PhD Research Sympozium 2018

PReS 2018 Jana Matyášová

Pavla Kilnarová

Monika Moggert

URBANISTICKÁ STRUKTURA

CENTRUM

Barbora Jenčková

DATA

ROZVOJ MĚST

Norbert Obršál

Vratislav Zíka

Eva Horáková

Daniel Struhařík

POTENCIÁL ROZVOJE

FLEXIBILITA

Kristýna Smržová

Lenka Štěpánková

Michael Gabriel

DESIGN–BUILD

Jakub Novák

TRVALÁ UDRŽITELNOST

Šárka Malošíková

KONSTRUKCE

Emil Adamec

Lenka Bažíková

Daniel Kuda

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ

Lucie Holopírková

PhD Research Sympozium 2018 Brno University of Technology, Faculty of Architecture Edited by: Jiří Palacký and Kateřina Dokoupilová-Pazderková

Jana Matyášová

Pavla Kilnarová

Monika Moggert

URBANISTICKÁ STRUKTURA

DATA

CENTRUM

Barbora Jenčková

ROZVOJ MĚST

Norbert Obršál

Vratislav Zíka

Eva Horáková

Daniel Struhařík

POTENCIÁL ROZVOJE

FLEXIBILITA

Kristýna Smržová Lenka Štěpánková

Michael Gabriel

DESIGN–BUILD Jakub Novák

TRVALÁ UDRŽITELNOST

Šárka Malošíková

KONSTRUKCE Emil Adamec

Lenka Bažíková Daniel Kuda

VNITŘNÍ PROSTŘEDÍ Lucie Holopírková

PhD Research Sympozium 2018 Brno University of Technology, Faculty of Architecture Edited by: Jiří Palacký and Kateřina Dokoupilová-Pazderková ISBN 978-80-214-5664-8

EDITOŘI / EDITORS: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. Ing. arch. Kateřina Dokoupilová-Pazderková, Ph.D. RECENZENTI / REVIEWERS: prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. prof. Ing. arch. Hana Urbášková, Ph.D. doc. Ing. arch. Ivo Boháč, Ph.D. doc. Ing. arch. Karel Havliš doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D. doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr. doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. doc. Ing. Miloslav Meixner, CSc. doc. Ing. arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D. doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc. Ing. arch. Jan Foretník, Ph.D. Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D. Ing. arch. Martin Kabát JAZYKOVÁ KOREKTURA / LANGUAGE PROOFREADING: CZ / Mgr. Dana Kutálová

EDITORIAL Tento sborník obsahuje 15 recenzovaných konferenčních příspěvků doktorského sympozia v oblastech architektury a urbanismu, které se uskutečnilo 7. listopadu 2018 na Fakultě architektury VUT v Brně. Setkání studentů doktorského studia bylo uspořádáno za účelem vzájemné výměny zkušeností a poznatků mezi výzkumnými pracovišti a mladými výzkumníky. Akci doprovázela v době 5.–11. listopadu 2018 výstava konferenčních posterů, uspořádaná v prostoru před velkou aulou fakulty. Doktorandi prezentovali dosavadní výsledky svého výzkumu se zaměřením na téma svojí disertační práce. Letošní akce navázala na předchozí ročníky pořádané na FA VUT v Brně.

Rádi bychom poděkovali všem autorům za jejich příspěvky do akademické diskuse a vyjádřili vděčnost recenzentům za jejich pečlivou práci. Především oceňujeme jejich úsilí směřující ke zkvalitnění publikační činnosti doktorandů. Rádi bychom také poděkovali Mgr. Daně Kutálové za provedení jazykových korektur příspěvků obsažených v tomto sborníku.

Akce byla finančně podpořena projektem RV9080000513 – Konference DS 2018.

Přípravný výbor / Preparatory Committee doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. / koordinace projektu, příprava sborníku Ing. arch. Kateřina Dokoupilová-Pazderková, Ph.D. / koordinace projektu Ing. arch. Radka Vašut-Vilímková / koordinace konference Ing. arch. Barbora Jenčková / koordinace výstavy Ing. Rostislav Košťál / správa webu Vědecký výbor / Scientific Committee prof. Dr. Henri Hubertus Achten (FA ČVUT Praha) doc. RNDr. Antonín Vaishar, CSc. (Mendelu Brno) Ing. arch. Mojmír Hudec (Ateliér Elam) Ing. arch. Zbyněk Ryška (Refuel s.r.o) doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Ivo Boháč, Ph.D. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Jaroslav Drápal, CSc. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Karel Havliš (FA VUT Brno) doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Josef Hrabec, CSc. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Jan Hrubý, CSc. (FA VUT Brno) prof. Ing. Josef Chybík, CSc. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Josef Kiszka (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr. (FA VUT Brno) doc. Ing. Monika Petříčková, Ph.D. (FA VUT Brno) MgA. Ing. arch. Petr Šmídek, Ph.D. (FA VUT Brno) prof. Ing. arch. Hana Urbášková, Ph.D. (FA VUT Brno) doc. Ing. arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D. (FA VUT Brno)

OBSAH / CONTENT 3

EDITORIAL

URBANISM 6–11

Mobile Phone Data-based Sociological and Urban Analyses: The Case Study of Brno, Czech Republic Sociologická a urbanistická analýza města použitím dat mobilních operátorů, na případové studii města Brna Ing. arch. Eva HORÁKOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.1

12–19

Elasticity of the Settlement Structure and Expansion of Settlements into the Landscape: The Shares of the Built Area and the Plots for Building Development Elasticita sídelní struktury a rozvoj sídel do krajiny: podíl zastavěného území a zastavitelných ploch v krajině Ing. arch. Barbora JENČKOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.2

20–27

Data Collection for Public Space Quality Evaluation Získávání dat pro hodnocení kvality veřejných prostranství Ing. arch. Pavla KILNAROVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.3

28–35

Residential Satisfaction in Different Urban Structures Spokojenost obyvatel v různých urbanistických strukturách Ing. arch. Jana MATYÁŠOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.4

36–41

The Urban Centers Development: An Analysis of Different Cultural Influences with an Impact on Urban Changes Based on the Example of Berlin Vývoj městských center: Analýza rozdílných kulturních vlivů s dopadem na změnu urbánního prostředí na příkladu Berlína Ing. arch. Monika MOGGERT, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.5

42–46

The Basis of Flexible Spatial Planning Východiska flexibilního územního plánování Ing. arch. Norbert OBRŠÁL, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.6

47–52

Possibilities of Using Less Frequently Utilized Areas of Railway Infrastructure Možnosti využití málo frekventovaných oblastí železniční infrastruktury Ing. arch. Kristýna SMRŽOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.7

53–60

Spatial Features of Exhibition Grounds in the Czech Republic Prostorové kvality výstavních areálů v České republice Ing. arch. Lenka ŠTĚPÁNKOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.8

61–67

The Impact of Fortifications on the Formation and Development of Our Cities Vliv fortifikací na utváření a vývoj našich měst Ing. arch. Vratislav ZÍKA, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.9

68–69

Terraformation of Mars Teraformace Marsu Ing. arch. Michael GABRIEL, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.10

ARCHITECTURE 70–76

Traditionalism at Universities, Colleges and in Practice: Urbanism, Architecture, Sculpture, Ornament, Painting and Design Tradicionalismus na vysokých školách a v praxi: urbanismus, architektura, sochařství, ornament, malířství a design MgA. Emil ADAMEC, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.11

77–82

Sustainable Earthen Architecture Trvale udržitelná hliněná architektura Ing. arch. Lenka BAŽÍK, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.12

83–91

Indoor Microclimate of Buildings Mikroklima interiéru budov Ing. arch. Lucie HOLOPÍRKOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.13

92–102

The Trends in Structural Aspect of Work in Contemporary Architecture Tendence současné architektury ve strukturálním pojetí díla Ing. arch. Daniel KUDA, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.14

103–110 Design and Build: What Does Realisation of a Student Design Bring into Architectural Education?

Navrhni a postav: Co přináší do výuky architektury realizace studentského návrhu?

Ing. arch. Šárka MALOŠÍKOVÁ, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.15 111–117 The Typological Evolution of Residential Open Building in the 20th Century Czech Environment in the Context of European Projects Vývoj typologie otevřeného obytného domu v českém prostředí ve 20. století v kontextu evropských projektů Ing. arch. Daniel STRUHAŘÍK, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.16 118–119 Modular Spatial Structure from Sheet Material: Lucca 2018 Modulárna priestorová štruktúra z plošného materiálu: Lucca 2018 Ing. arch. Jakub NOVÁK, DOI: 10.13164/PHD.FA2018.17

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.1

Mobile Phone Data-based Sociological and Urban Analyses: The Case Study of Brno, Czech Republic Sociologická a urbanistická analýza města vycházející z dat mobilních operátorů v případové studii města Brna Eva Horáková Ústav prostorové tvorby, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

ABSTRACT: Daily movement patterns of inhabitants derived from mobile phone data are one of very valuable data sources for today’s sociological and urban analyses of modern cities. These data sets are open but – while being of a limited quality – available on a mobile provider’s website. This data enables a number of users in selected areas to be observed through two-hour time slots. It also provides anonymous information about the age and gender of the users. The aim of this paper is to introduce mobile phone data visualisations through a case study of the city of Brno, Czech Republic.

KEYWORDS: open data; urban planning; mobile phone data; regional usability; population density; population; Brno ABSTRAKT: Informace o pohybu uživatelů mobilních sítí patří v dnešní době k ceněným zdrojům dat pro sociologické a urbanistické analýzy denních vzorců chování obyvatel měst. Tato data jsou otevřená, ale v omezené kvalitě publikovaná na webu.

Umožňují sledovat množství uživatelů v rámci základních sídelních jednotek ve vybraných průřezových hodinách během celého dne. Data také poskytují anonymizované informace zvlášť o pohlaví a věku uživatelů. Cílem příspěvku je představit informace z mobilních dat na případové studii vybraných územních celků města Brna.

KLÍČOVÁ SLOVA: otevřená data; územní plánování; data mobilních operátorů; využitelnost území; hustota zalidnění; obyvatelstvo; Brno

PReS 2018 conference papers

7

Úvod Centra měst se potýkají s nejrůznějšími problémy, jedním z nich je i využitelnost lokalit, kterou asi nejlépe charakterizuje počet lidí v území. „Podstatou dobrých území měst a dobrých stavebních projektů dnes stejně jako v minulosti je to, aby se tam mohli lidé snadno a spolehlivě pohybovat, zdržovat se ve městech a stavebních celcích, těšit se z veřejných prostor, budov a městského života, neformálně nebo organizovanějším způsobem se setkávat s jinými lidmi.“ (Gehl, 2000) S využitelností prostředí souvisí i jeho atraktivita. Jednou z možností, jak sledovat počet lidí v území, jsou informace o počtu uživatelů mobilní sítě, které svou charakteristikou spadají pod otevřená data, bezplatně a volně dostupná na internetu ve strukturované a strojově čitelné podobě.

(Sashinskaya, 2015) Tyto informace je možno z hlediska územního plánování rozdělit na data, která jsou publikována městem pro informování jeho obyvatel, a na data tvořená obyvateli, publikovaná třetí stranou, která jsou naopak důležitá pro informovanost města o jeho fungování. Do této druhé skupiny patří i data o uživatelích poskytovaná mobilními operátory, která pro své analýzy využívá například i pražský Institut plánování a rozvoje (IPR). Fabien Girardin ve své práci dále otevřená data rozděluje dle jejich původu na data pasivní a aktivní. Pasivní data vznikají při interakci infrastruktury jako vedlejší produkt, zatímco obsah aktivních dat je přímo vytvářen uživateli, například přispěvateli na sociálních sítích. (Girardin, 2014). V rámci tohoto rozdělení spadají mobilní data mezi data pasivní, neboť informace o uživatelích mobilní sítě vznikají při jejich připojení k vysílači a pohyb uživatelů je monitorován jako jejich pohyb mezi jednotlivými vysílači v terénu.

Hypotéza Jak zmiňuje ve své práci i Hurník, pro města je naprosto klíčová atraktivita místa. „Město je atraktivita. Lidé každodenně svou přítomností hlasují o atraktivitě místa.

Atraktivita je život místa, nebo funkce kupní síly. Neumíme vytvořit atraktivní místa kdekoli, ale navazováním, posilováním atraktivity tam, kde už existuje.“ (Hurník, 2012) Jednou z hypotéz je, že počet uživatelů mobilní sítě je indikátorem reálného počtu registrovaných i neregistrovaných obyvatel města. Vzorek uživatelů také pomáhá zpřesnit klasifikaci území vzhledem k časoprostorovému chování uživatelů. Dle Institutu plánování a rozvoje v Praze (IPR) jsou mobilní data klíčovým ukazatelem využitelnosti a hustoty osídlení území, kdy v nočních hodinách je největší hustota osídlení v rezidenčních oblastech a přes den se tyto oblasti vylidňují na zhruba poloviční stavy. V průběhu dne se nejvíce lidí nachází v centru města, v místech velkých kancelářských souborů, v areálech vysokých škol a nemocnic. IPR získal data rozdělená na rezidenty, pracující

8

PReS 2018 conference papers

a návštěvníky a sledovaná území dělí dle vzorců chování uživatelů na rezidenční, pracovní území, obslužné území, historické jádro a smíšené území. (Soukup, 2017) Data, která jsou volně dostupná na serveru poskytovatele mobilních dat O2 Česká republika (O2, 2018), nejsou rozdělená do kategorií rezident, pracující a návštěvník.

Nicméně i tak se dá předpokládat, že průměr počtu uživatelů v nočních hodinách by se měl blížit reálnému počtu lidí v lokalitách, a naopak denní průměr odhalí, které lokality trpí odlivem nebo naopak přílivem uživatelů, a tak pravděpodobně odhalí území s lepší vybaveností a lepšími pracovními podmínkami.

Metodika práce s daty Data mobilního operátora O2 jsou momentálně volně poskytována v rámci rozhraní API na webu (O2, 2018), odkud je vždy ve středu možné stahovat omezená data pouze z pondělí stejného týdne. Ke stažení dat je potřeba programátorského minima a data je možné ukládat do databáze využívající SQL (SQL je standardizovaný strukturovaný jazyk používaný pro relační databáze, v nichž mají data uloženy vzájemné vztahy), která umožňuje úpravu dat a export do jiných formátů.

Data jsou přiřazena k základním sídelním jednotkám a je možné stahovat sociodemografická data nebo data o mobilitě. Pro účely vizualizací byla stažena sociodemografická data, která umožňují stažení většího objemu dat. Informace je operátorem rozdělena na data o pohybu jednotkou v danou hodinu anebo návštěvě dané jednotky v čase delším než 30 minut. Data se dále dělí a umožňují stahovat počet mužů a žen v území za stanovené hodiny nebo počet uživatelů ve věkových kategoriích 8–18, 19–25, 26–35, 36–55 a 56+ za stanovené hodiny. Obsahuje-li v dané jednotce v danou hodinu sledovaný segment uživatelů menší než 100 lidí, je hodnota kvůli anonymizaci vyhodnocena jako 0. U celkového počtu uživatelů daného součtem mužů a žen ve sledované jednotce tedy hodnota 0 odpovídá počtu menšímu než 200 uživatelů za danou hodinu. Jelikož se jedná o informace uživatelů mobilních telefonů, nejsou zde podchycena data uživatelů ve věku do osmi let. Otázkou je, jak byla u operátora nastavená věková hranice, v dnešní době se určitě najdou i uživatelé mobilního telefonu mladší osmi let, například šestiletí nastupující do škol.

Sledovaná data pocházejí z průměrů dat stažených v květnu (14. 5. 2018, 28. 5. 2018) a jedná se o informace o uživatelích, kteří v dané jednotce strávili více než 30 minut – jsou tak filtrováni obyvatelé, kteří jednotkou jen projdou.

Přidáním sloupců se vytvořily hodnoty denního průměru 6–18 hodin a nočního průměru 22–6 hodin, které se pro získání hustoty vydělily výměrou místa.

PReS 2018 conference papers

9

Po úpravách dat v programu MS Excel byla data ve formátu CSV načtena do softwaru QGIS, kde byla propojena se souborem shapefile (shapefile je datový formát pro ukládání vektorových prostorových dat pro geografické informační systémy) základních sídelních jednotek pomocí kódu ID jednotek, a data byla podle počtu uživatelů v jednotlivých hodinách klasifikována do 5 tříd, kdy 6. třídu tvoří data s hodnotou 0, tj. s celkovým počtem uživatelů nižším než 200.

Výsledky Pro případovou studii bylo zvoleno město Brno, které momentálně datům začíná věnovat značnou pozornost a během letošního roku spustilo server data.brno.cz. Bylo vybráno několik lokalit, které jsou charakteristické různými urbanistickými uspořádáními města a poskytují tak přehled o denních vzorcích chování uživatelů napříč různými typy městské zástavby.

Následující mapy ukazují, jak vypadá časoprostorové rozvrstvení počtu uživatelů mobilní sítě ve městě Brně v rámci denního dvouhodinového průřezu: Výše uvedené obrázky ukazují, že okrajové rezidenční lokality se během dne vylidňují na úkor centra a po 18. hodině v nich počet uživatelů opět roste.

V rámci hustoty obyvatel jsou denní i noční průměry přepočítány na výměru jednotky a ukazují tak průměr hustoty uživatelů v území: Při vydělení denního průměru nočním průměrem jsou lokality s úbytkem hustoty uživatelů přes den vybarveny modře a lokality s přírůstkem hustoty uživatelů přes den vybarvují do teplých barev: Ze sledovaných lokalit v Brně vyplývají podobné výsledky, jakých se dobral IPR v Praze (Soukup, 2017), kdy v okrajových a převážně rezidenčních oblastech dochází k poklesu uživatelů během dne a v rámci centra a průmyslovějšího jihu města dochází k nárůstu. Mezi brněnské lokality s nejvyšším nárůstem patří historické jádro, lokality od jádra na sever kolem ulice Veveří, kde se nachází fakulty různých brněnských univerzit, a lokality za nádražními prostorami, např. Holandská, a dále oblast kampusu v Bohunicích s fakultní nemocnicí.

Diskuze Porovnání počtu nočních uživatelů s reálným počtem obyvatel jednotlivých základních sídelních jednotkách je nerelevantní, protože v tomto směru chybí data vzhledem k roku 2011, kdy proběhlo poslední sčítání obyvatel. Tato čísla bude možné porovnat

10

PReS 2018 conference papers

až při příštím sčítání, do kterého se ale určitě upraví přesnost sledování uživatelů mobilní sítě. V rámci sledování denního vzorce chování obyvatel je však metoda použití dat mobilních operátorů celkem vhodná, protože se jí dají uživatelé sledovat téměř v reálném čase, alespoň pro potřeby sociologických urbanistických analýz. Metoda má samozřejmě své meze, spočívající ať už v nastavení věkových kategorií a hranice sledování počtu uživatelů od 100 výše, nebo jen v tom, že bez telefonu připojeného do sítě prostě nefunguje. Při porovnání jednotlivých vybraných lokalit je metoda zajímavá právě hustotou zalidnění, kterou dokáže porovnat v rámci dne i noci, pro přesnější určení toho, odkud kam uživatelé migrují, jsou ale volně dostupná data nedostačující.

Závěr Závěrem lze říct, že data operátorů zatím nedokážou spolehlivě určit přesný počet obyvatel, protože je v současné době ani není s čím porovnat. Jak popisuje ve svém článku Soukup, tato data se stále potýkají s problémy přesnosti získávaných čísel o obyvatelích, data publikuje jeden operátor, a tak jsou publikovaná data agregována na celkový počet obyvatel, čímž je reprezentativnost vzorku diskutabilní. Dále je přesnost určené polohy jedince asi 100 m, což může být problémem na hranicích jednotlivých základních sídelních jednotek. Současně v Praze došlo v několika případech i k různým rozporům. Z důvodu těchto rozdílností je stále třeba brát data z mobilu jako doplňkový zdroj informací, u kterého je nutná pečlivá kalibrace a obezřetnost při použití. (Soukup, 2017) Nicméně jsou schopna prezentovat základní představu o fungování města

a v rámci územního plánování mohou mít vliv na komerční i rezidenční projekty a jejich lokalizaci, ale hlavně například na uspořádání městské hromadné dopravy.

Do budoucna bych ráda touto metodou porovnala fungování i v dalších městech, například Ostravě a Zlíně, k prokázání nebo vyvrácení podobných výsledků a také více porovnala počty uživatelů mobilní sítě s reálnými počty z celorepublikových sčítání.

Obr. 1. Hustota uživatelů mobilní sítě – denní průměr, noční průměr, srovnání poklesu a nárůstu obou průměrů (zdroj: archiv autora)

PReS 2018 conference papers

11

Poděkování Tento článek vznikl za podpory projektu GA ČR 17-26104S Vliv charakteru a umístění urbanistické struktury na udržitelný rozvoj území.

Použitá literatura GEHL, Jan, 2000. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Boskovice: Albert. ISBN 80-858-3479-0.

SASHINSKAYA, Maria, 2015. All you want to know about open data. Brussels: [Createspace Independent Publishing Platform]. ISBN 978-1542893961.

HURNÍK, Petr, 2012. Město. In: KOPEC, Jakub a Szymon ROZWAŁKA, ed. Kompaktní město. Brno: 4AM, 40-69,78-85. ISBN 978-80-905149-0-4.

GIRARDIN, Fabien, 2014. Catching the World´s Eyes. In: OFFENHUBER, Dietmar a Carlo RATTI, ed. Decoding the city. Německo: Birkhäuser, s. 18-27. ISBN 9783-03821-597-4.

SOUKUP, Matěj, 2017. Co nám prozradí data z mobilů?. ArcRevue: Časopis pro uživatele softwaru Esri a ENVI. Praha: ARCDATA PRAHA, s.r.o., 25(2), 10-13. ISSN 211-2135.

O2 Liberty API, O2 [online]. [cit. 2018-08-09]. Dostupné z: https://www.o2.cz/podnikatel/liberty-api/

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.2

Elasticity of the Settlement Structure and Expansion of Settlements into the Landscape: The Shares of the Built Area and the Plots for Building Development Elasticita sídelní struktury a rozvoj sídel do krajiny: podíl zastavěného území a zastavitelných ploch v krajině Barbora Jenčková Ústav prostorové tvorby, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

ABSTRACT: The settlement structure undergoes a permanent change. Urbanization has been accompanied by gradual expansion of settlements into the landscape. In metropolitan areas, an increased demand for development areas creates pressure for identifying further plots to build at the expense of undeveloped landscape. The extent of existing urbanization around a metropolis is often not directly dependent on the natural conditions and morphology of the area, the distance and the relation to the metropolitan center being decisive. Settlements are forced to cope with change. An essential property of settlement structures is therefore adaptability. The elasticity of the settlement structure is therefore presented as a value that allows responding to changes. On the basis of theoretical conclusions, verified through case studies, the properties and characteristics of elastic settlement structures will be determined.

KEYWORDS: structure elasticity; settlement structure; area adaptability; urban development; settlement; urban sprawl; lifestyle; cultural landscape ABSTRAKT: Sídelní struktura prochází permanentní proměnou. Dosavadní urbanizaci provází postupné rozpínání sídel do krajiny. V metropolitních oblastech se zvýšená poptávka po rozvojových plochách projevuje tlakem na vymezování dalších zastavitelných ploch na úkor volné krajiny. Míra stávající urbanizace v okolí metropole není často přímo závislá na přírodních podmínkách a morfologii území, rozhodující je spíše vzdálenost a vztah k metropolitnímu centru. Sídla jsou nucena se s proměnami vyrovnávat. Podstatnou vlastností sídelních struktur je proto adaptabilita. Elasti-

PReS 2018 conference papers

13

cita sídelní struktury je proto představována jako hodnota, která umožňuje reagovat na změny. Na základě teoretických závěrů, ověřených na případových studiích, budou stanoveny vlastnosti a charakteristiky elastických sídelních struktur.

KLÍČOVÁ SLOVA: elasticita struktury; sídelní struktura; adaptabilita území; územní rozvoj; osídlení; sídelní kaše; životní styl; kulturní krajina

Úvod Příspěvek se zabývá sídelní strukturou a její adaptabilitou v souvislosti s proměnou sídel, zejména jejich plošným rozvojem do volné krajiny. Na adaptabilitu sídelních struktur je pohlíženo z hlediska dopadů na tvorbu územněplánovacích dokumentací jakožto legislativních prostředků ovlivňujících zásadním způsobem vývoj území.

Sídelní struktura se permanentně proměňuje v čase. Sídla se stále přetvářejí tak, aby uspokojila měnící se potřeby svých uživatelů, aby reagovala na vnější vlivy a podněty.

Působí na ně enormní množství faktorů. Docilují proměny jednak vnitřní restrukturalizací, jednak plošnou expanzí do okolního prostoru volné krajiny (suburbanizací).

Rozšiřování sídel do krajiny Rozšiřování sídel do krajiny je stále zdánlivě nejsnazším způsobem rozvoje sídel. Nejvýraznější je v současnosti v perimetru velkých měst, kde se výrazná suburbanizace projevuje proměnou původně svébytných sídel v obce závislé na centrální metropoli.

Vysoká poptávka po nové výstavbě směřuje především do nejbližšího venkovského okolí města. Týká se nejen zájmu o kapacity bydlení (i když tento je velmi výrazný), ale také výrobních a logistických objektů, které jsou z pohledu zásahu do původních struktur osídlení a do krajinného zázemí ještě problematičtější.

Město (metropole) je v kontextu této práce sídlo disponující komplexní nabídkou funkcí, které vyvolává při uspokojování poptávky po volných stavebních pozemcích suburbanizaci širšího okolí v navazujícím – venkovském prostředí. Nadměrná urbanizace příměstských obcí snadno poruší rovnováhu funkčních vazeb takových sídel.

Venkovská sídla nedisponují komplexní nabídkou funkcí a jsou na metropoli při postupující urbanizaci stále závislejší.

Jedním z východisek výzkumu je proto míra plošného rozrůstání sídel. Výzkum srovnává poměr mezi zastavěným územím (zastavěné území ve smyslu § 58 zákona 183/2006 Sb.) a volnou krajinou – nezastavěným územím.

14

PReS 2018 conference papers

Dále se zabývá mírou navrženého plošného rozvoje v platných územněplánovacích dokumentacích, protože postupné naplňování těchto vizí se v sídelní struktuře projevuje se zpožděním, vzájemný synergický efekt některých zásahů má pak citelný dopad na sídelní strukturu.

Sídelní struktura je nucena se s neustále přicházejícími změnami vypořádávat.

Schopnost vyrovnat se s podněty je nazývána adaptabilitou. Struktura, která dokáže vstřebávat podněty a reagovat na ně úpravou své vlastní organizace, je elastická.

Chová se tedy obdobně jako živý organismus. Sídelní struktura může mít obdobné vlastnosti jako přírodní struktury.

Elasticita jako hodnota sídla Elasticita je zde definována jako schopnost sídelní struktury proměňovat se dle stále se měnících požadavků na funkční využití a prostorové i jiné parametry a reagovat na nejrůznější podněty, které vývoj přináší.

Elasticita je tedy hodnota, je základním předpokladem trvání a přežití sídla.

Urbánní struktura je nejpodstatnější materií prostoru sídla, vkladem člověka jako tvůrce organizace území. Její budování bylo vždy náročné a ovlivněné velkým množstvím faktorů. Měla by tedy být schopna takového vývoje, který prokáže její životaschopnost i při změně vnějších či vnitřních podmínek. Nepřizpůsobivost struktur, jejich neschopnost reagovat na změny, se projevuje jejich zánikem, likvidací, nahrazováním strukturami novými. Likvidace původní struktury vždy znamená náročný zásah do organismu sídla – „operaci“, která může mít za následek jak ozdravný efekt, tak negativní účinky, jejichž dosah není odhadnutelný.

Ideální urbanistickou strukturou je tedy takové uspořádání prvků, prostorů a vazeb, které dokáže pružně reagovat na proměnu podmínek.

Další výzkum je proto věnován zkoumání vlastností, které vedou k vývoji elastických struktur. K tomu je využíván jednak teoretický základ prostudované literatury, jednak praktický výzkum – případové studie.

Teoretická východiska Vznik a vývoj struktur sídel Urbánní rozvoj se stále zrychluje. Růst sídel tvoří spojitou nádobu s růstem a dynamikou ekonomiky. 20. století přineslo prudký ekonomický růst a 21. století je prová-

PReS 2018 conference papers

15

zeno neustálým zrychlováním ekonomického vývoje. Přímý vztah mezi ekonomikou a urbanizací byl řešen v různých empirických studiích a bylo konstatováno, že globální struktura růstu měst v kontextu ekonomiky je velmi podobná bez ohledu na kulturní rozdíly a bez ohledu na rozdíly v morfologické struktuře jednotlivých měst. (Bettencourt, 2007) Paralely Teoretickým východiskem výzkumu elasticity sídelních struktur jako paralely sídelní struktury s přírodními strukturami je práce N. Salingarose a M. W. Mehaffyho, která hovoří o tom, že přírodní struktury užívají k vytváření nových celků transformaci, u níž je klíčová genetická informace, určující, jak systémy rostou, jak jsou udržovány.

Informace jsou důležitým vodítkem pro tvorbu návrhů. Nejedná se o předurčenost – řešení mohou mít více variant, ale přitom dodržují základní jednotu – celistvost a řád. Transformace je základním prostředkem generačního vývoje, který vychází z několika předků a dosahuje postupně komplexity. Mezi vlastnosti živých struktur patří síťová propojenost, různorodost funkcí a redundance, široká distribuce struktur napříč úrovněmi, schopnost sebeorganizace. (Mehaffy, 2015) Obdobným způsobem se chovají sídelní struktury. Člověk vytváří struktury, které jsou součástí jednoho a téhož světa podobně jako struktury přírodní, člověk je součástí přírody, je proto zřejmé, že fungující systémy mají shodné požadavky a pravidla uspořádání: vzájemnou propojenost, vztahy, potřebu vytvářet různorodost až nadbytek aktivit, typů, objektů.

Multimodalita, mnohočetnost vazeb Struktury sídel je třeba utvářet jako dostatečně přizpůsobivé, abychom se dokázali vypořádat s nepředvídatelnými událostmi. Mnohé realizované příklady však poukazují na opak (nevhodnost koncentrace vybavení a infrastruktury způsobující snadnou zranitelnost v případě nenadálé události). Požadavek adaptability směřuje k vytváření multimodálních systémů, které jsou podstatně odolnější, protože podstatné je rozloženo do mnoha bodů a ztráta jednoho z nich proto neznamená nefunkčnost systému.

Podstatná pro organizaci struktury je její hierarchie. Lidmi vytvořené struktury by měly být hierarchicky strukturovány, protože hierarchizace zajistí snadnější úpravy nefunkčních částí. Zdravý organismus reaguje na změnu adaptací struktur, reaguje na výkyvy sám úpravou své organizace.

16

PReS 2018 conference papers

Sebeorganizace Schopnost vlastní organizace živé struktury se promítá i do úvah o způsobu utváření struktur a dále do možností prostorového plánování (územního plánování). Co se týče organizace sídel, postmoderní teze uvádí, že věda není schopna ovládat společnost a prostor a neměla by se o to snažit. (Alfasi, 2004) Teze je přímým protikladem myšlenky, že město funguje jako stroj, která byla základem systému plánování shora nazývaného také taylorismus (podle Taylorova vědeckého řízení 1911–1947) a fordismus (podle mechanizovaných hromadných výrobních metod propagovaných Henrym Fordem (1863–1947)) a je reprezentována plánováním typu „just in case“ (Alfasi, 2004), které je základem většiny modelů územního plánování, jež jsou strukturovány od územního plánování celku k podrobnějším stupňům plánovací dokumentace.

Přístup založený na „sebeorganizaci“ je tedy jiný, odkazuje se na systémy, které jsou komplexní a otevřené v tom smyslu, že jejich hranice umožňují tok materiálu a informací a je těžké předvídat a řídit další vývoj (například město). Řád a stabilita se procesem „sebeorganizace“ spontánně objevují zevnitř systému.

Sídlo v sobě přirozeně obsahuje mnoho plánovacích procesů – plánování obcí, firem všech velikostí, projektů různého druhu. Obrovský je počet aktérů plánování, mezi něž patří i jednotlivci, rodiny, projekty nejrůznějších druhů staveb: obytných i polyfunkčních budov, kanceláří a průmyslových struktur, nákupních center, čtvrtí, parků, komunikací. Prostorové uspořádání je sídlu zdánlivě vrozené v důsledku existujících vzájemných vztahů mezi různými plány a jako následek budování prostředí. Cíl územního plánování regulovat to, co se ve městě děje, nebo určovat pořadí těchto (např.) akcí, je odsouzen k neúspěchu. (Portugali, 2000) Trvanlivost struktur Sídelní struktury jsou formovány systémy vazeb – dopravních a energetických toků, – a jejich vznik je podmíněn přírodními podmínkami a morfologií území, krajinným rázem (Löw, 2003). Míra ovlivnění přírodou je odlišná zejména s ohledem na historický vývoj urbánní struktury v době přímé vazby sídel na potravní základnu, což je dobře rozlišitelné při srovnání osídlení jihomoravského a slovinského venkova. Typologie a morfologie sídel utvořené před mnoha staletími jsou stále základem sídelní struktury, která se kontinuálně adaptuje na nové podmínky.

