Loreta Dientzenhoferů

Loreta

Dientzenhoferů PŘÍBĚH LORETÁNSKÉHO PRŮČELÍ

Sborník statí a katalog výstavy

Petr Bašta, Markéta Baštová (edd.)

Provincie kapucínů v ČR 2017

LORETA DIENTZENHOFERÅ®

LORETA DIENTZENHOFERŮ

PŘÍBĚH LORETÁNSKÉHO PRŮČELÍ

Sborník statí a katalog výstavy Petr Bašta, Markéta Baštová (edd.)

Výstava byla realizována 14. 6. 2016 - 31. 12. 2017 Provincií kapucínů v ČR

Editoři Petr Bašta, Markéta Baštová Autoři statí Petr Bašta, Markéta Baštová, Jiří Bláha, Veronika Koberová, Michaela Líčeníková, Petr Váňa, Tomáš Váňa Autoři katalogových hesel Petr Bašta: 6, 8 - 11, 25 - 32, 35 Markéta Baštová: 1 - 5, 7, 12 - 24, 33 - 34 Architektonické modely pro výstavu dodala firma

za účasti těchto istitucí:

3D modelace a vizualizace Eva Pouzarová Haptický model Lorety Otakar Ruček

vyobrazení na vnitřních stranách přebalu: kat. č. 16 (vpředu), kat. č. 20 (vzadu) vyobrazení v textu: kat. č. 17 (s. 4), kat. č. 20 (s. 10), kat. č. 18 (s. 12), kat. č. 8 (s. 90), kat. č. 28 (s. 100), kat. č. 16 (s. 106, 125)

Ústav teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd ČR, Centrum Excelence Telč

překlady z latiny © Pavel Zahradník foto © Petr Bašta, Jiří Bláha, Lobkowicz Collections o.p.s., Loreta Praha, Muzeum hl. města Prahy grafická úprava © Markéta Baštová vydala Provincie kapucínů v ČR 1. české vydání Praha 2017

ISBN 978-80-906074-4-6 Všechna práva k tomuto katalogu jsou vyhrazena. Žádná jeho část textová ani obrazová nesmí být bez písemného svolení vlastníků autorských práv rozmnožována či přenášena jakýmkoli způsobem (mechanicky, elektronicky, fotokopírováním, magnetickým záznamem, počítačovou sítí ani v jiné další formě.

OBSAH

11

Předmluva

13

NÁSTIN STAVEBNÍHO VÝVOJE PRAŽSKÉLORETY Michaela Líčeníková

27

KROVY A STŘECHY PRAŽSKÉ LORETY Jiří Bláha

37

REKONSTRUKCE HLAVNÍHO PRŮČELÍ LORETY 2014 – 2017 Shrnutí základních informací

41

OBNOVA HLAVNÍHO PRŮČELÍ LORETY Z POHLEDU PAMÁTKOVÉ PÉČE Veronika Koberová

63

SOCHAŘI LORETÁNSKÉHO PRŮČELÍ Petr Bašta

95

PRACUJI PRO LORETU Slovo restaurátora Petr Váňa

101

SOCHAŘSKÁ VÝZDOBA BALUSTRÁDY LORETY Z POHLEDU RESTAUROVÁNÍ Petr Váňa, Tomáš Váňa

107

LAURUS NASARETHANA - EMBLEMATICKÝ KONCEPT SLAVNOSTNÍ VÝZDOBY PRŮČELÍ PRAŽSKÉ LORETY Několik poznámek k průběhu oslav stoletého výročí založení v r. 1726 Markéta Baštová

136

KATALOG

189

Prameny

193

Literatura

203

Jmenný rejstřík

PŘEDMLUVA

Realizovat výstavu o architektuře tak, aby byla dobře srozumitelná pro odbornou i laickou veřejnost, zároveň vizuálně zajímavou formou, není jednoduché.

Veduty, plány, archiválie, architektonické modely a vizualizace, dokumenty a informace o probíhající náročné rekonstrukci … hlavním “exponátem” výstavy však zůstává samotné průčelí Lorety, geniálně sjednocující do té doby povýtce nesourodou západní uliční frontu loretánského areálu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že tak, jako Loretánský poklad dostal svou mimořádnou hodnotu až odkazem proslulé Diamantové monstrance, dostala architektura pražského loretánského poutního místa svou neopakovatelnou tvář v rámci urbanismu barokní Prahy až stavbou nového průčelí.

Průčelí je také společným jmenovatelem všech statí tohoto sborníku, nejen jeho katalogové části. Je nahlíženo z různých úhlů pohledu, z pozic různých profesních odborností, což přináší relativní nesourodost shromážděných statí.

Editoři skromně doufají, že takto pojatá mozaika textů dokáže na jedné straně prezentovat řadu nových uměleckohistorických poznatků, na druhé straně zachytit důležité momenty právě dokončené rekonstrukce.

Tato kniha proto budiž poděkováním všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na obnově vynikajícího architektonického díla Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových - hlavního průčelí pražské Lorety.

11

NÁSTIN STAVEBNÍHO VÝVOJE PRAŽSKÉ LORETY Michaela Líčeníková

Poutní areál Lorety na Hradčanech je široké laické i odborné veřejnosti notoricky známý především jako pojem, místo školních výletů, kdy v paměti uvíznou především legendy, jako místo spojené s vánoční návštěvou půvabného betlému v sousedícím kapucínském klášteře, jako součást stavební tvorby v době třicetileté války a zároveň jako kvalitní až učebnicový příklad tvorby vrcholného baroka. Právě proto je nadále smysluplné se tímto areálem zabývat a odkrývat jeho další tajemství. Stavební a umělecký vývoj areálu pražské Lorety lze označit za velmi složitý. Realizace probíhala v několika stoletích a její průběh nebyl příliš kontinuální. Počínaje první myšlenkou na založení tohoto poutního místa před rokem 1626 a následným postavením samotného centra areálu, Santa Casy (Svaté chýše), přes postupnou realizaci ambitů, zvětšování jejich kapacity, výstavbu tzv. Velké kaple - posléze kostela Narození Páně, až po honosnou přestavbu průčelí a vybudováním nástupního prostoru před hlavním průčelím objektu konče. Čtyři stěžejní vývojové body jsou reflektovány i výstavou, která předcházela tomuto sborníku, který představí příběh poutního místa podrobněji.

Areál hradčanské Lorety je koncipován na pravoúhlém půdoryse uzavřeném čtyřmi křídly ambitů. Jak stavebním, tak duchovním středobodem zůstává Santa Casa, kolem níž je celý komplex budován. Dispozice pevnostního uzavřeného charakteru je typická pro raně barokní architekturu poutních míst (např. Svatá Hora u Příbrami, ale i třeba Valdštejnova kartouza ve Valdicích u Jičína)1.

O podobě areálu pražské Lorety mezi lety 1626 až 1664 si lze udělat představu pouze z archivních textů. Kolem roku 1626 získala Kateřina Benigna z Lobkovic zkonfiskované pozemky, kde se rozhodla vybudovat poutní místo. Ostatně tento postup byl právě v pobělohorském období běžný, stejným způsobem získával stavební parcely pro své velkolepé stavitelské snažení Albrecht z Valdštejna.

Právě stavba Lorety se dá spolu s valdštejnskou architekturou srovnatelně označit za architekturu třicetileté války, která se právě díky válečným událostem nevyznačovala velkou produkcí. Prvním stavebním počinem byla samotná budova Svaté chýše, základní kámen byl položen 3. června 1626, do roka byla konstrukce vztyčena. Vnější výzdoba byla provedena chiaroscurovými malbami. V roce 1627 byla přivezena do Prahy kopie sochy Panny Marie Loretánské, vyřezaná, na rozdíl od cedrové předlohy, z lipového dřeva. 25. března 1631 byla Santa Casa vysvěcena Kardinálem Harrachem. V témže roce se začaly vyměřovat základy ambity.

Prvním jmenovitě známým architektem spjatým se stavbou Lorety byl Giovanni Battista Orsi, 1634 s ním Kateřina Benigna z Lobkovic uzavřela smouvu o výstavbě ambitů. Známé je i jméno štukatéra Domenika Canevalleho. Pak se stavba opět,

13

Vizualizace 1. architektonického modelu pražské Lorety stav k roku 1664

pro architekturu třicetileté války zcela příznačně, na několik let několikrát přerušila.

Po Orsiho smrti pokračoval Andrea Allio, který se zároveň stal i novým manželem Orsiho vdovy. Zemřel rok poté a na stavbu přišel další Ital Silvestro Carlone st..

To bylo ke konci roku 1646, kdy je doloženo, že ambity nebyly ještě omítnuty.

V těchto letech se také dokončovala věž. Podobu z tohoto období lze odvodit z prvních známých vyobrazení, která se začínají objevovat teprve tehdy, když Loreta nabyla větší proslulosti jako jedno z nejdůležitějších poutních míst českého království. Tato vyobrazení se spolu s archivními zprávami stala předobrazem prvního architektonického modelu výstavy, který je spojen právě s rokem 1664.2

14

Nejstarší vyobrazení pražské Lorety, ještě před stavbou rohových kaplí (detail) kat. č. 12 datováno 1682

Ústředním prostorem celého areálu je na délkově obdélném půdoryse postavená Santa Casa, kopie kultovní kaple v italském Loretu. Tato prostá stavba byla dle legendy přenesena z Nazareta a posléze (v prvních dvou desetiletích 16. století) obestavěna honosným mramorovým pláštěm s reliéfy Donata Bramanteho. Také pražská Santa Casa ctí tuto dvouplášťovou konstrukci. V interiéru tedy zůstává stále prostou stavbou z cihelného zdiva s naznačením původních destrukcí. Obehnána je ambity na půdoryse šířkově obdélném. Geometrické půdorysné schéma je možné nazvat jako „soustředné“ obdélníky s pootočením o 90 stupňů. Santa Casa je zastřešena plochou střechou s atikou. Venkovní stěny jsou zdobeny na rozdíl od svého italského předobrazu prozatím pouze nástěnnými malbami, archivní prameny hovoří o tom, že byly pojednány “na bílé zdi černou barvou”.

Delší křídla ambitů, západní a východní, obsahují ve svých středech dvoupodlažní sedmiosé objekty. V případě západního vstupního křídla jde

15

Gerard de Groos Pohled na pražskou Loretu, frontispis M. von Cochem, Prager Laureten Büchlein (detail) kat. č. 14 datováno 1694

o průčelní budovu s hlavním vstupem do areálu na střední ose, s třemi okenními osami po stranách. Na střední ose nad hlavním vstupem je vztyčena hranolová věž.

Ta je zakončena helmicí a hranolovou lucernou, poslední patro je z každé stany prosvětleno třídílném otvorem se střední vyšší částí, tzv. serliánou. Dvoupodlažní vstupní objekt je zakončen sedlovou střechou. Východní křídlo skrývá v sedmiosém středovém dvoupodlažním objektu kapli Narození Páně. Objekt je akcentován dvojicí hranolových věží, na modelu vystupujících symetricky ze severní a jižní valby. Na tyto dva sedmiosé dvoupodlažní objekty se připojují chodby ambitu obíhající celý obvod, do nádvoří jsou otevřeny arkádami s půlkruhovými oblouky.

Zvenčí jsou ambity tvořeny zdí bez oken a vstupů. Ve středu severního a jižního křídla se zvenčí projevují dva velmi mělké obdélné výstupky nedávno dokončených výklenkových kaplí sv. Františka z Assisi a sv. Antonína Paduánského. Tolik k první raně barokní etapě řazené mezi architekturu třicetileté války, ojedinělý, o to víc významný stavitelský trend, který přes válečná protivenství zanechal na našem

16

území několik skvostných děl.

Stavební vývoj loretánského komplexu se ke konci 16. století sice držel díky svému jednoduchému schématu z časné raně barokní fáze konzervativního architektonického proudu, který ale suverénně směřoval k vrcholně baroknímu výrazu. V letech 1685-86 byla Janem Jiřím Mayerem přistavena pravá nárožní věžová kaple P. Marie Bolestné v jihozápadním nároží, v letech 1686-87 pak protější věžová kaple sv. Anny v severozápadním nároží. Do podoby průčelí zasáhla také úprava hlavní věže, související s pořízením zvonového souboru, který r. 1694 pro Loretu objednal Eberhad z Glauchova u amsterodamského zvonaře Clauda Fremyho. V průběhu léta toho roku byla snesena horní část věže a její půdorys byl změněn na osmiboký, aby se v oknech vytvořil dostatečný prostor pro pevnou instalaci zvonů na trámy. Pro druhý model byl tedy zvolen již osmiboký tvar věže v hlavním západním průčelí, byť na vyobrazení z roku 1694 je věž ještě hranolová čtyřboká (u dobových rytin je vždy nutno brát v úvahu uměleckou licenci).

17

Vizualizace 2. architektonického modelu pražské Lorety. stav k roku 1699

2013

KROVY A STŘECHY PRAŽSKÉ LORETY Jiří Bláha

Dřevěné trámy, ze kterých jsou zhotovené krovy nad jednotlivými ambity a nad kostelem Narození Páně, poskytují cenný autentický materiál, z něhož můžeme i po mnoha desítkách let zjistit množství informací o postupném budování jednotlivých stavebních úseků. Velmi užitečným nástrojem používaným při průzkumech historických krovů je dendrochronologické datování.1 Pomocí radiálních vývrtů odebraných z trámů v místech, kde je vidět poslední podkorní vrstvu dřeva, můžeme přesně určit roky, kdy byly stromy použité na stavbu krovů pokáceny. Tato metoda přispěla i ke zmapování podoby střech v jednotlivých fázích vývoje Lorety pro účely zhotovení architektonických modelů.

