OBSAH Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Svatý Ambrož . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Ambrožův původ a mládí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Biskupská volba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Zápas s ariány o pravou víru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Spor o oltář bohyně Vítězství a vztah k pohanství . . . . . . . . . . . . . . . 17 Spor o synagogu v Calliniku a vztah k židovství . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Biskup a císař penitent . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Poslední roky služby a Ambrožova smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Ambrož světec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Ambrožovy spisy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Ambrož – služebník Slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Ambrož jako exegeta a kazatel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Ambrožova nauka o Písmu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Duchovní výklad Písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Uvádět do tajemství Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Tajemství Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Tajemství Boží . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Teologie tajemství v Ambrožově kázání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Svátosti jako uvedení do tajemství Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 Aktuálnost Ambrožovy nauky o tajemství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Přehled významných dat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62
S LOVO Ježíše nelze spatřit tělesnýma očima, nýbrž duchovním zrakem . . . . 66 Výuka patří ke kněžské službě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Moře Písma svatého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
T AJEMSTVÍ K RISTOVA VTĚLENÍ Zvěstování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Maria – panna a snoubenka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Zachariáš a Maria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Mariina odpověď víry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Navštívení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Maria naplněná Bohem spěchá do hor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Dvě matky a dva synové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Maria je těhotná slovem, je plná Boha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Budiž v každém duše Mariina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Mariina přítomnost je ku prospěchu Janovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Ježíšovo narození . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Sčítání lidu pro Krista . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 Kristus se rodí ve tvém srdci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86
222
Obsah
Kristus sestoupil na zem, abys ty vystoupal ke hvězdám . . . . . . . . . . 86 Kde je Kristus, tam je i hvězda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Obětování v chrámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Bude nazýván Svatý pro Pána . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Obřízka předobrazem kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 O Kristově narození svědčí každý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Mariinu duši proniká meč Božího Slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Ježíš v chrámu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 Nalezení Ježíše v chrámu je předpovědí vzkříšení . . . . . . . . . . . . . . 95 Maria se učí od svého Syna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 Ježíš se podřizuje Otci i matce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96
T AJEMSTVÍ K RISTOVA VEŘEJNÉHO ŽIVOTA Křest v Jordánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 Abychom naplnili, čeho si žádá spravedlnost . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Kdo koná Boží přikázání, uznává, že Bůh je spravedlivý . . . . . . . . . 102 Kristus naplňuje spravedlnost svou smrtí na kříži . . . . . . . . . . . . . . 103 Tajemství církve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Tajemství Trojice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Svatba v Káně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 Pán přichází na pomoc v pravou chvíli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Ježíšův pokrm je přebohatý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Svatba v Káni, narození Krista a panenské zasvěcení . . . . . . . . . . . 112 Hlásání Božího království a výzva k obrácení . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Boží království a víra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Hořčičné a obilné zrno je sám Pán . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Jsme libou vůní Kristovou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Zkroušenost srdce a slzy pokání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Proměnění Páně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Spatřit slávu vzkříšení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Patřit na slávu Slova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Rosou víry Bůh zavlažuje lidská srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Poslední večeře a ustanovení eucharistie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Jan na Pánově hrudi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Starobylost a vznešenost svátosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 Chléb života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Hostina Snoubence a Snoubenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
T AJEMSTVÍ K RISTOVA UTRPENÍ A SMRTI Getsemany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Kristus netrpí kvůli sobě, ale kvůli mně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 Kristova božská a lidská vůle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Zarmoucen až k smrti, nikoli kvůli smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Jidášovo políbení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Kristův soud a ponížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Kristovo utrpení je obrazem nebeského království . . . . . . . . . . . . . 148 Kristus mlčí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
Obsah
223
