Zpívejte Pánu: hudba v bohoslužbě

Zpívejte Pánu: hudba v bohoslužbě Konference katolických biskupů Spojených států amerických

Obsah

Úvodem k českému vydání (Vlastimil Dufka SJ) / 13 Zkratky / 16 Slovo na úvod / 21 I. Proč zpíváme / 23 Aktivní účast / 25 II. Církev se modlí / 28 A. Biskup / 28 B. Kněz / 29 C. Jáhen / 30 D. Liturgické shromáždění / 30 E. Kdo přisluhuje liturgickou hudbou / 31

Pěvecký sbor (schola) / 31

Žalmista / 32

Zpěvák (kantor) / 33

Varhaník a další instrumentalisté / 34

Koordinátor hudby a zpěvu při liturgii / 35

F. Vedení a formace / 36 G. Hudba v katolických školách / 37 H. Rozličné kultury a jazyky / 38 I. Latina v liturgii / 40 III. Hudba katolické bohoslužby / 41 A. Různé druhy hudby pro liturgii / 41

Hudba pro posvátnou liturgii / 41

Gregoriánský chorál / 42

Skladatel a hudba naší doby / 44

B. Nástroje / 46

Lidský hlas / 46

Hudební nástroje / 46

Instrumentální hudba / 47

Reprodukce nahrané hudby / 47

C. Umístění hudebníků a jejich nástrojů / 48 D. Akustika / 49 E. Autorská práva a materiály podporující účast při liturgii / 50 IV. Příprava hudby pro katolickou bohoslužbu / 52 A. Které části zpíváme? / 52

Princip odstupňované slavnostnosti / 52

Části určené k zpěvu / 53

Posvátné ticho / 56

B. Kdo připravuje hudbu pro liturgii? / 56 C. Pečlivost při výběru liturgické hudby / 57 D. Posuzování kvalit liturgické hudby / 58

Trojí posuzovací hledisko — jedno vyhodnocení / 58

Liturgické posuzovací hledisko / 58

Pastorační posuzovací hledisko / 58

Hudební posuzovací hledisko / 59

V. Hudební struktura katolické bohoslužby / 61 A. Hudba a struktura mše / 61

Úvodní obřady / 61

Bohoslužba slova / 64

Slavení eucharistie / 68

Obřad přijímání / 70

Závěrečné obřady / 74

B. Hudba a ostatní svátosti / 74

Svátosti uvedení do křesťanského života / 74

Uvedení dospělých do křesťanského života / 74

Křest dětí / 75

Křest dětí při nedělní mši / 77

Svátost biřmování / 77

Svatební obřad / 78

Obřady svěcení / 80

Svátost pomazání nemocných / 81

Svátost pokání / 82

C. Hudba a liturgie hodin / 82

Responsoriální způsob zpěvu žalmu / 83

Střídavý způsob zpěvu žalmu / 83

Souvislý způsob zpěvu žalmu / 83

Veršované žalmy / 83

Jednoduché obecné nápěvy žalmů / 84

Další prvky / 84

D. Další liturgické obřady / 85

Slavení neděle za nepřítomnosti kněze / 85

Úcta eucharistie mimo mši / 85

Pohřební obřady / 86

E. Pobožnosti / 89 VI. Závěr / 90 Původ citovaných textů / 91 Rejstřík / 92 Poznámka k českému vydání (ok) / 99

Úvodem k českému vydání

Dokument Zpívejte Pánu je oficiálním dokumentem Konference katolických biskupů Spojených států amerických (USCCB). Tento dokument schválilo víc než osmaosmdesát procent biskupů USA v listopadu 2007. Cílem dokumentu je poskytnout usměrnění v oblasti liturgické hudby. I když nemá status »partikulárního práva«, je oficiálním a respektovaným dokumentem biskupů. Dokument Zpívejte Pánu nahradil dva předcházející dokumenty USCCB: Hudba v katolické bohoslužbě (Music in Catholic Worship, 1972, revidované vydání 1983) a Li‑ turgická hudba dnes (Liturgical Music Today, 1982). Dokument Zpívejte Pánu zpracovala hudební komise USCCB, kterou tvořili biskup Edward Grosz, Mons. James Moroney, John Foley SJ, Anthony Ruff OSB, Bob Batastini, Dr. Leo Nestor a Dr. J. Michael McMahon.