27

Krov nad jižní částí východního křídla ambitu

Napojení mansardové střechy na starší krov nad střední částí kostela Narození Páně

> Klenba zasahující do podkroví východní části kostela Narození Páně

Samotná Svatá chýše sice vznikla už v letech 1626–27, teprve roku 1630 však bylo její okolí uvolněno od starší zástavby.2 Dendrochronologický průzkum3 potvrdil, že v této době začalo být shromažďováno dřevo určené pro krovy dalších staveb budovaných pak postupně v letech 1631–46. Šlo hlavně o ambity s menšími kaplemi a dominantní vstupní objekt se střední věží.

Celé severní křídlo ambitu obsahuje trámy zhotovené z jedlí a smrků kácených na přelomu let 1629/30 a 1630/31. Znamená to, že při navyšování ochozů o další patro Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem na konci 40. let 18. století musel být celý krov rozebrán a znovu sestaven. Při podrobnější prohlídce je skutečně vidět, že krokve v sobě obsahují odřezané části (čepy) z konců původních hambalků.

Vůbec nejstarší dosud zjištěný vzorek dřeva pochází z borovice pokácené na přelomu let 1628/29. V časovém pořadí pak následují dva prvky z jedlového dřeva smýceného v zimě 1629/30. Všechny tři trámy jsou dnes použity jako krokve tvořící nižší hřeben dochovaný pod střechou jižního úseku východního křídla ambitů. Další dvě krokve (1716/17 d) jsou až z doby odpovídající výstavbě nejstarší části kostela

28

1629-33 1697-99 1716-17 1720-23 1733-34 1744-48 1752-53

N

Narození Páně a zřízení sakristie situované do roku 1722 jižně od ní.4 Navýšení krovu do dnešní podoby souvisí opět až s dostavbou patra ochozu (1747/48 d). Otisky starších střech na zdivu obou východních věží potvrzují, že podoba zastřešení východního ambitu se v minulosti změnila nejméně třikrát.

Úvodní fázi výstavby loretánského areálu konečně odpovídají ještě další dva vzorky (1630 letní kácení jedle, 1632/33 zimní kácení borovice) pocházející z krovu nad střední části západního vstupního křídla. Trámová konstrukce původní raně barokní střechy se tu dochovala téměř celá včetně charakteristického strmého zvalbení na obou koncích.

Důležitou změnu v podobě severního úseku vstupního křídla – přístavbu nové klenotnice – dokládá krov zhotovený z jedlového a smrkového dřeva káceného v mimovegetačním období na přelomu let 1697/98 a 1698/99. Symetrický vzhled dostalo západní průčelí Lorety až o více než dvacet let později. Smlouvě uzavřené s Kryštofem Dientzenhoferem 21. února 1721 odpovídá v krovu jižní části západního křídla jedlové a smrkové dřevo opatřené v letech 1720–1721.

29

Schéma postupného vývoje střech podle výsledků dendrochronologického datování

2015

36

REKONSTRUKCE HLAVNÍHO PRŮČELÍ LORETY 2014 – 2017

I. etapa II. etapa III. etapa IV. etapa

7/2014 - 1/2015 – drenáže a odsolení kamenného soklu 4/2015 - 11/2015 – rekonstrukce střední části průčelí s věží zvonohry 4/2016 - 11/2016 – rekonstrukce bočních částí průčelí 4/2017 - 9/2017 – rekonstrukce spojovacího mostku mezi Loretou a klášterem

PROJEKT Atelier AV 19 s.r.o.

AUTOŘI RESTAURÁTORSKÝCH PRŮZKUMŮ V RÁMCI PROJEKTU průzkum omítkových vrstev a nátěrů laboratorní stratigrafický rozbor vzorků průzkum pasířských a kovářských prvků průzkum soch a kamenných prvků průzkum soch metodou ultrazvukové transmise

dendrochronologický průzkum a datování

Jitka Musilová (provádějící restaurátoři Marek Scheib, Adam Souček) Dorothea Pechová Václav Minařík Jan Bradna, Tomáš Váňa Karol Bayer, Dana Macounová, Daniel Hvězda (Univerzita Pardubice, fakulta restaurování)

Jiří Bláha, Tomáš Kyncl (DendroLab Brno)

37

2016

38

REALIZACE Investor : Provincie kapucínů v ČR I. etapa II. etapa III. etapa IV. etapa

Viktor Frič s.r.o.

Mydlochova stavební s.r.o.

Mydlochova stavební s.r.o.

Mydlochova stavební s.r.o.

autorský a technický dozor

Michal Ibl, Atelier AV 19 s.r.o.

REALIZACE RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ V RÁMCI REKONSTRUKCE restaurování kamenných soch restaurování kamenosochařských prvků restaurování kovářských a pasířských prvků pozlacovačské práce restaurování truhlářských prvků

Petr Váňa, Tomáš Váňa Filip Zeman Robert Ritschel, David Ritschel Naděžda Březinová Jan Beran

REKONSTRUKCE PROBĚHLA ZA FINANČNÍHO PŘISPĚNÍ Grant hl. města Prahy v oblasti památkové péče na r. 2015 (I. etapa + II. etapa) Grant z Havarijního programu Ministerstva kultury v r. 2015 (II. etapa - restaurování) Grant hl. města Prahy v oblasti památkové péče na r. 2016 (III. etapa) Grant hl. města Prahy v oblasti památkové péče na r. 2017 (část III. etapy + IV. etapa)

39

1903

40

OBNOVA HLAVNÍHO PRŮČELÍ LORETY Z POHLEDU PAMÁTKOVÉ PÉČE Veronika Koberová

V případě obnovy takto památkově hodnotné fasády této významné nemovité kulturní památky je nezbytné, aby před započetím samotných prací byla provedena pečlivá příprava s důrazem na jednotlivé restaurátorské profese, které se v budoucnu budou stavebních opravách potažmo restaurování podílet.

Nejedná se totiž pouze o opravu omítek fasády a jejího nátěru, ale i restaurování bohaté štukové výzdoby a kamenických součástí včetně sochařské výzdoby. Dále se na fasádě pohledově výrazně uplatňují kovářské prvky a to nejen různé typy kovaných mříží či zábradlí balkonu nad hlavním vchodem, ale také vstupní vrata do areálu či ciferníky věže. Nedílnou součástí prací je pak i restaurování okenních výplní, které tvoří spolu s ostatními prvky neoddělitelný celek.

Stav průčelí před rekonstrukcí

Fasáda areálu Lorety prošla naposledy celkovou rekonstrukcí v roce 1991, kdy bylo celé bohatě zdobené průčelí pokryto celoplošně včetně kamenosochařské výzdoby (vyjma plastik) krycím silikonovým nátěrem. Pro tehdejší dobu nový nevyzkoušený materiál pak vytvořil na povrchu fasády málo prodyšnou a křehkou krustu. Tento fakt v posledních letech způsobil odpadávání části výzdoby a poškození některých částí fasády.

Detail poškození hlavice pilastru hlavní fasády

41

PŘÍPRAVNÁ FÁZE REKONSTRUKCE 1. Barevnost průčelí v různých historických obdobích ve světle provedeného restaurátorského průzkumu omítkových vrstev a nátěrů Detail poškození písmen nápisu umístěného v kartuši na věži > Pohled na poškození korunní římsy uliční fasády

V souvislosti s obnovou fasády byl proveden nejprve v roce 2010 obsáhlý restaurátorský průzkum, který si kladl si za cíl nález historických omítek včetně možného barevného ztvárnění hlavního průčelí včetně věže a navazujícího spojovacího můstku. Celkově bylo v na hlavním průčelí s věží a přilehlém spojovacím můstku provedeno z plošiny přibližně 104 sond, které byly podrobně zdokumentovány a vyhodnoceny.

Výsledky tohoto průzkumu nejsou však jednoznačné, neboť nálezů starších barevných vrstev bylo jen velmi malé množství. Tento fakt je způsoben nejen ztrátou barevných materiálů v průběhu staletí, ale především i nešetrnými opravami v nedávné minulosti. Přesto však některé ze sond potvrdily, že barevnost průčelí byla v průběhu času rozdílná a dají se zde identifikovat nejstarší celoplošné nátěry v odstínu světlého okru, dále zelený nátěr, narůžovělý okr, zlatý okr,

42

šedý odstín či nejmladší vrstvy nátěrů odkazujících k okrům zlatým. V jedné ze sond došlo k zachycení odstínu cihlově červeného odstínu na boční hraně jednoho z okenních ostění hlavní fasády, lze tedy usuzovat i na případnou barevnost v tomto duchu. Průzkum uvádí podrobný přehled barevných vrstev, které byly prokázany.

Jedná se o následující (řazeno chronologicky od nejmladší vrstvy): 1.

2.

3.

4.

5.

barevné řešení z doby poslední rekonstrukce z 90. let 20. století celoplošný nátěr – zlatý okr sjednocující bílý vápenný pačok celoplošná vrstva novodobého cementového (vápenocementového) štuku – tato vrstva se nalézá na plochých částech fasády i na architektonických článcích celoplošný nátěr – šedý

43

Vzorkování barevnosti průčelí Lorety – vzorky byly provedeny v levé části průčelí

62

SOCHAŘI LORETÁNSKÉHO PRŮČELÍ Petr Bašta

Pražská Loreta založená v roce 1626 Kateřinou Benignou z Lobkowicz je samozřejmě od svého počátku úzce spjata se všemi výtvarnými obory, sochařství nevyjímaje. Již v Santa Case, duchovním středu celé Lorety stála milostná socha Panny Marie Loretánské, která však byla kopií originálu v italském Loretu a nelze ji tedy hodnotit jako sochařské dílo v souvislostech slohového vývoje. Podobný případ je i věhlasná socha sv. Starosty, odkázaná r. 1654 Kateřinou Benignou z Lobkowicz a zakládající v Praze vcelku netradiční kult.1 Přestože lze předpokládat sochařskou výzdobu ve třech hlavních kaplích v ambitech, tedy ve velké kapli Narození Páně, v místě dněšního kostela, o které je zmínka již v roce 1640 při výstavbě ambitů2 či v kapli sv. Františka a sv. Antonína, které byly svěceny r. 16643, můžeme se pouze domýšlet jaké bylo sochařské vybavení těchto raně barokních prostor. Zcela pochopitelně se plastická výzdoba v exteriéru začala uplatňovat na podobě vlastní Santa Casy, která pravděpodbně z úsporných důvodů byla v prvních desetiletích své existence zdobena pouze monochromními malbami, přesněji kresbami, které zcela jistě ikonograficky a pravděpodobně i formálně napodobovaly původní svatý domek v Loretu.4 Roku 1664 Alžběta Apolonie Kolowratová uzavřela smlouvu s malostranským štukatérem Giacomou Agostim, který provedl štukovou výzdobu na celém exterieru Santa Casy a nahradil tím původní monochromní výmalbu.5 Agostiho dílo nechala však záhy Kolowratová opravit Giovanni Battistou Colombou. Ani Gianbattista Colomba však nebyl umělcem, který Santa Case vtiskl podobu, jak ji známe do dnešních dnů. Jeho práce byla v letech 1671-1673 nahrazena dvorním štukatérem Giovanni Bartolomeem Cometou. Přestože kapucínské anály o Cometovi nic neuvádějí,6 známe jej však z atestace, kterou v jeho prospěch napsal dne 30. července 1675 Vilém Albrecht Krakowský z Kolowrat, když se Cometa ucházel o místo dvorního štukatéra.7 Nespokojenost s prací prvních dvou mistrů pramenila pravděpodobně nikoliv z nedostatků výtvarného charakteru, ale spíše z neznalosti technologických postupů, jak se zmiňuje Kolowrat v uvedené atestaci “že jeho zesnulá manželka Alžběta Apollonie svěřila v roce 1661 provedení fasády mistru Agostanovi, který však byl ve štukatérské práci nezkušený. Tato byla roku 1664 svěřena Giovanni Battistovi Colombovi, aby ji opravil. Colomba byl však malířem fresek a štukatérské práci nerozuměl. Dvakrát ji zkazil, takže byl nakonec povolán Bartolomeo Cometa, který ji provedl dokonale”.

63

Jan Oldřich Mayer (?) sochy sv. Václava a sv. Ludmily v nástavci oltáře sv. Rodiny (sv. Josefa) v téže kapli 1692 - 93

Sochařství v loretánském interiéru se pak projevuje především ve vybavení kaplí v ambitu a v interiéru kaple, později kostela Narození Páně. V osmdesátých a devadesátých letech 17. století vznikalo postupně vybavení rohových kaplí v ambitu, které bylo doplňováno až do třicátých let 18. století. V interiéru kostela, při jeho prvním rozšíření8 zhotovil sochařskou výzdobu pro hlavní oltář Jan Oldřich Mayer (1666-1721).9 Nelze zcela vyloučit možnost, že Mayer může být také autorem kazatelny, která pochází z této stavební etapy kostela. Přesunutím kazatelny byl roku 1737 podle pramenů pověřen Jan Michal Brüderle.10 Účast Jana Oldřicha Mayera nelze vyloučit také v případě sochařské výzdoby oltáře svaté Rodiny ve stejnojmenné kapli, vybudované nákladem Ludmily Evy Františky Kolowratové rozené Hýzrlové z Chodů.11 Formální pojetí sv. Václava a sv. Ludmily v nástavci oltáře není, přes mírný slohový posun, vzdálené sochařské výzdobě bočního oltáře Panny Marie Pomocné v kostele Panny Marie před Týnem z r. 1706, připisované také Mayerovi.12

64

Loretánské průčelí, stejně jako ostatní části objektu prošlo vcelku složitým stavebním vývojem, který se dnes odráží i v různorodosti souboru soch dnes umístěných na attice, na balkonu, při vstupu, před nárožními kaplemi a na balustrádě předdvoří. Počátky kamenosochařské výzdoby průčelí se zcela jistě pojí se zásadní přestavbou severní části průčelí, která byla započata 15. října roku 1699 položením základního kamene k nové klenotnici v severní části a o dva dny později také v jižní části průčelí.13 Jak uvádějí prameny, “dne 18. a 19. června 1701 byly na nové průčelí loretánské klenotnice šťastně vytaženy tři kamenné sochy, a sice obraz Panny Marie od anděla pozdravované a dvou evangelistů.