Výzkum pracuje s hypotézou, že kvalita prostředí a funkčnost sídel jsou úměrné víceúčelovosti a pestrosti vazeb v území, tedy adaptabilitě – schopnosti transformace stávajících struktur dle změny podmínek v čase.

PReS 2018 conference papers

17

Postupně utvářená struktura osídlení podle předpokladu disponuje takovou strukturou vazeb, která poskytuje dostatečnou elasticitu vzhledem ke změnám podmínek. Schopnost transformace má zásadní vliv na další rozvoj sídel, je úzce propojena s udržitelným rozvojem území.

Metody výzkumu Míra plošného rozrůstání sídel je zkoumána pro na základě dostupných dat o území v rámci Jihomoravského kraje.

O vzájemném poměru zastavěných ploch a volné krajiny u nás dává představu srovnání současného stavu zastavění na Židlochovicku a Blanensku.

Stávající stav území – vztah mezi zastavěnými územími a volnou krajinou – je vyhodnocen pomocí map LANDUSE 2017 pro správní území dvou obcí s rozšířenou působností (ORP). Mapa LANDUSE 2017 dává v širším měřítku rámcový přehled o plošném rozložení funkcí v území. Mapové výstupy i grafy dokumentují odlišnost krajiny v obou sledovaných oblastech. Polní krajina Židlochovicka je zcela odlišná od lesnatého Blanenska. Míra zastavěnosti v rámci ORP je však velmi podobná, patrně je mnohem silněji ovlivněna přibližně stejnou vzdáleností od metropole – Brna, obdobnou dostupností metropole a společenskými vlivy.

Na základě vymezení zastavitelných ploch v platných územních plánech je plánován plošný rozvoj zástavby do krajiny – opět jsou srovnávány oblasti Židlochovicka a Blanenska. (Srovnání vychází z územněanalytických podkladů ORP 2016 – 4. úplná aktualizace – jevy zastavěné území a zastavitelné plochy.)

Srovnání poskytuje představu o současném a navrhovaném zastavění krajiny. Jevy zastavěné území i zastavitelné plochy jsou převzaty z jednotlivých územních plánů obcí a měst platných k datu vyhotovení ÚAP ORP. Rozvojové plochy v prezentovaném rozsahu jsou tedy závazně vymezeny obecními vyhláškami nebo opatřeními obecné povahy s platností k 12/2016. Plošná velikost vymezených zastavitelných ploch se přehledně srovnává s plochami zastavěných území a hodnoty jsou pro obě tyto příměstské oblasti obdobné.

Očekávaný rozvoj, často vymezený starší územněplánovací dokumentací, se v mnoha případech nenaplnil, naopak sídla exponovaná v uzlových bodech sídelní struktury možnosti rozvoje již vyčerpala.

Lze hodnotit poměr zastavitelných ploch, zastavěných ploch a volné krajiny a zabývat se dále úměrou zastavitelných ploch vzhledem k současnému rozsahu zastavitelných

18

PReS 2018 conference papers

území a pozici obce ve struktuře osídlení.

Otázkou pro další výzkum zůstává, zda vzájemný poměr zastavěných území a zastavitelných ploch je adekvátní očekávanému demografickému vývoji a poloze sídel v sídelní struktuře. Podstatné je, jak jsou sídla schopna absorbovat takovýto objemový nárůst a adaptovat se na nové podmínky.

Rozpínání ovlivňuje jak sídla a jejich strukturu, tak volnou krajinu, která se stává stále cennější.

Teoretická východiska jmenují vlastnosti, kterými disponují elastické struktury.

Tyto vlastnosti jsou proto prověřovány v případových studiích.

Jsou sledována sídla v oblasti Blanenska a Židlochovicka. V obou případech se jedná o území v metropolitní oblasti Brna, kde dochází k dynamickým proměnám, které vyvíjejí tlak na adaptabilitu sídelních struktur.

Obrazová příloha dokumentuje na schematické mapě rozsah zastavěného území a zastavitelných ploch v rámci oblasti Židlochovicka, obdobně jsou zpracovávány další oblasti v rámci Jihomoravského kraje.

Jak dokládá rozsah ploch pro plošný rozvoj, jedná se v mnoha případech o podstatný zásah do struktury sídel, která jsou nucena se s novou situací vyrovnat.

Pro další srovnání je využit příklad obce Mengeš (POTOČNIK, 2013) a oblasti středního Slovinska. Srovnání je použito, protože vývoj příměstských oblastí ve sledovaných územích obou zemí má poměrně obdobnou historii. Původní svébytná sídla v okolí měst jsou postupně pohlcována dostředivou silou metropole a ztrácejí svou funkční samostatnost. Významnější uzly byly zasaženy již dříve socialistickou hromadnou bytovou výstavbou (Židlochovice, Blansko i slovinské Domžale), v menších sídlech se o to výrazněji propisují zásahy z devadesátých let 20. stol. a novější. Tehdy vznikaly kobercové zástavby rodinných domů (Holasice 15 km od Brna na Židlochovicku, Mengeš cca 17 km od Lublaně). Nové lokality zpětně působí na stávající struktury obcí, zejména co se týká adaptability jejich infrastruktury.

Výsledky výzkumu Výsledky výzkumu budou použity v disertační práci. Na základě dosavadních zjištění lze konstatovat, že je pravděpodobné, že růst sídel v kontextu ekonomiky je velmi podobný bez ohledu na rozdíly v morfologické struktuře. (Bettencourt, 2007)

PReS 2018 conference papers

19

Je prováděn průzkum vlastností adaptabilních sídelních struktur. V jednotlivých případech sídel je zjišťováno, zda lze vysledovat různorodost funkcí a vazeb – multimodalitu – a hierarchické uspořádání. Je sledováno, jak se struktura vyvíjela – vlastní sebeorganizací, nebo řízeným plánováním shora. Výzkum není dosud uzavřen.

Ne všechny sledované vlastnosti lze určit jednoznačně a je pravděpodobné, že škála hodnoticích kritérií bude muset být upravena tak, aby bylo možné některé vlastnosti sledovat.

Výsledky výzkumu dle očekávání naznačují, že větší sídla poskytují bohatší škálu zajišťovaných funkcí a více vazeb, vícenásobně strukturovaných (mají např. rozvinutější dopravní infrastrukturu), současně jsou flexibilnější a adaptabilnější.

Předpokladem je, že výsledky budou směřovat ke zjištění, že dlouhodobě a postupným vývojem formované struktury jsou trvanlivější a adaptabilnější (typicky jádrová území). Další výzkum by se měl zaměřit na vysledování dalších charakteristik elastické struktury tak, aby bylo možné popsat její znaky. Ty by mohly být dále sledovány v procesu územního plánování tak, aby elasticita sídelní struktury byla chápána jako hodnota pro utváření kvalitního prostředí sídel.

Prameny ALFASI, Nurit a Juval PORTUGALI, 2004. Planning Just-in-Time versus planning Just-in-Case. Cities,. Great Britain: Elsevier Ltd., 21(1), 29-39. DOI: 10.1016/j.cities.2003.10.007.

BETTENCOURT, Luís M. A., José LOBO, Dirk HELBING, Christian KÜHNERT a Geoffrey B. WEST, 2007. Growth, innovation, scaling, and the pace of life in cities. PNAS. 104(17), 6. DOI: doi.org/10.1073/pnas.0610172104.

LÖW, Jiří a Igor MÍCHAL, 2003. Krajinný ráz. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce. ISBN 80-863-8627-9.

MEHAFFY, Michael W., 2015. Design for a living planet. Portland, Oregon: Sustasis Press. ISBN 978-0-9893469-5-5.

PORTUGALLI, Juval, 2000. Self-Organization and the City. 1. Berlin, Heidelberg: Springer Berlin Heidelberg. ISBN 978-366-2040-997.

POTOČNIK, Tina, 2013. Razvoj in preobrazba primestnih naselij s primerom naselja Mengeš. (Development and transformation of suburban settlements with the case study of Mengeš.). Ljubljana. Finished PhD research. Univerza v Ljubljani, Fakulteta za arhitekturo. Vedoucí práce Prof.dr. Peter Fister, doc. Natasa Koselj.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.3

Data Collection for Public Space Quality Evaluation Získávání dat pro hodnocení kvality veřejných prostranství

Pavla Kilnarová, bHoráková Eva Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, školitel: doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr. b Ústav prostorové tvorby, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně, školitel: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D. a a

ABSTRACT: Urban spaces hold a lot of essential public functions and play an irreplaceable role in the operating of a modern city. Therefore, monitoring their quality in relation to social needs and the way of its utilization are very important. There are some empirical methods suitable for long-term observation based on direct observation of users’ behaviour in a space that require a rather high number of researchers and are time-consuming. The most frequently used empirical methods for studying public life are the monitoring of pedestrian movement, the monitoring of traffic movement, path tracking and the monitoring of people movement intensity based on the local amenities.

The aim of this paper is to introduce appropriate data collecting methods for the realm of public space evaluation, applied to a case study of the Náměstí Republiky square in Brno, Czech Republic, to discover whether we can observe public squares without physically being there and to compare virtually gathered information with the results from empirical observations.

KEYWORDS: public space; empirical observation; life quality; data collection methods; quality evaluation; Brno ABSTRAKT: Veřejná prostranství hrají nezastupitelnou roli ve fungování měst, zastávají mnoho důležitých funkcí a je z dlouhodobého hlediska důležité monitoro-

PReS 2018 conference papers

21

vat jejich kvalitu. Empirická pozorování jsou nezbytná pro vhodné stanovení podmínek strategického rozvoje veřejných prostranství, avšak náročná na čas a lidské zdroje. Nejčastějšími metodami empirického pozorování, které jsou dnes používány k analýze života na veřejném prostranství, jsou sledování pěšího pohybu osob (PPO) a pohybu dopravních prostředků (PDP), trasování osob prostorem (TOP) a zjišťování intenzity pohybu osob v návaznosti na přítomnost různých druhů městské vybavenosti (IPO). Příspěvek si klade za cíl představit vhodné metody sběru dat a kritéria hodnocení na případové studii náměstí Republiky ve městě Brně a zjistit, zda je možné informace o zkoumaných veřejných prostranstvích zjišťovat bez jejich návštěvy a jaká je relevance těchto dat v porovnání s výsledky přímého empirického pozorování na místě.

KLÍČOVÁ SLOVA: veřejná prostranství; empirické pozorování; kvalita života; metody sběru dat; hodnocení kvality; Brno

Úvod Kvalita veřejných prostranství je odvozena od potřeby vytvářet a zvyšovat kvalitu života obyvatel měst. (Senlier, 2009) Kvalitní prostor by měl splňovat základní požadavky na možnost pohybu i pobytu, měl by být dostupný a bezpečný. (Gehl, 2012) Dosud bylo vytvořeno přes sto různých definic kvality života ve městech. (Gullone, 1999) Definice se shodují v tom, že je možné definovat subjektivní a objektivní prvky kvality. Objektivní prvky zahrnují aspekty života získávané nejčastěji ze statistik a přehledů, zatímco subjektivní zahrnují otázky spokojenosti a štěstí. K dlouhodobému sledování kvality života ve veřejném prostoru se nejčastěji používají metody založené na přímém empirickém pozorování chování lidí v prostoru, jak je popsali ve svých pracích Jan Gehl a William H. Whyte. (Gehl, 2013; Whyte, 1980) Empirická pozorování jsou nezbytná pro vhodné stanovení podmínek strategického rozvoje veřejných prostranství (Bowler, 2010), avšak náročná na čas a lidské zdroje. Aby bylo možné detailně popsat chování lidí v prostoru, je potřeba dodržet dvě základní podmínky – pozorování provádět v dostatečně dlouhém časovém úseku a správně určit účel pobytu uživatelů v daném prostoru.

Nejčastějšími metodami empirického pozorování, které jsou dnes používány k analýze života na veřejném prostranství, jsou sledování pěšího pohybu osob (PPO), sledování pohybu dopravních prostředků (PDP), trasování osob prostorem (TOP) (Gehl, 2013) a zjišťování intenzity pohybu osob v návaznosti na přítomnost různých druhů městské vybavenosti (IPO). (Whyte, 1980)

22

PReS 2018 conference papers

Pro tyto metody je charakteristická fyzická přítomnost v prostoru, a proto autoři rozvíjí metodu sdruženého sběru informací o chování uživatelů veřejného prostoru založenou na využití otevřených dat s možností hodnocení místa na dálku. Cílem článku je popsat možné přístupy ke zkoumání kvality života na veřejných prostranstvích a pomocí rešerše existujících metod zjistit, zda je možné informace o zkoumaných veřejných prostranstvích zjišťovat bez jejich návštěvy a jaká je relevance těchto dat v porovnání s výsledky přímého empirického pozorování na místě. Tato data jsou následně využitelná k sestavování zadání revitalizací a projektů studií veřejných prostranství.

Lokalita – náměstí Republiky Náměstí Republiky je náměstí v Brně, v městské části Brno-sever, v katastru Husovic.

Náměstí podlouhlého tvaru vychází z Dukelské třídy a na opačném konci jej uzavírá Vranovská ulice. Přibližně v půli jej kříží ulice Nováčkova, která jej dělí do dvou částí o různé šířce.

Dominantou náměstí je v širší části mezi Nováčkovou a Vranovskou ulicí kostel Nejsvětějšího srdce Páně. Pro potřeby výzkumu je plocha náměstí zmenšena o plochu okolo kostela a za jeho závěrem. Zkoumaná plocha je vymezena hranou okolních budov, v místě ulic je hranicí lokality nejkratší přímá spojnice nárožních budov.

Pro empirická pozorování je v tomto konkrétním případě potřeba 3 pozorovatelů, kteří náměstí pozorují po dobu 16 hodin.

Metody zkoumání Metoda empirického pozorování je aplikována dle pravidel sestavených na základě publikace Jana Gehla (2013). Data jsou získávána ve zkoumaném prostoru po dobu 16 hodin od 7:00 ráno do 23:00, a to ve všední den (v úterý, ve středu nebo ve čtvrtek), podmínky pro pozorování jsou omezeny aktuálním počasím, které by mělo být slunečné s teplotami nad 20 °C. (Mehta, 2016) Zkoumaný prostor je každou hodinu analyzován pozorovatelem a pozorované jevy jsou zaznamenávány do předem připraveného záznamového archu.

Městská data lze získávat nejen sběrem na místě, ale i sběrem otevřených dat a volně dostupných podkladů z internetu. Otevřená data jsou informace a čísla volně dostupné na internetu ve strukturované strojově čitelné podobě, což umožňuje jejich hromadné počítačové zpracování, k němuž jejich vydavatel poskytl právní svolení. (Sashinskaya, 2015) Mezi otevřená data patří data mobilních operátorů a data ze sociálních sítí nebo z vyhledávačů. Přestože jsou data anonymizována, mají svou výpovědní hodnotu. Jejich velkou předností je možnost jejich počítačového zpracování, jelikož velkoobjemová

PReS 2018 conference papers

23

data by se jen těžko dala zpracovat ručně. (Stopczynski, 2014) Informace získané z otevřených dat a tradičního ručního sběru dat se liší. Další možností je automatizovaný sběr dat jako doplněk k datům, která jsou uveřejňována například jen pro celou základní sídelní jednotku. Výhodou této metody je, že snižuje počet pozorovatelů, nicméně některá pozorování zatím jinak než na místě provádět nelze.

Metoda IPO Do ortofotomapy náměstí, která zobrazuje hranici zkoumaného prostoru a všechny mobiliářové prvky i hrany terénu vyskytující se na náměstí, jsou jednou za hodinu zaznačeny všechny stacionární aktivity, které uživatelé v daném okamžiku provádí. Základním pravidlem přitom je započítat každého z uživatelů pouze jednou. Zaznamenávány jsou aktivity typu stojí, sedí na lavičce, sedí mimo lavičku, sedí na zahrádce restaurace apod. Tuto činnost vykonává pozorovatel č. 3. Získaná informace se skládá ze 3 faktů – 1. umístění vykonávané aktivity, 2. typ vykonávané aktivity, 3. časový rámec.

Tuto metodu je velmi těžké nahradit vzdáleným přístupem, protože v reálném čase zatím není možné zjišťovat aktivity uživatelů v čase. Jednou z variant je analyzování záznamů z městských kamer. Další možností je fotografování místa v určené hodiny a analýza fotografií, k jejímuž využití byl zapotřebí jeden pozorovatel, nicméně v rámci městského zkoumání by jistě šla vyřešit fotobuňkou. Vyhodnocování fotografií ale dále probíhá manuálně nebo za pomoci algoritmů R-CNN (Williams, 2017), které vyžadují programátorskou zkušenost. V tomto výzkumu zatím využití algoritmů R-CNN nebylo testováno. Jako možný zdroj pro sběr dat přímo od uživatelů náměstí se v tomto případě nabízí aplikace Instagram, do které její uživatelé nahrávají snímky s označením jejich lokace a mnohdy i aktivity nebo konkrétního navštíveného místa, restaurace, kavárny, památky. Tato data je možné dále automatizovat a vytvářet jakýsi digitální obraz města, jeho digitální identitu, jsou ukazatelem atraktivity místa. (Boris T. van Zanten, 2016) Podmínkou je, aby místo bylo dostatečně atraktivní, což u vybrané lokality náměstí Republiky asi nebude splněno. Aplikace je také omezená na určité věkové skupiny.

Metoda PPO Jsou počítáni všichni chodci, kteří vstoupí do prostoru náměstí, a všechny dopravní prostředky, které vjedou do prostoru náměstí. Tento údaj je vyčíslen vždy za časový úsek 15 minut v rámci každé pozorované hodiny. Z tohoto počtu je následně aritmetickým průměrem stanoveno celkové množství návštěvníků náměstí v jednotlivých hodinách a dopravní zátěž. Tuto činnost vykonává pozorovatel č. 1 pro vstupy označené jako A, B, C a D, pozorovatel č. 2 pro vstup F a pozorovatel č. 3 pro vstup E. Ke stanovení počtu uživatelů v území je možno využít Wi-Fi zařízení, která monitorují

24

PReS 2018 conference papers

počet připojených telefonů. Každý telefon v okruhu 30 metrů, který má zapnutý Wi-Fi přijímač, se automaticky pokusí k Wi-Fi připojit. (Stopczynski, 2014) Podobně je Wi-Fi využíváno v obchodních centrech. (Li, 2011) V našem případě jsou telefony připojené déle než 2 hodiny pravděpodobně v okolních budovách, telefony připojené na krátký časový úsek se nacházejí v projíždějících automobilech. U těchto zařízení se dá sledovat i síla signálu, to znamená, že při zapojení více Wi-Fi vysílačů je možné sledovat směr pohybu lidí. V případě náměstí Republiky byly použity dva vysílače u pozorovatelů 1 a 2. Aby bylo možné data kalibrovat, probíhá měření současně s empirickým pozorováním. Při trvalém užívání by bylo možné vysílač integrovat například do lamp veřejného osvětlení, protože potřebuje napájení. Výhodou těchto zařízení je, že na rozdíl od různých fitness aplikací nevyžadují žádnou interakci s procházejícími chodci, žádné instalace ani speciální přípravu, nenarušují tedy nijak veřejný život na prostranství.

Metoda PDP Je monitorován počet parkujících aut v prostoru náměstí. Dále je do mapy zaznamenávána poloha parkujících automobilů a to, zda parkují na vyhrazených plochách, nebo mimo vyhrazená území. Počet parkujících aut je porovnáván s celkovou kapacitou parkovacích stání v prostoru náměstí. Tuto činnost vykonává pozorovatel č. 3.

Město Brno vyvíjí aplikaci, která sleduje obsazenost jednotlivých parkovacích ploch – funguje zatím ve zkušebním provozu a pouze pro centrum města. V ostatních lokalitách nezbývá než postupovat pomocí podobné metody, jako je monitoring aktivit, a analyzovat obsazenost parkování na časosběrných fotografiích.

Metoda TOP Do slepé mapy je zaznamenáván pohyb 100 náhodně vybraných chodců v průběhu celého časového úseku pozorování. Tuto činnost vykonává pozorovatel č. 3.

Na trasování obyvatel, nejen chodců, ale i cyklistů, existuje aplikace Strava, která zaznamenává trasy lidí s krokoměrem ať už při chůzi, nebo sportu. Její výhoda tkví ve velkém množství dat. Aplikace neukazuje data „real time“, ale ukazuje nejčastější trasy, což je pro účely územního plánování ideální. Je nicméně závislá na datech od uživatelů. V některých lokalitách jsou tak trasy omezeny. (Selala, 2016)

Závěr Z výše prezentovaných metod vyplývá, že existují možná řešení, jak některá z dat dosud získávaných pouze pozorováním na místě nahradit volně přístupnými otevřenými daty. Pro ideální výsledky je zatím nezbytné, aby byly obě metody kombinovány,

PReS 2018 conference papers

25

protože se nedá předpokládat, že by bylo k dispozici dostatečné množství podrobných dat pro celá území měst.

Konkrétní výzkum zaměřený na data týkající se náměstí ve městě Brně zatím stále probíhá. V rámci dalšího postupu je nezbytné provést výzkum ve více lokalitách v různých částech města, aby se potvrdila účinnost zvolených metod. Proběhne verifikace výsledků získaných v rámci jedné lokality i srovnání dat získaných v různých lokalitách. V závěru bude navržena vhodná kombinace obou přístupů (empirického pozorování a získávání otevřených dat online) pro hodnocení kvality života na veřejných prostranstvích. Po verifikaci kombinovaných výsledků a vyvinutí spolehlivého prototypu by mělo být možné začít využívat digitálního sběru informací o lokalitách.

Literatura BORIS T. VAN ZANTEN, Derek B. VAN BERKEL, Ross K. MEENTEMEYER, Jordan W. SMITH, Koen F. TIESKENS a Peter H. VERBURG, 2016. Continental-scalequantificationoflandscapevaluesusingsocial media data. ProceedingsoftheNationalAcademyofSciencesofthe United Statesof America. Vol.113(46), 12974-12979.

DOI: 10.1073/pnas.1614158113.

BOWLER, Diana E., Lisette BUYUNG-ALI, Teri M. KNIGHT a Andrew S. PULLIN, 2010. Urban greening to cooltowns and cities: A systematicreviewoftheempirical evidence. Landscape and Urban Planning. 97(3), 147-155. DOI: 10.1016/j.landurbplan.2010.05.006. ISSN 01692046. Dostupné také z: http://linkinghub.elsevier. com/retrieve/pii/S0169204610001234 GEHL, Jan, 2012. Města pro lidi. Brno: Partnerství. ISBN 978-80-260-2080-6.

GEHL, Jan a Birgitte SVARRE, 2013. How to study public life. London: Island Press.

ISBN 16-109-1423-6.

GULLONE, Eleonora a Robert A. CUMMINS, 1999. TheComprehensiveQualityofLifeScale: A PsychometricEvaluationwithan Adolescent Sample. BehaviourChange. 16(02), 127-139. DOI: 10.1375/bech.16.2.127. ISSN 0813-4839. Dostupné také z: https://www.cambridge.org/core/product/identifier/S0813483900000139/ type/journal_article MEHTA, Vikas, 2016. LivelyStreets. JournalofPlanningEducation and Research.

27(2), 165-187. DOI: 10.1177/0739456X07307947. ISSN 0739-456X. Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0739456X07307947 LI, Ji Yun a Hao PANG, 2011. Shopping PathAnalysis and AdministrationBased on WIFI Data. AdvancedMaterialsResearch. 403-408, 2518-2521. DOI: 10.4028/ www.scientific.net/AMR.403-408.2518. ISSN 1662-8985. Dostupné také z: https://www.scientific.net/AMR.403-408.2518 SASHINSKAYA, Maria, 2015. Allyouwant to knowabout open data. Brussels: [Createspace Independent PublishingPlatform]. ISBN 978-1542893961.

26

PReS 2018 conference papers

SELALA, M. K. a W. MUSAKWA, 2016. THE POTENTIAL OF STRAVA DATA TO CONTRIBUTE IN NON-MOTORISED TRANSPORT (NMT) PLANNING IN JOHANNESBURG. ISPRS - InternationalArchivesofthePhotogrammetry, RemoteSensing and SpatialInformationSciences. XLI-B2, 587-594. DOI: 10.5194/ isprs-archives-XLI-B2-587-2016. ISSN 2194-9034. Dostupné také z: http://www. int-arch-photogramm-remote-sens-spatial-inf-sci.net/XLI-B2/587/2016/ SENLIER, Nihal, Reyhan YILDIZ a E. Diğdem AKTAŞ, 2009. A PerceptionSurveyfortheEvaluationof Urban QualityofLife in Kocaeli and a ComparisonoftheLifeSatisfactionwiththeEuropeanCities. SocialIndicatorsResearch. 94(2), 213-226.

DOI: 10.1007/s11205-008-9361-1. ISSN 0303-8300. Dostupné také z: http://link. springer.com/10.1007/s11205-008-9361-1 STOPCZYNSKI, Arkadiusz, Vedran SEKARA, Piotr SAPIEZYNSKI, Andrea CUTTONE, Mette My MADSEN, Jakob Eg LARSEN, Sune LEHMANN a MORENO, 2014. MeasuringLarge-ScaleSocialNetworkswithHighResolution. PLoS ONE. 9(4), e95978-. DOI: 10.1371/journal.pone.0095978. ISSN 1932-6203. Dostupné také z: http://dx.plos.org/10.1371/journal.pone.0095978 WHYTE, William Hollingsworth, 1980. Thesociallifeofsmallurbanspaces. ConservationFoundation. ISBN 0891640576.

Obr. 1. Rozmístění pozorovatelů na ploše pozorovaného náměstí (zdroj: archiv autorů)

PReS 2018 conference papers

27

Obr. 2. Sledované druhy dopravy u vstupů do prostoru pozorovaného náměstí (zdroj: archiv autorů)

Obr. 3. Sledované aktivity v prostoru pozorovaného náměstí (zdroj: archiv autorů)

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.4

Residential Satisfaction in Different Urban Structures Spokojenost obyvatel v různých urbanistických strukturách

Jana Matyášová Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr.

ABSTRACT: This study compares the results of a questionnaire survey focused on residential satisfaction. The survey was a part of the GA17-26104S project and was undertaken in five different residential areas in Brno. These residential areas were selected to represent different types of urban structures. The evaluation of the results of the questionnaire survey could thus contribute to explaining the relationship between urban structure and residential satisfaction.

KEYWORDS: urbanism; Brno; residential satisfaction; urban structure ABSTRAKT: Tento článek porovnává výsledky dotazníkového šetření zaměřeného na spokojenost obyvatel, které v rámci projektu GA17-26104S: Vliv charakteru a umístění urbanistické struktury na udržitelný rozvoj území proběhlo v pěti brněnských obytných souborech. Obytné soubory, ve kterých průzkum probíhal, byly vybrány tak, aby zastupovaly odlišné typy urbanistických struktur. Vyhodnocení dotazníkového šetření by tak mohlo přispět k vysvětlení vztahu mezi urbanistickou strukturou a spokojeností obyvatel.

KLÍČOVÁ SLOVA: urbanismus; Brno; spokojenost obyvatel; urbanistická struktura

PReS 2018 conference papers

29

Úvod Spokojenost obyvatel nebo kvalita života ve městech jsou předmětem mnoha světových studií, některé z nich jsou čistě vědecké (Urban Audit Perception Survey, 2004), avšak existuje i řada spíše populárních žebříčků nejoblíbenějších evropských měst apod. I město Brno má něco jako hodnocení kvality života v městě Brně pomocí aplikace, do které sami obyvatelé vepisují, která místa se jim líbí a která nelíbí a proč (Mapa kvality života, 2018). Zmíněné průzkumy obecně hodnotí celkovou kvalitu života obyvatel v konkrétních městech.

Tento článek se zabývá spokojeností obyvatel v různých urbanistických strukturách ve městě Brně. Spokojenost obyvatel je zde chápána jako spokojenost rezidentů konkrétního bytového nebo rodinného domu či jejich uskupení nebo v širším smyslu jako spokojenost obyvatel s jejich bydlením, bydlištěm a s jeho okolím.

Spokojenost obyvatel je v současné literatuře determinována celou řadou faktorů, které ji mohou ovlivňovat; jedná se o umístění bytové jednotky ve vztahu ke službám v okolí či k lokálnímu centru, hygienické požadavky na byt (prašnost, blízkost zdroje hluku, výhled či osvětlení bytu), sociologické faktory (vztahy se sousedy, soudržnost komunity) a další. Urbanistická struktura je vnímána jako další možný determinant či soubor dílčích determinantů, které spokojenost obyvatel ovlivňují.

Nás zajímá především urbanistická struktura a to, jaký je vztah mezi urbanistickou strukturou a spokojeností obyvatel. Lze urbanistickou strukturu chápat jako jeden z determinantů či hlavní determinant spokojenosti obyvatel, nebo je spokojenost obyvatel tak komplexní a ovlivněná tolika faktory, že různorodost urbanistické struktury při hodnocení spokojenosti obyvatel nehraje podstatnou roli?

Studie spokojenosti obyvatel Kvalita života v obytných souborech a spokojenost jejich obyvatel jsou tématem mnoha studií prováděných po celém světě. Ve zkratce je zde uveden pouze jejich malý výčet.

Podle Mohita (Mohit, 2012) existují v zásadě dva typy studií spokojenosti obyvatel; jednak ty, které považují spokojenost obyvatel za ukazatel chování (úmysl zůstat/přestěhovat se z existujícího bydlení), jednak ty, v nichž je spokojenost obyvatel chápána jako kritérium kvality bydlení (Weidemann, 1985). Základem prvního předpokladu je, že rozdíly mezi stávajícím bydlením a skutečnými potřebami ve vztahu k bydlení a preferencemi obyvatel budou mít za následek buď změnu stávajícího bydlení, nebo

30

PReS 2018 conference papers

přemístění do bytové jednotky, která odpovídá jejich skutečným preferencím a potřebám v oblasti bydlení (Mohit, 2012). Studie, které chápou spokojenost obyvatel jako měřítko kvality bydlení, určují, do jaké míry je osoba spokojena se stávající bytovou jednotkou (Amerigo, 1990).

Nizozemská studie zkoumající spokojenost obyvatel žijících blízko dálnice (Hamersma, 2014) ukazuje, že spokojenost obyvatel se pravděpodobně zvyšuje s vyššími příjmy, vyšším vzděláním a vyšším věkem. První dva faktory souvisí s lepší možností vybrat si místo, kde chce rezident bydlet, třetí faktor souvisí s delším vztahem k místu.

Ve studii provedené v českých, slovenských a rakouských městech v letech 2015–2017 byl definován index spokojenosti obyvatel. (Wittmann a kol., 2017) Je to procentuální podíl součtu konkrétních bodů za odpovědi získané dotazníkovým šetřením. Je tedy podle Wittmanna výrazem míry spokojenosti obyvatel – čím vyšší hodnocení, tím vyšší spokojenost. Z této studie vychází také metodika hodnocení použitá v tomto článku, avšak pro přesnější použití indexu spokojenosti obyvatel při vyhodnocování byla nutná malá úprava ve vztahu k odlišnostem použitých dotazníků.

Metodika Specifické skupiny lidí mohou hodnotit obdobné podmínky bydlení odlišným způsobem vzhledem ke svým konkrétním potřebám a preferencím týkajícím se bydlení a okolí domu. Příčinou odlišných výsledků může být také použití nevhodných statistických metod. (Mridha, 2015) Nejčastější metodou zkoumání spokojenosti obyvatel je šetření pomocí dotazníku (např. Hamersma, 2014; Mohit, 2012). Dotazníky se však liší obsahem či formou.

Pro hodnocení spokojenosti obyvatel neexistuje univerzální návod či metodika aplikovatelná celosvětově, neboť faktory vstupující do hodnocení spokojenosti obyvatel souvisejí mimo jiné s danou lokalitou. Každá současná studie si hledá cestu, jak v daných konkrétních podmínkách nejlépe uchopit a definovat spokojenost obyvatel v dané lokalitě. Tato studie se zabývá pouze pěti obytnými soubory ve městě Brně, přičemž z výsledků lze vyvodit ve vztahu k obecnějším tvrzením pouze orientační závěry.

Dalším krokem výzkumu by mohla být snaha o vyvinutí nějaké ucelené a jednotné metodiky či formulaci jednotlivých doporučení pro zvýšení spokojenosti obyvatel, které by byly aplikovatelné na česká města a české prostředí. Ve vztahu k západním evropským státům lze tvrdit, že v České republice nebylo provedeno zatím takové množství studií spokojenosti obyvatel, ze kterého by se tato metodika dala vytvořit.

Pro tyto menší studie se zdá být vhodné použití metodiky, která byla již v nějaké jiné studii ověřena a pomohla vyvodit relevantní výsledky.

PReS 2018 conference papers

31

Pro zkoumání spokojenosti obyvatel v Brně byla vybrána metodika, která byla použita v projektu GA15-05237S. V tomto projektu byl hodnocen sociologický pilíř udržitelného rozvoje volných prostor mezi obytnými budovami pomocí dotazníkového šetření, které bylo vztaženo na podmínky středoevropské společnosti a možné lokální determinanty spokojenosti obyvatel, proto se pro šetření obytných souborů v Brně jeví jako nejvhodnější (z důvodu podobnosti možných determinantů spokojenosti obyvatel).