Proč byl dokument Zpívejte Pánu napsán? Jedním z důvodů jeho vzniku byly nové pokyny obsažené v třetím vydání Římského misálu a ve Všeobecných pokynech k Římskému misálu a dále v dokumentech Redemptionis sacramentum a Directorium de celebrationibus dominicalibus absente presbytero. Po uveřejnění dvou výše zmíněných dokumentů o liturgické hudbě — Hudba v katolické bohoslužbě (Music in Catholic Worship) a Li‑ turgická hudba dnes (Liturgical Music Today) — se mezi teology a liturgickými hudebníky rozvinul živý dialog, jehož ovocem bylo hlubší porozumění jednotlivým aspektům liturgické hudby. Mnohé nové pohledy na liturgickou hudbu po II. vatikánském koncilu byly formulovány ve dvou neoficiálních do/ 13

kumentech odborníků z oblasti liturgie a hudby: Milwaukee Symposia for Church Composers: a Ten­‑Year Report (ten je znám i pod názvem Milwaukee Report, 1992) a Snowbird Statement on Catholic Liturgical Music (1995). I přes svůj neoficiální charakter přispěly tyto dokumenty výrazně ke studiu a reflexi pokoncilní liturgické hudby. Proto ani ony nemohly zůstat při tvorbě dokumentu Zpívejte Pánu bez povšimnutí.

Důležitým důvodem pro vznik dokumentu Zpívejte Pánu byla také napjatá situace kolem chápání liturgie a liturgické hudby, která nastala zvlášť v 90. letech 20. století. Vznik organizací jako Adoremus nebo Society for Catholic Liturgy vnesl do církve kritické hlasy týkající se liturgické reformy po II. vatikánském koncilu a jejího uplatnění v praxi. Vzhledem k různým kontroverzním názorům a polemikám dospěli severoameričtí biskupové k názoru, že přišel čas, aby církvi v USA nabídli jasné pokyny o místě hudby v pokoncilní liturgii. Biskupové se tím snažili uklidnit kontroverze a dosáhnout základní jednoty v pohledu na liturgickou hudbu. Dokument Zpívejte Pánu byl všeobecně pozitivně přijat i proto, že v něm byly respektovány podněty a inspirace předcházejících dokumentů USCCB i výsledky reflexe a praxe odborníků v oblasti liturgie a hudby formulované v obou zmíněných neoficiálních dokumentech. Dokument Zpívejte Pánu se ve Spojených státech stal inspirujícím textem, který byl aplikován v celé zemi a stal se podnětem nesčetných článků, prezentací, studií a pracovních setkání. Český překlad dokumentu Zpívejte Pánu chce nejen přispět ke studiu a reflexi liturgické hudby, ale také poskytnout bohatou paletu praktických pokynů, které mohou i v českém prostředí vést k hlubšímu porozumění úloze hudby v liturgii.

Dokument Zpívejte Pánu není určen jen liturgickým hudebníkům, ale všem účastníkům liturgie. Vzhledem k tomu, že Římský misál, Všeobecné pokyny k Římskému misálu i další církevní dokumenty mají všeobecnou platnost pro celou církev římského ritu, pokyny dokumentu Zpívejte Pánu jsou snadno pochopitelné a obecně uplatnitelné. Vzniku dokumentu Zpí‑ vejte Pánu předcházelo několik dokumentů, které byly výsledkem dlouholetých reflexí, zkušeností a dialogu mezi odborníky v oblasti liturgie a hudby — českým překladem se tedy / 14

úvodem k českému vydání

zprostředkuje ovoce tvořivé práce těch, kdo mají živý zájem o budování věřícího společenství prostřednictvím zpívané modlitby.

Jedním z cílů dokumentu Zpívejte Pánu bylo vnést do problematiky liturgické hudby také pokyny kompetentní církevní autority, aby osvětlily nespočetné kontroverze a ideologické názory, které společenství věřících víc rozdělují, než spojují. Věříme, že i v této oblasti, při hledání společných východisek pro hlubší porozumění liturgické hudbě, bude český překlad dokumentu Zpívejte Pánu velkým darem pro české i pro slovenské prostředí.

