Augustin: Promluvy o modlitbě Páně by Krystal OP, s.r.o.

Obsah Svatý Augustin a modlitba Páně Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Augustinův výklad otčenáše v kontextu přípravy na křest . . . . . . . . . . . . . 7 Katechumenát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Vyvolení ke křtu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Skrutinia a exorcismy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Předání vyznání víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Předání modlitby Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Křestní obřady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Otčenáš v liturgii a osobní modlitbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Augustinův výklad jednotlivých proseb otčenáše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31 Promluvy o modlitbě Páně Promluva 56 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Vyznání víry a modlitba Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Čemu se při modlitbě vyhnout . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Proklínací žalmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Zbožnost, ne množství slov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Otče náš, jenž jsi na nebesích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Posvěť se jméno tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Přijď království tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Buď vůle tvá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Jako v nebi, tak i na zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Chléb náš každodenní dej nám dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 A odpusť nám naše dluhy, jako i my odpouštíme našim dlužníkům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Láska k nepřátelům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Sedm proseb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Promluva 57 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Víra a modlitba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bratři Kristovi a děti Otcovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Oč Otce prosit? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

48 48 48 49

104

Obsah

Posvěť se jméno tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Přijď království tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Buď vůle tvá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Chléb náš každodenní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Odpusť nám naše dluhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Neuveď nás v pokušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Zbav nás od zlého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Důsledky touhy po pomstě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Všední hříchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Promluva 58 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Vyznání víry a modlitba Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Otče náš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Chléb náš každodenní dej nám dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Odpusť nám naše dluhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Jako i my odpouštíme našim dlužníkům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Ovládnout hněv a nenávist . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Neuveď nás v pokušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Lehké hříchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Zbav nás od zlého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Rozdělení proseb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Promluva 59auct = Poque 1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Křestní symbol a modlitba Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Otče náš, jenž jsi na nebesích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Posvěť se jméno tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Přijď království tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Chléb náš každodenní dej nám dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Odpusť nám naše dluhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Sedm proseb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 (Pseudo-)Augustin, Promluva 59A . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Otče náš, jenž jsi na nebesích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Posvěť se jméno tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přijď království tvé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Chléb náš každodenní dej nám dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odpusť nám naše dluhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nedopusť, abychom byli uvedeni v pokušení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ale zbav nás od zlého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

73 73 74 74 75 75 76 77 78

Obsah

105

Abstract . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Zkratky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Rejstříky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Biblický rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík antických autorů a pramenů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rejstřík moderních autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tematický rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

83 83 85 88 89

Bibliografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97

Svatý Augustin a modlitba Páně Úvod Modlitba, kterou Ježíš naučil své učedníky (Mt 6, 9–13; Lk 11, 2–4), samozřejmě spolu s tím, jak Pán jednal a jak se sám modlil, ovlivnila způsob, jak se křesťané prvních staletí obraceli k Bohu i jak tento vztah navázaný v modlitbě osvětlovali těm, kdo křesťanskou víru přijímali. Fakt, že existovalo více znění této modlitby, svědčí o tom, jak rozšířená byla v prvních křesťanských generacích. Jeden z nejstarších křesťanských spisů, Učení dvanácti apoštolů (Dida ché), datovaný již do 70. let 1. století, svědčí o tom, že se křesťané modlí otčenáš společně nebo soukromě třikrát denně.1 Otčenáš představoval důležité ohnisko raně křesťanské modlitby. Zřejmě za nejstarší komentář k otčenáši lze považovat Tertuliánův spis De oratione, který tuto modlitbu dokonce označuje za „souhrn veškerého evangelia“, tj. křesťanské nauky.2 I další výklady z první poloviny 3. století, z pera Órigenova a Cypriánova, svědčí o tom, že se této modlitbě již v raných křesťanských staletích dostávalo privilegovaného postavení.3 Otčenáš získává – jak uvidíme – výrazné místo v mystagogické katechezi,4 ale také v evangelních komentářích.5 Má svůj podíl, jak ukazuje Jan Kassián, i na mnišské formaci.6 Prostor, který zaujímá od počátku v soukromé i liturgické praxi, ale též v teologii a spiritualitě křesťanských věřících, nelze dostatečně ocenit.7 Modlitby Páně si nesmírně cení také Augustin. „Evangelní modlitba“,8 kterou Ježíš naučil své učedníky, představuje „každodenní modlitbu za naši spásu“.9 Ty, kdo tuto modlitbu v kte1 2 3 4 5 6 7 8 9

Srov. Did. 8, 2–3. Tertulián, orat. 1, 6: breuiarium totius euangelii. Órigenés, Orat 18–30; Cyprián, dom. orat. 2. Srov. Ambrož, sacr. V 4, 18–30. Např. Chromatius z Akvileje, tr. 28. Jan Kassián, conl. 9, 18–25. Srov. M. Klöckener, Oratio dominica, in AL 4, 3/4 (2014), 337–347. Augustin, ep. 130, 12, 22. En. Ps. 103, 1, 3.

