alebo naopak otvárali priestor smerom na expozíciu či vybavenie haly.

Livorno–Taliansko V tomto historickom renesančnom meste sme v termíne 9.–17.10. 2015 riešili návrh novej funkcie objektu sila, ktorý stál v turistickom prístave na rozmedzí starého mesta a nákladnej a priemyselnej zóny. Tento nevyužitý objekt vizuálne dominuje lokalite, a to nielen z mesta, ale i z mora. Vytvára tak vstupnú bránu a dôležitý bod. Počas workshopu sme hľadali možnosti jeho prestavby – prístavby, nového funkčného využitia. Z oboch strán ho obkolesujú prístavné doky, kde počas sezóny kotvia veľké turistické lode.

6thACAU 2016 conference papers

Z objektu sila sme vytvorili monument, v ktorom sa nachádzalo múzeum dokumentujúce históriu sila. Dramatické bolo hlavne obdobie 2. svetovej vojny, keď bol celý prístav zničený bombardovaním, ale silo zostalo stáť skoro neporušené. Prístavbu, ktorá k silu pribudla v 60. rokoch 20. storočia, sme očistili od fasády a funkčne vyplnili koncertnou sálou. Na celý tento objekt sme nadstavili moderný kubus, ktorý spájal tri celky do jedného kompaktného, ešte umocnenejšieho. V tejto časti preto vznikol hotel a reštaurácia s jedinečnými výhľadmi.

Záver Priemyselné objekty majú svoju industriálnu krásu. Sú to jedinečné objekty poskytujúce široké možnosti využitia. Je potreba vytvárať možnosti diskusie a hľadania riešení. Projekty ako Re-FACT sú impulzmi v lokálnom prostredí. Vytvárajú priestor k diskusii odborníkov, rozvíjajú kreativitu študentov. Vo výsledku svojou akciou vytvárajú mnoho reakcií a záujmu obyvateľov týchto miest. Po skončení posledného workshopu v Livorne sa strhla veľká vlna záujmu. Mnoho študentov, ktorí sa ho zúčastnili, pokračovali s prácou na projekte sila aj po návrate prostredníctvom ateliérových projektov či diplomových prác. Hlavná koordinátorka, architektka Jennifer Schaub, zorganizovala v pevnosti Fortesa Vechia oproti silu výstavu všetkých dokončených projektov v meste Livorno. Tak ako bol kedysi priemysel silným impulzom pre výstavbu, dnes prevláda hľadanie nových možností využitia jeho starých objektov. V súčasnosti vzniká veľa organizácií, ale je aj mnoho nadšencov, ktorí toto dedičstvo pomocou pestrej škály projektov a akcií premieňajú na komunitné centrá, ako napríklad Industra či Malá Amerika v Brne. Na záver slovo osvieteného človeka, vďaka ktorému sa v Industre (pôvodne chladiarenskom objekte) podarilo vyvolať záujem ľudí a rozvinúť pestrú škálu aktivít. „Všichni občas zažíváme ‚to jako fakt?‘ momenty, kdy nás překvapí, jak zbytečná, či přímo škodlivá rozhodnutí děláme. S trochou nadsázky lze říct, že je s podivem, že jsme ještě jako živočišný druh nevyhynuli. Na druhou stranu máme i neobyčejně světlé chvilky, kdy dokážeme překvapit, nadchnout a oslnit! Jsem přesvědčený, že přes všechna naše zaváhání jsme natolik dospělí, že dokážeme vědomě přecházet od náhodného k uvědomělému chování a že dokážeme dát našim životům smysl. Pro podporu této myšlenky jsem založil neziskovku Vaizard.“ (Stratil, 2015)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 1. Projekt koncept pre Múzeum technológii, Differdange (autori: Katarína Beláčková, Piotr Klíma, Eduardo Gonzales, Marion Comte)

Obr. 2. Projekt koncept pre Múzeum technológii, Differdange (autori: Katarína Beláčková, Piotr Klíma, Eduardo Gonzales, Marion Comte)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 3. Projekt koncept pre Silo, Livorno (autori: Katarína Beláčková, Jenifer Gebel, Karlos Cardona, Dario Triponncini)

Obr. 4. Projekt koncept pre Silo, Livorno (autori: Katarína Beláčková, Jenifer Gebel, Karlos Cardona, Dario Triponncini)

6thACAU 2016 conference papers

Prameny SCHAUB, Jennifer. Why Re-FACT. c2015 , [cit. 2016-09-6]. < http://re-fact.org/ about/>. SCHAUB, Jennifer. Why Re-FACT. c2015 , [cit. 2016-09-6]. < http://re-fact.org/evento/brno-2010/#pres>. SCHAUB, Jennifer. Why Re-FACT. c2015 , [cit. 2016-09-6]. < http://re-fact.org/evento/differdange-2014/#pres>. SCHAUB, Jennifer. Why Re-FACT. c2015 , [cit. 2016-09-6]. < http://re-fact.org/evento/silos-granari/#home>. SCHAUB, Jennifer. Why Re-FACT. c2014 , [cit. 2016-09-6]. <https://www.facebook. com/refact.workshop/?fref=ts>. STRATIL, Pavel. Industra Příběh. c2014, [cit. 2016-09-6]. https://industrabrno.cz/cs/ pribeh/.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.2

Economic Potential of the Industrial Heritage in the Pilsen Region Ekonomický potenciál industriálního dědictví Plzeňska

Petra Boudová Fakulta architektury, České vysoké učení technické v Praze, Česká republika boudopet@fa.cvut.cz

ABSTRACT: Many aspects of urban design and new approaches to preserving industrial sites are based on the concept of liveability. These approaches recognise that design and structure can be very influential in the life of these areas but they also create novel contexts for local communities to develop in a more sustainable way. The purpose of this contribution is to highlight opportunities in the field of adaptive reuse of industrial heritage, while examples of adaptive reuses of industrial architecture in Plzen and their potential for their future development as creative incubators are discussed. KEYWORDS: industrial heritage; economic potential; adaptive reuse; sustainability; local community ABSTRAKT: Nové přístupy k městskému urbanismu a úsilí o zachování industriálních areálů jsou založeny na konceptu komplexity a obyvatelnosti prostředí. Tyto přístupy kromě vlivu designu a struktury na život těchto oblastí také objevují možnosti místních komunit ve zcela novém kontextu a vytvářejí prostor pro jejich další vývoj udržitelnějším způsobem. Výzkum je orientován na podporu nového využívání a ochrany industriálního dědictví, jsou vybrány příklady adaptací průmyslového dědictví v plzeňském regionu a je hodnocen jejich potenciál pro další kreativní využití. KLÍČOVÁ SLOVA: industriální dědictví; ekonomický potenciál; nové využití; udržitelnost; lokální komunita

6thACAU 2016 conference papers

Úvod Průmyslové regiony byly celá staletí významnými oblastmi ekonomického rozvoje. Před začátkem nového milénia nicméně mnoho z těchto oblastí ztratilo v důsledku globalizace svůj význam, opuštěné tovární haly a sklady byly ve většině případů odsouzeny k zániku. Avšak bývalá průmyslová území představují nejen hmotné kulturní dědictví, ale také důležité nehmotné vazby, jako jsou tradice a životní filozofie spojené s již téměř zaniklými dělnickými profesemi.1 Demolicí industriálního dědictví tak dochází k přerušení vztahu lokálních obyvatel k místu, dlouhodobě budovaná spojení mizí. Průmyslové oblasti tedy začaly čelit novému typu transformace. V případě, že nejsou chráněny jako kulturní dědictví nebo jinak společensky a historicky oceněny, většinou po čase následuje otázka: zachovat, nebo zbourat? Nejlepším způsobem, jak zachovat historické budovy, stavby nebo místa, je jejich nové využití. Adaptace propojuje minulost se současností a nové projekty s budoucností.2 Opětovné využívání bývalých továren, skladů a dílen odráží současné trendy – nejenže poskytuje nový prostor, ale zároveň může hrát důležitou roli v hospodářské obnově chátrajících a upadajících oblastí. Kontinuita, kterou opětovné využití industriálního objektu pro místní komunitu znamená, může společenství poskytnout psychologickou stabilitu v době, kdy čelí náhlé ztrátě dlouhodobých ekonomických zdrojů a nezaměstnanosti. Adaptace bývalých továren a skladů se stala přirozenou součástí udržitelného města.

Ekonomický potenciál adaptací v rámci alternativních a komunitních projektů V dnešní době je správně zvolená nová funkce vzhledem k typologii objektů a industriální estetice zdrojem ekonomických zisků. Důležitými faktory zůstávají nový způsob využití, intenzita zásahu, typologie původní stavby, trvalost či dočasnost projektu a také modely a způsoby financování, vynaložené náklady a pozice investora. Obzvláště adaptace s kulturní či volnočasovou náplní u dočasných i permanentních projektů v poslední době poukazují na skutečnost, že správná volba nového programu a citlivý přístup k původnímu objektu při nižších nákladech dávají ekonomickou výhodu. Navíc menší míra zásahu směřuje k zachování syrovosti výrobního prostoru a větší autenticitě.

6thACAU 2016 conference papers

Tradice ze 70. let minulého století, kdy specifickou roli v záchraně a opětovném využívání průmyslového dědictví sehrály „site specific“ projekty (tedy jednorázové akce určené pro konkrétní prostředí a oživující na krátký čas opuštěné továrny), stále přetrvává v alternativní kultuře, ať již v podobě divadelních performancí, nebo hudebních produkcí. Opuštěné a nevyužívané industriální objekty se tak i v dnešní době stávají útočištěm undergroundových umělců hledajících prostor pro svou realizaci. Rozdílným přístupem jsou projekty velkých multifunkčních kulturních center s asistencí státních institucí, vznikají provozy řízené tržními mechanismy. Komerce vstoupila do oblasti, jež byla dříve doménou alternativy. Kulturní či multifunkční centra v bývalých průmyslových areálech jsou dnes symbolem těsného vztahu kulturních institucí a komerčního sektoru.3 Adaptace pro nové využití dává šanci na změnu současné sociálně-ekonomické situace regionu. Ozdravené městské prostředí nabízí stabilizační a identitu tvořící prvky, nové pracovní příležitosti a místa pro zábavu a relaxaci, stoupá úloha oživeného veřejného prostoru.

Projekty adaptací industriálního dědictví na Plzeňsku Ekonomický potenciál, sociální a ekologická zodpovědnost, práce s komunitou – – to je současný trend obnovy zchátralého městského území. Významnou roli hrají kulturní a umělecké aktivity. Důležitá je možnost využití různých dotačních programů, v případě plzeňského regionu to byla i finanční podpora v rámci akcí projektu Evropské hlavní město kultury. Mezi nejvýznamnější vlajkové projekty byly zařazeny také projekty nového využití bývalých industriálních areálů – Centrum experimentální kultury Světovar v bývalém areálu pivovaru a Experimentální prostor pro různé alternativní divadelní formy Nádraží Jižní předměstí v historické nádražní budově. Zájem o téma určitě velkou měrou přispěl k jeho popularizaci v regionu. I když byl bohužel projekt transformace bývalého pivovaru Světovar na multifunkční kulturní centrum nakonec zastaven, celá vize připraveného programu a naplánované události se přesunuly do právě opuštěných dílen a depa Elektrických podniků Plzeň v blízkosti centra města, na břehu řeky Radbuzy. Vznikla kreativní zóna DEPO2015 Plzeň. Tvůrčí zóna DEPO2015 je živým prostorem, kde se propojuje kultura i obchod s novými technologiemi. Jsou zde k dispozici společné pracovní prostory a otevřené dílny, je možné si vyrobit prototyp nebo si pronajmout studio či kancelář. DEPO2015

6thACAU 2016 conference papers

má rezidenční umělecký program, je multifunkčním prostorem k pořádání koncertů, výstav a divadelních představení. Další opuštěné industriální objekty, které v Plzni začaly být využívány ke kulturním či komunitním účelům během posledních 4 let, tedy v době přípravy a realizace projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015, jsou rozdílné velikostí, náplní, způsobem financování i mírou stavebního zásahu. Multikulturní centrum Papírna Plzeň leží při řece Radbuze, téměř naproti zóně DEPO2015. Bývalá Piettova papírna nabízí více než 4000 m² otevřeného prostoru, v němž své místo nalezne galerie současného výtvarného umění, sál pro hudební produkci a koncerty i ateliéry pro vystavující umělce. Aktuálně v objektu funguje Café Papírna s vlastní komunitní zahradou, jejíž produkty se zde využívají. Prostor zde mají i taneční vystoupení, alternativní divadla, workshopy a semináře. Plzeň má silnou industriální atmosféru tvořenou významnými průmyslovými areály v čele se Škodovými závody či komplexem budov Měšťanského pivovaru, jehož vstupní brána je jedním ze symbolů města. Na druhé straně je to město neúměrně protkané silničními komunikacemi a opuštěnými průmyslovými budovami, trpící ztrátou základní funkce městského centra jako sociální oblasti. Ve městě na soutoku čtyř řek je citelná absence využívání potenciálu nábřeží. Proto je současné nové využití dvou industriálních areálů při řece Radbuze povzbudivým začátkem zhušťování a doplňování již existující struktury – návštěvník nově vzniklých kulturních prostor je v historickém centru Plzně za 10 minut chůze. Celý prostor se otevřel, byly obnoveny chodníky a cesty podél řeky, přibyl nový mobiliář a také byla dobrovolníky obnovena plzeňská městská plovárna, která leží jen 200 m proti proudu řeky. Místní i přespolní cyklisté začali obnovené cesty využívat jako zkratku, která se napojuje na naučnou cyklostezku okolo Radbuzy (a která plynule navazuje na velmi zajímavý cyklistický okruh, jenž má za cíl klášter Kladruby, ale v blízkosti Plzně vede zapomenutou hornickou krajinou Plzeňské pánve a míjí bývalé významné těžební místo Zbůch). Další adaptací se zajímavou historií je Hemžící se zastávka Plzeň – alternativní kulturní prostor v bývalé odjezdové hale nádraží Plzeň-Jižní předměstí. Působí v ní svébytná alternativní plzeňská scéna pro současné divadlo, tanec a mezioborové umělecké experimenty, která již od roku 2000 hostí umělce z celého světa. Opuštěná budova, která přestala plnit svůj účel již v roce 1986, dostala novou náplň a občanské sdružení JOHAN zde pořádalo kulturní workshopy a performance. V roce 2015 byl prostor zrekonstruován a vznikly dva multifunkční sály, vhodnější spíše pro experimentální projekty.

6thACAU 2016 conference papers

Komunitní prostor Plzeň Zastávka v bývalé pokladně a výdejně jízdenek na trati do Železné Rudy vznikl svépomocí. Tři iniciátorky celého projektu na vlastní náklady zrekonstruovaly pronajaté místnosti a změnily místo v příjemný relaxační prostor při zachování všech podstatných detailů starého nádraží. Vytvořily zde kavárnu s výtvarnou dílnou a řemeslnou dílnu, v centru se konají semináře a kurzy. Budova si zachovala kouzlo malého vlakového nádraží – atmosféru dokreslují památkově chráněné hodiny, okénka pokladen a odbavovací pultíky v hale.

Závěr Soudobá Plzeň hledá cestu, jak se stát městem kvalitních veřejných prostranství, městem s živým centrem a vzájemně propojenými jednotlivými urbanistickými celky a místem intenzivně využívajícím stávající městskou strukturu, které je dobře dostupné pěší, cyklistickou a hromadnou dopravou i s příměstskou krajinou a okolními obcemi. Otevřením bývalých industriálních areálů se otevřely i nové možnosti rozvoje území, projekty nového využití industriálního dědictví jsou důležitou součástí kulturního života města a stále vznikají nové komunitní projekty využívající nově vzniklý městský veřejný prostor. Nově vzniklé industriální stezky iniciovaly zájem o téma industriálního dědictví v regionu, stejně jako studentské workshopy: Zbůch 2015 – Vize pro znovuobjevení hornické kulturní krajiny Plzeňska a letošní Řeky ve městě. V rámci Plzně je možné vysledovat odlišné modelové přístupy k revitalizaci opuštěných průmyslových budov a areálů i odlišný způsob využívání ekonomického potenciálu průmyslového dědictví. Modelové území industriální Plzně a studium nového využívání zdejšího industriálního dědictví mohou podpořit platnost teorií a principů, které známe ze zahraniční literatury.

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 1. DEPO2015 (Zdroj: foto Lukáš Beran)

Obr. 2. Café Papírna (Zdroj: databáze VCPD FA ČVUT)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 3. Hemžící se zastávka (Zdroj: foto Jan Zikmund)

Obr. 4. Plzeň Zastávka (Zdroj: databáze VCPD FA ČVUT)

6thACAU 2016 conference papers

Poznámky 1.

WALTHER Daniela a ALBRECHT Helmuth, 2014. SHIFT-X : compendium on effective industrial heritage management structures and options for their interregional transfer, Freiberg , s.10 HERITAGE COUNCIL OF NEW SOUTH WALES AND THE ROYAL AUSTRALIAN INSTITUTE OF ARCHITECTS NSW CHAPTER, 2008. New Uses for Heritage Places, Parramatta. POLÁČEK Vojtěch a POKORNÝ Vít, 2016. Recyklované divadlo, Praha GRADA s. 102

Prameny FRAGNER Benjamin a VALCHÁŘOVÁ Vladislava, 2014. Industriální topografie / Architektura konverzí, Česká republika 2005-2015. Industrial Topography / The Architecture of Conversion, Czech Republic 2005–2015, Praha VCPD FA ČVUT 216 s. ISBN 978-80-01-05592-2. POLÁČEK Vojtěch a POKORNÝ Vít, 2016. Recyklované divadlo, Praha GRADA 368 s. ISBN 978-80-247-5751-3. BERNHARDT Tomáš a kol., 2013. Plzeň, průvodce architekturou města od počátku 19. století do současnosti, Plzeň EHMK 336 s. ISBN 978-80-7211-433-7. BERAN Lukáš, VALCHÁŘOVÁ Vladislava a ZIKMUND Jan (eds.), 2013. Industriální topografie / Plzeňský kraj, Praha VCPD FA ČVUT 320 s. ISBN 978-80-0105396-6.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.3

Healthy Way of Living in the Extreme Climate Conditions of the Arctic Zdravý způsob bydlení v extrémních klimatických podmínkách Arktidy

Yekaterina Gninenko Fakulta architektury, České vysoké učení technické v Praze, Česká republika katerina.gninenko@gmail.com

ABSTRACT: Development of the Arctic is necessary not only because of the mining of minerals or construction of scientific centres, but also due to the need to improve the quality of life of the local inhabitants. This can be achieved through architecture since it affects both work and personal lives of the inhabitants of the Arctic. The article deals with environmental aspects related to the issue of well-being Arctic architecture, its impact on public health and the search for sustainable solutions in the design of the fragile environment of the Far North. KEYWORDS: well-being architecture; extreme natural conditions; Arctic ABSTRAKT: Rozvoj Arktidy je potřebný nejen z hlediska těžby nerostných surovin a stavby vědeckých center, ale také kvůli zvýšení kvality života místního obyvatelstva. Toho lze dosáhnout právě díky architektuře, která ovlivňuje jak pracovní, tak osobní život obyvatel Arktidy. Článek se zabývá ekologickými aspekty souvisejícími s problematikou well-being arktické architektury, jejím dopadem na veřejné zdraví a hledáním udržitelných řešení při projektování v křehkém prostředí Dálného severu. KLÍČOVÁ SLOVA: well-being architektura; extrémní přírodní podmínky; Arktida

6thACAU 2016 conference papers

Úvod Extrémní přírodní podmínky arktické oblasti se jeví jako vážná výzva pro architekty a stavitele. Při projektování staveb je nutné počítat s velkou řadou klimatických faktorů – silné nárazové větry, extrémně nízké teploty a rizika lavin – přinášejících nepředvídatelný charakter. Drsné podmínky počasí zvyšují zranitelnost člověka v místě jeho přirozeného prostředí a mají velký vliv jak na fyzický, tak i na emocionální komfort člověka. Projektování v podmínkách okrajových severských oblastí vyžaduje znalosti z multidisciplinárních oblastí – klimatologie, geologie, medicíny a dalších. Absence vazeb mezi různorodými profesemi může vést k chybám, neefektivitě a finančním ztrátám. Neméně důležité je také otevření dialogu mezi místní komunitou, staviteli, architekty a orgány místní vlády. S rozvojem průmyslu se znalost arktické oblasti a její ekonomické aspekty stávají pro člověka stále potřebnějšími. Hovoříme např. o těžbě přírodních bohatství, stavbě vědeckých observatoří a center studia klimatických změn a o vlivu globálního oteplování na oblast za polárním kruhem. Arktida je složité prostředí, v němž se rychle rozvíjejí ekonomika a sociální sektor (Glomsrød a Aslaksen, 2006) a které s rozvojem urbanizace potřebuje nový přístup ke kvalitě života – zlepšení životních podmínek. S rozvojem vědy a technologií v Arktidě a následně s růstem počtu obyvatel rostou i nároky na komfort životních podmínek arktických obydlí. Článek je zaměřen na otázku zdravého komfortního bydlení pro dlouhodobé bydlení za polárním kruhem. V článku se vyskytuje termín well-being architektura jako architektura zabezpečující zdravý prostor pro bydlení a aktivity člověka, a to jak z fyziologického, tak z psychologického hlediska. Cílem článku je přidat nový rozměr dané diskuzi a poukázat na nutnost dalšího výzkumu v oblasti projektování pro podmínky Dálného severu a stavění v těchto krajích, a to vše s cílem zvýšit kvalitu života obyvatelstva a podpořit trvale udržitelný rozvoj Dálného severu. Světová zdravotnická organizace (WHO) říká, že „zdravé město“ neustále vytváří a zlepšuje fyzické a sociální prostředí a rozšiřuje zdroje komunity, které lidem umožňují, aby se vzájemně podporovali při výkonu všech životních funkcí a aby rozvíjeli maximální potenciál1. Definice „zdraví“ člověka je neoddělitelná od pochopení „zdravého města“ a zahrnuje pochopení vztahu mezi sociálními, psychologickými a fyzikálními faktory. Zdraví nejenom znamená možnost přístupu ke zdravotní péči, ale je také určováno řadou faktorů týkajících se kvality architektury životního prostředí (2).

6thACAU 2016 conference papers

Pojem „trvale udržitelný rozvoj“ často zdůrazňuje jednotu fyzických, ekonomických a sociálních složek. Podle Vitruvia (Pollio, 2010) a jeho modelu složeného ze tří základních prvků je nezbytnou součástí správného projektování obydlí: 1. firmitas (pevnost, zdraví) 2. utilitas (komfort) 3. venustat (radost, štěstí) Všechny tři výše uvedené základní prvky jsou nedílnou součástí pojetí well-being architektury, která je nyní stále populárnější i v arktických oblastech. Jestli dříve byla architektura zaměřena především na přežití obyvatelstva v podmínkách extrémně chladného počasí, dnes se role obydlí jako ochrany před okolním prostředím stává nedostatečnou – objevují se nové požadavky na zdravý a sociálně aktivní život obyvatelstva i na tělesné a duševní zdraví. Smyslem dnešní moderní architektury Arktidy je nejen „chránit člověka a oddělit ho“ od přírody, ale naopak také přispět k životu v harmonii s přírodou Arktidy a jejími obtížnými klimatickými podmínkami. Mezi hlavní problémy, s nimiž se setkávají obyvatelé Dálného severu, je možné zařadit nedostatečné sluneční záření, chlad, nezvyklé kvantum světelné energie (nedostatek nebo přebytek světla), zvýšené zatížení větrem, vysokou vlhkost vzduchu v teplých a přechodných obdobích roku, nižší vlhkost v atmosféře v mrazivých dnech, zvýšené radiace a elektromagnetické záření (3). Základní přírodní faktory, které ovlivňují architekturu za polárním kruhem, a jejich řešení shrnuje tabulka č. 1. V současné době je v porovnání s předchozími generacemi velký rozdíl v lidském vztahu k přírodě. Například děti tráví mnohem méně času hraním her v přírodě (4). Obecně platí, že jednotlivci z rozvinutých zemí tráví 90 % času v uzavřených prostorách. V chladném podnebí je toto číslo ještě vyšší; ve Finsku lidé v zimním období tráví venku jen asi 4 % času (Ronkko, 2014). Nedostatek spojení člověka s přírodou v polárních oblastech má negativní vliv na jeho psychickou pohodu (well-being). Vliv přírody na život člověka je úzce spojen s celkovou emoční spokojeností člověka (4). Úkoly moderní architektury Arktidy – co nejvíce smazat hranice mezi přírodním a umělým, a to v rámci toho, co dnes umožňuje vývoj strojírenských technologií pro život v drsných podmínkách. Podle A. K. Sidorova: „... největší profesionální zájem pro vědu a praktické architektonické problémy v Arktidě představuje ustanovení finálního poměru mezi přírodou a umělou tvorbou. Takový příklad finálního vývoje architektonických prostorových řešení a maximální doby, kdy osoba bydlí v umělém prostředí v nejdrsnější oblasti severní polokoule Země, představuje Dálný sever a ark-

6thACAU 2016 conference papers

tické oblasti – pobřeží moří Severního ledového oceánu ... iluze zveličování umělých životních podmínek a nezávislosti člověka na přírodním prostředí je rozptýlena…“ (4). Jak je dobře známo, místní příroda má vliv na fyzický stav i psychiku člověka. Fyzický stav člověka je ovlivněn především klimatickými projevy. Duševní stav závisí na mnohonásobně více faktorech okolního prostředí a kromě jiného také na adaptivitě člověka. Takovými typickými faktory jsou u arktické oblasti monotónní krajina, ticho, absence zeleně a deformace perspektivy prostorových vzdáleností z důvodu ploché krajiny sněhových závějí, tzv. efekt white-out, často způsobující duševní nepohodlí uživatelů. Dalšími problémy ve vztahu ke zdraví obyvatel jsou polární den a polární noc. Jak uvádějí v nápise v chrámu Diany u Efezu antičtí architekti: „Slunce dává svými paprsky život.“ Nikde jinde tato věta nenese tak hluboký význam jako na Dálném severu, kde člověk nevidí slunce po dobu dlouhých polárních nocí a polárních soumraků (5) – toto má přímý vliv na psychiku lidí: člověk trpí bolestmi hlavy, únavou či hypersomnií. Proto je další podmínkou pro vytvoření pohodlného lidského života na Dálném severu maximální využití solární energie u budov, kde lidé žijí a pracují, a u oblastí, kde odpočívají. V současné době jsou však jako norma v praxi architektonicko-urbanistického plánování na Dálném severu většinou brány v úvahu pouze údaje o klimatu (4). Úkolem moderní architektury v těchto regionech je nejenom řešit klimatické faktory ve stavebnictví, ale také reagovat na psychologický a sociální stav člověka a na jeho psychickou spokojenost jako nedílnou součást komfortního well-being prostředí. Řešení výše uvedených problémů well-being prostředí se odráží v řadě projektů pro drsné klima. Hlavní myšlenkou většiny návrhů byla potřeba přizpůsobit život obyvatel tak, aby nezávisel na dopadu nepříznivého vnějšího prostředí, ale zároveň aby byl člověk obklopen přírodou – parky či zahradami. Například Alexander Bolonkin, specialista v oblasti kosmu, a Richard Cathcart, geograf, nabídli, že postaví bezrámovou „věčně zelenou kupoli pro polární oblast“ (Evergreen Polar Zone Dome – EPZD) v napnutém stavu. Napnutí je způsobeno nadměrným tlakem uvnitř kopule, nikoliv tlakem ve dvouvrstvém plášti, jak se často používá u nafukovacích stavebních konstrukcí. Vědci navrhli, aby na straně kupole obrácené k nízkému slunci byly upevněny tenké regulovatelné rolety a aby z vnitřní strany kupole, na straně proti slunci, byla nanesena tenká hliníková fólie (tloušťka 1 mikrometr), která by odrážela paprsky dolů (Bolonkin a Cathcart, 2011). Na podobné membránové technologie byl v roce 2014 ruskými architekty navržen unikátní projekt arktického města „Umka“ – města pod kopulí. Projekt byl založen

6thACAU 2016 conference papers

na myšlence nastolení harmonického vztahu člověka a vnitřního i vnějšího životního prostředí tím, že bude vytvořen jediný přirozený ekosystém. Z realizovaných nápadů well-being architektury je třeba zmínit projekt architekta Aaltoa – mistra práce s přirozeným světlem v podmínkách nedostatku světla na Dálném severu. Vyvinul metodu šíření přirozeného světla – od střešních oken ve válcovém tvaru v městské knihovně Viipuri v Rusku (1927–1935) po velké dvouvrstvé skleněné hranoly v Národním penzijním ústavu v Helsinkách (1948, 1952–1957), (Decker, 2010).