Kristus svou potupou odňal potupu všech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Kdo zakouší trápení na zemi, nalezne ve smrti odpočinutí . . . . . . . 150 Pán Ježíš trpěl skutečně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Král korunovaný trním . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Bílý šat, koruna z trní a rákos . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Krví mučedníků se církev stává láskou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 V ponížení Boží slovo dává život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Tajemství kříže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Triumf . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Nápis, červ a skarab . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Následujme Krista – počátek Božích cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 Společenství s tělem Kristovým . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Kristova poslední vůle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Maria pod křížem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169
T AJEMSTVÍ K RISTOVA VZKŘÍŠENÍ Vzkříšení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Časného jitra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Kristus vstává z mrtvých vlastní božskou mocí . . . . . . . . . . . . . . . . . 175 Jako mne poslal živý Otec a já žiji díky Otci . . . . . . . . . . . . . . . . . . 176 Marie z Magdaly a její víra ve Vzkříšeného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Dvě Marie z Magdaly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Tomáš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180 Vystoupil do nebe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 Láska nezná rozdílu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 Pospěšme si k životu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Ty, které přivedl k životu, posadil na nebesích . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Tajemství Ducha svatého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 188 Duch svatý při stvoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189 Plameny ohně a křídla lásky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191 Sestoupení Ducha svatého při křtu věřících . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Bystřina stékající z Libanu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 194 Duch do člověka otiskuje světlo Boží tváře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 Duch svatý se přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit . . . . . . . . . . 196
Ediční poznámka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Abstract . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Seznam použitých zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 Sekundární literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Rejstříky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Biblický rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Rejstřík Ambrožových textů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215 Rejstřík starověkých a středověkých autorů, textů a osob . . . . . . . . 218 Rejstřík moderních autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 219
Ú VOD Svatý Ambrož vykonával svou službu v době náboženského přechodu společnosti od rozličných pohanských kultů ke křesťanství. Sám byl přesvědčen, že je povolán napomáhat christianizaci všech aspektů života obyvatelstva. Mnoho jeho současníků přestoupilo na křesťanství ze všelijak nedokonalých příčin – nejčastěji kvůli snadnějšímu kariérnímu postupu v době, kdy se křesťany stávali i císaři. Mnoho konvertitů si přeneslo do nově přijatého náboženství mnoho zvyklostí, návyků a postojů, na něž byli zvyklí v pohanském ritu. Ambrož vnímal, že christianizace nemůže proběhnout pouze povrchně, ale žádá si zapojení lidských srdcí. K tomu využíval především svých kázání, v nichž se posluchače snažil přivádět k jádru křesťanské zvěsti a k setkání s Kristem prostřednictvím Písma svatého. Každá jeho stránka – o tom byl přesvědčen nejen Ambrož, ale i mnozí další církevní otcové – odhaluje posluchači a čtenáři smysl, který do obecných dějin lidstva i soukromých dějin člověka vložil Bůh zjevující se v Kristu. Tento smysl nazýval „tajemství Krista“. Kniha, kterou drží čtenář v rukou, chce ukázat způsob, jak Ambrož vykládal Písmo a jak se snažil do tohoto tajemství Krista uvádět své posluchače, aby z něho začali plněji žít a aby tak křesťanská víra mohla opravdu proměnit jejich život. Nejprve čtenáře stručně seznámíme s Ambrožovým životem. Nezamýšlíme přitom přinést kompletní a kriticky zpracovaný biskupův příběh, chceme pouze zasadit následnou studii a samotné texty do historického kontextu, aby tak mohly výmluvněji promlouvat. Klíčovou a ústřední úlohu v Ambrožově životě a biskupské činnosti hraje Písmo svaté. Další kapitolu proto zaměříme na Ambrožův vztah k biblickému textu a zmíníme alespoň základy jeho biblické hermeneutiky. Takto vyzbrojeni se již budeme moci pustit do jádra našeho výkladu, které představuje tajemství Krista, o němž Ambrož velice často hovoří
9
a k němuž chce své posluchače a čtenáře blíže dovést. To tvoří součást jeho mystagogie, ať křestní, nebo celoživotní. Následující oddíl knihy pak tvoří komentovaná antologie Ambrožova díla, která si klade za cíl osvětlit, jak světec o jednotlivých aspektech tajemství Krista hovoří. Soubor vybraných Ambrožových textů se otevírá úryvky ilustrujícími biskupovu lásku k Písmu svatému, kterým živí svůj život, svou biskupskou službu a kterým touží živit také život své církve. Ostatní texty jsme seřadili tak, jak se vztahují k tajemství Kristova vtělení, k tajemství jeho veřejného života, utrpení a vzkříšení. Křesťan zakotvený v katolické tradici jistě postřehne, že výběr těchto textů se do značné míry překrývá s tajemstvími obsaženými v růžencové modlitbě. Není to náhodou – autor této knihy to považuje za náznak skutečnosti, že teologie tajemství nikdy tak docela nevymizela z hledáčku křesťanské duchovní zkušenosti a že neživila jen „vysokou“ teologii, nýbrž i všední život pastýřů církve a celého Božího lidu. Mezi církevními otci je pak Ambrož autorem nanejvýš mariánským a Ježíšově matce věnuje velkou pozornost. Ukazuje přitom na povolání každého křesťana, aby do svého života přijal Krista-Slovo tak jako Panna Maria, „která s láskou k Synu ukládala s mateřskou náklonností všechna jeho slova“.3 Tajemství Krista se slaví v křesťanské liturgii. Proto lze předpokládat, že čtenáři-kazatelé budou moci využít Ambrožových textů a jeho přístupu k tomuto tajemství také pro svou službu, když sami jako liturgové a mystagogové uvádějí křesťanský lid do tohoto tajemství v rámci celého církevního roku, a to od tajemství Kristova narození a dětství až po utrpení a vzkříšení. Ale nemusí být ku prospěchu pouze pastýřům: vybrané Ambrožovy texty mohou obohatit všední život všech křesťanů, kteří se chtějí celým svým životem přimknout ke svému Pánu.