Svatý Augustin a modlitba Páně

rékoli epoše pronášejí, Kristus volá, aby se stávali jeho bratřími a sestrami, tvořícími společně s ním jedinou rodinu.10 Otčenáš je proto modlitbou církve a „modlitbou celé Boží obce, která putuje na zemi“.11 Modlitba Páně podle Augustina představuje pravidlo,12 jak se má křesťan k Otci obracet, a dokonce vzor veškeré křesťanské modlitby,13 takže se křesťané nemají modlit nic jiného než to, co je obsaženo v otčenáši.14 Augustin nesepsal o modlitbě Páně žádný samostatný traktát, ale zmiňuje se o ní ve více spisech. Všímá si jí již v raném exegetickém komentáři De sermone Domini in monte věnovaném Horské řeči a sepsaném r. 392–396.15 Prostor jí věnuje i ve známém listu 130 z r. 411/412 o křesťanské modlitbě, adresovaném Probě,16 a tematizuje ji i Enchiridion z r. 420–422.17 V pozdním spise De dono perseverantiae (429/430) využívá Augustin otčenáše jako argumentu z tradice a liturgické praxe ve prospěch své nauky o předurčení.18 Výsadní místo výkladu otčenáše však patří pěti dochovaným promluvám, které Augustin pronesl v rámci mystagogické katecheze určené kandidátům křtu, v nichž jim byla modlitba Páně, její smysl i důvod, proč se ji vůbec modlit, svěřena jako jeden z velkých pokladů církve. Na tyto promluvy, označované jako s. 56–58, 59 auct a 59A, zaměřuje pozornost tento svazek, v němž čtenář nalezne jejich český překlad s komentářem. Věřím, že četba Augustinových výkladů modlitby, kterou křesťané dennodenně pronášejí, může velice obohatit a snad i znovu oživit vědomí významu a smyslu této modlitby. Jednotlivé prosby otčenáše vypadají na první pohled jednoduše, ale s každým opakováním si modlitebník znovu uvědomuje, že mu nezbývá, než do jejich významu stále hlouběji pronikat, aby se nestaly pouze bezmyšlenkovitě pronášenými slovy. Čtenáři lze z toho důvodu doporučit dosud neukončenou sérii Mezinárodní katolické revue 10 11 12 13 14 15 16 17 18

Srov. s. 57, 2, 2; 59auct, 1, 2. Ciu. XIX 27. Srov. en. Ps. 142, 6. Srov. ep. 130, 11, 22; en. Ps. 103, 1, 19. Srov. s. 56, 3, 4. Srov. s. dom. m. II 15–29. Srov. ep. 130, 21–24. Srov. ench. 73nn; 115nn. Srov. perseu. 3–9.

Augustinův výklad otčenáše v kontextu přípravy na křest

Communio, která každý rok, počínajíc rokem 2015, věnuje jedno číslo jedné z proseb otčenáše.19 Zapomínat nelze ani na další velké klasiky, kteří modlitbu Páně ve dvou tisíciletích dějin křesťanství komentují – od církevních otců přes sv. Tomáše Akvinského či sv. Terezii z Ávily až po Katechismus katolické církve či „Jesus-Buch“ Josepha Ratzingera – Benedikta XVI. Vydání tohoto českého překladu několika Augustinových promluv by nebylo možné bez podpory a pomoci druhých. Sluší se poděkovat za finanční podporu nadaci Renovabis a za institucionální podporu Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy, stejně jako obětavým pracovníkům dominikánského nakladatelství Krystal OP, především Evě Fuchsové, která se velmi pečlivě zhostila redakce, a Jiřímu Kopeckému a Dagmar Kopecké za náročnou sazbu této edice. Děkuji všem, kteří knihu pročetli a věnovali mi své vzácné podněty a postřehy – především Radkovi Tichému, Benediktu Mohelníkovi OP, Róbertu Horkovi, Karolíně Štauberové, Marii Pitterové OP a Lence Jeřábkové. Zvláštní vděčnost chci ale vyjádřit přátelům, bez jejichž povzbuzení a především trpělivosti by tento svazek spatřil světlo světa jen těžko. A společně s Augustinem těžko zapomenout na vděčnost „Boží milosti“, neboť ona učinila ze všech Boží děti.20

Augustinův výklad otčenáše v kontextu přípravy na křest Svatý Augustin (354–430) se po většinu svého života jako biskup a pastýř staral o církev a jemu svěřený milovaný lid. Kázání představuje první biskupovu úlohu a Augustin je v tom vzorem – nepovažuje je za cosi druhořadého, co služebník církve zvládá nad rámec jiných povinností. Svědčí o tom mimo jiné stovky jeho kázání, která se zachovala a která tvoří jen zlomek ze všech, která jako biskup za čtyřicet let své biskupské služby v Hipponě Regius pronesl.21 Tato kázání byla obvykle proslovena v průběhu liturgie, 19

20 21

MKR Communio 19, 1 [74] (2015) „Otče náš, jenž jsi na nebesích“; 20, 1 [78] (2016) „Posvěť se jméno tvé“; 21, 1 [82] (2017) „Přijď království tvé“; 22, 1 [86] (2018) „Buď vůle tvá“; 23, 1 [90] (2019) „Chléb náš vezdejší“. Augustin, s. 59auct, 4, 7. K Augustinově kazatelské činnosti viz D. Vopřada, Augustin kazatel a teologie Vánoc, in Svatý Augustin. Vánoční promluvy, Praha: Krystal OP, 2016, 10–27.