Závěr Na základě klimatických modelů a výpočtů došli výzkumníci v oboru klimatu k závěru, že životaschopné prostředí určené k bydlení člověka bude v příštím století zaměřeno na zemské póly (Decker, 2010). Integrování principů plánování v oblasti udržitelného rozvoje severních oblastí a principů well-being architektury jistě vyžaduje další studii, protože v blízké budoucnosti bude v polárních oblastech nevyhnutelná radikální sociální a ekonomická změna. Je třeba dále studovat myšlenku komplexního přístupu k projektování Dálného severu se všemi fyzickými a psychologickými aspekty trvalého bydlení člověka v náročném klimatickém prostředí, tj. ochranou životního prostředí, zlepšením kvality života obyvatel a zachováním přírodních zdrojů, to vše za účelem ochrany zájmů budoucích generací.

Tab. 1. Přírodní faktory ovlivňující architekturu za polárním kruhem. (Zdroj: vlastní zpracování autorem)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 1. Nafukovací kupole pro chladné oblasti severní hemisféry. Poznámky: (a) příčný řez; (b) půdorys, (Zdroj: Inflatable ‘Evergreen’ Polar Zone Dome (EPZD) Settlements Alexander A. Bolonkin, Richard B. Cathcart)

Poznámky 1.

Healthy city is ‘continually creating and improving the physical and social environments and expanding the community resources that enable people to mutually support each other in performing all the functions of life and in developing to their maximum potential.’ Future health: Sustainable places for health and well-being. In: Commission for Architecture and the Built Environment (CABE) [online]. London: nationalarchives.gov.uk, 2009 [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://webarchive.nationalarchives.gov.uk/20110118095356/http:/www.cabe.org.uk/publications/future-health Влияние глобальных климатических изменений на здоровье населения Российской Арктики. In: Публикация подготовлена коллективом для Представительство ООН в Российской Федерации [online]. Москва: http:// www.ecfor.ru/ [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.ecfor.ru/pdf.php?id=books/revich01/oon Экология человека в Арктических условиях. In: Вестник Алтайского государственного технического университета им. И.И. Ползунова № 1-2 2009 [online] [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://www.instu.ru/pg-172.html Концепция архитектуры города-спутника в условиях прибрежных территорий Арктики [online] In: http://sci-article.ru/ [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: http://sci-article.ru/stat.php?i=1432828397

6thACAU 2016 conference papers

Prameny Glomsrød, S. Aslaksen, I. The economy of the North. Oslo, Norway, 2006. ISBN 8253771118 POLLIO, Marcus Vitruvius. Deset knih o architektuře. Praha: TeMi CZ, 2010. ISBN 80-86410-23-4. RONKKO, E. Actions on urban health enhancement in the Arctic: Salutogenic Planning concept. Oulu, Finland, 2014. ISBN 9789526206356. BOLONKIN, A. CATHCART, R. Inflatable ‘Evergreen’ Polar Zone Dome (EPZD) Settlements [online] In: arxiv.org [cit. 2016-09-11]. Dostupné z: https://arxiv.org/ abs/physics/0701098 DECKER, J. Modern North : Architecture on the Frozen Edge. New Yourk, 2010. ISBN 9781568988993.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.4

SBTool as a Tool for Creating a Concept of Energy Self-sufficient Buildings SBTool jako nástroj tvorby konceptu energeticky soběstačných budov

Tomáš Hlavsa Ústav stavitelství, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika xahlavsa@seznam.cz

ABSTRACT: Creating concepts of energy self-sufficient buildings (ESBs) is, besides passive houses, another hot topic, but the diversity of approaches to ESBs is much wider. The article describes the ways of understanding and defining ESBs, and the use of modified SBTool for assessing alternative designs of ESBs in draft form, especially with respect to their characteristics and sustainable development. KEYWORDS: self-sufficient building; passive house; energy; sustainable development ABSTRAKT: Tvorba konceptů energeticky soběstačných budov (dále ESB) je po pasivních domech dalším aktuálním tématem, avšak různorodost jejich pojetí je daleko širší. Příspěvek pojednává o způsobech chápání a definování ESB a o využití modifikovaného nástroje SBTool k posuzování variantních návrhů ESB ve fázi konceptů s ohledem zejména na jejich charakteristické vlastnosti a udržitelný rozvoj. KLÍČOVÁ SLOVA: energeticky soběstačná budova; pasivní dům; energie; udržitelný rozvoj

6thACAU 2016 conference papers

Úvod Roztříštěnost problematiky energeticky soběstačných budov (dále ESB) nám neumožňuje pevněji uchopit tento typ budov jako celek. Je velmi obtížné srovnávat ESB napojenou na technickou infrastrukturu s domem v panenské přírodě, stejně jako dům vybavený nejmodernější technikou s inteligentními řídicími prvky s domem bez veškerých výdobytků moderní civilizace. Všechny tyto typy domů mohou splňovat základní podmínku ESB, jíž je energetická nezávislost, avšak nelze dále stanovit, jakým způsobem tento primární požadavek splnily a co se za ním v útrobách daného systému skrývá. V případě nízkoenergetických, pasivních či nulových domů je pro možnost používání výše zmíněného přívlastku zapotřebí naplnit řadu parametrů, z nichž nejznámějším je měrná potřeba tepla na vytápění stanovená pro nízkoenergetické domy na 50 kWh.m-2 .rok-1, pro pasivní domy na 15 kWh.m-2 .rok-1 a pro domy nulové na 5 kWh.m-2 .rok-1. U pasivních domů dále sledujeme energetickou náročnost z hlediska primární energie, vyváženost míry zateplení obálky budovy zavedením parametru průměrný součinitel prostupu tepla a dále přehřívání vnitřních prostor domu (TNI 730329 2010). Tyto parametry si kladou za cíl dosáhnout snížení energetické náročnosti vyváženým řešením při zohlednění hlavních vlivů a měly by zabránit vytvoření návrhu splňujícího slepě jednu tabulkovou hodnotu, a to za každou cenu. U energeticky soběstačných domů můžeme sledovat tyto parametry také, ale navíc nás zajímá samotná míra energetické nezávislosti, kterou lze zajistit posilováním vlastních energetických zdrojů nebo investic do snižování energetických potřeb. Cílem práce bylo stanovit vhodnost zvoleného konceptu, který by projektant měl uplatnit: zda snižovat provozní potřeby, nebo investovat do vlastních zdrojů. Rovněž důležitým úkolem práce je stanovit optimální úroveň energetické nezávislosti. Vzhledem k širokému záběru je práce omezena na rodinné domy, navíc na konkrétně zvolený koncept, který byl vygenerován na základě současných požadavků stavebníků a projekční praxe autora. Vzhledem k takovému omezení je jasné, že výsledky práce nebudou dostatečně objektivní na to, aby umožnily paušalizovat pro tak různorodou skupinu stavitelství, jako je individuální bydlení – z tohoto důvodu je dalším cílem vytvořit a popsat metodiku posuzování a hodnocení konceptů dalších. Jako určující rámec posuzovaných kritérií a jednotlivých aspektů daných konceptů jsou použity hlavní teze trvale udržitelného rozvoje, jež jsou pevně zakotveny v naší i evropské legislativě. K tomu byl využit modifikovaný nástroj SBTool.

6thACAU 2016 conference papers

Definice zkoumaného prototypu domu V rámci porovnávání konceptů se hodnotí pouze ty části návrhu, které jsou specifické právě pro energeticky soběstačné budovy (dále ESB). Jedná se zejména o části návrhu mající vliv na energetickou bilanci. Hodnotí se také důsledky, které s těmito částmi návrhu přímo souvisejí. Jelikož jsou však jednotlivé části návrhu navzájem propojené natolik, že počet možných variantních řešení je prakticky nekonečný, byl po vzoru způsobu tvorby referenčního domu v hodnocení průkazu energetické náročnosti budovy vybrán jeden konkrétní virtuální koncept domu s pevně danou typologií – hmotovým, dispozičním a architektonickým řešením –, který se liší pouze svou energetickou koncepcí, a to jak v pasivních, tak v aktivních řešeních. Jinak řečeno, jeden konkrétní tvarový koncept byl rozvinut do 5 variant lišících se svou energetickou náročností: t

EʹN T UFQFMOPV PCÈMLPV OB‫ڀ‬ÞSPWOJ EPQPSVʊFOâDI IPEOPU TPVʊJOJUFMʹ QSPTUVQV tepla dle ČSN 73 0540-2 bez systému nuceného větrání s rekuperací (ČSN 73 0540-2 2011), EʹN T UFQFMOPV PCÈMLPV OB‫ڀ‬ÞSPWOJ EPQPSVʊFOâDI IPEOPU TPVʊJOJUFMʹ QSPTUVQV tepla dle ČSN 73 0540-2 se systémem nuceného větrání s rekuperací (ČSN 73 0540-2 2011), EʹN T UFQFMOPV PCÈMLPV OB‫ڀ‬ÞSPWOJ WZÝÝÓDI IPEOPU TPVʊJOJUFMʹ QSPTUVQV UFQMB EPporučených pro pasivní domy dle ČSN 73 0540-2 se systémem nuceného větrání s rekuperací (ČSN 73 0540-2 2011), EʹN T UFQFMOPV PCÈMLPV OB‫ڀ‬ÞSPWOJ OJäÝÓDI IPEOPU TPVʊJOJUFMʹ QSPTUVQV UFQMB EPporučených pro pasivní domy dle ČSN 73 0540-2 se systémem nuceného větrání s rekuperací (ČSN 73 0540-2 2011), EʹN T UFQFMOPV PCÈMLPV PEQPWÓEBKÓDÓ IPEOPUÈN TPVʊJOJUFMʹ QSPTUVQV UFQMB OVMPvého domu se systémem nuceného větrání s rekuperací.

Pro těchto 5 základních variant bylo vytvořeno 5 konceptů pokrytí energetické potřeby, a to koncepty s 0 %, 25 %, 50 %, 75 % a 100 % krytím energetických potřeb pomocí vlastních energetických zdrojů, čemuž odpovídá míra energetické soběstačnosti. Bylo tedy stanoveno 5 variant míry energetické soběstačnosti. Celkem tak bylo nadefinováno 25 variant jednoho hmotového a dispozičního konceptu, které se budou porovnávat.

6thACAU 2016 conference papers

Úprava metodiky SBTool K hodnocení daných konceptů z hlediska trvale udržitelného rozvoje byla použita metodika SBToolCZ, což je národní metodika hodnocení komplexní kvality budov, kdy se posuzují vlastnosti budovy a okolí ve vazbě na udržitelný rozvoj (Vonka 2013). Pro potřeby hodnocení vlastností týkajících se právě a jenom ESB byla metodika upravena, a to zejména co se týče rozsahu řešených kritérií a systému přiřazování výsledných bodů. Rozsah a způsob hodnocení je dán typem kriteriálních listů, algoritmem výpočtu jednotlivých indikátorů a jejich váhou. Kritéria se tak mohou v rámci metodiky lišit v závislosti na posuzovaném typu stavby. Jelikož tato práce pojednává o obytných stavbách, z nichž se omezila pouze na rodinné domy, byla vybrána i příslušná modifikace používané metodiky, a to SBToolCZ určený k posuzování rodinných domů. Následující tabulky určují rozsah posuzovaných kritérií a jim odpovídající váhy. V rámci hodnoticího modelu stanoveného v této práci se pro potřeby porovnávání jednotlivých konceptů ESB nehodnotí kritéria E.08, E.09, E.10, E.11, E.12, E.13, E.14, S.01, S.02, S.03, S.04, S.05, S.07, S.08, S.09, S.11, S.12, S.13, C.02, C.03 a C.04 (v tabulkách jsou označena šedou barvou), a to z toho důvodu, že buď zásadním způsobem nezasahují do hlavních principů energeticky soběstačných budov, nebo mohou být pro všechny posuzované varianty stejná bez dopadu na výsledek, nebo je není možno posoudit s ohledem na rozsah hodnocených částí návrhu, a tím znalostí potřebných vstupních parametrů. Totéž platí i pro celou skupinu L, která do výsledného hodnocení nevstupuje ani v původní metodice. V případě, kdy by se hodnotily návrhy s jiným rozsahem posuzovaných částí a bylo by k dispozici dostatečné množství vstupních parametrů, by bylo možné rozsah posuzovaných kritérií rozšířit nebo naopak zúžit. Výsledné hodnocení nemodifikované metodiky SBTool je nastaveno absolutně a umožňuje hodnotit ve vzájemném srovnání různé typologicky odlišné druhy staveb pomocí pevně nastaveného měřítka. V momentě, kdy stejnou metodikou začneme hodnotit pouze část stavby, dostaneme výsledné hodnoty jiné, odpovídající poměrově pouze hodnocené části budovy. Obdobné zkreslení vzniká také tehdy, nehodnotíme-li všechna kritéria, ale pouze jejich výběr. Proto je k posuzování pouze částí stavby či kritérií používáno hodnocení relativní, které spočívá pouze v porovnávání dílčích parametrů stavby na základě dílčího počtu kritérií, a to minimálně dvou a více variant.

6thACAU 2016 conference papers

Vyhodnocení jednotlivých variant Všechny indikátory všech hodnocených variant jsou převedeny pomocí výše popsané metody na bodové hodnocení. Každé bodové hodnocení se vynásobí váhovým koeficientem (váhy jednotlivých kritérií) a bodová hodnocení se sečtou dle jednotlivých kriteriálních skupin. Bodový součet skupiny se nakonec vynásobí váhovým koeficientem celé skupiny a body všech skupin se opět sečtou. Výsledné číslo je konečným hodnocením dané varianty modifikovanou metodikou SBToolCZ z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Výše uvedený postup je dokladován konkrétními hodnotami v následujících tabulkách.

Závěr Tato metodika nám umožňuje porovnávat pouze dílčí části návrhu nebo i soubory těchto dílčích částí, a pomáhá nám tak sledovat vyváženost systému, např. lze v daném konceptu zjistit bodové hodnocení přípojky elektřiny a bodové hodnocení propanbutanového agregátu na základě sledování změn vstupních parametrů, kterými budou v tomto případě třeba délka připojení, charakteristika agregátu, cena plynu či elektřiny, emisní a konverzní faktory obou zdrojů apod. Lze vysledovat, od jakých hodnot bude z hlediska trvale udržitelného rozvoje výhodnější propanbutanový agregát a při jakých podmínkách je vhodné ještě dům napojovat na veřejnou elektrickou síť. Velkou výhodou je fakt, že metodika funguje na základě vstupních parametrů, které jsou vzájemně provázány s výsledným kriteriálním bodovým hodnocením jednoduše pochopitelnými vzorci, a je tudíž možné sledovat míru změny bodového hodnocení v závislosti na prováděných změnách jednotlivých vstupních parametrů. V úvahu se také musí brát, že hodnocení je oproti absolutnímu hodnocení původní metodiky SBToolCZ prováděno relativně. Absolutní závěry tak lze činit pouze s ohledem na široký výběr posuzovaných vzorků, například tak, jak to bylo provedeno v hodnocení energetických variant jednoho typu konceptu domu v této práci. I tak je nutné dodat, že vytváření paušalizujících závěrů z posouzení této práce se musí brát s jistou rezervou, neboť je zde množství vstupních údajů, které jsou v čase rychle proměnné. Další rovinou výsledků této práce je porovnání základních energetických variant konkrétního konceptu rodinného domu. Výsledky tohoto porovnání znázorňuje obrázek č. 2. Z grafu vyplývá, že z hlediska trvale udržitelného rozvoje je vhodné koncipovat domy s nízkou potřebou energie a s vysokým podílem pokrytí této energie vlastními obnovitelnými zdroji energie (OZE). Optimální pokrytí se také pohybuje cca od 50 % do 75 %, a to v závislosti na energetických potřebách. Čím je potřeba energie větší, tím více optimum podílu energetické soběstačnosti klesá k hodnotě

6thACAU 2016 conference papers

50 %. 0% a 100% podíly energetické soběstačnosti jsou naopak nevhodné, a to zejména s ohledem na náklady na OZE zajišťující 100% podíl energetické soběstačnosti či velkou zátěž životního prostředí v podobě velkého podílu energie získávané z veřejné elektrické sítě.

Obr. 2. Výsledné posouzení konceptů energeticky soběstačných rodinných domů hodnocení volby energetického konceptu domu na trvale udržitelný rozvoj modifikovanou metodikou SBToolCZ (Zdroj: autor)

Obr. 1. (vlevo) Grafické znázornění prostorových parametrů navržených variant hodnocených konceptů virtuálního domu (Zdroj: autor)

6thACAU 2016 conference papers

Tab. 1. Pokrytí energetických potřeb dle jednotlivých hodnocených variant – přehled výstupů z programu CALK (Zdroj: autor)

6thACAU 2016 conference papers

Tab. 2. Váhy environmentálních kritérií (skupina E), (Zdroj: SBToolCZ)

Tab. 3. Váhy sociálních kritérií (skupina S), (Zdroj: SBToolCZ)

Tab. 4. Váhy kritérií ve skupině ekonomika a management (skupina C), (Zdroj: SBToolCZ)

Tab. 5. Váhy kritérií ve skupině lokalita (skupina L), (Zdroj: SBToolCZ)

6thACAU 2016 conference papers

Tab. 6. Přehled hodnot indikátorů všech kriteriálních listů všech hodnocených variant (Zdroj: autor)

6thACAU 2016 conference papers

Tab. 7. Přehled převodu hodnot indikátorů na bodové ohodnocení (Zdroj: autor)

6thACAU 2016 conference papers

Tab. 8. Přehled bodového ohodnocení se započtením váhových koeficientů jednotlivých kritérií (Zdroj: autor)

6thACAU 2016 conference papers

Tab. 9. Výsledné hodnocení jednotlivých variant se započtením váhových koeficientů jednotlivých kriteriálních skupin (Zdroj: autor)

Prameny TNI 730329. Zjednodušené výpočtové hodnocení a klasifikace obytných budov s velmi nízkou potřebou tepla na vytápění - Rodinné domy. Česká republika: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2010. ČSN 73 0540-2. Tepelná ochrana budov - Část 2: Požadavky. 1. 10. 2011. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011. VONKA, Martin. SBToolCZ. 1. vyd. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, c2013, 202 s. ISBN 978-80-01-05126-9.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.5

Interpretation of Traditional Structural Principles in Temporary Structures Interpretace tradičních strukturálních principů v konstrukcích dočasného charakteru

Marie Joja Ústav stavitelství, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika brab.marie@gmail.com

ABSTRACT: The paper focuses on traditional structural principles of historical buildings from the 18th to 19th centuries in the Znojmo region, which are also included in the project “Identification and interpretation of origins, forms and transformations of the Baroque cultural landscape of the South Moravian borderland”. The aim of this paper is to describe the traditional roof frames of selected historical buildings of the area. The goal of the research is to find a suitable construction detail which was applied to the traditional roof frames and could be used for a structure of temporary character. Temporary structures are associated with transient functional use, which can be one of the possible phases in the planned restoration of abandoned sites. The existence of many examples at the international level demonstrates that there have been successful redesigns of dilapidated buildings using a temporary programme. The analysis of the traditional structures indicated a suitable structural joint for a design of a modular element for the construction of temporary architecture. Its characteristics are low-cost production and simple structure enabling it to be relocated to other places and adapted for further use. The significance of the research lies in the fact that it suggests a design of structures that are intended to be used as elementary structures in objects of a transitory nature and, at the same time, are based on the traditional building principles of historical monuments and try to preserve the structural uniqueness of the architecture. KEYWORDS: traditional architecture; truss system; purlin system; rafter system; carpentry joints; tapping; plating; Znojmo region; baroque landscape; baroque archi-

6thACAU 2016 conference papers

tecture; water mill; temporary architecture; pop-up; temporary use; modular design; wooden structure ABSTRAKT: Příspěvek se zaměřuje na tradiční strukturální principy historických staveb éry 18.–19. století ve znojemském regionu, které jsou mimo jiné zahrnuty do projektu NAKI „Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí“. Předmětem práce je popis tradičních krovových systémů vybraných historických objektů dané lokality. Cílem popisu je nalézt vhodný konstrukční princip užívaný v tradičním stavitelství, jejž by bylo možno využít pro struktury dočasného charakteru. Dočasné konstrukce jsou spojeny s přechodnou funkční náplní, která je jednou z možných fází plánované obnovy opuštěných památek. Existence mnoha příkladů na mezinárodním poli dokládá úspěšnou obnovu chátrajících objektů za využití přechodného stavebního a provozního programu. Provedenou analýzou tradičního stavitelství byl nalezen vhodný konstrukční spoj pro návrh designu, který bude sloužit jako modulární prvek pro stavby dočasného charakteru. Charakteristikami modulárního prvku jsou nízkonákladová výroba a jednoduchá konstrukce, kterou je možno opětovně skládat na jiných místech a přizpůsobovat dalšímu využití. Význam práce spočívá v návrhu řešení elementárních konstrukcí objektů přechodné povahy a objektů založených na tradičních stavebních principech historických památek, doplňujících zachovanou strukturu dané architektury. KLÍČOVÁ SLOVA: tradiční stavitelství; krovové soustavy; vaznicová soustava; krokevní soustava; tesařské spoje; čepování; plátování; Znojemsko; barokní krajina; barokní architektura; vodní mlýn; dočasná architektura; pop-up; přechodné využití; modulární konstrukce; dřevěné konstrukce

Pop-up Moderní směr s názvem „pop-up“ přináší novou vizi staveb. Svými postupy bourá tradiční přístupy k navrhování – primárně již není zohledňována víceúčelovost prostoru a jeho proměna v čase a v měnícím se prostředí. Architektura pop-up pracuje se současným okamžikem a reaguje na současný stav okolního prostředí a její doba trvání je omezena. Pop-up je tvořen pro jeden jediný účel a snaží se maximalizovat prožitek z daného místa a jeho stavu v daném okamžiku. Pop–up je odrazem aktuální ekonomické a společenské situace, je šitý na míru opuštěnému místu. Nevyužívané plochy nejsou začleňovány do stávajících urbanistických vrstev. Často mají negativní dopad na okolní prostředí z hlediska koncentrace nežádoucích aktivit, jakými jsou skládky a vandalismus, a vytváří dojem zanedbanosti. Princip pop-up přichází s my-

6thACAU 2016 conference papers

šlenkou, která se může stát katalyzátorem trvalé změny (Smet, 2013). Pod pojmem pop-up neboli dočasným využitím se skrývá aktivita, ať už plánovaná, či nikoliv, umístěná do konkrétního neobydleného urbánního prostoru, která pracuje s omezenými časovými a finančními možnostmi. Doba trvání takto definované dočasné náplně není předem dána a záleží na konkrétních budoucích trvalých plánech s daným místem (Smet, 2013).

Principy pop-up Dočasné využití musí splňovat kritéria zachování historických struktur a zároveň otevřít možnosti pro představení nových funkcí daného prostoru. Před započetím úprav vedoucích k aktivitám pop-up je proveden úvodní stavebně-historický průzkum, který definuje části objektu, které se nachází v nejkritičtějším stavu a které musí podstoupit proces záchrany jako první. Na druhé straně průzkum odhalí prostory vhodné k využití formou dočasné náplně. Po počátečním očištění okolí je veškerý děj koncentrován ve venkovních a zachovaných prostorách na pozemku a jeho úkolem je probuzení zájmu o opuštěné a zanedbané místo. V dalších fázích přichází snaha o představení trvalé funkční náplně areálu a stavební práce se soustřeďují na základní rekonstrukci objektu směřující ke konzervaci objektu. Kulturní dění formou pop-up však probíhá dále bez přerušení kvůli získávání finančních prostředků na další rekonstrukci. V konečné fázi probíhá důkladná rekonstrukce objektu a rozšíření funkční náplně o nově vzniklé prostory s využitím objektu jako celku (Karge, 2015). Pop-up aktivity jsou velice adaptabilní a flexibilní, přizpůsobují se dříve vybudovanému prostoru, a kladou tudíž minimální požadavky na místo určení. Návrh musí kromě funkčních požadavků zohlednit především estetické a psychologické obohacení prostoru a pracovat s ojedinělou atmosférou každého z míst (Horn, 2014).

Pop-up konstrukce a materiál Architektura dočasných staveb pracuje vzhledem ke krátké době trvání i minimálním finančním zdrojům s omezeným rozpočtem. Konstrukce těchto objektů vykazují často modulární charakter, jsou mobilní, jsou tvořeny z krátkodobého materiálu a vyžadují jednoduchý způsob montáže a demontáže, včetně potenciálu pro použití na více místech. Variabilní návrh umožňuje jednoduchou úpravu konstrukce vzhledem k měnícím se nebo neočekávaným požadavkům v průběhu realizace. Zvolený materiál musí splňovat taktéž kritérium nízkonákladového provozu, tj. pořízení i úpravy. Materiálem hojně využívaným na stavbu dočasného charakteru je dřevo, které díky svým přírodním vlastnostem, rychlému zpracování, bohatému výskytu a snadné recyklaci dává stavbám známku udržitelnosti (Oswalt, 2012).

6thACAU 2016 conference papers

Tradiční stavitelství v zájmovém území Jako výchozí konstrukční systém pro tento výzkum byly zvoleny krovové soustavy. Materiálem hojně využívaným na historické krovy je dřevo, které je prvotním pojítkem mezi tradičním stavitelstvím a moderním proudem pop-up. Při návštěvě jednotlivých krovových soustav vybraných budov byly všechny zařazeny mezi vaznicové krovy. Typické pro tento typ je přenášení zatížení z jalových vazeb na vazby plné pomocí vaznic, které v systému přebírají roli spojitých nosníků podpíraných plnými vazbami. Zatížení způsobené rozpětím vaznic je zachyceno diagonálami podélného ztužení a pásky. V plných vazbách jsou vaznice vynášeny sloupky, dále pak vzpěry sloupků nebo věšadla vynášejí vazný trám. Charakteristickými vlastnostmi vaznicových krovů jsou maximální vylehčení jalových vazeb a nahrazení mezilehlých vazných trámů kráčaty. Vzhledem k velkým rozponům vyžaduje vaznicový systém diferencované profily a spoje a často velké průřezy jednotlivých profilů (Vinař a Kufner, 2004). Objekty zvolené pro výzkum krovových soustav jsou součástí projektu NAKI (Identifikace a interpretace vzniku, podoby a proměny barokní kulturní krajiny jihomoravského pohraničí). Cílem tohoto projektu je zmapovat kulturní krajinu jihomoravského pohraničí období baroka a vytvořit historické mapy, včetně dokumentace jednotlivých objektů v daných lokalitách (1). Vybrané lokace se nacházejí na Znojemsku a byly vybrány za podpory pana Sklenáře z NPÚ Brno, který v rámci projektu NAKI participuje na tvorbě historických map, které dokumentují stav zachovaných prvků v krajině. K dalšímu studiu byly vybrány tyto areály: vodní mlýn Louka, klášter Louka, vodní mlýn ve Slupi, Kateřinský dvůr a vodní mlýn v Tasovicích. Předmětem práce je popis tradičních krovových systémů vybraných historických objektů dané lokality, jenž by vedl k nalezení vhodného konstrukčního principu užívaného v tradičním stavitelství k dalšímu využití u struktur dočasného charakteru. Při průzkumu krovových konstrukcí daných objektů byla pořízena fotografická dokumentace, která blíže popisuje typ jednotlivých vaznicových soustav. Pro práci s dřevěnými konstrukcemi krovových systémů existuje velká řada tesařských spojů užívaných pro dílčí prvky.