Vlastimil Dufka SJ

/ 15

I. Proč zpíváme

1. Bůh dal svému lidu dar zpěvu. Bůh přebývá v každé lidské osobě,

v místě, kde má hudba svůj pramen. Vskutku, Bůh, dárce zpěvu, je přítomen vždy, když mu jeho lid vzdává chválu zpěvem.2 2. Hudba tryská z hlubin naší bytosti a je cestou, po které nás Bůh vede do říše vyšších věcí.3 Jak říká svatý Augustin: »Kdo miluje, ten zpívá [Cantare amantis est].«4 Hudba je tedy znamením lásky, kterou k nám chová Bůh, a znamením naší lásky k němu. V tomto smyslu je velmi osobní. Dokud však hudba nezazní, není hudbou, a kdykoliv zazní, je dostupná ostatním lidem. Z podstaty zpěvu plyne, že má jak individuální, tak společenský rozměr. Proto není divu, že společný zpěv v kostele je pro Boží lid tak dobrým vyjádřením svátostné přítomnosti Boží.

3. Naši předkové se z tohoto daru těšili, někdy na Boží naléhání. »Nyní si napište tuto píseň,« řekl Bůh Mojžíšovi. »Nauč jí ­Izraelity, vlož ji do jejich úst, aby se mi tato píseň stala svědkem.«5 Vyvolený národ po přechodu Rudého moře společně zpíval Pánu.6 Debora, prorokyně, která soudila Izrael, zpívala

»Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!« (1 Kor 3,16–17).

3 Srov. sv. Augustin, Ep. 161, De origine animae hominis 1,2 (PL 33,725); citát uvádí papež Pius XII. v encyklice MSD 5.

4 Sv. Augustin, Sermo 336,1 (PL 38,1472 [výrok je citován v IGMR 39]).

5 Dt 31,19.

6 Ex 15,1–18.21.

2

/ 23

s Barakem Pánu poté, co jim dal vítězství.7 David a Izraelité »tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů«.8 4. Ježíš a jeho apoštolové zpívali před cestou na Olivovou horu chvalozpěv.9 Svatý Pavel nabádal Efesany: »Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní; ze srdce zpívejte a hrejte Pánu.«10 Když byl se Silou v zajetí, zpíval Pánu.11 List Jakubův se táže: »Vede se někomu z vás špatně? Ať se modlí! Má někdo radost? Ať zpívá chvály!«12 5. V poslušnosti Kristu a církvi se týden co týden scházíme v liturgickém shromáždění. Stejně jako naši předchůdci zpíváme »s vděčností Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně«.13 Toto společné, zpívané vyjádření víry při slavení liturgie posiluje naši víru, když slábne, a vtahuje nás do božsky inspirovaného hlasu církve při modlitbě. Víra, když je ve slavení vyjádřena dobře, roste. Dobré slavení může víru povzbuzovat a živit. Chabé slavení ji může oslabovat. Dobrá hudba »činí liturgické modlitby křesťanské komunity živějšími a vroucnějšími, aby každý mohl trojjediného Boha chválit a prosit mocněji, pozorněji a účinněji«.14 6. »Znamení a symboly zaujímají v lidském životě důležité místo. Člověk jako bytost tělesná a zároveň duchová vyjadřuje a vnímá duchovní skutečnosti prostřednictvím hmotných znamení a symbolů […] Tyto vnímatelné skutečnosti, poněvadž jsou stvořené, se mohou stát místem, na němž se projevuje Boží činnost, která posvěcuje lidi, a činnost lidí, kteří vzdávají Bohu svou poctu.«15 Církev v tento svátostný princip vždy pevně věřila a věří. Při liturgii užíváme slov, gest, znaků a symbolů, abychom hlásali Kristovu přítomnost a odpovídali bohoslužbou a chválou.

Sd 4,4–5,31.

2 Sam 6,5.

9 Srov. Mt 26,30; Mk 14,26.

10 Ef 5,19.

11 »Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy. Ostatní vězni je poslouchali« (Sk 16,25).