Sochy byly po osazení benedikovány (posvěceny) otcem Josefem z Bíliny, loretánským sakristanem”.14 Postavy obou evangelistů spočívají v klidných pevných postojích kontrapostu. Dekorativní drapérie jsou členěné převážně vertikálně vedenými řasami, které se kolem rukou obtáčejí v mnohačetně skládaných lemech

65

Fr. Preiss, dílna sochy sv. Matouše a sv. Jana Evangelisty, dnes umístěné po stranách vikýře levého bočního rizalitu 1701

Fr. Preiss, dílna socha P. Marie ze Zvěstování, umístěná dnes ve vrcholu vikýře levého bočního rizalitu 1701

viz také obr. na str. 62

spadajících z rukou v bohatých kaskádách. Řasení látky se na sochách uplatňuje jako významný výtvarný prvek doplňující objemově plná těla. Pozoruhodné je i pojednání hlav, především pojetí vousů a vlasů sv. Matouše lemujících přísnou apoštolovu tvář hledící do otevřené knihy. Vzhledem k dataci se nabízí autorské připsání dílně Františka Preisse, v jehož produkci lze najít četné analogie.15 Do trojice samozřejmě náleží i klečící postava Panny Marie ze skupiny Zvěstování. Postava se zkříženýma rukama na hrudi v gestu pokory sklání svoji ušlechtilou tvář před nebeským poslem. Není důvod se domýšlet, že autorem Panny Marie je někdo jiný, než sochař, který zhotovil kvalitní sochy sv. Jana a sv. Matouše. Vzhledem k realizaci pouze severní části průčelí zůstala až do další již závěrečné přestavby skupina Zvěstování neúplná.16 Zajímavé bylo i prvotní umístění soch na architektuře.

66

Nedávný objev mohutné atikové zdi, skryté dnes v krovu průčelní budovy, naznačil, že je třeba přehodnotit původní umístění soch v prvních dvou desetiletích 18. století, před stavbou Dientzenhoferova průčelí.17 Zdá se pravděpodobné, že sochy byly umístěny právě na vrcholu této zdi, otočené čelem do nádvoří, k duchovnímu středu místa – Santa Case.

Vcelku významné zde bylo působení dílny Matěje Václava Jäckela (1655-1738) činné od devadesátých let 17. století až do konce let třicátých a pokračující např. v tvorbě vynikajícího sochaře Františka Ignáce Weisse (cca 1695-1756) či v Loretě se také uplatňujícího Richarda Jiřího Prachnera (1705-1782). Jäckel je v Loretě prvně zaznamenán při výzdobě kaplí sv. Antonína a sv. Františka, vybudovaných Kryštofem Dientzenhoferem.18 Oválné obrazy sv. Antonína

67

Matěj Václav Jäckel socha letícího anděla oltář sv. Františka Serafínského ve stejnojmenné kapli 1718

Matěj Václav Jäckel skupina Korunování P. Marie v nástavci oltáře sv. Antonína Paduánského ve stejnojmenné kapli 1715

Matěj Václav Jäckel P. Marie Assumpta v nástavci oltáře sv.

Františka Serafínského ve stejnojmenné kapli 1718

68

a Františka jsou zde neseny mohutnými anděly v životní velikosti. Nástavec na oltáři sv. Antonína je vybaven skupinou Korunování Panny Marie a nástavec v protějškové kapli sv. Františka zdobí postava Panny Marie Assumpty. V okosených rozích kaplí, koncipovaných na půdorysu obdelníku jsou v nikách umístěny Jäckelovy postavy stojících andělů, které nejsou bez vztahu k následně uvedené sochařské výzdobě průčelí Lorety.

69

Matěj Václav Jäckel sochy andělů v nikách v kapli sv. Františka 1718

94

PRACUJI PRO LORETU Slovo restaurátora

Petr Váňa

Připravuje se výstava, které se mám účastnit něčím, co není vidět. Výstava o pražské Loretě. O její historii, architektuře, sochařské výzdobě, ale i restaurování a obnově této krásné barokní památky. Pracoval jsem pro Loretu dlouho.

Jako sochař, restaurátor. Jako přítel kapucínů. Jako obdivovatel barokního umění.

Jako věřící člověk. Kde je to ale vidět? Co lze “vystavit”? A má to být vlastně vidět?

Co je smyslem restaurování?

Restaurátor, pokud je dobrý a je hoden tohoto označení, má pracovat tak, aby jeho práce nebyla na první pohled patrna. Restaurátor by měl pochopit záměr, vizi původního autora a tuto obnovovat a podporovat. Původní umělec již nežije a proti jeho dílu pracuje čas. Hmota kamene, štuku, barev, podléhá zvětrávání a rozpadu struktury materiálu. Pokud je umělecké dílo cenné svou vypovídací schopností a krásou, nenechají je následují generace rozpadnout a začínají jej restaurovat. To je to, co by měl restaurátor udělat – pomoci původnímu umělci, aby jeho dílo žilo déle, ve svém výrazu a kráse. Je to jiná práce, než úkol architekta a sochaře. Ten přichází, aby dílo doplnil nebo změnil.

K restaurování je tedy nutné pochopit původní myšlenku, záměr, pocit který je v sochách a architektuře zakódován. Co je tímto uměleckým kódem pražské Lorety?

Loreta je postavena jako místo úcty Panny Marie. Vypráví její příběh, ale je také symbolickým zobrazením tajemství života Panny Marie. Středem je skryté místo. Domek, kde žila Panna Maria své tajemství. Kolem skrytého místa rajský dvůr. Vysoká čtvercová budova skryté místo chrání. Plasticita venkovní fasády je jako moře. Jako vlny. Od malých soch putii až po velká sousoší na atice.

Všichni šeptají mariánská tajemství a vypráví příběh, který se nás týká. Vlny mluví a zpívají, proto nad tímto místem je celá zvonohra s mariánskou písní.

95

96

První “vlna” příběhu je drobná, jako oblázky na břehu. Jsou to malí putti na balustrádě. Mariánská tajemství nesou v reliéfech vytesané na svých kartuších.

Druhou “vlnou” jsou světci na průčelí, kteří ctili Pannu Marii. Na vrcholu, kde se hladina dotýká nebe, je příběh Zvěstování, dvě sochy, které zobrazují chvíli, kdy Anděl, posel Nebe, přichází k ženě Marii. Můžete vstoupit středem do tohoto symbolického dění hlavním portálem a dospět uprostřed na nádvoří Lorety ke dvěma nejdůležitějším bodům celého poselství. Dvě největší sochy zobrazují cestu do Nebe. Sousoší Vzkříšení Krista a Nanebevzetí Panny Marie.

Pracoval jsem pro Loretu spolu s Tomášem Váňou, Hynkem Schejbalem nejdříve na kopii sousoší Krista. Práce trvaly od roku 1998 do 2004. Kopie sochy je poslední možností, jak zachránit přítomnost vize původního autora na původním místě. Později jsem restauroval kamenné sochy na průčelí. V roce 2010 bylo nutné sejmout z fasády sochu Anděla ze statických důvodů. Transferoval jsem jej do ateliéru, restauroval a znovu osadil na původní místo. V letech 2012 – 14 na průzkumu soch a v roce 2015 začala velká rekonstrukce průčelí, kde můžeme spolu s Tomášem postupně restaurovat všechny kamenné sochy.

97

Osazení kopie sousoší Zmrtvýchvstání Krista v nádvoří pražské Lorety 2004

106

LAURUS NASARETHANA - EMBLEMATICKÝ KONCEPT SLAVNOSTNÍ VÝZDOBY PRŮČELÍ PRAŽSKÉ LORETY Několik poznámek k průběhu oslav stoletého výročí založení v r. 1726

Markéta Baštová

Nedlouho po dokončení nového hlavního průčelí Lorety Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, v době, kdy byla čerstvě dořešena poměrně komplikovaná architektonická koncepce předdvoří se sochařskou výzdobou, přiblížilo se stoleté výročí založení pražské Santa Casy. Základní kámen k loretánské kapli byl sice položen již 3. června r. 1626,1 nicméně jako datum začátku jublilejní slavnosti určili představení kapucínského řádu, “po sto let jeho věční správci” šestou neděli po svatodušních svátcích, tj. 21. červenec 1726 a následující oktáv. Celých osm dní se tedy konala slavnost, jejíž součástí byla procesí, slavné mše a kázání v několika jazycích, s velkou péčí připravená sofistikovaná výzdoba právě dokončneného průčelí Lorety, její slavnostní “iluminace” a “zbožné divadlo”,2 a také četné hudební produkce na vysoké úrovni. O přípravách a průběhu slavnosti jsme poměrně podrobně informováni z rozsáhlého textu v kapucínských análech3 a kronice hradčanského konventu.4 Kromě těchto rukopisných chronologických záznamů se zachovalo také několik tisků, které nám pomáhají porozumět tomu, co se během oněch pozoruhodných osmi dní kolem pražské Lorety odehrávalo.

Jubilejní slavnost stoletého výročí založení Lorety byla nepochybně jednou z oněch velkolepých barokních církevních slavností, jež v sobě dokázaly skloubit celý komplex uměleckých žánrů v jednolitý působivý celek, který navíc promlouval zároveň v mnoha rovinách sociálních – od sofistikovaných emblematických konstrukcí, často vycházejících z antické mytologie a historie, jež byly srozumitelné jen úzkému kruhu elit – šlechticů a vzdělaných duchovních, až po efektní vizuální výtvarné realizace, ohňostroje a salvy z děl na hradbách, jež způsobovaly po celý oktáv “nesmírný sběh prostého lidu, který se tu shromažďoval s velkým podivem”5.

Tato stať si neklade za cíl vyčerpávajícím způsobem pojednat o všech aspektech této slavnosti, spíše má být výzvou k širšímu mezioborovému dialogu o tomto mnohovrstevnatém “Gesamtkunstwerku”.

Jak vyplývá z rukopisných zpráv, přípravy slavnosti začaly v hradčanském klášteře již se počátkem kalendářního roku.6 Apoštolským breve, které si představení řádu vyžádali, udělil papež Benedikt XIII. plnomocné odpustky

107

pro oktáv slavnosti.7 Neméně důležitou součástí příprav bylo povolení arcibiskupství k uspořádání dvou veřejných procesí v první a poslední den slavnosti – žádost podal loretánský sakristán P. Otto ze Svin8 a bylo jí vyhověno.

Následně v červnu požádal kvardián hradčanského konventu P. Ludvík Antonín z Jihlavy9 loretánského patrona Filipa Hyacintha z Lobkowicz o finanční podporu uspořádání slavnosti, jíž také bylo – jak uvádějí anály – po opakované urgenci nakonec vyhověno.10 Je možné, že knížecí zdroje zčásti pokryly i slavnostní výzdobu průčelí a další náklady spojené s přípravami slavnosti, i když to letopisy přímo neuvádějí. Přípravy zahrnovaly zřízení triumfální brány, jíž za vítaný základ posloužilo právě dokončené průčelí, dále návrh a vytvoření čtyř konstrukcí – pegmat, která byla nesena v procesí. Jednalo se i o hudebnících, a také o “autorovi konceptu, který by slavnost toho druhu symbolicky znázornil jako představení”, bohužel jeho jméno v žádném z dochovaných pramenů není uvedeno. K otázce financí analista lakonicky poznamenává: “Když pak promluvily peníze vládnoucí vším, bylo tu hned přítomno víceméně 70 hudebních virtuózů, kteří dostali svoji práci. Čtyři konstrukce sahaly až k oblakům a triumfální brána se pyšně vypínala.”11 Pro štědré finanční zajištění slavnosti a její vysokou společenskou prestiž hovoří mimo jiné také účast hudebních virtuozů hraběte Václava Morzina,12 jehož blízký vztah k Loretě dokládají zdejší mešní fundace,13 předpokládat lze i přátelský vztah Morzina a loretánského patrona Filipa Hyacintha z Lobkowicz, který byl sám aktivním hudebníkem a skladatelem.14

Podívejme se nyní podrobněji na průběh slavnosti, jak jej popisují řádové rukopisy: v neděli 21. července ráno sestoupili bratři z hradčanského konventu v průvodu s křížem dolů k novoměstskému kapucínskému klášteru u sv. Josefa.

Tam se k nim o půl osmé připojila místní komunita a bylo oficiálně zahájeno slavné procesí přes Staré Město, Kamenný most nahoru na Hradčany k Loretě. Procesí vedl P. Karel Dominik Řečický, kapitulní děkan metropolitního chrámu sv. Víta. V čele a na konci procesí šli trubači a bubeníci, hudba provázela průvod po celou cestu.

V procesí byly neseny čtyři slavnostní konstrukce, přenosná jeviště, tzv. pegmata, jejichž podobu sice rukopisné prameny neuvádějí, ale známe ji z příležitostného tisku Laurus Nasarethana.15 Je zajímavé, že pegmata, narozdíl od samotné triumfální brány akcentovala motiv pražského Trojměstí - Praha jako místo, jehož význam a proslulost podtrhuje a násobí již po sto let přítomnost “svatého Loretánského domu”. Úcta k Panně Marii Loretánské totiž kromě tradiční podoby kopie milostné sochy16 přináší i specifický moment vera effigies celé architektury17 – loreta jako obydlí P. Marie, jako místo zázraku Vtělení. Je-li předmětem úcty dům, pak jeho vyzdvižení v rámci města nabízí řadu zajímavých paralel, jež symbolická vyobrazení jednotlivých pegmat dokázala mistrně využít.