Charakteristické tesařské spoje vybraných soustav Čepové spoje s pláty se řadí mezi nejpoužívanější spoje vůbec. Historicky jsou nejstarší a nejrozšířenější. Díky svému univerzálnímu použití byly a jsou řešením mnoha konstrukčních spojů ve stavitelství. Čepový spoj, složený z čepu na příslušné boční

6thACAU 2016 conference papers

straně prvku a odpovídajícího dlabu na druhém prvku, lze obecně využít na spoje podélné, rohové, příčné a křížové. Plátové spoje patří spolu s čepovými k nejdéle známým tesařským spojům. Jsou využívány ke spojování prvků podélným, rohovým, příčným a šikmým způsobem (Gerner, 1992). Tesařské spoje krovových konstrukcí ve vybraných lokalitách dokumentují ilustrace č. 5 až 8. Provedení těchto spojů umožňuje jejich využití v modulární architektuře, kdy design jednotlivých prvků definuje možnost jejich využití ve více typech konstrukcí proveditelných na různých místech. S touto myšlenkou pracuje právě pop-up.

Inspirační realizace Příkladem stavby provedené jako dřevěná konstrukce využívající modulární prvky spojované tesařskými spoji je muzeum v japonském Kasugai-ši. Budova je dílem japonského architekta Kenga Kumy, který je specialistou na modulární konstrukce jasných a dokonale provedených spojů. Architekt chce obnovit tradici japonského stavitelství a její trvanlivost – mnoho japonských středověkých dřevěných chrámů a paláců přežilo neporušeno po celá staletí, a to navzdory zemětřesení. Samonosná struktura je tvořena prvky z cypřišového dřeva a je inspirována systémem Cidori, staré japonské hračky. Cidori je sestava dřevěných tyčí s klouby, vyznačujících se jedinečným tvarem, jenž může být ukotven pouhým otočením prvku, bez nutnosti přidávání hřebíků nebo kování (2).

Shrnutí Práce vychází z bohatého odkazu éry barokní architektury. Krovové soustavy byly vybrány k dalšímu zkoumání z důvodu využití systémových spojů dřevěných konstrukcí. Dřevo je ideálním materiálem pro konstrukce pop-up architektury vzhledem ke svým vlastnostem, které vyhovují kritériím dočasných konstrukcí. Ty vytváří další potenciál rozvoje pro opuštěná a zchátralá místa. Architektura pop-up vychází z jedinečného genia loci daného místa, snaží se nově navržený objekt zakomponovat do již existujícího prostředí a nenásilně navázat na jeho odkaz. Cílem prováděného výzkumu je najít vhodný konstrukční princip vycházející z tradic barokního stavitelství a uplatnit jej v konstrukcích dočasného charakteru v podobě tvorby designu modulárního prvku. Pop-up se dostal do popředí zájmu současné doby nejen vzhledem ke své návaznosti na diskutovaná témata udržitelnosti a recyklace. Design prvku je tématem dalšího bádání a experimentů především ve spolupráci s odborníky z řad konstrukčních inženýrů a praktikujících tesařů. V další fázi bude prvek využit pro tematické zadání ve výuce na Ústavu prostorové tvorby na Fakultě architektury a jeho výstupy budou použity v dalších fázích projektu.

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 1. Vodní mlýn Louka – stojatá stolice se středovou a vrcholovou vaznicí (Zdroj: foto Marie Joja)

Obr. 2. Vodní mlýn ve Slupi – ležatá stolice se středovou a vrcholovou vaznicí (Zdroj: foto Marie Joja)

Obr. 3. Vodní mlýn v Tasovicích – sýpka –ležatá stolice se středovou vaznicí (Zdroj: foto Marie Joja)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 4. Rovný čep (čep a dlab), hákový příčný plát (Zdroj: M. Gerner, Tesařské spoje)

Obr. 5. Detail spoje krovu v klášteru Louka (Zdroj: foto Marie Joja)

Obr. 6. Detail zavětrování krovu ve mlýně ve Slupi (Zdroj: foto Marie Joja)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 7. Detail spoje krovu ve mlýně Louka (Zdroj: foto Marie Joja)

Obr. 8. Detail spoje krovu na Kateřinském dvoře (Zdroj: foto Marie Joja)

Obr. 9. Přístavba muzea v Kasugai-shi od Kenga Kumy (Zdroj: http://resilientwood. tumblr.com/)

Obr. 10. Konstrukční princip Muzea v Kasugai-shi od Kenga Kumy (Zdroj: http:// resilientwood.tumblr.com/)

6thACAU 2016 conference papers

Prameny A. de Smet, The role of temporary use in urban (re)development: examples from Brussels, Brussels studies, č.72, 2013. T. Karge, Bottom-Up Transformation of Frunze35 in Kiev, in OEVERMANN, H. (ed.): Industrial Heritage Sites in Transformation, Routege, New York, 2015, pp. 94-110. M. Horn, Temporary Use of Pop-Up Environment’s Potential for Repurposing Neglected Buildings and Space, Georgia State University, 2014. P. Oswalt, K. Obermayer, P. Misselwitz, Urban Catalyst – Strategies for Temporary Use, Actar, Barcelona, 2012. J. Vinař, V. Kufner, Historické krovy – konstrukce a statika, 1. vyd., Grada Publishing, a.s., Praha, 2004. M. Gerner, Tesařské spoje, 1. vyd., Grada Publishing, a.s., Praha, 1992.

Poznámky 1. 2.

Information on http://www.baroknikrajinou.cz/ Information on: http://www.woodworkingnetwork.com

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.6

Integral Design in Architecture Integrální návrh v architektuře

Lukáš Kohout Fakulta architektury, České vysoké učení technické v Praze, Česká republika lukas.kohout@seznam.cz

ABSTRACT: Integrated design is an approach to design that incorporates specialism in different fields that are usually considered as separate professions. Integrated design brings together methods that support specialists in different fields of design and construction. Due to the cooperation between the architects, engineers, owners and users involved in this process, a significant cost and resource reduction is achieved in construction. The cooperation described can often be found at large architectural businesses – we can find SIAL and GAMA in the Czech Republic (more specifically in Czechoslovakia); MVRDV, Behnisch Architekten and Transsolar in foreign countries. KEYWORDS: integrated; design; process; architecture; IDP ABSTRAKT: Integrální návrh je přístup k navrhování spojující dohromady profesní specializace, o kterých se běžně uvažuje separátně. Integrální návrh zahrnuje metody podporující specialisty z rozdílných profesních oblastí ve spolupráci za účelem vzniku integrovaného návrhu. Právě díky kooperaci jednotlivých profesí a také osob činných ve výstavbě již na samém počátku návrhu lze dosáhnout významných úspor nejen při výstavbě, ale hlavně při provozu budovy. Tuto spolupráci lze vysledovat ve velkých projekčních kancelářích – u nás to býval SIAL a Pragerova GAMA, v zahraničí jde například o velká studia jako Behnisch Architekten, MVRDV, Transsolar a další. KLÍČOVÁ SLOVA: integrální; návrh; proces; architektura

6thACAU 2016 conference papers

Úvod V moderní době jsou jasně zřetelné tendence ke zvyšování komplexnosti budov. Nejedná se přitom o vyjádření komplexnosti ve smyslu prostorové složitosti a futuristických organických tvarů. Naopak, tyto expresivní formy často zakrývají interní složitost a propracovanost stavby, které nejsou na první a také vnější pohled zcela zřetelné. Vnitřní komplexnost takovýchto staveb je definována sofistikovanými technickými řešeními, inteligentními systémy pro udržování příjemného vnitřního prostředí a také lidmi, kteří mají úplně jiné požadavky na to, co by dům měl poskytovat. Ve snaze vyhovět těmto novým konstrukcím, systémům a požadavkům je potřeba přijít také s novým přístupem k navrhování domů.

Integrální návrh Integrální návrh je iterativní proces, metoda nebo také přístup k tomu, jak zpracovat komplexní návrh nebo činit rozhodnutí ohledně návrhu. Z této definice je jasně patrné, že je ho možno uplatnit ve všech odvětvích lidské činnosti, nejen v architektuře. Dle iiSBE (1) vznikl v architektuře integrální proces návrhu po roce 1993, během kanadského programu C-2000 (2), který měl demonstrovat nová řešení v rámci návrhu a výstavby energeticky udržitelných a cenově nenáročných domů. Nicméně již v roce 1969 publikoval Reyner Banham knihu The Architecture of the Well-tempered Environment (3), ve které definuje dva možné přístupy k řešení složitých systémů. První přístup – „power-operated solutions“ (řešení řízená silou) – lze charakterizovat přístupem „brute-force“ k řešení problémů, které se objeví během procesu návrhu. Toto řešení směřuje ke zvyšování složitosti, navyšování energetické náročnosti či přidávaní dalších konstrukčních vrstev. S ohledem na současné požadavky na energetickou úspornost a udržitelnost staveb je od tohoto přístupu postupně upouštěno. Druhým přístupem je tzv. „structural solution“ (strukturální řešení), které se definuje jako spojení energie, konstrukce, architektonických záměrů a formy. V tomto přístupu lze nalézt podobnosti s přístupem integrálního návrhu (Banham, 1969).

Přístupy k navrhování a jejich porovnání K pochopení rozdílů mezi tradičním přístupem a integrálním návrhem je potřeba definovat i tradiční přístup k navrhování. Ten lze chápat jako čistě lineární proces, ve kterém vše začíná shodou architekta a klienta na velikosti, objemu a uspořádání domu. Teprve v druhé fázi se projekt předává specialistům, kteří do něj doplňují vnitřnosti – rozvody vody, elektřiny, ventilace a vytápění. V takovém případě však nelze dosáhnout současné optimalizace architektonického návrhu a technologických

6thACAU 2016 conference papers

systémů. Z toho pak plynou běžné nedostatky, které lze nalézt u mnoha nových staveb, např. nedostatečné využívání solárních zisků během léta, zbytečný výkon chladicích systémů při nesprávném navržení a nesprávné orientaci skleněných prvků fasád a v neposlední řadě také nepohodlí uživatelů v prostorách se špatně navrženým zastíněním a zasklením. Všechny tyto chyby bývají přehlíženy, protože takovýto lineární proces bývá jednoduchý a rychlý, ale v konečném výsledku znamená velké nároky na provoz a údržbu, případně i úpravu v rámci řešení vnitřního prostředí. Ani takovéto úpravy a změny však nezaručí snížení náročnosti a většinou znamenají další finanční zatížení investorů. Na obrázku č. 2 je vynesen graf závislosti ceny na náročnosti změn a dosahu těchto změn a také průběh tradičního procesu návrhu. Naproti tomu integrální návrh v sobě již ze svého principu spojuje komunikaci a spolupráci mezi architektem a inženýrem/specialistou. Tato spolupráce je navázána již v prvních fázích navrhování, a díky tomu je brána v potaz odbornost všech participujících. Architekt již není jediným aktérem, který o návrhu rozhoduje, ale i přesto si udržuje svoji pozici vedoucího týmu, moderátora. Zatímco on získává povědomí o technologických řešeních navržených spolupracujícími inženýry, inženýři naopak získávají vhled do komplexnosti architektonického návrhu. Z jejich pohledu to pak znamená vyšší míru zapojení do samotného návrhu než v případě konvenčního přístupu k navrhování. Stejně tak je vyžadována vyšší míra zapojení klienta. Z definic je patrné, že ke změnám dochází i ve struktuře týmu, který projekt navrhuje. U tradičního přístupu zůstává také tradiční schéma struktury. Klient si zvolí architekta, kterému komunikuje své požadavky na budovu, a architekt dodává veškeré potřebné výkresy a dokumenty. K tomu mu slouží skupinka specialistů, se kterými už má dobré zkušenosti a se kterými může pracovat dlouhodobě, tzn. na více projektech. Druhou možností jsou pak specialisté, kteří s architektem spolupracují pouze na daném projektu, například proto, že jsou na návrh kladeny specifické požadavky. V případě integrálního návrhu je přístup podobný, nicméně obohacený o další členy. V hlavním týmu již není pouze klient a architekt, ale jsou v něm i inženýr, statik, specialista na vnitřní prostředí, odborník na energetickou analýzu a mnohdy i dodavatel stavby. Tento tým spolupracuje na návrhu od samého začátku, a každý ze zúčastněných tak může do návrhu zasahovat a poskytovat cenné připomínky již ke konceptu. Výsledkem toho je vyvážený koncepční návrh, který již zahrnuje představu architekta o formě a analýzu prostředí a energetických poměrů stavby a okolí. V neposlední řadě je také zvoleno správné konstrukční řešení, které umožňuje splnění všech těchto požadavků. V dalším kroku se rozšiřuje celkový návrh a dochází k upřesňování systémů a podoby budovy. U všech rozhodnutí je však stále přítomen celý základní tým, který k sobě v případě potřeby může přizvat specialisty z dalších oborů, jako je například hydrogeolog, interiérový architekt, specialista na akustiku či světelnou techniku a mnoho dalších.

6thACAU 2016 conference papers

Závěr Tímto procesem vzniká ucelená, komplexní stavba s jasně nastavenými a vyřešenými parametry, která využívá synergie jednotlivých systémů a dosahuje mnohem větší efektivity v rámci spotřeby energie, náročnosti na údržbu, komfortu užívání a také udržitelnosti. Právě udržitelnost je jedním z hlavních důvodů, proč integrální návrh vznikl. Ve snaze minimalizovat náklady, a přitom udržet stejný komfort pro uživatele je potřeba přicházet se stále sofistikovanějšími řešeními, která už nejsou pouze záležitostí architektury či konstrukčního detailu. Na těchto řešeních se často podílí velké množství lidí z různých vědních oborů. A nejde přitom jen o věci technické. Do udržitelné architektury se často promítají i témata, která se dříve neřešila, např. socioekonomické otázky, otázky správy a údržby budovy, otázky certifikací a další. Pokud chce investor dosáhnout na kteroukoliv zelenou certifikaci BREEAM (4) nebo LEAD (5), je nutné, aby alespoň na nějaké úrovni využíval integrálního návrhu a jeho výhod oproti klasickému schématu návrhu. Na druhou stranu nelze ovšem říci, že pokud bude při návrhu použito integrálního návrhu, bude automaticky získán některý ze zmiňovaných certifikátů. Architektura směřuje ke stále větší složitosti a lze očekávat, že se tento trend bude zrychlovat, ne zpomalovat. Je potřeba na tento trend reagovat a nezůstávat konzervativní. Cestou k uchopení této složitosti je právě integrální návrh. Podstatou integrálního návrhu není omezení architektury na úkor dalších profesí, ale posílení propojení architektonické formy a dalších systémů za účelem vzniku funkční, estetické a udržitelné stavby, která bude splňovat veškeré architektonické, socioekonomické, ekologické i správně-administrativní nároky, které jsou na ni kladeny.

Obr. 1. Grafické zobrazení integrálního návrhu dle iiSBE (Zdroj: http://iisbe.org/ down/gbc2005/Other_presentations/IDP_overview.pdf, str. 4)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 2. Graf průběhu jednotlivých procesů a náročnosti změn v designu (Zdroj: http://www.popsci.com/building-information-modeling-how-construction-industry-getting-smart)

Obr. 3. Struktura týmu při integrálním návrhu (Zdroj: http://www.greenspacencr. org/events/IDProadmap.pdf, str. 26)

Poznámky 1.

2. 3. 4. 5.

International Initiative for a Sustainable Built Environment, www.iisbe.org, v dokumentu z Green Building Challenge 2005 – The Integrated Design Process, dostupné z http://iisbe.org/down/gbc2005/Other_presentations/IDP_overview.pdf http://www.iisbe.org/C2000/abc-2000.htm BANHAM, Reynar, 1969. The Architecture of Well-tempered Environment. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0226036984 Building Research Establishment Environmental Assessment Method, dostupné z http://www.breeam.com/ Leadership in Energy and Environmental Design, dostupné z http://www.usgbc.org/leed

6thACAU 2016 conference papers

Prameny ALDRICH, Rebekkah Smith, 2011. A Whole Systems Approach. Library Journal [online]. 15. 9., roč. 136, č. 15, s. 30–33. ISSN 03630277. Dostupné z: http://search. ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=65806708&lang=cs&site=ehost-live ALEX ZIMMERMAN A.SC.T., nedatováno. Integrated Design Process Guide [online]. B.m.: Canada Housing and Mortgage Corporation. Dostupné z: http:// www.infrastructure.alberta.ca/content/doctype486/production/leed_pd_appendix_7a.pdf GRANADEIRO, Vasco, José P. DUARTE, João R. CORREIA a Vítor M.S. LEAL, 2013. Building envelope shape design in early stages of the design process: Integrating architectural design systems and energy simulation. Automation in Construction [online]. 7., roč. 32, s. 196–209 [vid. 2016-03-29]. ISSN 09265805. Dostupné z: doi:10.1016/j.autcon.2012.12.003 JØRGENSEN, M., M. W. NIELSEN a J. B. STRØMANN-ANDERSEN, 2011. Integrated Design - A paradigm for the design of low-energy office buildings. ASHRAE Transactions [online]. 5., roč. 117, č. 1, s. 230–239. ISSN 00012505. Dostupné z: http://search.ebscohost.com/login.aspx?direct=true&db=a9h&AN=67359315&lang=cs&site=ehost-live NILS LARSSON, 2005. The Integrated Design Process [online]. 2005. B.m.: International Initiative for a Sustainable Built Environment. Dostupné z: www.iisbe.org/ down/gbc2005/Other_presentations/IDP_overview.pdf NILS LARSSON, 2009. The Integrated Design Process; History and Analysis [online]. 21. září 2009. B.m.: International Initiative for a Sustainable Built Environment. Dostupné z: http://www.iisbe.org/system/files/private/IDP development - Larsson.pdf NILS LARSSON a BART POEL, 2011. Solar Low Energy Buildings and the Integrated Design Process: An Introduction [online]. 1. červen 2011. B.m.: Public Works and Government Services Canada. Dostupné z: http://www.tpsgc-pwgsc.gc.ca/biens-property/sngp-npms/conn-know/enviro/pci-idp-eng.html BANHAM, Reynar, 1969. The Architecture of Well-tempered Environment. Chicago: The University of Chicago Press. ISBN 978-0226036984.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.7

Transformations of the Plane: Study of Bionic Architectural Models of Anton Vranka Premeny plochy: Štúdia bionických modelov architekta Antona Vranku

Jakub Novák Ústav prostorové tvorby, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika xanovakj@stud.fa.vutbr.cz

ABSTRACT: Structural modelling techniques of architect and professor Anton Vranka influenced, in a specific way, several generations of students at the Faculty of Architecture of STU in Bratislava. The phenomenon of “Vrankovina” – a problem, puzzle, or proposal that thrives on geometry, uses the effect of optical illusions, or transforms any flat medium into a surprising spatial structure – is still known among the students and graduates, a few years after Vranka retired. His unique approach creates links between the Bauhaus theory of architecture, architectural bionics and biomimetics, the fascinating directions in architectural theory of the 1960s through the 1980s. The aim of this paper is to capture the knowledge stored in Vranka’s fragile paper models, and report on his motives and methods and theoretical works. Thus, they will be added to the growing body of works on folded architecture. The systemization proposed documents an astounding variety of forms, created within just a few creative processes. The categorization of the models will be used as a basic platform for transferring theoretical works to architectural building practice. KEYWORDS: architectural bionics; folded architecture; origami; kirigami; stereotomic structures ABSTRAKT: Štruktívne modelovanie slovenského architekta a pedagóga Antona Vranku špecifickým spôsobom ovplyvnilo niekoľko generácií študentov pripravujúcich sa na Fakulte architektúry STU v Bratislave na povolanie architekta. Fenomén

6thACAU 2016 conference papers

tzv. Vrankoviny, problému, hádanky alebo návrhu, ktorý sa vyžíva v geometrii, využíva optický klam alebo pretvára plošné médium na prekvapivú priestorovú štruktúru, sa medzi študentmi a absolventmi traduje ešte dnes, niekoľko rokov po Vrankovom odchode na dôchodok. Jeho jedinečný prístup k teórii architektúry spája odkaz Bauhausu s prúdom architektonickej bioniky a biomimetiky, fascinujúcich smerov v architektonickej teórii 60. až 80. rokov 20. storočia. Cieľom tejto práce je zachytiť poznanie uložené vo Vrankových krehkých papierových modeloch a podať správu o jeho motívoch a metódach. Zdokumentovaním východísk a teoretických prác sa tieto poznatky pridajú do rastúceho kruhu zdrojov pojednávajúcich o skladanej architektúre. Uvedená systemizácia používaných vyjadrovacích prvkov dokumentuje ohromujúcu pestrosť foriem vychádzajúcu iba z niekoľkých tvorivých prostriedkov. Z nej vychádzajúca kategorizácia výsledných modelov v rámci tohto výskumu poslúži ako báza pre skúmanie možností prenesenia teoretických prác do stavebnej praxe. KLÍČOVÁ SLOVA: architektonická bionika; skladaná architektúra; origami; kirigami; stereotomické štruktúry

Úvod Anton Vranka je priekopníkom bionického architektonického modelovania založeného na pretváraní plošného média na priestorové kompozície. Štyri desaťročia pôsobil ako pedagóg na Fakulte architektúry Slovenskej technickej univerzity v Bratislave, kde vytváranie modelov začlenil do procesu formovania mladých architektov. Jeho záujem o geometriu v kontexte vytvárania architektonického diela dokladujú ním vyučované predmety ako architektonická kompozícia, výtvarná geometria, perspektíva alebo farba. Tento článok je venovaný štúdiu inšpirácií, metód a prostriedkov spojených s jeho papierovými modelmi a náčrtu ich možnej kategorizácie. Takisto sa snaží začleniť Vrankovu vedeckú prácu do medzinárodného kontextu načrtnutím niekoľkých paralel jeho bádania s tvorbou zahraničných autorov.

Východiská a perspektíva Práce Antona Vranku a jeho žiakov vznikali v stave informačnej izolácie od diania vo svete skladanej origamickej architektúry v západných krajinách a Japonsku. Vy-

6thACAU 2016 conference papers

chádzajú z odlišnej paradigmy než dnes dobre zdokumentované základné práce na tomto poli. Je preto veľmi obohacujúce sledovať tvorivý proces, ktorým Vranka so žiakmi prichádzali k podobným záverom a formám ako ich kolegovia v zahraničí. Ich modely sú porovnateľné s prácami Ronalda D. Rescha, ktorý bol na prelome 60. a 70. rokov jedným z najaktívnejších architektov študujúcich priestorové možnosti topologických návrhov (Resch 1973, s. 643). Zároveň sú vnímaví k štruktívnej jednote svojich návrhov, aspektu, pre ktorý sa o skladanú architektúru koncom 20. storočia zaujímal napríklad architekt Peter Eisenman, ktorého diela do hĺbky rozoberá Greg Lynn vo svojej eseji Folding in architecture (Lynn 2004, s. 111). Lynn v nej argumentuje, že skladanie je pri vytváraní komplexných architektonických diel hlavne nástrojom harmonizácie. Modely, ktoré za desaťročia Anton Vranka vytvoril, sa svojou formálnou pestrosťou vychádzajúcou zo štruktívnej podstaty modelovania tuhého listu vymykajú hlavnému prúdu československej a neskôr slovenskej teórie architektúry a stavebnej praxe. Spojením konštruktivistických postupov práce s papierom a hľadaním inšpirácie v prírodných systémoch majú jeho skladané kompozície mnoho spoločné so súčasným dielom významných svetových architektov a dizajnérov ako sú UN-studio, Rem Koolhaas a Frank O. Gehry (Mückenheim a Demel 2012, s. 269). Hlavným východiskom pri hľadaní nových architektonických foriem a štruktúr bola pre Vranku geometria vystupujúca z prírody. V rámci vyučovania kompozície hľadal možnosti dialógu medzi klasickými kompozičnými kategóriami a súdobým prúdom architektonickej bioniky – aplikovania prírodných kompozičných princípov vo vytváraní ľudského životného prostredia. Podľa vlastných slov tým na tomto poli nadväzuje na prácu architektov Frei Otto a J. S. Lebedeva (Vranka 2014). Vranka čerpá z odkazu Josefa Albersa zo školy Bauhaus, v súlade s ktorým používa vytváranie modelov ako prostriedok rozvíjania predstavivosti, tvorivosti a svedomitosti študentov architektúry. Skladanými modelmi popisujú priestor a vedú dialóg medzi svojimi predstavami a reálnym výtvorom, pričom hmatová skúsenosť s materiálom hrá v celom procese zásadnú úlohu. Ako sám píše o nepredvídateľnom správaní papiera pri skladaní vo výučbe: „Tieto deformácie majú mimoriadny význam pre rozvíjanie tvorivej fantázie, je to pre nás jav, ktorý považujeme za jeden z najcennejších,“ (Vranka et al. 1984, s. 23). Vrankov prístup k výučbe je v praxi veľmi podobný taktilnej návrhovej metóde používanej na Ústave priestorovej tvorby brnenskej Fakulty architektúry (Novák a Palacký 2015). Vranka sa nikdy aktívne nezaujímal o origami, umenie skladania z papiera, alebo kirigami, umenie rezania tohto média. Nemal v svojom najtvorivejšom období technické možnosti preskúmať matematickú a kinetickú podstatu správania svojich mo-

6thACAU 2016 conference papers

delov. Prenos jeho ideových návrhov dokumentovaných modelmi z papiera do ľudskej mierky bol v nedohľadne a použitie ním skúmaných princípov skladania sa v československej architektúre realizovalo výhradne vo forme masívnych železobetónových lomeníc. Jeho výtvory vychádzajú z nadšenia a tvorivosti spojených s prácou s papierom. S nedávnym rozvojom v materiálovom inžinierstve a CAM technológiách sú dnes tieto teoretické práce konečne prakticky realizovateľné. Pretváranie plošného média na priestorové štruktúry je v architektúre použiteľné v širokej škále mierok a materiálových riešení od ľahkých rozkladateľných prístreškov z vyľahčených sendvičových panelov, cez konštrukcie z robotom frézovaných KLH dosiek z masívneho dreva, až po ferrocement a iné cementové kompozity vystužené textilnými vláknami. Napriek tomu, že sa jedná o kvalitné a pokrokové práce, nie sú dostatočne zdokumentované. Štúdium týchto modelov a pracovných postupov dopĺňa dnešnú systemizáciu skladacích techník a systémov pre dizajnérov ako aj historický prehľad autorov, ktorí sa zaslúžili o rozvoj tejto témy v architektonickom navrhovaní.

Metódy Prístup k téme Vranka vníma modelovanie ako formu experimentu. Ide o dialóg, v ktorom autor zachytí svoju myšlienku formou geometrickej osnovy – rovinného plášťa (angl. crease pattern), a papier svojimi fyzikálnymi vlastnosťami odpovie v reči topografie počas skladania do priestoru. Autor následne pozmení svoju predstavu a celý proces sa opakuje, až kým nie sú tieto dva póly v súlade. Hľadanie možností a základných vlastností správania papiera je rovnako ako v práci Ronalda D. Rescha (Resch a Armstrong 1971) základným prostriedkom jeho vedeckej práce. Papier v tomto procese slúži ako symbol plošných materiálov používaných v stavebnej praxi. Diskrepancia v spôsobe odolávania zaťaženiam modelu a výsledného architektonického diela je najčastejším dôvodom pochýb o použiteľnosti princípu skladania. Je skutočne dôležité vnímať limity reprezentácie modelom a overovať poznatky z jeho skúmania špecializovanými výpočtovými nástrojmi určenými na posúdenie statického pôsobenia štruktúry.