12 Jak 5,13.

13 Kol 3,16; srov. IGMR 39. Srov. Ef 5,19.

14 MSD 31; srov. 33.

15 CCC [KKC] § 1146, 1148 [další odkazy jen na KKC].

7

8

/ 24

i. proč zpíváme

7. Prvotní

zpěv liturgie je chvalozpěv o vítězství nad hříchem a smrtí. Je to píseň svatých, kteří stojí za »průzračným mořem«: »Měli citery Boží a zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu.«16 »V tomto velkém dějinném napětí nachází své místo liturgický zpěv. Pro Izrael zůstala událost záchrany u Rákosového moře vždy rozhodujícím důvodem k oslavě Boží, základním tématem jeho zpěvu před Bohem.

Pro křesťany bylo vzkříšení Krista […] skutečným exodem […]

Už zaznívá skutečně nová píseň.«17 8. Velikonoční hymnus samozřejmě neutichá s koncem liturgického slavení. Kristus, jehož chválu jsme pěli, s námi zůstává a dveřmi kostela nás odvádí do celého světa, se všemi jeho radostmi a nadějemi, smutky a úzkostmi.18 Slova, která si Ježíš na počátku služby vybral z proroka Izaiáše, se stávají písní Kristova těla. »Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal, poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst, abych vyhlásil zajatým propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil milostivé léto Páně.«19 9. Běžnými důsledky slavení liturgie jsou tedy dobročinná láska, spravedlnost a evangelizace. Tělo inkarnovaného Slova, zvláště inspirované účastí na zpěvu, se vydává na cestu, aby s plným nasazením a pochopením pro druhé šířilo evangelium. Tak církev přivádí muže a ženy »příkladem života i kázáním, svátostmi a ostatními prostředky milosti k víře, k svobodě a ke Kristovu pokoji. Tak jim otvírá volnou a jistou cestu k plné účasti na Kristově tajemství.«20

Aktivní účast 10. Svatá

matka církev jasně potvrzuje úlohu celého liturgického shromáždění (biskupa, kněze, jáhna, akolytů, služebníků Slova, profesionálních vedoucích kůrů, sboru, mimořádných Zj 15,2–3.

Joseph Ratzinger. The Spirit of the Liturgy. Do angl. přel. J. Saward. San Francisco: Ignatius Press, 2000, s. 137–138 [česky Joseph Ratzinger [= Be‑ nedikt XVI.]. Duch liturgie. Přel. P. a M. Kolářovi. Brno: Barrister & Principal, 2006, s. 120–121].

18 GS 1.

19 Lk 4,18–19; srov. Iz 61,1–2; 58,6.

20 AG 5.

16 17

/ 25

přisluhovatelů při podávání svatého přijímání i shromážděného lidu) v bohoslužbě. Liturgické shromáždění se skrze milost účastní života Nejsvětější Trojice, která sama je společenstvím lásky. Osoby Trojice zůstávají samy sebou, i když zároveň sdílejí všechno, čím jsou, a to dokonalým způsobem.

A my, »i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy«.21 Církev naléhá na všechny členy liturgického shromáždění, aby tento božský dar přijali a aby na něm měli plnou účast, a to »různým způsobem podle různých stavů, úkolů a činné účasti«.22 11. V rámci tohoto shromáždění je úloha lidu zvláště důležitá. »Tuto plnou a aktivní účast všeho lidu je třeba […] mít co nejvíce na zřeteli. Je to první a nezbytný zdroj, ze kterého mají věřící čerpat skutečně křesťanského ducha.«23 12. Aktivní účast na posvátné liturgii musí »vycházet z nitra v tom smyslu, že skrze ni věřící sjednocují svou mysl s tím, co vyslovují nebo slyší, a spolupracují s nebeskou milostí«.24 Účast shromážděných věřících je stále aktivní, i když rozličným modlitbám a liturgickým čtením nebo zpěvu sboru pouze naslouchají, neboť »se s tím, co zpívají přisluhující nebo sbor, vnitřně sjednocují, aby tímto nasloucháním mohli pozdvihnout své mysli k Bohu«.25 »V kultuře, která není nakloněna rozjímavému tichu a ani ho nepodporuje, se umění vnitřního naslouchání učí jen s obtížemi. Tady vidíme, jak liturgie, i když musí být patřičně inkulturována, musí být zároveň kontrakulturní.«26 13. Vnitřní účast musí mít i vnější projevy. Vyjadřuje se a posiluje náležitými činnostmi, gesty a držením těla, a zároveň aklamacemi, odpověďmi a zpěvem.27 Kvalita naší účasti na takto zpívané chvále neodvisí ani tak od našich hlasových schop