První pegma s postavou klečícího archanděla Gabriela na zemské sféře reflektovalo zázračné přenesení loretánského domu z Nazareta do Dalmácie a poté

108

Laurus Nasarethana titulnĂ­ list Vetero Pragae Typis Joachimi Francisci Kameniczky 1726

109

do Loreta. Množství vyobrazení loret rozesetých po celé zeměkouli naznačovalo universalitu úcty k Panně Marii Loretánské. Archanděl Grabriel ukazoval na štítě tento epigram: “Par Domus haec Urbi (Jam totum impleverat Orbem) / Par Domus haec Orbi est. Hanc venerare Triurbs.”18

Druhé pegma s alegorickými postavami géniů čtyř pražských měst, označených erby reflektovalo topografii pražské lorety, skrze niž se obrazně řečeno Panna Maria a Ježíš stávají z obyvatel “dříve Nazaretských, poté Loretských ... také Pražany.”19 Alegorie obcházely Trůn Trojměstí, uctívajíce toto svaté místo a k oživenému pegmatu byl přidán následující epigram: “Felix, quam Domus haec, tam nobilis, incolit Urbem! / Incolit hanc Virgo Mater, et Ipse DEUS.”20

Třetímu pegmatu dominoval hradčanský vrch s vavřínovým stromem jako symbolem Panny Marie - Královny Loretánské. Symbolický význam vavřínu (laurus nobilis), spojující antickou tradici, mariánskou ikonografii a legendické pozadí loretánského kultu prostupuje jeho hlavní motiv celým konceptem oslav stoletého jubilea, jak dále uvidíme. Pegma navíc vyzdvihovalo zakladatelskou a patronátní úlohu Lobkowiczů: vavřínem ověnčený génius lobkowiczkého rodu je připraven ku pomoci a jako dobrý zahradník pečuje o vysazený vavřínový strom.

Čtvrté a poslední pegma nabízelo k veřejnému uctívání samotnou hradčanskou sochu P. Marie Loretánské - socha byla nesena pod baldachýnem, obkopená postavami andělů a mariánských ctitelů. Pegma obsahovalo i “konverzaci” mezi P. Marií, anděly a lidem, psanou ve verších s chronogramy.21

Analista popisuje průběh procesí takto: “Když se došlo k pražskému mostu, vypálilo na dolním ostrově 12 děl. Uprostřed mostu, když se nejdůstojnější pan děkan a další zastavili, podruhé vypálilo 12 děl. Potřetí pak, když se došlo k patě mostu směrem k Malé Straně. Kolem desáte hodiny, když se toto vše odehrálo, dorazili jsme k svatému loretánskému domku, a když bylo vidět konstrukci [pegma], vypálilo 12 moždířů na hradbách a podruhé, když nejdůstojnější pan děkan v pontifikáliích vstupoval do nejsvětějšího loretánského domku, se trubky a bubny ozývaly po celých Hradčanech. Toto procesí také doprovázelo 40 vojáků sickingenského pluku se svou vojenskou výzbrojí.”22 Slavnost dále pokračovala německým kázáním, které měl Don Martin Hanl [Hönel] z řádu barnabitů, kazatel u sv. Benedikta na Hradčanech.23 Po něm následovala slavná mše svatá, kterou sloužil budoucí arcibiskup, t.č. sufragán pražský a generální vikář Daniel Josef Mayer z Mayernu. Během Gloria se na hradbách ozval pozdrav z 12 moždířů, druhý při pozdvihování a třetí při zpěvu Te Deum laudamus. Nakonec celebrant udělil požehnání Nejsvětější svátostí.

Poté se celá vznešená duchovní společnost odebrala do klášterního refektáře, kde se

110

konal oběd. O půl třetí odpoledne pokračovala slavnost v Loretě českým kázáním, které pronesl theatin P. František Skadova [z Chodova?], po kázání následovaly slavné nešpory celebrované otci barnabity a druhé německé kázání, kterého se tentokrát ujal kapucín, řádný loretánský kazatel otec Kunibert z Waldsassen.24 Analista dále pokračuje v popisu odpoledního programu první neděle slavnosti takto: “Po kázání byly slavnostní loretánské litanie s dvojím sborem trubek a bubnů a s požehnáním Nejsvětější svátostí, které udělil nejdůstojnější pan kapitulní děkan. Večer o deváté hodině, když bylo dáno znamení zvonem, se na hradbách ozval pozdrav z 12 moždířů a potom byla celá Loreta i s věžemi osvětlena za zvuku vkusné hudby,

111

P. Don Martinus Hanl Das herzlich beehrte Jubel - Jahr titulní list Prag Gedruckt bey Carl Johann Hraba 1726

Slavobrána stoletého jubilea pražské Lorety, detail hlavního portálu

pod portréty pak opět epigramy. Dveře na balkon překrývala malba, znázorňující v levé části vavřínový strom, do jehož kmene alegorická postava Chrona, zde jmenovaného jako Saturn, vyrývá velké písmeno C – čas tedy odměřil první století pražské Loretě. Tisk dále popisuje centrální obraz takto: “Pod vavřínem bylo vidět, jak tu ve svém ohni plane Fénix, označený jedničkou. Vedle ohně klečel génius serafínského řádu, serafín, a jakožto díkůvzdání čili eucharistický celopal spaloval sto srdcí coby hekatombu za dovršených sto let, shůry přijatou viditelným Okem

116

Boží Prozřetelnosti.”63 Letící putti v horní části malby přidržoval Vergiliův verš: “O MIHI SINT LINGUAE CENTUM, SINT CORDAQUE CENTUM!”.64 Totéž vysvětlovala i anakreontická píseň, vytesaná na kámen čili oltář pod ohněm řečeného Fénixe: “TOT VICTIMAE, QUOT ANNI”.65 Štukovým rámem vymezené pole v centru středového štítu loretánského průčelí vyplňovala příležitostná malba znázorňující legendické přenesení Santa Casy anděly z Nazareta za asistence klečící postavy sv. Františka a dalšího (zřejmě blahoslaveného) kapucína.66

117

Slavobrána stoletého jubilea pražské Lorety, detail výplně štukové kartuše na štítu hlavní věže průčelí

Slavobrána stoletého jubilea pražské Lorety, detaily 3., 23., 43. a 12. invokace

Vraťme se však k loretánské litanii, jejíž invokace byly v podobě malovaných emblémů vloženy do oken: “Okna průčelí vyplňovalo a zdobilo zrovna tolik emblémů, a to tak, aby všechno představovaly pod přirozeností a podobou vavřínu a aby rozličné vlastnosti, přednosti, způsobnosti, historie a příběhy tohoto stromu vhodným poetickým způsobem přizpůsobovaly svatým chválám Panny Marie, které jí v takzvaných loretánských litaniích přivlastňuje Církev. Aby byl tedy zvýšen lesk této slavnosti, všechny tyto litanie k naší uctívané Panně všude zářily ve svých symbolech. Nikoli jen loretánské, ale i vavřínem ověnčené a – abych tak řekl – celé vavřínové [tj. vítězné]. K jednotlivým symbolům bylo kvůli jejich oživení připojeno heslo (lemma) a kvůli jejich výkladu epigram.”67 Autor tisku tak velmi výstižně charakterizuje koncepci, která se hlásí k emblematice jako uměleckému žánru na pomezí výtvarného umění, literatury a zde zřejmě i divadelní tvorby.68 Emblematické uchopení loretánské litanie není v barokní literatuře ojedinělé,69 přesto pražská rytina zachycuje výjimečný soubor emblémů, do něhož se promítá specifický “loretánský” motiv vavřínu. Do jaké míry je tento soubor unikátní a nakolik byl inspirován dobovými soubory emblémů si netroufám soudit. Tato stať budiž výzvou dalším, erudovanějším badatelům v oblasti emblematiky.

Nicméně je velmi zajímavé sledovat, jak se skrze jednotlivé emblémy prolíná antická tradice s křesťanskou věroukou. Antické mytologické příběhy, metafory a symboly jsou přetaveny do podoby křesťanského modelu,70 a to velmi promyšleně a sofistikovaně, s nepřebernou řadou přímých citací. Uvést výklad všech 44 emblémů loretánské litanie by bylo nad rámec této stati, proto se omezím na několik nejzajímavějších. Jak už bylo zmíněno, hlavním motivem všech je laurus,71 což přirozeně navádí k mytologickým postavám Apollóna a Dafné, které se v emblémech několikrát opakují v různých souvislostech.72 Dafné jako nymfa, dcera říčního boha Péneia, která uniká Apollonovi a v touze po zachování čistoty se proměňuje ve vavřínový strom, zde vystupuje jako předobraz Panny Marie.

Obraz 3. invokace Sancta Virgo Virginum (Svatá panno panen) ukazuje právě onu

118

proměnu panny ve strom. Lemma emblému zní: “NE NUBERET ISTA, FIT ARBOR”,73 zatímco připojený epigram říká: “Virgo par Lauro, Virgo Innuba, et Innuba Laurus.

Virginea haec Laurus, Laurea Virgo fuit.”74 Autor dále předkládá citaci z Ovidiových Proměn “Nesnáší a nezná muže”,75 kterou vykládá v kontextu Lukášova evangelia, kde Marie Gabrielovi říká “... muže nepoznávám”.76 V podobném duchu je pojat také emblém 23. invokace Vas Spirituale (Nádobo duchovní či Stánku Ducha svatého) – opět je zde obraz vavřínového stromu, v jehož kmeni vidíme tvář nymfy Dafné. Lemma zní: “VERO SINE CORPORE NYMPHA”,77 zatímco připojený epigram říká: “Incolit hoc Lignum vero sine Corpore Nympha. Vas quoque pene expers Corporis istud erat.”78 Autor vysvětluje epigram slovy: “Zajisté totiž když Bohorodička darovala Vtělenému Slovu panenské tělo, nebyla v těle, ale jako by byla podobnější poslednímu Adamovi, byla učiněna v duchu. Proto je správně větou sv. Pavla od Církve nazývána Nádobou duchovní.”79 Panenství Dafné a panenství Mariino je opět vzájemně připodobněno v předposlední, 43. invokaci Regina Virginum (Královno panen), kde lemma hlásá: “VIRGO PRIMA”, zatímco epigram dále rozvádí: “Virgo Prima Daphne, Virgo quoque Prima MARIA Devota Superis Virginitate placet.”80 Nejzajímavějším prolnutím mytologické “vavřínové nymfy” s P. Marií je však 12. invokace Mater Creatoris (Matko Stvořitelova). Pictura zde neukazuje Dafné, ale jejího otce jako personifikaci pramene řeky Péneios, thesalské řeky, která “vzniká mezi vavříny a teče mezi břehy posázenými vavřínem.” Lemma říká: “PARENS EST ISTA PARENTIS”81 a epigram doplňuje: “E Lauro Flumen, nata est e Flumine Laurus. Sic Patris haec Matrem se stupet esse sui.”82 Podivuhodnou úlohu P. Marie v dějinách spásy autor dále vykládá slovy: “Ta zajisté, která je dcerou Boha Otce, je i Matkou Boha Syna a ústy obecné Církve je opěvována, že s podivem přírody zrodila svého svatého Ploditele.”83

Zatímco Dafné jako předobraz panenské Matky Boží má jasné vymezení, v případě Apollóna (Foiba) mohou být výklady jeho úlohy různé. Na jedné straně démon, který ohrožuje čistou křesťanskou duši a snaží se ji svést, na druhé straně bůh moudrosti, který se snaží duši získat pro sebe, ona mu nejprve uniká, ale později, když ji chytí, splyne s ním vjedno (Apollón nosí na hlavě vavřínový věnec). Je zřejmé, že autor konceptu loretánské slavobrány se přiklonil ke druhému výkladu, kde Apollóna používá jako zástupnou osobu Boha.84 Již úvodní, 2. invokace Sancta Dei Genitrix (Svatá Boží rodičko), ukazuje sochaře, který z vavřínového dřeva vytváří sochu Apollóna. Lemma této invokace zní: “MATERIES HAEC DIGNA DEO.”85 A epigram to dále rozvádí: “Materies haec digno DEO; Phoebi apta Figurae. Arbor; Mater erat digna MARIA DEO.”86 Vavřín přetvořený v sochu tedy ilustruje dogma, že Bohorodička je Neposkvrněná a je svého mateřství hodna.87

119

KATALOG / CATALOGUE

136

1

Praha, 1682 mědiryt na papíře 153 x 75 mm vlepeno spolu s dalšími mědiryty do rukopisu – účetní knihy Řádový archiv kapucínů dep. NA, rkp. 69 „Verzeichnusz desz jenigen Geldts“

2

Praha, 1685 architekt Jan Jiří Mayer rukopis perem na papíře 440 x 306 mm Řádový archiv kapucínů dep. NA, kart. 383, inv. č. 409, fol. 82-83

NEJSTARŠÍ ZNÁMÝ POHLED NA PRAŽSKOU LORETU S PANNOU MARIÍ LORETÁNSKOU Šťastnou shodou okolností byla tato grafika s dosud nejstarším známým pohledem na pražskou Loretu, vlepená do účetní knihy, nalezena Petrem Svojanovským v r. 2000. Mědiryt se stal spolu s dendrochronologickým průzkumem jedním z hlavních podkladů pro zhotovení prvního architektonického modelu Lorety, zachycujícího stav areálu k r. 1664.

LITERATURA: Svojanovský 2001, s. 162. Bašta – Baštová – Cvachová 2015, s. 33. Bašta – Baštová 2016, s. 21, pozn. 44.