Pracovné postupy Vranka vytvára priestorové modely z rovinného formátu papiera. On sám to nazýva modelovaním z rovinného základu, tvarovaním tuhého listu (Vranka 2014) alebo premenou roviny na stereotomický útvar (Vranka et al. 1984, s. 23). Na prechod z dvoch do tretieho rozmeru používa nasledujúce základné prostriedky. Prvým z nich je zlom alebo sklad (angl. fold), kedy je papier ostro zložený podľa

6thACAU 2016 conference papers

priamočiarej alebo krivočiarej línie. Na vyznačenie zlomovej línie používa Vranka techniku narezania, kedy materiál z jednej strany oslabí – nareže skalpelom. Materiál narezáva vždy na strane hrebeňa (angl. mountain fold), vonkajšej strany papiera, ktorá je skladaním ťahaná. Väčšina jeho modelov obsahuje zlomy hrebeňové, ktoré narezáva z hornej strany papiera, aj údolné (angl. valley fold), pre narezanie ktorých musí formát otočiť a narezať z druhej strany. Vrcholy skladačky, body, v ktorých sa zlomy stretávajú, si obojstranne značí prepichnutím papiera hrotom kružidla. Pre oslabovanie materiálu, nutnosť narezávania z dvoch strán a pre riziko odštiepenia horných vrstiev papiera počas skladania sa tento proces obecne používa zriedkavo. Častejšie je uvádzaný postup rylovania, kedy je materiál z jednej strany stlačený tupou stranou modelárskeho noža alebo špeciálnym nástrojom s oblou špičkou. Vranka však narezávanie používa na všetkých modeloch. Kruhové zlomy vytvára kružidlom s dvomi hrotmi. Jeden určuje stred opisovanej kružnice, druhý narušuje vlákna materiálu po obvode kružnice alebo jej časti. Tým znižuje tuhosť materiálu v mieste skladu. Ako špeciálnu formu zlomu radí Vranka prerezanie skrz materiál alebo vyrezanie časti formátu. Ďalším základným prostriedkom je ohyb do valca (angl. bend – ohnúť), ktorý pozostáva z plynulého ohnutia materiálu do valcovej plochy. Od zlomu sa líši tým, že deformácia má istý, po celej dĺžke deformačnej línie konštantný, rádius. K nemu príbuzný je posledný prostriedok, skrútenie do kužeľa, ktorý spočíva v plynulom ohnutí papiera do kužeľovej plochy. Od predchádzajúceho sa líši postupnou zmenou polomeru na línii deformácie. Valcovým a kužeľovým ohýbaním je možné vytvárať mäkko pôsobiace modely alebo vytvoriť kontrast medzi ostrou hranou zlomu a postupným priebehom plochy ohybu. Rozšírením týchto princípov môže byť použitie kužeľosečiek pre zlomovú líniu alebo pre profil ohýbania. Vrankov hlavný záujem nespočíval v hľadaní konkrétnych nových foriem, ale v skúmaní postupov teoretických možností modelovania z rovinného základu – hľadaní limitov tvorivých možností. Preto a takisto pre konštrukčnú jednoduchosť používa z kriviek výhradne kružnicu.

Systemizácia prostriedkov do abecedy Popísané základné prostriedky Vranka použil na vytvorenie istej systemizácie prvkov, ktorú metaforicky nazýva abecedou4. Prvky abecedy vznikajú kombináciou priamočiareho a kružnicového skladu, rezu a valcového a kužeľového ohybu. Základným znakom týchto atomárnych prvkov je použitie štvorcového formátu papiera.

6thACAU 2016 conference papers

Abeceda sa dá rozdeliť na rodiny alebo rady príbuzných motívov s podobnými znakmi. Typický rad začína použitím základného princípu, ako je polkruhový zlom so stredom na hrane formátu, a ďalej sa rozvíja. Podľa toho, či sa tento rozvoj realizuje násobením pôvodného prvku (napr. zdvojením polkruhového zlomu so stredom na hrane formátu), alebo vnorením príbuzného prostriedku do vnútra už aplikovaného, vznikajú vetvy prvkov. Tie bývajú založené na rôznych kompozičných princípoch, čo znovu svedčí o Vrankovej záľube v geometrickej kompozícií. Abeceda obsahuje niekoľko tradičných foriem origami, ako je akordeónový sklad, reverzný sklad (V-fold) alebo water-bomb základňa (angl. base). Nejedná sa o inšpiráciu japonským skladaním papiera, ale o logický výsledok systematickej analýzy geometrických možností práce s týmto médiom. Prvky abecedy je možné kombinovať a krížiť, čím vznikajú komplexnejšie motívy a modely.

Štúdium a kategorizácia modelov Spomínaná abeceda prostriedkov je však iba jedným zo zdrojov pestrosti Vrankovej tvorby. Jednotlivé písmenká je totiž možné použiť s viacerými priestorotvornými zámermi. Podľa spôsobu pretvárania plochy môžeme väčšinu Vrankových modelov zatriediť do jednej z nižšie popísaných kategórii.

Rotačné vztyčujúce sa systémy Rotačné vztyčujúce sa systémy vznikajú ortogonálnym alebo radiálnym radením zlomu a prerezania plošného média. Nosnou jednotkou štruktúry je sústava rámp, ktorých sklon sa pri rotačnom pohybe modelu zvyšuje. Pôdorysné rozmery štruktúry zostávajú pri krútivom pohybe nezmenené, zvyšuje sa iba jej výška. Rebrá štruktúry sa pri skladaní naklápajú z pôvodnej horizontálnej do staticky výhodnej vertikálnej orientácie. Použité sklady sú výhradne priamočiare. Rezové línie na seba môžu brať ale i krivočiaru alebo zmiešanočiaru podobu. Vnútorný priestor objektu, ako aj jeho tvar pri pohľade zvonku, je definovaný práve prebehom týchto rebier. Z radiálneho usporiadania rebier vyplýva organická previazanosť interiéru a exteriéru skladby, vnútorné a vonkajšie hrany susediacich nosných prvkov sa stretávajú v jednej rezovej krivke. Naopak na kinetické správanie systému majú prebehy rebier iba druhotný vplyv a je určené konfiguráciou skladových línií na pätách rebier. Voľnosť pri voľbe charakteru rezovych línii prináša pestrosť tvorených foriem a umožňuje prácu s ornamentom. Názov pre túto kategóriu (angl. Rotational Errection Systems, skr. RES) skladaných

6thACAU 2016 conference papers

modelov zaviedol a do hĺbky ich popísal v roku 2014 japonský architekt a akademik Yoshimura Miyamoto (Miyamoto 2014). Vo svojom článku zdôrazňuje príbuznosť týchto modelov a Pop-up techník využívajúcich jediný list papiera. Zaujímavosťou je, že v tej istej práci uvádza, že vyskakovacie Pop-up modely skúmal už Josef Albers pri výučbe na škole Bauhaus v 20. rokoch 20. storočia.

Prúžková kompozícia Podobne ako RES modely, prúžkové kompozície využívajú vo veľkej miere delenie plochy rezaním. Hlavným skladobným prvkom kompozície sa tu stáva lineárny prúžok papiera, prípadne séria navzájom spojených prúžkov. Nakoľko tieto prvky umožňujú voľné skladanie a ohýbanie, vznikajú týmto postupom sviežo pôsobiace kompozície. Komplexnosť vzniknutých štruktúr zdôrazňuje fakt, že pre každý rozvinutý plášť popisujúci polohu rezov a skladov existuje nekonečné množstvo priestorových konfigurácii popisovaného modelu. Pre interpretáciu výsledných motívov v tuhom materiáli je nutné reagovať na odlišné statické pôsobenie štruktúry v mierke papierového modelu a v mierke architektúry s použitím zažitých stavebných technológií. Z toho je možné vyvodiť, že v porovnaní s ostatnými v tomto texte popisovanými metódami pretvárania plochy na priestor sa jedná o najmenej štruktívny kompozičný princíp. Jeho využitie sa ponúka hlavne v skorších štádiách návrhu na fyzickú reprezentáciu zložitejších štruktúr, ktoré môže byť inak zložité, prácne, alebo drahé zachytiť modelom. Môže poslúžiť na jednoduché modelovanie dvojsmerne zakrivených plôch, priestorových mriežok a iných priestorovo ťažko uchopiteľných foriem. Ide o veľmi rýchlu metódu s nesmiernym tvorivým potenciálom. Doslova otvára oči pred širokými možnosťami tvarovania plochy. Pri výučbe ju na škole architektúry v Holandskom Delfte využíva napríklad Sophia Vizoviti (Vyzoviti 2010, s. 141), ktorá s jej pomocou nadchýna študentov pre hľadanie nových ciest v navrhovaní a generovaní komplexných priestorových plôch.

Opakovanie reverzného skladu v rozvinuteľných priestorových sieťach Reverzný sklad (alt. V-sklad) vzniká odvodením od skladu harmonikového. Výsledné štruktúry často tvoria ortogonálne alebo radiálne oblúky a klenby. Geometrické a topografické vlastnosti reverzného skladu a z neho tvorených štruktúr do hĺbky študuje a v stavebnej praxi drevenej architektúry overuje Hans Ulrich Buri vo svojej dizertačnej práci Origami - Folded plate structures (Buri 2010, s. 275).

6thACAU 2016 conference papers

Podľa spôsobu radenia reverzného skladu v ploche, ako je posunutie, otočenie, zrkadlenie a ich kombinácie, vznikajú tri hlavné rodiny priestorových sietí: Miura-Ori, Yoshimura-Ori a Diagonal Pattern. Všetky tri nachádzame vo Vrankovej tvorbe v nespočetných variantách a kombináciách. Dnes sa jedná o tri najčastejšie používané skladané štruktúry v architektúre a dizajne. Dôvodov pre túto skutočnosť je hneď niekoľko. Tieto modely majú po stránke štruktúry najbližšie k známym lomenicovým stavbám. Ich použitie pre navrhovanie stavieb sa preto akoby ponúka. Rozvinuteľnosť týchto sietí a ich zložiteľnosť do plochy často tvorcov inšpirujú k počinom smerujúcim ku kinetickej architektúre a menej hmotným technológiám. Ako príklad poslúžia viaceré prípadové štúdie pevných alebo skladateľných pavilónov z lepených drevených dosiek z masívneho reziva, vyľahčených vrstvených panelov alebo lisovaného plechu. Vranka, rovnako ako dnešní tvorcovia pracujúci s týmito princípmi, vycítil ich potenciál a jeho práce sa uberajú vyššie popísaným smerom. Je nutné zdôrazniť, že v dobe vzniku Vrankových modelov sa jednalo o jednoznačne okrajové fenomény architektonickej tvorby. Na ich príklade sa zase ukazuje hĺbka a vytrvalosť Vrankovho záujmu o abstraktný svet skladaných modelov. Dnes sa pre prácu s návrhmi odvodenými od reverzného skladu zaužívalo používanie pokročilých výpočtových nástrojov a CNC výrobných postupov. Veľkej obľube sa tešia parametrické návrhové nástroje ako modul Grasshopper.

Waterbomb Poslednou kategóriou modelov pokrytých v tomto článku sú práce príbuzné origamickej báze Waterbomb. Bázami sa v svete origami nazývajú základné modely, z ktorých sú odvodené mnohé ďalšie skladačky. Waterbomb je základom množstva modelov (Lang 2003, s. 598). Vyznačuje sa vytvorením vnútorného priestoru, čo ju robí zaujímavým objektom architektonického skúmania. Ako argumentuje Brandon Hanna a kolektív (Hanna et al. 2014), na poli aplikovaných prác inšpirovaných skladaním v rôznych odboroch vedy a techniky (tzv. Origamics) je waterbomb najčastejšie sa objavujúcim kinetickým mechanizmom. Základná podoba waterbomb pozostáva zo štvorcového formátu zloženého dvomi pármi priamočiarych skladov. Dva sklady spájajú stredy strán formátu a dva prechádzajú jeho diagonálami. Všetky štyri sa pretínajú v strede formátu vo vrchole bázy. Vrankov pohľad na modely v tejto kategórii je zacielený na vytváranie stabilných kompozícii, ktore podobnosťou stanovej streche evokujú architektúru. Ako už bolo zmienené, Vranka sa o origami nikdy nezaujímal, dá sa teda usudzovať, že na water-

6thACAU 2016 conference papers

bomb narazil pri systematickom základnom výskume pretvárania plochy. S modelmi pracuje s jemným citom umelca. Využíva zmenu v hustote skladov, čím časti konštrukcie vyľahčuje. Iné zase pridaním hmoty štruktívne zdôrazňuje, čím podčiarkuje ich nosný charakter. Na obrázku jeho modelov vychádzajúcich z waterbomb vidíme dva odlišné modely, oba spojené s iným prvkom skladania. Jeden je obohatený zmnoženým reverzným skladom pre zvýšenie únosnosti konštrukcie. Pri druhom použil sklady vedúce po výseku kružnice, čím vytvára veľmi podobnú kompozíciu ako priekopník krivočiareho skladania a Vrankov súčasník zo zámoria David Huffman (Demaine et al. 2011). Na týchto príkladoch môžeme doložiť tvorivé kríženie skladaných motívov, ktoré je pre Vrankovu bioniku typické.

Záver V článku boli predstavené základné východiská, metódy práce a hlavné osi záujmu slovenského architekta a akademika Antona Vranku na poli skladanej architektonickej bioniky. Prezentované boli štyri základné modelové rodiny vyskytujúce sa naprieč Vrankovou tvorbou. Dokumentácia jeho prác odhalila širokú pestrosť motívov jeho tvorby, ktorá vychádza z čistej zvedavosti a fascinácie abstraktným svetom geometrie. Jeho práce aj dnes pôsobia ako ostrov pokoja a poriadku, územie nezaťažené dobovými trendami ani akoukoľvek propagandou, miesto pre realizáciu tvorivosti inšpirovanej láskou k prírode a geometrii. Jeho dlhodobý záujem zacielený na pretváranie plochy do priestoru sa vyznačuje systematickým skúmaním jednotlivých vetiev bionického modelovania. Jeho práce je ešte dnes možné začleniť do aktuálneho diania na poli skladanej architektúry a dizajnu. Ich nadčasovosť a bohatosť môže teda stále inšpirovať k ďalšiemu štúdiu. Ďalším logickým krokom je skúmanie uplatnenia kompozičných princípov a tvorivých metód pri realizácii skutočnej skladanej architektúry v ľudskej mierke. Skúmané modely Antona Vranku sa líšia potenciálom prenosu do fyzickej podoby a skutočnej mierky architektúry. Ako východisko sa ponúkajú modely z kategórie opakovaných reverzných skladov a modely z rodiny waterbomb, ktoré svojimi klenutými kompozíciami a prelamovanými stenami prinášajú stabilitu a tuhosť, a ktorých spojenie s modernými technológiami tenkostenných cementových kompozitov má v už Európe za sebou prvé úspešné experimenty.

Poďakovanie Ďakujem kolegovi Antonovi Vrankovi za súčinnosť počas výskumu, poskytnutie

6thACAU 2016 conference papers

obrazovej dokumentácie svojich modelov a zdieľanie svojich úvah. Článok vznikol s podporou VUT v Brne, projektmi Metodológia architektonického návrhu v kontexte bionickej architektúry Antona Vranku č. J-FA-15-2884 a projektom 100. výročia vzdelávania architektov na Fakulte architektúry VUT v Brne č. FA-S-16-3727.

Obr. 1. Perspektívne kresby Antona Vranku (Autor a zdroj: Anton Vranka)

Obr. 2. Dočasný lomenicový prístrešok v Osake z frézovaných masívnych drevených dosiek KLH. Autor a foto: Ryuichi Ashizawa Architects (Zdroj: pleatfarm.com)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 3. Štyri príklady modelov. Zľava: priestorová sieť, modulárna krivočiara ružica, špirálová kupola - rotačný vztyčovací systém, radiálna diamantová kompozícia - v-sklad (Autor a zdroj: Anton Vranka)

Obr. 4. Abeceda modelovacích prostriedkov (Autor a zdroj: Anton Vranka)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 5. Anton Vranka a jeden z jeho prakticky využiteľných modelov (Autor a zdroj: Anton Vranka)

Obr. 6. RES štruktúra inšpirovaná modelom Antona Vranku. Vpravo detailný pohľad do interiéru modelu, vľavo celkový pohľad na model (Autor a zdroj Jakub Novák)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 7. Dve prúžkové kompozície. Z modelov je cítiť náročnosť zaistenia ich priestorovej tuhosti ako aj premenlivú povahu vhodnú pre hľadanie inšpiratívnej formy (Autor a zdroj: Anton Vranka)

Obr. 8. Kryštalické kupolovité kompozície vytvorené opakovaním reverzného skladu. Vľavo a v strede Yoshimura-Ori. Vpravo Miura-Ori (Autor a zdroj: Anton Vranka)

Obr. 9. Skladatelný výstavný pavilón z vyľahčených vrstvených dosiek (Autor: Jakub Novák, Jiří Palacký, Samuli Saarinen, foto Jiří Palacký)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 10. Dva modely inšpirované bázou waterbomb. Vľavo s pridaním v-skladu (Autor a zdroj: Anton Vranka). Vpravo replika Vrankovho modelu s kružnicovými skladmi (Autor a zdroj: Jakub Novák)

Prameny a poznámky BURI, Hans Ulrich, 2010. Origami - Folded Plate Structures [online]. Lausanne [cit. 19. september 2014]. Ph.D. disertation. École Polytechnique Fédérale de Lausanne. Dostupné na: http://infoscience.epfl.ch/record/147983 DEMAINE, Erik D., Martin L. DEMAINE a Koschitz DUKS, 2011. Reconstructing David Huffman´s Legacy in Curved Creased Folding. V: Patsy WANG-IVERSON, Robert J. LANG a Mark YIM, ed. Origami 5: Fifth International Meeting of Origami Science, Mathematics, and Education [online]. 21.6.2011. B.m.: CRC Press, s. 662 [cit. 2. júl 2014]. ISBN 978-1-56881-714-9. Dostupné na: http://martindemaine.org/papers/Huffman_Origami5/paper.pdf HANNA, Brandon H., Jason M. LUND, Robert J. LANG, Spencer P. MAGLEBY a Larry L. HOWELL, 2014. Waterbomb base: a symmetric single-vertex bistable origami mechanism. Smart Materials and Structures [online]. 2014, roč. 23, č. 9, s. 94009 [cit. 21. august 2015]. ISSN 0964-1726. Dostupné na: doi:10.1088/09641726/23/9/094009 LANG, Robert J., 2003. Origami Design Secrets: Mathematical Methods for an Ancient Art. B.m.: Peters. ISBN 978-1-56881-194-9. LYNN, Greg, ed., 2004. Folding in architecture. Rev. ed. Chichester, West Sussex, Hoboken, NJ: Wiley-Academy. Architectural design. ISBN 978-0-470-09218-7. MIYAMOTO, Yoshinobu, 2014. Rotational Erection System (RES): Origami Extended with Cuts. V: Toshikazu KAWASAKI, Ryuhei UEHARA, Tomohiro TACHI a Jun MAEKAWA, ed. The 6th International Meeting on Origami in Science, Mathematics and Education: Origami 6: The 6th International Meeting on Origami in Science, Mathematics and Education. B.m.: The 6OSME Program Committee, The 6OSME Organizing Committee, s. 537–544. ISBN 978-1-4704-1876-2. MÜCKENHEIM, Mark a Juliane DEMEL, 2012. Inspiration: contemporary design

6thACAU 2016 conference papers

methods in architecture. Amsterdam, The Netherlands: BIS Publishers. ISBN 978-90-6369-267-4. NOVÁK, Jakub a Jiří PALACKÝ, 2015. Origami ako určujúca metóda priestorovej architektonickej tvorby. V: Martina PEŘINKOVÁ a Martin NEDVĚD, ed. Architecture in Perspective: 7th Architecture in Perspective 2015. Ostrava: VŠB - Technická univerzita Ostrava, s. 75–78. ISBN 978-80-248-3802-1. RESCH, Ron a Elmer ARMSTRONG, 1971. The Ron Resch Paper and Stick Film [online]. 1971. RESCH, Ron a Elmer ARMSTRONG. https://vimeo.com/36122966: RESCH, Ronald D., 1973. The topological design of sculptural and architectural systems. V: [online]. B.m.: ACM Press, s. 643 [cit. 30. január 2016]. Dostupné na: doi:10.1145/1499586.1499744 VRANKA, Anton, 2014. Rozhovor o východiskách a metódach tvorby. 10.11.2014 VRANKA, Anton, Jaroslav DRÁPAL, J. S. LEBEDEV, R. ŠÍPKOVSKÝ, M. ŠAFARÍN a E. ANTAL, 1984. Architektonická bionika. V: . Výstava. Praha. VYZOVITI, Sophia, 2010. Supersurfaces: folding as a method of generating forms for architecture, products and fashion. 6th printing. Amsterdam: BIS publ. ISBN 978-90-6369-121-9.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.8

The Impact of the Architectural Form of Residential Buildings on the Quality of Public Space Vplyv architektonickej formy obytných súborov na kvalitu verejného priestoru

Katarína Bergerová Faculty of Architecture, Slovak University of Technology in Bratislava k.bergerova@gmail.com

ABSTRACT: The process of creating residential areas has changed according to the social and economic conditions over decades. One of the important factors affecting the quality of public space, depending on its location, is the overall form of the urban structure. The paper focuses on the correlation between the form of the housing environment and the associated public space. By three selected examples of residential structures in Bratislava, the paper attempts to explain the process of creation and functioning of interspace in linear areas. A rhythmic shifting of line objects and mass spatial features are common characters of expression. Knowledge of the development and an analysis of these residential complexes will allow us to understand their inner arrangement and context within the creation of public spaces. KEYWORDS: form; residential area; linearity ABSTRAKT: Proces tvorby obytného prostredia sa v priebehu desaťročí menil podľa spoločenských a ekonomických podmienok. Jedným z dôležitých faktorov ovplyvňujúcich kvalitu verejného priestoru je celková forma urbanistickej štruktúry, v ktorej sa nachádza. Práca sa zameriava na koreláciu hmotového stvárnenia obytného prostredia a prislúchajúceho verejného priestoru. Na troch vybraných príkladoch obytných štruktúr z Bratislavy sa snaží priblížiť proces tvorby a fungovanie medzipriestorov lineárnej

6thACAU 2016 conference papers

zástavby. Spoločným nositeľom výrazu je rytmické radenie líniových objektov a hmotovo-priestorová charakteristika miesta. Poznanie vývoja a analýza týchto obytných súborov nám umožní pochopiť ich vnútorné usporiadanie a kontext v rámci tvorby verejných priestorov. KLÍČOVÁ SLOVA: forma; obytná štruktúra; linearita

Úvod Úlohou dnešnej spoločnosti je zaoberať sa otázkami o tvorbe súčasných a budúcich foriem obytného prostredia. Dôraz je kladený najmä na začlenenie bytového domu do kontextu v rámci navrhovanej lokality tak, aby spolu vytvorili plnohodnotné obytné prostredie. „Na jednej strane sa uplatňujú isté overené modely vnútornej organizácie obytných štruktúr ako i samotných obytných jednotiek. Na druhej strane, pod vplyvom zvyšujúcich sa nárokov spoločnosti sú zrejmé silné tendencie vedúce k snahe o rozmanitosť, originalitu foriem vrátane nekonvenčných riešení.“ (1) Zmeny zaužívanej fyzickej formy verejných priestorov sú spájané s modernistickým odmietnutím koridorovej ulice a blokovej zástavby, a do popredia sa naopak dostáva Le Corbusierova vízia „nového mesta“ s koncepciou voľných obytných štruktúr v nezadefinovanom verejnom priestore. (2) V rámci novo vznikajúcej zástavby bolo tendenciou vytvárať priamy vzťah byt-okolie, čím bol potlačený špecifický charakter verejného priestranstva z pohľadu vymedzenia, osobitého charakteru a funkcie. Absencia tradičného fungovania verejného priestoru sa následne prejavila nástupom postmoderny, pri ktorej badať návrat k pôvodným formám, kde sa najdôležitejším činiteľom stala architektonická modelácia prostredia. (3) Za posledné desaťročie je možné pozorovať snahu o zlúčenie týchto dvoch názorov na tvorbu obytných štruktúr so zámerom vytvoriť fungujúci bytový dom v súčinnosti s uplatnením širokej škály ďalších funkcií, ich jasnou priestorovou organizáciou s využitím rôznych prvkov drobnej architektúry, mestského mobiliáru a prírodných prvkov.

Súčasné tendencie Súčasné tendencie smerujú k skvalitňovaniu obytného prostredia, či už pri novo navrhovaných štruktúrach, ale aj pri revitalizácií sídlisk, či rezidencializácii starších obytných zón. Pri posudzovaní priestoru bytovej zástavby je dôležité poznať určitú sociálnu skladbu obyvateľstva, celkové ekonomické fungovanie a taktiež systém vlastníctva. Voľný priestor medzi jednotlivými objektami môže mať verejný, poloverejný, polosúkromný alebo súkromný charakter, a to ako z hľadiska majetkového, tak

6thACAU 2016 conference papers

i z hľadiska prístupnosti. (4) Podľa metodologických prístupov prof. P. Kratochvíla možno potenciál voľných priestorov rozdeliť do troch kategórií: zmysel, aktivity a fyzická podoba. (5) Pod pojmom zmysel chápe verejný priestor v úlohe miesta, kde človek môže zdieľať svoj individuálny život. Druhá kategória aktivity pozostáva z činností, ktoré priestory poskytujú a podnecujú. Tretia kategória fyzickej podoby je spojená už s konkrétnym architektonickým stvárnením a vlastným tvorivým prístupom. Všetky tieto kategórie sa navzájom prelínajú a pre objektívne hodnotenie verejného priestoru nie je možné ani jednu z nich opomenúť.

Forma bytovej zástavby Samotné bytové domy sú súčasťou komplexného usporiadania v rámci obytnej štruktúry. Jej súčasťou sú miesta pre trávenie voľného času, miesta prechodu a spojenia prezentované rôznou formou prístupnosti. Formy tvoriace bytovú zástavbu je možné rozdeliť do troch skupín podľa základného hmotového tvaru: „bod“, „línia“, „blok“. (6) Každá skupina sa skladá z ďalšej sústavy variácii, ktoré bližšie špecifikujú verejný priestor prislúchajúceho obytného celku, a to podľa urbanistického kontextu a samotného architektonického stvárnenia bytového domu. Predmetom tejto práce je problematika líniovej formy obytnej zástavby, do ktorej podľa typologických druhov môžeme zaradiť chodbový, pavlačový a sekciový bytový dom. Líniový bytový dom v rámci urbánneho priestoru funguje ako samostatná zložka väčšieho celku alebo ako opakujúci sa prvok, či už s pravidelným rytmickým radením, alebo ako kompozícia línií vytvárajúca kompaktnú sústavu. (7) Pre bližšiu špecifikáciu fungovania verejného priestoru sú v práci analyzované tri významné bratislavské obytné komplexy v mestských častiach Nové mesto a Ružinov. Spoločným nositeľom výrazu je rytmické radenie líniových objektov a hmotovo-priestorová charakteristika miesta, kde sa nachádzajú.

Rytmické radenie bytových domov Najstarším príkladom opakujúcich sa bytových domov v Bratislave je obytný súbor Unitas z roku 1931 od architektov Friedricha Weinwurma a Ignáca Vécseia. Sedem pavlačových domov v riadkovej zástavbe orientovaných kolmo na Šancovú ulicu bolo od začiatku koncipovaných ako takmer symetrická štruktúra so systémom striedania voľných a polouzavretých dvorov. (8) Súčasnú štylizáciu verejného priestoru medzi objektami v prevažnej miere tvorí striedanie zelených plôch s plochami parkovania, bez výraznej diferenciácie pre rôzne formy aktivít. Čitateľné vymedzenie ulice s fungujúcim parterom a následné otvorenie do medzipriestoru pavlačových domov skupinou verejných a poloverejných plôch sú pozitívnym príkladom začlenenia bytových objektov do mestotvorného prostredia.

6thACAU 2016 conference papers

Významný medzník v hromadnej bytovej výstavbe na Slovensku predstavuje sídlisko Februárka od autora Štefana Svetka a kol. (9) z roku 1961. Zástavba je usporiadaná v zmysle Aténskej charty s voľnou štruktúrou a jasne čitateľnou koncepciou, (10) ktorej významnou súčasťou boli rozsiahle zelené plochy a umelecké diela vo verejnom priestore. (11) Štyri rytmicky radené sekciové bytové domy sú od rušnej ulice oddelené širokým pásom zelene a spevnených plôch, kde spolu s dvojpodlažnými objektami vybavenosti vytvárajú pocit mestskej triedy. Príjemne navádzajú do vegetačných medzipriestorov, ktoré v priehľade ústia do približne 320 metrov dlhého bytového objektu, členeného len podchodmi a obytným parterom. K súčasným príkladom rytmickej líniovej zástavby v Bratislave by sme mohli priradiť bytový komplex Rozadol od architektov Petra Moravčíka a Juraja Šujana. Táto štruktúra sa na jej južnej strane otvára do priľahlej ulice svojimi medzipriestormi piatich totožných objektov, avšak na svojej severnej strane osempodlažný objekt dominantne podporuje linearitu rušnej dopravnej cesty. Verejný priestor sa stáva vertikálnym vďaka zvýšeniu úžitkového parteru, podchodom, mostíkom, či exteriérovým schodiskám. V tomto prípade vzniká vzťah nielen medzi samotnými objektami, ale aj v rámci nich samotných. Všetky spomínané objekty vytvárajú kvalitný verejný priestor, či už svojou formou alebo zakomponovaním do urbanistického kontextu. Aj keď sú riešené štruktúry z iného časového obdobia a obsahujú veľa spoločných prvkov, každý z nich narába so svojím „voľným“ priestranstvom inak. Pri objektoch Unitas a Rozadol má medzipriestor skôr poloverejný charakter, bez výraznejšej cirkulácie osôb, avšak pri druhom z nich je tento priestor doplnený vybavenosťou a mobiliárom. Južná časť sídliska Februárka má zväčša tranzitný profil, bez výraznejšej špecifikácie a členenia verejného priestoru, čo je spôsobené mierkou samotnej obytnej štruktúry. Tieto plochy majú osobitý potenciál pre rozvoj a nové formy využitia, čo bude ďalším predmetom výskumu. Dnes môžeme tvrdiť, že modernistické obdobie spôsobilo akési „nakopnutie“ pre tvorbu rôznych urbanistických a priestorových skladieb, čo bol vynikajúci predpoklad pre vznik širokej škály foriem obytných súborov súčasnosti.