3
AMBROŽ, Exp. ps. cxviii XIII 3 (SAEMO 10, 60).
TAJEMSTVÍ K RISTOVA UTRPENÍ A SMRTI
GETSEMANY Ježíš po poslední večeři dovršil své duchovní vyučování učedníků.94 Jako rolník, který zoral, připravil půdu a zasadil semeno, se Ježíš připravuje k nejnáročnější práci, když chce zúrodnit celé dílo svou krví, a proto odchází společně s nimi do zahrady, plné květů a plodů.95 Tam se otevírá tajemství Kristova utrpení. Ve vypjatém sporu s ariány, kteří poukazovali na modlitební zápas v Getsemanech, při němž Kristus vyjevuje své city a nechává promluvit svou lidskou vůli, a tvrdili, že takto nemůže jednat Bůh, Ambrož vysvětluje rozdíl mezi božskou a lidskou přirozeností a vůlí v Kristu [43].96 Ač zůstává pravdou, že Kristus s Otcem sdílí jedinou božskou vůli, přesto má i svou lidskou vůli, která s božskou vůlí zcela souhlasí [45]. Kristova agónie v Getsemanech je klíčová pro každé pojetí christologie, milánského biskupa nevyjímaje.97 Ambrož ujasňuje, že Kristus jako Bůh trpět nemusel, a netrpěl pouze zdánlivě, ale skutečně se rozhodl trpět kvůli člověku stiženému hříchem a smrtí, vzal na sebe celou lidskou přirozenost s jejími slabostmi. Nevzal na sebe pouze fyzické utrpení, ale také utrpení duševní, včetně lidského strachu ze smrti. To, co na sebe vtělené Slovo vzalo, může být vykoupeno a přijato do Boha: Kristus se stal celým člověkem. Ambrož tuto premisu tedy aplikuje i na hnutí lidské mysli, bez nichž by člověk nebyl plně člověkem,98 a dokonce na 94 95 96 97 98
Srov. Ep. extra coll. 13, 5 (SAEMO 21, 250). Srov. Sp. III 17, 119 (SAEMO 16, 332). Srov. Fid. II 5, 42; IV 2, 12 (SAEMO 15, 146. 262). Srov. Exp. Lc IV 12 (SAEMO 11, 308–310); A. NOVO CID-FUENTES, Los misterios, s. 315. Srov. např. Expl. ps. 39, 18 (SAEMO 8, 24).