PLÁN JIHOZÁPADNÍHO NÁROŽÍ LORETÁNSKÉHO AMBITU S PŮDORYSEM JIŽNÍ ČÁSTÍ PRŮČELNÍ BUDOVY Plán vznikl v souvislosti se soudním sporem při plánování a realizaci stavby první rohové kaple ambitu – kaple P. Marie Bolestné. Zachycuje situaci před stavbou kaple, s načrtnutím její jižní stěny, která se stala předmětem sporu s majitelem sousedního domu Vavřincem Tomassonim. Plán je nesmírně cenný, neboť nám dává představu jak o tehdejší podobě přízemí průčelní budovy, tak o velikosti výklednkové kaple sv. Antonína Paduánského, resp. o rozsahu výklenkových otvorů pro zpovědnice v jižní části ambitu.

LITERATURA: Diviš 1972, s. 22-23, obr. 6 a 10. Vilímková 1974, s. 23-24. Bašta – Baštová 2016, s.

21, pozn. 45.

138

139

3

Praha, kolem r. 1716 architekt Kryštof Dientzenhofer perokresba a akvarel na papíře 188 x 288 mm (vystavena faksimile) Řádový archiv kapucínů dep. NA, kart. 460 inv. č. M55, fol. 82

PLÁN ROZŠÍŘENÍ KAPLE SV. FRANTIŠKA Z ASSISI

Plánek zachycuje nejen navrhované rozšíření kaple na poměrně rozlehlý obdélný prostor se zkosenými rohy, ale i stávající stav před přestavbou, včetně přiléhající ohradní zdi zahrady kláštera voršilek. Nápisy: „To, co je stínováno žlutě, znamená starou, již stojící zeď, to, co je černé, však kapli, která se bude stavět. / Zahradní zeď klášterních panen.“ Diviš plán datuje již k r. 1711, kdy se začalo jednat o odstoupení pozemku na stavbu kaple s hradčanským magistrátem. Vilímková se přikládní spíše k autorství K. Dientzenhofera a pozdějšímu datování těsně před zahájením stavby, terdy ke konci roku 1716.

LITERATURA: Diviš 1972, s. 39, obr. 13. Vilímková 1974, s. 59.

4

Praha, mezi lety 1722-23 architekt Kilián Ignác Dientzenhofer kresba tuší a akvarel na papíře 335 x 440 mm (vystavena faksimile) Lobkowicz Collections, LRRA R 7/47, fol. 116

SKIZZA ŘEŠENÍ BALUSTRÁDY PŘED LORETOU

Již v průběhu roku 1722 začínají přípravné práce pro výstavbu mohutného předdvoří před průčelím Lorety. Sakristán Josef z Bíliny požádal hradčanský magistrát o povolení k vyrovnání místa před průčelím. Jednalo se o odstoupení 14 loket obecního pozemku za náhradu 100 zlatých, realizováno bylo až 9. ledna 1723. Je možné, že tato prvotní návrhová skizza úpravy terénu s náčrtem fasády byla přiložena k žádosti o výkup pozemku. Poměrně zběžně provedená kresba představuje pohled na terénní situaci před právě dokončovaným průčelím, které je načrtnuto jen v základním rozvrhu jižní části, severní část se omezuje jen na naznačení šířek rizalitu a rohové kaple. Skizza nepochybně vznikla v souvislosti s řešením předdvoří s balustrádou a je zřejmě autorskou kresbou K. I. Dientzenhofera. Na skizzu čelního pohledu průčelí navazuje půdorysný pohled na zřejmě první, nerealizovanou variantu řešení předdvoří, které v jižní části mělo sahat až k vnější hraně kaple P. Marie Bolestné, kde je v konečném řešení realizováno schodiště.

LITERATURA: Diviš 1972, s. 44-45. Vilímková 1974, s. 59, 63. Kaše 1986, s. 207, obr. 1.

140

5

Praha, 1. března 1722 rukopis perem na papíře, sigilla 305 x 213 mm Řádový archiv kapucínů dep. NA, kart. 383, inv. č. 409, fol. 39-41

viz také obr. na zadní klopě přebalu

SMLOUVA NA DRUHÉ ROZŠÍŘENÍ KOSTELA NAROZENÍ PÁNĚ, uzavřená mezi Ignácem von Treschlem, syndikem kapucínů a Kryštofem Dientzenhoferem Výňatek ze smlouvy: „Dnes, v rok a den uvedený na konci, byla mezi urozeným panem Františkem Ignácem von Treschlem jakožto duchovním otcem a syndikem otců kapucínů na královském Vrchním Městě pražském Hradčanech z jedné strany a poctivým a uměním oplývajícím panem Kryštofem Dintzenhofferem, měšťanem a stavitelem královského Menšího Města pražského, ze strany druhé neodvolatelně uzavřena a sjednána a tímto na papír dána tato trvalá stavební smlouva na postavení a prodloužení už postavené kaple Narození Kristova u Panny Marie Loretánské na řečeném královském Vrchním Městě pražském Hradčanech...“ Výňatek z připojených kvitancí: „ Dne 21. července r. 1722 jsem jakožto skutečný stavitel, ustanovený po mém zesnulém panu otci, podle této smlouvy obdržel v hotovosti na konto stavby pět set zlatých, to jest 500 zl. Kilián Ignác Dientzenhofer.“ LITERATURA: Diviš 1972, s. 42. Vilímková 1974, s. 37.

142

143

6

Praha, nedatováno (1725?) sochař Filip Ondřej Quitainer (?) rukopis, inkoust na papíře 220 x 160 mm (vystavena faksimile) Lobkowicz Collections, LRRA R 7/47, fol. 4 viz také obr. na str. 87

IKONOGRAFICKÝ PROGRAM RELIÉFŮ NA KARTUŠÍCH ANDÍLKŮ Z BALUSTRÁDY PRAŽSKÉ LORETY

List se soupisem mariánských tajemství lze s velkou pravděpodobností připsat autoru soch Filipu Ondřeji Quitainerovi, který do kruhů velikosti 23 - 25 mm zhotovených kružidlem načrtl 24 mariánských scén. Čtrnáct kružnic zůstalo prázdných. Zbytek listu je po obou stranách popsaný ikonografickými tématy, která měla být znázorněna na kartuších putti – geniů. Přesný účel této archiválie není zcela jasný. Mohlo jít o přílohu ke smlouvě se sochářem, nebo pouze o koncept – skicu nabízející prvotní představu sochaře, čemuž nasvědčuje i početní neúplnost naskicovaných představ v kružnicích.

LITERATURA: Vilímková 1974, s. 41-42. Kaše 1986, s. 208, obr. 2 (včetně překladu celého textu).

15a Praha, 1773-82 ryl Johann Georg Balzer mědiryt na papíře 183 x 122 mm Loreta Praha inv. č. Lor-560

16

PORTRÉT ARCHITEKTA KILIÁNA IGNÁCE DIENTZENHOFERA 56. list z Balzerova cyklu podobizen českých a moravských učenců a umělců: „Abbildungen böhm. und mähr. Gelehrten und Künstler“.

SLAVNOSTNÍ VÝZDOBA PRŮČELÍ LORETY U PŘÍLEŽITOSTI 100. VÝROČÍ ZALOŽENÍ

Praha, 1726 podle kresby J. J. Diezlera ryl L. A. Delsenbach mědiryt na papíře 475 x 615 mm (vystavena faksimile) Lobkowicz Collections inv. č. LR 9917/290

Rytina zachycuje právě dokončené průčelí, do jehož oken jsou vloženy obrazy se symbolickými výjevy, ilustrujícími jednotlivé invokace loretánské litanie. Dobový spis k tomu říká: „Okna průčelí vyplňovalo a zdobilo zrovna tolik [44] emblémů, a to tak, aby všechno představovaly pod přirozeností a podobou vavřínu a aby rozličné vlastnosti, přednosti, způsobnosti, historie a příběhy tohoto stromu vhodným poetickým způsobem přizpůsobovaly svatým chválám [invokacím] Panny Marie“.Litanie byla doplněna malovanými erby všech významných donátorů, rozmístěnými v soklové zóně. Na heraldicky nejvýznamnějším místě je alianční erb Filipa Hyacintha knížete z Lobkowicz a jeho druhé manželky Vilemíny roz. hraběnky z Althanu. Jeden z erbů, Lobkowiczko-Tillyovský se dodnes zachoval (kat. č. 33).

obr. viz též vnitřní strana přebalu a str. 106, 114, 116-122

LITERATURA: Sternberg-Manderchield 1913, s. 9. Hlavsa 1975, s. 50, č. 103. Vilímková 1974, s. 6162. Kaše 1986, s. 209, obr. 3. Míka 1989, Blažková – Baďurová 2008, s. 106, č. 257. Bašta – Baštová – Cvachová 2015, s. 34, obr. na přebalu. Šimůnek 2016, s. 281-82. Lukas – Přikrylová 2017, č. 147.

156

157

17 Augsburg, před r. 1750 podle kresby F. B. Wernera ryl E. Schaffhauser mědiryt na papíře 235 x 390 mm (vystavena faksimile) Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H 061.688

obr. viz též str. 4

LORETÁNSKÉ NÁMĚSTÍ POHLED NA PRŮČELÍ LORETY Jde o 6. list z prvního dílu alba Wernerových pohledů na Prahu Delineatio et Repraesentatio notabilissimorum Prospectuum Pragae, věnovaného Hradčanům a Malé Straně. Album vydal M. Engelbrecht v Augsburgu. Pohled na Loretu představuje vedle katedrály či Strahovského kláštera jeden z mála pohledů na sakrální objekt, neboť Wernerovy veduty zahrnovaly spíše stavby světské, zejména šlechtické paláce. Werner poměrně dobře zachovává celkové proporce stavby, kromě silně naddimenzovaného soklu. V řešení balustrády zaznamenává zkosení na severní straně i schodiště na jižní, ovšem v nesprávné proporci vúči průčelí (chybějící příčná část balustrády na severní straně by měla navazovat na vnitřní linii rohové kaple sv. Anny, nikoli na vnější; podobně tak schodiště na jižní straně by mělo mít patu na vnitřní linii rohové kaple P. Marie Bolestné). Sochařská výzdoba je zachycena jen velmi zběžně a v detailech často neodpovídá skutečnosti.

LITERATURA: Kaše 1986, s. 210, obr. 4 (výřez). Marsch 2010, s. 268–294. Chodějovská 2014, s. 261, tab. str. 275. Lukas – Přikrylová 2017, č. 85.

18 Praha, mezi lety 1792 - 1796 podle kresby Filipa a Františka Hegerových ryl Kašpar Pluth mědiryt na papíře kolorovaný akvarelem 460 x 620 mm (vystavena faksimile) Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H 061.906 obr. viz též str. 12

ČERNÍNSKÝ PALÁC A LORETÁNSKÉ NÁMĚSTÍ Grafika je 22. listem ze série pražských vedut, díla Filipa Hegera a jeho syna Františka Antonína Jindřicha. Album bylo dedikováno Františku Václavovi hraběti ze Stampachu, nejvyššímu purkrabímu a presidentu gubernia království českého, jehož znak je ve středu spodní nápisové části. Pokud jde o Loretu, významně naddimenzována je zejména hodinová věž. V členění průčelí jsou zcela vypuštěny dva boční portály. Sochařská výzdoba je opět zachycena velmi nepřesně, Kaše si všímá nahrazení části soch putti na balustrádě vázami.

LITERATURA: Wirth 1934, č. 81. Hlavsa 1968, č. 82. Kaše 1986, s. 210, obr. 5 (výřez). Přikrylová 2013, č. 770, 771. Chodějovská 2014, s. 247, tab. str. 276. Lukas – Přikrylová 2017, č. 293.

158

159

19 Praha, 1815 A. Gustav lept kolorovaný akvarelem 110 x 165 mm. (vystavena faksimile) Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H 001.009

LORETÁNSKÉ NÁMĚSTÍ POHLED OD KAPUCÍNSKÉHO KLÁŠTERA List pochází ze se souboru „Album von Prag“, vydaného oficínou Franz Zimmer et Sohn v Praze v r. 1815. Nabízí méně častý pohled na Loretánské náměstí „zdola“, od kapucínského kláštera. Budova Lorety je zachycena proporčně dobře, i když v detailech velmi zběžně, průčelí se navíc do formátu nevešlo celé. Zajímavý je zejména pohled na složitou terénní situaci pod Černínským palácem směrem k Loretě i klášteru.

LITERATURA: Diviš 1972, obr. 12. Vilímková 1974, s. 62.

20 Praha, 1830 Vincenc Morstadt perokresba lavírovaná tuší 258 x 376 mm (vystavena faksimile) Muzeum hlavního města Prahy, inv. č. H 132.806

obr. viz též str. 10 a vnitřní strana přebalu

ČERNÍNSKÝ PALÁC A LORETÁNSKÉ NÁMĚSTÍ Velice kvalitní lavírovaná perokresba V. Morstadta, která byla nepochybně vytvořena jako předloha grafického listu, představuje tradiční pohled na Loretu od Černínského paláce. V celkovém rozvržení architektonických hmot je jedním z nejlepších dobových zachycení loretánského areálu, včetně části štítu a střech kostela, zadních věží a ambitu, za zmínku stojí také dvě trojice vzrostlých topolů před průčelím. Podobně jako u jiných vedut i zde jsou však detaily průčelí a jeho sochařská výzdoba reprodukovány nepřesně, s řadou zkreslení, boční portály opět z kresby jaksi „vypadly“, Morstadt dokonce vypustil i balkon nad hlavním vchodem a dveře na balkon nahradil oknem. Lorenc – Tříska 1980 publikovali jinou Morstadtovu kresbu (tužka), mnohem méně podrobnou, která mohla být prvotní skizzou k této precizně provedené lavírované kresbě.

LITERATURA: Lorenc – Tříska 1980, s. 140, obr. 117. Kaše 1986, s. 210, pozn. 16, obr. 6 (výřez).