Svatý Augustin a modlitba Páně

ať už to byla běžná eucharistická bohoslužba, nebo liturgie spojená s určitými obřady, zvláště katechumenátu.22 Augustin své promluvy obvykle nesepisoval, ale dochovaly se nám díky stenografům, kteří je zachytili tak, jak je slyšeli.23 Pouze část těchto promluv Augustin redigoval, neboť je obvykle nechávali zapisovat jeho obdivovatelé, kteří je také bez jeho autorizace šířili.24 Tyto Augustinovy promluvy začaly být poměrně záhy sdružovány do sbírek a vzhledem k věhlasu hipponského biskupa během středověku se jich dochovalo značné množství. Po vynálezu knihtisku se kázání dočkala mnoha vydání – zcela zásadní význam má ovšem mezi nimi tzv. „maurinská edice“, připravená benediktiny kongregace svatého Maura, kteří mezi lety 1679 a 1700 vydali celkem jedenáct svazků Augustinových děl,25 mezi nimi i sbírku promluv, označovaných jako Sermones. Až donedávna byly známy čtyři promluvy, zařazené otci mauriny do prvního oddílu Augustinových promluv označeného De scripturis, věnovaného výkladu Starého a Nového zákona; výklad otčenáše se nachází v s. (sermones) 56–59.26 V žádném z těchto případů se však nejedná o samostatný biblický komentář k Mt 6, 5–13. Všechny promluvy či katecheze byly proneseny se specifickým záměrem, jímž bylo předání modlitby Páně kandidátům křtu týden před Velikonocemi. Jedná se tak o mystagogické promluvy, které měly novým věřícím zpřístupnit jeden z největších pokladů, který církev, Kristovo tělo, uchovává. Logicky by tak tyto promluvy patřily spíše do druhého oddílu Sermones uspořádaného podle liturgických dob (De tempore), kde můžeme nalézt např. Augustinovy promluvy při obřadech předání a složení vyznání víry (s. 212–216).27 Poslední, pátá promluva věnovaná modlitbě Páně byla objevena teprve nedávno a publikována Clemensem Weidmannem v edici Corpus scriptorum ecclesiastorum Latinorum (CSEL) ve svazku 101. Jedná se o fragment výkladu modlitby Páně, složený 22

23 24 25

26 27

Srov. P.-P. Verbraken, Saint Augustine’s Sermons: Why and How to Read them Today, [s.l.]: [s.n.], 1987, 105. Possidius, v. Aug. 7, 3. Srov. L. Padovese, Sermoni per i tempi liturgici, 2. vyd., Milano: Paoline, 2012, 27. K dějinám vydávání Augustinových Sermones viz D. Vopřada, Svatý Augustin. Vánoční promluvy, 27–29. Poslední z nich je v CCL 41Aa označována jako 59auct = Poque 1. Takto konečně řadí své vydání Augustinových velikonočních promluv také S. Poque v SC 116.

Augustinův výklad otčenáše v kontextu přípravy na křest

částečně z úryvků Augustinova Enchiridionu, Listu 130 Probě a dalších neidentifikovaných fragmentů kázání. Text objevil Brian Møller Jensen v rukopisu piacenckého lekcionáře,28 kde společně s následující promluvou 228B tvoří závěr celého svazku pokrývající část liturgického roku od Velikonoc po vzpomínku na všechny věrné zemřelé. Zvláštní je umístění těchto dvou promluv, které bychom vzhledem ke křestnímu kontextu hledali spíše ve velikonočním okruhu.29 Weidmann označuje promluvu za autentickou, avšak vzhledem k některým problematickým bodům – např. silně formulovanému obvinění židů z bohovraždy, určité těžkopádnosti a šroubovanosti vět a způsobu užívání Augustinových pojmů – lze ještě očekávat diskusi o Augustinově autorství této promluvy. Kvůli těmto pochybnostem je také v záhlaví uveden jako autor (Pseudo-)Augustin.30 Zmiňovaná křestní příprava nových věřících tvořila společně s kazatelským působením zvláštní součást Augustinovy pastýřské činnosti. Přípravě na křest se Augustin věnoval velice pečlivě a dochovalo se množství promluv a dalších textů, které tuto péči dokumentují. Protože chceme zasadit Augustinovy promluvy o modlitbě Páně do kontextu této přípravy, velmi stručně průběh katechumenátu, jak jej dosvědčují Augustinova díla, představíme. Katechumenát Předtím, než byl zájemce o křesťanskou víru přijat do katechumenátu, měl se s ním setkat katecheta, jehož úkolem bylo ubezpečit se, zda je příchozí (rudis) schopen se ve věcech víry poučit, jak ukazuje Augustinův spis De catechizandis rudibus, tedy O katechezi úplných začátečníků.31 V tomto spise se lze seznámit s obtížemi, s nimiž se nově příchozí mohli potýkat, a rovněž dva příklady katecheze shrnující celé dějiny spásy a ukazující, jak Bůh jedná s lidstvem v průběhu dějin od počátků popsaných v prvních knihách Bible až po konec času.32 28 29

30 31

Piacenza, Bibl. Cap. 60, s. XII2, ff. 282r2–284v1. C. Weidmann in CSEL 101, 31 ale upozorňuje, že toto umístění není neobvyklé ani v dalších severoitalských homiliářích. Tyto pochybnosti sdílím s Róbertem Horkou, za jehož cenné postřehy mu děkuji. Do češtiny je spis přeložen pod mírně zavádějícím názvem O náboženském vy učování katechumenů (Katechetické spisy, Praha: Krystal OP, 2005). K bližšímu popisu této první katecheze viz D. Vopřada, Augustin a katecheze – jak správně učit?, in Sv. Augustin a vzdělání. Augustiniánská pedagogika. XVI. Au