23

24

25

26

Řím 12,5.

SC 26.

SC 14.

MS 15.

MS 15.

John Paul II. Address to Bishops of the Northwest Provinces of the USCCB. In Ad limina addresses: the addresses of His Holiness Pope John Paul II to the bishops of the United States, February 1998–October 1998. Washington, D.C.: USCCB, 1998, č. 3.

27 Srov. SC 30.

21

22

/ 26

i. proč zpíváme

ností, jako spíše od touhy našich srdcí vyzpívat společně svou lásku k Bohu. Účast na posvátné liturgii vyjadřuje víru, která je v nás, a zároveň ji posiluje.

14. Naše aktivní účast na liturgii je výzvou. Někdy naše hlasy nesouznějí s přesvědčením našich srdcí. Jindy jsme zase roztržití nebo zaujatí starostmi tohoto světa. Kristus nás však vždy zve k tomu, abychom vstoupili do zpěvu, abychom se povznesli nad své vlastní obavy a starosti a celou svou bytostí se oddali hymnu jeho velikonoční oběti ke cti a slávě Nejsvětější Trojice.

/ 27

III. Hudba katolické bohoslužby

A. Různé druhy hudby pro liturgii hudba pro posvátnou liturgii

67. »Liturgická hudba bude tedy tím posvátnější, čím těsněji bude

spjata s liturgickým děním [liturgickou činností], ať vroucnějším vyjádřením modlitby nebo sjednocením srdcí, ať tím, že posvátným obřadům dodá slavnostnější ráz.«65 Tato posvátnost (svatost) má obřadní a duchovní rozměr, přičemž oba musejí být nahlíženy v rámci kulturního kontextu.

68. Obřadní rozměr liturgické hudby se týká způsobů, kterými je liturgická hudba »spjata s liturgickým děním« (liturgickou činností) tak, aby souzněla se strukturou liturgie a vyjadřovala formu obřadu. Hudební doprovod musí umožnit, aby se obřad rozvinul s náležitou účastí shromáždění a jeho služebníků, aniž jsou zastíněna slova liturgie a liturgické úkony.

69. Duchovní rozměr liturgické hudby se týká jejích vnitřních kvalit, které jí umožňují, aby prohlubovala modlitbu, sjednocovala shromáždění a dodávala obřadu důstojnost. Liturgická hudba je posvátná tehdy, když zprostředkovává Boží svatost a formuje Boží lid plněji jako společenství lidí s Bohem a lidí mezi sebou navzájem v Kristu.

70. Kulturní kontext představuje pozadí, na kterém se obřadní a duchovní rozměr uskutečňuje. Musejí se zohledňovat faktory jako věk, duchovní dědictví a kulturní či etnické pozadí SC 112.

65

/ 41

daného liturgického shromáždění. Výběr jednotlivých skladeb pro aktivní účast shromážděných bude často záviset na tom, jakými způsoby se dané skupině nejsnadněji daří spojit srdce a mysli s liturgickou činností.