Getsemany
139
lidský zármutek a strach. Kristův smutek je tak projevem nikoli pouze „nižší duše“, jak by tvrdil Apolinaris z Laodiceje.99 Jak pak uvidíme, Ambrožovu formulaci doslova přebírá III. konstantinopolský koncil, když hledá teologické zdůvodnění svého odsouzení monotheletismu, který popíral, že by měl Kristus vlastní, tj. lidskou vůli – i zde lze Ambrože považovat nejen za svědka starobylé nauky církve, ale také za schopného teologa, který je schopen takto „promlouvat“ i do teologické diskuse probíhající o tři staletí později [42, 43, 45]. Zároveň zde ale opět pozorujeme, že Ambrožův výklad není akademický, nýbrž je zasazen do liturgického rámce eucharistické bohoslužby. Tajemství Krista není věřícímu vnější, ale hluboce se jej dotýká, protože to není pouze člověk, který se snaží dosáhnout tohoto tajemství Krista, ale Kristus sám vstupuje do tajemství člověka, a to člověka zasaženého hříchem, slabostí a smrtí. Tajemství Krista a člověka od sebe proto nelze oddělit. Pouze člověk, který se s vírou rozhoduje vstoupit do tajemství Krista, může nahlédnout smysl a dosah Kristova fyzického a duševního utrpení a nakonec i smrti, jejíž podobu (similitudo) sám přijal při křtu.100 Ve světle Krista tak člověk chápe sám sebe a otevírá se možnosti přijmout problém Kristova utrpení nikoli „teoreticky“, nýbrž velmi osobně a prakticky – a je mu to ke spáse [42]. V Ambrožových pozdních dílech nalézáme také určitý posun v exegezi zmiňovaného místa, a to pod vlivem četby Hilaria z Poitiers,101 který vysvětluje Ježíšův smutek lingvisticky, když říká, že Ježíš nebyl smutný kvůli smrti, ale až k smrti. Strach ze smrti, kterou na sebe vzal dobrovolně kvůli spáse, která přinesla radost celému světu, proto Ježíšem nezmítá [44]. Ježíšova modlitba v Getsemanech končí příchodem stráží, které vede Ježíšův apoštol Jidáš, zrazující svého mistra políbením. Ambrož zde rozvíjí fiktivní rozhovor mezi Ježíšem a jeho učedníkem, v němž poukazuje na závažnost Jidášovy zrady. Ne99
Srov. De unitate corporis et diuinitatis, in M. SIMONETTI (ed.), Il Cristo, sv. 2, s. 317. 100 Srov. Sacr. IV 4, 20 (SAEMO 17, 110). 101 Srov. HILARIUS, In Matthaeum commentarius 31, 5 (SC 258, 230–232).
140
Tajemství Kristova utrpení a smrti
nechme se zde zmást polemikou s chováním židů, kteří Jidášovi za zradu platí – „židem“ obvykle Ambrož myslí každého, kdo není schopen rozpoznat Kristovo božství, a jeho kritika nemá nic společného s moderním antisemitismem.102 Biskup zde chce své posluchače přesvědčit, že neexistuje žádný zločin, žádný hřích, žádné provinění, a dokonce žádná zrada, které by jim nemohly být odpuštěny. To demonstruje na dalším kazatelově rozhovoru s „Drakem“, kterému staví před oči lotra, jemuž Kristus na kříži odpustil: „Mohl-li být do ráje přijat lotr a navrátil-li se tvůj služebník tam, odkud tys byl vyhnán – pak to znamená, že z ráje nemůže být vyloučen nikdo!“ I Ježíšova agónie v Getsemanech, a dokonce zrada jednoho z nejbližších je pro křesťana vedeného vírou místem, kde může ke svému prospěchu objevit tajemství Krista, totiž tajemství své spásy, neboť Kristus na sebe vzal vše lidské [45]. [42] Lk 22, 42
KRISTUS NETRPÍ KVŮLI SOBĚ, ALE KVŮLI MNĚ 56. „Otče, chceš-li, odejmi ode mě tento kalich!“ Mnozí se při četbě tohoto místa ocitají v koncích. Spasitelův smutek pokládají za důkaz, že Kristus slabost nepřijal pouze dočasně, nýbrž že mu byla vlastní už od počátku, a tak se pokoušejí pokřivit přirozený smysl této věty.103 Já sám však nevidím důvod, proč by bylo třeba toto místo omlouvat. Spíše se zde než kdekoli jinde nadmíru podivuji jeho zbožnosti a vznešenosti. Kdyby totiž Spasitel na sebe nevzal hnutí mé mysli, prospěl by mi mnohem méně. On sám neměl důvod k zármutku, smutek se jej zmocňoval kvůli mně. Odložil radosti vlastní věčnému božství, zakouší smutek náležející mé slabosti. Můj zármutek na sebe totiž vzal proto, aby mě mohl zahrnout svou radostí. V našich stopách sestoupil až ke smrtelné agónii, abychom se zase my v jeho stopách mohli navrátit k životu. Nebojím se proto 102 Srov.