Dotazník je zaměřen na otázky společenské, jako jsou sousedské vztahy či zapojení do komunity obytného souboru, včetně otázek týkajících se veřejného vybavení v okolí bydliště a dopravní dostupnosti centra či práce, a otázky hygienické, jako je vnímání prašnosti, větrnosti, hluku. Do těchto dvou skupin otázek jsou také rozděleny výsledky získané prostřednictvím dotazníku. V dotazníku jsou kladeny také otázky, odpovědi na něž lze vyčíst ze statistických dat pro město Brno (průměrný plat, vzdělání, věk) a které mohou pomoci pochopit, která část obyvatel byla ochotná na dotazník odpovídat.

Každá otázka v dotazníku je obodována na škále 0–5 bodů či 0–10 bodů podle důležitosti odpovědi, pravděpodobné nejčastější odpovědi a podle vypovídací hodnoty otázky tak, aby byly body relevantní a vzájemně porovnatelné. Bodové hodnocení vychází z metodiky použité ve výzkumu v knize Mezi domy, mezi lidmi? (Wittmann a kol., 2017). Při vyhodnocování lze body chápat jako ukazatele spokojenosti obyvatel, tedy čím více bodů, tím byl obytný soubor hodnocen lépe.

Dotazník byl připraven v rámci projektu GA17-26104S: Vliv charakteru a umístění urbanistické struktury na udržitelný rozvoj území. Byl dostupný v papírové podobě, vhazoval se obyvatelům do schránek. Obyvatelé obytných souborů však měli také možnost vyplnit dotazník v elektronické podobě, což v některých obytných souborech značně zvýšilo účast respondentů. Šetření probíhalo v každém obytném souboru během deseti až čtrnácti dnů, přičemž byly dotazníky průběžně sbírány, aby nedocházelo k jejich ztrátě. Celkem bylo shromážděno 283 vyplněných dotazníků z 1 480 připravených, což se považuje za relevantní vzorek. Srovnávaná data jsou z obytných souborů v pěti městských částech: Lokalita č. 1: Brno-střed – lokalita je tvořena historickou zástavbou centra města, nachází se mezi ulicemi Joštova, Husova, Benešova a Koliště, zahrnuje tedy celé vnitřní centrum města. Jedná se zpravidla o vícepodlažní zástavbu polyfunkčních historických budov, obytná funkce je převážně ve vyšších podlažích ředěna administrativní funkcí a v parteru obchody a restauracemi, kavárnami či hospodami. Budovy jsou uspořádány do historicky vzniklých bloků s malými vnitrobloky, které jsou často zastavěny drobnými stavbami.

32

PReS 2018 conference papers

Lokalita č. 2: Pisárky – lokalita je tvořena zástavbou převážně samostatně stojících rodinných domů a vil, která je doplněna několika domy v řadové zástavbě a pár bytovými domy. Jedná se o území mezi Wilsonovým lesem, ulicí Hlinky, Vaňkovým náměstím a náměstím Míru a ulicí Údolní. Jedná se o velmi luxusní vilovou čtvrť, která má historickou hodnotu (vily z konce 19. a ze začátku 20. století včetně let 30.) a má velmi blízko snadno dostupné centrum města. Je obklopena velkým parkem na Kraví hoře a lesem vhodným na kratší procházky přírodou.

Lokalita č. 3: Veveří – lokalita se nachází v blízkosti městského centra, v oblasti nazývané Veveří, v okolí ulic Botanická, Dřevařská, Hrnčířská až po ulici Štefánikovu.

Jedná se o zástavbu bytových domů převážně z přelomu 19. a 20. století, které jsou uspořádány do městských bloků. Tyto bytové domy mají vstupy orientované do ulic a vytváří pravidelné struktury domů s polosoukromými vnitrobloky. Ve vnitrobloku, kam se zpravidla dostanou jen rezidenti, se může nacházet zeleň či různá hřiště, případně zahrádky restaurací umístěných ve vnitrobloku.

Lokalita č. 4: Královo Pole – z lokality je přímo dostupné centrum města, jedná se o část městské části Královo Pole mezi ulicemi Palackého třída, Skácelova, Purkyňova a Červinkova. Lokalita je tvořena převážně řadovou rodinnou zástavbou, kde je i několik bytových domů. Urbanistická struktura lokality je pravidelná, domy jsou opět seskupeny do bloků, přičemž zde jsou vnitrobloky rozparcelované a každý rodinný dům má svoji soukromou zahradu ve vnitrobloku. Rodinné domy mají často drobné předzahrádky orientované do ulic.

Lokalita č. 5: Bystrc – ze zkoumaných lokalit je tato lokalita nejvzdálenější od městského centra, avšak s přímou tramvajovou linkou přímo do centra. Jedná se o Bystrc II, tedy panelové sídliště s volnou zástavbou v městské části Brno-Bystrc, jižně od tramvajové smyčky na ulici Ečerova. Jsou zde 8- až 12podlažní panelové domy z 2. poloviny 20. století. Jedná se buď o bodové panelové domy, či panelové domy v řadové zástavbě. Domy jsou obklopené veřejnou parkovou zelení (tráva, keře, několik stromů).

Výsledky V následujících tabulkách jsou vypsány výsledky dotazníkového šetření, v první tabulce z oblasti hygieny, v druhé tabulce z oblasti společenské. Otázky mají podle zvolené metodiky názvy dle názvů indikátorů v pilířích udržitelnosti a přiřazené body byly spočítány jako průměrná hodnota ze všech dotazníků vyhodnocených pro danou lokalitu.

PReS 2018 conference papers

ČÁST 1 - HYGIENA příjemné prosvětlení bytu nedostatečné osvětlení bytu

LOKALITA 1

LOKALITA 2

LOKALITA 3

LOKALITA 4

33

LOKALITA 5

6,66

9,28

7,05

8,48

8,19

3,7

7,42

7,5

9,37

8,25

přehřívání bytu

3,35

3,42

3,08

3,1

2,27

vnímání větrnosti obyvateli

3,95

4,08

4,26

4,3

3,05

subjektivní vnímání prašnosti

2,7

4,27

3,4

3,52

3,55

obtěžování hlukem z dopravy

4,33

4,59

4,13

3,95

3,86

obtěžování hlukem ze společenských venkovních aktivit obtěžující hluk z okolních bytů

2,79

4,56

3,44

3,91

3,91

4,04

4,53

3,8

4,58

3,75

obtěžování místními pachy

2,83

4,93

3,97

4,14

3,94

nežádoucí hmyz

4,58

4,55

4,33

4,58

3,88

nežádoucí hlodavci

4,25

4,77

4,31

4,56

4,32

subjektivní zdravotní stav

8,1

7,29

7,25

7,29

7,21

střední měsíční příjem

5

5

7,5

5

5

4,54

4,86

4,51

4,91

4,63

3,08

4,33

3,68

4,45

4,15

2,56

4,36

3,15

4,26

3,76

ČÁST 2 - SPOLEČNOST

pocit nebezpečí v lokalitě ve dne pocit nebezpečí v lokalitě v noci nedůvěryhodné cizí osoby dobrá adresa

8,1

8,36

7,94

8,8

7,63

dostupnost občanského vybavení rozmanitost využití okolí domu přizpůsobení imobilním

6,98

4,62

6,05

6,48

6,38

5,43

5,11

5,23

7,6

5,95

5,02

5,38

4,25

7,88

6,46

pocit domova

6,77

8,82

7,5

8,28

7,44

5,1

8,97

5,11

6,14

5,97

pocit omezení soukromí

3,04

4,04

3,22

3,59

3,56

vnímání estetické kvality

7,33

8,85

6,75

8,31

7,48

stěhování - změna sousedů

3,9

8,06

4,22

7,44

6,97

starousedlictví

8,54

9,42

7,88

8,72

9,83

sousedské vztahy

7,39

7,75

7

7,86

7,11

spoluúčast na údržbě prostorů kolem bydliště

4,01

4,94

4

4,89

4,16

příjemný výhled

V následující tabulce jsou patrné celkové součty v jednotlivých oblastech pro každou lokalitu.

V následující tabulce jsou patrné celkové součty jednotlivých oblastí pro každou lokalitu.

Fakulta architektury VUT v Brně / Poříčí 273/5 / 639 00 / Brno LOKALITA 1 LOKALITA 2 LOKALITA 3 LOKALITA T: 541 146 673 / F: 541 146 673 / IČ: 00216305, DIČ: CZ00216305 / www.fa.vutbr.cz / palacky@fa.vutbr.cz

4

LOKALITA 5 6/9

ČÁST 1 - HYGIENA

43,18

56,40

49,27

54,49

48,97

ČÁST 2 - SPOLEČNOST

94,89

110,16

95,24

111,9

103,69

CELKEM

138,07

166,56

144,51

166,39

152,66

Rozdílnost urbanistických struktur u těchto pěti vybraných mohla u hodnocení roli.

Rozdílnost urbanistických struktur u těchtolokalit pětibyvybraných lokalitrespondentů by mohlahrát v hodNejlépe totiž respondentů hodnotili respondenti je buď samostatně stojící rodinnáposkytli zástavba čirespondenti řadová rodinná z nocení hrátz lokalit, roli. kde Nejpozitivnější hodnocení

lokalit, kde je buď samostatně stojící rodinná zástavba, či řadová rodinná zástavba velmi blízko centru města. Obě tyto lokality také charakterizuje dostatek prostoru, dostupnost poměrně dobře. Bytové domy tvořící městské bloky byly hodnoceny o něco hůře. Zde si respondenti soukromí a blízkost všech služeb. Další lokalitou je sídliště, v němž, ačkoliv je pozástavba velmi blízko centru města. Obě tyto lokality také charakterizuje dostatek prostoru, soukromí a blízkost všech služeb. Další lokalita je sídliště, které ačkoliv je poměrně daleko od centra města, respondenti hodnotili

velmi stěžovali na málo parkovacích míst a málo zeleně. Poslední urbanistická struktura je historické jádro, kde respondenti zmiňovali problémy s hlukem, s parkováním a s častou výměnou sousedů.

34

PReS 2018 conference papers

měrně daleko od centra města, respondenti hodnotili dostupnost poměrně dobře.

Bytové domy tvořící městské bloky byly hodnoceny o něco hůře. Zde si respondenti velmi stěžovali na málo parkovacích míst a málo zeleně. Urbanistickou strukturou na posledním místě je historické jádro, kde respondenti zmiňovali problémy s hlukem, s parkováním a s častou výměnou sousedů.

Závěr Vyhodnocení dotazníkového šetření potvrdilo domněnku, že spokojenost obyvatel je ovlivněna urbanistickou strukturou. Jak podstatným determinantem spokojenosti obyvatel urbanistická struktura je, tedy konkrétnější definici vztahu mezi urbanistickou strukturou a spokojeností obyvatel, je nutné ověřit další, podrobnější studií obsahující více obytných souborů.

Obr. 1. Situace Brno - lokality (Zdroj: archiv autora)

Použitá literatura AMERIGO, M. a J.I. ARAGONES, 1997. A theoretical and methodological approach to the study of residential satisfaction, Journal of Environmental Psychology, 17, 47–57.

CAMPBELL, A., P. CONVERSE a W. RODGERS, 1976. The Quality of American Life: Perceptions, Evaluations and Satisfactions, Russell Sage Foundation, New York CAO, X. (J.), 2016. How does neighborhood design affect life satisfaction? Evidence

PReS 2018 conference papers

35

from Twin Cities. Travel Behaviour and Society. Elsevier, 5, 68-76 [cit. 2018-0804]. DOI: 10.1016/j.tbs.2015.07.001. ISSN 2214-367X CRESWELL J.W., 2013. Research design Qualitative quantitative and mixed methods approaches, DOI: 10.1007/s13398-014-0173-7.2 FORNARA, F., M. Bonaiuto, a M. Bonnes, 2010. Cross-validation of abbreviated perceived residential environment quality (PREQ) and neighborhood attachment (NA) indicators. Environment and Behavior, 42(2), 171-196.

GA17-26104S, Vliv charakteru a umístění urbanistické struktury na udržitelný rozvoj území, zahájení: 01.01.2017, ukončení: 31.12.2019 GA15-05237S, Význam volných prostorů pro udržitelný urbánní rozvoj, zahájení: 01.01.2015, ukončení: 31.12.2017 GALSTER G.C. a G.W. HESSER, 1981. Residential satisfaction: Compositional and contextual correlates Environment and Behavior, 13 (6) (1981), pp. 735-758 HANÁK, Tomáš; MAROVIĆ, Ivan; AIGEL, Petr. Perception of residential environment in cities: a comparative study. Procedia Engineering, 2015, 117: 495-501.

HAMERSMA, M., T. TILLEMA, J. SUSSMAN a J.ARTS, 2014. Residential satisfaction close to highways: The impact of accessibility, nuisances and highway adjustment projects. Transportation Research Part A [online]. Elsevier, 59(C), 106-121 [cit. 2018-06-08]. DOI: 10.1016/j.tra.2013.11.004. ISSN 0965-8564.

HUR, M. a H. MORROW JONES, 2008. Factors that influence residents’ satisfaction with neighborhoods. Environment and Behavior, 40, pp. 619-635 KROESEN, M., E. MOLIN, H. VOS, S. JANSSEN a B. VAN WEE, 2010. Estimation of effects of transportation noise annoyance on residential satisfaction. Transportation Research D, 15 , pp. 144-153 LU M., 1999. Determinants of residential satisfaction: ordered logit vs regression models. Growth and Change, 30, pp. 264-287 MAPA KVALITY ŽIVOTA, 2018, dostupné z: https://data.brno.cz/aplikace-a-analyzy/ [cit. 2018-08-23] MOHIT, M. A.l a M. AZIM, 2012. Assessment of Residential Satisfaction with Public Housing in Hulhumale’, Maldives. Procedia - Social and Behavioral Sciences. Elsevier, 2012, 50(C), 756-770 [cit. 2018-08-01]. DOI: 10.1016/j.sbspro.2012.08.078. ISSN 1877-0428.

MRIDHA, Mozammel. Living in an apartment. Journal of Environmental Psychology, 2015, 43: 42-54.

RIAZI, M. a A. EMAMI, 2018. Residential satisfaction in affordable housing: A mixed method study. Cities. Elsevier, 2018 [cit. 2018-07-02]. DOI: 10.1016/j.cities.2018.04.013. ISSN 0264-2751.

Urban Audit Perception Survey (2004) – Local Perceptions of Quality of Life in 31 European Cities. Dostupné z: http://www.urbanaudit.org/ WEIDEMANN, S. a J.R. ANDERSON, 1985. A conceptual framework for residential satisfaction. In Altman, I & Werner, C. H., (Eds.), Home environments. NY: Plenum Press.

WITTMANN, Maxmilian, ed., 2017. Mezi domy, mezi lidmi?: Význam volných prostorů pro udržitelný urbánní rozvoj. 1. Brno: Cerm. ISBN 978-80-7204-955-4.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.5

The Urban Centers Development: An Analysis of Different Cultural Influences with an Impact on Urban Changes Based on the Example of Berlin Vývoj městských center: Analýza rozdílných kulturních vlivů s dopadem na změnu urbánního prostředí na příkladu Berlína Monika Moggert Ústav památkové péče, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Ivo Boháč, Ph.D.

ABSTRACT: The current topic of this paper evaluates the changes in the public urban space, depending on the current demographic transformation of Europe. It focuses on the life of immigrant communities living in the districts of Berlin ‒ Neukölln and Kreuzberg ‒ and their impact on the urban environment. It shows the issue of an inhumane scale in contrast to small-scale sites. Furthermore, it provides an example of the likely development of these districts, evaluating their benefits and negative aspects. At the same time, it offers the opportunity to use foreign experiences for modern city planning.

KEYWORDS: cultural influences; urban change; centers development; Berlin; Neukölln; Kreuzberg ABSTRAKT: Aktuální téma hodnotí změny veřejného městského prostoru v závislosti na současné demografické přeměně Evropy. Soustředí se na život přistěhovaleckých komunit v berlínských čtvrtích Neukölln a Kreuzberg a jejich vlivy na urbánní prostředí. Poukazuje na problematiku nelidského měřítka některých městských částí v kontrastu s drobným měřítkem vytipovaných míst. Poskytuje příklad pravděpodobného vývoje těchto lokalit, hodnotí jejich přínos a negativa. Zároveň přináší možnost využití zahraničních zkušeností pro novodobé koncipování měst.

KLÍČOVÁ SLOVA: kulturní vlivy; urbánní změny; vývoj center; Berlín; Neukölln; Kreuzberg

PReS 2018 conference papers

37

Úvod Evropská města dnes řeší problematiku současné přistěhovalecké vlny, která přináší spoustu problémů, otázek, ale i nové vize. Nutno říci , že z hlediska historického vývoje se nejedná o situaci ojedinělou, ale opakující se. Ve velkých evropských aglomeracích, jako je Berlín, Vídeň, Paříž apod., jsou patrné již etablované multikulturní oblasti, které vytváří specifickou tvář města a které mohou být použity jako příklad pro nové koncepce evropských měst.

Tato práce přihlíží k otázkám současných demografických změn v Evropě. Nezabývá se jimi v detailním kontextu z pohledu změn dočasných, nastiňuje však pravděpodobný vývoj a vlivy trvalého charakteru.

Stručná historie vývoje města Berlín je město s bohatou historií, jehož počátky se datují okolo roku 600, kdy na jeho území žili Slované. Dramatická změna ve struktuře obyvatelstva nastala již ve 12. stol., tehdy dochášlo k porážce Slovanů Germány.

Až do 19. stol. zaznamenává město neustálý růst. Kolem města vznikají nová osídlení, jež se později připojují, a 1. října 1920 vzniká aglomerace Velký Berlín, jež v dané chvíli čítá 3,8 mil. obyvatel (pro porovnání nyní: 3,7 mil. obyvatel).

V průběhu 2. sv. války byly kompletně zničeny centrální části města a s nimi i rostlá kompozice městské struktury. Byla potřeba dostavba města, a především obnova dopravní infrastruktury.

Neblahým dopadem 2. sv. války je také rozdělení Německa 12. května 1949 na Spolkovou republiku Německo (SRN) a Německou demokratickou republiku (NDR), a tedy i rozdělení města na Západní Berlín a Východní Berlín.

Západní část Berlína řeší problém nedostatku pracovních sil a využívá pracovníků hlavně z Turecka, bývalé Jugoslávie, Itálie, Řecka a Španělska. V roce 1968 žilo v SRN 1,9 milionu přistěhovalců. [1] Roku 1989 padla Berlínská zeď. Nastává tak otázka, co s územím v místě po dělící zdi, které protíná celé město. Řeší se možnosti spojení obou částí. Obnovuje se dopravní propojení.

Z dnešního pohledu je Berlín město, kde probíhá neustále stavební vývoj; je inspirací

38

PReS 2018 conference papers

pro celou Evropu v rámci trendu trvale udržitelného urbanismu a z hlediska demografického přeměňování evropského prostředí. Je centrem současné architektury.

Je tedy logicky klíčovým městem pro ukázku řešení problémů aktuální tematiky.

Současná demografická situace a kulturní vlivy Demografické změny jsou procesy, jež ovlivňují nejen ekonomické, geografické, sociální a demografické struktury, ale i změny v urbánním prostředí. Jsou určitým komponentem urbanizačních procesů a zvyšování územní koncentrace obyvatelstva. [2] V rámci přirozeného pohybu, tak jako u většiny vyspělých zemí, v Berlíně pozorujeme přirozený úbytek obyvatelstva, který můžeme označit dnes zažitým pojmem „stárnutí populace“ a jenž představuje velkou ekonomickou zátěž pro město.

Berlín a celé Německo však v současnosti řeší hlavně otázku mezikontinentálního pohybu obyvatelstva – migračního nárůstu obyvatel ze Sýrie i ze států Blízkého východu a Afriky. Plánem Německa je pokusit se integrovat tyto obyvatele a tím eliminovat již zmiňovaný pokles počtu obyvatel.

Etnická struktura obyvatelstva Etnická struktura obyvatelstva je více než rozmanitá. V Berlíně žije přes 180 etnických skupin v podílu 19,2 % na celkovém počtu 3 711 930 obyvatel. Z Evropy pochází 463 tis. přistěhovalců, přičemž nejpočetnější etnické skupiny se hlásí k národnosti turecké (98 tis. obyvatel), polské (57 tis. obyvatel), italské a bulharské (29 tis. obyvatel), ruské (24 tis. obyvatel) a rumunské (21 tis. obyvatel).

Z Asie pochází 148 tis. přistěhovalců (z toho 70 tisíc je z Blízkého východu), z Ameriky 42 tisíc a z Afriky 31 tisíc. [3] Kulturní vlivy a městský prostor Ačkoli je v Berlíně velký počet etnických skupin, nejpočetnější skupinou zasahující do urbánního prostoru a mající na něj viditelný vliv jsou obyvatelé hlásící se k turecké národnosti. Ti zde žijí již ve třetí a čtvrté generaci a vybudovali si zde zázemí blízké jejich životnímu stylu. Ve městě, které působí někdy až studeným dojmem a v němž je veřejný prostor skoro neměnný a měřítko zástavby nelidské, etablují do struktury onu neplánovanost a pozitivní chaos. Inspirací je jim prostředí, odkud přišli, a můžeme i říci, že se zde projevuje kulturní vliv Blízkého východu. Ten je patrný především na drobném měřítku a specifickém charakteru městské struktury. Do ní se rovněž promítá mentalita obyvatel, která je oproti německé vřelejší a komunikativnější. I tyto

PReS 2018 conference papers

39

aspekty jsou vpisovány do podoby městského prostoru, když v lokalitách Kreuzberg a Neukölln můžeme spatřit množství malých obchodů, tržišť (dodávajících ulicím život), kaváren a typického rychlého občerstvení. Je zde dobře patrná symbióza lidí různých národností, život v těchto lokalitách je provázen směsicí světových jazyků.

Kulturní odlišnosti přináší do lokality samozřejmě i určité problémy – na jedné straně např. přemíru cizinců ve školách, na straně druhé drogové dealery v ulicích apod. Živelností a svérázným způsobem života získaly čtvrtě na atraktivitě. Jsou známé a populární jak pro řadu studentů, mladých lidí a zde žijících umělců, tak i pro turisty, tedy sociální skupiny vyhledávající například bujarý noční život. Rostoucí kreativita přináší lokalitám tvořivé nápady, jež zde můžeme spatřit v podobě urbánního zahradnictví – malých zahrádek v uličním prostoru (např. okolo stromů), které vytváří sami jeho obyvatelé –, maleb a různých dalších uměleckých projevů. Čtvrtě jsou místy setkávání, a to jak z urbanistického hlediska – náměstí, obchodní ulice, parky, tak i z hlediska sociálního – občané čtvrtí mají přirozenou touhu pomáhat si a společně budovat příjemná a prospěšná prostředí, např. centra vzdělávání a setkávání s možností sdílet předměty a zkušenosti, chuť podílet se na vytváření městského mobiliáře apod.

Situace čtvrtí Neukölln a Kreuzberg Kreuzberg a Neukölln vznikly na místě bývalých vesnic, založených okolo 13. stol.

Historickou podstatu vesnic můžeme spatřit i dnes ve struktuře městských částí.

Dnešní ráz však definuje převážně období 19. stol. Pokud sledujeme otázku přistěhovalectví, je zajímavé, že v 18. stol. bylo například umožněno vyhnaným českým husitům usídlit se v lokalitě Neukölln. Po konci druhé světové války a rozdělení Berlína území připadla západní části Berlína. V lokalitách bydleli i přistěhovalečtí pracovníci (především turecké národnosti), kteří zde dnes tvoří třetinu místních obyvatel. Čtvrtě jsou ve velkém kontrastu s novými developerskými projekty a centrem Berlína (Alexanderplatz a přilehlé okolí), které se ztrácí v nelidském měřítku rozlehlých náměstí a blokové zástavby a vysokém stupni dopravní vytíženosti. Fasády domů jsou navrženy převážně s horizontálními liniemi, cesty pro pěší jsou příliš dlouhé, náplň města se zdá být roztříštěná. Funkce střetávání se je zde nahrazena pouze funkcí nákupní, a to převážně v nákupních centrech. Parter domů a jemu přilehlé prostory tedy odumírají a život se odehrává někde uvnitř budov.

V současné době je v lokalitách velice diskutovaným tématem pojem gentrifikace.

Zajímavé a v lidském měřítku komponované lokality Neukölln a Kreuzberg jsou „kul-

40

PReS 2018 conference papers

tivovány“. Hlavním důvodem je prodej městských bytů v období finanční krize města, kdy jich senát prodal více než polovinu a z původních 650 tisíc (v roce 1990) bylo ponecháno pouze 258 tisíc (v roce 2010). Tím se v lokalitách objevily ve velké míře komerční pronájmy, které jsou v důsledku dále spojovány s vydíráním a kriminalitou v rámci ochrany nájemného. Skutečnost je taková, že dochází ke zvyšování nájemného, úpravě domů a jejich parterů pro komerci ve vyšších cenových kategoriích a s tím i souvisejícímu odlivu v současnosti zde žijících kreativních obyvatel vytvářejících toto specifické prostředí. Pokud se z Berlína vytratí onen genius loci, město pozbude důvodu, proč je natolik vyhledávaným kulturním centrem. Hrozí změna spádovosti území a přesun center na jiné místo, přesněji řečeno dál od hlavního centra města.

S přihlédnutím k současným trendům je vysoká pravděpodobnost, že v budoucnu nastane úpadek center etnických komunit s veškerou jejich živelností, jedinečností. Dojde ke zvětšení měřítka urbanistické struktury a tím i znehodnocení celé kompozice.

Závěr Málokteré město prošlo tak pestrou škálou událostí, politických zvratů, ničení, obnov a s tím souvisejících pokusů zasáhnout do jeho vývoje tak, aby byl zanechán podpis příslušné etapy dějin, mocenských ambicí, prosazení vizí apod. Prostor pro vznik jedinečné městské struktury byl uvolněn i neskutečným válečným narušením přirozeného vývoje za 2. sv. války. To sice uvolnilo plochy pro nové vize, ale město dnes těžko nalézá cestu k pohodě prostředí, cestu ze stereotypu a neosobnosti novodobé architektury.

Na druhou stranu v oblastech, kde nedošlo k výraznému narušení kontinuity vývoje a jež jsou osídleny z velké části přistěhovaleckými komunitami, je přirozeně vytvářeno prostředí plné života v celé jeho pestrosti, místo v jeho lidském měřítku. Nejedná se však o prostředí sterilní, tudíž s sebou přináší i problematiku každodenního života.

Lidé jsou zde zvyklí více komunikovat a navzájem spolupracovat. Pro ostatní berlínské čtvrtě a evropské aglomerace by tyto lokality mohly být inspirativním místem snahy o zachování specifického prostředí, snahy o zachování genia loci.

PReS 2018 conference papers

41

Použité zdroje [1] Parlament, Landesregierung und Bezirke. Berlin. [cit. 02. 04. 2018]. Dostupné z: https://www.berlin.de/berlin-im-ueberblick/landespolitik/parlament-landesregierung-und-bezirke/ [2] FALTRUSOVÁ Gabriela. Mezinárodní migrace z Turecka do Spolkové republiky Německo. Brno, 2014. Bakalářská práce. Mendelova univerzita v Brně. Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Vedoucí práce Ing. Milan Palát, Ph.D. [3] TOUŠEK Václav, KUNC Josef, VYSTOUPIL Jiří aj. Ekonomická a sociální geografie.

Brno: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. ISBN 978-80-7380-114-4.

[4] Statistischer Bericht:AI5 – hj 2/17, Einwohnerinnen und Einwohner im Land Berlin am 31. Dezember 2017. Amt für Statistik Berlin-Brandenburg, 2018. [cit. 29.

04. 2018] Dostupné z: https://www.statistik-berlin-brandenburg.de/publikationen/Stat_Berichte/2018/SB_A01-05-00_2017h02_BE.pdf [5] Geschichte der Berliner Bezirke. Berlin. [cit. 26. 02. 2018]. Dostupné z: https:// www.berlin.de/geschichte/geschichte-der-berliner-bezirke/ BUFFET, Cyril. Berlín. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-314-2.

ULRICH Horst, PRELL Uwe, LUUK Ernst. Berlin Handbuch.:das Lexikon der Bundeshauptstadt, Besiedlung des Berliner Raums. Berlin: FAB Verlag, 1992. ISBN 3-927551-27-9.

Geschichte. Berlin. [cit. 27. 03. 2018]. Dostupné z: https://www.berlin.de/berlin-im-ueberblick/geschichte/

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.6

The Basis of Flexible Spatial Planning Východiska flexibilního územního plánování

Norbert Obršál Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Karel Havliš

ABSTRACT: Planning cities in the traditional way is a long and inflexible process.

New peer-to-peer technologies reveal the limits of the current land-use planning system in the Czech Republic. The paper deals with the question of whether it is possible to create a concept of flexible spatial planning in which inhabitants have a real influence. The inductive and qualitative research method maps the anchored theory of communicative planning. Detailed research into the theory of communicative planning sets out the main elements that form the foundation for the concept of peer-topeer decentralized planning documentation.

KEYWORDS: conformity; urbanism; peer-to-peer; decentralization; cooperation ABSTRAKT: Plánování měst tradičním způsobem je zdlouhavý a neflexibilní proces.

Nové technologie na bázi peer-to-peer odhalují limity současného systému územněplánovací dokumentace v České republice. Práce se zabývá otázkou, zda je možné na základě dostupných plánovacích teorií vytvořit koncept flexibilního územního plánování, ve kterém mají obyvatelé opravdový vliv. Induktivním způsobem a metodou kvalitativního výzkumu mapuje zakotvenou teorii komunikativního plánování. Na základě podrobné rešerše teorie komunikativního plánování jsou vytyčeny hlavní prvky, které jsou základem konceptu decentralizované územněplánovací dokumentace na bázi peer-to-peer.

KLÍČOVÁ SLOVA: shoda; urbanismus; peer-to-peer; decentralizace; spolupráce

PReS 2018 conference papers

43

Úvod V několika posledních letech jsou velkým tématem nové územní plány velkých českých měst, především Brna a Prahy. Platný územní plán Brna pochází z roku 1994.

V roce 2020 měla vypršet jeho platnost, byl však schválen nový zákon, který prodloužil platnost územních plánů o dva roky (Česko, 2017). V současnosti existuje v Brně několik rozpracovaných verzí územního plánu, což zvyšuje nejistotu investorů v území. V případě, že záměr nesouhlasí s územním plánem, mohou investoři požádat o změnu územního plánu, což je ale několikaletý proces s nejistým výsledkem.

Dalším z aktuálních problémů měst je rozmach sdílené ekonomiky na bázi peer-to-peer (dále jen P2P). Služby jako Uber, Lyft či AirBnB jsou flexibilní a reagují na okamžité požadavky svých klientů a zákazníků. Uber a Lyft podnítily větší sdílení automobilů a staly se rychlou a dostupnou alternativou k MHD. Sdílení automobilů nabourává tabulkové požadavky na počet parkovacích míst u novostaveb. AirBnB, ale také Couchsurfing dokáže bez ohledu na územní plán proměnit byty v bytových domech na hotel (Guttentag, 2013). Města reagují zpožděně zákazy a regulacemi. Územněplánovací dokumentace (dále jen ÚPD) na tyto technologie reagovat nedokáže.

Dochází ke střetu dvou druhů systémů – centralizovaných orgánů veřejné správy a flexibilních P2P aplikací. Potlačení třetích stran u P2P aplikací umožňuje rychlejší propojení a spolupráci jednotlivých účastníků, zatímco v ÚPD musí být veškeré změny a záměry posvěceny centrálním orgánem.

Zapojení veřejnosti do plánování je dnes zúženo jen na připomínkování územního plánu. Větší zapojení lze pozorovat jen u malých a méně podstatných území, a to prostřednictvím participačního rozpočtu (https://damenavas.brno.cz/). Zde lidé mohou předkládat vlastní projekty, jako je rozmístění laviček, umístění hřiště či vysazení parčíku, a hlasovat pro ně.

Práce se zabývá otázkou, zda je možné na základě dostupných plánovacích teorií vytvořit koncept flexibilního územního plánování, ve kterém by byli vyzdviženi jednotliví obyvatelé a upozaděny centrální body veřejné správy.

Rešerše teorie komunikativního plánování Jedním z P2P přístupů k plánování je teorie komunikativního plánování (dále jen CPT podle anglického označení communicative planning theory). Jedná se o metodu, jejímž výsledkem je konsenzus většiny účastníků v daném území.

44

PReS 2018 conference papers

CPT vychází z teorie komunikace německého sociologa Jürgena Habermase (Habermas, 1981) a navazuje na spolupracující plánování (collaborative planning), jež je definováno v díle britské urbanistky Patsy Healey (Healey, c1997). CPT řeší vztah účastníků v daném území a úlohu urbanisty a mediátora směrem ke komunitě a straně veřejné správy.

CPT vyzdvihuje jednotlivé účastníky, kteří mají svůj zájem v řešené lokalitě. Tím nepřímo potlačuje centrální orgány veřejné správy. Oponuje byrokratickým přístupům a je kritická k systému státní správy, který je navržen tak, aby rozhodoval „správně“.

Rozhodnutí často vede k syndromu „rozhodni, oznam a braň“ (DAD – decide, announce, defend) (Innes, Booher, 2010).

Aby byla metoda CPT úspěšná a došlo ke konsenzu účastníků, je nutné dodržet rozmanitost a vzájemnou závislost účastníků. Tyto dvě podmínky vedou k vytvoření autentického dialogu, jehož výsledkem jsou sdílená identita, sdílený význam, nová heuristika a inovace. Tento proces je nazýván DIAD (diversity, interdependence and authentic dialogue network) (Booher, Innes, 2002). Metoda plánování CPT není hra s nulovým součtem. Většinu požadavků účastníků lze zapracovat. Je snadnější shodnout se na obecném principu než na konkrétním řešení. Aby byl plán úspěšný, je nutné najít shodu alespoň ve výši 75 %, což je proveditelné (Innes, 2004).