Promluva 58 Modlitba Páně1 Vyznání víry a modlitba Páně 1. 1. Složili jste křestní symbol, který obsahuje stručný souhrn víry.2 Již dříve jsem vám opakoval slova apoštola Pavla: Jak ho mohou vzývat, když v něho neuvěřili? Protože jste to, jak máte věřit v Boha, přijali, uchovali v paměti a složili vyznání víry, dnes vyslechněte poučení o tom, jak máte vzývat Boha. Tuto modlitbu naučil své učedníky a věřící sám jeho Syn, jak jste slyšeli při čtení evangelia.3 Pokud nám žádost nadiktoval skvělý právník, máme naději, že svůj nárok obhájíme. Naším právním zástupcem je Otcův přísedící, o němž jste vyznali, že sedí po jeho pravici, a ten se také stane naším soudcem. Odtud totiž přijde soudit živé i mrtvé. Uchovejte proto v paměti i tuto modlitbu, kterou máte složit za osm dní. Ti z vás, kteří nebyli schopni dobře složit vyznání víry, mají ještě čas, neboť všichni přítomní uslyší, jak je skládáte, až v sobotu; totiž v poslední sobotu týdne, toho dne, kdy budete pokřtěni. Ode dneška za osm dní ale budete skládat tuto modlitbu, kterou dnes přijímáte.4

CCL 41Aa, 199 PL 38, 393 Řím 10, 14*

Symb.

Otče náš 2. 2. Modlitba začíná takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Získali jsme Otce na nebesích, starejme se o to, jak máme žít na zemi. Ten, kdo získal takového Otce, musí totiž žít takovým způsobem, aby byl hoden převzít jeho dědictví. Říkáme nyní společně: Otče 1

2 3 4

Promluva byla jistě pronesena v Hipponě, a to týden před Velikonocemi. Podobně jako u ostatních promluv bylo příležitostí k tomuto kázání předání modlitby Páně kandidátům křtu. Kunzelmann se na základě jemné polemiky s pelagiány v s. 58, 5, 6 domnívá, že s. 58 byla pronesena v l. 412–416, argument je však poměrně slabý a domnívám se, že datum vzniku promluvy nelze určit. Srov. P. P. Verbraken v CCL 41Aa, 195n. Ke složení křestního symbolu (redditio symboli) srov. s. 15 výše. Četba pasáže z Mt 6 o modlitbě tedy tvořila součást této bohoslužby. Poslední možnost ukázat, že se kandidát křtu naučil vyznání víry (redditio sym boli), byla tedy během soboty týden před Velikonocemi. Složení modlitby Páně (redditio orationis) pak podle všeho probíhalo v podobě zkoušky v sobotu bezprostředně před velikonoční nocí: srov. s. 19 výše.

CCL 200 Mt 6, 9

Promluvy o modlitbě Páně

náš! Jaká čest! Tato slova pronáší císař, hovoří tak i žebrák. Pronáší je otrok a stejně i jeho pán. Ti všichni společně říkají: Otče náš, jenž jsi na nebesích! Mají-li jediného Otce, ať tedy pochopí, že jsou bratry. Ať se pán neošklíbá nad tím, že má za bratra svého otroka, když jej chtěl mít za bratra Pán Kristus.

Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé Mt 6, 10 PL 394

Mt 25, 34 Mt 25, 41 Mt 6, 10

3. Říkáme: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé! Posvěcení Božího jména činí svatými nás samotné – jeho jméno je totiž svaté neustále. Kromě toho žádáme, aby přišlo jeho království – ono však přijde, i když to nechceme. Žádat a modlit se, aby přišlo jeho království, ale není nic jiného než žádat po něm, aby nás učinil hodnými svého království, aby se snad nestalo – Bůh uchovej –, že přijde, ale nepřijde pro nás. Pro mnoho lidí totiž nepřijde, i když přijde tak jako tak. Přijde totiž pro ty, jimž se praví: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Nepřijde ale k těm, k nimž se obracejí slova: Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně. Když se proto modlíme: Přijď království tvé, modlíme se, aby přišlo pro nás. Co znamená, „aby přišlo pro nás“? Aby shledalo, že jsme dobří. Proto se modleme, aby nás dobrými učinil. Pak totiž pro nás přijde jeho království.

Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi CCL 201 Mt 6, 10

Mt 6, 10 ↑Řím 7, 22

3. 4. Pokračujeme: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Slouží ti andělé v nebi, my ti sloužíme na zemi.5 Nevzpírají se ti andělé v nebi, ať se ti nevzpíráme ani my na zemi. Jak konají tvou vůli oni, tak ať ji konáme i my. Oč jiného se tu modlíme, než abychom byli dobří? Když totiž konáme Boží vůli – neboť on bezpochyby svou vůli činí6 –, tehdy se děje Boží vůle v nás. Prosbu můžeme chápat ještě jinak, a bude to správně: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Přijímáme Boží příkaz a schvalujeme jej; schvaluje ho náš rozum. Jako vnitřní lidé jsme nadšeni z Božího zákona. Tehdy se děje jeho vůle na nebi. K nebi je totiž přirovnán náš duch, k zemi pak naše tělo. Jaký význam proto mají slova: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi? Znamenají, že stejně jako náš rozum schvaluje jeho příkaz, tak ať jej schvaluje 5 6

Srov. Cyprián, dom. orat. 14. Srov. Tertulián, orat. 4, 1.

Promluva 58

i naše tělo, aby zmizelo ono rozdělení popisované apoštolem Pavlem: Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Dokud tělo touží proti duchu, ještě nebyla učiněna jeho vůle na zemi; když proti tělu touží duch, již se stala Boží vůle v nebi. 7 Plný soulad nastane, až to bude chtít On sám. Nyní bojujme, abychom mohli zvítězit. Prosbu lze chápat ve správném smyslu ještě takto: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Nebe chápejme jako církev, neboť nese Boha, zemi jako nevěřící, o nichž se praví: Jsi země a v zemi se navrátíš. Když se proto modlíme za své nepřátele, nepřátele církve, nepřátele jména „křesťan“, modlíme se, aby se stala tvá vůle jako v nebi, tak i na zemi – tedy jak v těch, kteří v tebe věří, tak v těch, kteří se ti rouhají –, aby se všichni stali nebem.