C. PASINI, Ambrogio di Milano, s. 147–159. se zde zastává víry vyjádřené v nicejském vyznání víry proti ariánům.
103 Ambrož
Kristova božská a lidská vůle
141
tento strach pojmenovat, neboť hlásám kříž.104 Kristus se totiž nevtělil pouze zdánlivě, ale skutečně. Chtěl-li smutek, jemuž se nevyhýbal, přemoci, musel s ním přijmout i bolest. Však ani ti, kdo jsou vůči ranám otupělí, si nezaslouží, aby se oslavovala jejich statečnost – to spíše ti, kdo dokázali bolest snášet: a on je muž bolesti, jenž ví, jak snášet Iz 53, 3 VL utrpení. 57. Pán nás chce vychovávat. Josef nás naučil, jak se ↑Gn 39, 20 – nebát vězení, Kristus nás má naučit, jak překonat smrt, 41, 14 a dokonce i sklíčenost, že jednoho dne budeme muset zemřít. Jak bychom tě, Pane Ježíši, mohli napodobovat, kdybychom neuvěřili, žes zemřel, a kdybychom nespatřili tvé rány! Jak by jen mohli učedníci uvěřit, že máš zemřít, kdyby spolu s tebou nezažili předsmrtnou úzkost? Ti, pro které trpí Kristus, dosud spí, a nevědí, co znamená zármutek. ↑Lk 22, 45 Vždyť čteme, že on nesl naše utrpení a pro nás snášel bolest.105 Iz 53, 4 VL Pane, tebe nebolí tvé vlastní rány, ale mé rány. V bolestech neneseš vlastní slabost, avšak slabost naši.106 A my jsme měli za to, že trpíš bolestí, a tys tuto bolest nenesl kvůli sobě, ale kvůli mně – ty však jsi zraněn pro naše nepravosti. Iz 53, 5 LXX Tuto slabost jsi totiž nepřijal od Otce, avšak vzal jsi ji na sebe kvůli mně, protože pro mě bylo prospěšné, aby trest vedoucí k našemu pokoji dopadl na tebe – a tys naše rány uzdravil vlastními podlitinami. Iz 53, 5 LXX Exp. Lc X 56–57 KRISTOVA BOŽSKÁ A LIDSKÁ VŮLE 52. Tam, kde je jediné působení, je i jediná vůle. V Bohu totiž vůli ihned následuje uskutečnění. Ale jedna věc je 104 Fid.
II 7, 53 (SAEMO 15, 150–152). CYPRIÁN, Ad Quirinum II 13 (PL 4, 707); LACTANTIUS, Divinae institutiones IV 16, 16 (CSEL 19, 342). 106 Třetí konstantinopolský koncil (680) přejme tuto Ambrožovu formulaci ve svém odsouzení monotheletismu, totiž hereze, která sice uznává dvojí Kristovu přirozenost, ale pouze jedinou jeho vůli. Srov. Actio X (J. D. MANSI, Sacr. Conciliorum noua e amplissima collectio, sv. XI, Florentiae 1765, s. 393). 105 Srov.
[43]
142
Mt 16, 23
Mt 26, 39
Iz 53, 4 VL
↑Mk 14, 33 ↑Jan 11, 35 ↑Jan 11, 33 ↑Iz 25, 8 ↑Oz 13, 14 ↑1 Kor 15, 54–56 Iz 53, 5 VL
↑Jan 12, 27
Mt 27, 46 Žl 21, 2
Tajemství Kristova utrpení a smrti
vůle lidská, druhá Boží. Vždyť my se smrti bojíme, kdežto Boží vůlí je utrpení Kristovo, aby za nás trpěl. Abys tedy věděl, že součástí lidské vůle je chtít žít, Pán Petrovi snažícímu se jej odvrátit od utrpení odvětil: Nemáš na mysli věci božské, ale lidské. 