Velmi silní hráči v území si pomocí dialogu s menšími účastníky zajistí sociální úspěšnost svého záměru. V praxi byla CPT aplikována na velmi složité územní problémy.

Příkladem může být Water Forum (Connick, 2003).

Rozvoj nových technologií a internetu vyústil v novou informační dobu (information age), která umožňuje vnímat CPT jako komplexní adaptabilní systém (CAS – complex adaptive system). Tedy neustále se proměňující spleť vztahů, které umožňují flexibilitu a rychlou reakci na nové informace (Innes, Booher, 2010).

Metodika Autor induktivním způsobem a metodou kvalitativního výzkumu mapuje zakotvenou teorii komunikativního plánování. Podrobnou rešerší CPT dochází k vytyčení hlavních prvků, které jsou základem konceptu decentralizované územněplánovací dokumentace na bázi P2P.

Mapování východisek Územněplánovací dokumentaci lze vnímat jako databázi pozemků, jejichž základní jednotky – metry čtvereční – jsou definovány například souřadnicemi GPS. Jedná

PReS 2018 conference papers

45

se tedy o komplexní geoinformační systém, na který jsou nanášeny další vrstvy informací. Z pohledu CPT se stává doplňkem komplexního adaptabilního systému (CAS).

Mezi hlavní základní informace patří vlastnictví jednotlivých jednotek – systém tak může nahradit i katastrální registr. Dalšími vrstvami se mohou stát nejen tradiční regulace a omezení jako výška zástavby, index podlažních ploch, index zastavěných ploch a funkční plochy, ale také složitější omezení, která mohou vyplynout ze vzájemných vztahů v území, jako například zajištění věcných břemen nebo podmínek výstavby směrem k osvětlení či oslunění okolních pozemků a domů, a to i požadavky, které současná legislativa neumožňuje. Například neomezení výhledu ze sousedního bytu nebo uvolnění části pozemku pro veřejný park či zahradu sousedního pozemku.

Každá jednotka v území – metr čtvereční – může být propojena se svým vlastníkem pro účely informování v případě změn v území, prodeje pozemku nebo zároveň pro hlasování k jednotlivým záměrům v okolí. Každý vlastník, bez ohledu na to, zda se jedná o obyvatele, majitele nebo uživatele, má právo ovlivňovat a spoluvytvářet své okolí. Jsou dodrženy předpoklady DIAD – rozmanitost, vzájemná závislost a autentický dialog.

Možnost podílet se na plánování svého bezprostředního okolí navazuje na CPT a zároveň lze jasnými pravidly nastavit, kdy se vlastník stává účastníkem a jaký má jeho hlas v daném řízení váhu. Malé změny v území, jako je stavba rodinného domu, se nemusí dotknout nikoho, případně jen nejbližších sousedů, kteří si v závislosti na dané situaci mohou definovat vlastní požadavky pro případný souhlas. Naopak velké záměry typu přestavby brownfieldů v centru města mohou zapojit širší okolí, které si může společně klást například podmínku vytvoření veřejného prostoru. Shoda v hlasování nemusí dosáhnout 100 %, ale měla by být alespoň na ověřené hranici 75 %, kterou definuje CPT. Shoda nedosahující sta procent zajistí, že si účastníci budou klást přiměřené požadavky, neboť v případě kladení nesplnitelných podmínek riskují své přehlasování.

Koncept decentralizace Nejčastější procesy v plánování jsou dvojího typu – změna v již existující struktuře a návrh dosud nezastavěného území. CPT prokázala, že je možné vyřešit v území velmi složité vztahy mezi účastníky s odlišnými zájmy. Její rozšíření o aplikaci na bázi P2P poskytuje další možnosti použití, veškeré variace není možné predikovat.

Veřejnou správu je možné zapojit do procesu ve stejné roli jako ostatní účastníky.

Může tedy ovlivňovat území dle svých požadavků, zároveň je možné ji při nesmyslných požadavcích přehlasovat. Odpadají byrokratické procesy a zaniká systém DAD. Plánování a rozvoj města se stanou flexibilnějšími a dokážou rychle reagovat na nový

46

PReS 2018 conference papers

rozvoj v území i aplikace typu AirBnB. Všichni účastníci vidí nové záměry ve svém okolí a záměry je tak možné lépe koordinovat. Jedná se o princip, u nějž každý účastník může přesně definovat své představy a přenést je do okolí. Plánování není omezeno jen na vlastnické vztahy.

Literatura BOOHER, David E. a Judith E. INNES, 2016. Network Power in Collaborative Planning. Journal of Planning Education and Research [online]. 21(3), 221-236 [cit.

2018-06-22]. DOI: 10.1177/0739456X0202100301. ISSN 0739-456X. Dostupné z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0739456X0202100301 CONNICK, Sarah,2003. The use of collaborative processes in the making of California water policy. Dizertační práce Environmental Sciences, Policy and Management, University of California, Berkeley ČESKO 2017. Zákon č. 225/2017 Sb. novela stavebního zákona. In: Sbírka zákonů, Česká republika. 2017 GUTTENTAG, Daniel, 2014. Airbnb: disruptive innovation and the rise of an informal tourism accommodation sector. Current Issues in Tourism. 18(12), 11921217. DOI: 10.1080/13683500.2013.827159. ISSN 1368-3500. Dostupné také z: http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/13683500.2013.827159 HABERMAS, Jürgen, c2001. On the pragmatics of social interaction: preliminary studies in the theory of communicative action. Cambridge, Mass.: MIT Press.

Studies in contemporary German social thought. ISBN 02-625-8213-9.

HEALEY, Patsy., c1997. Collaborative planning: shaping places in fragmented societies. Vancouver: UBC Press. ISBN 07-748-0598-6.

INNES, Judith E., 2016. Consensus Building: Clarifications for the Critics. Planning Theory. 3(1), 5-20. DOI: 10.1177/1473095204042315. ISSN 1473-0952. Dostupné také z: http://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1473095204042315 INNES, Judith Eleanor. a David E. BOOHER, 2010. Planning with complexity: an introduction to collaborative rationality for public policy. New York, NY: Routledge. ISBN 02-038-6430-1.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.7

Possibilities of Using Less Frequently Utilized Areas of Railway Infrastructure Možnosti využití málo frekventovaných oblastí železniční infrastruktury

Kristýna Smržová Ústav prostorové tvorby, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: Ing. arch. Barbora Ponešová, Ph.D.

ABSTRACT: This article deals with the legislative, property and financial aspects of railway infrastructure. Many experts says that limiting the network only to its hightraffic-density sections would greatly reduce the cost of maintaining the railways. Financing the infrastructure is one of the biggest disadvantages of rail transportation in contrast to road transportation. What are the possibilities of legislative and property changes in case of less frequently used tracks, and of a possible change of the purpose of use while keeping the track? Could the regions use the new opportunities arising from a change in legislation and use these large unused areas to solve some of the problems of municipalities? Can the potential of railway infrastructure be reused?

These possibilities will be explored by the research by design method and through cooperation with economic experts and students. With their help an ideological proposal will be presented to municipal representatives, relevant politicians, etc.

KEYWORDS: railways; rail infrastructure; legislation; property relations; railway potential ABSTRAKT: Tento článek se zabývá problematikou legislativní, majetkoprávní a finanční stránky železniční infrastruktury. Mnoho odborníků se shoduje na tom, že omezení sítě jen na úseky s vysokou hustotou dopravy by vedlo k velkému snížení nákladů právě na údržbu železničních tratí, které jsou z hlediska financování tohoto druhu dopravy jedním z největších nevýhod oproti dopravě silniční. Jaké jsou možnosti legislativních a majetkoprávních změn v úsecích málo frekventovaných tratí, či případná úplná změna účelu využití při současném zachování kolejí? Mohli by napří-

48

PReS 2018 conference papers

klad kraje použít nové možnosti plynoucí ze změny právních předpisů a využít tyto rozsáhlé podvyužité plochy pro řešení některých problémů obcí? Lze potenciál železniční infrastruktury nově zužitkovat? Tyto možnosti budou zkoumány metodou research by design a spoluprací s ekonomickými odborníky a studenty, s jejichž pomocí by měl vzniknou ideový návrh, který bude předložen zastupitelům obcí, příslušným politickým orgánům atp.

KLÍČOVÁ SLOVA: železnice; železniční infrastruktura; legislativa; majetkoprávní vztahy; potenciál železnice

Úvod Železniční doprava zažila největší rozkvět v 19. století, kdy její extrémní náročnost a nákladnost jejího provozu převyšovaly výhody, které mohla oproti ostatním druhům dopravy poskytnout a to hlavně ohledně množství a hmotnosti převážených nákladů. Není překvapením, že hlavní výsadou železnice byla za průmyslové revoluce přeprava nákladní (uhlí, sůl, průmyslové výrobky, atp.). Od této etapy se požadavky na železniční přepravu proměnily. Na poli osobní i nákladní přepravy vládne automobilová doprava a i objemy a druh převáženého zboží se změnily, obecně se dá říct, že došlo ke zmenšení objemu (i když ne ve všech případech).

Trendy v zahraničí v této oblasti (Francie, Španělsko, Německo, Japonsko, atp.) jsou zaměřeny hlavně na vysokorychlostní osobní železniční přepravu a nákladní železniční přepravu s kontejnerovými překladišti pro případnou finální dojížďku kamionem.

Tyto druhy zaměření železniční dopravy se vyplatí tehdy, pokud je přeprava obsazena a jsou obsluhovány dostatečné vzdálenosti. Česká republika jako stát s malou rozlohou má v poměru k rozloze státu jednu z nejhustších železničních sítí na světě. Tato hustota je tvořena hlavně tzv. lokálkami - převážně krátkými tratěmi propojujícími menší obce.

Tyto tratě nižšího významu vznikaly v letech 1880 - 1910 díky finančním a technickým úlevám tehdy zakotvených v zákonech o místních drahách. Charakterizují je nízké rychlosti (přimknutí dráhy k terénu, malé poloměry oblouků) a horší zabezpečovací zařízení (Pavlíček 2002). V České republice je proto trend vysokorychlostní železnice možno uplatnit pouze na tzv. páteřní tratě - dráhy propojující větší města a disponující hustotou přepravy, která pokryje i náklady na železniční infrastrukturu - tzv. fixní náklady. Takto by náš stát malý rozlohou, ale s výhodnou geografickou polohou, mohl těžit z napojení případných vysokorychlostních tratí na mezinárodní dopravu.

PReS 2018 conference papers

49

Otázkou tedy zůstává, co se stane s lokálními tratěmi a odstavnými kolejemi nádraží a dep, které kvůli menšímu objemu dopravy chátrají, ale zároveň představují obrovské plochy cenných pozemků nezřídka v těsné blízkosti center obcí. Tento problém se logicky dotýká i starých výrobních areálů a dalších brownfieldů, které jsou na železnici ze zištných důvodů časů minulých napojeny. Problematika těchto lokalit je předmětem výzkumu.

Železniční infrastruktura a majetkoprávní vztahy Český železniční systém tvoří zhruba 9463 km tratí, z nichž je 2596 km zařazeno do transevropského železničního systému, regionálních tratí je 4553 km. A nejde jen o kolejové těleso. Součástí infrastruktury je množství budov a dopravních staveb (mosty, tunely, atp) (SŽDC 2018).

Základní legislativní změnou, která proběhla na českých železnicích v tomto dvacetiletí, bylo v souladu se směrnicemi Evropské unie oddělení provozovatele dopravních služeb od vlastníka železniční cesty. Cílem bylo odstranění monopolu jednoho dopravce a zavedení konkurence spolu s nuceným tlakem na vyšší kvalitu služeb, který volná konkurence přináší. Od Českých drah (ČD) byla proto v roce 2003 oddělena Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) a uvedený předpoklad o pozitivní konkurenci funguje jen částečně, protože ČD stále zůstávají dominantním dopravcem (Tomeš 2006). Nicméně tento fakt se v následujících letech změní, protože v roce 2023 skončí dle Evropské komise možnost zadávání smluv jednomu dopravci bez soutěže a v roce 2019 skončí desetileté smlouvy ČD s ministerstvem dopravy týkající se většiny spojů (Sůra 2017) a železnice je prakticky závislá na vnějších dotacích od státu, potažmo EU. SŽDC jako vlastník železniční infrastruktury zodpovídá za její bezpečnost a na její bedra tak padají rozsáhlé investice spojené s fixními náklady na kolejovou strukturu.

Logicky pokud některé tratě nejsou přiměřeně využívány, snaží se jich zbavit a vyřadit je tak z rozsáhlé struktury jí spravované sítě nebo je aspoň pronajmout. Pod tyto dráhy spadají ve velké míře i lokálky a vlečky.

SŽDC je vlastníkem rozsáhlé sítě spojující města, situace je ale poněkud jiná, pokud hledáme majitele většiny nádraží a přilehlých kolejových struktur v obcích, tím jsou ČD. ČD dnes z podobných důvodů jako SŽDC regulují počet svých pozemků.

Nejviditelnějším příkladem je v této souvislosti současná kauza rušení dep a jejich přednostů (hlavně zánik pěti dep v Plzni, Praze, Brně, Olomouci a České Třebové) (Šindelář 2018). Vlastníků drážních pozemků je samozřejmě více, ale žádný z nich nedisponuje, tak značným rozsahem pozemků jako dva výše zmiňované subjekty.

50

PReS 2018 conference papers

Přínos zachování železniční struktury Bylo již zmíněno, že předmět výzkumné otázky se týká hlavně tratí a železničních struktur, které jsou částečně nebo úplně nevyužité. Jelikož tyto pozemky jsou často předmětem prodeje ze strany SŽDC nebo ČD, slušelo by těmto strukturám prozkoumání jiných možností využití, které by ale zároveň nemuselo nutně znamenat zbavování se kolejového tělesa a železničních technologií, jak tomu v současnosti v mnoha případech je. „Ořezávání” (myšleno rozprodávání) železniční struktury probíhá prozatím organicky a chaoticky. Jde vlastně nejčastěji o vyjmutí pozemku/budovy z této rozsáhlé struktury a jeho/její začlenění do okolí, např. vytvoření rodinného domu. Dalším příkladem může být odkoupení zchátralé regionální tratě obcí, která kolejové těleso rozebere a vytvoří místo něj cyklostezku, protože pro trať byla příhodně vytyčena rovina. Uvedené příklady využijí potenciál již vystavěné struktury jen omezeně.

Musíme si nejdříve uvědomit souvislosti. Železniční struktura, navzdory zdánlivé subtilnosti kolejového tělesa, fatálně zasáhla do tvorby krajiny a urbanismu jak ho známe dnes. V podstatě dodnes bydlíme ve městech, která z velké části definovala železnice na základě dostupnosti průmyslových areálů a nádraží a souvisejících příjezdových podmínek (ať už z hlediska přepravy nákladu nebo osob). Automobilová doprava v podstatě neexistovala a železniční doprava zprvu nebyla vhodná pro provoz ve městě a proto byla města plánována s jinými nároky na dopravu, než jaké známe dnes. Navzdory tomu, že železnice masivně ovlivnila krajinu, je považována za druh dopravy, který je environmentálně jedním z nejvýhodnějších.

Dalším zajímavým aspektem jsou podmínky vytvořené pro tento druh dopravy. Tratě a nádražní plochy byly pečlivě plánovány, protože železnice nesnese velké terénní sklony, musí být stavěna pro vysokou zátěž a poloměry oblouků musí být dostatečně široké, aby vlak mohl dosáhnout vyšší rychlosti. Mosty a tunely jsou stavby, které jsou ekonomicky a technologicky náročné a proto se k jejich výstavbě přistupovalo jen s velkým uvážením. Plochy nádraží jsou velmi dobře dostupné, rozsáhlé, s nepatrnými terénními sklony a často se nachází v lukrativních částech obcí. Všechny tyto faktory vytváří určitý potenciál, který vznikl spolu se železnicí a tento výzkum si klade za úkol zjistit, zda je možné jej využít v souvislosti, která by zachovala či možná přetlumočila do dnešních požadavků původní účel věci. V tomto spatřuji možný vklad architektonického vzdělání do jinak ryze technické záležitosti, protože je možné spatřit problematiku v jiných, širších souvislostech než jen přepravně - technických.

Oblast výzkumu se bude týkat zároveň i prozkoumání nových možností při případ-

PReS 2018 conference papers

51

ném vyjímání tratí/ struktur z železniční dopravní sítě, protože tyto struktury zároveň pozbydou řadu omezení a legislativních opatření, které souvisí s provozováním dráhy. Jaký by mohl být přínos zachování kolejového tělesa a železniční struktury v jiných souvislostech než jen přepravních? Jak by mohla například městská část těžit z toho, že půlku rozlohy jejího katastru zaujímá staré nákladní nádraží? Otázky tohoto typu jsou samozřejmě příliš obecné, protože i přes racionální uspořádání železniční struktury a podobnost situací v ní, nelze učinit důvěryhodný závěr bez prozkoumání konkrétního místa a jeho souvislostí.

Metoda výzkumu Z důvodů komplexnosti a složitosti majetkoprávních vztahů, legislativy a rozmanitosti různorodých podmínek v tomto dopravním odvětví je náročné předvídat možnosti či vybrat směr výzkumu. V současnosti neexistuje mechanismus, který by se touto problematikou seriózně a prakticky zabýval. Možný potenciál železniční struktury tak může být bez probádání jednoduše promarněn. Právě proto volím metodu research by design. Výzkum je zaměřen na reálné příklady v reálném prostředí, na kterých je demonstrováno a prakticky vyzkoušeno, jak konkrétně lze alternativně využít železnici a co je v daném případě třeba udělat. Problémy se týkají majetkoprávních vztahů, bezpečnosti, legislativy, grantové politiky, PR, atp. Tato metoda empiricky prověří danou situaci a může tak přinést fakta. Metoda research by design je dnes uznávána jako plnohodnotná metoda výzkumu na předních univerzitách a funguje jako kreativní protipól k vědeckému výzkumu, který přináší analytické podklady.

Výzkum bude cílit na výběr lokalit se zaměřením na nevyužívané plochy nádraží, dep a odstavných kolejových ploch. Součástí bude práce se studenty formou ateliérové výuky, workshopů nebo letní školy.

Seznam literatury PAVLÍČEK, Stanislav. Naše lokálky: místní dráhy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Praha: Dokořán, 2002. ISBN 80-865-6913-6.

SŽDC, 2012. Železnice ČR. sždc [online]. [Cit. 8.7.2018]. Dostupné z: http://www. szdc.cz/o-nas/zeleznice-cr.html TOMEŠ, Zdeněk. Konkurence na železnici. Národohospodářský obzor, 2006: ESF MU Brno, 2006, roč. 2006, č. 4, s. 96-102. ISSN 1213-2446.

52

PReS 2018 conference papers

SŮRA, Jan. Konec monopolu Českých drah. Začne boj o dotačních třináct miliard. ekonomika idnes [online]. [Cit. 8.7.2018]. Dostupné z: https://ekonomika.idnes.cz/dotace-zeleznice-ceske-drahy-miliardy-d8v-/eko-doprava.aspx?c=A170328_2315242_eko-doprava_rts Šindelář, Jan. Dráhy se mění. Po dvaceti letech zruší depa i přednosty. zdopravy [online]. [Cit. 8.7.2018]. Dostupné z: https://zdopravy.cz/drahy-se-meni-po-dvaceti-letech-zrusi-depa-i-prednosty-7313/

Obr. 1. Česká železniční síť (zdroj: vlastní obr.)

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.8

Spatial Features of Exhibition Grounds in the Czech Republic Prostorové kvality výstavních areálů v České republice

Lenka Štěpánková Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Maxmilián Wittmann, Ph.D.

ABSTRACT: The five most important exhibition grounds in the Czech Republic were analysed to discover how their spatial layouts are related to the type of the venue and its connection to the city. Apart from the function and space structure, the historical development, legal status and ownership as well as planning issues were taken into account as they can help to explain specific traits of some of the exhibition grounds and obvious differences between them. During the process emphasis was on the use of open source data so the analysis can be repeated in future with the results being either verified or refined, and so the research can possibly be extended to exhibition grounds in other European cities.

KEYWORDS: fairs; urban research; spatial analysis; exhibition grounds; Czech Republic ABSTRAKT: Průzkum provedený u pěti nejvýznamnějších výstavních areálů v České republice mapuje jejich prostorovou strukturu, způsob zapojení do urbánní struktury a charakter hranic. Zjištěné charakteristiky, jako je využitelnost a míra zastavěnosti, dává do souvislostí s jejich převažující funkční náplní a historickým vývojem. Porovnáváno je také vlastnictví a status území v územněplánovací dokumentaci.

Jako vstupní informace jsou v maximální možné míře využívána volně dostupná otevřená data, aby bylo možné výsledky využít také k porovnání s výstavními a veletržními areály v dalších evropských městech.

KLÍČOVÁ SLOVA: veletržní areály; výstaviště; Česká republika; prostorové charakteristiky

54

PReS 2018 conference papers

Úvod Výběr výstavních a veletržních areálů pro výzkum byl proveden na základě oborových statistik[1]. Kritériem přitom byla velikost areálu a význam v něm pořádaných akcí (mezinárodní veletrhy a celonárodní přehlídky). Nejvýznamnější výstaviště v České republice z tohoto pohledu představují areály v Brně, Českých Budějovicích, Olomouci a v pražských Letňanech. Pro srovnání byl do výběru zařazen také výstavní areál v pražských Holešovicích, který je zajímavý vzhledem ke své historii a dlouhé kontinuální existenci v dané lokalitě[2].

Brno

České Budějovice

Olomouc

název areálu

Výstaviště Brno, BVV

Výstaviště České Budějovice

Výstaviště Flora Olomouc Výstaviště Praha

vznik areálu

1928 - Výstava soudobé 60. léta 20. století, od 70. 50. léta 20. století, od 60. 1891 - Všeobecká zemská kultury v let zemědělská výstava let mezinárodní výstava jubilejní výstava Flora Olomouc Československu Země živitelka

po r. 2000

61 ha

24 ha

44 ha (při akci až 23 ha)

24 ha

9 ha

portfolio akcí

veletrhy, kongresy, odborné konference, výstavy, koncerty a kulturní akce, sportovní akce, firemní eventy

celonárodní zemědělská výstava, veletrhy a výstavy, společenské a kulturní akce, sportovní aktivity

celonárodní zahradnická výstava, kulturní a společenské akce a výstavy, stálé expozice (sbírkové skleníky a parky)

výstavy, koncerty, divadlo a kino, festivaly, rodinné akce, sport, volnočasové aktivity

veletrhy, výstavy, koncerty, festivaly, firemní eventy, kongresy a společenské akce

provozovatel areálu

Veletrhy Brno, a.s.

Výstaviště České Budějovice a.s.

Výstaviště Flora Olomouc, a.s.

Výstaviště Praha, a.s. (do r. ABF, a.s.

2016 INCHEBA EXPO PRAHA spol s. r.o.)

právní forma

akciová společnost

akciová společnost

akciová společnost

akciová společnost

akciová společnost

Statutární město Brno

Podpůrný a garanční Statutární město rolnický a lesnický fond, Olomouc a.s.; vlastníkem PGRLF je Česká republika, práva akcionáře zajišťuje Ministerstvo zemědělství

Hlavní město Praha

soukromý majitel podrobnosti viz poznámka

Veletrhy Brno, a.s.

Výstaviště České Budějovice a.s.

Výstaviště Flora Olomouc, a.s. + Statutární město Olomouc (= plochy městských sadů)

Hlavní město Praha

Výzkumný a zkušební letecký ústav, a.s.

status areálu v ÚPD (podle Hlavního výkresu příslušného ÚP)

ostatní zvláštní plocha (rozdělení na plochu stabilizovanou a návrhovou)

smíšené území s bydlením kolektivního charakteru, s vyšší až nejvyšší mírou městské regulace

plochy veřejného plochy pro kulturní a vybavení, plochy veřejné církevní zařízení rekreace (= plochy městských sadů)

aktuální rozvoj, plány

mezinárodní urbanistická ideová soutěž 2017, rozvojový plán výstaviště masterplan 2017, v přípravě územní studie a nový ÚP města Brna (KAM Brno), plán výstavby nového pavilonu D a rekonstrukce pavilonu C

výzva 2017-2020 modernizace areálu, areál jako volnočasový park; příprava rekonstrukce pavilonu D8 (výroční zpráva 2016)

od r. 2012 probíhající koncepce budoucího využití v r. 2015 nový celková obnova areálu 2016 (IPR Praha) kongresový sál, další jako ukázky zahradní a plány nejsou známy krajinářské architektury, v r. 2014 rekonstrukce pavilonu A, územní studie 2018 (arch.

Zdeněk Sendler), záměr výstavby nového pavilonu B

celková rozloha (podle mapových podkladů)

vlastník společnosti

vlastník pozemků

Praha-Holešovice

Praha-Letňany PVA EXPO Praha

plochy všeobecně smíšené, částečně plochy pro nerušící výrobu a služby

poznámka: ABF a.s. je 100% vlastněná Capital Management Company, a.s; 100% vlastníkem Capital Management Company, a.s. je SP Group a.s.; 100% vlastníkem SP Group a.s. je Ing. Pavel Sehnal zdroj: https://rejstrik-firem.kurzy.cz (vyhledáno 12.8. 2018)

Tab. 1. Přehledné srovnání zjištěných údajů o jednotlivých areálech

PReS 2018 conference papers

55

Zdroje a zpracování dat Výchozí data pro analýzu byla získána prostřednictvím webové služby Cadmapper, která shromažďuje data ze zdrojů typu open source jako OpenStreetMap, NASA nebo USGS[3].

Následně umožňuje stažení souborů ve formátu DXF, který může být dál standardně zpracováván pomocí softwaru typu CAD. Menší soubory dat jsou k dispozici zdarma, větší datové sady je možné získat za poplatek nebo stahovat postupně po částech. Takto získaná prostorová data týkající se výstavních areálů byla převedena do formátu DWG v AutoCADu (verze 2016) a podložena rastrovými externími referencemi dvojího typu: aktuálními ortofotomapovými podklady z webu https://www.google.com a orientačními plánky jednotlivých výstavních areálů, staženými z webových stránek provozovatelů areálů nebo pořadatelů akcí. Smyslem využití ortofotomap je vizuální kontrola relevance získaných datových podkladů. Společně s online verzí map umožňují stanovit hranici zkoumaného území, tj. vymezit celkovou rozlohu výstavního areálu[4]. K vymezení výstavní části areálu pak slouží plánky pořádaných akcí, které rozlišují prostory a budovy určené návštěvníkům od provozního zázemí[5]. Následně je možné v rámci areálu stanovit plochy zastavěné budovami a přistoupit k analýze a interpretaci výsledků. V rámci průzkumu byla porovnávána míra využití, tj. poměr výstavní části areálu k jeho celkové rozloze, a míra zastavění, tj. poměr mezi budovami a volnými plochami.

Obr. 1. Ukázka zpracovaných podkladů. V případě výstaviště v Českých Budějovicích tvoří na jedné straně dobře rozpoznatelnou hranici areálu řeka Vltava, která výstaviště odděluje od centra města. Na straně vzdálenější od města je patrný rozdíl mezi volnou pavilono-

56

PReS 2018 conference papers

vou zástavbou výstavního areálu a strukturou městské zástavby s drobnějšími nájemními a rodinnými domy. Přerušovanou čarou je vyznačena celková plocha areálu, plnou čarou část areálu, ve které probíhají výstavy.

Výsledky srovnání areálů Parametr 1: Významným parametrem, který lze na základě získaných dat porovnávat, je využitelnost areálu. Tou je míněn poměr celkové rozlohy areálu k velikosti jeho výstavní části, tj. části areálu určené pro konání akcí a pohyb návštěvníků.

Tab. 2. Využitelnost: poměr velikosti výstavní plochy k celkové rozloze areálu. Z tabulky je zřejmá také celková velikost jednotlivých výstavišť (seřazeno sestupně).

Největší celkovou rozlohu má brněnský areál, který také z historických důvodů disponuje nejrozsáhlejším technickým zázemím. V Brně se v minulosti (myšleno v období plánované ekonomiky v 50.–80. letech 20. století) konaly rozsáhlé celonárodní přehlídky průmyslu a také se zde centrálně realizovaly expozice určené pro oficiální zahraniční účasti, čemuž odpovídala technická infrastruktura. V současnosti maximální kapacitu areálu využívá pouze několik akcí ročně, z nichž nejvýznamnější je Mezinárodní strojírenský veletrh, pořádaný každoročně od roku 1959. Po zbytek roku se na výstavišti konají menší akce, často zde probíhá více akcí současně.

Příznivého poměru mezi velikostí výstavní části a celkovou rozlohou areálu dosahují obě pražská výstaviště. Tento rys mají oba areály společný, přestože podle jiných parametrů je jejich charakter velmi odlišný. Moderní komerční areál v PrazeLetňanech tvoří kompaktní halová zástavba s minimem volných prostranství, pouze s nezbytnými komunikačními koridory a parkovacími plochami. Výstaviště v PrazeHolešovicích je naopak ukázkou historické urbanistické kompozice se solitérními objekty volně rozmístěnými na parkově upravených prostranstvích. V tomto případě poměr mezi velikostí výstavní části a celkovou rozlohou výstaviště vypovídá o absenci kapacitních parkovacích ploch a minimálním rozsahu technického zázemí.

PReS 2018 conference papers

57

Výstaviště České Budějovice se poměrem celkové rozlohy k velikosti výstavní části podobá brněnskému výstavišti. Zde je tento poměr daný částečně přítomností a velikostí technického zázemí a částečně zahrnutím parkovacích kapacit do celkové rozlohy areálu.

Výjimečná je situace v případě Olomouce, kde na stálém výstavišti s menší rozlohou (oproti ostatním sledovaným areálům) probíhají během roku pouze regionální akce odpovídajícího rozsahu. Třikrát do roka se však při pořádání mezinárodní zahradnické výstavy[6] areál dočasně propojí s městskými sady a tím zvětší na několikanásobek své rozlohy. V případě olomouckého výstaviště je parkování pro návštěvníky řešeno převážně záchytnými parkovišti, která bezprostředně nenavazují na vlastní prostor výstavy, jsou však v docházkové vzdálenosti. Při zohlednění jejich rozlohy by byl rozdíl mezi velikostí stálého výstaviště a prostorem potřebným pro uspořádání velké mezinárodní výstavy ještě výraznější.

Parametr 2: Dalším sledovaným parametrem, který vypovídá o charakteru výstavního areálu, je intenzita zástavby čili poměr mezi plochou zastavěnou výstavními pavilony a jinými budovami a volnými plochami.

Tab. 3. Zastavěnost: srovnání poměrů volných ploch k ploše zastavěné budovami v jednotlivých areálech Výstaviště v Českých Budějovicích, Praze-Holešovicích a Olomouci mají v zásadě obdobný prostorový charakter. Jedná se o rozsáhlé parkově upravené areály s volně rozmístěnými solitérními pavilony. To odpovídá i skladbě zde pořádaných akcí s důrazem na akce společenské a kulturní, případně sportovní. V případě výstavišť v Olomouci a Českých Budějovicích tento charakter areálu koresponduje také s hlavní

58

PReS 2018 conference papers

pořádanou akcí: zemědělské i zahradnické výstavy využívají ve značné míře expozice na volných plochách. V přímém protikladu je areál v Praze-Letňanech provozovaný jako komerční areál, s čímž koresponduje vysoká míra zastavění budovami. Jde de facto o kobercovou halovou zástavbu, srovnatelnou se stavbami pro logistiku nebo výrobu. Mezi těmito dvěma krajními polohami se nachází brněnské výstaviště, kde se v rámci jednoho areálu organicky spojuje historická část s parkovými úpravami a moderní část s halovou zástavbou.

Obr. 2. Srovnání velikosti jednotlivých výstavních areálů a jejich vymezení v rámci struktury města. Dobře patrné jsou rozdíly v charakteru zástavby; zejména je patrná kompaktní halová zástavba areálu Praha-Letňany a rozsáhlé nezastavěné parkové plochy, které využívá pro výstavu Flora olomoucké výstaviště.

Závěr Využitelnost výstavních areálů posuzovaná jako poměr mezi jejich celkovou rozlohou a velikostí plochy využitelné přímo pro výstavní akce se u sledovaných areálů výrazně liší. Roli zde hraje především to, zda má příslušný areál k dispozici rozsáhlejší provozní zázemí v podobě skladů výstavářského vybavení, dílen a podobně (Brno, České Budějovice, částečně Olomouc), nebo zda se zázemí omezuje pouze na nezbytné administrativní prostory (obě pražská výstaviště). Dále je podstatné, zda má výstavní areál na svých pozemcích vyčleněné parkovací plochy pro návštěvníky (Brno, České Budějovice, Praha-Letňany), nebo zda je dopravní obslužnost řešena především v synergii s městem mimo vlastní území výstaviště (Olomouc, Praha-Holešovice).

Dopravní řešení přitom souvisí také s polohou areálu vůči centrální části města a napojením na hromadnou dopravu. Roli hraje i angažovanost státní správy a samosprávy v provozu výstaviště, která zejména v případě olomouckého výstaviště

PReS 2018 conference papers

59

umožňuje veletržní správě využití veřejného prostoru v míře, která by u komerčních subjektů byla nemyslitelná.