Gal 5, 17

CCL 202 Gn 3, 19*

Chléb náš každodenní dej nám dnes 4. 5. Dále: Chléb náš každodenní dej nám dnes. Této prosbě lze rozumět zcela prostě tak, že se jí modlíme za každodenní pokrm, abychom jej měli hojnost, a když ne hojnost, tak alespoň abychom jej neměli nedostatek. Říká každodenní, dokud ještě trvá ono „dnes“.8 Každého dne žijeme, každého dne vstáváme, každého dne dostáváme žízeň, každého dne máme hlad. Ať nám dá každodenní chléb. Proč ale neříká „a nápoj“? A proč neříká „a místo k bydlení“? Naše živobytí totiž sestává z pokrmu a nápoje, místa k bydlení, z ošacení a střechy nad hlavou. Člověk by neměl o nic více žádat, jak praví Apoštol: Nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. Máme-li však čím se nasytit a kde hlavu složit, buďme s tím spokojeni. Ať zmizí lakomství – příroda je bohatá. Rozumíme-li správně prosbě: Chléb náš každodenní dej nám dnes, kterou pronášíme, tak, že se týká každodenní stravy, nedivme se, že se slovem „chléb“ rozumí i ostatní potřebné. Stejně tak i Josef pozval své bratry slovy: Ti muži se mnou dnes budou jíst chléb. Pročpak by měli jíst pouze chléb? Ale „chlebem“ myslel i vše ostatní. A tak když prosíme o každodenní chléb, prosíme o vše, co naše tělo zde na zemi potřebuje. Co ale praví Pán Ježíš? Nejprve hledejte Boží království a Boží spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.9 7 8 9

Srov. Cyprián, dom. orat. 16. Srov. Tertulián, orat. 6, 4. Srov. Tertulián, orat. 6, 1; Cyprián, dom. orat. 21.

Mt 6, 11 PL 395

↑Žid 3, 13

1 Tim 6, 7n*

Mt 6, 11 CCL 203 Gn 43, 16*

Mt 6, 33*

60 Mt 6, 11

Mt 6, 11

Promluvy o modlitbě Páně

Prosbě Chléb náš každodenní dej nám dnes lze velmi dobře rozumět i takto: tvá eucharistie – to je každodenní chléb. Věřící totiž vědí, co přijímají, a je jim ku prospěchu, když každodenní chléb, nezbytný pro tento čas zde na zemi, přijímají.10 Prosí za sebe, aby se stali dobrými, a v lásce, víře a dobrém životě vytrvali. O to žádají a prosí, neboť kdyby nevytrvali v dobrém životě, byli by od tohoto chleba odloučeni. Co proto znamenají slova: Chléb náš každodenní dej nám dnes? „Žijme tak, abychom nebyli odloučeni od tvého oltáře.“ Náš každodenní chléb je i slovo Boží, které se vám každý den otevírá a v jistém smyslu láme.11 A tak jako po jednom chlebu hladoví žaludek, po druhém hladoví mysl. A proto o něj prosíme s prostotou a cokoli naše duše nebo naše tělo v tomto životě potřebuje, je zahrnuto do „každodenního chleba“.

Odpusť nám naše dluhy CCL 204 Mt 6, 12

↑Lk 18, 10–14

Lk 18, 13

Žl 28, 1 Vulg. PL 396

Mt 6, 12

5. 6. Říkáme: Odpusť nám naše dluhy. A říkejme to, neboť říkáme pravdu. Kdo z nás žije zde na zemi v těle tak, že nemá žádné dluhy? Copak existuje živý člověk, který by tuto modlitbu nepotřeboval? Může se nadýmat, ale ospravedlnit se nemůže. Prospěje mu, bude-li napodobovat celníka a nebude se vypínat jako farizej, který přišel do chrámu, chlubil se svými zásluhami a skrýval vlastní rány. Celník na rozdíl od něj věděl, proč do chrámu jde, a říkal: Bože, buď milostiv mně hříšnému!12 Takto Pán Ježíš – bratři, uvažujte o tom! –, takto Pán Ježíš naučil své učedníky modlit se, ty své veliké první apoštoly, naše berany, takto chtěl, aby se modlili. Modlí-li se berani, aby se jim odpustily hříchy, co mají dělat beránci, o nichž se praví: Přineste Pánu mláďata beranů? To víte sami z křestního symbolu, který jste složili, protože jste v něm mezi jinými uvedli odpuštění hříchů. Je jedno odpuštění hříchů, které se dává jen jednou, druhé pak, které se dává každý den. První odpuštění hříchů se dává jen jednou ve svatém křtu, druhé se dává, dokud žijeme, v modlitbě Páně. Proto říkáme: Odpusť nám naše dluhy.