53. Kristus vzal tedy na sebe mou vůli, přijal můj smutek.107 Proto se nebojím hovořit o smutku, vždyť hlásám kříž. Vůle, kterou Kristus prohlašuje za svou, je má, neboť jako člověk vzal na sebe můj smutek. Hovořil jako člověk, a proto řekl: Ne, jak já chci, ale jak ty chceš. Můj je smutek, který vzal na sebe se všemi hnutími mé mysli, neboť nikdo, kdo má zemřít, nejásá. Trpí kvůli mně, pro mě se rmoutí, pro mě snáší bolest. Ačkoli neměl žádný důvod trpět, rozhodl se trpět pro mě a ve mně. 54. Pane Ježíši, ty tedy netrpíš pro své, ale pro mé rány. Nejímá tě bolest nad tvou vlastní smrtí, ale nad slabostí naší, jak praví prorok: pro nás snášel bolest. A my jsme se, Pane, domnívali, že trpíš bolestmi, a ty jsi netrpěl kvůli sobě, ale kvůli mně. 55. Proč se podivovat nad tím, že Kristus pro všechny snáší bolest – vždyť zaplakal kvůli jedinému člověku! Co je divného na tom, že ten, jenž měl zemřít za všechny, zakoušel úzkost, když zaplakal nad Lazarem, jehož měl vzkřísit z mrtvých? Ano, tehdy jím pohnuly slzy zbožné sestry, neboť se dotýkaly jeho lidské mysli.108 Zde však působí s hlubším pohnutím, a protože jeho smrtí je odstraněna smrt a jeho podlitinami byly naše rány uzdraveny, tak také jeho úzkostí zmizela naše úzkost. 56. Jako člověk tedy Kristus pochybuje, jako člověk se znepokojuje. Nechvěje se jeho moc, nerozechvívá se jeho božství, ale je rozechvěna duše; Kristus je rozechvěn, neboť přijal lidskou slabost. Právě proto, že přijal duši, přijal i vášně duši vlastní. Nemohl se znepokojovat ani zemřít, protože byl Bůh. Avšak říká: Bože, Bože můj, proč jsi mě 107 III. KONSTANTINOPOLSKÝ KONCIL, 108 Srov. VERGILIUS, Aeneis I 462.
Actio 10; 4 (MANSI XI, 394; 246).
143
Zarmoucen až k smrti, nikoli kvůli smrti
opustil? Nesa mé obavy promlouvá jako člověk, neboť v nebezpečí míváme za to, že nás Bůh opustil. Jako člověk se Kristus znepokojuje, jako člověk pláče, jako člověk je ukřižován. 57. Takto i apoštol Pavel říká, že ukřižovali Kristovo tělo, a jinde zase apoštol Petr praví: Kristus trpěl podle těla. ↑1 Kor 2, 8 13, 4 Tělo tedy trpělo, avšak božství se smrt nedotkne.109 V sou- 21 Kor Petr 4, 1* ladu se zákonem lidské přirozenosti se tělo podrobilo smrti. Copak by ale mohlo zemřít božství, nemůže-li zemřít ani duše? Nijak se nebojte těch, kdo zabíjejí tělo – duši zabít ne- Mt 10, 28 mohou. Nelze-li tedy zabít duši, jak by bylo možné zabít božství? Fid. II 7, 52–57 ZARMOUCEN AŽ K SMRTI, NIKOLI KVŮLI SMRTI
[44]
11. Sám Pán Ježíš řekl: Nyní je má duše smutná. On totiž na sebe vzal naše slabosti, a spolu s nimi přijal i naše pocity, a proto byl zarmoucen až k smrti, a nikoli kvůli smrti. Pro smrt se rozhodl dobrovolně, a proto se nemohl rmoutit, vždyť tato smrt měla přinést radost a vykoupení celému světu. I na jiném místě o této smrti hovoří prorok: Vstal jsem a prohlédl jsem, a spánek mi byl příjemný. Spánek, který zabránil hladovějícím hladovět, žíznícím žíznit, je dobrý, neboť jim připravil příjemnou chuť svátostí. Jak by mohla být Kristova duše strachem rozrušena, když způsobil, aby se duše ostatních nebály? Byl smutný až k smrti, než se dovršila milost. To prokazuje i on sám svým vlastním svědectvím, když o své smrti říká: V křest mám být ponořen, a jak je mi úzko, než bude vykonán!
Mt 26, 38 VL
Interp. IV 3, 11
109 Srov.
ATANÁŠ, Contra Arianos III 34 (PG 26, 396–397).