71. S vděčností Stvořiteli za to, že dal lidstvu tak bohatou škálu hudebních stylů, se církev snaží zapojovat pouze to, co v daném stylu naplňuje obřadně­‑duchovní požadavky liturgie. Při posuzování posvátné kvality liturgické hudby bude pro hudebníky spolupracující při liturgii vodítkem poklad posvátné hudby církve, který má nevyčíslitelnou hodnotu a který dřívější generace uznaly za vhodný pro bohoslužbu.66 Hudebníci by měli usilovat také o plodný dialog mezi církví a moderním světem.67

gregoriánský chorál

72. »Církev

považuje gregoriánský chorál za vlastní zpěv římské liturgie. Patří mu tedy při liturgických úkonech — jsou­‑li jinak stejné podmínky — čelné místo.«68 Chorál je jedinečným způsobem vlastní hudbou církve. Je živým spojením s našimi předky ve víře, je tradiční hudbou římského ritu, znamením společenství s univerzální církví, poutem jednoty překračující jednotlivé kultury, prostředkem, který různým komunitám umožňuje společnou účast na zpěvu, a vybízí ke kontemplativní účasti na liturgii.

73. »Čelné místo«, které gregoriánskému chorálu přiřkl II. vatikánský koncil, je blíže určeno důležitou formulací »jsou­‑li jinak stejné podmínky«.69 Tyto »podmínky« jsou důležitým předmětem liturgické a pastorační péče každého biskupa, faráře a hudebníka spolupracujícího při liturgii. Při zvažování využití pokladu gregoriánského chorálu by měli faráři i hudebníci spolupracující při liturgii dbát na to, aby se shromáždění mohlo aktivně účastnit liturgie zpěvem. Měli by být cit Srov. SC 112. »Ať také církev uzná nové umělecké formy, které vznikají z ducha různých národů a zemí a odpovídají dnešním lidem. Mají­‑li přijatelný výraz a jsou­‑li shodné s požadavky liturgie, takže povznášejí mysl k Bohu, ať se jim dostane místa v kostelích« (GS 62).

68 SC 116.

69 MS 50a dále specifikuje, že chorál zaujímá »při liturgických činnostech, kte‑ ré se mají slavit zpěvem v latinském jazyce« čestné místo.

66 67

/ 42

iii. hudba katolické bohoslužby

liví na kulturní a duchovní ovzduší společenství, kterým slouží, aby byla církev budována v jednotě a pokoji.

74. Druhý vatikánský koncil stanovil, že věřící by měli být schopni společně zpívat části mešního ordinária v latině.70 V mnoha komunitách věřících ve Spojených státech bude tato direktiva znamenat představení latinského chorálu lidem, kteří ho možná ještě nikdy nezpívali. Aby byla tato snaha úspěšná, je potřeba ji povzbuzovat, přistupovat k ní moudře, s pastorační citlivostí a dopřát jí rozumný čas na pokrok. Nicméně každá snaha v tomto směru je chvályhodná a zaslouží si maximum podpory.

75. Každá komunita slavící liturgii ve Spojených státech, všech věkových i všech etnických skupin, by se měla naučit přinejmenším Kyrie XVI, Sanctus XVIII a Agnus Dei XVIII, které jsou nejtypičtějšími zpěvy uváděnými v tištěných liturgických pomůckách (tzv. worship aids). Obtížnější chorální nápěvy, např.

Gloria VIII a melodie Credo a Pater noster, je možné učit až poté, co byly zvládnuty jednodušší chorální zpěvy.71 76. »Je prospěšné, aby se obec věřících, pokud možno, účastnila i zpěvu mešního „propria“, zejména prostřednictvím lehčích odpovědí nebo jiných vhodných zpěvů.«72 Když shromáždění nezpívá antifonu nebo hymnus, může sbor, který dokáže tyto náročnější kusy provést kvalitně, zpívat náležité zpěvy z Graduale Romanum. Jako jednodušší varianta jsou doporučovány zpěvy z Graduale simplex. Vždy, když sbor zpívá latinsky, je užitečné poskytnout shromáždění vernakulární překlad veršů, aby se jeho členové mohli »vnitřně spojit« s tím, co sbor zpívá.73 77. Vstupní antifony a antifony k přijímání jsou umístěny na odpovídajících místech Římského misálu (Roman Missal [Český misál]). Hudební skladatelé, kteří se snaží stanovené antifony a žalmy zhudebnit, mohou rovněž čerpat z Graduale Romanum,

»Je však třeba dbát na to, aby věřící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky části mešního řádu [mešního ordinária], které jim přísluší« (SC 54).