Záver Celková urbanistická kompozícia bytových domov je len jedným z činiteľov, ktoré podmieňujú kvalitu verejného priestoru obytnej štruktúry. Dôležitý je taktiež sociálny aspekt, teda skladba obyvateľstva na jednej strane a samotný užívateľ prislúchajúceho verejného priestoru na strane druhej. Ďalším modelujúcim faktorom je mierka voľných priestorov voči samotnej hmote bytového domu. (12) Zapojenie verejných funkcií, členitosť fasád a v neposlednom rade kvalita samotného bytového domu sa tiež podieľajú na vyváženom fungovaní zástavby. Všetky tieto aspekty je potrebné

6thACAU 2016 conference papers

zohľadniť pri analýzach a posudzovaní obytných štruktúr. Smerodajná bude komparácia verejných priestorov vymedzených charakteristickým tvarov zástavby, teda bodovej, líniovej a blokovej. Jej cieľom je vyšpecifikovať možnosti inovatívnych plánovacích postupov pri tvorbe verejných priestorov s hľadaním inšpirácie a činiteľov ovplyvňujúcich existujúce obytné súbory. Verejný priestor si zaslúži cieľavedomú pozornosť na všetkých úrovniach, či už ako dôležitý faktor pri plánovaní mesta, alebo ako malá intervencia v rámci komunity.

Obr. 1. Mapa Bratislavy so zakreslením analyzovaných obytných štruktúr (Zdroj: autor, 2016)

Obr. 2. Medzipriestor obytného súboru Unitas (Zdroj: autor, 2016)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 3. Axonometria obytného súboru Unitas (Zdroj: autor, 2016)

Obr. 4. Medzipriestor obytného súboru Februárka (Zdroj: autor, 2016)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 5. Axonometria obytného súboru Februárka (Zdroj: autor, 2016)

Obr. 6. Medzipriestor obytného súboru Rozadol (Zdroj: autor, 2016)

6thACAU 2016 conference papers

Obr. 7. Axonometria obytného súboru Rozadol (Zdroj: autor, 2016)

Prameny a poznámky 1.

5. 6.

Gladičová, Zuzana - Vitková, Ľubica: Súčasné trendy v navrhovaní obytných štruktúr. Bratislava, Eurostav 2010, (Dostupné z: http://www.4-construction.com/ sk/clanok/sucasne-trendy-v- navrhovani-obytnych-struktur/ ) [ 14.09.2016 ] V Le Corbusierovej predstave nového mesta zmizol systém ulíc a námestí, ako tradičný základ priestorovej jednoty doterajších miest. Budovy sa osamostatnili z blokovej zástavby, čím uvoľnili okolité plochy, určené pre parkové úpravy. Namiesto plánovania funkčných zón, je potrebné sa vrátiť k navrhovaniu mestských priestorov, ktoré vždy boli pevnou oporou mesta. Viac: KRIER, Leon: Architektura - volba nebo osud. Praha, Academia 2001, ISBN: 8020000127. Wittmann, Maxmilian: Význam volných prostoru pro udržitelný urbánní rozvoj. In: Urbanismus a územní rozvoj. roč. XVIII, 2015, č. 3 (Dostupné z http://www. uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/casopis/2015/2015-03/06_vyznam.pdf ) [ 14.09.2016 ] Kratochvíl, Petr: Veřejný prostor jako architektonický a sociálny problém. In: Architektúra a urbanizmus. roč. XLV, 2011, č. 3-4, str. 149. ISSN 0044 8680. Kohout, Michal - Tichý, David - Tittl, Filip - Kubánková, Jana - Doležalová, Šárka: Sídlište jak dál ? Praha, České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektúry, Ústav nauky o budovách, 2016, str. 27 - 28, ISBN 9788001059050.

80 7. 8.

6thACAU 2016 conference papers Ako Superquadra v Brazílii, prvá koncepcia od Lucio Costa.

Architekti tak v jednom návrhu uplatnili dobový ideál deštrukcie tradičného mestského bloku aj princíp spoločných poloverejných priestorov, ktoré sa považovali za nevyhnutnú súčasť kolektívneho typu bývania. V Unitase mali byť využité na rozličné účely od zeleninových záhradiek cez rekreáciu obyvateľov až po hry detí. Z pôvodného zámeru sa nakoniec realizovalo osem bytových domov. Moravčíková, Henrieta: Friedrich Weinwrum. Bratislava, Slovart 2014, str. 98 – 100, ISBN: 9788055611587. 9. Autori sídliska Februárka: Štefan Svetko, Ondrej Dukát, Václav Houdek, Mária Krukovská, Emil Vician, Štefan Ďurkovič, projekt - výstavba: 1953–1961. 10. Pre rovnaké mierkové porovnanie s ostatnými obytnými štruktúrami analyzujeme časť naväzujúcu na park Račianského mýta. 11. Moravčíková, Henrieta - Topolčanská, Mária - Szalay, Peter - Dulla, Matúš - Ščepánová, Soňa - Toscherová, Slávka - Haberlandová, Katarína: Bratislava Atlas sídlisk. Bratislava, Slovart 2011, str. 84, ISBN 9788055604787. 12. Priestory vertikálneho charakteru: priestory podmienené participatívnym zdieľaním, poloverejné, polosúkromné priestory.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.9

Factors Behind the Growth of Informal Settlements in Kabul

Mirwais Fazli Institute of Urban and Spatial Planning, Faculty of Architecture, Slovak University of Technology in Bratislava mirwaisfazli@yahoo.com

ABSTRACT: A rapid growth of urbanization has been acknowledged by many researchers and has turned into a challenge for most countries, especially developing countries like Afghanistan. Although the theme of urbanization is new in Afghanistan, this sector has lately attracted the attention of national and international entities in Afghanistan. This is considered to be one of the biggest obstacles that hinder achieving a sustainable future development, and also prevents the implementation of the cityâ&#x20AC;&#x2122;s future master plan. At the same time, it is an obvious fact that social conflicts disturb the social life and physical form of cities, and its examples are seen throughout the world. Thus, many social, physical and economic problems are found, of which the creation of informal settlements is the prime example. Informality of urban fabric is a common subject in all developing countries. It is argued broadly throughout academic and research articles that informal settlements are created by the poor or established due to inappropriate planning systems and policies. With a fast pace, informal urban areas have now become home for a large number of people in developing countries throughout the world. In the case of Kabul, the capital city of Afghanistan, informal settlements represent up to 80% of the total city population. The study focuses on finding the factors behind the growth of informal settlements in Kabul. The purpose is to provide the notion and understanding of the way these settlements are created and their existing conditions. The paper does not suggest a model of change for the informal settlements. KEYWORDS: informal settlements; insecurity; urban poverty; slums

6thACAU 2016 conference papers

Introduction It is widely acknowledged that a significant proportion of the urban population of Afghanistan is currently residing in property which has not been formally registered or which falls outside the formally planned parts of urban areas. The challenge of informal settlements in Afghanistan involves a wide range of complex issues. The relevant government authorities doÂ not formally recognize informal settlements as part of the urban fabric. As a result of the discrepancy between the formal stance of the government and the reality on the ground, informal settlements have not received adequate development attention, whether in the form of orderly upgrading or the preparation of meaningful interventions aimed at improving the living conditions. A lack of sufficient basic services negatively affects the social and economic development of informal settlement inhabitants. Poor sanitation stemming from the lack of sufficient basic services results in compromised health conditions of the inhabitants. In 1999 the population within Kabul city was 1.79 million but now, after 15 years, it has reached about 5 million. (1) This kind of unplanned population growth can even get developed countries into big trouble. The Afghan government and their global partners have been too busy with other issues, especially security, which is why the alignment of the infrastructure of Kabul city with the population has been totally neglected. The latest master plan of Kabul city was created in 1978 but afterwards, due to many occurrences, the plan was never implemented. Ultimately, on the basis of the previous master plan and according to the current situation of Kabul city, a new master plan was prepared in 2012. (2) Before the planning of the latest master plan, all the areas which were considered to be informal, and sometimes illegal, were included in the new master plan, its legal aspects were found, and the plan was deemed necessary to be upgraded. Although the growth of informal settlements in the city requires comprehensive studies, the most important reasons for the rapid growth of these areas are as follows.

Immigration to Kabul city Lack of prioritization of urban planning, lack of budget for the urban sector and urban management, and inefficiency of the government of Afghanistan have caused the growth of informal areas in Kabul city. Thus, 80 % of the population of Kabul city is now living in informal areas, which account for 69 % of the entire Kabul city. (3) In

6thACAU 2016 conference papers

fact, after the intervention of the international community in Afghanistan, there was an influx of immigrants from villages and Afghan immigrants from other countries into Kabul, mainly caused by the political changes. The immigrants, having come in order to avail themselves of the job opportunities and gain better education, did not wait for the government to build them residential houses. They arbitrarily fulfilled their housing needs up to a certain level, in accordance with their abilities and their understanding of the circumstances; otherwise Kabul would now be witnessing a huge percentage of the population being homeless or living in tents. The research was structured to use questionnaires and personal observations. Various groups of participants were involved in the process of research, such as government employees and local residents. The number of the people who were interviewed is 102. The people interviewed are from various provinces and different ethnic groups. Of all the individuals interviewed, the majority (62 %) have moved to Kabul because of insecurity, 28 % for a better life and education and 10% to find a job. (Graph 1)

Complexity of the urban environment Complexity of urban environment is another reason for lack of attention to the urban management. In the last 15 years the attention of the Afghan government and the international community has been directed mostly to the security section and rural areas. Furthermore, the international community and the Afghan government have intended to see the development and result of a project as soon as possible, which is why they have selected the rural areas where the implementation of the projects is very easy and simple and no feasibility studies are required as compared to urban areas. Similarly, the National Solidarity Program (NSP) has been implemented successfully as its signs can be seen nearly in each village; in the same way the budget of the Ministry of Rural Rehabilitation and Development is almost 20 times as large as the budget of the Ministry of Urban Development. (4) Despite many efforts by the officials of the Ministry of Urban Development and other related organizations, one can rarely see the positive work of these officials in urban areas because the urban sector has not been a priority for the government.

Unofficial effective presence According to the World Bank, the value of the buildings built in informal areas was more than 2.5 billion USD in 2005; now that there are more informal areas than in the previous years, this value also tends to increase. (3) Moreover, compared with those in other developing countries like India, South Africa, Kenya and Slovakia, Afghanistanâ&#x20AC;&#x2122;s informal settlements are of good quality; this indicates that the informal sector of Afghanistan has better conditions to build houses for themselves and this section

6thACAU 2016 conference papers

can be even better and can have good investment if there is effective supervision, monitoring and a reduction in corruption. (5)

Ignorance of informal areas Like many developing countries, Afghanistan did not pay enough attention to the section of urban development. Based on the master plan of 1978, a certain number of Afghan engineers stressed the illegality of the informal areas and, therefore, opposed any provision of municipal services in these areas. However, this way of thinking has been changed especially by the efforts of international organizations involved in this sector. (6) Lack of interaction of official organizations with the residents of informal areas has caused these areas to extend to the vulnerable areas where floods and earthquakes are more likely.

Conclusion and recommendations Several factors have contributed to the growth of informal settlements in Kabul but, in general, insecurity and political changes are the prime factor. The second factor is the desire to get a better life, job and education. The governmentâ&#x20AC;&#x2122;s view on informal settlements has been varied and considerable. Urbanization gives the â&#x20AC;&#x153;right to the cityâ&#x20AC;? to an individual; thus, the Kabul municipality cannot simply displace informal settlement neighborhoods. Therefore, based on the research and the findings of the study, some of the recommendations are as follows: t t t

t t t

(JWJOH DPOTUSVDUJPO QFSNJUT NVTU BQQMZ UP BMM IPVTFT XIFUIFS JO BSFBT PG QMBOOFE and unplanned or informal settlement. 6QHSBEJOH PG JOGPSNBM BSFBT TIPVME CF UBLFO TFSJPVTMZ BMUIPVHI TVDI QSPHSBNT were started in 2006 and have been implemented in some areas. Ä&#x2021;F EFWFMPQNFOU PG DPOTUSVDUJPO JO IJHI SJTL BSFBT TVDI BT UIF SBOHF PG NPVOtains of Kabul city or areas which are highly exposed to floods, must be prevented. -BDL PG QVCMJD GBDJMJUJFT JO JOGPSNBM BSFBT JT B TFSJPVT QSPCMFN 1VCMJD GBDJMJUJFT such as schools, clinics, parks, etc. Ä&#x2021;F HPWFSONFOU TIPVME DPOTJEFS BOE JNQMFNFOU DFSUBJO MFHJTMBUJPO UP SFEVDF UIF access problems in the informal areas. Ä&#x2021;F QSPWJTJPO PG VSCBO JOGSBTUSVDUVSF FTQFDJBMMZ XBUFS TVQQMZ XBTUF NBOBHFment, integrated management of surface water and wastewater management in informal areas, requires an effective manner with the participation of the people.

6thACAU 2016 conference papers

Fig. 1. Kabul Informal settlements 2014 (Source: OCHA 2014)

Fig. 2. Informal settlements in Kabul (Source: author, 2016)

6thACAU 2016 conference papers

Fig. 3. Reason of displacement from the original place (Source: author, questionnaires, 2016)

Sources 1.

2. 3.

4. 5. 6.

Central Statistics Organization of Afghanistan. Central Statistics [online]. [cit. 2015-Feb]. Dostupné z: http://cso.gov.af/content/files/Population%20of%20 Kabul%20City%20by%20District%20Sex.pdf PROF. LUTFULLAH SAFI, P. A. G. S. The Problem of Homeless in Kabul City. Kabul: National Center for Policy Research, 2012. ISRC 2305-896X. WORLD-BANK. Kabul Urban Policy Notes.. Kabul: World Bank, 2005 [cit. 2014]. Dostupné z: http://databank.worldbank.org/data/views/report/tableview. aspx. National Solidarity Programme [online]. [cit. 2016]. Dostupné z: http://mrrd.gov. af/en/page/69/215 UN-HABITAT. Afghanistan Urban Future. Kabul: UN-Habitat, 2014. CALOGERO PIETRO, A. The Politics of Urbanization in Afghanistan. 2011. Dostupné také z: http://calogero.us/diss/calogero-Pietro_PlanningKabul.pdf

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.10

Graz – Process and Transformation Graz – procesy a transformace

Adéla Chroboczková Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika adela.chroboczkova@seznam.cz

ABSTRACT: This paper focuses on the process of urban transformation of the city of Graz. Some methods that are important in terms of their investigation and possible application can be found in Graz. The methods are based on these programs: Urban, Urban II (Urban_Link Graz – West) and Smart City. As part of these programs, new types of methods and processes were designed for funding, participation, sharing of information, etc. These new methods can be used as a manual on how to deal with this issue in Brno. Some of them are likely to be applied in Brno. KEYWORDS: Graz urbanism; transformation; Smart City; post-industrial city ABSTRAKT: Článek je zaměřen na urbanistické procesy transformace ve městě Graz. Z nich jsou v rámci novodobých transformačních urbanistických metod významné pro studium a možnou aplikaci u nás ty, které vychází z nejvýznamnějších urbanistických programů Urban, Urban II (Urban_Link Graz – West) a Smart City. Nejde jen o studium samotných programů, ale také zejména procesů, které se v jednotlivých programech projevují, jako financování jednotlivých kroků, participace, komunikace a další podpůrné procesy. Tyto lokality a programy, s jejichž pomocí byly tyto lokality vytvořeny, mohou být nejen inspirací, ale možná i manuálem, jak pracovat s podobnými lokalitami v Brně. KLÍČOVÁ SLOVA: Graz; urbanismus; transformace; Smart City; postindustriální město

6thACAU 2016 conference papers

Ă&#x161;vod Graz je mÄ&#x203A;sto, kde 55 procent obÄ?anĹŻ jezdĂ veĹ&#x2122;ejnou dopravou, naÂ kole nebo chodĂ pÄ&#x203A;ĹĄky. MÄ&#x203A;sto, kterĂŠ mĹŻĹže bĂ˝t vzorem nejen pro Brno. Je to druhĂŠ nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ mÄ&#x203A;sto Rakouska. Jeho rozloha je 127,58 km 2 (rozloha Brna je 230 km 2). Je rozdÄ&#x203A;leno naÂ 17 okrskĹŻ (Brno jich mĂĄ 29). MÄ&#x203A;stem protĂŠkĂĄ Ĺ&#x2122;eka Mur, kterĂĄ jej dÄ&#x203A;lĂ naÂ dvÄ&#x203A; Ä?ĂĄsti. Graz je univerzitnĂ mÄ&#x203A;sto se 4 univerzitami. MĂĄ 300 000 obyvatel a 60 000 studentĹŻ (Brno mĂĄ 377 000 obyvatel). (Ĺ tĂ˝rskĂ˝ Hradec, 2015) Graz roste kaĹždĂ˝m dnem. VedenĂ mÄ&#x203A;sta si jasnÄ&#x203A; uvÄ&#x203A;domuje jeho limity. Proto postupuje pomocĂ strategickĂ˝ch krokĹŻ v transformaci ĂşzemĂ. JasnÄ&#x203A; se zde projevujĂ prvky Compact city, Smart city a dalĹĄĂch urbanistickĂ˝ch trendĹŻ souÄ?asnosti. Transformace zaÄ?ala roku 1950 a trvĂĄ aĹž doÂ teÄ?. V rĂĄmci novodobĂ˝ch transformaÄ?nĂch urbanistickĂ˝ch metod jsou vĂ˝znamnĂŠ pro studium a moĹžnou aplikaci u nĂĄs ty, kterĂŠ vychĂĄzĂ z nejvĂ˝znamnÄ&#x203A;jĹĄĂch urbanistickĂ˝ch programĹŻ Urban, Urban II a Smart City. Nejde jen o studium programĹŻ, ale i procesĹŻ, kterĂŠ se v nich vyskytujĂ, jako financovĂĄnĂ jednotlivĂ˝ch krokĹŻ, participace, komunikace a dalĹĄĂ podpĹŻrnĂŠ procesy.

Stav poznĂĄnĂ - historie NaÂ mÄ&#x203A;sto mÄ&#x203A;l vliv prĹŻmyslovĂ˝ rozvoj (19. stoletĂ) a druhĂĄ svÄ&#x203A;tovĂĄ vĂĄlka (kaĹždĂĄ tĹ&#x2122;etĂ budova veÂ mÄ&#x203A;stÄ&#x203A; byla zniÄ?ena nebo poĹĄkozena). V regeneraÄ?nĂm ĂşzemnĂm plĂĄnu (90. lĂŠta 20. stoletĂ) dostala Ĺ&#x2122;eka Ăşlohu spojit mÄ&#x203A;stskĂŠ Ä?ĂĄsti, historickou a chudou Ä?ĂĄst. Muzeum modernĂho umÄ&#x203A;nĂ â&#x20AC;&#x201C; Kunsthaus â&#x20AC;&#x201C; se stalo novĂ˝m symbolem mÄ&#x203A;sta a Murinsel se stal symbolem propojenĂ. ZaÂ zmĂnku stojĂ regenerace dopravnĂho uzlu Jakominiplatz (je podobnĂ˝ Mendlovu nĂĄmÄ&#x203A;stĂ v BrnÄ&#x203A;). PrvnĂ urbanistickĂŠ programy pochĂĄzĂ z let 1989â&#x20AC;&#x201C;1993. NejvĂ˝znamnÄ&#x203A;jĹĄĂ pro vĂ˝voj mÄ&#x203A;sta byly nĂĄsledujĂcĂ etapy: t t t t t t

o WTUVQ EPâ&#x20AC;Ť&Ú&#x20AC;â&#x20AC;ŹWSPQTLĂ? VOJF o IJTUPSJDLĂ? DFOUSVN CZMP [BQTĂ&#x2C6;OP OBâ&#x20AC;ŤÚ&#x20AC;â&#x20AC;Ź4F[OBN TWĘ?UPWĂ?IP LVMUVSOĂ&#x201C;IP B QĘĂ&#x201C;SPEnĂho dÄ&#x203A;dictvĂ UNESCO, o NĘ?TUP TF TUBMP IMBWOĂ&#x201C;N NĘ?TUFN LVMUVSZ o (SB[ TF TUBM Ę&#x160;MFOFN TĂ&#x201C;UĘ? 6/&4$0 ,SFBUJWOĂ&#x201C; NĘ?TUB o (SB[ TF TUBM .Ę?TUFN EFTJHOV o NĘ?TUP CZMP [BĘB[FOP OBâ&#x20AC;ŤÚ&#x20AC;â&#x20AC;ŹTF[OBN 4NBSU $JUZ

DĂky tÄ&#x203A;mto programĹŻm dostalo mÄ&#x203A;sto velkou Ä?ĂĄst finanÄ?nĂch prostĹ&#x2122;edkĹŻ potĹ&#x2122;ebnĂ˝ch k jeho transformaci. Kultura se stala souÄ?ĂĄstĂ obnovy mÄ&#x203A;sta. (Arendjelovic, 2015)

6thACAU 2016 conference papers

Stav poznání - etapy transformací Z hlediska urbanistického tvář novodobého města změnily tři programy či etapy. (Obr. 1)

Urban Program Urban (1994–1999) vykazuje znaky Compact city. První transformace začaly v městské části Gries (také nazývané Gürtel Don Bosco), přímo navazující na historický střed. Tato oblast je podobná oblasti Cejl v Brně. Obyvatelstvo lokality Gries je tvořeno z velké části přistěhovalci, kteří představují vzdělanostní, náboženský, etnický a ekonomický mix (11 000 obyvatel). Jednalo se o projekty zaměřené na zlepšení sociální struktury a na zkvalitnění městského prostoru a zeleně. Rekonstrukce veřejných prostor v souběhu se sociálními projekty byla velmi úspěšná. Důležitou roli hrála aktivní účast občanů a sdílení informací. Byla zde vytvořena webová platforma graz.at/urban. Participace a práce s informacemi jsou jedněmi se základních prvků Smart city. Byla zde aplikována metoda vytvoření sítě sousedství – lidé se mohou vyjadřovat k projektům ve svém okolí a stát se aktivními členy týmu. Celý systém fungoval zdola nahoru. (MAGISTRAT GRAZ, 1998); (Graz West: Ein Stadtteil im Aufbruch, 1998)

Urban II Program Urban II (2006–2007) se zaměřoval na plochy v zóně Graz West za nádražím (Bahnhofsviertel) – historicky monofunkční průmyslové zóně, která navazuje na lokalitu Gries. Hlavním problémem bylo propojení této lokality s centrálními oblastmi města, bariéru zde tvořilo drážní těleso. Lokalita je tvořena plochami brownfields a starými průmyslovými objekty. Vedení města si uvědomuje, že je důležité město udržet kompaktním, využívat plochy uvnitř města a nevytvářet městské čtvrti na zelené louce. Jako motivační projekt byl zvolen projekt kampusu Joanneum, který měl dát lokalitě vizi a směr – rozvoj potenciálu informační společnosti. Dále zde bylo vytvořeno Vědecké centrum a Start-up-Center v bývalé správní budově pivovaru Reinighaus. Dalším ze směrů, kterými se město řídí, je „udržitelný rozvoj“. Byl zde využit potenciál revitalizace a zrušení bariér (mimoúrovňové křížení dopravy).

6thACAU 2016 conference papers

Za zmínku stojí budova Helmut List Halle, která vznikla transformací haly z 19. století na multifunkční koncertní halu, jejíž plášť je na jižní straně pokryt fotovoltaickými články a která je energeticky soběstačná. Jako komunikační médium byla využita informační platforma Gemeinschaftsinitiative URBAN. V této síti URBAN je 12 německých měst a 2 rakouská města. Pomocí této platformy probíhala a stále probíhá výměna informací. Aby proces transformace probíhal plynule a rychle, byl použit „řízený proces komunikace“. Bylo zde vytvořeno informační centrum (Urban Box), informační systém (URBAN Stadtteil-Info) a internetové stránky www.urban-link.at. (Urban Graz-West Newsletter der Programmleitung: Newsletter 4, 2005) V této lokalitě se také kladl zvýšený důraz na nové koncepty mobility.

Smart City Graz Vývojová etapa Smart City právě probíhá. Pojmem inteligentní město je definováno město, které efektivně hospodaří s energiemi, je nízkoemisní a poskytuje nejvyšší kvalitu života. Je zaměřené na bydlení, práci a volný čas a klade důraz na potřeby na lokální bázi. Významnými stanovišti jsou veřejné prostory a parky. Prioritou je opatrné zacházení s životním prostředím pomocí udržitelných konceptů energetiky, dopravy a plánování. Pojem Smart city je systém postupů a inovací. Postupy, které jsou aplikovány nejen v Grazu, můžeme dělit podle kritérií. V zóně Graz-West bylo aplikováno urbanistické členění na klastry. Pro každý klastr bylo na počátku jasně definováno, co je zde možné stavět a za jakých podmínek. Systém těchto klastrů se velmi osvědčil a mohla zde být použita další metoda „krok za krokem“, kdy se jednotlivé části této lokality mohou transformovat postupně, uceleně a v předem daném měřítku. Jednotlivé klastry byly dále děleny a byla řešena dopravní infrastruktura se zaměřením na potlačení individuální dopravy. Také zde se samozřejmostí pracují s modrou (vodní) a zelenou (parky, zeleň) infrastrukturou. (Graz West: Ein Stadtteil im Aufbruch, 1998) Do Smart City řadíme projekty Plus Energy Network Reininghaus Süd, Waagner Biro a Reininghaus Goes Smart. Dalším bodem Smart city je sdílení informací a participace občanů. Tato složka je nedílnou součástí plánovacího procesu. Celý systém plánování a komunikace byl zajištěn externí organizací CityLAB Graz. CityLAB působí jako výzkumná a inovativní platforma v záležitostech týkajících se kvality městského života. CityLAB Graz vytváří prostor pro nápady a propaguje interdisciplinární, otevřenou diskuzi zúčastněných subjektů. (Stadtlaborgraz, 2016)

6thACAU 2016 conference papers

Další organizací je Creative Industries Styria, jejímž úkolem je koordinovat kreativní služby a rozšiřovat postavení kreativního průmyslu v kontextu štýrské ekonomiky. Kreativní průmysl byl definován štýrskou zemskou vládou jako jedna z klíčových kompetencí Štýrska a ukotven v ekonomické strategii Styria 2020 a v ekonomické strategii města. (Creative Industries Styria, 2016) Smart City se také zaměřuje na využívání alternativních zdrojů energie a obnovitelných zdrojů a na snížení emisí. Je to lokalita výzkumu. Zkoušejí se zde nové postupy a metody a jejich aplikace. Nachází se zde Green Tech Valley, které je domovem 200 firem a výzkumných institucí v oblasti zelených technologií v rámci klastru Green Tech. (Greentech, 2016) Byl zde vytvořen pilotní projekt ECR – Plus Energy Network Reininghaus Süd. Tento urbanistický celek se nachází na plochách bývalého pivovaru – oblast Graz–West. Při realizaci projektu fungovala mezioborová spolupráce (výzkum + věda + aplikace). Tento energetický celek je soběstačný. Další lokalitou, která se začíná realizovat, je Smart City Graz Waagner – Biro. Toto území bude zcela energeticky soběstačné. Nachází se v oblasti Graz West, kde je znečištěná zemina, a proto zde není možné stavět pod zem. Součástí tohoto území je Helmut List Halle, vedle níž se nachází Věž vědy, kde byly poprvé použity průhledné solární panely jako fasáda budovy. Tato oblast bude sloužit jako demonstrační oblast. (Smart City Graz, 2016) Třetí, v současné době připravovanou, lokalitou je Reininghaus Goes Smart. Tato lokalita navazuje na lokalitu projektu ECR – Plus Energy Network Reininghaus Süd. Architektonický ateliér, který toto území řešil, vytvořil projekt s různými typy veřejných prostorů a zaměřil se na kompaktní struktury bloků a k tomu v kontrastu struktury věží. Jednotlivé budovy budou schopny reagovat na potřeby trhu.