Srov. s. 56, 6, 10; Tertulián, orat. 6, 2 a pozn. 18 na s. 40 výše. Srov. Tertulián, orat. 6, 2; Cyprián, dom. orat. 18. 12 Srov. Tertulián, orat. 17, 2; Cyprián, dom. orat. 6. 10 11

Promluva 58

Jako i my odpouštíme našim dlužníkům 6. 7. Bůh s námi uzavřel smlouvu, dohodu a pevnou úmluvu, abychom říkali: Jako i my odpouštíme našim dlužníkům.13 Kdo chce, aby jeho slova Odpusť nám naše dluhy přinesla účinek, ať pravdivě řekne: Jako i my odpouštíme našim dlužníkům. Pokud někdo tuto druhou část věty neřekne anebo ji pronese nepravdivě, pronáší její první část nadarmo.14 Především vám, kteří přistupujete ke svatému křtu, říkáme: odpusťte vše z hloubi vašeho srdce! A vy věřící, kteří využíváte této příležitosti, abyste slyšeli tuto modlitbu a náš výklad, odpusťte zcela cokoli, co máte ve svém srdci proti někomu jinému. Odpusťte v nitru, kam vidí Bůh. Stává se totiž, že člověk odpouští ústy, ale v srdci to stále chová. Odpouští ústy kvůli lidem, ale chová to v srdci, protože se nebojí Božích očí. Proto odpusťte vše, co v sobě až dosud proti někomu nosíte – odpusťte to právě v těchto dnech! Slunce by nemělo zapadat nad vaším hněvem, a ono zatím zapadlo tolikrát! Pusťte konečně k vodě svůj hněv! Oslavujeme svátek velkého slunce, toho slunce, o němž Písmo praví: Vám vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení. Co znamenají slova „na svých křídlech“?15 Pod svou ochranou. Proto se říká v žalmu: V bezpečí mě ukryj pod svá křídla. Ale ti, o nichž Moudrost předpovídá, že budou v den soudu pozdě litovat a nadarmo si vyčítat – co oni, plni výčitek a se vzdycháním, v úzkosti duše povědí? Co nám prospěla zpupnost, jaký byl užitek z bohatství a vychloubání? Přešlo to všechno jak stín. A mezi jinými slovy pronesou: To my jsme zbloudili z cesty pravdy, světlo spravedlnosti nám nesvítilo a nevzešlo nám slunce. Toto Slunce vzešlo spravedlivým. Naše viditelné slunce Bůh učinil tak, aby každý den vzcházelo nad dobrými i zlými. Ale toto Slunce náleží vidět jen spravedlivým. Ať tedy již nyní toto Slunce 13 14 15

Srov. s. 56, 9, 13. Srov. Cyprián, dom. orat. 23. Dvě křídla modlitby, o nichž zde Augustin hovoří, evokují starověkou pozici oranta, který se s oběma rukama vzepjatýma před sebe do výšky obrací k Bohu: srov. Harmless, Catechumenate, 344. Ke sluneční symbolice Krista viz Vopřada, Svatý Augustin. Vánoční promluvy, 48–51.

CCL 205 Mt 6, 12

↑Ef 4, 26 Mal 3, 20*

Žl 16, 8 CCL 206 ↑Mdr 5, 3 Mdr 6, 7n

Mdr 5, 6

↑Mt 5, 45

↑Ef 4, 26

Promluvy o modlitbě Páně

září ve vašich srdcích díky víře. Hněváš-li se, ať toto Slunce nezapadá ve tvém srdci nad tvým hněvem. Slunce ať nezapadá nad vaším hněvem, aby ses snad nehněval a nezapadlo ti slunce – tedy aby tě Slunce spravedlnosti neopustilo a tys nezůstal v temnotách.

Ovládnout hněv a nenávist Žl 6, 8

CCL 207 PL 397

Žl 4, 5 Vulg.

Žl 6, 8

Mt 7, 3 Lk 6, 41 ↑Ef 4, 26 CCL 208 1 Jan 3, 15

7. 8. Nemyslete si, že hněv nic neznamená: Oko mé je hořem zakaleno. Je-li oko zakaleno, jistě nemůže spatřit Slunce, a když se o to pokusí, má z toho bolest, ne potěšení. Co je to hněv? Touha po pomstě. Člověk se touží pomstít, a Kristus ještě pomstěn není, ani svatí mučedníci dosud pomstěni nejsou! Boží trpělivost dosud čeká, až se nepřátelé mučedníků obrátí, až se obrátí nepřátelé Kristovi – a kdo jsme my, abychom prahli po pomstě? Kdyby se jí Bůh domáhal na nás, co bychom si počali my, kteří urážíme Boha skoro den co den? Proto odpouštějte, odpouštějte ze srdce. Hněváš se? Nehřeš! Hněvejte se a nehřešte již. Hněvejte se jako lidé, přemůže-li vás hněv. Ale nehřešte tím, že byste hněv uchovávali v srdci. Kdybyste jej totiž uchovávali, činili byste tak sami proti sobě a bránili byste tomu, abyste vstoupili do onoho světla. Proto odpouštějte. Co je hněv? Touha po pomstě. Co je nenávist? Zestárlý hněv. Pokud hněv zestárne, už se mu říká nenávist. Oko mé je hořem zakaleno. stárnu z tolika svých nepřátel. To, co bylo hněvem, když to bylo nové, se ve stáří proměnilo v nenávist. Hněv je tříska, nenávist trám. Někdy napomínáme člověka, který se hněvá, a sami přitom chováme v srdci nenávist. A nám Kristus praví: Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém oku nepozoruješ? Jak mohl z třísky vyrůst trám? Protože jsme ji hned nevytáhli. Protože jsi nechal slunce tolikrát vzejít a zapadnout nad svým hněvem, nechals ji zestárnout, hromadil jsi zlá podezření, kterými jsi třísku zaléval, a tíms ji živil, až nasákla tak, že jsi z ní učinil trám. Aspoň se zachvěj, když slyšíš: Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah. Nevytasil jsi meč, nezasadil jsi žádnou ránu do masa, neprobodl jsi jeho tělo žádným výpadem, to jen ve svém srdci živíš nenávist – a před Božíma očima jsi považován za vraha a shledán vinným. On žije,