Pasáková 1987, č. 541 (s vyobr.).

160

161

25 Praha, po r. 1725 Filip Ondřej Quitainer tzv. petřínský pískovec výška 113 cm v r. 2016 konzervovali Petr a Tomáš Váňovi Loreta Praha, inv. č. Lor-561

DVOJICE PUTTI BEZ KARTUŠÍ - TORZO Zachovaná dvojice putti u níž chybí obě kartuše, nesla původně ikonografická témata Panny Marie Immaculaty a symbol zrcadla, ve kterém se odráží Boží láska vypodobněná jako srdce v symbolu trojúhelníku (srov. kat. č. 6). Dvojici s odlomenými atributy identifikuje kopie sekaná v kameni, dílo M. Vajchra z r. 1959, dnes užité na balustrádě - na pozici č. 8 (obr. str. 102). Lze předpokládat, že v době jeho vzniku měl originál ještě alespoň jednu kartuši s mariánskou ikonografií čitelnou.

168

169

26 Praha, po r. 1725 Filip Ondřej Quitainer tzv. petřínský pískovec výška 115 cm v r. 2016 konzervovali Petr a Tomáš Váňovi Loreta Praha, inv. č. Lor-562

PUTTI S KARTUŠÍ S RELIÉFEM PANNY MARIE ASSUMPTY Kartuši zdobí oblíbený mariánský motiv Panny Marie Assumpty, tedy Panny Marie vynesené na nebe obklopené anděly, v případě kamenného reliéfu okřídlenými postavičkami andílků. Pozoruhodné je, že v naskicovaném znázornění toto téma chybí. V návrhu se uplatňuje pouze výjev Panny Marie Immaculaty, který se však v originální Quitainerově realizaci nezachoval (srov. kat. č. 25).

Podle tohoto zachovaného originálu byly zhotoveny tři výdusky, umístěné dnes na balustrádě Lorety - na pozicích č. 15, 18 a 20 (obr. str. 102).

170

171

27 Praha, po r. 1725 Filip Ondřej Quitainer tzv. petřínský pískovec výška 110 cm v r. 2016 konzervovali Petr a Tomáš Váňovi Loreta Praha, inv. č. Lor-563

PUTTI S KARTUŠÍ S RELIÉFEM PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ Socha se odlišuje od ostatních nejen nepravidelným formátem téměř trojúhelné kartuše, ale především tématem Panny Marie a klečícího sv. Dominika přijímajícího růženec, který se v návrhovém listu (kat. č. 6) nevyskytuje.

Podle tohoto zachovaného originálu byly zhotoveny tři výdusky, umístěné dnes na balustrádě Lorety - na pozicích č. 17, 19 a 22 (obr. str. 102).

172

173

188

PRAMENY

Alciati 1577 ALCIATI Andrea, Emblemata, Antverpiae 1577. Dostupné on-line z: http://www. uni-mannheim.de/mateo/itali/autoren/alciati_itali.html (citováno dne 24. 4. 2017).

Abraham a Sancta Clara 1680 ABRAHAM a Sancta Clara, Stella ex Jacob orta Maria, Viennae 1680. Dostupné on-line z: http://reader.digitale-sammlungen.de/de/fs1/object/display/ bsb11347799_00007.html (citováno dne 24. 4. 2017)

Bilinensis 1700 BILINENSIS P. Josephus, Capuciner, Lauretanischer Blumen-Garten. Das ist: Außerwöhlte Gebetter wie man die ohne Makel empfangene und von dem heiligen Erz-Engel Gabriel bennente Mutter Gottes Mariam. Prag 1700. Kapucínská provinční knihovna (dále jen KPK), sign. 01 C 045.

Bilinensis 1703 BILINENSIS P. Josephus, Capuciner, Sonderliche Verehrung und Andachten zu der seeligsten Lauretanischen Jungfrauen Mariae, Dero Liebstens Gesponß Josephi, des h. Seraphischen Vatters Francisci, Antonii von Padua, des seeligen Felicis, deren hl. Anna, Wilgefortis oder Kummernuß, Agathae, Barbarae, Lidvinae, und Viertzehn Noththelffern. Gezogen auß dem Lauretanischen Blumen – Garten, Prag 1703.

KPK sign. 05 F 082.

Catalogus patrum CATALOGUS PATRUM, & FRATRUM CAPUCINORUM Provinciae Boemiae ab Origine ejusdem secundum seriem Annorum, Mensium, & Dierum in ea Indutorum, & Professorum Anno 1772 do compilatus, arch. fond Řád kapucínů, dep. v NA Praha, rkp. č. 37. von Cochem 1694 COCHEM P. Martin von, Capuciner, Prager Laureten--Büchlein. Darin neben einer Ausführlichen Beschreibung der heiligen Lauretanischen Capellen und deß Creuzgangs bey denen Capuzinern auff dem Hradschin. Andächtige Gebähter In der heiligen Laureta und vor allen Kapellen und Altärlein in dem Kreuzgang zu sprechen enthalten seynd. Zur Beförderung der Ehr Mariä und ihrer lieben LoretaCapellen beschreiben durch P. Martin von Cochem Capuciner Ordens. Prag 1694.

KPK sign. 07 E 071.

Ein kurzer Bericht 1670 EIN KURZER BERICHT von der Kapell Loreth genant bei denen PP. Kapuzinern zu Prag auf dem Hradschin, Prag 1670. ŘK kart. 257, i.č.100, fol.69r-77v.

Gumppenberg 1672 GUMPPENBERG Wilhelm, Atlas Marianus quo Sanctae Dei Genitricis Mariae Imaginum Miraculosarum Origines Duodecim Historiarum Centuriis explicantur, Monachii 1672. KPK sign. SPr. 06294.

Hammerschmid, 1723 HAMMERSCHMID Johann Florian, Prodromus Gloriae Pragenae, Prag 1723, s. 414.

189

Hanl 1726 Don Martin Hanl [Hönel] Das herrlich beehrte Jubel - Jahr, von Erbauung des Lauretanischen Gnaden - Hauß, in der Königlichen Residentz - Stadt Prag, auf den Rhatschin ab Ao. 1626, gedruckt bey Carl Johann Hraba, Prag 1726. KPK sign.

SPr01353h.

Index Rkp. 412 INDEX rerum totius archivi P. P. Capucinorum Provinciae Boemiae. KPK sign.

Rkp 412.

Kostelní účet 1737 SPECIFICATION DEM AUSGAABEN LAUTS QUITTUNGEN, ŘK kart. 383, i.č. 409, fol.29r, 29v.

Laurus Nasarethana 1726 LAURUS NASARETHANA, in Lauretum Hradczanense Inclytae Lobkowiczianae Domus Munifica Pietate Ante Annos Centum Transplantata, Subinde Primo Exacto Seculo, ... Per Octiduum Totum Eucharisticos Inter Plausus Symbolice Expressa, in Pium Spectaculum, Vetero-Pragae: Joach. Kameniczky, 1726. MZK Brno, sign. ST30490.345. Dostupné on-line z: https://books.google.cz/books?id=KMdfAAAAcA AJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false (citováno dne 24. 4. 2017).

Liber Decimus Rkp 399 LIBER DECIMUS rerum Memorabilium Provionciae Boëmiae, Moraviae, et Silesiae, post illius divisionem a Provincia Austriae Liber 5. 1690 - 1694. KPK sign. Rkp 399.

Liber Decimus Cursus Rkp 410 LIBER DECIMUS Cursus et Saeculi IIdi Annalium Provinciae Boemiae, et Moraviae.

1766 - 1771. KPK sign. Rkp 410.

Liber Duodecimus Rkp 400 LIBER DUODECIMUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Moraviae, et Silesiae, post illius divisionem a Provincia Austriae Liber VII. 1699 - 1700. KPK sign. Rkp. 400/II.

Liber Nonus Rkp 398 LIBER NONUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Moraviae, et Silesiae, post illius divisionem a Provincia Austriae Liber 4. 1686 - 1689. KPK sign. Rkp. 398.

Liber Nonus Cursus Rkp 409 LIBER NONUS CURSUS, et Saeculi IIdi Annalium Provinciae Boëmiae, Moraviae, et Silesiae. 1751 - 1765. KPK sign. Rkp. 409.

Liber Octavus Rkp 397 LIBER OCTAVUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Moraviae, et Silesiae, post illius divisionem a Provinciae Austriae Liber 3. 1683 - 1685. KPK sign. Rkp. 397.

Liber Octavus Cursus Rkp 408 LIBER OCTAVUS CURSUS et Saeculi III.di Annalium Provinciae Bohemiae, Moraviae et Silesiae. 1743 - 1750. KPK sign. Rkp. 408.

190

Liber Primus Cursus Rkp 401 LIBER PRIMUS CURSUS et Saeculi IIndi Annalium Provinciae Boemiae, Moraviae, et Silesiae. 1701 - 1705. KPK sign. Rkp. 401.

Liber Quartus Rkp 393 LIBER QUARTUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Austriae, Moraviae, et Silesiae. 1658 - 1665. KPK sign. Rkp. 393

Liber Quartus Cursus Rkp 404 LIBER QUARTUS CURSUS et Saeculi II. Annalium Bohemiae, Moraviae, et Silesiae.

1716 - 1720. Sign. KPK sign. Rkp 404.

Liber Quintus Rkp 394 LIBER QUINTUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Austriae, Moraviae, et Silesiae. 1666 - 1673. KPK sign. Rkp. 394 Liber Quintus et Cursus Rkp 405 LIBER QUINTUS ET CURSUS, et Saecli IIdi Analium Provinciae Boemiae, Moraviae, Silesiae. 1721 - 1725. KPK sign. Rkp. 405 Liber Secundus Rkp 391 LIBER SECUNDUS Rerum memorabilium et Moraviae. 1639 - 1651. KPK sign. Rkp 391.

Provinciae

Boemiae,

Austriae,

Liber Secundus Cursus Rkp 402 LIBER SECUNDUS CURSUS et saeclillndi Analium Provin. Boëm. et Mor. Silesia.

1706 - 1710. KPK sign. Rkp 402.

Liber Septimus Cursus Rkp 396 LIBER SEPTIMUS rerum Memorabilium Provinciae Boëmiae, Moraviae, et Silesiae, post illius divisionem a Provinciae Austriae Liber 2. 1679 - 1682. KPK sign. Rkp. 396.

Liber Septimus Cursus Rkp 407 LIBER SEPTIMUS Cursus et Saecfuli IIdi Annalium Provinciae Bohemiae, Moraviae et Silesiae. 1735 - 1742. KPK sign. Rkp. 407.

Liber seu Protocollum Rkp 390 LIBER SEU PROTOCOLLUM Totius Provinciae Boemo -Austriacae Styriacae Ordinis Fratrum Minorum Capucinorum. 1600 - 1638. KPK sign. Rkp. 390 Liber Sextus Rkp 395 LIBER SEXTUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Moraviae, et Silesiae post illius divisionem a Provinciae Austria Liber 1. 1673 - 1678. KPK sign. Rkp. 395.

Liber Sextus Crusus Rkp 406 LIBER SEXTUS CURSUS et Saeculi IIdi Annalium Provinciae Bohemiae, Moraviae, et Silesiae. 1726 - 1734. KPK sign. Rkp. 406.

Liber Tertius Rkp 392 LIBER TERTIUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Austriae, Moraviae, et Silesiae. 1652 - 1657. KPK sign. Rkp. 392.

191

Liber Tertius Cursus Rkp 403 LIBER TERTIUS CURSUS et saecliull Analium Provia Boëmiae, Moraviae, Silesiae.

1711 - 1715. Sign. Rukopisy 403.

Liber Undecimus Rkp 400/I LIBER UNDECIMUS rerum Memorabilium Provinciae Boemiae, Moraviae, et Silesiae, post illius divisionem a Provincia Austriae Liber 6. 1695 - 1700. KPK sign. Rkp. 400/I.

Historia Domestica Rkp 543 PROTOCOLLUM, SEU HISTORIA DOMESTICA Conventus Hradschinensis Ad Sctam Mariam Angelorum Ex Annalibus PP. Capucinorum Provinciae Boemiae desumpta.

Continens Memorabilia notatu digna, et necessaria Conventum, Boemiae Custodiam, et Provinciam concernentia Ab exordio Provinciae, et Conventus usq. ad Annu 1769 gesta, Pro notitia, et directione R.P. Guardiani Hradschinensis, et Boemiae Custodis Conscriptae Anno 1769-1772, Tom. I., KPK sign. Rkp. 543.

von Sandrart 1698 SANDRART Joachim von, P. Ovidii Nasonis Metamorphosis Oder Sinn-reicher Gedichte von Verwandlungen, T. I. Nürnberg 1698. Ilustrace dostupné on-line z: http://ovid.lib.virginia.edu/sandrart.html (citováno dne 12. 4. 2016).

Sandys 1632 SANDYS George, Ovid’s Metamorphosis, Oxford 1632, Book I. Dostupné on-line z: http://ovid.lib.virginia.edu/sandys/contents.htm (citováno dne 12. 4. 2016).

Sartorius 1717 SARTORIUS Augustin, Marianischer Atlas, Prag 1717.

Schaller 1794 SCHALLER Johann, Beschreibung der königl. Haupt-und Residenzstadt Prag I., Die Stadt Hradschin, Prag 1794.

Verzeichnisz desz jenigen Geldts 1654 - 1736 VERZEICHNISZ DESZ JENIGEN GELDTS, so auss Befehl Ihro Gräffl. Gnaden Herrn Herrn Ferdinand Christoph Poppel von Lobkowitz... zu unser Lieben Frauen Loretau ist ausgeben worden, 1654 – 1736, ŘK (NA Praha) Rkp. inv. č. 69, fol. 14v.

