TOMÁŠ HAMRLÍK

Detail žárového pohřebiště. Foto © archiv T. Zemana

Přestože bylo o podporu opakovaně žádáno u Grantové agentury ČR na financování terénního výzkumu a následné odborné zpracování výzkumů, žádosti nebyly úspěšné. Zlínský kraj proto na provedení terénního výzkumu této mimořádné lokality ze svého rozpočtu roku 2022 vyčlenil cca 2,7 mil. Kč, Archeologický ústav Akademie věd ČR zajišťuje druhou etapu projektu, tj. odborné zpracování a ošetření nálezů.

Realizací projektu se podařilo zachránit jedinečnou archeologickou lokalitu ve Zlínském kraji s historickým významem přesahujícím hranice ČR.

Získali jsme mimořádný doklad konkrétní historické události, tj. bojů mezi Germány a Římany na konci 2. století n. l. za tzv. markomanských válek na území dnešního Zlínského kraje, který může doplnit dosud málo známou stránku našeho historického vývoje.

Zlínský kraj tímto aktem získává do sbírkového fondu své příspěvkové organizace, Muzea Kroměřížska, moderně zpracovaný a ošetřený soubor archeologických nálezů. Všichni se můžeme v dohledné době těšit na novou výstavní expozici, kde lze očekávat trvalý a hodnotný edukační účinek na obyvatele kraje a všech návštěvníků ze vzdálenějších míst. Potěšitelné je rovněž to, že se podařilo zabránit vyrabování tohoto významného naleziště, a tím jeho nenávratného zničení a odcizení krajského majetku nelegální prací detektorářů.

Atraktivní výběr z nálezů u Roštění i nově zhotovené repliky podle objevených artefaktů je možné vidět v malé expozici ve foyer 14. budovy BAŤOVA INSTITUTU, odkud v listopadu 2022 poputuje expoziční soubor do Muzea Kroměřížska.

Pro zájemce z řad veřejnosti bylo také vedoucím projektu a odborným garantem Mgr. Tomášem Zemanem, Ph.D., připraveno přednáškové „turné“, a to dne 4. 10. 2022 v Muzeu JV Moravy Zlín, dne 11. 10. 2022 v Muzeu Kroměřížska a dne 1. 11. v Městské knihovně v Holešově.

Velké poděkování patří garantovi výzkumu Mgr. Tomáši Zemanovi, Ph.D., Odboru kultury a památkové péče KÚZK za řešení úkolu a přípravu podkladů a také uvedeným krajským muzeím, v této fázi především Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně, jmenovitě řediteli Mgr. Pavlu Hrubcovi, MBA, a archeologovi Mgr. Adamu Fojtíkovi, kteří byli pověřeni tímto úkolem.

Dům čp. 302 v Bojkovicích – Lidová stavba Zlínského kraje 2022

TOMÁŠ HAMRLÍK

Na samém okraji Bojkovic se nachází ulice Potok a v ní drobné stavení s číslem popisným 302. První zprávy o jeho existenci lze datovat do roku 1786, ve 20. letech 19. století se pak objevuje na

Dům čp. 302 v Bojkovicích. Foto © Muzeum Bojkovska.

mapě stabilního katastru. Vystřídaly se zde ty nejchudší rodiny z Bojkovic, jejichž členové pracovali převážně jako pomocné síly v zemědělství. Výjimkou bylo pouze období 30–40. let 19. století, kdy v Bojkovicích fungovala železná huť založená Jindřichem Larisch-Mönnichem, zvaná po jeho manželce Jindřiščina. Ruda se těžila i blízko domů v ulici Potok a právě zde mnozí horníci a hutníci žili. Po zániku hutí opět v domku bydleli chudí zemědělští pracovníci, kteří neměli pro svou obživu k dispozici ani kousek políčka a pracovali převážně u bohatších obyvatel Bojkovic. Poslední majitelkou, která v domě trvale bydlela, byla Adéla Kolouchová. Po její smrti v roce 1969 dům změnil držitele a sloužil převážně jako skladiště. Dlouhodobá neobydlenost objektu způsobila na jedné straně jeho značné dlouholeté chátrání, na straně druhé však absence jakýchkoli modernizačních zásahů znamenala zachování všech podstatných památkových hodnot objektu.

Posledních několik desítek let bylo téměř nemožné objekt spatřit, protože se nacházel uprostřed neudržované zahrady, plné vzrostlých keřů a trávy. Hodnoty stavení byly rozpoznány již v roce 2007 díky iniciativě PhDr. Jany Spathové a předsedkyni Muzejního spolku Aloise Jaška Markétě Klimentové. Dlouhá léta se však zdálo, že záchrana je nemožná a objekt se zařadí k mnoha dalším, které navzdory svým památkovým hodnotám zanikly. Majitel nebyl ochoten ani k obnově domu, ani k případnému prodeji. Až v roce 2016 se díky zapojení Muzea Bojkovska a členů muzejního spolku ledy pohnuly a objekt odkoupilo město Bojkovice za účelem jeho památkové obnovy a využití pro účely Muzea Bojkovska. Vzhledem k neutěšenému stavu domku byla obnova rozvržena do několika etap. V první fázi došlo k obnově krovu a střešního pláště a odvlhčení stavby, v druhé etapě pak k obnově vnějších a vnitřních omítek, stolařských prvků či hliněné