CESTOPIS

Marseille

Prázdniny tohoto redaktora jsou příliš velký punk na to, abyste zde našli celý harmonogram, uvádí tedy pouze vybrané kapitoly.

Cestování sama bez ocásku je nejlepší věc, která mě tohle léto mohla potkat. Schopný parťák na cesty se hledá těžko (Zdravím ocásek Viki, s tou se cestuje totiž náramně. Viki je super.), a tak jsem zvolila pro cestu na jih solo travel. Jak jsem se tam ale dostala a měsíc uživila? Pár měsíců nazpět jsem objevila webovou stránku Workaway, která spojuje lidi, co potřebují pomoct s určitou prací či projektem, a lidi, kteří jsou ochotni jim za ubytování a stravu pomoct. Já jsem samozřejmě velmi ochotná žít měsíc na jihu Francie ve vlastní garsonce za pár hodin práce denně s volnými víkendy, takže když mi přišla nabídka od Eglantine, byla jsem jasná. Na marseillském letišti mě čekal barber a jeho dvě děti v černém Mercedesu. Došlo na lámání chleba a moje francouzštinka, kterou jsem v době oslav maturity decentně zanedbávala, šla na plac. Cestu jsme všichni přežili ve zdraví. Můj apartmánek ležel ve výšce osmého patra, přes okno jsem mohla vylézt na tři metry širokou terasu, která se točila kolem celého činžáku. Háček byl v tom, že neměla zábradlí. Ale to nevadí, hlavně že je výhled na moře. S prvním sousedem jsme si hned padli do oka, když jsme se - on polonahý a já ve svém apartním pyžámku - potkali u záchodu, věděli jsme, že se nevidíme naposledy. Hned o týden později na mě klepnul, ať mu oholím hlavu. Učil tenis dole ve městě, tak mu bylo asi horko.

Jinak se vlastně nic moc nedělo. Dopoledne jsem trávila na pláži

Helčino cestovatelské okénko

se svým klubem solo opalovaček. Já a ostatní členky důchodového věku jsme si navzájem hlídaly věci a chodily se na střídačku nakládat do soli. Přemýšlím, kolik práce mě ještě čeká, aby mě mohl náš stát deportovat na Elbu, protože bych na pláži mohla strávit další čtyři životy a bylo by mi to málo.

Kdyby Bastille viděla, jak disciplinovaně vypadá průvod k oslavě výročí jejího pádu, byla by padla mnohem dříve. 14. červenec, den vůně kobylinců, tanků a zavřených obchodů. Francouzské vlaječky, pěkné motorky a motorkáři se jim ale musí nechat. Ten den foukalo a ani opalovat jsem se nešla. Neměla jsem náladu ani na noční Marseille, a tak jsem si nechala ujít ohňostroj. Adrenalinu já radši po málu, noční život jsem si zde nechala ujít.

Oholený soused se mě zeptal, z které části Německa jsem, že slyší akcent. Tím naprosto zostudil můj krásný slovanský přízvuk, na kterém léta pracuji. Své působení v mém životě korunoval večerními karaoke party, kterých jsem bohužel byla svědkem. Na scénu přichází soused číslo dvě. Zadaný Marokánec ze Španělska, ve Francii bydlí už tři roky. Přišel se podívat

ke mně do počítače, které obchody jsou ještě otevřené. Že prý jestli něco nechci. A já že nechci, takže mi pak donesl dvě piva, banán a snickersku. Hašiš jsem odmítla, ale v rámci rozšíření své francouzštiny o španělský akcent, jsem noční rozhovor odmítnout nemohla. Ještě štěstí, že ho vůbec nerušilo, že jsem pracovala na počítači, to by se se mnou určitě nedal do řeči.

Vydatný měsíc skončil ještě vydatněji. Francouzi stávkují i na letišti, s čímž můj Google kalendář úplně nepočítal. 23 hodin před odletem mi proto aerolinka odpískala let a vypadá to, že odškodnění mi přijde nejdříve tak na tu Elbu, až mě tam deportují. Na druhý pokus jsem koupila lístek do Flixbusu, šťastně jsem odjela a díky Netflixu i ve zdraví dojela do naší kotliny. Nechyběl mi chléb, nevadila mi samota, změna prostředí po tom měsíci

Helena Hrubá

Očekávané

“pořádné” volno

Od mnoha lidí slýchám, že tyto prázdniny jsou stejné jako uplynulý školní rok a že nemají takovou hodnotu jako dřív. Souhlasím, jsou jiné. Možná si tak moc nevážíme času stráveného doma, protože jsme ho přes školu netrávili jinak. Přesto ale vidím minimálně rozdíl v práci a organizaci, kterou jsme museli řešit. Už se nemusím stresovat termíny odevzdání čehokoli a snažit se naobědvat za patnáct minut mezi webináři.

Taky si před každým létem představujete všechny oslavy, párty a akce, které navštívíte? Jak se budete pořádně bavit a užívat si své hot girl/boy summer? Jestli vy ne, tak já ano. A pokaždé je to stejné. Byla jsem na jedné. Kamarádka slavila osmnácté narozeniny. Měli jsme pizzu a domů jsem se vrátila o půl šesté ráno, protože tam prostě nebylo co dělat. Nevím, stále mám tendenci se bavit a užívat studentská léta, ale na druhou stranu jsem neochotná se vzdát nějaké své zaběhnuté rutiny (nejvíc té večerní s telkou a všema krémíkama).

Své prázdniny jsem zahájila pár hodin po vysvědčení koncertem ATMO music v Novém Jičíně. Musím říct, že bylo super počasí a celé to dalo začátku prázdnin tu správnou atmosféru. Skákali jsme, zpívali a jedli hranolky. Pokračovala jsem o pár dní později prodlouženým víkendem v Luhačovicích. Dvakrát jsme objeli Pozlovickou přehradu na

kolečkových bruslích. Zajeli jsme si do ZOO Lešná. V červnu se jim tam narodil malý sloník, nejvíc jsme ho asi viděli rochnit se v bahně. Poté uběhly asi dva týdny a stála jsem se všemi dokumenty (a že jich bylo!) na Letišti Václava Havla směr Rhodos. Největším zážitkem byla asi hádka s Němci o lehátka na pláži, nejlepší argumenty v angličtině mě samozřejmě napadly až po. Byli jsme nepochybně v právu. Jinak Rhodos vřele doporučuji, je to krásný ostrov se skvělým mořem a mnoha zajímavými památkami (a to říkám jako naprostý ignorant dějepisu). Poslední dovolená s rodinou mi nastartovala fantazii s plány na příští léto na plné obrátky…

Klára Stružová, septima