Promluva 58

a tys jej zabil.16 Co se tebe týká, zabil jsi člověka, kterého jsi nenáviděl. Naprav se, srovnej se! Kdyby se ve vašem domě nacházeli škorpióni či zmije, jakou námahu byste jen vynaložili, abyste svůj dům vyčistili a mohli žít v bezpečí! Hněváte se, a stálá zloba stárne ve vašem srdci a proměňuje se v tolik nenávisti, tolik trámů, tolik škorpiónů, tolik hadů – a vy dům Boží, vaše srdce, vyčistit nechcete? Proto čiňte to, co je řečeno: Jako i my odpouštíme našim dlužníkům, a s jistotou pak řekněte: Odpusť nám naše dluhy, protože na této zemi bez dluhů žít nedokážete. Ale jedna věc jsou ony velké přečiny, u nichž je dobře, že vám jsou ve křtu odpuštěny a od nichž se máte za všech okolností držet daleko, a něco jiného všední hříchy, bez nichž člověk zde na zemi žít nedokáže a kvůli nimž je zapotřebí každodenní modlitby – i s její smlouvou, s její podmínkou. Abyste mohli radostně říkat: Odpusť nám naše dluhy, musíte také opravdově dodat: Jako i my odpouštíme našim dlužníkům. To je vše, co jsme chtěli říci o minulých hříších. Co ale povíme o těch ostatních?

Mt 6, 12

Mt 6, 12 CCL 209

Neuveď nás v pokušení 8. 9. Neuveď nás v pokušení. Odpusť nám to, čeho jsme se dopustili, a dej, abychom další zlo již nepáchali. Každý, kdo se nechává přemoci pokušením, se dopouští hříchu. A apoštol Jakub praví: Když je někdo pokoušen, ať neříká: „To mě pokouší Bůh!“ Jako je nemožné, aby byl Bůh pokoušen ke zlému, tak ani on sám nikoho nepokouší. Když je člověk pokoušen, vábí ho a svádí jeho vlastní žádostivost. Ta žádostivost pak počne a porodí hřích, a když je hřích spáchán, porodí smrt. Abys nezůstal ve vleku své žádostivosti, nepřivoluj jí. Jinak než od tebe totiž počít nemůže! Přivolil jsi jí – to je, jako bys s ní ve svém srdci spal. Žádostivost se v tobě probudila – nepoddávej se jí, nenásleduj ji. Je nedovolená, je prostopášná, zavrženíhodná, vzdaluje tě od Boha.17 Nenabízej jí objetí souhlasu, abys pak nesplakal nad tím, co porodí, neboť dáš-li jí svůj souhlas – tedy když ji obejmeš –, počne. Když žádostivost počne, porodí hřích. Ještě se nebojíš? Hřích porodí smrt – aspoň smrti se boj! Nemáš-li strach z hříchu, boj se aspoň toho, kam hřích vede. Hřích je sladký, smrt však trpká. Neštěstí člověka tkví v tom, že to, kvůli čemu hřeší, tu na zemi zanechává a s sebou si bere jen své 16 17

Srov. Cyprián, orat. dom. 24. Žádostivost (lat. concupiscentia) má u Augustina širší význam než jen žádostivost sexuální: srov. P. Burnell, Concupiscence, in ATAE, 224–227.

Mt 6, 13

Jak 1, 13–15 PL 398

CCL 210 Jak 1, 15

Promluvy o modlitbě Páně

hříchy. Hřešíš kvůli penězům – budeš je tu muset nechat. Hřešíš kvůli domu – ten tu budeš muset nechat. Hřešíš kvůli ženě – budeš ji tu muset nechat. Ať už hřešíš kvůli čemukoli, až zavřeš ve smrti oči, budeš to tu muset nechat a poneseš si s sebou jen hřích, kterého se dopouštíš.

Lehké hříchy

CCL 211

Iz 58, 7 Vulg.

Lk 6, 37n

9. 10. Kéž jsou hříchy odpuštěny, kéž přestanou existovat – ať jsou odpuštěny ty bývalé, ať ustoupí ty budoucí. Tu na zemi bez nich nedokážeš žít – nechť jsou ale malé, nepatrné, lehké. Ale ani tyto lehké a malé hříchy by neměly zůstat bez povšimnutí. I z drobných kapek se plní celé řeky. Nenechávejte je bez povšimnutí. I uzounkými štěrbinami proniká do lodi voda a plní podpalubí, a když se podpalubí nechá bez povšimnutí, loď se potopí. Námořníci ale neustávají a jejich ruce chodí sem a tam, den co den, aby pumpovaly vodu.18 Tak i tvé ruce ať chodí, abys denně čerpal vodu z podpalubí.19 Co to znamená, ať „jejich ruce chodí“? Ať je dávají k dispozici. Konej dobré skutky a tvé ruce budou běhat. Lámej svůj chléb hladovému, uveď do svého domu chudáka bez střechy nad hlavou, když vidíš nahého, obleč ho. Čiň, co jen můžeš, čiň, kde jen můžeš, a čiň tak s radostí – a s jistotou přednášej svou modlitbu. Tato dvojí almužna bude mít dvě křídla. Co to znamená: „dvojí almužna“? Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete. Jeden druh almužny se odehrává v srdci, když svému bratru odpouštíš hříchy.20 Druhý vykonáváš za pomoci svého majetku, když nabízíš chléb chudému. Čiň obojí, aby tvé modlitbě nescházelo křídlo.