Míra zastavěnosti výstavních areálů koresponduje především s typem pořádaných akcí. Na jedné straně škály jsou výstaviště zaměřená primárně na pořádání akcí na venkovních plochách, kde je zastavěnost nízká (Olomouc, České Budějovice).

Na opačném pólu, pokud jde o zastavěnost, je areál v Praze-Letňanech, kde probíhají veletrhy a další akce celoročně a s ohledem na komerční charakter areálu je zde tlak na jeho maximální využití. Výstaviště v Brně a Praze-Holešovicích se této intenzitě využití s ohledem na historický vývoj a přítomnost památkově chráněných budov zdaleka nepřibližují. U obou těchto areálů jsou navíc významnou součástí celku také parkově upravené venkovní prostory, které nabízejí možnost využití pro další typy akcí.

Ze zjištěných údajů dále vyplývá jednota právní formy a v kontrastu k tomu naprostá nejednoznačnost statusu výstavních areálů v územněplánovací dokumentaci. Jedná se zjevně o důsledek faktu, že výstaviště plní vždy více funkcí současně a je pouze na zpracovateli územního plánu, k jaké interpretaci významu veletržního areálu se přikloní.

Poznámky [1] Význam veletržních areálů v České republice byl ověřován na základě statistik oborových institucí: UFI, SOVA ČR a CENTREX. Pro analýzu vlastnických vztahů a ÚPD byly využity následující webové stránky: vlastnické vztahy: https:// rejstrik-firem.kurzy.cz/, vlastnictví pozemků: https://nahlizenidokn.cuzk.cz/, ÚP Brno: https://gis.brno.cz/ags/upmb/, ÚP České Budějovice: http://www.cbudejovice.cz/uzemni-plan-mesta-ceske-budejovice, ÚP Olomouc: www.olomouc.eu/o-meste/uzemni-planovani/novy-uzemni-plan, ÚP Praha: https://plan. iprpraha.cz/cs/metropolitni-plan, a webové stránky jednotlivých veletržních správ (výroční zprávy a obecné informace) [2] Některé výstavní areály mají oficiální název, jiné jsou známější pod názvem svého provozovatele. V kontextu místního pojmenování a značení se zpravidla používá pouze název výstaviště bez další specifikace, pražská výstaviště mají shodně v názvu Praha. V tomto textu jsou proto pro přehlednost jednotlivé areály označovány jednotně podle města, respektive místa. Oficiální názvy areálů a jejich provozovatelů jsou uvedeny v tabulce (Tab. 1).

[3] Informace o službě a podmínkách jejího využití a data ke stažení jsou dostupné na webové stránce https://cadmapper.com/. K dispozici je také více než 200 souborů ve formátu DXF s datovými podklady evropských i světových měst.

[4] Areály mají většinou v území zřetelně patrné hranice, které tvoří významné

60

PReS 2018 conference papers komunikace nebo uliční síť. V nejasných případech lze průběh hranice areálu

zpřesnit s využitím údajů o vlastnictví pozemků a budov, které je možné získat díky službě Nahlížení do katastru nemovitostí. Aplikace je přístupná na stránce https://nahlizenidokn.cuzk.cz/.

[5] Charakteristickým znakem výstavních areálů je jejich variabilita; prostor pro výstavní akce je proto obtížné stanovit naprosto jednoznačně. Rozdíly mezi jednotlivými areály jsou však natolik výmluvné, že menší nepřesnosti ve vymezení ploch nejsou relevantní.

[6] Mezinárodní květinová a zahradnická výstava Flora Olomouc se koná v jarním, letním a podzimním termínu s celkovou roční návštěvností okolo 180 tisíc platících návštěvníků. Zdroj: výroční zpráva akciové společnosti Flora Olomouc, 2015.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.9

The Impact of Fortifications on the Formation and Development of Our Cities Vliv fortifikací na utváření a vývoj našich měst

Vratislav Zíka Ústav urbanismu, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Karel Havliš

ABSTRACT: The founding of the vast majority of cities in the Czech Republic is closely related to the extent and form of their fortifications. For centuries, city walls were a determining force in urbanism, and in many cities their influence is still evident and valid today. This paper summarizes the key principles of the development of urban structures in relation to city fortifications and outlines possible lessons learned from them, which could be applied to current urban planning. The area-based constraint on city development in the past has led to qualitative development of the built-up within the walled area. An important role was played primarily by privileges that supported the economy within the walls. Perhaps such measures could be used for the development of selected areas within present-day cities as well.

KEYWORDS: city walls; medieval cities; urbanism; urban development ABSTRAKT: Založení naprosté většiny našich měst úzce souvisí s rozsahem a podobou jejich opevnění. Po několik staletí tak byly městské hradby určující silou v urbanismu a u mnoha měst je jejich vliv patrný a platný dodnes. Příspěvek shrne klíčové principy vývoje urbanistických struktur ve vztahu k městským fortifikacím a nastíní možná ponaučení z nich plynoucí, která by mohla být aplikovatelná i při současném plánování měst. Plošné omezení rozvoje měst hradbami v minulosti vedlo ke kvalitativnímu rozvoji zástavby uvnitř ohrazeného území. Důležitou roli zde hrála především privilegia podporující ekonomiku uvnitř hradeb, podobná opatření by tedy i dnes mohla být využita k rozvoji vybraných území současných měst.

KLÍČOVÁ SLOVA: městské hradby; středověká města; urbanismus; rozvoj měst

62

PReS 2018 conference papers

Úvod Většina měst na území ČR, která mají více než 5 000 obyvatel, vznikla už ve středověku a jejich pozdější rozvoj byl tedy výrazně ovlivňován existencí, případně vývojem, jejich opevnění. To se tak stalo jedním z nejdůležitějších aspektů určujících způsob rozvoje měst u nás. Vliv hradeb na kvalitu městské zástavby zmizel až s nástupem průmyslového věku v 19. století. Dnes se ovšem zdá, že by našim městům nějaké jasné plošné vymezení spíše prospělo. Nabízí se tedy otázka, jaké principy spojené s opevněním vedly k rozvoji starých měst a jestli by tyto principy mohly být v přenesené formě aplikovány i u současné zástavby.

Vývoj a role městského opevnění Nejranějšími sídly městského typu na území ČR byla keltská oppida a pozdější slovanská hradiště. Obvykle byly vymezeny valy a palisádou, případně dřevohlinitou hradbou s kamennou plentou. Zástavba uvnitř hradišť byla však v podstatě nahodilá a nedá se říct, že by měla nějaký jasný vztah k opevnění (Vondrušková, 2013). Tato situace se změnila až s nástupem vrcholného středověku. Městské hradby byly budovány cca od poloviny 13. století v souvislosti se zakládáním královských a poddanských měst. Stanovení průběhu hradeb bylo zpravidla jedním z prvních kroků při lokaci města a tím i jeho určujícím urbanistickým prvkem. V místě budoucí hradby byla nejprve vyorána hluboká brázda určující rozsah a polohu města v terénu. Klíčovou roli měly cesty a brány, kterými se do ohrazeného města mělo vstupovat. Hlavní ulice ve městě byly vlastně pokračováním dálkových cest mezi jednotlivými městy.

Vedly napříč městem a na jejich křížení pak ležela tržiště – náměstí. Hradby měly tedy přímý vliv na strukturu, velikost i podobu budoucího města a po několik století pak určovaly jeho podobu.

Kromě své primární obranné funkce plnily hradby v životě měst i důležitou roli symbolickou a právní. Měřilo se od nich mílové právo, zajišťující odbyt řemeslných produktů města. Za hradbami platilo městské právo – lidé, kteří zde bydleli, měli jiný společenský status než lidé, kteří bydleli vně, atd. Uvnitř měst také postupně docházelo k rozvoji nových druhů zástavby (Mencl, 1970). Stísněné podmínky a pocit bezpečí vedly k rozvoji patrových domů a souvislé zástavby ulic. Kvůli hrozbě požárů převládly postupně zděné konstrukce. Nahromaděný majetek se projevil výstavbou honosných paláců, klášterů, kostelů a radnic a přejímáním slohových motivů z těchto staveb na měšťanské domy. Hradby tedy nepřímo umožnily rozvoj architektury a urbanismu; v jejich pevném sevření bylo totiž nutné důkladně rozmyslet, co stavět a jak.

PReS 2018 conference papers

63

K masivnímu rozvoji městského opevnění došlo po husitských válkách. Nástup dělostřelby přinesl nové druhy ohrožení, a tím i nové druhy obrany. Území hradebního okruhu se rozrostlo o předsunuté hradby, vnější příkopy a dělostřelecké věže.

Nejzranitelnější místa hradeb – brány – byly opatřeny rozsáhlými barbakany (Tábor, Kadaň). Součástí opevňovacích prací bylo i budování rybníků, kanálů a náspů (Telč, Polička, České Budějovice, Jindřichův Hradec). Z obranných důvodů bylo kolem hradeb udržováno ochranné pásmo zamezující zástavbě, kterou by mohl využít nepřítel.

Rozsáhlá předměstí, zajišťující hospodářský chod a zásobování města, se tak utvářela především před městskými branami.

V dalších staletích však začaly středověké systémy opevnění zaostávat za vývojem vojenské techniky. Tyto nedostatky se naplno projevily během třicetileté války, kdy se objevily nové obranné prvky proti dělostřelbě – bastiony. Paradoxně jako první je stavěla švédská armáda k opevnění dobytých měst (např. Olomouc, Jihlava, Hradec Králové). Císařská strana reagovala obdobným opevněním Prahy, Českých Budějovic, Plzně a Brna. Tyto systémy byly ale plně rozvinuty až v 18. století při opevňování zemských pevností před pruskou hrozbou (Olomouc, Hradec Králové) nebo výstavbě pevnostních měst Terezín a Josefov. O sto let později ale po prohrané válce v roce 1866 císař František Josef I. všechny zemské pevnosti zrušil (Macoun, 2012).

Bourání hradeb a expanze měst Mnohde zanedbané a rozpadající se středověké opevnění začali lidé rozebírat na stavební materiál již dříve – opravdu plošné bourání hradeb ale nastalo až v závěru 19. století. Hlavní příčinou bylo rychlé rozrůstání měst a snaha propojovat jádra měst s novou výstavbou. Zlepšování průjezdnosti úzkých a zalamovaných vstupů do města vedlo k prvořadému bourání často historicky i architektonicky velmi cenných bran a barbakanů (např. v Bologni středověké brány zachovali tím, že kolem nich udělali kruhové objezdy). Úplné likvidaci městských hradeb zabránily často jen terénní překážky neumožňující rozvoji města a vznik památkové ochrany.

U nás se nejčastějším modelem transformace hradebních okruhů stala jejich proměna v parky a okružní třídy. Velký vliv měl i příklad Vídně v umisťování veřejných a kulturních budov do prostoru zrušených hradebních předpolí. Nezastavitelnost hradebních pásů v minulosti tedy posloužila jako jistá forma územní rezervy. I díky tomu se v mnoha městech dochovaly alespoň úseky starého opevnění (Čáslav, Znojmo, Jindřichův Hradec).

S příchodem průmyslové revoluce však města získávají nové „hradby“ v podobě železničních těles a průmyslových areálů, které zásadním způsobem ovlivnily urbanistické struktury měst a možnosti jejich rozvoje (Brno, Pardubice). Dnes takovéto

64

PReS 2018 conference papers

neprostupné bariéry blokující urbanistický rozvoj měst představují především dálnice a rychlostní komunikace ohrazené protihlukovými stěnami. Ty ale bohužel svým lineárním charakterem generují spíše nekvalitní rozvolněnou a chaotickou zástavbu, o kterou se vlastně nikdo nezajímá – na které jakoby nezáleželo, přestože tvoří značnou část zastavěného území měst. Tyto stavby tedy vytvářejí přesný opak toho, co generovaly uzavřené hradební okruhy.

Principy Hlavním principem plynoucím z určení nepřekročitelných hranic reprezentovaných fenoménem městské hradby je ostré rozdělení území na části „uvnitř“ a „venku“. Toto rozdělení má zásadní vliv na psychologii prostoru, chování lidí i ekonomiku – prostor vymezený jako „uvnitř“ je totiž zákonitě nesrovnatelně menší než prostor „venku“ a tím se stává cennějším, vzácnějším a důležitějším – obzvlášť pokud se zde koncentruje více hodnot najednou (kulturní, historické, správní, společenské apod.). Důležité je, aby toto rozdělení bylo pokud možno ostré a jednoznačné, aby nedocházelo k drobení a vytrácení významu v okrajových oblastech.

Proto aby tento princip fungoval, nemusí být rozdělení artikulováno pouze fyzickým způsobem. Mnohdy stačí pouhé formální označení a uznání platnosti takovéto hranice. Příkladem mentálních či formálních hranic, které přímo ovlivňují urbanismus, mohou být hranice katastrů, ochranné zóny a pásma, cenové mapy a chráněná území. Výhodou fyzického rozdělení ovšem je, že je v prostoru jasně viditelné a nedá se o něm spekulovat.

Ponaučení aplikovatelná v současnosti Vzhledem k tomu, jakou roli hrálo opevnění v utváření tradičních měst, by možná bylo užitečné zamyslet se nad tím, jestli by nešly některé jeho principy aplikovat v současném urbanismu. Na prvním místě lze jistě jmenovat zamezení plošné expanzi měst. Stanovení pevné hranice toho, co je ještě město a co už ne, by mělo mít obdobné důsledky, jaké měly na vývoj měst hradby – zahuštění zástavby uvnitř hranic, zvýšení hodnoty pozemků a staveb a tlak na zkvalitňování stávající zástavby. Hlavní motivací rozvoje uvnitř ohraničených oblastí by byly právní a administrativní pobídky a jiná zvýhodnění oproti území „venku“. Je důležité zdůraznit, že motivace by měla mít formu „privilegií“, nikoliv zákazů. Například, že uvnitř by neplatily normativní požadavky na parkování, proslunění, hlukové limity, jak s tím nyní již experimentují v Praze. Stavba obytných domů by byla osvobozena od daně apod.

Formovat zástavbu pomocí podpory toho, co chceme aby vzniklo se jeví jako lepší metoda, než zakazování toho, co nechceme. Pozitivní motivace má totiž jen několik

PReS 2018 conference papers

65

snadno definovatelných zásad, zatímco zákazy mohou pokračovat donekonečna, aniž by vedly k lepším či kýženým výsledkům.

Tyto principy by bylo možné s výhodou využít např. při rozvoji polycentrických měst.

Kolem jednotlivých jader by byly vyznačeny hranice, které by posílily jejich identitu jako samostatných částí většího města. Zástavba mezi nimi a podél jejich spojnic by měla charakter předměstí a zbylé volné prostory by zůstaly chráněny pro parky a k rekreaci.

Další možností je vyhlášení „dočasných hradeb“ jako nástroje iniciace rozvoje určitého území podle výše popsaných principů. Zvýhodnění vybrané lokality by mohlo mít platnost např. 10–20 let, poté by mohlo být zrušeno. Jistým příkladem může být současný projekt „superbloků“ v Barceloně.

Zavěr Opevnění měst hrálo klíčovou roli ve vývoji urbanismu až do 19. století. Jisté omezení výstavby, které hradby způsobily, bylo katalyzátorem kvalitativního rozvoje a zahušťování měst uvnitř hradeb. V současné době tvoří podobné bariéry převážně dopravní stavby, jejich účinek na urbanismus je ale veskrze negativní a vede naopak k degradaci prostředí a ředění měst. Principy spojené s pevnou hranicí měst by mohly být do budoucna nástrojem iniciace rozvoje problematických míst ve městě. Především díky změně ekonomicko-právních pravidel platících uvnitř ohrazených území.

Obr. 1. Telč - hradby a rybníky jako součást fortifikace města jasně vymezují historické jádro. Dobře patrná je i struktura historických předměstí doplněná moderní rozvolněnou zástavbou. Dosud nepřekročenou novodobou hranici města tvoří železnice. (archiv autora)

66

PReS 2018 conference papers

Obr. 2. Jihlava - ideální příklad vztahu opevnění a urbanistické struktury – dodnes stojící středověké hradby vymezují historické jádro, předměstská zástavba odráží průběh dnes již zaniklých bastionů (archiv autora)

Obr. 3. České Budějovice - historické město je jasně odděleno vodou a stopou bastionů od novější zástavy, která se rozvíjela především směrem k nádraží (archiv autora)

PReS 2018 conference papers

67

Obr. 4. Brno - bývalé plochy opevnění dnes zaujímají parky s veřejnými budovami po vzoru Vídně. Barokní opevnění Špilberku je však v terénu dosud dobře patrné.

Hranicí rozvoje města na jihu je železniční viadukt. (archiv autora)

Zdroje MACOUN, Jiří, 2012. Dějiny opevňování v Čechách a na Moravě. Brno: CPress.

Stručná historie. ISBN 978-80-264-0110-0.

MENCL, Václav, 1970. Města, hrady a zámky. Praha: Odeon.

VONDRUŠKOVÁ, Alena a Vlastimil VONDRUŠKA, 2013. Město. Praha: Vyšehrad.

Průvodce českou historií. ISBN 9788074293467.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.10

Terraformation of Mars Teraformace Marsu

Michael Gabriel diplomová práce byla obhájena v roce 2018 Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně vedoucí práce: Ing. arch. Jan Mléčka, Ph.D.

ABSTRAKT: Osídlení Marsu je pro lidstvo existenčně důležitý úkol, a ve stejné míře důležitý i ve smyslu poznání, je prvím krokem člověka mimo náš planetární systém.

Celá problematika osídlení Marsu se skládá z mnoha problémů již vyřešených, řešitelných a zatím neznámých. Jak v jednotlivých problémech, tak v celém plánu osídlení, existuje nepřeberné množství řešení, ale dají se shrnout do tří hlavních skupin úkolů: dostat lidi na Mars, udržet se na Marsu na živu, udělat z Marsu planetu obyvatelnou pro člověka.

Třetí ze tří hlavních skupin úkolů je nejzajímavější, časově nejnáročnější, ale, i když se to nezdá, principiálně nejjednodušší. V principu tohoto úkolu jde o to, ohřát Mars, čímž se odstartuje řetězec procesů, které povedou k obnovení husté atmosféry, dále je třeba přidat život, pokud tam už není, a ten se během následujících 100 000 let (±10 %) postará o dýchatelnou atmosféru pro člověka.

S ohříváním planety má lidstvo čerstvé zkušenosti a zatím se zdá, že to umí velmi dobře. Zbývají otázky k vážné diskuzi: Jestli do tohoto procesu zasahovat. Když zasahovat, tak jak? Urychlit, tento proces? Jak ho provázat s lidskou přítomností?

V této práci předpokládám, že jsme se rozhodli pro kolonizaci Marsu a jeho teraformaci.

Cílem této práce bylo navrhnout autonomní systém, který bude založený na místních zdrojích a minimálně závislý na importu ze Země. Tento systém bude založen na existujících, nebo v blízké době vyvinutelných technologiích. V porovnání s konkurenčními postupy by měl být šetrný k prostředí, slučitelný se souběžnou kolonizací a méně závislý na zásobování ze Země.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.11

Traditionalism at Universities, Colleges and in Practice: Urbanism, Architecture, Sculpture, Ornament, Painting and Design Tradicionalismus na vysokých školách a v praxi: urbanismus, architektura, sochařství, ornament, malířství a design Emil Adamec Ústav teorie architektury, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. PhDr. Martin Horáček, Ph.D.

ABSTRACT: Traditionalism combines urbanism, architecture, sculpture, ornament, painting, and design into one complex. According to statistics, the public favours traditional architecture and urbanism. Traditional design, computer technology, a scientific approach to theory, ornament in architecture, and scaling in urbanism are the proposed solutions here. Vitruvius, Palladio, Camillo Sitte, Léon Krier, Roger Scruton or Nikos A. Salingaros, medieval cities, and imperial or New Urbanism offer sustainability, and quality design. In heritage conservation, traditionalism provides an alternative to the Venice Charter and the Athens Charter. Accredited schools of architecture, art and design will be asked whether traditionalism is being taught at their institutions.

Workshops and courses in traditionalism for students might support a specialized field of study, interdisciplinary cooperation and exchange between schools. Keeping local traditions is important for human existence, cultural maturity and a healthy lifestyle.

KEYWORDS: traditionalism; urbanism; architecture; sculpture; ornament; design ABSTRAKT: Tradicionalismus spojuje urbanismus, architekturu, sochařství, ornament, malířství a design v jeden celek. Podle statistik veřejnost upřednostňuje tradiční architekturu a urbanismus. Navrhovanými řešeními jsou tradiční navrhování, počítačová technologie, vědecký přístup v teorii, ornament v architektuře nebo odstupňovaná měřítka v urbanismu. Vitruvius, Palladio, Camillo Sitte, Léon Krier, Roger Scruton nebo Nikos A. Salingaros, středověká města a císařský nebo Nový urbanismus nabízejí udržitelnost a kvalitní design. Tradicionalismus v památkové péči představuje alternativu Benátské charty nebo Aténské charty. Akreditované školy architektury, umění a designu budou požádány, aby odpověděly na to, zda se tradici-

PReS 2018 conference papers

71

onalismus vyučuje v jejich institucích. Workshopy a vyučovaný předmět tradicionalismus pro studenty mohou nabídnout otevření samostatného oboru, mezioborovou spolupráci a výměnu mezi školami. Udržování místních tradic je důležité pro lidskou existenci, kulturní vyspělost a zdravý způsob života.

KLÍČOVÁ SLOVA: tradicionalismus; urbanismus; architektura; sochařství; ornament; design

Úvod Cílem tohoto příspěvku je obhajoba tradicionalismu, jeho estetických kvalit, dlouhodobé udržitelnosti a prospěšnosti pro zdraví. Nabízeným řešením strohosti modernismu nebo problému smíšené ulice může být Nový urbanismus, vrstvený urbanismus a tradicionalismus na školách a ve stavební praxi, dle tradice beaux-arts. Veřejností upřednostňovaná tradiční architektura a pěší ulice jsou v kontrastu s výukou na školách a architektonickou produkcí (výškové a parametricky modelované budovy, město pro automobily atd.). Ani pasivní domy nejsou dlouhodobě udržitelné, včetně zdravotních rizik s nimi spojených (Hasselaar R., 2008). Je patrná absence ornamentu v architektuře. Počítačové aplikace pro architekty nejsou přizpůsobeny tradicionalistickému navrhování (absence nadstaveb, knihoven s tradicionalistickými stavebními detaily a propojením mezi aplikacemi atp.). Je navrženo spojení architektury s ornamentem, staveb zdravých, příjemných, krásných a trvanlivých. Tradicionalismus na školách (beaux-arts) spojuje oddělené disciplíny, včetně zařazení digitálních postupů. Tradicionalismus na školách kromě výuky řádu a slohu nabízí v teorii architektury i zastoupení vědy (Salingaros N. A., 2017). Tradicionalismus na vysokých školách je alternativou k modernismu jako regulérní, plnohodnotný směr umělecké disciplíny. Je založen na principech směru beaux-arts (Egbert D. D., 1980), jehož atributy jsou klasický řád a vysoká umělecká hodnota, na rozdíl od modernismu, kde ve skutečnosti (nehledě na teorii) převládá povrchnost a odcizení (Scruton R., 2013). Minulé modernistické století nemusí nutně být dogmatem i pro současnou a budoucí architektonickou tvorbu. Pokračování v předchozí tisícileté tradici architektury není anachronismus. Tradicionalismus je logickým a dlouhodobě udržitelným řešením (Krier L., 1998). Tradiční stavby jsou ověřené staletími. Biologická a duchovní podstata člověka není přizpůsobena modernismu. Je vědecky dokázáno, že pobyt ve strohém a nekomplexním moderním prostředí má negativní dopady na zdraví člověka a celé společnosti. Urbanismus, architektura, umění a design každodenně ovlivňují naše životy a zdraví. Moderní výstavba, vytržená z kontextu

72

PReS 2018 conference papers

přírodního prostředí, postrádá pozitivní energii (Salingaros N. A., 2017). Povrchová automobilová doprava ve městech úplně změnila zkušenost z ulice a význam chodců.

Namísto příjemného zážitku z pobytu na ulici je chodec nucen neustále sledovat všudypřítomnou automobilovou dopravu (dopravní provoz, hluk, exhalace, překážející parkující automobily atd.). Ani situace a výuka v současném urbanismu nejsou dostatečně uspokojivé. Koncept smíšené ulice, kde chodci, cyklisti, tramvaje a automobily sdílejí jednu ulici, je rušivý a nemůže uspokojovat nikoho. Předchozí „inovace“ dopravní sítě, tj. rozšíření a narovnání silnic a ulic a solitérní kompozice výškových staveb bez přihlédnutí k uměleckým zásadám, změnily moderní města na neobyvatelná. (Sitte C., 2012). Nový urbanismus, založený na tradičním navrhování, nabízí dlouhodobé řešení, které vytváří příjemné a lidské prostředí a současně řeší problémy způsobené nevhodným parcelováním a zónováním měst (Krier L., 1998). Vrstvený urbanismus počítá s rozvojem měst nikoli do výšky, tj. solitérní nebo panelovou výstavbou, ale do systému hustých pěších ulic, kde veškerá automobilová doprava je vedena pod zemským povrchem. Po povrchu by kromě chodců pouze jezdily tramvaje, cyklisté a taxislužba využívající elektrické automobily. V nouzových případech běžná vozidla policie, záchranné a požární služby.

Zhodnocení současného stavu Současné modernistické směřování výtvarných škol je poznamenáno rozdělením jednotlivých oborů, které spolu málo komunikují. Umělecké artefakty se umísťují do galerií namísto toho, aby byly součástí architektury a urbanismu. Ani spojení modernistické architektury s uměním není ideální. Výsledkem se stává chaos, strohost, sterilita. Ve srovnání s kvalitními tradicionalistickými figurálními sochami působí moderní, konceptuální umělecká díla v prostoru ulice rušivě nebo banálně. Překvapivě se tradicionalismus nevyučuje téměř na žádných státních školách, i když statistiky potvrzují, že veřejnost upřednostňuje tradiční budovy před moderními (Adam R., 2009). Na školách architektury jsou naopak tendence k navrhování výškových budov a trend parametrického modelování v architektuře, tj. modelování za použití nástrojů Rhino a Grasshopper (Schnabel M. A., 2007), nebo se testuje architektura, která se jakoby stává sochou (Goldberger P., 2015). Jakkoli tato idea může znít sympaticky, výstupy tak uspokojivé nejsou. Architektura samotná totiž nemůže suplovat absenci sochy a ornamentu v architektuře (Moussavi F., 2006). Parametrický design je v původní tradiční zástavbě cizím prvkem. Chybí přirozený řád, sloh, symetrie, odstupňovaná měřítka nebo fraktály (Salingaros N. A., 2017). Moderní stavební tendence v arabském světě nebo východní Asii nemusí být vhodné pro Evropu, kde jsou jiné prostorové, kulturní a historické skutečnosti. Projekt rozsáhlého parametrického komplexu v centru Prahy je toho příkladem (Bečková K., 2016). Pasivní a nulové domy také nejsou zárukou udržitelnosti. Tyto projekty vedou ke konstrukcím s nevyhnutelnou závislostí na dovážených technologiích a elektřině, které jsou

PReS 2018 conference papers

73

z dlouhodobého hlediska neudržitelné. Pasivní domy jsou též spojovány se zdravotními riziky (Hasselaar R., 2008). Na základě Benátské charty a Aténské charty jsou moderní ocelové, betonové a skleněné prvky začleňovány do původních tradičních budov, což z estetického a morálního hlediska nemá smysl (Hardy M., 2009). Obnova historických budov v tradičním stylu je zdaleka nejlepším řešením. Již dávno neplatí, že v tradičním navrhování musí být používány pouze tradiční designérské techniky, tj. kresba, malba, ruční modelování. Počítačové aplikace jako Revit (Aubin P., 2013), Archicad (Graphisoft, 2011), Rhinoceros (Congdon R., 2015), Solidworks (FastBrick Robotics, 2018), Vectorworks (O’Skea S., 2013), SketchUp (Heuman F., Lyhagen A., 2015) a Autocad (CAD Blocks, 2018) lze přizpůsobit tradicionalistickému navrhování. Aplikace navíc mohou být rozšířeny prostřednictvím nadstaveb, knihoven a propojení s dalšími aplikacemi, jako jsou ZBrush (Holmes S., 2018), 3DCoat, Cinema 4D. Ovšem nejvhodnějším řešením je vytvoření aplikace pro klasický design – Clasicad.

Navrhované řešení Tradicionalismus kromě klasického řádu a symetrie spojuje architekturu s ornamentem. Výsledné stavby jsou zdravé, příjemné a krásné. Jsou také velmi trvanlivé, protože vydrží odolávat přírodním elementům po mnoho staletí (Watkin D., 2006).

Výuka tradicionalismu na vysokých školách spojuje oddělené disciplíny jako urbanismus, architektura, sochařství, ornament (Weil C., Weil T., 2009), malířství, design a umělecké řemeslo do jednoho oboru. Kombinované navrhování od fyzické formy za použití kresby, akvarelu či modelování ze sádry k formě digitální za použití 3D skenování, aplikací ZBrush, 3D Coat, Cinema 4D, Rhinoceros nebo CAD, 3D tisku a CNC a zpět k fyzické formě ručním dokončením detailů a ornamentu v architektuře zaručuje komplexitu a soudobé řešení. Vědecká metoda v teorii architektury obhajuje potřebu tradicionalismu. Je vědecky dokázáno, že pobyt v komplexním prostředí má pozitivní zdravotní účinky na lidské zdraví. Tradiční stavby, ornament a fraktály jsou pro zdravou architekturu nezbytné (Salingaros N. A., 2017). Ve výuce by si studenti architektury vyzkoušeli současné tradicionalistické postupy (Horáček M., 2013). Podobně probíhá výuka například na Škole architektury Notredameské univerzity v USA. Smyslem výuky je posílení znalostí v oblasti současných tradicionalistických uměleckých směrů. Studenti se seznamují s principy tradicionalismu a soudobých designérských postupů v modelaci tradičních architektonických a sochařských prvků. Porovnávají též rozdíly mezi tradicionalismem a modernismem.

Učí se řád, sloh, ornament a symetrii dle principů beaux-arts (Naylor G., 1980). Zároveň učí se práci s digitálními technologiemi, skenování objektů, digitálnímu sochařství (Frischer B., 2012) a počítačovému modelování. Ve výuce v českém prostředí by studenti mohli nakonec navrhnout tradicionalistickou budovu na místě, kde v současnosti stojí moderní stavba. Návrh by převedli do akvarelových kreseb, fyzického a digitálního modelu a technických výkresů.

74

PReS 2018 conference papers

Závěr Zásady tradicionalismu jsou plně použitelné i pro dnešní dobu. Považovat tradicionalismus za staromilství, anachronismus nebo imitaci, které v současnosti nemají co nabídnout, je mylné (Smith G. S., Terry F., 2012). Počátky definování kvalitní architektury najdeme již u Vitruvia (Rowland I. D., Howe T. N., 2001) a později u Palladia (Palladio A., 2002). Jejich teorie byly úspěšně aplikovány architekty v mnoha generacích, po staletí. Umělecké směřování v oblasti urbanismu klasicky charakterizoval Camillo Sitte.

Jeho zásady jsou stále platné a použitelné i dnes. V současnosti Christopher Alexander a Nikos A. Salingaros definují patnáct vlastností, které má vykazovat každá kvalitní architektura i každé kvalitní město. Významné jsou také práce současného konzervativního filozofa sira Rogera Scrutona (Scruton R., 2013), který přesně pojmenovává problémy v současné architektuře, hudbě, estetice a filozofii i v současném umění. V rámci doktorského výzkumu bude rozeslán dotazník jednotlivým školám umění a architektury, který zmapuje současnou situaci související s aktivní výukou tradicionalismu nebo zájmem o něj. Tradicionalismus nabízí lépe řešený životní prostor, nadčasovost, estetickou krásu, dlouhodobou udržitelnost a trvanlivost po budoucí staletí.

Obr. 1. Traditionalism at universities, colleges and in practice (Zdroj: archiv autora)

PReS 2018 conference papers

75

Použitá literatura ADAM, Robert. YouGov survey published this week suggests people prefer traditionally designed buildings. 2009. YouGov Poll. https://www.adamarchitecture. com/images/PDFs/YouGov%20survey_Oct09_results&followup.pdf AUBIN, F. Paul, 2013. Renaissance Revit: Creating Classical Architecture with Modern Software. První vydání. Oak Lawn: G3B Press. 474 s. ISBN 978-1492976592 BEČKOVÁ, Kateřina. Administrativní budova Na Florenci včetně připojení na technickou infrastrukturu, Praha 1. Praha. 2016. Klub za starou Prahu. Čj. MHMP 1267822/2016/EIA/1014/Žá http://www.zastarouprahu.cz/webdata/922FCAA6-2352-4A40-800B-F7EE9E1544E7.pdf CAD BLOCKS. Classical Architectural Orders. CAD - block. 2018. https://cad-block. com/217-classical-architectural-orders.html CONGDON, Roark. Modeling Architectural Columns in Rhino. Pluralsight. 2015. https://www.pluralsight.com/courses/modeling-arch-columns-rhino-2239 DREXLER, Arthur, 1977. The Architecture of the Ecole des Beaux-Arts. První vydání.