Vize Grazu v roce 2050 Město kompaktní a dynamické s promixovanou strukturou. Město s atraktivními otevřenými prostory a s nejvyšší kvalitou života. Město s nulovými emisemi za pomoci všech městských strategií a technologií. (Smart City Graz, 2016); (Stadtteilmanagement, 2016) Na základě pozorování zmíněných lokalit můžeme říct, že není důležité, jak byly transformace těchto lokalit úspěšné, jde zde hlavně o jednotlivé procesy. Na začátku si musíme pokládat otázky: Co chceme transformovat? Jakou vizi chceme lokalitě dát? Kde seženeme finance? Jak vytvoříme sounáležitost s místem pro jeho obyvatele?

6thACAU 2016 conference papers

V Grazu nalézáme odpovědi na to, jak procesy utvářely lokality. A jaké podpůrné aktivity, fondy a organizace se na procesech podílely. Proto tyto lokality a programy, pomocí nichž byly vytvořeny, mohou být nejen inspirací, ale i manuálem, jak pracovat s lokalitami v Brně.

Obr. 1. Etapy (Zdroj: http://www.smartcitygraz.at/wordpress/wp-content/uploads/2013/10/SCG-Quartier-map-021_bearb-NUS141022.jpg)

6thACAU 2016 conference papers

Prameny Štýrský Hradec. 2015. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation [cit. 2016-01-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/ wiki/Štýrský_Hradec ARANDJELOVIC, Biljana. 2015. Graz, UNESCO City of Design and Historical Heritage. Cities [online]. Elsevier Ltd., 43, 78-91 [cit. 2016-03-04]. DOI: 10.1016/j. cities.2014.11.014. ISSN 02642751. MAGISTRAT GRAZ. 1998. Urban Graz. Graz. Graz West: Ein Stadtteil im aufbruch. 1998. Graz: Konsortium Graz- West. Urban Graz - West newsletter der programmleitung: newsletter 4. 2005. 1. Graz: Magistrat Graz. ISBN 3-901672-08-7. Stadtlaborgraz [online].2016. Graz [cit. 2016-09-10]. Dostupné http://www.stadtlaborgraz.at/index.php/en/thecitylabis Creative industries styria [online]. 2016. Graz [cit. 2016-09-10]. Dostupné z http:// www.cis.at/de/aboutus/creative-industries-styria Greentech [online]. 2016. Graz [cit. 2016-09-10]. Dostupné z https://www.greentech.at/ Smart city Graz.2016 Dostupné z http://www.smartcitygraz.at/ Stadtteilmanagement[online]. 2016. Dostupné z: www.stadtentwicklung.graz.at

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.11

Multi-criteria Decision-making in Urban Planning Multikriteriální hodnocení v urbanismu

Pavla Kilnarová Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika xakilnarova@stud.fa.vutbr.cz

ABSTRACT: The review article deals with the use of a multi-criteria decision-making process in urban planning practice as a decision tool in making choices between multiple variations of possible urban development. Various methods are described in relation to the chosen dissertation thesis topic which is assessment of the quality of public spaces. The aim of this article is to choose a specific method applicable to the evaluation of the quality of public spaces in the Central European context based on a description of the various methods, their current uses and the system of calculating. KEYWORDS: MCDM; AHP; TOPSIS; urbanism; urban planning ABSTRAKT: Článek se zabývá využitím multikriteriálního rozhodování v urbanistické praxi jako vhodné metody výběru z více variant možného rozvoje měst. Jednotlivé metody jsou popisovány ve vztahu k tématu disertační práce, která se zabývá hodnocením kvality veřejných prostranství. Cílem článku je na základě popisu jednotlivých metod, jejich současného využití a systému výpočtu zvolit konkrétní metodu aplikovatelnou na hodnocení kvality veřejných prostranství ve středoevropském kontextu. KLÍČOVÁ SLOVA: MCDM; AHP; TOPSIS; urbanismus; územní plánování

6thACAU 2016 conference papers

Úvod Za posledních několik desetiletí mnohonásobně vzrostlo využívání multikriteriální rozhodovací analýzy (MultiCriteria Decision Analysis = MCDA) jak v praktickém využití, tak ve vědecké sféře. První signifikantní článek na téma multikriteriální analýzy a multikriteriálního rozhodování byl publikován na konci 70. let 20. století (Zionts, 1979). Původní metody byly postupně vylepšovány a také od této doby vzniklo několik nových metod (Velasquez, 2013). Tento článek analyzuje některé multikriteriální rozhodovací metody (Multi-Criteria Decision Making = MCDM) a má za cíl ověřit jejich aplikovatelnost při hodnocení kvality veřejných prostranství. Pro lepší představu jsou některé metody prezentovány prostřednictvím uvedených příkladů. Rovněž byly zkoumány ty příklady, které novým způsobem kombinovaly využití jednotlivých metod, a to se zaměřením na městské plánování. V článku jsou prezentovány čtyři různé metody multikriteriálního hodnocení a jejich možné kombinace. Výchozím podkladem pro tento článek byla rešerše dosud publikované literatury provedená prostřednictvím světových plnotextových databází Elsevier, Springer a ScienceDirect, a to na základě výskytu slova „MCDM“ v kombinaci se slovy „urban“, „planning“ a „urbanism“ v názvech článků, abstraktech a klíčových slovech. Jednalo se převážně o články v renomovaných časopisech a příspěvky v konferenčních sbornících popisujících původní výzkum. Dále byly vyhledávány nejvlivnější, resp. nejcitovanější souhrnné články popisující konkrétní metody.

Multi Criteria Decision Methods (MCDM) Přístupy založené na metodách MCDM jsou hlavními součástmi rozhodovacích teorií a analýz. Metody MCMD vytvářejí rozhodovací proces za předpokladu naplnění několika cílů. Tyto cíle jsou často protichůdné, a proto je vždy výsledkem kompromis. Na podporu rozhodovacích procesů je důraz obvykle kladen na více než jedno kritérium (Belton, 1990). Do rozhodovacího procesu navíc často zasahuje více skupin rozhodovatelů (myšleno specializujících se osob, podléhajících svému rozhodnutí na základě dané metody), kteří mohou mít na věc více různorodých pohledů. Z toho plyne, že sestavení množiny kritérií je rovněž často výsledkem kompromisu. Cílem metod MCDM je pomoci uživatelům poučit se o problémech, kterým čelí, a o vlastních i cizích hodnotových systémech a na základě těchto skutečností zjištěných v kontextu problému je navést na správný další postup. (Abediniangerabi, 2014)

6thACAU 2016 conference papers

Analytická hierarchie procesů (AHP) Metoda analytické hierarchie procesů (Analytic Hierarchy Proccess = AHP) byla poprvé popsána počátkem 80. let (Saaty, 1980). Hlavní charakteristikou této metody je použití párových porovnání, která slouží ke srovnání alternativ s ohledem na různá kritéria a ke stanovení vah těchto kritérií (Loken, 2007). AHP se používá po celém světě v nejrůznějších rozhodovacích situacích v oblastech obchodu, průmyslu, zdravotnictví, vzdělávání či vládního sektoru. Místo aby metoda AHP předepisovala ideální, správné rozhodnutí, pomáhá uživatelům najít takové rozhodnutí, které bude nejlépe vyhovovat jejich potřebám, a především jejich chápání problému. AHP poskytuje komplexní a racionální rámec pro strukturování rozhodovacího problému a pro reprezentaci a kvantifikaci jeho prvků tak, aby směřovaly k celkovému cíli a k vyhodnocení alternativních řešení. Základní postup při aplikaci AHP: 1. 2. 3. 4.

tvorba párového srovnání, příprava srovnávací matice, standardizace hodnot matice, kontrola poměrů konzistence a dokončení relativní hodnoty vah.

Autoři jednoho článku (Masel Ullah, 2016) použili AHP na bázi GIS pro vícekriteriální rozhodovací model. Článek prezentuje studii, ve které si autoři stanovili čtyři faktory a čtrnáct kritérií. Tato kritéria byla stanovena na základě zkušeností, referencí v literatuře či dle dostupnosti dat. Studie byla provedena na vybrané části města Dháka, které je jedním z nejrychleji rostoucích velkoměst na světě a zároveň hlavním městem Bangladéše. Z výsledku výzkumu vyplývá, že velmi vhodné oblasti (13 %) by měly být použity na městské obytné zóny. Mírně vhodné plochy (35 %) byly označeny jako vhodné ke smíšenému využití prostoru, málo vhodné plochy (42 %) by měly být vyhrazeny pro použití v zemědělství a volné plochy a nevhodné plochy (10 %) by měly být chráněny před jakýmikoli druhy činností vyjma zemědělství. Výzkum se zabýval územním plánováním v regionálním měřítku. Další článek popisuje proces vyhodnocování alternativ rozvoje území přístavu ve městě Neapol (Naples) z pohledu tří udržitelných pilířů (ekonomického, environmentálního a sociálního) pomocí AHP metody multikriteriální analýzy. Autoři (Cavallo, 2015) si zvolili kritéria v každém z těchto pilířů (4–6 kritérií) a z nich identifikovali tři možné alternativy. Dále provedli dotazníkový průzkum v různých cílových skupinách. Dotazník měl charakter porovnávání párových matic z každého pilíře. Z výsledků poté byli schopni vyhodnotit alternativy dle preferencí v žebříčku.

6thACAU 2016 conference papers

Technique for Order Preference by Similarity to Ideal Solution (TOPSIS) Tato metoda posuzuje varianty z hlediska jejich vzdálenosti od ideální a bazální varianty. Způsob, který byl původně autory vyvinut (Hwang, 1981), byl autory dále dlouhodobě rozvíjen (Yoon, 1987); (Hwang, 1993). Metoda TOPSIS je založena na konceptu, že nejkratší geometrická (euklidovská) vzdálenost by měla být mezi zvolenou alternativou a pozitivním ideálním řešením a nejdelší geometrická vzdálenost mezi zvolenou alternativou a negativním ideálním řešením. Je to metoda vyrovnávající agregace, kterou porovnáváme sadu alternativ na základě identifikace vah pro každé kritérium, normalizujeme výsledek pro každé kritérium a vypočítáváme geometrické vzdálenosti mezi každou možnou a ideální alternativou, což odpovídá nejlepšímu (resp. nejhoršímu) výsledku pro každé kritérium. 1. 2. 3. 4.

Formulace rozhodovací matice o M alternativách a N kritériích. Konstrukce normalizované rozhodovací matice a vážené rozhodovací matice. Následně jsou stanovena ideální a nejméně vhodná (bazální) řešení. Poté je vypočítána relativní vzdálenost od ideálního řešení.

Nejvhodnější alternativa je ta, která se nejvíce blíží ideálnímu řešení a zároveň je nejvíce vzdálena od nejméně vhodného řešení. (Abediniangerabi, 2014) Aplikací metody TOPSIS v kombinaci s AHP využili autoři článku (Abediniangerabi, 2014) při hodnocení strategického plánu města (City Development Strategy = CDS) v části města Teherán (Írán). Tento typ plánu byl vyhotoven poprvé v roce 1998 a následně jej převzalo více než 140 měst po celém světě. Publikovaný model představoval nejprve rozvržení vztahů mezi kritérii, které představovaly stupně vzájemné závislosti. Následně vytvořili síťovou strukturu kritérií a stanovili váhy kritérií pomocí metody AHP. V dalším kroku byly převedeny strategie do tzv. Likertova měřítka (metoda souhrnných odhadů), které je vhodné pro kvantitativní hodnocení metodou TOPSIS. Váhy kritérií byly užity v metodě TOPSIS a této metody bylo konečně využito i k hodnocení strategií. Celkově bylo hodnoceno 19 strategií pomocí čtyř kritérií a byly číselně vyhodnoceny pozitivní a negativní výsledky. Byl publikován příspěvek (Önüt, 2008), kde je metodika TOPSIS použita k vyřešení problému výběru lokality pro překladiště komunálního odpadu v Istanbulu v Turecku. Studie řeší 5 alternativ umístění a zohledňuje 5 kritérií. V článku je využito metody TOPSIS k vyřešení výběru lokality, avšak váhy kritérií byly vypočteny pomocí metody AHP.

6thACAU 2016 conference papers

Další metody Při studiu příkladů využití metod MCDM v územním plánování bylo nalezeno několik dalších metod, které se již nevyskytovaly se srovnatelnou četností jako dvě předcházející a jsou proto představeny jen krátce. Jedná se o využití fuzzy metod v kombinaci se systémy GIS k určení industriálních zón v území, jak je prezentováno na příkladu města Nakuru v Keni, ve výzkumu (Jiang, 2000). V této studii jsou porovnávány 2 metody fuzzy teorie, a to „Boolean“ a „Weighted Linear Combination“ (WLC). Kontos a kol. (Kontos, 2005) využili k lokalizaci prostoru pro uskladnění komunálního odpadu na ostrově Lemnos v Řecku metody AHP ke stanovení vah kritérií v kombinaci s metodou „Simple Additive Weighting“ (SAW). Raju a Pillai (Raju, 1999) využívají metod PROMETHE a ELECTRE v kombinaci s AHP ke stanovení vhodné polohy pro výstavbu přehrady v povodí řeky Chaliyar v Indii. Metoda ELECTRE byla použita i v práci Moraise a Almeidy (Almeida, 2007) ke stanovení metodiky výběru města vhodného k výstavbě systému zásobování pitnou vodou v rozvojových zemích.

Závěr V tomto článku byly prověřeny různé metody multikriteriálního rozhodování v aplikaci na obor územního plánování. Na základě uvedených příkladů bylo zjištěno, že ke stanovení stejných cílů bylo využito různých metod při dosažení obdobných výsledků. To dokazuje, že není nutné využít jen jednu metodu, ale že záleží na rozhodovateli, kterou z možných metod využije pro daný účel. Zároveň z článku vyplývá, že existují metody, které by mohly být aplikovatelné na výzkum kvality veřejných prostranství. Ač je třeba zdůraznit umělecký přístup k navrhování veřejných prostranství, je při hodnocení jejich kvality v čase možné uplatnit exaktní metody, které mohou přinést konkrétní výsledky v porovnávání „živosti“ veřejných prostranství, a tím nastolit směr jejich dalšího vývoje. Tento článek má jistá omezení. Dosud byly prověřeny pouze elektronické zdroje z výše uvedených databází, avšak do dalšího výzkumu by bylo vhodné provést rešerši knižních titulů a tištěných vědeckých textů. Rovněž by bylo vhodné zaměřit se na lokální podmínky České republiky.

6thACAU 2016 conference papers

Prameny ZIONTS, Stanley. 1979. MCDM: If Not a Roman Numeral, then What? Interfaces. 9(4), 94-101. DOI: 0092-2102/79/0904/0094$01.25. VELASQUEZ, Mark a Patrick T. HESTER. 2013. An Analysis of Multi-Criteria Decision Making Methods.International Journal of Operations Research. 10(2), 5666. BELTON, Valerie. 1990. Multiple criteria decision analysis-practically the only way to choose. Operational Research Tutorial Papers. Birmingham: Operational Research Society, 53–101. ABEDINIANGERABI, Bahram, Somaye FATHI, Shirin KAMALIRAD, Hossein JONOSH FARAHANI a Narges SADEGHI GOLSHAN. 2014. The MCDM application in urban planning projects: The CDS project of district 22 of Tehran municipality. Theoretical and Empirical Researches in Urban Management. 9(3), 55-69. SAATY, T. L. 1980. The Analytic Hierarchy Process. New York: McGraw-Hill. ISBN 0070543712, 9780070543713. LOKEN, E. 2007. Use of multi-criteria decision analysis methods for energy planning problems. Renewable and Sustainable Energy Reviews. 11(7), 1584-1595. MASEL ULLAH, Kazi a Ali MANSOURIAN. 2016. Evaluation of Land Suitability for Urban Land‐Use Planning: Case Study Dhaka City. Transactions in GIS. 20(1), 20-37. CAVALLO, Bice, Livia D’APUZZO a Massimo SQUILLANTE. 2015. A multi-criteria decision making method for sustainable development of Naples port city-area. Quality. 49(4), 1647-1659. DOI: 10.1007/s11135-014-0077-9. ISSN 0033-5177. Dostupné také z: http://link.springer.com/10.1007/s11135-014-0077-9 HWANG, Ching-Lai a Kwangsun YOON. 1981. Lecture notes in economics and mathematical systems: multiple attribute decision making : methods and appllication. Berlin, Germany: Springer Verlag. ISBN 978-354-0105-589. YOON, Kwangsun. 1987. A Reconciliation Among Discrete Compromise Solutions. Journal of the Operational Research Society. 38(3), 277-286. DOI: 10.1057/ jors.1987.44. ISSN 0160-5682. Dostupné také z: http://link.springer.com/10.1057/ jors.1987.44 HWANG, C., Y. LAI a T. LIU. 1993. A New Approach for Multiple Objective Decision Making. Computers and Operational Research. 20, 889-899. ÖNÜT, Semih a Selin SONER. 2008. Transshipment site selection using the AHP and TOPSIS approaches under fuzzy environment. Waste Management. 28(9), 1552-1559. DOI: 10.1016/j.wasman.2007.05.019. ISSN 0956053x. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0956053X07002097 JIANG, Hong a J. Ronald EASTMAN. 2000. Application of fuzzy measures in multi-criteria evaluation in GIS. International Journal of Geographical Information

100 6thACAU 2016 conference papers Science. Taylor & Francis, 14(2), 173-184. DOI: 10.1080/136588100240903. ISSN 13658816. Dostupné také z: http://dx.doi.org/10.1080/136588100240903 KONTOS, Themistoklis D., Dimitrios P. KOMILIS a Constantinos P. HALVADAKIS. 2005. Siting MSW landfills with a spatial multiple criteria analysis methodology. Waste Management. 25(8), 818-832. DOI: 10.1016/j.wasman.2005.04.002. ISSN 0956053x. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/ S0956053X05001145 RAJU, K.S. a C.R.S. PILLAI. 1999. Multicriterion decision making in river basin planning and development.European Journal of Operational Research. 112(2), 249-257. Dostupné také z: https://www.scopus.com/inward/record.uri?eid=2-s2.0-0032710005&partnerID=40&md5=56b017d6aa5f736a0cb23f4eb5556c6 ALMEIDA, A.T. a D.C. MORAIS. 2007. Water supply system decision making using multicriteria analysis. Water SA. 32(2), 229-236.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.12

Architectural Design as a Tool of Social Integration Architektonický návrh jako nástroj sociální integrace

Karolína Kripnerová Fakulta architektury, České vysoké učení technické v Praze, Česká republika karolina.kripnerova@fa.cvut.cz

ABSTRACT: This research aims to explore the role of architecture in the field of social integration, particularly in the prevention of homelessness. It describes the state of the problem and the target group – the research is aimed at young people coming out of institutional care. It presents the already identified recommendations and conclusions concerning the principles of design, and foreign inspiration for the Czech environment. KEYWORDS: homelessness; architecture; design; integration; prevention ABSTRAKT: Uvedený výzkum si klade za cíl prozkoumat úlohu architektury na poli sociální integrace, v prevenci bezdomovectví. Představuje stav problematiky a cílovou skupinu, na kterou je výzkum zaměřen – na mladé lidi vycházející z ústavní péče. Předkládá doporučení a závěry, kterých bylo dosud dosaženo ohledně principů navrhování. Uvádí zahraniční inspiraci pro české prostředí. KLÍČOVÁ SLOVA: bezdomovectví; architektura; navrhování; integrace; prevence

Úvod Prezentovaný výzkum se soustředí na problematiku sociální integrace, konkrétně na prevenci bezdomovectví, z pohledu architektury.

102 6thACAU 2016 conference papers Bezdomovectví je symbolem extrémního sociálního vyloučení. Sociální vyloučení úzce souvisí s městem a dostupností bydlení – kdo bydlí, má domov a sociální vazby, někam patří. Kdo ale nebydlí, ztrácí přátele, vazby, kontakty. Zůstává na ulici. Sám. Sociální vyloučení souvisí také s kvalitou veřejného prostoru, s chováním obyvatel města, jejich péčí, všímavostí, jejich předsudky či empatií. Bezdomovcem se může stát každý, je to bohužel jednodušší, než si myslíme. Rozvod, ztráta zaměstnání, psychické problémy. Jednu z nejohroženějších skupin tvoří mladí lidé vycházející z ústavní péče. Dle statistik Projektu Šance prošlo až 70 % jeho klientů dětskými domovy. (1) Pohled z druhého konce – pro město znamená následné řešení komplikované situace lidí bez domova (noclehárny, terénní pracovníci a další sociální služby) vysokou položku v rozpočtu. (2) Shrnuto – je důležité se tímto tématem zabývat a hledat různé cesty, jak předcházet tomu, aby se lidé na ulici ocitli. Architekt má kompetence měnit a kultivovat své okolí, formulovat vize. Cílem výzkumu je najít pro architekturu a jejího tvůrce vhodné úkoly, kterými by mohl přispět k prevenci bezdomovectví. Zároveň se výzkum snaží ve vztahu k daným úkolům hledat odpovědi na otázky a možná řešení.

Bezdomovectví a sociální služby ve městě Pro problematiku bezdomovectví se užívá více dělení a definic. Pro svou práci vycházím z definice Evropské federace národních sdružení pracujících s bezdomovci (FEANTSA) zvané ETHOS (z anglického European Typology on Homelessness and Housing Exclusion), která chápe bezdomovectví jako souhrnné označení pro heterogenní populační skupinu. Tuto heterogenní skupinu dále dělí na čtyři podskupiny. Zaprvé se jedná o viditelné bezdomovce, tedy osoby, které vídáme spát na lavičkách a v parcích. Jsou to lidé zcela bez střechy nad hlavou. Druhou podskupinu tvoří lidé, kteří bydlí na ubytovnách a v noclehárnách. Nemohou si z různých důvodů zajistit jiné, stabilní bydlení. Třetí podskupinu tvoří lidé, kteří „bydlí“ pod mostem, v chatkách či na jiných místech, která nevyhovují společenským standardům bydlení. Poslední podskupina je bezdomovectvím „pouze“ ohrožena – nemá jisté bydlení a přespává u příbuzných či známých. (3) Do této skupiny se bohužel často dostanou lidé vycházející z ústavní péče. Nemají rodinné zázemí a podporu, nemají se s kým poradit a kam se vrátit. Jak je z uvedeného vidět, definice boří a rozšiřuje jednu ze zažitých stereotypních představ společnosti o tom, kdo je bezdomovec.

6thACAU 2016 conference papers 103 Lidem v těžkých životních situacích se stát, město a různé neziskové organizace snaží pomoci prostřednictvím palety sociálních služeb. Od terénních programů přes azylové domy a domy na půli cesty až po sociální bydlení. Pro pobytové sociální služby jsou často vyhrazovány veřejné pozemky a budovy, které se buď nehodí ke komerčnímu využití, nebo je neumí jinak využít ani samo město. Nacházejí se na okraji města či v jeho méně atraktivních částech. (4) „Nevědomky“ tak společnost znevýhodněné lidi směřuje zpět do problémových míst. Ve své práci se zaměřuji na domy na půli cesty. Domy na půli cesty patří do služeb sociální prevence, nabízí ubytování mladým lidem, kteří vyrůstali v ústavní péči (dětské domovy), popřípadě přicházejí z nápravných nařízení, anebo se z různých důvodů rozhodli opustit rodinu. Domy na půli cesty svým obyvatelům pomáhají překonat těžký krok osamostatnění se a vstupu do dospělého života. Obyvatelé jsou většinou vnitřně zranění a hluboce traumatizovaní mladí lidé, kteří potřebují podpořit ve vzdělávání a v práci, získat místo, kde se mohou poradit a kam se mohou vracet, a ze všeho nejvíce potřebují navázat sociální vazby, a získat tak své místo ve společnosti.

Dostupnost pramenů O navrhování objektů pro ubytovací služby pro lidi bez domova či obecně o tématu bezdomovectví z pohledu architekta není zatím v České republice dostupné mnoho literatury. Tématu se věda začíná věnovat až po roce 1989, do té doby bylo bezdomovectví de facto tabu. (5) Již ale probíhají četné výzkumy situace v České republice. Zmíním alespoň projekt HOBOhemia, výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který se na problematiku bezdomovectví soustředí. Architektonický pohled na věc můžeme najít v zahraniční literatuře – k nejprobádanějším patří například americká scéna. Americká literatura a americké studie uvádějí dobré příklady staveb pro sociální služby z tamního prostředí, jejich analýzy a závěry. (6) V českém prostředí je však americký přístup možno brát pouze jako inspiraci, jak zpracovávat analýzu. Americké stavby nejsou svým měřítkem pro české prostředí vhodné: kapacity zařízení se pohybují i kolem několika set lůžek na jednom místě. Je příhodné zmínit, že v zařízeních sociální pomoci v celém hlavním městě Praze je kolem 800 lůžek. (7)

Inspirace z Vídně Pionýrský vídeňský projekt Vinzi-Rast Mittendrin+Lokal (studio Gaupenraub+/-) boří tradiční pohled na sociální problémy měst. Charitativní společnost Sv. Vincenta de Paul na podnět studentů adaptovala historický biedermeierovský objekt v širším

104 6thACAU 2016 conference papers centru rakouské metropole na místo společného bydlení studentů a lidí původně bez domova. Svou sociální vizi, kdy každému dává rovnocennou šanci (ubytování i nabídku práce), hrdě ukazuje celému městu a veřejnosti.

Pracovní hypotéza Kvalitní architektura staveb pro sociální služby může výrazně přispět k prevenci bezdomovectví.