Zbav nás od zlého Mt 6, 13

11. Proto po slovech Neuveď nás v pokušení následuje: Zbav nás od zlého. Člověk, který chce být vysvobozen od zlého, připouští, že 18

Je třeba mít před očima dvouruční pumpu, jejíž užití mohlo připomínat pohyb nohou při chůzi (a možná ještě spíš při jízdě na kole: srov. E. Hill in WSA III/3, 125, pozn. 11). Augustinovi posluchači mohli znát tento pohyb z hipponského přístavu, on sám ze své cesty do Itálie a zpět. Obraz čerpání vody „lehkých hříchů“ z podpalubí lodi života Augustin přejímá od Ambrože, exp. ps. cxviii V 34, dále jej pak rozvíjí Quodvultdeus, De cantico novo 2, 5–8 (CCL 60, 383). Srov. ench. 19, 72.

Promluva 58

se nachází ve zlu. Apoštol proto praví: Vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Ale: Který člověk chce život, kdo touží spatřit dny naplněné štěstím? Má-li každý člověk v tomto těle jen špatné dny, kdo by po dnech naplněných štěstím netoužil? Konej proto, co následuje: Udržuj jazyk od špatnosti a svoje ústa od falešných řečí, zlého zanech a konej dobro, snaž se o pokoj a zachovávej jej! – tak ses vyhnul zlým dnům a naplnilo se, oč se modlíš: Zbav nás od zlého.

Ef 5, 16 ř. Žl 33, 13 Vulg.

Žl 33, 14n Vulg.

PL 399 Mt 6, 13

Rozdělení proseb 10. 12. Tři první prosby – Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi – tedy trvají navěky. Čtyři následující se pak týkají tohoto života. Chléb náš vezdejší dej nám dnes – copak budeme, až dospějeme k naprostému nasycení, prosit každý den o každodenní chléb? Odpusť nám naše dluhy – copak tuto prosbu budeme pronášet v onom království, v němž už žádné dluhy mít nebudeme? Neuveď nás v pokušení – copak se budeme smět tuto prosbu modlit, když již žádné pokušení nebude? Zbav nás od zlého – copak ta slova budeme pronášet, když už nebude existovat žádné zlo, od něhož bychom mohli být vysvobozeni? Tyto čtyři prosby proto potřebujeme kvůli našemu všednímu životu, ty tři pak kvůli životu věčnému. Ale všechny se modlíme proto, abychom k tomu životu dospěli, a zde na zemi prosme o to, abychom od toho života nebyli odděleni. Tuto modlitbu máte říkat, až budete pokřtěni, každý den. V kostele se tato modlitba Páně pronáší denně u Božího oltáře a věřící ji slyší.21 Proto se nebojíme, že byste si ji přesně nezapamatovali – i kdyby se ji někdo z vás nenaučil bezchybně, naučí se ji tím, že ji uslyší každý den. 11. 13. Takže v sobotu, kdy budeme v Božím milosrdenství bdít, máte složit nikoli modlitbu, ale křestní symbol. Pokud jste se dosud nenaučili křestní symbol nazpaměť, v kostele jej v lidu denně neuslyšíte. Pokud jste si jej ale zapamatovali, opakujte si 21

Z promluvy se zdá, že modlitbu Páně v průběhu eucharistie recitoval pouze celebrant, lid se k ní přidával pouze poslechem: srov. E. Hill in WSA III/3, 125, pozn. 12.

Mt 6, 9n CCL 212 Mt 6, 11 Mt 6, 12 Mt 6, 13

CCL 213

2 Kor 5, 3*

Promluvy o modlitbě Páně

jej každý den, abyste ho nezapomněli. Když vstáváte i když se ubíráte na lože, skládejte svůj křestní symbol, skládejte jej Bohu, sami si jej takto připomínejte a nebuďte líní si jej opakovat. Opakování je dobrá věc, která zabrání tomu, aby se vplížilo zapomnění. Neříkejte si: „Přeříkal jsem si ho včera, přeříkal jsem si ho dnes, přeříkávám jej každý den a pamatuji si jej dobře.“ Připomínej si svou víru, pohleď na sebe – křestní symbol ať se ti stane jakoby zrcadlem. V něm se zkoumej, věříš-li všemu, o čem vyznáváš, že tomu věříš, a každý den se ze své víry raduj. Ať se stane tvým bohatstvím, kéž se stane jakýmsi oblekem tvé mysli. Copak se poté, co vstaneš, neoblékneš? Tak i tím, že si připomeneš své křestní vyznání, obleč svou duši, aby ji snad nesvléklo zapomnění a nezůstals nahý a nestalo se to, o čem mluví Apoštol – před tím tě Bůh uchovej: Jestliže budeme shledáni svlečeni, ne nazí.22 Budeme totiž oblečeni svou vírou. Tato víra je zároveň tunikou i zbrojí – tunika nás brání před zostuzením, zbroj před protivenstvími. Až pak přijdeme na to místo, kde budeme kralovat, nebude již zapotřebí odříkávat křestní vyznání. Boha uvidíme a Bůh bude tím, co spatříme, a patření na něj se stane odměnou za tuto víru.

Všechny rukopisy nabízejí čtení exspoliati, tedy svlečeni, byť by původní znění verše: když budeme shledáni oblečeni, ne nazí, vyhovoval Augustinovi v dalším výkladu více. V řeckém textu se jedná o záměnu jediného písmena (ἐκδυσάμενοι namísto ἐνδυσάμενοι) – a zřejmě variantní čtení se dostalo i do afrického latinského překladu Nového zákona. Svlečením se vztahuje na plášť, resp. svrchní oděv, pod nímž Římané nosili tuniku jako spodní oděv, k němuž v následující větě Augustin přirovnává víru.