Cambridge: MIT Press. 525 s. ISBN 978-0870702440 EGBERT, Donald Drew, 1980. The Beaux-Arts Tradition in French Architecture: Illustrated by the Grands Prix de Rome. Luxusní vydání. Princeton: Princeton University Press. 240 s. ISBN 978-0691101064 FASTBRICK ROBOTICS. The Architectural Designer add-on (TAD). FBR. 2018. https://www.fbr.com.au DIGITAL APPLICATIONS IN ARCHAEOLOGY AND CULTURAL HERITAGE. Řím: Istituto per le tecnologie applicate ai beni culturali (CNR ITABC). 2012.

ISSN 2212-0548 GOLDBERGER, Paul, 2015. Building Art: The Life and Work of Frank Gehry. První vydání. New York: Knopf. 528 s. ISBN 978-0307701534 GRAPHISOFT. Classics modeled with Archicad - Wells Cathedral, Wells, Somerset, England. 2011. https://www.youtube.com/watch?v=5R_l7GlRAsk HARDY, Matthew, 2008. The Venice Charter Revisited: Modernism and Conservation in the Postwar World. Nové vydání. Newcastle: Cambridge Scholars Publishing. 791 s. ISBN 978-1847186881 HASSELAAR, Evert, 2008. Health risk associated with passive houses: An exploration. In: Indoor Air 2008. Copenhagen: Paper ID: 689. https://www.isiaq.org/docs/ papers/689.pdf HEUMAN, Felix; LYHAGEN Anders. Classical architecture modelling in SketchUp. 2015. https://www.youtube.com/watch?v=Y5nEN602U4A HOLMES, Steve. Re-Create Classical Sculptures With ZBrush. 3D Artist. 2016. https://www.3dartistonline.com/news/2016/07/re-create-classical-sculptures-with-zbrush/

76

PReS 2018 conference papers

HORÁČEK, Martin, 2013. Za krásnější svět: Tradicionalismus v architektuře 20. a 21. století. První vydání. Brno: Barrister & Principal - VUTIUM. 448 s. G3B Press.

474 s. ISBN 978-8074850028 JOHNSON, Philip; WIGLEY, Mark, 1988. Deconstructivist Architecture. New York: The Museum of Modern Art. 104 s. ISBN 087070298X KRIER, Léon, 1998. Architecture: Choice Or Fate. Winterbourne: Papadakis. 208 s.

ISBN 978-1901092752 MOUSSAVI, Farshid; KUBO, Michael, 2006. The Function of Ornament. New York: Actar Publishers. 192 s. ISBN 978-8496540507 NAYLOR, Gillian, 1980. The Arts and Crafts Movement. Cambridge: MIT Press. 208 s. ISBN 978-0262640183 O‘SKEA, Sean. Greek Pavilion Model Tutorial for Vectorworks. 2013. https://www. youtube.com/watch?v=qOGhsjRTjIo PALLADIO, Andrea, 2002. The Four Books on Architecture. Cambridge: MIT Press.

472 s. ISBN 978-0262661331 ROWLAND, Ingrid D.; HOWE Thomas Noble, 2001. Vitruvius: Ten Books on Architecture. Cambridge: Cambridge University Press. 352 s. ISBN 978-0521002929 SALINGAROS, Nikos Angelos, 2017. Sjednocená teorie architektury: Forma, jazyk, komplexita. Brno: VUTIUM - Barrister & Principal Publishing. 404 s. ISBN 9788074851384 SCHNABEL, Marc Aurel. Parametric Design in Architecture. In: Computer-Aided Architectural Design Futures (CAADFutures) 2007: Proceedings of the 12th International CAADFutures Conference. Dordrecht: stránky 237-250. DOI 10.1007/978-1-4020-6528-6_18. ISBN: 978-1402065279 SCRUTON, Roger. Why Beauty Matters. Londýn: BBC. 2009. https://www.bbc.co.uk/ programmes/b00p6tsd SCRUTON, Roger, 2013. The Aesthetics of Architecture. Princeton: Princeton University Press. 320 s. ISBN 978-0691158334 SITTE, Camillo, 1995. Stavba měst podle uměleckých zásad. Brno: ÚÚR, ABF. 111 s.

ISBN 9788087318218 SMITH, George Saumarez; TERRY Francis. Classical architecture in modern times.

London: TEDx Talks. 2012. https://www.youtube.com/watch?v=FgMOSVyjgQY&vl=en WATKIN, David, 2006. Radical Classicism: The Architecture of Quinlan Terry. První vydání. New York: Rizzoli. 208 s. ISBN 978-0847828067 WEIL, Claudia; WEIL Thomas, 2009. Geometric Ornament in Architecture, Art & Design. Atglen: Schiffer Publishing. ISBN 978-0764333798

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.12

Sustainable Earthen Architecture Udržitelná hliněná architektura

Lenka Bažík Ústav stavitelství, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. Ivana Žabičková, CSc.

ABSTRACT: Sustainable architecture must meet environmental, sociocultural and economic criteria. Based on analysis and interpretation, this paper explores to what extent earthen building material meets these categories. Earth is a traditional, environmentally friendly, recyclable material that has a positive effect on human health.

The aim of this paper is to evaluate earthen building material in terms of sustainable architecture.

KEYWORDS: sustainable architecture, earthen building material, environmentally friendly architecture ABSTRAKT: Trvale udržitelná architektura má splňovat kritéria environmentální, sociálně-kulturní a ekonomická. Tento článek zkoumá na základě analýzy a interpretace, do jaké míry hliněný stavební materiál naplňuje zmíněné kategorie. Nepálená hlína je materiál tradiční, šetrný k životnímu prostředí, recyklovatelný a má pozitivní vliv na zdraví člověka. Cílem článku je zhodnotit hliněný stavební materiál z hlediska trvale udržitelné architektury.

KLÍČOVÁ SLOVA: trvale udržitelná architektura, nepálená hlína, ekologická architektura

78

PReS 2018 conference papers

Úvod Trvale udržitelný rozvoj je významné téma posledních let, které zasahuje téměř do všech odvětví společnosti. Stavební průmysl spotřebuje celosvětově 36 % energie a vyprodukuje 39 % emisí oxidu uhličitého (CO2) (Abergel et al. 2017), tedy více než jakékoliv jiné odvětví.

Udržitelné budovy jsou charakterizovány nižší spotřebou energie, materiálů, vody a dalších zdrojů a využíváním takových materiálů, které mají menší negativní dopady na životní prostředí. Může se zdát, že nejekologičtější jsou budovy, které mají solární panely na střeše, větrné turbíny atd. Je to ale přesně naopak. Nejšetrnější k životnímu prostředí jsou budovy zpravidla tiché a nenáročné, které chytře využívají denní osvětlení, přirozenou ventilaci a další pasivní formy řízení vnitřního prostředí (Bothwell 2015).

Hlína je jeden z nejstarších stavebních materiálů na světě. Z nepálené hlíny se stavělo již před deseti tisíci lety, na našem území se používání hlíny ve stavebnictví rozšířilo především v 17. a 18. století (Žabičková 2003). Přitom je jasné, že udržitelnost stavebních materiálů závisí na místním kontextu (Caldera et al. 2011). Dnes se na našem území nachází tisíce staveb, kde je použita nepálená hlína, a tento počet neustále roste. Zvýšenou poptávku po přírodních materiálech lze mimo jiné přičíst i zájmu lidí o vlastní zdraví.

Cílem článku je na základě analýzy a interpretace zjistit, zda je hliněná architektura trvale udržitelná a na základě jakých kritérií lze tuto udržitelnost posuzovat.

Kritéria hodnocení trvale udržitelné architektury z hlediska použitého stavebního materiálu Výzkum trvale udržitelné hliněné architektury byl proveden analýzou a interpretací dostupných zdrojů poznání, především analýzou odborné literatury, celosvětových certifikací udržitelné výstavby a obecného poznání. Analýza zdrojů se kromě obecných principů trvale udržitelné architektury musela zúžit na takové odvětví, které souvisí se stavebním materiálem a kde tedy lze nepálenou hlínu objektivně hodnotit z hlediska trvalé udržitelnosti.

Celosvětově nejrozšířenějšími systémy pro posuzování udržitelnosti výstavby jsou BREEAM a LEED, k dalším pak patří například Minergie, Green Building Standards a v neposlední řadě český SBToolCZ.

PReS 2018 conference papers

79

BREEAM je původem britská certifikace, jejíž název v překladu znamená „metoda environmentálního hodnocení vyvinutá organizací BRE“ a která byla poprvé publikována již v roce 1990. BREEAM hodnotí stavby v následujících kategoriích: management, zdraví a pohoda, energie, doprava, voda, materiály, odpad, využití půdy a ekologie, znečištění a inovace (BREEAM 2018).

O deset let starší je americký systém hodnocení budov LEED, v překladu „vedení v oblasti energetiky a životního prostředí“. Certifikace LEED posuzuje kritéria ekologie, zdraví, vodní zdroje, biodiverzita, recyklace materiálů, ekonomika a sociální aspekty (LEED 2018).

V České republice existuje od roku 2010 certifikace udržitelnosti staveb SBToolCZ, která na rozdíl od světových nástrojů plně podporuje české prostředí, a to z hlediska klimatu, stavebních materiálů a legislativy. SBToolCZ hodnotí kritéria environmentální, sociálně-kulturní a ekonomická (Vonka 2011).

Na základě analýzy výše zmíněných kritérií, která se posuzují u trvale udržitelné výstavby, vyšlo najevo, že trvale udržitelnou hliněnou architekturu lze zkoumat v následujících kategoriích: znečištění životního prostředí, vliv na zdraví a sociální aspekty.

1. Znečištění životního prostředí Stavební průmysl způsobuje 40 % znečištění naší planety z toho 11 % se týká stavebních materiálů (Abergel et al. 2017). Emise uhlíku vznikají při výrobě, distribuci i aplikaci stavebních materiálů. Největší znečištění vzniká při těžbě a zpracování materiálu, toto znečištění lze eliminovat používáním přírodních neupravovaných zdrojů a minimalizováním práce těžké techniky. Dalším bodem je pak využívání místních materiálů, a tedy snižování emisí z dopravy.

Je také důležité počítat s energií vydávanou na údržbu a opravy. Obecně platí, že čím jednodušší je řešení stavby, tím snadnější je také oprava a údržba. Znečišťování životního prostředí stavebním materiálem nastává také po ukončení životnosti stavby.

Je nezbytné, aby bylo možné použité materiály jednoduše navrátit do přírody nebo bez náročných úprav opětovně použít k jinému účelu.

2. Vliv na zdraví Stavební materiály obklopující uživatele vnitřních prostor mají přímý vliv na jejich komfort, bezpečnost a zdraví. Mikroklima budov, ovlivnitelné stavebními materiály, lze hodnotit na základě několika parametrů – vlhkost a čistota vzduchu, vizuální komfort, akustika a tepelná pohoda.

80

PReS 2018 conference papers

Velmi důležitá je zdravotní nezávadnost materiálu, tedy to, zda během výstavby a po dobu své životnosti materiál neznečišťuje ovzduší a neškodí lidskému zdraví.

3. Sociální aspekty Poslední kategorií, kterou materiál stavby ovlivňuje, je kulturní a sociální prostředí. Před velkou průmyslovou revolucí bylo naprosto běžné stavět z místních materiálů. Znalosti a dovednosti potřebné pro stavbu např. vlastního domu se předávaly z generace na generaci, což podporovalo rozvoj místních komunit. Dnešní trend, že je stavební trh ovládán několika velkými výrobci stavebních materiálů, je oproti tomu neudržitelný.

Design budovy by měl vždy vycházet z klimatických podmínek, sociálního prostředí a místní tradice, tyto kvality dříve běžně reflektovala regionální lidová architektura.

Pro udržitelnou architekturu je přitom důležité používání místních obnovitelných materiálů.

Hodnocení trvale udržitelné hliněné architektury Na základě posouzení zvolených kritérií lze tedy hodnotit hliněný stavební materiál.

1. Hlína a znečištění životního prostředí Základem hliněného stavebního materiálu je jílové pojivo, které je nositelem soudržnosti. Jílová ložiska se jen na našem území nacházejí na 124 místech, mimoto je jíl v určitém množství obsažen ve všech soudržných zeminách. Při využití místních zdrojů hlíny se tedy v případě použití prefabrikovaného materiálu eliminuje značná část emisí, která by připadla na dopravu. Hliněný stavební materiál lze zpracovávat ručně i pomocí techniky, záleží na typu konstrukce a volbě pracovní síly. Výroba hliněného stavebního materiálu však není energeticky náročná, a proto ho lze hodnotit velmi pozitivně.

Pokud je hlína použitá ve stavbě bez umělých přísad a bez poškození např. plísněmi, je recyklovatelná. Lze ji navrátit do přírody nebo z ní vytvořit novou směs a použít ji znovu. V této kategorii hliněný materiál obstojí.

2. Hlína a vliv na zdraví Významnou vlastností jílu je schopnost absorbovat a uvolňovat vlhkost (Minke 2007).

Díky tomu hlína použitá na povrchu dokáže regulovat vlhkost v místnosti, tedy udržovat ji v takovém rozmezí, které je člověku nejpříjemnější. K tomuto přirozenému

PReS 2018 conference papers

81

jevu není potřeba žádné další technologické zařízení. Z hlediska akustiky se nepálená hlína blíží hodnotám pálené cihly. Vizuální komfort je subjektivní vjem, proto ho nelze jednoznačně hodnotit. Nepálená hlína má velmi dobré akumulační schopnosti, při hodnocení kritéria tepelné pohody obstojí. Hlínu lze velmi kladně hodnotit také z hlediska čistoty prostředí a zdravotní nezávadnosti (Janík et al. 2016).

3. Hlína a sociální aspekty Nepálenou hlínu používají při novostavbě převážně lidí nadšení pro zdravého bydlení, kteří si mezi sebou předávají znalosti a zkušenosti. Hlína tedy alespoň v malé míře funguje jako akcelerátor vzniku místních komunit. Pro použití hlíny na stavbě je důležitá dobrá znalost nejen materiálu, ale i klimatických podmínek a sociálního zázemí, přičemž je důležité pochopit kontext místa pro správnou aplikaci materiálu.

Závěr Podle kritérií BREEAM může stavební materiál ovlivnit až z 55 % celkové hodnocení udržitelnosti stavby. Dle LEED až z 60 %, podle SBToolCZ až z 61 %. Je tedy jasné, že stavební materiál je významným faktorem trvalé udržitelnosti architektury.

Na základě zvolených kritérií a jejich posouzení u hliněného stavebního materiálu je možné považovat hliněnou architekturu za trvale udržitelnou za určitých podmínek.

Hliněný stavební materiál by měl být ve stavbách používán bez umělých přísad, aby byla možná následná recyklace. Z výzkumu také vyplývá, že hlína by měla být ve stavbě použita spíše tam, kde má opodstatnění. Tedy v oblastech s vhodnou stavební hlínou, kde má kulturní tradici.

Tento článek by měl sloužit jako podklad pro další výzkum hliněného stavebního materiálu a jeho potenciálu pro využití v současné udržitelné výstavbě.

Použitá literatura ABERGEL, Thibaut, Brian DEAN a John DULAC, 2017. Towards a zero-emission, efficient, and resilient buildings and construction sector [online]. B.m.: United Nations Environment Programme. Dostupné z: http://www.worldgbc.org/sites/ default/files/UNEP 188_GABC_en %28web%29.pdf BOTHWELL, Keith, 2015. Sustainable architecture. In: Michael REDCLIFT a Delyse SPRINGETT, ed. Routledge International Handbook of Sustainable Development [online]. s. 147–163. ISBN 0078701406. Dostupné z: doi:10.7910/DVN/PZB01G

82

PReS 2018 conference papers

BREEAM, 2018. www.breeam.com [online]. Dostupné z: www.breeam.com CALDERA, Carlo, Andrea BOCCO, Simonetta PAGLIOLICO, E.C.M. VALCÁRCEL, A.r. BERORELLO a Irene CALTABIANO, 2011. Natural materials and building techniques for social sustainability [online]. Dostupné z: https://didattica.polito. it/pls/portal30/sviluppo.dotto.download_file?p_id=1911 JANÍK, R., M. PAJTÁŠOVÁ, E. JÓNA, D. ONDRUŠOVÁ a V. JANÍKOVÁ, 2016. Detoxikácia zložiek životného prostredia pomocou fylosilikátov. In: Luboš SIBILLA a Zdeněk VEJPUSTEK, ed. Zdravé domy 2016. B.m.: Sdružení hliněného stavitelství z. s., s. 101–102.

LEED, 2018. new.usgbc.org/leed [online]. Dostupné z: https://new.usgbc.org/leed MINKE, Gernot, 2007. Building with Earth: Design and Technology of a Sustainable Architecture. Basel: Birkhäuser. ISBN 9788578110796.

VONKA, Martin, 2011. Metodika SBToolCZ - Manuál hodnocení bytových staveb ve fázi návrhu. ŽABIČKOVÁ, Ivana, 2003. Hliněné stavby. B.m.: ERA. ISBN 978-80-86517-21-6.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.13

Indoor Microclimate of Buildings Mikroklima interiéru budov

Lucie Holopírková Ústav stavitelství, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. Miloslav Meixner, CSc.

ABSTRACT: One of the main priorities of our society is to constantly increase the quality of life. Part of new trends and technology is the optimizing of all factors affecting every individual in buildings functioning as homes, and working environments. During the creation of the architectural design for a building, we can greatly influence the microclimate of the building by suitably selecting material surfaces, using different ventilation systems and selecting structures that can affect the Earth’s natural electromagnetic field. Ionic microclimate may be an indicator of a healthy environment and has a major impact on human health and psychological well-being.

KEYWORDS: microclimate; indoor climate of buildings; electro-ionic microclimate; negative ions; ionization of air; well-being and human health; air conditioning ABSTRAKT: JJednou ze základních priorit naší společnosti je stálé zvyšování kvality života.

Součástí nových trendů a technologií je snaha o optimalizaci všech faktorů působících na každého jednotlivce v budovách, ať už se jedná o domov, či pracovní prostředí. Již při architektonickém návrhu budovy je možné mikroklima budovy značně ovlivnit vhodným výběrem použitých materiálů povrchů, způsobem větrání a také výběrem konstrukcí, které ovlivňují přirozené elektromagnetické pole Země. Iontové mikroklima může být indikátorem zdravého prostředí a mít zásadní vliv na zdraví a psychickou pohodu člověka.

KLÍČOVÁ SLOVA: mikroklima; vnitřní prostředí budov; elektroiontové mikroklima; záporné ionty; ionizace vzduchu; pohoda a zdraví člověka; klimatizace

84

PReS 2018 conference papers

Úvod V interiéru se vyskytuje řada faktorů, které působí na člověka a které lze souhrnně definovat jako vnitřní mikroklima budov. Optimální úroveň těchto složek vytváří „stav pohody“. Podle definice WHO (World Health Organisation – WHO) je zdraví stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a nikoli pouze absence nemoci nebo slabosti.[1] Všechny tři stránky zdraví – fyzická, mentální a sociální – přitom musí být harmonicky sladěny.[2] Jak tedy můžeme této pohody dosáhnout? Jak ji můžeme změřit, případně co ji ohrožuje a jakým ohrožujícím faktorům můžeme čelit?

Mikroklima v budově Mikroklima je podnebí malých prostor nebo malé oblasti. Je to soubor fyzikálních faktorů ovlivňující stav pracovního a obytného prostředí ve vymezeném prostoru. Parametry mikroklimatu určují subjektivní pocit komfortu, pohody a nepohody obyvatel. Mikroklima je část prostředí tvořená složkami, na jejichž přenosu se podílí vzduch.

Vzduch je do budovy přiváděn přirozeně, větráním okny nebo vhodně umístěným systémem průduchů, nebo uměle klimatizací. Jsou místnosti a budovy, které nelze větrat přirozeně, neboť to nedovoluje koncept budovy, například u pasivních a nulových domů. Zde je pro kvalitu vnitřního mikroklimatu důležitý mechanický přísun čerstvého vzduchu.

Vnitřní mikroklima jsou složky vnitřního prostředí, které jsou dány určitými principy a popsány vybranými fyzikálními a chemickými hodnotami. Dodržení limitů definovaných pro tyto hodnoty je podmínkou funkčnosti budovy a vytvoření zdravého prostředí pro člověka, jeho práci i odpočinek. Jedná se o celý soubor fyzikálních, chemických a biologických faktorů: tepelně-vlhkostní podmínky, koncentrace CO2, proudění vzduchu, prašnost, osvětlení, hluk, vibrace, elektrická a elektromagnetická pole, koncentrace toxických látek v ovzduší, kontaminace mikroby a plísněmi. Většinu těchto faktorů dokážeme ovlivnit větráním vnitřních prostor. Požadavky na větrání uzavřených prostor jsou dány stavebním zákonem a liší se v závislosti na činnosti člověka v budově.

Druhy mikroklimatu jsou tepelně-vlhkostní, odérové, toxické, aerosolové, mikrobiální, ionizující, elektrostatické, elektroiontové, elektromagnetické, akustické, psychické a světelné.[2] V tomto článku jsem se zaměřila na elektroiontové mikroklima jako důležitou složku vzduchu.

PReS 2018 conference papers

85

Elektroiontové mikroklima Stav elektroiontového mikroklimatu je jinými slovy koncentrace záporně a kladně nabitých iontů ve vzduchu. Elektricky neutrální ovzduší se v přírodě vůbec nevyskytuje. Pro pocit komfortu v prostředí je určitý počet atmosférických iontů nezbytný.

Studie a měření prokazují, že na člověka, všechny organismy a živé buňky mají pozitivní účinek záporné ionty. Kladné ionty, mají naopak účinek negativní.[4] Vznik iontů: Proces ionizace nastává vytržením elektronu z atomu. Molekula vzduchu se díky působení energie rozštěpí na kladný a záporný elektron. Spojením záporně nabitého elektronu a molekuly vzduchu vznikne záporný iont. Záporné ionty tvoří shluky o 10–30 plynných molekulách, navázaných na elektricky nabitou částici a nesoucích její elektrický náboj (obr. 1). Celý tento proces trvá zlomek vteřiny a v atmosféře a v přírodě probíhá nepřetržitě.

Obr. 1. Vznik záporných iontů v ovzduší. (Zdroj: Stavba Speciá, Zdravé klima: Záporné ionty hrají kladnou roli, Lajčíková Adriana) Přirozený vznik iontů: Elektromagnetickým zářením, kosmickým zářením, slunečním zářením. Gama-zářením radioaktivních látek a minerálů obsažených přirozeně v zemské kůře (radon). Lénardovým efektem – vznik záporných iontů při prudkém dopadu částic vody na překážku nebo při rozprašování vody například ve vodopádech. Vzdušné ionty pak dělíme podle velikosti na lehké, střední a těžké. Organismům a člověku jsou prospěšné lehké záporné ionty, které vytváří shluky (iontová pole) a jejichž životnost je 10–30 sekund.

Uměle generované ionty: Organismu prospěšné záporné ionty můžeme vyrobit ionizátorem. Ionizátory pracují na principu koronového výboje či radiačního záření

86

PReS 2018 conference papers

nebo využívají princip Lénardova efektu. Ionizátory jsou často spojovány s čističkou vzduchu nebo difuzérem. Záporné ionty produkované ionizátorem k sobě přitahují opačně nabité částice nečistot a prachu, které se shlukují a následně klesají k zemi jako prach, nebo jsou rekombinovány na okolních površích. Největší koncentrace záporných iontů se drží v blízkosti zdroje ionizování (1–2 metry). Vzhledem k rychlému zániku těchto částic vzduchu je pak nutné ionizovat nepřetržitě. Jakmile se generátor iontů vypne, hladina záporných iontů ve vzduchu v ionizovaném prostoru klesá a do hodiny se vrátí k původní hodnotě. Umělé ionizování lze využít pro dočasné zlepšení elektroiontového mikroklimatu v interiéru budov.

Způsoby měření vzdušných iontů: Ke stanovení koncentrací vzdušných iontů jsou užívány čítače iontů, tzv. iontometry, s jejichž pomocí lze stanovit počet iontů na cm3 vzduchu. Existuje několik typů měřičů koncentrace iontů, například deskový kondenzátor či aspirační válcový kondenzátor.

Požadované hodnoty: V normách nejsou uvedeny optimální a minimální hodnoty koncentrace lehkých záporných iontů v budovách, ale uvádí se v nich pouze doporučené hodnoty. Jako minimální počet lehkých záporných iontů se uvádí 50–250 iontů/ cm3 a jako optimální počet 250–1 250 iontů/cm3. Počet lehkých negativních iontů/ cm3 v přírodě: u moře 1 000–5 000, na horách 5 000–30 000, v jeskynních prostorech 5 000–50 000, v blízkosti vodopádů 10 000–50 000 a po bouřce i více. Oproti tomu na ulici velkoměsta je to 100–500, v místnosti městského bytu 50–100 a v klimatizované místnosti 0–100 lehkých negativních iontů/cm3.

Vliv iontů na člověka: Lékařské studie prokázaly, že lehké vzdušné ionty působí příznivě na fyzické i duševní zdraví, zvyšují mentální i fyzické schopnosti, mají specifické léčebné účinky, činí vzduch dýchatelnějším, lehčím a příjemnějším. Snahou je zajistit, aby se koncentrace iontů v pobytových prostorech co nejvíce přiblížila hodnotám koncentrace v neznečištěném přírodním prostředí. Vysoké koncentrace záporných iontů v jeskynních prostorech se využívá k léčbě astmatu, například v Dětské léčebně se speleoterapií v Ostrově u Macochy a v Sanatoriu Edel u Zlaté Hory.

Materiály a povrchy: Stavební konstrukce budov značně ovlivňují elektrické pole uvnitř staveb. Konstrukce z přírodních materiálů, například z pálené cihly, dřeva, hlíny či slámy, minimálně deformují přirozené elektrické pole Země. V interiéru jsou ve vztahu k elektroiontovému mikroklimatu nejpříznivější: kámen, hlína pálená i nepálená, vápno a obecně přírodní materiály bez chemických aditiv. PVC a syntetické materiály přitahují záporně nabité částice a ty zanikají.

Vliv na úroveň záporných iontů: Nízká úroveň lehkých záporných iontů je ovlivněna: vnitřním / vnějším znečištěním vzduchu, elektrostatickými poli, prachem,

PReS 2018 conference papers

87

kouřem, vzduchotechnikou. Vysoká úroveň lehkých záporných iontů je ovlivněna: čistotou vnitřního a vnějšího vzduchu, radonem / zářením gama, otevřeným ohněm, velkými fontánami, sluncem, UV zářením. Počet lehkých iontů v ovzduší je tedy ukazatelem čistoty vzduchu.[5]

Větrání a přívod čerstvého vzduchu „Spuštěním klimatizace koncentrace aeroiontů rychle klesá. Jestliže je vzduch veden 2 m dlouhým plechovým vzduchovodem o průměru 10 cm rychlostí 1,5 m/s, vodivost vzduchu a koncentrace iontů klesá o 20 %.“[2] Z průzkumů ve velkých administrativních budovách, kde je klimatizace hlavním zdrojem čerstvého vzduchu, bylo uveřejněno, že se spuštěním klimatizačních jednotek se zvyšuje počet stížností pracovníků. Respondenti si stěžují na obavy z chladu, podrážděnost, únavu, bolesti hlavy, otupělost, ospalost. Vzduchotechnika a regulace vnitřního vzduchu jsou dnes nedílnou součástí standardů vybavení staveb, u administrativních budov a u velkých komplexů jsou naprosto nezbytné, ale jsou také součástí pasivních a nízkoenergetických rodinných domů. Ve vyhlášce je uvedeno, že vzduchotechnické zařízení musí zajistit parametry vnitřního ovzduší větraných prostorů vyhovující hygienickým a technologickým požadavkům. Jeho provoz musí být bezpečný a hospodárný, nesmí ohrožovat životní prostředí a zdraví osob nebo zvířat a musí umožňovat požadované pravidelné čištění a údržbu.[6] Za nejlevnější způsob, jak snížit spotřebu energie, se u mnoha stavbeb považuje minimální větrání.

Ale bez ohledu na škodlivé plyny přítomné v moderních budovách se za to platí zdravím. Nepropustnost materiálů a hermeticky uzavřené domy umožňují hromadění polutantů uvolňujících se z materiálů, ale i produkovaných lidmi.[7][3] Jako příklad lze uvést oxid uhličitý v uzavřených prostorech – je prokázáno, že zvýšená hladina CO2 způsobuje sníženou pozornost, letargii, ospalost a bolest hlavy. „Za pomoci řízeného větrání by se u tohoto domu dalo dosáhnout i parametrů pasivní výstavby, ale my jsme na to záměrně rezignovali. Kladli jsme totiž důraz na jiné kvality – především na čerstvý vzduch se zápornými ionty,“ vysvětluje architekt Hozman. Elektroiontové mikroklima domu je důležité pro tělesnou i duševní pohodu jeho obyvatel. Plasty a další syntetické materiály v budovách snižují koncentraci záporně nabitých iontů a vytvářejí dnes již známý syndrom nemocných budov.[8] Na kvalitu vnitřního prostředí má zásadní vliv větrání, na tom se shodují všechny normy a vyhlášky. Údržba a čištění VZT neznamenají jen výměnu filtrů, ale také důkladné a pravidelné čištění všech rozvodů.

88

PReS 2018 conference papers

Jeho provoz musí být bezpečný, hospodárný, nesmí ohrožovat životní prostředí a zdraví osob nebo zvířat, musí umožnit požadované pravidelné čištění a údržbu.[6]. Za nejlevnější způsob, jak snížit spotřebu energie, se v mnoha stavbách považuje minimální větrání. Ale bez ohledu na škodlivé plyny přítomné v moderních budovách se za to platí zdravím.

Nepropustnost nateriálů a hermeticky uzavřené domy umožňují homadění polutatů uvolňující se z materiálů ale i produkujících lidmi.[7][3] Jako například oxid uhličitý v uzavřených prostorech, je prokázáno že zvýšená hladina CO2 způsobuje sníženou pozornost, letargii, ospalost a bolest hlavy. „Za pomoci řízeného větrání by se u tohoto domu dalo dosáhnout i parametrů pasivní výstavby, ale my jsme na to záměrně rezignovali," vysvětluje architekt Hozman. „Kladli jsme totiž důraz na jiné kvality - především na čerstvý vzduch se zápornými ionty. "Elektroiontové mikroklima domu je důležité

pro

tělesnou

i duševní

pohodu jeho obyvatel. Plasty a další syntetické

materiály

v budovách

Obr. 2. Dům s propustnými nateriály a přirozeným systémem větránímzáporně vlevo,nabitých dům snižují koncentraci iontů mikroklimatu. a vytvářejí dnes již známý hermeticky uzavřen vpravo a hromadění znečištění vnitřního (Zdroj: syndrom nemocných budov."[8] PEARSON, David. Vivre au naturel. La maison écologique. Flamarion, 1999. 302 Na s. kvalitu vnitřního prostředí má zásadní ISBN: 2-08-201941-1) vliv větrání, na tom se shodují všechny normy a vyhlášky. Údržba a

Měření koncentrace vzdušných iontů u výustí VZT čištění VZT neznamená jen vyměnění Obr. 2 Dům s propustnými nateriály a přirozeným systémem větráním vlevo, dům

hermeticky uzavřen vpravo a hromadění znečištění vnitřního mikroklimatu. (Zdroj: filtrů, ale důkladné a pravidelné PEARSON, David. Vivre au naturel. La maison écologique. Flamarion, 1999. 302 s. čištění všech rozvodů.

ISBN: 2-08-201941-1) POROVNÁVACÍ MĚŘENÍ V NÍZKOENEGETICKÝCH DOMECH

Porovnávací měření vevzdušných dvou nízkoenergetických 5. Měření koncentrace iontů u výustí VZT domech s rekuperací tepla postavených na odlišných principech proběhlo roku 2013 v Praze a v Plzni. Měření byla POROVNÁVACÍ MĚŘENÍ V NÍZKOENEGETICKÝCH DOMECH provedena MUDr. Lajčíkovou ze Státního zdravotního ústavu.

Porovnávací měření ve dvou nízkoenergetických domech s rekuperací tepla, postavených na odlišných principech proběhlo roku 2013 v Praze a v Plzni. Měření byla provedena paní MUDr. Lajčíkovou ze Státního Zdravotního Ústavu.

Popis staveb: Rodinný dům u Prahy je postaven z přírodních materiálů, v místnosti, Popis stavby: Rodinný dům u Prahy je postaven z přírodních materiálů, v místnosti kde probíhalo měření, se nacházejí kde probíhalo měření, se nacházejí hliněné omítky a dřevěná podlaha s olejovým náhliněné omítky a dřevěná podlaha s olejovým nátěrem. Rodinný dům u Plzně, kde probíhalo druhé měření, se nachází těrem.

V podlaha rodinném domě pokoji u Plzně, kde probíhalo druhénaměření, se nachází laminátová a v obývacím je umístěno kovové schodiště, střeše je plechová krytina.laminátová Hodnoty jsou uvedeny v tabulce 1. podlaha, v obývacím pokoji je umístěno kovové schodiště a na střeše je plechová kryTab. 1 Hodnoty Měření koncentrace iontů v nízkoenergetických domechu Prahy a Plzně. Měření provedla MUDr.Adriana tina. jsouzáporných uvedeny v tabulce 1.