Záznam fundačních mší ZÁZNAM VŠECH FUNDAČNÍCH MŠÍ sloužených jednak v našem, jednak v Loretánském kostele, během roku i každodenně, ŘK (NA Praha), kart. 393, i.č. 431.

Zencker 1726 ZENCKER Joseph Sigismund, URBS SANCTA CIVITAS ELECTA MAGNAE DEI MATRIS MARIAE DOMUS LAURETANA, Pragae 1726. Dostupné on-line z: https://books. google.cz/books?id=kW5cAAAAcAAJ&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage& q&f=false (citováno dne 24. 4. 2017).

192

LITERATURA

Bartlová 2007 BARTLOVÁ Milena (ed.), Libosad. Studie o českém a evropském barokním umění, Praha 2007.

Bašta - Baštová 2012 BAŠTA Petra - BAŠTOVÁ Markéta (et al.), Ars Moriendi. Loretánské krypty.

Z historie pohřbívání v kapucínských konventech. Katalog výstavy v pražské Loretě, Praha 2012.

Bašta - Baštová - Cvachová 2015 BAŠTA Petr - BAŠTOVÁ Markéta – CVACHOVÁ Terezie, Pražská Loreta – průvodce poutním místem, Praha 2015.

Bašta - Baštová 2016 BAŠTA Petr - BAŠTOVÁ Markéta (edd.), Skrytá tvář Loretánského pokladu / The Hidden Face of the Loreto Treasure, Praha 2016.

Bečková – Pasáková 2002 BEČKOVÁ Kateřina – PASÁKOVÁ Jana, Pocta Vincenci Morstadtovi / A homage to Vincenc Morstadt / Zu Ehren von Vinzenz Morstadt, Praha 2002

Bernard 1987 BERNARD Mary E., The Myth of Apollo and Daphne from Ovid to Quevedo: Love, Agon, and the Grotesque, Duke monohraphs in medieval and Renaissance studies, no. 8., Durham 1987.

Blažíček 1958 BLAŽÍČEK Oldřich Jakub, Sochařství baroku v Čechách, SNKLU Praha 1958.

Blažková – Baďurová 2008 BLAŽKOVÁ Lenka – BAĎUROVÁ Anežka, Vyobrazení měst a jiných lokalit v tiscích 16.–18. století (se vztahem k území České republiky). II. Bibliografie cizojazyčných bohemikálních tisků z let 1501–1800, Praha 2008.

Borůvka 2000 BORŮVKA Václav – KRÁM Josef – PAVEL Jakub, Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat, 2. vyd., Praha 2000.

Brčák 2012 BRČÁK Marek, Annales Patrum Capucinorum provinciae Boemiae: Písemné prameny k dějinám kapucínského řádu v českých zemích v 17. století a možnosti jejich využití, Historica - Sborník prací historických 41, s. 143-169.

Brčák 2014 BRČÁK Marek, Působení kapucínského řádu v Čechách a na Moravě (1618–1673), rigorózní práce, Ústav českých dějin FFUK Praha 2014.

Brumble 1998 BRUMBLE H. David, Classical Myths and Legends in the Middle Ages and Renaissance, A Dictionary of Aleegorical Meanings, London 1998

193

Bukovský 1971 BUKOVSKÝ Jan, Zaniklé pražské Lorety; in: Staletá Praha V., 1971, s. 177-187.

Bukovský 2000 BUKOVSKÝ Jan, Loretánské kaple v Čechách a na Moravě, Praha 2000.

Bužgová 1958 BUŽGOVÁ Eva (ed.), Vincenc Morstadt: popisný seznam grafického díla, Praha 1958.

Cargoni (ed.) 2005 CARGONI Costanzo OFMCap. (ed.), Po stopách kapucínských svatých, KNKV 2005.

Catalano 2008 CATALANO Alessandro, Zápas o svědomí. Kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598-1667) a protireformace v Čechách, Praha 2008. Čermáková - Burdová 1958 ČERMÁKOVÁ Marie - BURDOVÁ Pavla, Inventář řádového archivu kapucínů, sign. 52/II., Praha 1958.

Černý 1996 ČERNÝ Václav, Až do předsíně nebes. Čtrnáct studií o baroku našem i cizím.

MF Praha 1996.

Diviš 1972 DIVIŠ Jan, Pražská Loreta, Praha 1972.

Dürig – Nitz 1992 DÜRIG Walter – NITZ Genoveva, heslo Lauretanische Litanei, in: Marienlexikon IV, S. Ottilien 1992 s. 33 – 44.

Dvořák 1883 DVOŘÁK Max, Maria Loretto am Hradschin zu Prag, Praha 1883.

Dvořák 1884 DVOŘÁK Max, Seznam pokladnice u P. Marie Loretánské v Praze na Hradčanech, Praha 1884.

Ekert 1883 EKERT František, Posvátná místa král. hl. města Prahy, sv.I., Praha 1883.

Franz 1942 FRANZ Heinrich Gerhard, Die Kirchenbauten des Christoph Dientzenhofer, Brno / München / Wien 1942.

Franz 1962 FRANZ Heinrich Gerhard, Bauten und Baumeister der Barockzeit in Böhmen: Entstehung und Ausstrahlungen der böhmischen Barockbaukunst, Leipzig 1962.

194

Giraud 2016 GIRAUD Yves, Daphne, in: Pierre Brunel (ed.), Companion to Literary Myths, Heroes and Archetypes, Routledge N. Y. 2016.

Havránková 1991 HAVRÁNKOVÁ Hana, Pražská Loreta, Praha 1991.

Hemmerle 1992 HEMMERLE Rudolf, Loretoheiligtümer in Böhmen, Mähren und Schlesien, in: Jahrbuch für Sudetendeutsche Museen und Archive 1992, s. 319ad.

Hlavsa 1968 HLAVSA Václav, Obrazy barokní Prahy. Pražský sborník historický 1967-68, Praha 1968, s. 167-212.

Hlavsa 1973 HLAVSA Václav, Praha v obrazech Vincence Morstadta, Praha 1973.

Hlavsa 1975 HLAVSA Václav, Pražská barokní veduta, Tvář a život města Prahy 1650 - 1750.

Pražský sborník historický 9, 1975 Hohenegger 1913 HOHENEGGER Agapit, Geschichte der tirolischen Kapuziner-Provinz 1593-1893, Innsbruck 1913.

Holý – Mikulec 2007 HOLÝ Martin – MIKULEC Jiří (et al.), Církev a smrt. Institucionalizace smrti v raném novověku, sborník časopisu Folia Historica Bohemica, Praha 2007.

Horníčková – Šroněk 2010 HORNÍČKOVÁ Kateřina - ŠRONĚK Michal (edd.), Umění české reformace (1380 1620), Praha 2010.

Chodějovská 2015 CHODĚJOVSKÁ Eva, Obraz Prahy v raném novověku. Ikonografie jednoho evropského města. Disertační práce na FFUP, Pardubice 2015 Kasík - Mašek - Mžyková 2002 KASÍK Stanislav – MAŠEK Petr – MŽYKOVÁ Marie, Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu, České Budějovice 2002.

Kapsa 2009 KAPSA Václav, Kapela hraběte Václava Morzina, disertační práce na FFUK, Praha 2009

Kapsa 2010 KAPSA Václav, Hudebníci hraběte Morzina. Příspěvek k dějinám šlechtických kapel v Čechách v době baroka, Praha 2010.

195

Kaše 1986 KAŠE Jiří, Předdvoří a balustráda pražské Lorety, in: Památky a příroda 1986, s. 207213.

Kolowrat-Krakowský 1935 KOLOWRAT - KRAKOWSKÝ Zdeněk, Seznam pochovaných v hrobkách klášterního kostela P. Marie Loretánské a kostela Narození Páně na Hradčanech, ČRSČS v Praze VII - VIII, 1935 - 1936.

Koronthály 1977 KORONTHÁLY Vladimír, Hudební sbírka Kryštofa Gayera, diplomová práce ÚHV FFUK, Praha 1977.

Kubiček 1966 KUBIČEK Alois, Barokní Praha v rytinách B. B. Wernera, Praha 1966.

Kvapil 2001 KVAPIL Jan, Ze zahrádky do zahrady aneb Od Hortulu anemae k Štěpné zahradě Martina z Kochemu - Utváření modlitební knihy barokního typu. Ústí n/Labem 2001.

Kyncl 2016 KYNCL, Josef: Letokruhy jako kalendář i záznamník: Zajímavosti z dendrochronologie. Praha: Grada 2016.

Kysučan 2012 KYSUČAN Lubor, Antika v baroku – kulisa nebo živý pramen? Antická tradice v barokní době a její využití na příkladu barokních slavností v cisterciáckém klášteře ve Žďáře, Graeco-latina Brunensia 17, s. 95-109, MU Brno 2012.

López Calderón 2010-12 LÓPEZ CALDERÓN Carme, Magna Dei Parens ac Virgo Maria Est: la apología Mariana a través de la emblemática en una letanía seiscentista. In: Revista da Faculdade de Letras. Ciências e Técnicas do Património. Porto vol. IX-XI, 2010-2012, s. 82-107.

Lorenc – Tříska 1980 LORENC Vilém – TŘÍSKA Karel, Černínský palác v Praze, Praha: Panorama 1980.

Macek – Biegel – Bachtík 2015 MACEK Petr – BIEGEL Richard – BACHTÍK Jakub (edd.), Barokní architektura v Čechách, Praha: Karolinum 2015.

Marsch 2010 MARSCH Angelika, Friedrich Bernhard Werner 1690–1776. Corpus seiner europäischen Städteansichten, illustrierten Reisemanuskripte und der Topographien von Schlesien und Böhmen-Mähren, Weißenhorn 2010.

196

Maršíková Michálková 2014 MARŠÍKOVÁ MICHÁLKOVÁ Alena, Anonymní oratorium Das siebenfältig Verunreinigte (1746) z loretánské hudební sbírky, bakalářská práce, ÚHV FFUK Praha 2014.

Matějka 1999 MATĚJKA Pacifik Miroslav OFMCap., Ne mečem a měšcem, ale bezbranností lásky.

400 let kapucínů v Čechách a na Moravě, Velehrad 1999.

Matějka 2005 MATĚJKA Pacifik Miroslav OFMCap., Seznamy představených kapucínských klášterů podřízených provincialátu v Praze, in: Paginae historiae 13, 2005, s. 140269.

Matějka 2006 MATĚJKA Pacifik Miroslav OFMCap., Seznam provinciálů, definitorů a ostatních představených správních jednotek kapucínského Řádu s historickým sídlem v Praze (a Vídni), in: Paginae historiae 14, 2006, s. 261-343.

Matějka 2010 MATĚJKA Pacifik Miroslav OFMCap., Literárně činní členové a příznivci kapucínského řádu v Čechách, in: Paginae historiae, sborník NA 18, Praha 2010, s. 237-240.

Matouš 1961 MATOUŠ Václav, Pražská Loreta, Praha 1961.

Mazačová 2007 MAZAČOVÁ Kateřina, Dílo Františka Preisse v kontextu soudobé sochařské tvorby.

Diplomová práce ÚDU FFUK v Praze. Dostupné on-line z: https://is.cuni.cz/ webapps/zzp/detail/50486 (citováno 18. 5. 2017) Míka 1989 MÍKA Zdeněk, Fassade der Loreto-Gnadenstätte, in: Prager Barock. Schallaburg 1989, 22. April bis 1. November, hg. Zdeněk Míka - Gottfried Stangler, Wien 1989 Morstadt katalog 1952 MORSTADT Vincenc, katalog výstavy, grafická sbírka NG v Praze, Praha 1952

Musilová 2010 MUSILOVÁ Jitka, Odborný restaurátorský průzkum malířské výzdoby čelní fasády hlavní budovy a fasád spojovacího můstku Lorety, Čerčany 2010 (nepublikovaná součást projektu Rehabilitace obvodového pláště a střechy Pražské Lorety, AV 19 s.r.o, Praha 2011).

Nevařilová 2015 NEVAŘILOVÁ Zuzana, Fresková výzdoba od F. A. Schefflera v kostele sv. Jiří a sv. Martina v Martínkovicích, bakalářská práce, Ústav estetiky a dějin umění FFJČU, České Budějovice 2015

197

Norberg-Schulz 1968 NORBERG-SCHULZ Christian, Kilian Ignaz Dientzenhofer e il barocco boemo, Roma 1968.

Pasáková 1987 PASÁKOVÁ Jana, Praha v díle Vincence Morstadta, (I) katalog výstavy MHMP, (II) soupis grafických listů a kreseb. Praha 1987 Petrů 1996 PETRŮ Eduard, Vzdálené hlasy. Studie o starší české literatuře. Olomouc 1996 Podlaha - Šittler 1901 PODLAHA Antonín - ŠITTLER Eduard, Loretánský poklad v Praze, Praha 1901.

Poche 1971 POCHE Emanuel, Loretánský poklad, Praha 1971.

Pokorný - Preiss 1995 POKORNÝ Pavel R. – PREISS Pavel, Návrhy ke castru doloris barona Viléma Talmberka u hradčanských kapucínů roku 1643, in: Bulletin NG v Praze V-VI., 1995, s. 256-258.

Preiss – Vilímková 1989 PREISS Pavel – VILIÍMKOVÁ Milada, Ve znamení břevna a růží, Praha: Vyšehrad 1989.

Preiss 1988 PREISS Pavel, Malířství (Umění baroka), in: Emanuel Poche (ed.), Praha na úsvitu nových dějin, Praha 1988.

Preiss 2001 (1) PREISS Pavel, Kapucínský kostel v Chrudimi. Obrazy z hlavního oltáře, Chrudim 2002.