71 Srov. IGMR 41. Dalším zdrojem latinského zpěvu ve shromáždění jsou knihy Iubilate Deo (Città del Vaticano: Libreria Editrice Vaticana, 1986) a Liber cantua­ lis (Sablé­‑sur­‑Sarthe: Abbaye Saint­‑Pierre de Solesmes, 1983).

72 MS 33.

73 MS 15.

70

/ 43

a to v plném znění těchto textů nebo v podobě zkrácených refrénů pro shromáždění či sbor.

78. Gregoriánský chorál čerpá z posvátných textů, které vyjadřuje, a nedávná oficiální vydání chorálních zpěvů obsahují revidovanou notaci, která zdůrazňuje spíše přirozený rytmus řeči než nezávislé melodické principy.74 Zpěváci jsou povzbuzováni k tomu, aby si osvojili způsob zpěvu, který je citlivý vůči latinskému textu.

79. Misály v různých jazykových verzích poskytují zpěvy ve vernakulárních jazycích inspirované latinským zpěvem nebo jiné melodie, které mají být zpívány jako odpovědi při dialozích mezi přisluhujícími a lidem. Kvůli zachování jednoty církve by hudebníci neměli sami tyto melodie upravovat ani je měnit pro místní účely.

80. Vždy, když se strofické chorální hymny publikují s latinskými nebo vernakulárními texty, měly by se jejich melodie čerpat ze sbírky Liber hymnarius.

skladatel a hudba naší doby

81. Církev potřebuje umělce a umělci potřebují církev. V každé době

církev povolávala tvořivé umělce, aby dávali chvále a modlitbě nový hlas. Bůh neustále, během celých dějin, vydechuje svého tvořivého Ducha a dodává tak práci srdcí a rukou všech hudebníků vznešenost. Forem vyjádření bylo mnoho a měnily se.

82. Církev tato vyjádření chránila a oslavovala po staletí. V naší době nadále touží vydávat plody nové i staré. Církev s radostí naléhá na skladatele a autory textů, ať využívají své zvláštní nadání, aby mohla neustále zvětšovat pokladnici posvátného hudebního umění.75 83. Církev nikdy nepřestala hledat nové způsoby, jak každý nový den vyzpívat svou lásku k Bohu. Posvátná liturgie sama, ve svých úkonech a modlitbách, nejlépe uvádí ve známost formy, v nichž se skladby budou nadále vyvíjet. Skladatelé nacházejí svou inspiraci v Písmu svatém a zvláště v textech

Flexibilní rytmy, které byly záměrem při revizi notace, vysvětlují praenotan‑ da k vydání Liber hymnarius z roku 1983.

75 »Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré« (Mt 13,52); 74

/ 44

iii. hudba katolické bohoslužby

posvátné liturgie, aby jejich dílo prýštilo přímo z liturgie.76 »Zpívaný text, který má být vhodný pro využití při liturgii,« navíc »nejen musí být správný z hlediska doktrinálního, ale sám musí být vyjádřením katolické víry«. Proto »se nikdy nesmí dovolit, aby liturgické písně obsahovaly výroky o víře, které nejsou pravdivé«.77 Jen v tomto biblickém kontextu, v liturgickém kontextu a v kontextu víry je skladatel, který si je vědom dlouhé cesty církve dějinami lidstva a »který je hluboko ponořen do sensus Ecclesiae« [smyslu pro církev], náležitě vybaven k tomu, »aby vnímal a melodií vyjádřil pravdu tajemství, které je slaveno v liturgii«.78 Liturgická krása, bez ohledu na hudební žánr, vyzařuje přímo z tohoto tajemství a skrze nadání skladatelů se předává dál, aby se objevila v hudbě shromážděného Božího lidu.

84. V letech bezprostředně následujících po reformách II. vatikánského koncilu, zvláště kvůli zavedení vernakulárního jazyka, pracovali skladatelé a vydavatelé na novém hudebním repertoáru pro lidový jazyk (lidové jazyky). V následujících desetiletích toto úsilí vyzrálo a korpus hodnotné liturgické hudby ve vernakulárních jazycích se nadále vyvíjí, i když mnoho raných zhudebnění se užívat přestalo. Dnes jsou skladatelé — neboť stále slouží církvi při modlitbě — povzbuzováni, aby se ve všech žánrech soustředili na řemeslnou kvalitu a vynikající uměleckou úroveň.