Lajčíková, SZÚ.Ing.David Eyer:Zdravé bydlení. 2013. Dostupné z: http://cvut.mapovyportal.cz/OPPA_Eyer.pdf Dům v blízkosti Plzně

(‐) IONS/cm3

Dům v blízkosti Prahy

EXT‐venkovní prostor

‐400

EXT‐venkovní prostor

‐30‐50 ‐30‐50

INT‐vnitřní prostor 10 min po spuštění rekuperace VZT

‐320 ‐200‐400

‐200

V blízkosti rekuperace‐horký vzduch

‐70

INT‐vnitřní prostor 10 min po spuštění rekuperace VZT V blízkosti rekuperace‐chladný vzduch

(‐) IONS/cm3 ‐350

Závěr 1. z měření: Z naměřených hodnotzáporných je patrné, že vnitřní domu z přírodních materiálů u Prahy vykazuje Tab. Měření koncentrace iontůprostor v nízkoenergetických domechu Prahy stejné koncentrace vzdušných záporných iontů jako v exteriéru, dům je tedy v souladu se svým prostředím. Při spuštění a Plzně. Měření provedla MUDr.Adriana Lajčíková, SZÚ.Ing.David Eyer:Zdravé byd4 lení. 2013. Dostupné z: http://cvut.mapovyportal.cz/OPPA_Eyer.pdf

Závěr měření: Z naměřených hodnot je patrné, že vnitřní prostor domu z přírodních materiálů u Prahy vykazuje stejné koncentrace vzdušných záporných iontů jako v exteriéru, dům je tedy v souladu se svým prostředím. Při spuštění rekuperace s vede-

PReS 2018 conference papers

89

ným teplým vzduchem hodnoty záporných iontů klesly, z výustí rekuperace vycházelo oproti vnitřnímu prostředí před spuštěním VZT malé množství záporných iontů.

Dům u Plzně ze standardních materiálů fungoval opačně, ve vnitřním prostoru bylo naměřeno až desetkrát méně záporných iontů než v exteriéru. Po spuštění rekuperace s chladným vzduchem se nic nezměnilo, i když z výustí rekuperace proudil vzduch s vyšší koncentrací záporných iontů.

MĚŘENÍ V NÍZKOENEGETICKÉ DŘEVOSTAVBĚ - TROJANOVICE 13. 5. 2016 bylo provedeno posouzení vnitřních mikroklimat v závislosti na řízené rekuperaci vzduchu v nízkoenergetické dřevostavbě firmy Přírodní bydlení v Trojanovicích v Beskydech.

Popis stavby: Jedná se o nízkoenergetickou dřevostavbu (z 95 % dřevěná), která je ve spodním patře využívána jako ateliér, dílna a sklad dřeva firmy Přírodní bydlení.

Horní patro slouží jako prezentační místnost firmy s galerií různých druhů hliněných omítek a různých podlah z přírodních materiálů a expozicí interiérového vybavení ze dřeva. Na této budově je odvětrávaná dřevěná fasáda z moravského modřínu bez venkovních nátěrů. Větrání a vytápění v horních místnostech jsou zajištěny rekuperační jednotkou, která byla dodatečně pořízena pro fungování administrativy v podkrovních místnostech.

Obr. 3. Nízkoenergetická dřevostavba v Trojanovicích, exteriér a prezentační místnost, kde probíhalo měření vnitřního mikroklimatu. (Zdroj: http://www.prirodnibydleni.cz/ekostavby/drevostavby/) Popis měření: Před měřením v interiéru bylo změřeno mikroklima v blízkosti budovy. Po příchodu do budovy bylo hned změřeno mikroklima interiéru uprostřed prezentační místnosti, přičemž byly naměřeny vysoké koncentrace záporných iontů. Dále byly zjištěny jejich velmi vysoké koncentrace o hodnotách až –1 644 iontů/ cm3 v blízkosti povrchu stěn s různými druhy hliněných omítek, v blízkosti podlahy z přírodního vápence pak koncentrace dosahovala až –1 703 iontů/cm3. Následně byla zapnuta rekuperace v módu chlazení, z výdechu rekuperace bylo naměřeno −189

90

PReS 2018 conference papers

iontů/cm3 a po 30 minutách chlazení byla naměřena hodnota −573 iontů/cm3, což je o −367 iontů/cm3 méně. Po vypnutí rekuperace se prostor nechal 2 hodiny přirozeně pracovat, vyvětralo se okny a následně se proměřily hodnoty. Ve středu místnosti bylo naměřeno −1 222 iontů/cm3, což je dvakrát více než s rekuperací, a u stěn a podlah kolem −900 iontů/cm3, což je méně než před použitím rekuperace. Naměřené hodnoty jsou uvedeny v tabulce 2.

Závěr měření: Z naměřených hodnot je patrné, že výměnou vzduchu v místnosti pomocí rekuperační jednotky se přivádí vzduch s omezeným počtem záporných iontů.

V exteriéru byla naměřena menší hodnota koncentrace záporných iontů než v interiéru s přírodními materiály. Na základě výsledků se dále nabízí vysvětlení, že stěny s hliněnými povrchy a přírodní kámen jsou schopné generovat prospěšné záporné Tab.2 Měření mikroklimaje interiéru v Galerii přírodních materiálů v nízkoenergetické dřevostavbě, sídlo firmy Přírodní ionty a postupně pak uvolňovat do prostoru. bydlení v Trojanovicích. 13.5.2016 Autor: Holopírková Lucie as

místo měření

9:50 exteriér

způsob větrání

povrchy

(‐) IONS (+) IONS 3 3 /cm /cm

TA/°C

Rh

CO² ppm

přirozené u lesa

přírodní

‐807

167

18

54%

365

10:30 uprostřed m.

okny

přírodní

‐940

78

25

35%

744

10:40 v blízkosti podlahy

bez

př. kámen

‐1703

500

27

31%

503

10:45 v blízkosti stěn

bez

hliněné

‐1644

633

27

27%

10:50

zapnuta rekuperace chlazení

11:00 u vyústku rekuperace

rekuperace chlazení

PVC

‐189

411

21

31%

552

11:20 uprostřed místnosti

rekuperace chlazení

přírodní

‐573

442

26

33

433

11:50

vypnuta rekuperace chlazení

13:50 uprostřed místnosti

bez

přírodní

‐1222

300

25

33%

667

14:00 v blízkosti podlah

rekuperace chlazení

př. kámen

‐907

558

25

33%

602

14:20 v blízkosti stěn

rekuperace chlazení

hliněné

‐922

542

26

33%

635

669

Tab. 2. Měření mikroklima interiéru v galerii přírodních materiálů v nízkoener6. Shrnutí a závěry: getické dřevostavbě, sídlo firmy Přírodní bydlení v Trojanovicích. 13.5.2016 Autor: Z uvedených výsledků z měření mohu konstatovat, že klimatizace a rekuperace vzduchu ovlivňuje náboj a elektrické Holopírková Lucie složení přiváděného vzduchu do budovy. V některých případech byl přiváděn vzduch bez elektrického náboje, bez záporných iontů, ten rekombinoval na stěnách potrubí přívodu vzduchu nebo na mřížkách vyústí a nasávání vzduchu.

Dále je zde otázka jestli se nedají přívody vzduchu opatřit nátěrem, nebo vyrobit z jiného materiálu, který nevybíjí Shrnutí a závěry elektrické částice vzduchu. Celá budova se všemi svými atributy, od architektonického návrhu, výběru materiálů až po technické vybavení funguje jako celek, jako jeden organismus, který ovlivňuje mikroklima budovy a to následně má

Na základě uvedených výsledků měření mohu konstatovat, že klimatizace a rekupevliv na zdraví a pohodu organismů a osob pohybujících se v těchto prostorech. Existují budovy a vnitřní prostory, které race vzduchu ovlivňují náboj a elektrické složení vzduchu přiváděného do budovy. samy generují vzdušné záporné ionty a nepříznivou vlastnost umělé regulace vzduchu jsou schopné částečně eliminovat V některých byl přiváděn a zachovat příznivépřípadech elektrické mikroklima budovy. vzduch bez elektrického náboje, bez záporných iontů, ten rekombinoval na stěnách potrubí přívodu vzduchu nebo na mřížkách vý7. Použitá literatura ustí a nasávání vzduchu. Dále je zde otázka, jestli se nedají přívody vzduchu opatřit [1] Oficiální definice zdraví na z stránkách zdravotnické organizace / World Health Organisation: definition of nátěrem nebo vyrobit jinéhoSvětové materiálu, který nevybíjí elektrické částice vzduchu. health. [online]. [cit. 2018-07-05]. Dostupné z: http://www.who.int/suggestions/faq/en/ Celá budova se všemi svými atributy, od architektonického návrhu a výběru materi[2] JOKL, Miloslav. Zdravé obytné a pracovní prostředí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002. 261 s. ISBN: 80-200-0928-0 álů až po technické vybavení, funguje jako celek, jako jeden organismus, který ovliv[3] PEARSON, David. Vivre au naturel. La maison écologique. Flamarion, 1999. 302 s. ISBN: 2-08-201941-1. ňuje mikroklima budovy, interiéru a to mábudov následně na zdraví a pohodu organismů [4] JOKL, Miloslav. Mikroklima s různouvliv materiálně-technickou základnou.

Praha, 2009.a osob Zdroj: https://docplayer.cz/3256876-Mikroklima-v-interieru-budov-s-ruznou-materialne-technickou-zakladnou-prof-ingpohybujících se v těchto prostorech. Existují budovy a vnitřní prostory, které samy miloslav-jokl-drsc.html. generují vzdušné záporné ionty a jsou schopné nepříznivou vlastnost umělé regulace [5] LAJ ÍKOVÁ, Adriana. Záporné ionty hrají kladnou roli. Stavba Speciál, Zdravé klima vzduchu částečně eliminovat a zachovat příznivé elektrické mikroklima budovy.

[6] Vyhláška č.268/2009 Sb, §37, Vzduchotechnická zařízení. [online:2017-10-19]. [cit. 2018-07-05]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-268#cast5 [7] DAY, Christopher. Duch & místo: Uzdravování našeho prostředí. Uzdravující prostředí. Brno: ERA, 2004, 126 s.

[8] Hozman, Oldřich. Hrázděné bydlení pro další generace. Můj dům, stavíme zařizujeme bydlíme. Studio AR. [online].

PReS 2018 conference papers

91

Použitá literatura [1] Oficiální definice zdraví na stránkách Světové zdravotnické organizace / World Health Organisation: definition of health. [online]. [cit. 2018-07-05]. Dostupné z: http://www.who.int/suggestions/faq/en/ [2] JOKL, Miloslav. Zdravé obytné a pracovní prostředí. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002. 261 s. ISBN: 80-200-0928-0 [3] PEARSON, David. Vivre au naturel. La maison écologique. Flamarion, 1999. 302 s. ISBN: 2-08-201941-1.

[4] JOKL, Miloslav. Mikroklima interiéru budov s různou materiálně-technickou základnou. Praha, 2009. Zdroj: https://docplayer.cz/3256876-Mikroklima-v-interieru-budov-s-ruznou-materialne-technickou-zakladnou-prof-ing-miloslav-jokl-drsc.html.

[5] LAJČÍKOVÁ, Adriana. Záporné ionty hrají kladnou roli. Stavba Speciál, Zdravé klima [6] Vyhláška č.268/2009 Sb, §37, Vzduchotechnická zařízení. [online:2017-10-19]. [cit.

2018-07-05]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-268#cast5 [7] DAY, Christopher. Duch & místo: Uzdravování našeho prostředí. Uzdravující prostředí. Brno: ERA, 2004, 126 s.

[8] Hozman, Oldřich. Hrázděné bydlení pro další generace. Můj dům, stavíme zařizujeme bydlíme. Studio AR. [online]. [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://mujdum. dumabyt.cz/rubriky/stavba/hrazdene-bydleni-pro-dalsi-generace_105.html.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.14

The Trends in Structural Aspect of Work in Contemporary Architecture Tendence současné architektury ve strukturálním pojetí díla

Daniel Kuda Ústav stavitelství, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. Monika Petříčková, Ph.D.

ABSTRACT: Architecture is evolving like any other industry, and because architectural work is the synthesis of science and art, the key role in its development is played by new technologies, processes and materials as well as the contemporary concept of space, the ideals of beauty and the spirit of the times. Progressive architectural works often depend only on the architect’s sense of the tangible and intangible parts of the design and ability to harmonize them. When analyzing the structure and architectural space of these structures, it is possible to trace certain directions, which then develop further while the basic principle remains preserved. This paper is concerned with “gridshell” structures whose support systems are wood-based. From the results we can deduce some basic features characteristic of the material, and then predict future development and design new spatial and structural forms.

KEYWORDS: gridshell; grate structure; wood; progressive architecture; architectural space ABSTRAKT: Architektura se jako každý jiný obor vyvíjí, a protože architektonické dílo je syntézou vědy a umění, klíčovou roli v jejím vývoji hrají jak nové technologie, postupy a materiály, tak současné pojetí prostoru, ideálů krásy a ducha doby. U progresívních architektonických děl mnohdy záleží jen na citu architekta pro hmotné a nehmotné části návrhu a jeho schopnosti je harmonizovat. Při analýzách struktury a architektonického prostoru těchto staveb lze vysledovat určité směry, které se pak dále rozvíjejí, přičemž základní princip zůstává zachován. Tato práce se věnuje roštovým konstrukcím („gridshell“), jejichž nosný systém je na bázi dřeva. Na základě výsledků lze vyvodit určité základní rysy charakteristické pro daný materiál a následně

PReS 2018 conference papers

93

predikovat budoucí vývoj a navrhnout nové prostorové a strukturální formy.

KLÍČOVÁ SLOVA: gridshell; roštová konstrukce; dřevo; progresívní architektura; architektonický prostor

Úvod Tento článek prezentuje část zkoumání věnujícího se progresívním konstrukcím na bázi dřeva. Konkrétně se věnuje roštovým konstrukčním systémům nazývaným gridshell. Tyto struktury slavily svoje zlatá léta v první polovině 19. století, ale postupně byly z důvodu náročnosti statických výpočtů opouštěny. Dnes již moderní výpočetní technologie umožňují vytvářet detailní statické modely nepravidelných struktur. Samotná forma a návrh nosné struktury vznikají pomocí parametrického navrhování.

Korekce dle statických požadavků dále probíhají na základě matematických změn zadaných parametrů. Tímto postupem lze dosáhnout optimálního tvaru a vysoce efektivního rozložení materiálu ve struktuře. Do výzkumu byly zařazeny i experimentální konstrukce, sledující jen některé aspekty konstrukčního systému na úkor jiných.

Dřevo Dřevo je pevné pletivo stonků vyšších rostlin, které nazýváme dřeviny. Jedná se o biomasu, obnovitelný zdroj energie a také stavební materiál. Je snadno dostupné, jednoduše zpracovatelné a vyznačuje se zápornou uhlíkovou stopou (při růstu stromu dochází ke spotřebě CO2). Z těchto důvodů se jedná o materiál, který lidstvo využívá po celou dobu své existence.

V souvislosti s technologickým pokrokem došlo ve stavebnictví a architektuře k objevení a využívání nových materiálů, které dřevo částečně nebo úplně nahradily. Dřevo má svá omezení a v současné progresívní architektuře by se mohlo zdát, že už jsou jeho možnosti vyčerpány.

Pro účely zkoumání byly vybrány stavby s konstrukčním systémem na bázi dřeva, které vznikly během posledních patnácti let. Architektura a stavebnictví obecně jsou vždy pozadu za technologickým a uměleckým pokrokem. Vyprojektovat stavbu a následně ji postavit (nehledě na povolovací proces) zabere mnoho času, a proto je patnáctileté období považováno za optimální časové rozmezí.

„Gridshell“ Pro další analýzu staveb je třeba si nejprve definovat konstrukce nazývané gridshell (z anglických slov grid – rastr nebo mříž a shell – skořepina). Jsou to obvykle dvojitě zakřivené

94

PReS 2018 conference papers

struktury, které jsou vytvořeny z rámů nebo žeber tvořících rastr. Rastr nemusí být v půdorysu ortogonální, mnoho staveb experimentuje s méně či více nepravidelnými mřížkami.

Průběh sil v konstrukci záleží na celkovém tvaru struktury, lze vytvořit takové systémy, jejichž zatížení bude prakticky výhradně tlakové (obdobně jako u betonových skořepin).

Za první strukturu typu gridshell je považován výstavní pavilon na Všeruské umělecko-průmyslové výstavě v Nižním Novgorodě v roce 1896 od ruského inženýra Vladimira Grigorjeviče Šuchova. Jednalo se o ocelovou konstrukci, a i když je pro gridshell ocel stále využívána, nejčastějším materiálem současných staveb je dřevo. Postup výstavby je v zásadě trojí. První možností je vytvoření rastru v rovině a jeho následná deformace do zamýšlené zakřivené formy. Druhou možností je ukládání jednotlivých prvků po částech na dočasnou podpůrnou konstrukci. Poslední variantou je vyřezání jednotlivých rámů skořepiny (charakterizovány jako 2D řezy se stejným rozestupem) a jejich následné pospojování. Podpůrná konstrukce ani dodatečné deformace zde nejsou potřeba.

Autobahnkirche Siegerland (dálniční kostel Siegerland) Schneider + Schumacher Verwaltungsgesellschaft mbH Wilnsdorf, Německo 2013

Obr. 1. Interiér stavby (Zdroj: http://www.schneider-schumacher.com/projects/project-details/39-autobahn-church-siegerland.project?tx_vierwdsusprojects_pi1[controller]=Project&cHash=09d742f14a958b6da353cd82292ecfbe [cit. 2018-08-30]) Nosná konstrukce kostela je tvořena ortogonální roštovou konstrukcí (gridshell)

PReS 2018 conference papers

95

z OSB desek. „Skořepina“ se skládá z 650 samostatných dílů, které byly vyrobeny na CNC fréze. Konstrukce je dohromady pospojována pomocí drážek v deskách, k fixaci byly použity pouze bodově ocelové úhelníky.

Tento typ konstrukce umožňuje poměrně jednoduchou organickou tvorbu architektonického prostoru. Zamýšlená 3D skořepina je napřed vymodelována na počítači jako jednolitá a následně jsou vytvořeny řezy v určené osové vzdálenosti ve dvou na sebe kolmých směrech. Výsledkem je množina 2D ploch, jejichž spojením vznikne výsledná konstrukce. Výroba i montáž jednotlivých prvků jsou značně jednodušší než tvorba bednění a následné odlití struktury například z betonu. Výsledná konstrukce se vyznačuje mimořádnou tuhostí, lehkostí a subtilností. Velkou výhodou je možnost prosvětlení interiéru objektu osazením buď kompletního transparentního pláště, nebo okenních otvorů do výsledného rastru.

Vztah vnitřního prostoru a venkovního objemu se vyznačuje značnou nezávislostí, ve své podstatě se jedná o formu „barokního dualismu“. Na obrázku je fotografie vnější formy.

Obr. 2. Exteriér (Zdroj: http://www.schneider-schumacher.com/projects/project-details/39-autobahn-church-siegerland.project?tx_vierwdsusprojects_pi1[controller]=Project&cHash=09d742f14a958b6da353cd82292ecfbe [cit. 2018-08-30]) Metropol Parasol Jürgen Mayer H. Plaza de la Encarnación, Sevilla, Španělsko 2007 Stavba umístěná na náměstí v centru historického města Sevilla, která se stala jeho ikonou, je přibližně 150 metrů dlouhá, 75 metrů široká a 28 metrů vysoká, čímž mírně převyšuje okolní zástavbu. Tato ojedinělá urbánní struktura, připomínající

96

PReS 2018 conference papers

obří houby, obsahuje v suterénu archeologické muzeum, v úrovni ulice kryté tržiště, na mírně zvýšeném pódiu prostor pro konání veřejných akcí a bar s restaurací a v horní části (včetně střechy) se nachází panoramatický chodník.

Obr. 3. Celkový pohled na stavbu (Zdroj: https://www.archiweb.cz/b/metropol-parasol [cit. 2018-08-30]) Princip využití ortogonální roštové konstrukce je obdobný jako u dálničního kostela.

Jedná se o tuhý obousměrný dřevěný rošt, který tvoří více než 3 000 nepravidelných dvourozměrných prvků, které jsou sestaveny do ortogonální sítě o modulu 1,5 × 1,5 metru. Výška jednotlivých nosníků je různá dle zatížení, od 30 centimetrů na okrajích až po tři metry u napojení na svislé části. Liší se i tloušťka panelů, stanovená na základě počítačové simulace statiky, a to od 7 po 22 cm. Ztužení je realizováno pomocí ocelových táhel, která se nacházejí pod panoramatickým chodníkem.

Nosnou konstrukci nekryje střecha, proto byl pro ochranu materiálu před povětrnostními vlivy použit nový způsob impregnace dřeva – dřevo je přímo natřené voděodolným a současně paropropustným polyuretanovým nátěrem v tloušťce dva až tři milimetry.

Ortogonální roštová konstrukce umožňuje vytvořit ojedinělou, několikapodlažní urbánní strukturu. Konstrukci lze díky její transparentnosti a relativní subtilnosti využít pro překrytí i takové plochy, jakou je náměstí Plaza de la Encarnación, bez ohrožení prosvětlenosti a prosluněnosti prostoru pod Parasolem. Je důležité si uvědomit rozdílnost jednotlivých pohledů, přičemž boční pohledy jsou plné – nepropustné, čímž vyniká hmota objektu, půdorys je pouze subtilní mřížovinou.

PReS 2018 conference papers

97

Obr. 4. Konstrukce (Zdroj: https://www.archiweb.cz/b/metropol-parasol [cit. 2018-08-30]) Country club Nine Bridges Shigeru Ban Architects Yeoju-gun, provincie Kjonggi, Jižní Korea 2009 Objekt luxusního golfového klubu se skládá ze tří staveb: hlavní objekt pro řadové členy klubu, objekt pro VIP a ubytování pro VIP hosty. Každá z těchto staveb je navržena v odlišném konstrukčním systému, který je moderní aplikací tradičních jihokorejských stavebních metod.

Pozoruhodná je zejména konstrukce vstupního atria objektu pro řadové členy klubu.

Jedná se o konstrukci typu gridshell tvořenou ohýbanými lepenými dřevěnými lamelami. Architektonická forma vznikla nekonečným zakřivením 2D plochy v bodech sloupů.

Ve své podstatě se jedná o třídimenzionální přepis zakřivení prostoru okolo hmotných těles ve vesmíru. 2D plochu tvoří hexagonální mřížka, ze které lamely volně přecházejí do podpor. Dřevěná struktura podporuje ocelovou konstrukci střechy s prosvětlovacími otvory nad osami sloupů. Stěny objektu tvoří transparentní skleněné fasády.

Princip organické sítě tvořené lepenými lamelami je pro architekturu od Šigerua Bana typický. Obdobný princip použil u Centre Pompidou-Metz, kde je lamelová skořepina přímo zakrytá průsvitnými deskami a odpadá tak mezistupeň v ocelové konstrukci střechy. Šigeru Ban postupně zavedl nový typ zakřiveného plynoucího architektonického prostoru.

98

PReS 2018 conference papers

Obr. 5. VstupnĂ­ atrium objektu (Zdroj: https://www.archdaily.com/490241/nine-bridges-country-club-shigeru-ban-architects/53325859c07a806c360000aa-nine-bridges-country-club-shigeru-ban-architects-photo [cit. 2018-08-30])

PReS 2018 conference papers

99

Gridshell v Trondheimu (experimentální stavba) Krigsseilerplassen, Trondheim, Norsko Norwegian University of Science and Technology, Department of Structural Engineering Steinar Hillersøy Dyvik, John Haddal Mork, Bendik Manum 2015

Obr. 6. Pavilon typu gridshell v Trondheimu (Zdroj: https://www.ntnu.edu/kt/research/csdg/research/trondheim-gridshell [cit. 2018-08-30]) Experimentální stavba, klasifikovaná jako pavilon na půdorysu o ploše sto metrů čtverečních, vznikla jako diplomová práce studentů norské univerzity. Výchozí myšlenkou pro návrh konstrukce bylo nalezení optimálního tvaru a konstrukce na bázi dřeva pro tento typ struktury. Studenti provedli rozsáhlou analýzu realizovaných obdobných staveb, jak z hlediska architektonického, tak konstrukčního. Na základě statických rozborů a modelů následných variantních návrhů byla modifikována výsledná forma. Tím byla nalezena forma optimálního rozložení sil, aby byly maximálně vyloučeny střihové síly a ohybové momenty. Zároveň bylo zajištěno rovnoměrné rozložení sil v ploše skořepiny, aby některá část nebyla namáhána výrazně více než jiná. Pro stavbu byla zvolena metoda vytvoření plošného rastru, který byl následně deformován zvedáním středu konstrukce se zafixovanými podporami.

Přínos na poli architektonického prostoru není natolik zásadní jako teoretická a stavebněkonstrukční část. Při prověřování statického působení různých forem byly stanoveny vhodné, nevhodné a podmínečně akceptovatelné tvary pro ohýbaný typ

100 PReS 2018 conference papers struktur gridshell. Pro vývoj formy bylo maximálně využito parametrického navrhování (program Rhinoceros s moduly Grasshopper, Kangaroo a Karamba), kde byly na základě statických výpočtů měněny vstupní parametry algoritmu. Součástí práce bylo i prověření možných spojů jednotlivých prvků, jejich výhod a nevýhod. Dále byla část věnována zkouškám vlastností jednotlivých druhů dřeva a také vlivu rozložení vláken, let a suků v průřezu stavebního prvku. Zajímavostí je finální rozpočet stavby, který dokládá vysokou ekonomičnost dřevěných struktur gridshell.

Pavilon postavený na principu pop-up v rámci výzkumného projektu BOWOOSS (experimentální projekt) kolektiv studentů Universität des Saarlandes Saarbrücken, Německo 2002

Obr. 7. Pavilon na principu pop-up (Zdroj: https://www.frameweb.com/news/pop-up-pavilion-by-bowooss-research-project [cit. 2018-08-30]) Forma skořepiny pavilonu, vytvořeného studenty architektury, vychází z biomimetického studia schránek mořského planktonu. Z konstrukčního hlediska se jedná o mezistupeň mezi klasickými skořepinami (v tomto případě se dá mluvit o lomenici) a strukturou gridshell, obecně by se dala konstrukce nazývat „pseudogridshell“.

Materiál z jednotlivých (dvourozměrných) ploch je ve středu odstraňován, čímž zůstává hmota jen na spojovaných hranách. Jednotlivé hrany jsou navíc vyztuženy žebry kolmými na desky. Ve výsledku pak dojde k obdobnému statickému působení jako

PReS 2018 conference papers 101 u roštových konstrukcí gridshell. Díky deskám je zajištěna prostorová tuhost jednotlivých segmentů, a tím i celé konstrukce.

Obr. 8. Konstrukce pavilonu (Zdroj: http://www.evolo.us/bowoos-bionic-research-pavilion-is-inspired-by-marine-biodiversity [cit. 2018-08-30]) Uvnitř stavby vzniká unikátní architektonický prostor. Přestože se jedná o organickou formu, nejedná se o náhodnou „sochařskou“ záležitost, ale formu poměrně jednoduše matematicky popsatelnou. Tvar vychází z konstrukční podstaty stavby a možností dřevěných konstrukcí, čímž vzniká pro člověka snadno uchopitelný prostor.

Uvnitř stavby se člověk následně cítí příjemně, i když oválný půdorys částečně působí problémy s prostorovou orientací. Důkazem o vzniku kvalitního architektonického prostoru bylo umístění pavilonu do veřejně přístupného území. Pavilon byl lidmi hodně využíván a následně do něj byly nainstalovány houpací sítě pro odpočinek.

Závěr Ze závěrů analýz jednotlivých referenčních staveb lze vyvodit nové trendy v navrhování dřevěných nosných konstrukcí. Jsou to deskové a prutové systémy na principu mřížových skořepin (gridshell), jejichž tvarové a rozponové možnosti nejsou zatím vyčerpány. Dosud se jedná o pravidelné mřížové rastry, kde se rozdílné působení a zatížení buď neprojevují v konstrukci vůbec, nebo jsou charakterizovány zvětšením dimenzí jednotlivých prvků. Další vývoj by mohl jít směrem nepravidelných ortogonálních sítí nebo organických mřížovin. V místech většího namáhání by došlo k nahuštění sítě a opačně. K výpočtům a pravděpodobně i návrhům by bylo nutné využívat nové parametrické programy.

102 PReS 2018 conference papers Existence experimentálních dřevěných staveb dokazuje fakt, že možnosti dřeva ještě nejsou vyčerpány. Je možné vydat se cestou analogického přepisu standardních statických schémat typických pro jiný materiál do dřevěných prvků. Takových konstrukcí je mnoho a s postupujícím technologickým vývojem stále vznikají nové, které můžeme převádět do dřeva. Některé experimentální konstrukce nevykazují stoprocentní soulad hmoty a formy materiálu a výsledek následně není zcela charakteristický pro dřevo jako základní prvek. Přesto jsou tyto stavby velmi cenné při následném výzkumu a vývoji, protože představují klíčový prototyp, na jehož základě může být u další stavby nesoulad minimalizován nebo odstraněn, a dojde tak k objevení zcela nové strukturální formy.

Použitá literatura MCLEAN, William, Peter SILVER a Peter EVANS. Structural engineering for architects. A handbook. London: Laurence King, 2014. ISBN 9781780670553.

MACDONALD, Angus J. Structure and architecture. 2. vyd. Oxford: Architectural Press, 2001. ISBN 9780750647939.

CHILTON, John, Gabriel TANG. Timber gridshells: architescture, structure and craft, 2017. ISBN 9781138775305 LAAN, Hans van der. Architectonic space: fifteen lessons on the disposition of the human habitat. Leiden: Brill, 1983. ISBN 9789004069435.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.15

Design and Build: What Does Realisation of a Student Design Bring into Architectural Education?

Navrhni a postav: Co přináší do výuky architektury realizace studentského návrhu?

Šárka Malošíková 15128 Ústav navrhování II, Fakulta architektury, České vysoké učení technické v Praze školitel: Ing. arch. Dalibor Hlaváček, Ph.D.

ABSTRACT: Design-build projects represent a teaching method of architectural design, during which students are enabled to develop their design up to construction phase. Examples of this method are found at many schools of architecture. However, the project scope, form, and aims often vary. This paper discusses main themes of design-build project pedagogy during the last century, focuses on benefits and limits of this method, indicate possible overlap toward research or opportunity of closer cooperation between a school of architecture and a community or a real client, and embeds it in a unifying wider theoretical framework KEYWORDS: design-build; tacit knowledge; architectural education ABSTRAKT: Design-build projekty představují způsob výuky architektonického navrhování, při kterém studenti své návrhy dovádí až k realizaci. Příklady tohoto přístupu najdeme na mnoha školách architektury. Rozsah, forma a cíle projektů se ale často liší. Příspěvek se zabývá hlavními tématy výuky design-build projektů v průběhu posledního století, zaměřuje se na přínosy a omezení tohoto přístupu, naznačuje případný přesah do výzkumné činnosti nebo možnosti užší spolupráce školy architektury s komunitou či skutečným klientem a zasazuje jej do sjednocujícího širšího teoretického rámce.

KLÍČOVÁ SLOVA: design-build; tacitní znalosti; architektonické vzdělávání

104 PReS 2018 conference papers

Úvod V několika posledních desetiletích se na školách architektury rozvíjí výuka tzv. design-build projektů, tedy takových studentských projektů, které umožňují vlastní návrh rozvíjet až do fáze výstavby. Tato alternativa ke standardnímu způsobu výuky ateliéru přibližuje akademické prostředí architektonické praxi, a to nejen díky reálnému zadání, ale především díky šíři úkolů a rolí, se kterými se studenti architektury v průběhu práce setkávají. Na rozdíl od praxe navíc studenti stavějí svůj návrh vlastníma rukama a díky tomu mají možnost se úzce seznámit s vybranými materiály, postupy výstavby, prováděním detailů, a především utvářením prostoru.

Podoba design-build projektů vyučovaných na různých školách architektury se velmi liší. Převážná část zahraniční odborné literatury věnuje pozornost především podmínkám vzniku, průběhu a dokončení jednotlivých projektů a jejich analýze. Design-build projekty jsou posuzovány podle řady kategorií (Anderson, Priest, 2014; Fattinger, 2014). Jejich podobu také podstatně určuje osobnost pedagoga a jím zvolený způsob výuky. Tento aspekt zohledňuje ve své definici William Carpenter: „Design-build (přístup) je v architektonickém vzdělávání definován jako vzájemný vztah mezi konceptuálními myšlenkami a realizací projektu. Během tohoto procesu se myšlenky vynořují v průběhu výstavby. Design-build probíhá někdy jako týmová práce anebo jako individuální zkoumání v závislosti na vedoucím a jeho zájmech v rámci projektu a učebních cílů.“ (Carpenter, 2004, s. 11) Poslední dobou přibývá mezi zainteresovanou odbornou veřejností hlasů, které volají po zasazení této metody do širšího teoretického rámce (Verderber, 2014; Morrow, 2014, s. xxi). Příspěvek se proto zaměřuje na vývoj tohoto způsobu výuky v posledních zhruba sto letech a propojuje jej se soudobými náhledy na získávání poznání skrze vlastní zkušenost. Text vychází z rešerší design-build projektů a ze studia odborné literatury

Design-build projekty v historii architektonického vzdělávání Výuka design-build projektů se v principu vrací zpět k původní roli architekta – hlavního stavitele. Jak uvádí Bernard Tschumi (1995, s. 24), „od dob pyramid až po středověk žil architekt na staveništi a jen zřídka pracoval jako nezávislý odborník“. Během následujících staletí se však architektura od samotného stavění stále vzdalovala. Nejvýznamnější odklon znamenal vznik vlivné Académie royale d’architecture a její následnice Académie des beaux-arts, které se zaměřovaly na reprezentativní aspekty architektury a hledání ideální proporce založené na pravidlech klasické antické architektury (Kostof, 1997).