Research by design Metoda research by design je typická pro architekturu. V rámci tohoto výzkumu pracuji na návrhu nového konceptu domu na půli cesty. Koncept se zakládá na konzultování problematiky s odborníky na dané téma – sociálními pracovníky a dalšími lidmi, kteří v domech na půli cesty, azylových domech či v jiných službách pro lidi bez domova pracují. Dále vychází z konzultací se zahraničními architekty, autory představeného vídeňského projektu. V neposlední řadě uplatňuji vlastní rešerše a poznatky z kontaktu s lidmi bez domova během dobrovolnické práce. Samozřejmostí dnešního navrhování by měl být koncept udržitelné architektury. Ta představuje komplexní přístup, který je ekologický a ekonomický, ale též udržitelný po stránce sociální a kulturní. Všechny tři body jsou také důležité právě při navrhování pro lidi bez domova. Zmíním zvláště přístup ekonomický, který reflektuje neziskovost projektů pro zmíněné sociální služby. Rozhodně to však neznamená, že by se tyto projekty měly vždy řešit tou nejlevnější cestou. Je nutné dobře a účelně alokovat prostředky, vědět, kde je možné ušetřit a kde naopak přidat. Třetí pilíř udržitelné architektury – sociální – je pro svou exaktní neuchopitelnost v četných projektech opomíjen. V problematice stavění pro lidi bez domova je však téměř tím nejdůležitějším, na čem udržitelnost stavby stojí. V navrhování budov pro lidi bez domova tím pádem – více než kdy jindy – zaujímají důležité místo pojmy jako identita stavby, zabydlenost, měřítko a vztah k místu a městu. Identita a zabydlenost reflektují složitou minulost obyvatel navrhovaného domu, kteří se cítí dobře v místech, kde je znát jeho historie, například díky původnímu vybavení, či kde jsou zřetelné charaktery materiálů (struktura, proměnlivost). Měřítko stavby je důležité ve vztahu k obyvatelům: odvíjí se od vhodného počtu lidí, který je schopen tvořit komunitu, tedy prostředí pro tvorbu sociálních vazeb. Dále měřítko stavby zásadně ovlivňuje její přijetí sousedy a veřejností. Pokud není úměrné oblasti,

6thACAU 2016 conference papers 105 stává se stavba pro své sousedy zátěží. Další důležitou volbou při navrhování je poloha projektu ve městě. Objekty pro zmíněné sociální služby je třeba chápat jako potenciálně problémové, a tomuto předobrazu společnosti je proto třeba maximálně předcházet umístěním na viditelné, přehledné a dostupné místo v širším centru města. Projekt zpracovávaný v rámci tohoto výzkumu nabízí ubytování studentům spolu s mladými lidmi, kteří vycházejí z ústavní péče. Návrh ctí několik zásad, které jsou zároveň průběžnými závěry výzkumu. Stanoví důležitost účinku objektu na veřejnost – dům nabízí služby (ubytování, vzdělávací kurzy a zaměstnání) obyvatelům, je ale i přínosem pro své okolí: v přízemí je sociální podnik – kavárna, dále zde veřejnost může navštěvovat vzdělávací kurzy a přednášky nebo využívat služby dílen – například opravny kol. Veřejnost může vejít a poznat, co se uvnitř děje, kdo v budově bydlí. Druhým bodem je koncepce vlastního bydlení, která klade důraz na stupňování soukromí. Reflektuje tak složitou minulost obyvatel, každý si může vybrat, co mu vyhovuje: od zcela soukromých pokojů přes zázemí bytu (koupelna a kuchyňka), které sdílí dva spolubydlící. Pro celé patro (osazenstvo čítající osm lidí) funguje společná kuchyně. Nejvyšším stupněm otevřenosti je zázemí domu, které využívají všichni obyvatelé domu a kde dochází také k interakci s veřejností. Typickým příkladem je sociální podnik, ve kterém obyvatelé najdou práci a který jako službu využívá veřejnost. Třetím důležitým bodem jsou vertikální a horizontální komunikace v domě, kdy z každého společného prostoru vedou cesty dvěma směry. Tento princip vychází z potenciální rozdílnosti obyvatel a umožňuje každému volbu – koho chce potkat a koho ne.

Závěr Uvedený výzkum se zaměřuje na úlohu architektury v prevenci bezdomovectví. Definuje základní východiska při navrhování staveb pro sociální služby – domů na půli cesty. Jsou to následující body: promísení skupin obyvatel (například lidí vycházejících z ústavní péče se studenty), přínos domu pro jeho okolí, dále princip odstupňovaného soukromí a vzájemné propojení společných prostor v domě.

Prameny a poznámky 1

MUSÁLKOVÁ, Zuzana. Jak se žije mladým bezdomovcům. Novinky [online]. 17. února 2013. [vid. 12. března 2016]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/zena/styl/293286-jak-se-zije-mladym-bezdomovcum.html ČTK. Praha tuto zimu vydala na opatření pro bezdomovce osm milionů korun Deník [online]. 13. května 2016. [vid. 13. května 2016]. Dostupné z:http://www.

106 6thACAU 2016 conference papers denik.cz/praha/praha-tuto-zimu-vydala-na-opatreni-pro-bezdomovce-osm-mi3 4

5 6 7

lionu-korun-20160512.html Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. Praha: MPSV, 2013. ISBN 978-80-7421-072-3. FIALOVÁ, Lucie. V Prosecké ulici vznikne azylový dům. Právo - Praha - střední Čechy [online]. 30. srpna 2014. [vid. 5. září 2015]. Dostupné z: http://www.marketaadamova.cz/v-prosecke-ulici-vznikne-azylovy-dum-192.html VAŠÁT, Petr. Studium bezdomovectví v USA: inspirace pro výzkum v České republice. In: ČESKÝ LID 99. 2012, 2012(2), 130. DAVIS, Sam. Designing for the homeless: architecture that works. Berkeley: University of California Press, c2004. ISBN 05-202-3525-8 MPSV. Databáze Informačního portálu a databáze služeb sociální prevence pro osoby ohrožené sociálním vyloučením. [online] [vid. 7. září 2016] Dostupné z: https://sluzbyprevence.mpsv.cz/

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.13

Analysis of the Open Space of Prefab Housing Estates in Brno Analýza volných prostorů brněnských panelových sídlišť

Šárka Kubínová Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika xakubinova@stud.fa.vutbr.cz

ABSTRACT: The article discusses the itemized dissertation on the “open space of prefab housing estates in Brno”. The aim of the thesis is to analyse and describe the unused premises of panel house estates in Brno, and to create and assess a usable system of data and information (regarding chronological sequence). The obtained data and the entire dissertation can be used in planning and designing interventions in prefab housing estates and in other structures of residential areas, or as part of a multi-criteria analysis of the particular housing estates. KEYWORDS: sustainable urban development; open spaces parameters; importance for sustainable development; contemporary urban structures; prefab housing estates; housing ABSTRAKT: Článek pojednává o rozepsané disertační práci na téma „volný prostor brněnských panelových sídlišť“. Cílem této práce je analyzovat a zmapovat volné prostory na brněnských panelových sídlištích a vytvořit a zhodnotit využitelný systém dat a informací (s ohledem na časovou posloupnost). Získaná data a celou disertační práci bude možné využít při plánování a projektování zásahů na panelových sídlištích i zásahů do struktury jiných obytných celků, popř. jako součást multikriteriální analýzy jednotlivých sídlišť. KLÍČOVÁ SLOVA: panelová sídliště; urbanistická struktura; parametry volného prostoru; trvale udržitelný urbánní rozvoj; veřejný prostor

108 6thACAU 2016 conference papers

Úvod Odhady hovoří o tom, že v dnešní době žije na panelových sídlištích asi třetina obyvatel České republiky. (1) Typizace výstavby vygenerovala časový prostor na výzkum ideální typologie bytové jednotky. Díky tomuto faktu jsou byty v panelových domech typologicky funkční a kvalitní. Panelová sídliště jsou dědictvím dob minulých, vypovídají o ekonomické a hlavně sociopolitické situaci, kterou s sebou v našem prostředí minulý režim přinesl. Jsou součástí životního prostředí mnoha lidí, a proto je třeba věnovat jim patřičnou pozornost. Dizertační práce bude zaměřena na brněnská panelová sídliště a jejich volný prostor. Urbánní prostředí lze obecně označit za strukturu kombinující zastavěný a nezastavěný prostor. Urbanistická struktura panelových sídlišť se zásadně liší od struktury tradičního rostlého města. Většinu plochy obytných souborů zaujímá na těchto sídlištích volný prostor. Tento převažující volný prostor mezi objekty hraje významnou roli v dalším vývoji panelových sídlišť, a je tak zásadním nástrojem jejich udržitelného rozvoje.

Teoretická východiska a hypotéza výzkumu Volný prostor je nedílnou součástí městských struktur již od počátku urbanizace. Jeho parametry a podoba vycházely z každodenních potřeb jeho uživatelů. Volné prostory můžeme dělit z hlediska vlastnictví či přístupnosti na veřejné, soukromé a poloveřejné. Volný prostor může mít plno různých funkcí. V historických rostlých městech se volný veřejný prostor vytvářel přirozeně jako bezprostřední výsledek potřeb. Veřejné prostory mívaly funkce dopravní (ulice a nábřeží), funkce obchodní (náměstí a tržiště) a funkce relaxační (nábřeží, parky a vnitrobloky). Na panelových sídlištích se poprvé v historii urbanizace setkáváme s množstvím volného veřejného prostoru, který není určen ke konkrétní funkci. Rozvolněnost zástavby byla způsobem, jak dosáhnout požadované hygienické kvality bydlení – z hlediska proslunění, denního osvětlení a provětrání. V původní myšlence zahradního města měly všechny volné prostory sloužit k odpočinku a relaxaci a panelová sídliště měla být klidným bydlením v zeleni. Snaha přeměnit kvantitu na kvalitu prostřednictvím opakování se ukázala nefunkční. (2) Architekt Gebrian tvrdí, že analýza úspěšných veřejných prostorů ukazuje jejich malý podíl a velikost v poměru k celkovému objemu zástavby. Ukazuje se tedy, že čím je veřejný prostor menší a čím méně prostředků potřebujeme na jeho údržbu, tím má větší potenciál být kvalitní. (3) Na jednom z největších brněnských sídlišť – na sídlišti Bohunice – činí zastavěná plo-

6thACAU 2016 conference papers 109 cha asi 18 ha a plocha volného prostoru cca 155 ha. (4) Zastavěná plocha tedy tvoří asi 10 % plochy celého sídliště a zbytek je volný prostor. V tradiční rostlé struktuře města může být tento poměr téměř obrácený. „Základním teoretickým východiskem práce je hypotéza, že udržitelný urbánní rozvoj je významně ovlivňován charakterem volného prostoru. Konkrétní parametry či charakteristiky takovýchto prostorů mají vliv na vlastnosti a kvality městského prostředí a života v něm. Specifické sociální, environmentální a ekonomické parametry (charakteristiky) prostorů mohou přímo souviset s udržitelností urbánního rozvoje.“ (5)

Současný stav řešené problematiky Vznik Panelová sídliště začala vznikat po druhé světové válce na základě poptávky po bydlení ve městech, kterou bylo třeba rychle uspokojit. Akutní bytová krize po druhé světové válce byla způsobena poničením bytového fondu válkou, pokračujícím procesem urbanizace a zvyšováním nároků na bytový fond. (6) V západních zemích se tato výstavba stala spíše významným krátkodobým experimentem, a tyto země se tak na přelomu 60. a 70. let pomalu navracely k formám tradičního města a panelová sídliště přestavovaly. V zemích bývalého východního bloku ale sídliště vyhovovala socialistické ideologii, a proto se stala naprosto majoritní formou bytové výstavby. Vrchol výstavby panelových sídlišť můžeme datovat do 70. a 80. let, kdy byla vystavěna naprostá většina panelových domů. (7) Podle sociologa Musila jsou tato sídliště „zvláštní typ městských útvarů, jakýsi kříženec industrialismu, vulgarizovaného pojetí moderního urbanismu, socialistických představ o kultuře a nedostatečných finančních zdrojů.“ (8) V brněnském prostředí pocházejí z této doby například sídliště Líšeň a Bohunice, jejichž urbanistickou podobu komentuje Karel Kuče slovy: „Tato sídliště jsou odstrašujícím dokladem absolutního diktátu socialistického zprůmyslněného stavebnictví a dokonání téměř orwellovské vize obytného prostředí.“ (9)

Společenské změny Po změně režimu se na sídliště snesla vlna kritiky. Panelové domy byly odsouzeny jako nedílná součást produktů socialismu. V těchto souvislostech začaly v 90. letech vznikat projekty tzv. humanizace sídlišť. (10) Tyto projekty však velmi často postrádaly potřebnou koncepčnost a zabývaly se pouze aplikací sedlových a mansardových střech a zbarvení fasád domů. V posledních letech probíhaly dva vládní dotační programy podporující rekonstrukce panelových objektů. Jednalo se o program Zelená úsporám (11) a program Nový panel (12).

110 6thACAU 2016 conference papers I když byla panelovým domům přisuzována krátká morální i technická životnost, v současné době zájem o bydlení v panelových domech na brněnských sídlištích neklesá. Mnoho českých panelových sídlišť se může pyšnit kvalitami, jako jsou množství a dobrý stav zeleně, dostupnost občanské vybavenosti a již zmíněná typologická kvalita bytů, a proto jsou pro velké množství Čechů žádanou adresou.

Budoucnost V současné době musíme řešit otázky budoucnosti panelových sídlišť nejen z hlediska jejich technického stavu a úrovně komfortu jednotlivých bytů, ale také z hlediska jejich urbanistické struktury a kvality volného prostoru. Po stránce udržitelnosti sídlišť budoucnosti je důležité, aby mohly tyto byty konkurovat současným bytům ze všech těchto hledisek. Pohodlí, komfort, ale také ekonomika provozu a ekologická udržitelnost jsou významnými součástmi problému, kterým se musíme zabývat.

Popis úkolu U všech brněnských panelových sídlišť bude provedena podrobná analýza volných prostorů. Budou u nich sledovány parametry sídliště jako velikost volné a zastavěné plochy, poměr ploch v soukromém, polosoukromém a ve veřejném vlastnictví, plošné zastoupení jednotlivých funkcí ve volném prostoru, počty obyvatel a uživatelů na plochu volného prostoru, náklady na údržbu, způsob financování aj. Kromě celků panelových sídlišť budou vybrány i některé příklady obytných celků jiných urbanistických struktur (např. bloková zástavba klasického rostlého historického města), aby bylo možné porovnat volný prostor těchto urbanistických struktur a struktur panelových sídlišť. Některé konkrétní vybrané volné prostory budou podrobeny důkladnější analýze dle metodiky zpracované Dr. Kopáčikem pro projekt GAČR 15-05237S – Význam volných prostorů pro udržitelný urbánní rozvoj. (13) Budou detailně zkoumány jejich parametry a vliv těchto parametrů na udržitelnost volného prostoru ve všech třech pilířích udržitelnosti. Úkolem dizertační práce tedy bude vytvořit ucelenou analýzu volných prostorů na panelových sídlištích, která poslouží jako podklad pro hledání nových způsobů využití volného prostoru na panelových sídlištích v Brně.

Použité metody – využití případových studií V rámci záměru budou využity dva typy případových studií. Prvním typem budou

6thACAU 2016 conference papers 111 ty, jejichž předmětem je celý obytný soubor panelového sídliště, který bude podroben analýze. Jednotlivé případové studie budou řazeny chronologicky se zařazením do historického a sociopolitického vývojového kontextu. U některých sídlišť bude vybrán druhý typ případových studií. Zde se bude jednat o konkrétně vymezené veřejné prostory, na které bude aplikována metodika Dr. Kopáčika pro projekt GAČR 15-05237S.

Závěr Českým sídlištím stále hrozí, že půjdou pomalými krůčky ve stopách panelových sídlišť západních zemí, že se z nich pomalu stanou poloprázdná ghetta s problematickou sociální strukturou. V posledních letech se výrazně mění pohled na veřejný prostor ve městech. V České republice můžeme vidět stále stoupající zájem o veřejný prostor, zájem veřejný prostor užívat. Ve městě Brně to můžeme vidět v každodenním životě ve veřejném prostoru, na ulicích, náměstích i v parcích. Pokud mají panelová sídliště být kvalitním prostředím pro život a pokud mají být sociálně, environmentálně i ekonomicky udržitelná, je třeba hledat nástroje, které tento požadavek zajistí. Prvním krokem při hledání těchto nástrojů musí být analýza a identifikace parametrů objektů i volných prostorů na panelových sídlištích, a to zejména těch, které mají zásadní vliv na trvale udržitelný rozvoj těchto sídlišť.

Poznámky 1.

2. 3. 4. 5.

Český statický úřad. 2011. Sčítání lidu, domů a bytů. [Online] 2011. [Citace: 10. 07 2016.] https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt-vyhledavani&evo=_!_SP--352-H_1&pvo=SPCR352&pvokc=&katalog=all&vyhltext=panel&z=T#w=. Koolhaas, Rem. SMLXL, What Ever Happened to Urbanism. New York : The Monacelli Press, 1995. ISBN 1-885254-86-5. Gebrian, Adam. Veřejný, nebo zbytkový prostor? Era 21. 2009, 2, stránky 12-21. Pecka, Lukáš. Brněnská sídliště a jejich urbanistická struktura. Brno : Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2013. Dizertační práce. Wittmann, Maxmilián a Kubínová, Šárka. Vliv volných prostorů na udržitelný rozvoj měst - teoretické souvislosti výzkumu, problematika panelových sídlišť. Životné prostredie. 2015, 49, 2, stránky 87-93.

112 6thACAU 2016 conference papers 6. 7. 8. 9. 10. 11.

12.

13.

Špaček, Ondřej a Maier, Karel. Česká panelová sídliště: faktory stability a budoucího vývoje. Sociologický časopis. 2012, 5, stránky 965-988. ibidem Horská, Pavla, Maur, Eduard a Musil, Jiří. 2002. Zrod velkoměsta : urbanizace českých zemí a Evropa. Praha : Paseka, 2002. ISBN 80-7185-409-3. Kuča, Karel. 2000. Brno - vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Brno : Baset, 2000. Aulická, Zdeňka a kol. Regenerace sídlišť. Praha : Výzkumný ústav výstavby a architektury, 1993. ISBN: 80-85124-25-4. Ministerstvo pro místní rozvoj, Státní fond rozvoje bydlení. Nový panel+, Nařízení vlády 468/2012 Sb. o použití prostředků Státního fondu rozvoje bydlení formou úvěrů poskytnutých právnickým a fyzickým osobám na opravy a modernizace domů. Státní fond rozvoje bydlení. [Online] [Citace: 11.07.2016.] http:// www.sfrb.cz/fileadmin/sfrb/docs/programy/Uvery_na_opravy_a_modernizace_domu/Narizeni_vlady_468-2012_Sb._platne_od_8.8.2014.pdf. Ministerstvo životního prostředí, Státní fond životního prostředí ČR. Zelená úsporám. [Online] [Citace: 11. 07 2016.] http://www.zelenausporam.cz/sekce/470/popis-programu/. Kopáčik, Gabriel: Vliv volných prostorů na udržitelný urbánní rozvoj. Charakteristiky, indikátory a způsob hodnocení ve třech pilířích udržitelnosti. Pracovní materiál projektu GAČR 15-05237S. Brno: VUT v Brně, Fakluta architektury, 2015, ms.

Prameny Koryčánek, Rostislav a další. Postavit domy nestačí, Vizuální kultura a veřejný prostor města Brna v období po druhé světové válce. Brno : Vysoké učení technické v Brně, Fakulta výtvarných umění, 2016, ISBN: 978-80-214-5301- 2 Maier, Karel. Sídliště: problém a multikriteriální analýza jako součást přípravy k jeho řešení. Sociologický časopis. 2003, 5. Moravčíková, Henrieta. Bratislava: atlas sídlisk 1950 - 1995. Bratislava : SLOVART, 2012. ISBN 978-80-556-0478-7. Musil, Jiří a kol. Lidé a sídliště. Praha : autor neznámý, 1985. Tichý, D. a další. Sídliště jak dál? Praha : Zlatý řez, 2016. ISBN 978-80-01-05905-0.

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.14

Methods of Water Retention in Urban Landscape Metody zadržování vody v urbánní krajině

Nina Ličková Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, Česká republika xalickova@stud.fa.vutbr.cz

ABSTRACT: Cities are now a big burden for the landscape, also from the perspective of water management. They are not self-sufficient and take resources from the environment, while producing an excessive volume of wastewater of unsuitable biological and chemical composition. The problems with the wastage of water resources are growing. Today we know a lot of solutions for retaining rainwater in urban landscape, saving water and maintaining the quality of water. They influence the urban planning of cities and villages. These approaches are reflected in the architecture of buildings too. The functionality and design options of these resolutions are the subject of this paper. KEYWORDS: rainwater; retention; accumulation; purification ABSTRAKT: Sídla v současné době představují velkou zátěž pro krajinu, a to i z vodohospodářského pohledu. Nejsou vůbec soběstačná a čerpají zdroje z okolí. Zároveň v nevhodné míře produkují odpadní vody s nevhodným biologickým i chemickým složením. Problémy s plýtváním vodními zdroji, nevhodným využíváním vod a jejich znečišťováním bez následného přečištění či recyklace se stupňují. Soudobá opatření k zadržování vody v krajině, její úspoře a zajištění její kvality se propisují do územních plánů měst a obcí, ale také zasahují do architektury staveb města. Jejich funkčnost a možnosti ztvárnění jsou předmětem této práce. KLÍČOVÁ SLOVA: dešťová voda; retence; akumulace; přečištění

114 6thACAU 2016 conference papers

Úvod Urbanizovaná území měst a obcí svou rozlohou znamenají významné zásahy do krajiny. Výrazně ovlivňují nejen samotné prostředí svého intravilánu, ale také velkou část okolní krajiny. Z vodohospodářského hlediska se dá říci, že ovlivňují celé povodí, ve kterém se nacházejí. Podle charakteru krajiny, svažitosti terénu, typu půd a podloží a způsobu a kvality udržování okolní krajiny se také chová povodí a vodní tok samotný. Deště přinášejí do krajiny vláhu, která musí být někam svedena, není-li schopna všechna vsáknout do půdy. Zbytkovou vodu z krajiny tedy pojme spádový vodní tok. V urbanizovaném území je však situace citelně jiná – naprostou většinu spadlé dešťové vody je nucen vodní tok (s pomocí městské kanalizace) odvést pryč. Intenzita toku se tak velmi rychle stupňuje a narůstá na dimenzi a síle. Tyto důsledky lze minimalizovat opatřeními ve městech a v obcích. Neznamená to protipovodňové zábrany v podobě vysokých zdí – ty jsou pochybením minulých desetiletí, kdy se neřešil problém příčiny, ale řešil se jen důsledek. Aby se předešlo následkům přívalů, je třeba zabývat se především eliminací odvodu srážkových vod do kanalizace a možnostmi jejich zadržení v místě spadu. V současnosti již ukládá tuto úlohu všem stavebníkům i česká legislativa. Hospodařením s dešťovými vodami se dle českých zákonů a vyhlášek musí zabývat všichni stavebníci. Města a obce především. Odvody srážkových vod ze silnic, z veřejných prostranství a ze střech veřejných budov a jednotná kanalizace – to jsou témata, která je nutno řešit.1

Bilance měst a obcí Oproti přírodní krajině se z urbanizovaných sídel do vodních toků odvádí 55 % spadu srážek. Vsakování spadlých srážek ve větší míře zabraňuje vysoký podíl nepropustných ploch. Úkolem všech součinitelů podílejících se na tvorbě měst a obcí je rovněž likvidace dešťové vody v místě spadu, od územního plánování přes vodohospodářský koncept územního celku až po detail provedení.2

Možnosti měst a obcí Veškeré zpevněné povrchy v urbanizovaných územích lze s dnešními zkušenostmi a řešeními odvodnit v rámci decentralizovaných systémů HDV. Velkou inspirací je v tomto směru město Portland v Oregonu (USA), které leží na soutoku řek Willamette a Columbia. Město s vysokou mírou urbanizace také pocítilo důsledky nehos-

6thACAU 2016 conference papers 115 podárného jednání, a rozhodlo se oslovit politický i zákonodárný aparát. Vytvořilo návod pro všechny obyvatele města, podle kterého by měli s dešťovou vodou nakládat. Vznikl software, který pomáhá rozlišit nepropustné povrchy od propustných. Pro město je nyní mnohem snazší zpoplatnit výměru nepropustných ploch bez možnosti vsaku a retence, které jsou spádovány do kanalizace a mohou tak zahlcovat městskou kanalizační síť.3 Tato opatření města Portland jsou docela odlišná od české legislativy. V České republice je stanoven poplatek za odvod srážkových vod do recipientu.4 Kromě tohoto poplatku jsou platné předpisy, které obecně stanoví způsob nakládání s dešťovými vodami. Jedná se o vyhlášku Ministerstva místního rozvoje č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, která stanoví pouze priority použitých řešení. Jejich správné použití posuzuje až stavební úřad.5 O hospodaření s dešťovými vodami (dále jen HDV) obecně hovoří zákon o vodách č. 254/2001 Sb.6 Nejpodrobněji se HDV zabývá norma TNV 75 9011 Hospodaření se srážkovými vodami, která nabízí možnosti systému HDV a k němu podrobné návody.7 Vyhovět požadavkům stanoveným předpisy však musí i veřejné stavby. Například veřejná prostranství jako náměstí, dále ulice, parkoviště, budovy občanské vybavenosti, budovy státní správy a jiné. V zahraničí nalezneme celou řadu příkladů realizací fungujících a uspokojivě ztvárněných systémů HDV. Za mnohé dovolte uvést následující.

Vsakovací záhon Vsakovací záhon má podobu mírně se svažující prohlubně osázené hustou vegetací nebo trávou. V anglické literatuře je tento záliv označován slůvkem „swale“. Jedná se o lineární záhon, podél něhož proudí dopadající dešťová voda ze střech, ulic a parkovišť. Swale může disponovat hrazením, které zaškrtí a zadrží proud. Voda je odvedena do pole záhonu, kde je vegetací zpomalena a filtrována. Následně vsakuje do půdy. Swale může zprostředkovat odtok vody do trativodu nebo vsakovacího objektu.8

Zelené střechy Vegetační střecha dokáže zachytit a zadržet až 60 % ročních srážek, které na ni dopadnou. Oproti klasickým rovným střechám je pořizovací cena zelených střech o něco vyšší, ale jejich životnost je téměř dvakrát delší (cca 40 let). Výhodou je estetická stránka a zlepšení kvality prostředí. Využití střešních teras k relaxaci výrazně

116 6thACAU 2016 conference papers zvyšuje komfort budovy. V nejvyšších patrech lze vytvořit příjemnou zelenou zahradu. Proto již k tomuto řešení přistoupila řada veřejných budov. Například chicagská radnice, kde vznikla legendární rozkvetlá pochozí střešní zahrada.9 Nebo v Brně na přístavbě k Nemocnici Milosrdných bratří, kde vznikla střešní terasa u bufetu.10

Krytí podzemních parkovišť Tématem příbuzným zeleným střechám jsou podzemní parkoviště a jejich pochozí a pojezdné stropy. Ve městech se stupňují požadavky na parkovací místa, nejlépe situovaná v centrech v co nejvyšším počtu. Hledají se způsoby jejich začlenění do městského organizmu, aniž by nepříznivě ovlivnila estetiku vnitřních prostor měst. Kapacitní podzemní parkoviště mohou být situována pod parkovými plochami, jako je tomu například před Janáčkovým divadlem v Brně.11

Ozeleněné vsakovací nádrže Upravené prohlubně, které mohou být vyhloubené nebo obehnané opěrnými stěnami zachycujícími okolní terén. Z nepropustných ploch jsou srážkové vody potrubím přiváděny do rezervoáru, kde dochází k retenci – tedy dočasnému zadržení vody. Odtud voda postupně vsakuje do země. Vody mohou být svedeny například ze střech rozsáhlých objektů, silnic nebo parkovišť. Tyto nádrže bezpečně zachycují menší přívalové deště. Tento systém bývá používán i u přehrad a jezů ke korekci průtoku a k jeho případnému zadržení. Nádrže lze dimenzovat i na velké přívaly v oblastech, kde je velmi dobrá propustnost zeminy. Tyto nádrže jsou vhodné do zákoutí měst a obcí, kde je požadavek na příjemné vlhkostní klima.12

Vsakovací květináče Hmotné kontejnery na rostliny s otevřeným dnem umožňují pomalé vsakování srážkové vody do zeminy. Fungují jako retenční nádrže. Po dešti se naplní vodou a dočasně drží hladinu, která postupně klesá podle toho, jak voda pomalu vsakuje do zeminy. Vsakovací kontejnery na rostliny lze vyrobit v různých velikostech a tvarech z kamene, betonu, cihel, plastu, ale i ze dřeva. Tento systém vsakování je vhodný pouze pro oblasti s propustnými zeminami v prostorově omezených situacích.13

Propustný povrch Byl vyvinut nový druh pochozího a pojezdného povrchu chodníků a komunikací,

6thACAU 2016 conference papers 117 který umožňuje, aby se do spodních vrstev vsakovala spadlá voda z celé plochy. Je vyroben z propustného asfaltu nebo propustného betonu s vysokou mírou mezer mezi částicemi. Oba materiály se podobají konvenčnímu asfaltu a betonu, ale ve svém objemu obsahují více skulin, aby voda mohla pronikat skrz chodník nebo komunikaci do lože z drceného kameniva a pak vsakovat do zeminy. Pro únosnost při stejném zatížení bývá vrstva propustného asfaltu zpravidla silnější než vrstva tradičního betonu. Propustný asfalt se skládá z hrubého kameniva a asfaltových pojiv s hrubší strukturou. Voda prosakuje skrz malé dutiny ponechané ve finální vrstvě asfaltu. Silná vrstva štěrku pod asfaltem umožňuje rychlý průtok vody skrz souvrství do podloží. Vizuálně se propustný asfalt velmi podobá konvenčnímu asfaltu, i když má znatelně hrubší povrch. Od vzhledu je odvozen společný název „popcorn mix“. Speciální prostupná betonová směs se skládá z portlandského cementu, tříděného hrubého kameniva a vody. Vedle novodobých povrchů popsaných výše však stále existuje celá řada zatravňovacích dlažeb a koberců s bohatou tvarovou škálou vzorů.14

Závěr V současnosti se objevuje celá řada pokrokových řešení a přístupů, které jsou velkým přínosem z hlediska estetiky a zlepšení kvality prostředí měst a obcí, ale především po stránce vodohospodářské. Systémy HDV zvyšují retenční schopnost urbánní krajiny a nabízí možnost vodu jímat a využívat. To je velká kapitola, na kterou v rámci hledání cest k udržitelnému rozvoji nesmíme zapomenout.