Preiss 2001 (2) PREISS Pavel, Barokní divadlo v Čechách a jeho výtvarná stránka. In: V. Vlnas (ed.), Sláva barokní Čechie, Stati o umění, kultuře a společnosti 17. a 18. století. Praha 2001, s. 282-310.

Preiss 2006 PREISS Pavel, Česká barokní kresba, NG Praha 2006.

Preiss 2013 PREISS Pavel, Václav Vavřinec Reiner, I. II., Praha 2013

Přikrylová 2013 PŘIKRYLOVÁ Miroslava, Soupis vedut vzniklých do r. 1850. Svazek III./1. Archivy územně samosprávných celků. Sbírka grafiky Archivu hl. města Prahy, Praha 2013.

Pulkert 1973 PULKERT Oldřich, Domus Lauretana Pragensis. Catalogus collectionis operum artis musicae. Pars 1: Catalogus (Artis musicae antiquioris catalogorum series, vol. I/1), Praha 1973.

198

Rabas 1934 RABAS Laurentius OFMCap., Führer durch die Kirche, den Kreuzgang und die Loretokapelle der P. P. Kapuziner in Prag am Hradschin, Prag 1934.

Rabas 1937 RABAS Vavřinec, Řád kapucínský a jeho působení v Čechách v 17. století, Praha 1937.

Rousová et al. 2013 ROUSOVÁ Andrea - KLOUZA Radomil, Petr Brandl - mistr barokní malby, NG Praha 2013.

Royt 1999 ROYT Jan, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Praha 1999.

Richterová 2001 RICHTEROVÁ Martina, Pražská Loreta, sousoší v nádvoří. Seminární práce na UDU FFUK, Praha 2001.

Sládek 2000 SLÁDEK Miloš, Bezpečnost místa svatého před starého hada jedovatostí aneb Hájek v literatuře 17. a počátku 18. století a dvě kázání z jubilejní slavnosti roku 1723, in: Františkánský klášter v Hájku v literatuře 17. a počátku 18. století. Unhošť 2000.

Slavíček 1994 SLAVÍČEK Lubomír, K činnosti Jana Bedřich Kohla pro pražskou Loretu, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 42, č. 2, 1994, s. 164-166.

von Sternberg-Manderschield 1913 von STERNBERG-MANDERSCHIELD Franz, Beiträge und Berigtigungen zu Dlabacž Lexikon böhmischer Künstler, hg. u. durch Anmerkungen ergänzt von Paul Bergner, Prag 1913 Stolárová – Vlnas 2010 STOLÁROVÁ Lenka – VLNAS Vít (edd.), Karel Škréta, 1610 – 1674, život a dílo, kat. NG Praha 2010.

Svojanovský 2001 SVOJANOVSKÝ Petr, Neznámý obraz Petra Brandla a loretánské bratrstvo Ježíše, Marie a Josefa, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 49, 2001, s. 161ad.

Šerých 2007 ŠERÝCH Jiří, Michael Rentz fecit, Michael Jindřich Rentz, dvorní rytec hraběte Šporka, Praha 2007. Šimůnek 2016 ŠIMŮNEK Robert, Jan Josef Dietzler (1694 - 1744). Zemský měřič, kartograf a vedutista, in: Historická geografie 42/2, HiÚ AVČR, Praha 2016, s. 221-306.

Šroněk 1997 ŠRONĚK Michal, Sochařství a malířství v Praze 1550 - 1650. In: E. FUČÍKOVÁ (ed.)

Rudolf II. a Praha (kat. výstavy), Praha - Londýn - Milán 1997.

199

Šroněk – Hausenblasová 1998 ŠRONĚK Michal – HAUSENBLASOVÁ Jaroslava, Gloria et Miseria. Praha v době třicetileté války, Praha 1998. Štivar 2001 ŠTIVAR Jiří Bonaventura (ed.), Františkánské prameny. I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, Velehrad 2001.

Tichá 1974 TICHÁ Zdenka, Antické prvky v české poezii 17. a 18. století, Listy filologické, 97, Praha 1974, s. 101–108.

Tischerová 2013 TISCHEROVÁ Jana, Matěj Václav Jäckel – sochař českého baroka. Praha 2013.

Vančura 1987 VANČURA Václav, Příspěvek k pražskému dílu M. V. Jäckela, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 35, 1987, s. 356-363.

Vančura 1990 VANČURA Václav, Ferdinand Geiger, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 38, č. 4, 1990, s. 324-334.

Vančura 1993 (I) VANČURA Václav, František Preiss, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 41, č. 2, 1993, s. 101-125.

Vančura 1993 (II) VANČURA Václav, Richard Jiří Prachner, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 41, č. 5, 1993, s. 299-320.

Vančura 1994 VANČURA Václav, Dílna Matouše Václava Jäckela, in: Umění, časopis ÚDU AVČR, 42, č. 3, 1994, s. 194-210.

Vančura 2000 VANČURA Václav, in: Loreta, in: Pražský hrad a Hradčany (Umělecké památky Prahy), VLČEK Pavel (ed.), Praha 2000, s. 304-305.

Vančura 2002 VANČURA Václav, Barokní plastika Prahy, CD-ROM, Praha 2002.

Vilímková 1974 VILÍMKOVÁ Milada, Stavebně historický průzkum Prahy. Hradčany, č.p. 100/IV blok č. 1228a, Loretánská ul., Kapucínská ul. a Loretánské nám.. Rukopis SÚRPMO, Praha 1974.

Vilímková 1986 VILÍMKOVÁ Milada, Stavitelé paláců a chrámů. Kryštof a Dientzenhoferové, Praha 1986.

200

Kilián Ignác

Vlček 1951 VLČEK Jaroslav, Dějiny české literatury I, Praha 1951.

Vlček 1995 VLČEK Pavel, Stavitel Kryštof Dientzenhofer, in: Jiří Jiroutek – Miloš Kruml – Martin Kubelík (edd.), Historická architektura. Věda. Výzkum. Praxe. Sborník k poctě Milana Pavlíka, Praha 1995, s. 201-212.

Vlček 1998 VLČEK Pavel - SOMMER Petr – FOLTÝN Dušan (edd.), Encyklopedie českých klášterů, Praha: Libri 1998.

Vlček 2000 VLČEK Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy – Pražský hrad a Hradčany. Praha: Academia 2000.

Vlček 2004 VLČEK Pavel a kol.: Encyklopedie architektů stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004

Vlnas (ed.) 2001 (1) VLNAS Vít (ed.), Sláva barokní Čechie. Umění, kultura a společnost 17. a 18. století, katalog NG, Praha 2001.

Vlnas (ed.) 2001 (2) VLNAS Vít (ed.), Sláva barokní Čechie. Stati o umění, kultuře a společnosti 17. a 18. století, Praha 2001.

Vondráčková 2005 VONDRÁČKOVÁ Marcela, Felix Anton Scheffler (1701-1760), disertační práce, Ústav pro dějiny umění FFUK, Praha 2005 Vondráčková 2010-11 VONDRÁČKOVÁ Marcela, Díla Felixe Antona Schefflera ve sbírkách Národní galerie v Praze, in: Bulletin Národní galerie v Praze XX–XXI / 2010–2011, s. 164.

Wirth 1934 WIRTH Zdeněk, Praha v obraze pěti století, Praha 1934.

Zelenková 2009 ZELENKOVÁ Petra, Barokní grafika 17. století v zemích Koruny české, kat. NG Praha 2009.

201

202

JMENNÝ REJSTŘÍK

AGOSTI, Giacomo 63 AICHBAUER, Jan Jiří 23, 32 ALLIO, Andrea 14 BALZER, Johann Georg 21, 156 BENEDIKT XIII., papež 107, 115 BERINGER, Gerog Samuel 152 BERINGEROVÁ, Barbora Františka 123 z BÍLINY, Josef kapucín 65, 87, 92, 129, 130, 140, 152 z BÍLINY, Martin kapucín 112, 129, BOGNER, A. 162 BRAMANTE, Donato 15 BOROMINI, Francesco 21 BRÜDERLE, Michal 64, 150 CANEVALLE, Domenico 13 CARLONE, Silvestro st. 14 z COCHEMU, Martin 16, 154 COLOMBA, Giovanni Battista 63 COMETA, Giovanni Bartolomeo 63, 184 CZERNINOVÁ z Chudenicz, Marie Josefa hraběnka roz. Slavatová 129 CZERNINOVÁ z Chudenicz, Antonie Josefa hraběnka roz. z Kühnburgu 129 DELSENBACH, Johann Adam 80, 113, 114, 130, 156 DIENTZENHOFER, Kilián Ignác 20-23, 28, 31, 32, 34, 87, 107, 112, 140, 142, 156 DIENTZENHOFER, Kryštof 18, 20-22, 29, 31, 33, 67, 74, 140, 142 DIETZLER, Jan Josef 80, 113, 114, 130, 156 ENGELBRECHT, Martin 158 FREMY, Claude 17 FRICK, Jan 129 GAYER, Kryštof Karel 113, 130 GEIGER, Ferdinand 91, 92 z GLAUCHOVA, Eberhard 17 de GROOS, Gerard 16, 152, 154 GUARINI, Guarino 21 GUMPPENBERG, Wilhelm 133, 189 HAMMERSCHMID, Jan Florian 121 HANL, Don Martin 110, 111, 128 z HARRACHU, Arnošt Vojtěch 13, 133 HEGER, Filip 158 HEGER, František Antonín Jindřich 158 HERMANN, Marian 112, 129 HLAVA, Melchior 128 HNÁTEK, František 78, 80 HOLAN, Matěj 129 HRABA, Carl Johann 111

HRBEK, Marek 129 CHALUPA, František 166 CHOCHOLA, Václav 184 INNOCENC XII., papež 82 JÄCKEL, Matěj Václav 67-71, 74-77, 91 z JIHLAVY, Ludvík Antonín kapucín 108, 110, 127 z JIHLAVY, Medard kapucín 58 KAHAJ, Jan 78 KAMENICZKY, Jáchym František 109, KANDLER, Vilém 162 KAREL VI., císař 82, 115 KNOBLOCH, Jan Jiří 58 z KOLOWRAT, Alžběta Apollonie hraběnka roz. z Tilly, ovdovělá hraběnka z Lobkowicz 63, 133, 154, 184 z KOLOWRAT, Ludmila Eva Františka hraběnka, roz. Hýzrlová z Chodů 64, 129, 133 z KOLOWRAT, Vilém Albrecht Krakowský hrabě 63 KOHL, Jeroným 85, 92 KOHL-SEVERA, Jan Bedřich 82, 84-86, 91, 186 z KOMÁROVA, Rudolf kapucín 129 KRÁL, Jiří 33 KUČERA, Karel 174 KUMMET, Christoph 162 LANKYSCH, Josef Václav 129 LIBERTIN, Jan 129 z LOBKOWICZ, Benigna Kateřina hraběnka, roz. z Lobkowicz 13, 63, 82, 133 z LOBKOWICZ, Kryštof Ferdinand hrabě 184 z LOBKOWICZ, Eleonora Karolína kněžna, roz. hraběnka z Lobkowicz 92, 129 z LOBKOWICZ, Filip Hyacinth kníže 74, 92, 108, 113, 115, 127, 128, 156 z LOBKOWICZ, Václav Ferdinand hrabě 82 z LOBKOWICZ, Vilemína kněžna, roz. hraběnka z Althanu 133, 156 z LOBKOWICZ, Zdeněk Ferdinand kníže 78 LÖFFLER, Josef 32, 33, 34 MANNES, Jan Oldřich 87 MAYER, Jan Jiří 17, 138

203

MAYER, Jan Oldřich 64, 72, 73, 81, 82 z MAYERNU, Daniel Josef Mayer 110 z MODLIŠKOVIC, Zdeněk Chřepický 129 z MOLARTU, Arnošt hrabě 133 z MOLARTU, Markéta hraběnka 133 MORSTADT, Vincenc 160, 162, 164, 166 MORSTADT, A. plk. 166 MORZIN, Václav hrabě 112 NAGYOVÁ, Klára 166 ORSI, Giovanni Baptista 13, 14 OVIDIUS 119, 132 PICHL, Václav 184 PLUTH, Kašpar 158 z POISDORFU, Fortunát kapucín 128 POLTZER, Baltazar 34 z PRAHY, Petr kapucín 128 PRACHNER, Richard Jiří 67, 92, 146, 150 PREISS, František 65, 66, 86, 91 QUITAINER, Filip Ondřej 87-89, 93, 144, 168, 170, 172, 174, 176, 178, 180, 182 QUITAINER, Antonín 93 ŘEČICKÝ, Karel Dominik 108 SANTINI-AICHL, František 33 SCHAFFHAUSER, E. 158 SCHEFFLER, Felix Antonín 112, 113, 130 SCHNÜTZER, František Karel 87 SKADOVA, František 111

204

ze STAMPACHU, František Václav hrabě 158 STEYDL, Jan Nepomuk 132 STREEGER, Pavel Petr 58 od SVATÉ KLÁRY, Abraham 132 ze SVIN, Otto kapucín 108, 127 z TALMBERKA, Bedřich hrabě 133 TAUBER, Celsus 128 TAUBNER, Konstantin Antonín 128, 130 TOMASSONI, Vavřinec 138 z TRAUTMANNSDORFU, Adam hrabě 128 TRESCHEL, Ignác 142 VAJCHR, Miroslav 168 VOITLÄNDER, František Václav 129 z WALDSASSEN, Kunibert kapucín 111, 128 z WALDSTEINA, Albrecht hrabě 13 z WALDSTEINA, Marie Markéta hraběnka, roz. Czerninová z Chudenicz 77 WEISS, František Ignác 67 WEISS, Sylvius Leopold 128 WERNER, Friedrich Bernhard 158 WOZILL, Simplicián 128 ZENCKER, Zikmund 122, 123, 134

205

ISBN 978-80-906074-4-6

9 788090 607446