PReS 2018 conference papers 105 Nejvýznamnější pokus o vědomé zvrácení této tendence na počátku 20. století přinesla německá avantgardní škola Bauhaus založená Walterem Gropiem. Na narůstající rozdíl mezi akademickým vzděláním a praktickými požadavky praxe ovlivňované všudypřítomnou industrializací Gropius reagoval navrácením se k tradici středověkého vzdělávání řemeslníků. Po splnění úvodního kurzu (obr. 1), který trval šest měsíců, si mohli studenti vybrat jednu z uměleckých dílen. V jejím čele stál umělec, tzv. „mistr formy“, jemuž asistoval v daném oboru praktikující „mistr řemesla“. Kvůli nedostatku financí v začátcích Bauhausu studenti během výuky pracovali i na některých Gropiových stavbách (Grave a Wick, 2011, s. 46).

Obr. 1. Schéma výuky na škole Bauhaus (Zdroj: https://www.bauhaus.de/en/das_ bauhaus/45_unterricht/ [cit. 2018-08-30]) Jako další příklad raných design-build projektů lze uvést vzdělávání architektonických učňů pod vedením Franka Lloyda Wrighta, který je zapojoval do stavby sídla školy v Taliesinu (obr. 2) i dalších svých projektů. Wrightův přístup byl silně ovlivněn jeho dvěma tetami, které založily soukromou školu pro děti, na níž se vyučovalo podle hesla „learning by doing“ (The School of Architecture at Taliesin, 2018). Vychá-

106 PReS 2018 conference papers zel z aktuálních myšlenek pragmatické pedagogiky a jejího hlavního představitele, předního amerického filosofa a reformátora vzdělávání Johna Deweyho [1]. Stejným hnutím byla ovlivněna i škola Black Mountains College, založená v roce 1933, jež měla velmi úzké vazby na bývalé učitele Bauhausu, kteří po nástupu nacismu emigrovali do Spojených států. I zde se studenti podíleli na stavbě nové budovy školy. V poválečných letech na Black Mountains College učil i Buckminster Fuller experimentující při výuce s „mock-upy“ geodesických struktur.

Obr. 2. Stavba hudebního pavilonu v Taliesin West, 1952, fotograf John Amarantides (Zdroj: Copyright © Frank Lloyd Wright Foundation, Scottsdale, AZ. All rights reserved) O design-build projektech zasazených do oficiálního univerzitního prostředí ale můžeme hovořit až v případě výuky na Katedře architektury Yaleovy univerzity v 60. letech za vedení Charlese W. Moora, kde vzniklo z podnětu studentů ovlivněných soudobou atmosférou ve společnosti několik komunitních center. Postupným vývojem se na této škole staly design-build projekty pevnou součástí výuky prvního ročníku, v jejímž rámci studenti během jednoho roku navrhnou a postaví ve spolupráci s neziskovým sektorem jeden zpravidla dvoupodlažní rodinný dům (Hayes, 2007).

PReS 2018 conference papers 107

Současné tendence Následný vývoj výuky design-build lze stručně popsat jen s velkou mírou zjednodušení. Ve Spojených státech se touto výukou začala zabývat celá řada ateliérů, mezi nejznámějšími alabamské Rural Studio nebo uskupení Jersey Devil. Dnes jsou design-build projekty zastoupeny v osnovách většiny amerických škol (Gregory, 2014).

Kromě zkušenosti se stavbou a s různými aspekty práce architekta je zde důležitým tématem spolupráce s místní komunitou, která by si jinak zapojení architekta nemohla dovolit. V posledních letech se v tomto smyslu zájem přesouvá i do rozvojových zemí, kde vznikají školy, nemocnice či komunitní centra. Dalším tématem je například udržitelnost a uplatnění nových technologií a poznatků v oblasti nakládání s energiemi. V Evropě se výuka design-build projektů začala výrazněji prosazovat po roce 2000. V posledních letech je možné zaznamenat vznik programů, jež celé své kurikulum přizpůsobují design-build přístupu. Příkladem je magisterský program London AA nazvaný Design + Make, založený v roce 2010, jehož hlavním zaměřením je inovativní návrh. Studenti architektury zde během dvou let společně navrhnou a postaví objekt s použitím nejnovějších technologií (obr. 3) a následně o něm napíší individuální teoretickou práci. Nechybí zde tedy ani následná reflexe a propojení s výzkumem zaměřeným na architektonické navrhování.

Obr. 3. Upínák na ohýbání individuálně tvarovaných dřevěných lamel, projekt venkovního přístřešku na dřevo, program Design + Make, London AA, 2014 (Zdroj: Architectural Association Photo Library)

108 PReS 2018 conference papers Ne vždy je ale výsledkem semestrální práce budova. Jedním z důvodů může být zdlouhavost povolovacího procesu, která neumožňuje dokončit navrhovaný projekt v rámci jednoho semestru či akademického roku. Studenti se tedy zabývají jednoduššími typy objektů, jako jsou například altány, mobiliář či experimentální struktury (obr. 4).

Obr. 4. Hospederia de las Alas, úkryt pro pozorování ptáků, Chile, ateliér Scarcity and Creativity, 2012 (Zdroj: Scarcity and Creativity) Alberto Pérez-Gómez k této pestrosti přístupů v úvodním slově ke knize Designbuild Education píše: „Bez ohledu na takto rozdílné záměry sdílejí design-build přístupy rozhodující přesvědčení, že je pro tvůrčí profesi důležité vtělené poznání.“ (Kraus, 2017, s. xiii) Gómez tak vsazuje design-build projekty do fenomenologického rámce vnímání světa skrze vlastní zkušenost, která vede k rozvoji intuice. Vlastní konstruování poznání umožňuje vznik tzv. tacitních znalostí, které jsou slovy nepředatelné. Postupným získáváním zkušeností nabývají budoucí architekti schopnosti umožňující snadnější komunikaci s odborníky tak, jak to popisuje Juhani Pallasmaa na příkladu spolupráce Tapia Wirkkaly a benátské firmy Venini, při níž „sdílená znalost materiálu, sdílená ambice podat výkon na hranici možností řemesla a osobní dovednosti spolu s logikou samotné práce nabídly syntax pro tichý jazyk...“ (Pallasmaa, 2012, s. 62).

Tacitní znalosti získáváme implicitně a jejich získávání je tedy možné ověřit jen nepřímo (Švec et al., 2016). Proto je třeba dalšího výzkumu, který by byl schopen ozřejmit jejich roli v design-build výuce a přinést tak poznatky, které by mohly vést nejen k zefektivnění této metody, ale i k celkové změně nahlížení na roli přímé zkušenosti v architektonickém vzdělávání.

PReS 2018 conference papers 109

Závěr Výuka prostřednictvím design-build projektů představuje v architektonickém vzdělávání jednu z alternativ k tradičnímu způsobu výuky, která má své kořeny již na počátku dvacátého století. Postihnout celou šíři přístupů a vnějších i vnitřních faktorů ovlivňujících její kvalitu je díky narůstajícímu počtu příkladů obtížné. Přesto lze říci, že jejím hlavním posláním je nabídnout studentům již v raných fázích studia možnost zrealizovat vlastní návrh a díky tomu se setkat s dalšími aspekty práce architekta. Především umožňuje plně rozvinout schopnost komunikace a mentální konstrukce návrhu ještě předtím, než je postaven. Kromě explicitních znalostí tak přináší i znalosti tacitní, které jsou pro kvalitní práci architekta nepostradatelné, přesto jen velmi těžko předatelné v rámci výuky. Proto je třeba jim věnovat pozornost v dalším výzkumu.

Příspěvek byl podpořen z prostředků grantu SGS17/145/OHK1/2T/15 – Live Projects ve výuce architektury.

Poznámky [1] Myšlenky Johna Deweyho a jeho následovníků se dodnes promítají do výuky ve všech vzdělávacích stupních ve Spojených státech. I z tohoto důvodu je velmi často citován v souvislosti s výukou design-build projektů zejména v anglosaské odborné literatuře.

Seznam použité literatury ANDERSON, Jane a Colin PRIEST. 2014. Developing an Inclusive Definition, Typological Analysis and Online Resource for Live Projects. In: Harriet HARRISS a Lynnette WIDDER, ed. Architecture Live Projects: Pedagogy into Practice. 1. vyd. New York: Routledge, s. 9–17. ISBN 978-0415733526.

CARPENTER, William J. 2004. Design and Construction in Architectural Education 1963-2003 [online]. Disertační práce. University of Central England in Birmingham, Faculty of the Build Environment, Birmingham School of Architecture.

Dostupné z: http://ethos.bl.uk/OrderDetails.do?did=2&uin=uk.bl.ethos.409152 GRAVE, Gabriele D. a Rainer K. WICK. 2001 Teaching at the Bauhaus. 1. vyd. Ostfildern-Ruit: Hatje Cantz Publishers. ISBN 978-3775708012.

FATTINGER, Peter. 2014. What To Build - On the Thematic Diversity of University-Based Design-Build Assignments and Their Different Impacts on the Learning

110 PReS 2018 conference papers Outcome. In: Ted CAVANAGH, Ursula HARTIG a Sergio PALLERONI, ed. Working Out: Thinking While Building. 1. vyd. Washington: ACSA Press, s. 165–172.

ISBN 978-0-935502-94-7.

GREGORY, Alexis. 2014. Design-Build as Collaboration: Hands-on Construction to Facilitate Communication and Dedication. In: Ted CAVANAGH, Ursula HARTIG a Sergio PALLERONI, ed. Working Out: Thinking While Building. 1. vyd.

Washington: ACSA Press, s. 505–513. ISBN 978-0-935502-94-7.

HAYES, Richard W. 2007. The Yale Building Project: The First 40 Years. 1. vyd. New Haven: Yale University Pres. 978-0-300-12316-6.

KOSTOF, Spiro, ed. 1977. The architect : chapters in the history of the profession. New York: Oxford University Press. ISBN 0-520-22604-6.

KRAUS, Chad, ed. 2017. Designbuild Education. 1st vyd. New York: Routledge. ISBN 978-1138956308.

MORROW, Ruth. 2014. Live Project love: building a framework for Live Projects. In: Harriet HARRISS a Lynnette WIDDER, ed. Architecture Live Projects: Pedagogy into Practice. 1. vyd. New York: Routledge, s. xviii–xxiii. ISBN 978-0415733526.

PALLASMAA, Juhani. 2012. Myslící ruka: existenciální a ztělesněná moudrost v architektuře. Zlín: Archa. ISBN 978-80-87545-09-6. ŠVEC, Vlastimil et al. 2016. Studenti učitelství mezi tacitními a explicitními znalostmi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-8428-5.

TSCHUMI, Bernard. 1995. One, Two, Three: Jump. In: Martin PEARCE a Maggie TOY, ed. Educating Architects. 1. vyd. London: Academy Editions, s. 24–25.

ISBN 978-1854903914.

The School of Architecture at Taliesin [online]. The School of Architecture at Taliesin [cit. 2018-08-30]. Dostupné z: http://taliesin.edu/app/uploads/Taliesin-Official-BrochureSM.pdf VERDERBER, Stephen. 2014. Territories of Educational Design-Build: Toward an Evidence-Based Discourse. In: Ted CAVANAGH, Ursula HARTIG a Sergio PALLERONI, ed. Working Out: Thinking While Building. 1. vyd. Washington: ACSA Press, s. 174–185. ISBN 978-0-935502-94-7.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.16

The Typological Evolution of Residential Open Building in the 20th Century Czech Environment in the Context of European Projects Vývoj typologie otevřeného obytného domu v českém prostředí ve 20. století v kontextu evropských projektů Daniel Struhařík Ústav teorie architektury, Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: prof. Ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc.

ABSTRACT: The 20th century Fordistic labour system together with the expansion of new building technologies has led to general globalization and use of prefabrication techniques. An analysis of the phenomenon being researched is done through a collective case study. Production of open-spaced apartment buildings started to increase after the First World War. This happened thanks to a general awareness of Le Corbusier’s work, among other things. These open-spaced apartment buildings were built according to the concept of steel and concrete skeleton construction construction, basically filled with horizontal ribbon windows, which allows for an individual workspace for changing the designed disposition without any massive changes to the original building structure. In contrast to western countries, this method was not further investigated or used in former Czechoslovakia at that time, mostly because the above-mentioned principles were in contradiction with the socialistic ideology which was based on collectivism.

KEYWORDS: residential open building; flexibility; functionalism; housing ABSTRAKT: Fordistický systém práce ve 20. století a nové stavební technologie započaly globalizaci a prefabrikaci. Cílem článku je analýza vybraných realizací otevřených budov. Prostřednictvím kolektivní případové studie vybraných staveb je provedena analýza zkoumaného jevu. V návaznosti na práci Le Corbusiera se v období první republiky na území Československa objevují principy otevřeného obytného domu. Jedná se o skeletové konstrukce s pásovými okny, které umožňují individuální změnu dispozice bez zásahu do nosné podstaty objektu. Na rozdíl od zemí západního bloku se tato typologie

112 PReS 2018 conference papers dále nerozvíjí. Odporuje totiž ideologické myšlence socializmu, která je založena na kolektivizmu a potírání individuality. Po revoluci v devadesátých letech již generace československých architektů na tyto prvorepublikové koncepty dále nenavazuje.

KLÍČOVÁ SLOVA: otevřený dům; flexibilita; funkcionalismus; bydlení

Úvod V současnosti je hojně diskutováno téma udržitelného rozvoje. Zejména pod diktátem výrobců stavebních materiálů se diskuze o energetické efektivnosti zužuje na aplikaci nových stavebních hmot. Přitom stejně důležitá je otázka života domu.

Pojem udržitelnosti je důležité vnímat v čase, tedy prostřednictvím budoucích investic do nově vznikajících objektů. Koncept otevřených budov umožňuje potřebnou změnu. Přizpůsobení novému provozu, které budovy z 19. století zvládaly zcela přirozeně, není v současnosti v běžné stavební produkci možné. Rem Koolhaas o tomto fenoménu v projektu Studie k renovaci věznice typu panopticon (1981) mluví takto: „Perhaps the most important and least recognized difference between traditional [1882] and contemporary architecture is revealed in the way a hyper-monumental, space-wasting building like the Arnhem panopticon proves flexible, while modern architecture is based on a deterministic coincidence between form and program (...). Flexibility is not the exhaustive anticipation of all possible changes. Most changes are unpredictable.“ (Koolhaas, c1998) Počátky uvažování o domu a jeho programové flexibilitě sahají do dvacátého století.

Pro toto období je příznačný prudký rozvoj vědy a techniky a s ním souvisejí potřeby přestavby, obnovy a regenerace měst (Koutný, 2004). Athénská charta, vydaná Le Corbusierem (Černý, 2013), předznamenala funkcionalistické vnímání tvorby obydlí. Tento manifest byl přípravou pro určující teorii výstavby při obnově válkou zničených sídel. Potřeba nových přístupů se ovšem neprojevovala pouze v urbanistických teoriích a manifestech, ale i v architektuře.

Stavební produkce musela odpovědět na značnou poptávku po bydlení. Ve světě se rovněž rozvíjela i otázka variability, kterou předznamenal Le Corbusier svým konceptem dom-ino (Boesiger, 2015). Otázkou je, zda se podobné přístupy rozvíjely i v Československu.

Vymezení pojmu otevřený dům Princip otevřeného domu (open building), na něj navazující výzkum a jeho následné zavádění do praxe jsou v poslední době častým tématem odborných projektů a konferencí (Schneider,

PReS 2018 conference papers 113 2005, Hosseini Raviz, 2015 nebo Zuidema, 2015).

Dr. Stephan Kendall je autorem publikace Residential Open Building, která představuje komplexní analýzu tématu otevřeného domu nejen v severoamerickém prostředí. Otevřený dům pro bydlení je zde definován jako dům fungující na principu nosné konstrukce/výplně nebo dům, který roste (support/infill, skeleton housing, houses that grow) (Kendall, 2000). Je to tedy dům, který umožňuje změnu v čase, aniž by se muselo zásadně zasahovat do nosné podstaty objektu.

Kolektivní případová studie vybraných realizací Prostřednictvím studia dobových pramenů týkajících se vybraných realizací architektů v Československu jsou zjišťovány souvztažnosti s prací v rámci tématu otevřeného domu v evropském prostředí. Kolektivní případová studie je potom vhodnou metodou komparace jednotlivých realizací. Struktura zkoumaných jevů přitom navazuje na případové studie z knihy Residential Open Building (Kendall, 2000) a je tak jejím volným navázáním na středoevropské prostředí.

Výchozím bodem práce nejen českých architektů je průkopnická osobnost Le Corbusiera.

Architekti, jako byli Vladimír Karfík, Jan Sokol, František Sammer, Václav Rajniš, Jaroslav Vaculík a Vladimír Beneš, měli možnost poznat Le Corbusiera osobně. Architekty Jaroslava Havlíčka a Jaromíra Krejcara pokládal Charles-Édouard Jeanneret (vlastní jméno Le Corbusiera) za své přátele (Volf, 2005).

Dom-ino / Le Corbusier Le Corbusier je autorem konceptu dom-ino. Název je složeninou latinských slov domus – dům a innovatio – inovace. Návrh předpokládá problémy v poválečné výstavbě válkou zničených měst (Boesiger, 2015). Konstrukční systém je navržen jako rámec, který je otevřený pro dotvoření budoucími obyvateli. Dom-ino se skládá z prefabrikovaných prvků: železobetonové desky, schodiště a ocelové sloupy. Dům tak mohl být hromadně produkován v krátkém čase, je přetavením fordistické organizace práce do architektury.

Úřednická budova z železobetonu / Ludwig Mies van der Rohe Nerealizovaný projekt administrativní budovy v Berlíně byl Miesovou reakcí na všeobecné nadšení z mrakodrapů. Dům má převažující horizontalitu, která je podpořena pásovými okny. Není tak potřeba masivního komunikačního jádra s výtahy. Konstrukce je z železobetonového skeletu. Použity jsou zde sloupy s náběhy, viditelné průvlaky, stropní desky a betonové

114 PReS 2018 conference papers parapety. Směrem nahoru se konzoly pater mírně rozšiřují. Poslední patro má nižší světlou výšku a evokuje tak římsu. Cílem bylo vytvořit budovu světlou, prostornou a přehlednou při snaze o dosažení maximálního efektu při minimálních nákladech (Neumann, 1992).

Weißenhof 1–4 / Ludwig Mies van der Rohe Le Corbusier není jediný, kdo pracoval s myšlenkou flexibilního bydlení. Dalším příkladem je bytový dům od architekta Miese van der Rohe na sídlišti Weißenhof ve Stuttgartu. Dispozice bytů je navržena jako zcela otevřená, kromě dvou podpůrných sloupů uprostřed.

Konstrukční schéma tak umožňuje, aby byl každý byt dispozičně odlišný. Mies van der Rohe k dotvoření realizace a manifestu tohoto přístupu přizval další architekty, aby navrhli konkrétní dispozice v jím navrženém volném schématu. Na zařízení jednotlivých bytových jednotek se tak podílela například Lilly Reich nebo Franz Schuster (Simon, 2002).

Palác Habich / Josef Havlíček, Jaroslav Polívka Josef Havlíček, Le Corbusierův přítel (Volf, 2005), a konstruktér Jaroslav Polívka jsou autory paláce Habich. Jedná se o jednu z prvních pražských funkcionalistických staveb. Ve své době zde byl obchodní parter, kanceláře a byty (Šlapeta, 1998). Onu multifunkčnost dokládá i fakt, že v současné době celá budova slouží jako hotel. Bohužel došlo k devastaci původní fasády.

Nájemní dvojdům bratří Böhmů / Eugen Rosenberg Před studiem získal Eugen Rosenberg praxi u Le Corbusiera, poté pokračoval ve studiu u profesora Gočára. Stejně jako předchozí palác Habich i dvojdům bratří Böhmů má typická pásová okna a uskočené poslední patro. Dům je navržen jako mix jedno- a dvoupokojových bytů s penthousem v nejvyšším patře. Obytné místnosti jsou velmi dobře prosvětleny (Šlapeta, 1998).

Činžovní domy na ul. Družstevní ochoz 1303–1307 / Jan Gillar Dalším příkladem otevřeného konceptu je skupina pěti činžovních domů od architekta Jana Gillara. Konstrukce pětipatrových domů je rovněž tvořena skeletem. Jedná se o ukázku funkcionalistického vnímání odpovědi na historický blok. Domy jsou v řadě a netvoří uzavřený celek, naopak jsou otevřeny do okolí. Nachází se zde jedno- až třípokojové byty (Šlapeta, 1998).

Bytový dům Neuwil / Metron Architektengruppe Ze švýcarského města Wohlen pochází příklad obytné budovy ze sedmdesátých let. Byty mají standardizovaný rozměr. Prostor komunikačního jádra a na něj napojeného sociálního zázemí je rovněž předurčen. Orientace je západovýchodní. Byt je možné variabilně uspořádat

PReS 2018 conference papers 115 pomocí posuvných příček. Experiment živého domu/bytu měnícího se v čase však nebyl zcela přijat majiteli (Frey, 1966).

Blok L‘Illa Diagonal / Manuel de Solà-Morales, Rafael Moneo Polyfunkční městský blok přímo na městské diagonále ve španělském Madridu je dílem Rafaela Monea a Manuela Moralese. Výrazně horizontální objekt pojímá nespočet funkcí. Nachází se zde obchody, restaurace, hotely, školy a konferenční centrum. Kenneth Frampton blok L’Illa Diagonal zařazuje mezi tzv. megaformy. Díky velkému meřítku, hustotě a horizontalitě jsou megaformy v úzkém dialogu s okolím (Vašourková, 2011).

Výsledky Předpoklad rozvoje myšlenky otevřeného domu vytvořil Le Corbusier nerealizovaným projektem dom-ino. Tento princip flexibility můžeme v jeho práci vidět i v mnoha dalších projektech (Boesiger, 2015).Na Le Corbusiera navázala generace českých prvorepublikových architektů, kteří experimentovali s otevřenou dispozicí v bytové výstavbě. Zejména se jednalo o skeletovou konstrukci, kde nosným prvkem interiéru jsou sloupy a ztužujicí jádro. Tento princip nosných sloupů se propisoval i do fasády, což umožňovalo použití horizontálních oken.

Tab. 1. Kolektivní případová studie vybraných realizací otevřeného domu (zdroj: autor) V období od druhé světové války podobnou typologii v českém prostoru nenalézáme. Zato v několika evropských zemích pokračují experimenty a rozvíjení myšlenky otevřeného domu.

116 PReS 2018 conference papers Výsledek kolektivní případové studie reprezentuje přiložená tabulka. Zde jsou srovnány vybrané realizace, jejich konstrukční systém, náplň, datace a zastavěná plocha.

Z výše uvedeného vyplývá, že je myšlenka otevřeného domu zakotvena ve vývoji evropské architektury minulého století. Nevzala se ve vzduchoprázdnu, nýbrž je výsledkem hledání, experimentů a postupného prověřování v projektech minulého století.

Yvette Vašourková v článku Trvalá adaptabilita popisuje téma otevřeného domu takto: „Nadčasovost domu není o jeho neměnnosti, ale o schopnosti se přizpůsobovat novým provozům, aniž by se ztratila kvalita a původní prostorové schéma.“ (Vašourková, 2011) Tedy právě ustrojení domu, který je pomyslným rámcem, umožňuje změnu jeho výplně/funkce a tím jeho udržitelnost v čase. Při změně poptávky jej tedy nebude nutné demolovat.

Dalším faktorem je velkorysost. Otevřený dům by neměl být navrhován přesně podle minimálních plošných požadavků příslušných norem. Měl by být velkorysejší, a tím univerzálnější.

Z hlediska konstrukčního systému se nemusí nutně jednat pouze o železobetonovou konstrukci, ale také o konstrukci ocelovou, její kombinaci nebo železobetonový skelet se zdivem.

Diskuze a závěr První republika znamenala pro českou architekturu rozkvět. V této době na našem území vznikaly stavby, které jsou předmětem zkoumání a obdivu odborné i laické veřejnosti. Prostředí, které umožňovalo rozvoj kreativity, dávalo prostor i experimentům. Jedním z nich je princip otevřeného domu.

V souvislosti s nástupem komunistického režimu se architektura stala nástrojem propagandy. Volný, kreativní rozvoj v prostředí nesvobody byl velmi omezený. Socializmus rovněž programově vystupoval proti individualitě (Žídek, 2006). Koncept domu, který umožňuje individuální dispozici, tak ideologicky odporoval vládnoucímu režimu.

Na období svobody první republiky se po revoluci část architektů snažila navázat zejména skrze výrazové prostředky (Solt, 2008). Na koncepční experiment, který se projevuje v návrhu zcela univerzálního prostoru pro bydlení, ovšem navázáno nebylo.

Z některých realizací je patrné, že realita oproti původnímu konceptu může být jiná.

Projekt bytového domu Neuwil nebyl přijat majiteli. Ti měli problém s akustikou nenosných příček a o změny v dispozicích, tj. velkou variabilitu vyjímatelných příček, neměli zájem (Frey, 1966). Ač zde vzniká možnost měnit dispozice dle přání majitelů, je otázkou, nakolik se tak v realitě děje. Pokračováním práce může být osobní návštěva jmenovaných staveb s konceptem otevřeného domu a interview s majiteli, případně správci objektů a srovnání původních myšlenek se skutečností.

PReS 2018 conference papers 117

Použitá literatura BOESIGER, Willy a Oscar STONOROV, 2015. Le Corbusier - Œuvre complète Volume 1: 19101929: Volume 1: 1910-1929. 18th. Berlin: Birkhäuser Architecture. ISBN 978-3-0356-0285-2. ČERNÝ, Zdeněk, 2013. ATHÉNSKÁ CHARTA CIAM (1933). In: Portál územního plánování [online]. Brno: Ústav územního rozvoje [cit. 2018-08-17]. Dostupné z: http://portal.uur.cz/pdf/athenska-charta-2003.pdf FREY, Marc, 1966. Überbauung „Neuwil“ in Wohlen AG: 1962- 1965, Architekten : METRON, Architektengruppe. Das Werk : Architektur und Kunst = L‘oeuvre : architecture et art. Zurich, 1966(53), 43-46. DOI: 10.5169/seals-41167.

HOSSEINI RAVIZ, Seyed Reza, Ali NIK ETEGHAD, Ezequiel USON GUARDIOLA a Antonio ARMESTO AIRA, 2015. Flexible Housing: The Role of Spatial Organization in Achieving Functional Efficiency. International Journal of Architectural Research: ArchNet-IJAR. 9(2), 65-. DOI: 10.26687/archnet-ijar.v9i2.422. ISSN 19387806. Dostupné také z: http://archnet-ijar.net/index.php/IJAR/article/view/422 KENDALL, Stephen a Jonathan TEICHER, 2000. Residential open building. 2 nd.

New York: Spon Press. ISBN 04-192-3830-1.

KOUTNÝ, Jan, 2004. Urbanismus a územní rozvoj: Moderní urbanistické koncepce (Vývoj urbanistických koncepcí), 2004. Brno: Ústav územního rozvoje, 7(6/2004). ISSN 1212-0855.

NEUMANN, Dietrich, 1992. Three Early Designs by Mies van der Rohe. Perspecta.

27(5), 76-. DOI: 10.2307/1567177. ISSN 00790958. Dostupné také z: https://www. jstor.org/stable/1567177?origin=crossref SCHNEIDER, Tatjana a Jeremy TILL, 2005. Flexible housing: opportunities and limits. Arq: Architectural Research Quarterly. 9(02), 157-. DOI: 10.1017/ S1359135505000199. ISSN 1359-1355. Dostupné také z: http://www.journals. cambridge.org/abstract_S1359135505000199 SIMON, Christina a Thomas HAFNER, 2002. WohnOrte: 50 Wohnquartiere in Stuttgart von 1890 bis 2002. 2. Aufl. 2004. Stuttgart: K. Krämer. ISBN 37-828-1318-9.

SOLT, Judit, 2008. Rusín & Wahla Architekti: architekti = architects. 1. Brno: Obecní dům. ISBN 978-80-254-3794-0. ŠLAPETA, Vladimír a Michal KOHOUT, 1998. Praha: architektura XX. století. 2. rozšíř. vyd. Praha: Zlatý řez. ISBN 80-901-5623-1.

VAŠOURKOVÁ, Yvette, 2011. Trvalá adaptabilita. Zlatý řez. 2011(34), 24-29. ISSN 1210-4760.

VOLF, Petr, 2005. Reflex : CS - Společenský týdeník: Betonová symfonie – Tematická příloha věnovaná Le Corbusierovi, 2005. Praha, 2005(38). ISSN 0862-6634.

ZUIDEMA, Remko, 2015. Open Building as the basis for Circular Economy Buildings. In: Proceedings of the Future of Open Building Conference. Zurich: ETH Zürich, s. 1-11. DOI: 10.3929/ethz-a-010578376. ŽÍDEK, Libor, 2006. Transformace české ekonomiky: 1989-2004. 1. V Praze: C.H. Beck. Beckova edice ekonomie. ISBN 80-717-9922-X.

DOI: 10.13164/PHD.FA2018.17

Modular Spatial Structure from Sheet Material: Lucca 2018 Modulárna priestorová štruktúra z plošného materiálu: Lucca 2018

Jakub Novák realizace a výstava modulární struktury v městském prostoru v rámci bienále Cartasia v italském městě Lucca, 4. srpna – 27. září 2018 Fakulta architektury, Vysoké učení technické v Brně školitel: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

ABSTRACT: The paper deals with the use of a flat medium for the creation of spatial modular structures. In the presented case history, structure made during Cartasia, The International Festival of Paper, Biennale of Contemporary Art, Lucca, Italy. I present the possibilities of use of carton industry products in an art project.

KEYWORDS: modular structure; biennale; Lucca; paper; carton; art ABSTRAKT: Príspevok pojednáva o použití plošného média pre vytváranie priestorových modulárnych štruktúr. Na prezentovanej kazuistike, štruktúre realizovanej počas medzinárodného bienále papierového umenia Cartasia v talianskom meste Lucca, ukazujem možnosti využitia produktov kartonárskeho priemyslu v umeleckom projekte.

KLÍČOVÁ SLOVA: modulární struktura; bienále; Lucca; papír; karton; umění

Valeria Lizeth Reyna Briones, La Salle, Mexico Marina Henrichs, HTW Saarbrücken, Germany Jacqueline Kommers, Utrecht University of Applied Sciences, Holland Alexia Senegas, ENSA Montpellier, France Samuli Saarinen, TU Tampere, Finland Valentina Štivičić, Sveučilište u Zagrebu, Croatia Michal Čerňo, Fa VUT, Czech republic Barbora Olivíková, Fa VUT, Czech republic

photo by Adriano A�us

Mo�va�on We live in an era of inunda�on of things to have, places to visit, people to meet, jobs to do, moments to document, emo�ons to share, skills to learn.

The sheer volume can make these wonderful and unique and rich experiences seem and feel as flat as a screen. But life is not linear like a stack of photos to swipe through.

Life is a space a very limited one and we choose what we fill it with.

There is a special kind of “things” which are not defini�ve in their value, which grow with our change of perspec�ve, in which we find answers to our present as well as future ques�ons and needs.

They provide us with a shelter in which, in a peaceful admira�on, instead of finding beauty in a universe of objects we find a whole universe in the beauty of a single one. Then, recharged, we throw ourselves back in the ever so changing chaos of life.

Explana�on Life space is a foam-like geometric composi�on. What appears expressive and surprising examined from the vicinity, becomes a palpable modular system when we remove ourselves from it and look from a larger distance and a different angle.

To see the pa�erns in what appears to be chao�c and unpredictable, we need to stop, examine, think and also to isolate ourselves from the randomness.

Life Space - Monumental Cardboard Sculpture for Lucca Biennale 2018 author: Ing. arch. Jakub Novák - kubonovak.com, graduate school supervisor: doc. Ing. arch. Jiří Palacký, Ph.D.

AUTOŘI TEXTU TEXT AUT ORS Eva Horáková, Barbora Jenčková, Pavla Kilnarová, Jana Matyášová, Monika Moggert, Norbert Obršál, Kristýna Smržová, Lenka Štěpánková, Vratislav Zíka, Michael Gabriel, Emil Adamec, Lenka Bažíková, Lucie Holopírková, Daniel Kuda, Šárka Malošíková, Daniel Struhařík, Jakub Novák Všechny texty jsou dostupné na webové stránce http://www.fa.vutbr.cz/konference/ J

CZ / Mgr. Dana Kutálová

N PhD Research Sympozium 2018 V Vysoké učení technické v Brně Z Fakulta architektury, Poříčí 5, 639 00 Brno, Tel.: 541 146 603 M Brno, 2018 T LITERA Brno, Tábor 43a, 612 00 Brno Počet stran 120 / Náklad: 100 výtisků / Vydání první (c) Fakulta architektury VUT v Brně 2018 ISBN 978-80-214-5664-8

ISBN 978-80-214-5664-8