3 minute read
Země promluvila… – ZUZANA FIŠEROVÁ Dům č. p. 302 v Bojkovicích – Lidová stavba Zlínského kraje 2022
Pavel Horák předvádí svou práci na veřejnosti. Foto © archiv Pavla Horáka
timediálních komunikací v programu Multimédia a design se specializací na design skla. Anotace na webových stránkách sděluje, že je výuka zaměřena na přípravu tvůrčích osobností v oblasti designu skla a volného umění se směřováním na schopnost koordinovat a využívat příbuzné disciplíny užitého umění v komplexním prostorovém ztvárnění. Během studia mohou studenti získat celkový přehled o problematice sklářské tvorby, sklářského designu a současného umění, a to formou zadávání konkrétních specificky zaměřených projektů.
Advertisement
Obor klade důraz na individualitu studenta a originalitu řešení, které je schopné obstát v reálném tvůrčím prostředí. Během své práce se studenti seznamují s postupy při práci s materiálem (sklo), získávají znalosti nezbytné pro zpracování výtvarného návrhu i výrobní dokumentace. Absolventi jsou pak schopni tento materiál progresivním způsobem využívat v kontextu současného umění, ale i designu. Věřme, že se i tento speciální obor práce se sklem podaří v nelehké době zachránit a uchovat pro generace příští.
Země promluvila…
ZUZANA FIŠEROVÁ
Koncem roku 2014 bylo amatérským spolupracovníkem Ústavu archeologické památkové péče Brno, detašované pracoviště Kroměříž, objeveno nedaleko Hulína žárové pohřebiště germánského kmene z 2. století n. l. Od té doby byla tato lokalita monitorována archeology. Na jaře 2015 bylo provedeno nedestruktivní geofyzikální měření (plán podpovrchového rozmístění zahloubených archeologických objektů do podloží) a poté i ověření lokality vyzvednutím několika hrobů. Předměty, které byly na tomto místě získány, pocházely z rozoraných žárových hrobů. Vysoká koncentrace jezdeckých ostruh i luxusních předmětů prozrazovala přítomnost vyšší germánské společenské vrstvy, která zde měla nejspíš ležení v souvislosti s římským pochodovým táborem v Pravčicích u Hulína objeveným v letech 2006–2009.
S podporou Rady Zlínského kraje připravil v roce 2022 Odbor kultury a památkové péče Zlínského kraje ve spolupráci s Archeologickým ústavem AV ČR, Brno, v. v. i., Ústavem archeologické památkové péče Brno, v. v. i., detašovaným pracovištěm v Kroměříži, projekt na záchranu 50 až 80 žárových hrobů. Podařilo se je zachytit pomocí magnetometrického měření v celkové ploše zhruba 0,6 ha. Terénními pracemi bylo pověřeno Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, p. o. Po odborném ošetření a zpracování nálezů v Archeologickém ústavu AV ČR Brno budou uloženy a prezentovány na výstavách a v depozitářích v objektu Hos-
podářského dvora v Rymicích, který je ve správě Muzea Kroměřížska, p. o.
Podařilo se společně sestavit výzkumný tým složený ze špičkových archeologů pod vedením odborného garanta Mgr. Tomáše Zemana, Ph.D. V červnu 2022 byla zahájena první etapa projektu, kdy bylo postupně odkryto 75 žárových hrobů, které byly zdokumentovány, zaměřeny, nálezy byly pečlivě zabaleny a předány do Archeologického ústavu v Brně k laboratornímu zpracování, provedení odborných přírodovědných, chemických a technických analýz, rentgenovému a CT skenování bloků a inventarizaci a konzervaci nálezů.
Důležitým objevem výzkumu germánského žárového pohřebiště v Roštění bylo zjištění podél jižního okraje nekropole, za níž se hroby již nevyskytují. Mezi těmito krajními hroby se nacházela na první pohled nenápadná jáma obdélníkového půdorysu se zaoblenými rohy o rozměrech 170 x 130 cm, která byla hluboká pouhých 35 cm. Její do oranžova propálené stěny i dno a výrazná uhlíkatá vrstva v její výplni, obsahující uhlíkatý prach, několik desítek kamenů, pět částečně spálených dřevěných klád, zlomky spálených lidských kostí, hrudky spálené hlíny, slitky skla a zlomky keramických nádob, signalizují, že bylo prozkoumáno místo vyhrazené pro spalování zemřelých, kteří byli na pohřebišti pochováni. Takové objekty (lat. ustrinum) jsou podzemním ohništěm. To tvoří jáma vyložená kameny po dně a stěnách pro dosažení a udržení vyšší teploty hoření. Nad ní byla naskládána pohřební hranice z vybraných druhů dřev, na kterých byl ukládán zemřelý a posléze byl spolu se svým osobním majetkem i milodary spálen. Po vychladnutí pohřební hranice byly spálené kosti nebožtíka spolu s roztavenými předměty sesbírány a naskládány do keramické urny a vloženy do mělké hrobové jámy. Ustrinum pak bylo vyčištěno a použito opakovaně ke kremaci dalších zemřelých. Z archeologického hlediska je tento objekt unikátem. Na území naší země bylo naposledy žároviště na germánském pohřebišti prozkoumáno v 30. letech 20. století v Kostelci na Hané nebo ve středočeské Stehelčevsi, ovšem bez potřebné dokumentace a odebrání jakýchkoliv vzorků. Moderně prozkoumané žároviště v Roštění, jehož kompletní výplň byla odebrána, je tak nedozírnou studnicí vzorků pro další přírodovědná a chemická zkoumání (radiokarbonové datování, zjištění konkrétních druhů dřev, použití vonných esencí a látek při pohřebních obřadech apod.).
Na pohřebišti v Roštění byli pohřbeni zejména germánští jezdci na koních (poukazuje na to 43 ks bronzových a železných ostruh), spolu s pěšími bojovníky vyzbrojenými kopími a štíty. Pravděpodobně zde byli i jejich rodiny (ženské hroby mohou být indikovány přítomností stříbrných šperků – náramky, náhrdelníky, spony).
Archeologický objekt. Foto © archiv T. Zemana