Obr. 1.: Porovnání přirozeného a urbanizovaného povodí

118 6thACAU 2016 conference papers

Obr. 2.: Schematický nákres vsakovacího záhonu

Obr. 3.: Fotografie vsakovacího záhonu

6thACAU 2016 conference papers 119

Obr. 4.: Střecha Chicagské radnice s bohatým porostem vegetace

Obr. 5.: Schematický průřez vegetační střechou

120 6thACAU 2016 conference papers

Obr. 6.: Schematický nákres vegetační vsakovací nádrže

Obr. 7.: Fotografie vegetační vsakovací nádrže

6thACAU 2016 conference papers 121

Obr. 8.: Schematický nákres vsakovacího kontejneru

Obr. 9.: Fotografie vsakovacího kontejneru

Obr. 10.: Vodě-propustný beton, Zatravňovací dlažby

122 6thACAU 2016 conference papers

Poznámky: 1. 2.

KREJČÍ, Vladimír. Odvodnění urbanizovaných území - koncepční přístup. Brno: Noel 2000, 2003. ISBN 80-86020-39-8. VÍTEK, Jiří, David STRÁNSKÝ, Ivana KABELKOVÁ, Vojtěch BAREŠ a Radim VÍTEK. Hospodaření s dešťovou vodou v ČR. Praha: 01/71 ZO ČSOP Koniklec, 2015. ISBN 978-80-260-7815-9. Historical methods of stormwater management billing for Portland customers [online]. Portland, Oregon [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: https://www.portlandoregon.gov/bes/article/561489 pozn.: je tak uvedeno ne Vyhlášce č. 428/2001 Sb. Ministerstva zemědělství ze dne 16. listopadu 2001, způsob výpočtu množství srážkových vod, odváděných do kanalizace bez měření, se provádí podle § 31 Vyhlášky č. 428/2001 Sb. ČR. Vyhláška 501/2006, Sb. O obecných požadavcích na využívání území. In: 501/2006. 2006, ročník 2006, číslo 501. Dostupné také z: http://www.mmr.cz/cs/ Ministerstvo/Ministerstvo/Legislativa-v-priprave/Platne-pravni-predpisy/Oblast-uzemniho-planovani-a-stavebniho-radu ČR. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. In: 254/2001. 2001, ročník 2001, číslo 254. Dostupné také z: http://www.mmr.cz/cs/Ministerstvo/Ministerstvo/Legislativa-v-priprave/Platne-pravni-predpisy/Oblast-uzemniho-planovani-a-stavebniho-radu ČR. Hospodaření se srážkovými vodami (HDV) - TNV 75 9011, odvětvová technická norma vodního hospodářství, ročník 2013. Dostupné také z: https://

docs.google.com/viewer?docex=1&url=http://eagri.cz/public/web/file/209372/ TNV_75_9011__brezen_2013.pdf 8. VEGETATED SWALES: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-0730]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 9. How The Chicago City Hall Green Roof is Greening the Concrete Jungle. [online]. Poslední verze 2011 [cit. 2015-11-11]. Dostupné na World Wide Web: < http:// landarchs.com/how-the-chicago-city-hall-green-roof-is-greening-the-concrete-jungle/>, autor fotografií: Mark Farina 10. pozn.: Pavilon akutní medicíny nemocnice Milosrdných bratří, Autor: Architektonická kancelář Burian - Křivinka, více viz http://www.archiweb.cz/buildings. php?action=show&id=695 11. ECOROOFS: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 12. VEGETATED INFILTRATION BASINS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www. portlandoregon.gov/bes/31002

6thACAU 2016 conference papers 123 13. INFILTRATION PLANTERS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 14. PERVIOUS PAVEMENT: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870

Prameny ČR. Hospodaření se srážkovými vodami (HDV) - TNV 75 9011, odvětvová technická norma vodního hospodářství, ročník 2013. Dostupné také z: https:// docs.google.com/viewer?docex=1&url=http://eagri.cz/public/web/file/209372/ TNV_75_9011__brezen_2013.pdf ČR. Vyhláška 501/2006, Sb. O obecných požadavcích na využívání území. In: 501/2006. 2006, ročník 2006, číslo 501. Dostupné také z: http://www.mmr.cz/cs/ Ministerstvo/Ministerstvo/Legislativa-v-priprave/Platne-pravni-predpisy/Oblast-uzemniho-planovani-a-stavebniho-radu ČR. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. In: 254/2001. 2001, ročník 2001, číslo 254. Dostupné také z: http://www.mmr.cz/cs/Ministerstvo/Ministerstvo/Legislativa-v-priprave/Platne-pravni-predpisy/Oblast-uzemniho-planovani-a-stavebniho-radu ECOROOFS: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 Historical methods of stormwater management billing for Portland customers [online]. Portland, Oregon [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: https://www.portlandoregon.gov/bes/article/561489 How The Chicago City Hall Green Roof is Greening the Concrete Jungle. [online]. Poslední verze 2011 [cit. 2015-11-11]. Dostupné na World Wide Web: < http:// landarchs.com/how-the-chicago-city-hall-green-roof-is-greening-the-concrete-jungle/>, autor fotografií: Mark Farina INFILTRATION PLANTERS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 KREJČÍ, Vladimír. Odvodnění urbanizovaných území - koncepční přístup. Brno: Noel 2000, 2003. ISBN 80-86020-39-8. PERVIOUS PAVEMENT: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http:// www.portlandoregon.gov/bes/31870 VEGETATED INFILTRATION BASINS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www. portlandoregon.gov/bes/31002

124 6thACAU 2016 conference papers VEGETATED SWALES: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-0730]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 VÍTEK, Jiří, David STRÁNSKÝ, Ivana KABELKOVÁ, Vojtěch BAREŠ a Radim VÍTEK. Hospodaření s dešťovou vodou v ČR. Praha: 01/71 ZO ČSOP Koniklec, 2015. ISBN 978-80-260-7815-9.

Seznam vyobrazení Obr. 1.: VÍTEK, Jiří, David STRÁNSKÝ, Ivana KABELKOVÁ, Vojtěch BAREŠ a Radim VÍTEK. Hospodaření s dešťovou vodou v ČR. Praha: 01/71 ZO ČSOP Koniklec, 2015. ISBN 978-80-260-7815-9. Obr. 2.: VEGETATED SWALES: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 Obr. 3.: VEGETATED SWALES: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 Obr. 4.: How The Chicago City Hall Green Roof is Greening the Concrete Jungle. [online]. Poslední verze 2011 [cit. 2015-11-11]. Dostupné na World Wide Web: < http://landarchs.com/how-the-chicago-city-hall-green-roof-is-greening-the-concrete-jungle/>, autor fotografií: Mark Farina Obr. 5.: ECOROOFS: Stormwater Solutions. Library. Environmental Services: working for clean rivers [online]. © 2015 City of Portland, Oregon. [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 Obr. 6.: VEGETATED INFILTRATION BASINS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http:// www.portlandoregon.gov/bes/31002 Obr. 7.: VEGETATED INFILTRATION BASINS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http:// www.portlandoregon.gov/bes/31002 Obr. 8.: INFILTRATION PLANTERS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 Obr. 9.: INFILTRATION PLANTERS: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870 Obr. 10.: PERVIOUS PAVEMENT: rain gardens. Environmental Services: working for clean rivers. Stormwater Solutions [online]. 2006 [cit. 2016-07-30]. Dostupné z: http://www.portlandoregon.gov/bes/31870, Ekologické dlažby. Bydleni IQ [online]. © 2014 Bydleni IQ, 2013 [cit. 2016-08-02]. Dostupné z: http://www.bydleni-iq.cz/temata/materialy-a-technologie/ekologicke-dlazby/

DOI: 10.13164/ACAU.FA2016.15

Specific Forms of Residential Space in Urban Areas: Adaptation of the Public Space of Residential Structures in Post–socialist Countries Špecifické formy obytného priestoru v mestskom prostredí: Adaptácia verejného priestoru sídelných štruktúr v postsocialistických krajinách

Daniela Majzlanová Faculty of Architecture, Slovak University of Technology in Bratislava majzlan.daniela@gmail.com

ABSTRACT: Dealing with the legacy of socialist mass housing planning is also a part of research on the public spaces of residential buildings. The same issues concern residential housing of the socialist period in Slovakia. The questions of the lifespan, transformation and intensification of the mass housing are common topics for different post-socialist countries. However, dealing with the legacy of socialism and humanization of settlements are different processes. In countries to the east of Slovakia, paradoxically, the context of less developed economy and of the local cultural and social characteristics has led to several innovative housing solutions. In our context, similar planning projects remained only on paper, while in Georgia, Armenia and the Ukraine, they have materialized. The paper focuses on a comparison of the development of housing and of public space based on the social and historical contexts of these countries, which have several common urban characteristics. KEYWORDS: residential housing; adaptation; post-socialist housing; public space ABSTRAKT: Súčasťou výskumu verejných priestorov obytného prostredia je aj téma vyrovnávania sa s dedičstvom socialistickej masovej bytovej výstavby. Obytné súbory socialistického plánovania na Slovensku sa dnes stretávajú s podobnými probléma-

126 6thACAU 2016 conference papers mi. Otázky životnosti, trvalej udržateľnosti, transformácie a intenzifikácie sídelných štruktúr sú však spoločnou témou viacerých krajín. Proces vysporiadania sa s dedičstvom socializmu a humanizácie sídlisk je rôzny. Kontext menej vyspelej ekonomiky a kultúrno-spoločenských špecifík krajín na východ od Slovenska paradoxne umožnil vzniknúť variante viacerých inovatívnych riešení. V našom kontexte zostali podobné projekty iba na papieri, no v krajinách ako Gruzínsko, Arménsko a Ukrajina sa realizovali. Na porovnanie vývoja bývania a verejných priestorov v tomto príspevku slúži spoločenský a historický kontext týchto krajín, ktoré majú niekoľko spoločných urbánnych charakteristík. KLÍČOVÁ SLOVA: obytné budovy; adaptácia; postsocialistické sídlisko; verejný priestor

Úvod Súčasťou výskumu verejných priestorov obytného prostredia je aj téma vyrovnávania sa s dedičstvom socialistickej masovej bytovej výstavby. Obytné súbory socialistického plánovania na Slovensku sa dnes stretávajú s podobnými problémami. Životnosť panelových sústav sa podľa pôvodných odhadov blíži ku koncu a vynárajú sa otázky trvalej udržateľnosti, transformácie a intenzifikácie sídelných štruktúr. Zažívame prerod nielen sídlisk, ale aj postojov obyvateľstva k nim. Dnes sú neoddeliteľnou súčasťou identity postsocialistických krajín. Proces vysporiadania sa s dedičstvom socializmu je však v jednotlivých krajinách a kultúrnych oblastiach rôzny. Kontext menej vyspelej ekonomiky a miestnych kultúrno-spoločenských špecifík krajín na východ od Slovenska paradoxne umožnil vzniknúť variante viacerých inovatívnych riešení. Riešenie bytovej otázky a humanizácie sídlisk bolo spoločnou témou viacerých krajín aj československých projektových ústavov. Projekty rozširovania a humanizácie sídlisk zostali v našom kontexte iba na papieri, no v krajinách ako Gruzínsko, Arménsko a Ukrajina sa realizovali. Na porovnanie vývoja bývania a verejných priestorov v tomto príspevku slúži spoločenský a historický kontext týchto troch krajín. Mestá majú niekoľko spoločných charakteristík, ktoré definujú urbánne priestory postsocialistických republík. Môžeme identifikovať niekoľko stratégií prisvojovania si verejného priestoru obyvateľmi. Na ich stav vplýva nepochybne viacero faktorov, ekonomická situácia, kultúrne zvyklosti i miera regulácie.

Typologické prvky obytného a verejného priestoru Najvýraznejšie vnímateľné stavebné prvky sídlisk sú tzv. kamikadze lodžie (1) v Gruzínsku, samostatná vertikálna vrstva prístavieb obytných budov. Toto rozširovanie

6thACAU 2016 conference papers 127 obytného priestoru na fasádach výškových budov nielen panelovej sídliskovej výstavby je charakteristickým znakom gruzínskych sídlisk. Zámer štátneho projektového ústavu z roku 1985 o zvýšenie kvality bývania a vyriešenie nedostatočnej bytovej plochy formou pristavanej konštrukcie, dostavanej na vlastné náklady majiteľov, vyústil do podoby fasádnych prístavieb najrozmanitejších foriem a materiálov. Nedostatok financií, nedôsledná alebo žiadna regulácia, no aj invencia miestnych obyvateľov prispela nielen k vizuálnej, ale aj funkčnej diverzite architektúry. Individualita úprav priestorov je často kompromisom ekonomických možností a individuálneho vkusu rezidentov. Ich kvalita je neraz diskutabilná, množstvo úprav sa zďaleka neriadi normami alebo všeobecnými regulatívmi, vytvára však pozoruhodne pestrú samoorganizovanú urbánnu vrstvu. „V relatívne indiferentnom fyzickom prostredí vzniká slabý emocionálny výboj, nedostačujúci na indukciu pozitívneho vzťahu k prostrediu. Je teda pozitívne pôsobenie úmerné stupňu jeho rozmanitosti a špecifickosti v závislosti od kultúrno-spoločenskej tradície a geografickým podmienok daného miesta.“ (2) Výrok architekta Imricha Jankovicha potvrdzuje, že aj v našich podmienkach výstavby sa architekti stretávali s negatívnym postojom obyvateľov k jednotvárnemu obytnému prostrediu a hľadali nové spôsoby prirodzenej a umelej typizácie, ktoré by vyriešili problém zanedbávania kultúrnych špecifík, teda „genia loci“, aj kvalitatívnych a kvantitatívnych nárokov na bývanie. Pozoruhodné je, že v osemdesiatych rokoch sa aj u nás pokúsili architekti v spolupráci s Pražským projektovým ústavom obdobne riešiť sterilnosť a uniformitu sídlisk. Typizovanými prídavnými konštrukčnými nosnými aj nenosnými prvkami a sústavami sa dopracovali k princípu voľnej fasády s možnosťou vrstvenia podlaží do poschodí nad sebou. To, čo však v našich podmienkach zostalo iba víziou na papieri, sa v Gruzínsku podarilo zrealizovať vtedajším projektovým ústavom. Pod tlakom plnenia plánov bytovej výstavby však bol zámer nekoncepčne odovzdaný do réžie samotných obyvateľov. Analýza typologických prvkov obytného a verejného priestoru Arménska, Ukrajiny, no najmä Gruzínska priniesla niekoľko osobitostí, ktoré sú v kontraste so situáciou verejných priestranstiev na Slovensku. Sú dôležitou súčasťou „medzipriestoru“, rozhrania medzi verejným a súkromným priestorom, ktoré tvorí aktívny spoločenský priestor sčasti skrytý, sčasti odohrávajúci sa verejne. Pozorujeme niekoľko fenoménov, ktoré sa odrážajú v typológii architektúry. Prvky verejného priestoru ako podchody, podlubia, exteriérové stolovania, altánky, pitné fontánky, trhoviská sú aktívnymi spoločenskými bodmi. Prvky, ktoré sú integrálnou súčasťou obytného priestoru ako lodžie, balkóny, verandy, pavlače, podbránia, exteriérové schody, vnútrobloky, sú intenzívne využívané rezidentmi alebo blízkou komunitou. Sú miestami náhodných aj plánovaných stretnutí. Spoločným znakom obytných štruktúr sú silné

128 6thACAU 2016 conference papers individuálne stavebné zásahy, prispôsobovanie si najbližšieho okolia domu za účelom rozširovania obytnej plochy nadstavbami a prístavbami na fasáde bytových domov.

Privatizácia verejného priestoru Po rozpade Sovietskeho zväzu v roku 1992 prešla drvivá väčšina bytového fondu v Gruzínsku do súkromného vlastníctva. Nestabilná ekonomická a spoločenská situácia mala za následok aj neregulované privlastňovanie si verejného priestoru a jeho zastavanie garážami, malými záhradami, obchodmi, parkoviskami, atď. (3) Neľahká životná situácia obyvateľov však paradoxne vyprodukovala množstvo inovatívnych riešení typológie bytových priestorov vytváraním občianskej vybavenosti a služieb, čím diverzifikovala monofunkčné obytné štvrte, celé mestské ulice aj verejné priestranstvá, a neoddeliteľne sa podpísala pod architektonický kolorit miest. Avšak absencia kontroly výstavby a chýbajúce územné plánovanie malo za následok aj neriadenú výstavbu v mnohých parkoch, uliciach a námestiach, s čím mestá zápasia dodnes. Zatiaľ čo v našom regióne sa sídliská ako forma sociálneho bývania dočkali renesancie a v mnohých prípadoch obnovy a niekedy aj následnej gentrifikácie, vo východnejších postsocialistických krajinách sú neobnovené sídliská naďalej bežným štandardom bývania. Vnútri sú však byty často komfortne zariadené, čo je v protiklade s ich schátraným vonkajškom. Podchody sú významným prvkom urbánnej infraštruktúry vyskytujúcej sa v obytných zónach alebo na ich okrajoch. V Gruzínsku, na Ukrajine i v Arménsku nepredstavujú iba tranzitnú zónu, veľké podchody v mestách sú aktívnou súčasťou spoločenského diania, je to plne funkčné „mesto v meste“. Vybavené najrozmanitejšími obchodnými a stravovacími prevádzkami a službami je ekvivalentom nákupných centier. Občianska vybavenosť zabezpečuje kontrolu a udržiavanie priestorov aj do neskorých hodín. Či sa jedná o nezrekonštruované podchody preplnené lacným tovarom, alebo o luxusné prevádzky napojené na novostavby nákupných centier alebo nových obytných komplexov, vždy sú to strategicky umiestnené pasáže, cez ktoré prirodzene prúdi množstvo ľudí. Mnohokrát majú obrovské rozmery a niekoľko východov na viacero ulíc. Obdobne je to s trhoviskami, ktoré bývajú súčasťou takmer každého, aj najmenšieho mesta. Na vytvorenie malého trhu častokrát stačí niekoľko stánkov rozložených na okraji ulice, najmä pozdĺž hlavnej komunikácie vo štvrtiach rodinných domov, kde obyvatelia priamo spred domov a dvorov predávajú svoju domácu produkciu. V tradičnom duchu je trhovisko nielen dôležitým miestom podpory lokálnej ekonomiky, ale je aj epicentrom verejného diania. Aj dnes je prirodzenou a neoddeliteľnou časťou každodenného života obyvateľov. Je to priestor pre stretávania sa, neustálu výmenu tovaru, ľudí a informácií, ktorá má spolu s diverzitou ponúkaných tovarov intenzívny, neopakovateľný zmyslový rozmer pre každého návštevníka. Práve toto verejné miesto je priestorom pre vyrozprávanie príbehov každého

6thACAU 2016 conference papers 129 mesta. (4) Formou menším, no o to častejšie vyskytujúcim sa prvkom naznačujúcim privátne využívanie verejného obytného priestoru je exteriérové sedenie. Strategicky umiestnené na priedomiach domov, obchodov, pred bránami domov, pri pitných studničkách, zastávkach, popri cestách a stromoch umožňuje oddych a najmä sociálny kontakt miestnych aj nerezidentov. Má najrôznejšie podoby, od najjednoduchších materiálových a konštrukčných riešení, až po kompletné stolovanie v altánkoch rodinných záhrad, vnútroblokov alebo parkov. Zdá sa, že práve tu sa v tej najprostejšej forme ukazuje, že „predovšetkým však vizuálna stránka verejných priestorov sama neprezrádza, ako sa naplňuje ich sociálny zmysel.“ (5) Tieto prvky sú strategicky umiestnené, čím sa stávajú významnými atraktormi spoločenského života a nenásilne prepájajú súkromné priestory s verejnými. Mierou úspešnosti dobrého architektonického návrhu je jeho používanie samotnými ľuďmi. Ak je prvok strategicky umiestnený, niekedy je aj obyčajný kus dreva rovnako dobre, ba dokonca úspešnejšie fungujúcou súčasťou verejného priestoru než premyslený ergonomický dizajn lavičky. Je prirodzene akceptovaný a stane sa plnohodnotnou súčasťou života obyvateľov. Spoločenské zvyklosti obyvateľov sa odohrávajú na rôznych úrovniach, v súkromnom a verejnom priestore, no kontakt s mestom a teda vytváraním mestskosti sa odohráva na rozhraní medzi interiérom a exteriérom, v poloverejných priestoroch.

Záver Aj keď dôsledky masovej socialistickej výstavby sú spoločným dedičstvom bývalých totalitných krajín, neskorší vývoj ukázal odlišné smerovanie. Avšak jedinečnosť architektúry spočíva aj v špecifických odtieňoch daného regiónu. Prejavuje sa aj v individuálnej snahe obyvateľov potlačiť monotónnosť rezidenčných výškových budov, ktoré si adaptujú na miestne podmienky a zvyklosti. Na uvedených príkladoch vidíme, že občianska vybavenosť a individuálny vklad obyvateľov je nevyhnutným predpokladom na úspešné osvojenie si verejného priestoru obyvateľmi a na vytváranie pevných vzťahov s prostredím.

130 6thACAU 2016 conference papers

Obr. 1. Kamikadze lodžie, Nutsubidze plato, Tbilisi (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2015)

Obr. 2. Vnútrobolok v centre Tbilisi, Gruzínsko (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2015)

6thACAU 2016 conference papers 131

Obr. 3. Vnútroblok sídliska Teremki, Kyjev, Ukrajina (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

Obr. 4. Parter obytného domu, Jermuk, Arménsko (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

Obr. 5. Vnútroblok sídliska v Jerevane, Arménsko (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

132 6thACAU 2016 conference papers

Obr. 6. Podchod v Kyjeve, Ukrajina (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

Obr. 7. Podlubie v Tbilisi, Gruzínsko (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

Obr. 8. Exteriérové stolovanie na sídlisku Teremki, Ukrajina (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

6thACAU 2016 conference papers 133

Obr. 9. Exteriérové stolovanie s vinárňou na sídlisku v Tbilisi, Gruzínsko (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2015)

Obr. 10. Lavička na priedomí v Tbilisi, Gruzínsko (Zdroj: foto Daniela Majzlanová, 2016)

Prameny 1. 2. 3.

4. 5.

Zaiček, Martin. Architektúra Tbilisi vo vibráciách posledných dekád. In Alfa, 4/2015, s. 58-59. ISSN 1335-2679. Jankovich, Imrich. Spoločenské požiadavky na vývoj nových stavebných sústav pre komplexnú byvtovú výstavbu. Projekt, 7/239/80. s. 4 Asabashvili, Levan – Mirzikashvili, Rusudan. Post war housing in Georgia. Fitch colloquium: Why Preserve Public Housing, conducted at the Columbia University. http://urbanreactor.blogspot.sk/2012/04/post-war-housing-in-georgia.html Kratochvíl, Petr . Městský veřejný prostor. Praha , Zlatý řez, 2015, s. 22. Kratochvíl, Petr. Městský veřejný prostor. Praha , Zlatý řez, 2015, s. 28.

134 POZNÁMKY

NOTES 135

6th Annual Conference on Architecture and Urbanism BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY FACULTY OF ARCHITECTURE

2016 REGISTRATION / REGISTRACE MAIN AUDITORIUM A310, 8:00 CONFERENCE AND POSTER EXHIBITION OPENING ZAHÁJENÍ KONFERENCE A VÝSTAVY KONFERENČNÍCH POSTERŮ NOVEMBER 11, 9:00 / 11. LISTOPADU TRACK 1 : URBANISM 9:15–13:00 U 01 The Impact of Architectural Form of Residential Buildings on the Quality of Public Space Vplyv architektonickej formy obytných súborov na kvalitu verejného priestoru Ing.arch. Katarína BERGEROVÁ, FA STU Bratislava U 02 Factors Behind the Growth of Informal Settlements in Kabul Ing.arch. Mirwais FAZLI, FA STU Bratislava U 03 Graz - process and transformation Graz - procesy a transformace Ing.arch. Adéla CHROBOCZKOVÁ, FA VUT Brno U 04 Multi-criteria Decision Making in Urban Planning Multikriteriální hodnocení v urbanismu Ing.arch. Pavla KILNAROVÁ, FA VUT Brno U 05 Architectural Design as a Tool of Social Integration Architektonický návrh jako nástroj sociální integrace Ing.arch. Karolína KRIPNEROVÁ, FA ČVUT Praha

137

U 06 Analysis of Open Space of Prefab Housing Estates in Brno Analýza volných prostorů brněnských panelových sídlišť Ing.arch. Šárka KUBÍNOVÁ, FA VUT Brno U 07 Methods of Water Retention in Urban Landscape Metody zadržování vody v urbánní krajině Ing.arch. Nina LIČKOVÁ, FA VUT Brno U 08 Specific Forms of Residential Space in Urban Areas: Adaptation of Public Space of Residential Structures in Post–socialist Countries Špecifické formy obytného priestoru v mestskom prostredí: Adaptácia verejného priestoru sídelných štruktúr v postsocialistických krajinách MArch. Daniela MAJZLANOVÁ, FA STU Bratislava LUNCH BREAK / POLEDNÍ PŘESTÁVKA 13–14:00 TRACK 2 : ARCHITECTURE 14:00–16:00 A 01 Economic Potential of Industrial Heritage in Pilsner Region Ekonomický potenciál industriálního dědictví Plzeňska Ing. Petra BOUDOVÁ, FA ČVUT Praha A 02 Healthy Way of Living in Extreme Climate Conditions of the Arctic Zdravý způsob bydlení v extrémních klimatických podmínkách Arktidy Ing.arch. Yekaterina GNINENKO, FA ČVUT Praha A 03 SBTool as a tool for creating the concept of energy self-sufficient buildings SBTool jako nástroj tvorby konceptu energeticky soběstačných budov Ing.arch. Tomáš HLAVSA, FA VUT Brno A 04 Interpretation of Traditional Structural Principles in Temporary Structures Interpretace tradičních strukturálních principů v konstrukcích dočasného charakteru Ing. arch. et Bc. Marie JOJA, FA VUT Brno A 05 Integral Design in Architecture Integrální návrh v architektuře Ing.arch. Lukáš KOHOUT, FA ČVUT Praha A 06 Transformations of the Plane: Study of Bionic Architectural Models of Anton Vranka Premeny plochy: Štúdia bionických modelov architekta Antona Vranku Ing. arch. Jakub NOVÁK, FA VUT Brno

AUTOŘI TEXTU / TEXT AUTHORS: Katarína Beláčková, Katarína Bergerová, Petra Boudová, Mirwais Fazli, Yekaterina Gninenko, Tomáš Hlavsa, Adéla Chroboczková, Marie Joja, Pavla Kilnarová, Lukáš Kohout, Karolína Kripnerová, Šárka Kubínová, Nina Ličková, Jakub Novák, Daniela Majzlanová. Všechny texty jsou dostupné na webové stránce http://www.fa.vutbr.cz/konference/ Jazyková korektura: CZ, EN /Mgr. Dana Kutálová, SK / Mgr. Radka Uhlířová Název: 6th Annual Conference on Architecture and Urbanism 2016 Vydalo: Vysoké učení technické v Brně Zpracovala: Fakulta architektury, Poříčí 5, 639 00 Brno, Tel.: 541 146 603 Místo a rok vydání: Brno, 2016 Tisk: P.O.S. FACTORY, s.r.o., Jilmová 2685/10, 130 00 Praha 3 Počet stran 138 / Náklad: 100 výtisků / Vydání první (c) Fakulta architektury VUT v Brně 2016 ISBN 978-80-214-5418-7

ISBN 978-80-214-5418-7