Jer 31, 26 VL
Lk 12, 50
144
[45]
Mt 26, 45 Lk 22, 48
Jan 3, 13* ↑Ef 4, 10
Př 27, 6 LXX
↑Mt 27, 3n
↑Mt 27, 3n ↑Žid 7, 2
Tajemství Kristova utrpení a smrti
JIDÁŠOVO POLÍBENÍ 17. Abychom si uvědomili, že Kristus promlouvá jako člověk, říká: „Už je tady ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků.“ A Jidášovi, který jej políbil, odvětil: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ Jinak řečeno: zrazuješ jej polibkem, jenž má osvědčovat lásku? Polibkem, kterým se osvědčuje láska, mě chceš uštknout jedem? Polibkem, znamením svatého pokoje? Polibkem, který upevňuje věrné přátelství? Polibkem, jímž se svatosvatě stvrzuje věrnost? Takovým polibkem tedy vydáváš v nebezpečí toho, jehož bys měl ctít právě proto, že ti opětovaným polibkem prokazuje svou náklonnost? Ty, člověk, zrazuješ Syna člověka, jenž z nebe sestoupil kvůli spáse lidí? Tak je totiž psáno: Syn člověka, který je v nebi, je ten, který z nebe sestoupil. Vydáváš Syna člověka, který z tebe, hříšníka, učinil apoštola? Zrazuješ Syna člověka, který přišel, aby hříchy všech lidí obmyl vlastní krví? Neodmítám ti políbení – hůř pro tebe, znesvětíš-li posvátné zákony políbení. Anebo jsi nečetl, že k užitku jsou spíše rány od přítele, než úmyslné polibky od nepřítele? Jidáše Ježíšova vážnost nikoli bezdůvodně zarazila více, než kdyby jej k zemi srazil blesk. A tak ten, jenž neváhal zradit Pánův majestát, nedokázal snést jeho trpělivost, takže nebyl schopen sám sobě smýt výčitky za tento strašný přečin. A Jidáš odešel, vrátil peníze a tak odsoudil svou lakotu, jež zrodila takovou bezbožnost, a vrátil synagoze cenu za svou zradu. Zrádce, jenž nenalezl prostor pro pokání, nedošel ospravedlnění, ale tím hůř pro rouhačství židů, jež dokonce i zrádcův hlas žaloval. Jidáš se ke svému zločinu přiznal slovy, že zradil spravedlivou krev, avšak židé si vzali nazpět, co za zločin zaplatili, a pronásledovali krále spravedlnosti ještě urputněji. Proto se k jejich věčnému odsouzení dostalo odpuštění ukřižovanému lotrovi, protože ten uprostřed svých muk rozpoznal Krista, kdežto židé jej navzdory všemu dobrodiní, jímž je zahrnul, nerozpoznali.
Jidášovo políbení
145
Zločinec vyznal svůj hřích Kristu, jenž mu uměl odpustit, takže na kříži v duchu patřil na Pánovo království, které Jidáš při Kristově hostině spatřit nedokázal. Proto zločincovu prosbu následují tato nebeská slova: „Amen, pravím ti: dnes budeš se mnou v ráji.“ Draku, tys křepčil radostí, žes Kristu odlákal jednoho apoštola. Ztratil jsi však více, než jsi získal! Teď musíš pozorovat, že byl lotr přenesen do ráje. Mohl-li být do ráje přijat lotr a navrátil-li se tvůj služebník tam, odkud tys byl vyhnán – pak to znamená, že z ráje nemůže být vyloučen nikdo. 18. Připojili jsme tento výklad kvůli onomu verši, kde se praví: Abych konal tvou vůli, Bože, přál jsem si. To znamená: Mám s tebou, Otče, jedinou božskou vůli, a protože je tato vůle jediná, jediná je i podstata, nerozdílná svrchovanost i moc Trojice. Hlas těla je však jiný, a přesto i on s Boží vůlí souhlasí: „Ne, jak chci já, ale jak chceš ty.“ A na jiném místě říká: „Nemůže-li mě tento kalich minout a musím jej vypít, ať se stane tvá vůle!“ Strach ze smrti je společný všem. Tento strach vzal Kristus na sebe, aby jej ukřižoval, tak jako nechal přibít na kříž i tělo. To kvůli mně podstoupil boj, aby pro mě získal vítězství. Ačkoli bylo tělo Kristovo silné a nebylo podrobeno hříchu, přesto na sebe hřích vzalo. Přijalo i slabost, ač nemělo proč trpět. Poslyš ostatně, jak říká: Neboť nese naše utrpení, dokud věrně neohlásí právo. Nepřijal žádné jiné než toto naše tělo, jak učí Apoštol: Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost. Ačkoli se narodil z panny a z Ducha svatého, přesto je synem člověka, neboť panna je člověk. A proto, co se narodilo z těla, je tělo, a ten, kdo se narodil z člověka, je člověk, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš. Expl. ps. 39, 17–18
Lk 23, 43
Žl 39, 9 LXX
Mt 26, 39 Mt 26, 42
Iz 53, 4 VL 42, 3–4 VL 1 Kor 15, 53
Jan 3, 6 1 Tim 2, 5