Marseille
Prázdniny tohoto redaktora jsou příliš velký punk na to, abyste zde našli celý harmonogram, uvádí tedy pouze vybrané kapitoly. Cestování sama bez ocásku je nejlepší věc, která mě tohle léto mohla potkat. Schopný parťák na cesty se hledá těžko (Zdravím ocásek Viki, s tou se cestuje totiž náramně. Viki je super.), a tak jsem zvolila pro cestu na jih solo travel. Jak jsem se tam ale dostala a měsíc uživila? Pár měsíců nazpět jsem objevila webovou stránku Workaway, která spojuje lidi, co potřebují pomoct s určitou prací či projektem, a lidi, kteří jsou ochotni jim za ubytování a stravu pomoct. Já jsem samozřejmě velmi ochotná žít měsíc na jihu Francie ve vlastní garsonce za pár hodin práce denně s volnými víkendy, takže když mi přišla nabídka od Eglantine, byla jsem jasná. 56
Na marseillském letišti mě čekal barber a jeho dvě děti v černém Mercedesu. Došlo na lámání chleba a moje francouzštinka, kterou jsem v době oslav maturity decentně zanedbávala, šla na plac. Cestu jsme všichni přežili ve zdraví. Můj apartmánek ležel ve výšce osmého patra, přes okno jsem mohla vylézt na tři metry širokou terasu, která se točila kolem celého činžáku. Háček byl v tom, že neměla zábradlí. Ale to nevadí, hlavně že je výhled na moře. S prvním sousedem jsme si hned padli do oka, když jsme se - on polonahý a já ve svém apartním pyžámku - potkali u záchodu, věděli jsme, že se nevidíme naposledy. Hned o týden později na mě klepnul, ať mu oholím hlavu. Učil tenis dole ve městě, tak mu bylo asi horko. Jinak se vlastně nic moc nedělo. Dopoledne jsem trávila na pláži