85. Církev očekává, že zpěv jejího shromážděného lidu bude stále bohatší. »Nesčetní věřící živili svou víru melodiemi, jež vysrov. UCCB, Directory on music and the liturgy, 2006, návrh textu, který čeká na schválení Svatým stolcem.

76 Papež Jan Pavel II. ve svém Dopise umělcům (LTA [DU]) z roku 1999 popsal cha‑ rizma práce tvořivých umělců a chválil ji: »Nikdo nemůže lépe než vy, umělci, geniální tvůrci krásy, zachytit něco z patosu, s nímž se Bůh na úsvitu stvoře‑ ní zahleděl na dílo svých rukou. Záchvěv onoho pocitu se nesčetněkrát odra‑ zil v pohledu, kterým jste stejně jako umělci všech dob […] obdivovali dílo své inspirace a pociťovali v něm něco jako ozvěnu onoho tajemství stvoření, k ně‑ muž vás chtěl Bůh, jediný Stvořitel všech věcí, určitým způsobem přidružit« (LTA [DU] 1).

77 USCCB, Directory on music and the liturgy, 2006, návrh textu, který čeká na schválení Svatým stolcem.

78 John Paul II, Chirograph of the Supreme Pontiff John Paul II for the centenary of the motu proprio Tra le sollecitudini (On sacred music) 12. Viz http://w2.vatican.va/ content/john­‑paul­‑ii/en/letters/2003/documents/hf_jp­‑ii_let_20031203_ musica­‑sacra.html.

/ 45

tryskly ze srdce jiných věřících a staly se součástí liturgie, nebo alespoň velmi napomohly jejímu důstojnému průběhu.

Ve zpěvu zakoušíme víru jako přemíru radosti, lásky, důvěryplného očekávání spásonosného zásahu Boha.«79

B. Nástroje lidský hlas

86. Ze

všech zvuků, kterých jsou lidské bytosti, stvořené k obrazu Božímu a podle podobnosti s Bohem, schopny, je hlas zvukem nejprivilegovanějším a nejzásadnějším. Hudební nástroje mají být v liturgii chápány jako jakési rozšíření a podpora základního liturgického nástroje, kterým je lidský hlas.

hudební nástroje

87. Mezi

všemi ostatními nástroji vhodnými pro božskou liturgii mají »významné místo« varhany,80 a to pro svou schopnost podporovat zpěv velkého shromáždění, pro svou velebnost i pro svou schopnost »nechat rezonovat plnost lidských citů, od radosti k smutku, od chvály k nářku«. A podobně, »množství možností, které je varhanám vlastní, nám nějakým způsobem připomíná nezměrnost a nádheru Boží«.81 88. Zvuk píšťalových varhan kromě toho, že má schopnost vést a podporovat zpěv shromáždění, je v daných okamžicích liturgie nejvhodnější pro sólové hraní posvátné liturgické hudby.

Píšťalové varhany hrají také významnou evangelizační roli, kdy církev proniká k širšímu publiku při koncertech duchovní hudby, hudebních cyklech a jiných hudebních a kulturních programech. Ze všech těchto důvodů by se hned od počátku plánování stavby nebo renovace kostelů mělo pamatovat na místo pro varhany.

LTA [DU] 12.

IGMR 393 [anglický text — »While the organ is to be accorded pride of place« — necituje překlad základního latinského textu IGMR, ale jeho adaptaci pro diecé‑ ze v USA — viz http://www.vatican.va/roman_curia/congregations/ccdds/docu‑ ments/rc_con_ccdds_doc_20030317_ordinamento­‑messale_en.html].

81 Benedict XVI, Blessing of the new organ: greeting of the Holy Father, Re‑ gensburg’s Alte Kapelle, 13 September 2006. Viz http://w2.vatican.va/con‑ tent/benedict­‑xvi/en/speeches/2006/september/documents/hf_ben­‑xvi_ spe_20060913_alte­‑kapelle­‑regensburg.html.

79

80

/ 46

iii. hudba katolické bohoslužby