RESTART | 19. vydání by Restart (@casopisMGP)

19. VYDÁNÍ | JARO 2021

Školní časopis Masarykova gymnázia v Příboře

5 VÝBĚR

11 SLAVNÉ DNY

41 ROZHOVOR

50 LITERATURA

60 POEZIE

80 RECENZE

90 VÝBĚR II.

104 CESTOPIS

Zacátek nové kapitoly

Milí čtenáři, původně jsem chtěl začít oslovením “Vážení čtenáři”, ale učitelka mi to přepsala na “Milí”. Prý mám být osobní. A sexy. Tak zněly instrukce, když jsem se zeptal, co je to vlastně ten editorial. Tak tady to máte, milí čtenáři. A buďte shovívaví - je to moje poprvé :-). Co se v Restartu změní kromě vedení redakce? Doufám, že nic zásadního. Zůstane i nadále stejně úžasný, jako tomu bylo až do nynějška. Laťka je nastavená vysoko a my uděláme všechno pro to, abychom tuto úroveň udrželi. Velký dík patří všem ať už redaktorům, či různým grafikům a fotografům - zkrátka těm, kteří se doposud jakkoliv podíleli na zrodu každého čísla. Přebírám štafetu, kterou mí předchůdci velice dobře rozeběhli, tudíž to mohu mít zdánlivě jednoduché. Jenomže zdání klame. Obhájit rozběhnutý závod nebude sranda, ale já do funkce nastupuji plný sil a odhodlání. Nehodlám nic měnit, ani nic rušit- maximálně vylepšovat a případně modernizovat. Ani v tomto čísle není nouze o Vaše oblíbené čtenářské rubriky a spoustu zajímavých a čtivých článků. Věnovat se budeme opět trochu psychologii, nesmí chybět recenze. Samozřejmostí jsou “Slavné dny” a “Helčino cestovatelské okénko”. Třešničkou na dortu pak pro mnohé z Vás může být rozhovor s panem učitelem Petrem Caloněm, který se s Vámi podělí o své dětství, cestovatelské zkušenosti či prožitý rok 2020. Doufám, že časopis i pod mou taktovkou zůstane ve Vašich očích stále tak oblíbený, jako tomu bylo doposud. Přeji všem příjemné čtení! Oliver Hyvnar, Sx šéfredaktor 3

Deprese z karantény a jak (ne) na to

Brečte. Řvěte u čehokoliv a buďte na všechny nepříjemní jako kyselý zadek. Nikdo vám nemůže nic říct. Máte na to právo. Váš svět jsou každý den ty stejné sežmolkované tepláky, sešlapané papuče a pomačkané triko po tátovi, které označujete jako oversize. Je to moderní, píšou to na Zalandu. Jak to vím? Každé ráno si tvořím “to do list” (zase moderní, jdu s dobou, přece neshniju). A zhruba po druhém webináři ho notně proškrtám. Z “hodiny posilovacího cvičení” se stane “aspoň pět(set) kroků” (zhruba dvě stě návštěv lednice a sto otoček na židli) a z “tvoření myšlenkové mapy” na téma, které vidím poprvé a naposled, jsem najednou na facebooku. Příspěvek Zalando e-shop s módou, koukám na vysokou vychrtlou slečnu, přísahám, že přes kůži prosvítají i buňky. Má na sobě přesně to moje triko po tátovi (až na nepatrný značkový štítek a nepatrnou změnu ceně, asi dva litry) a naprosto nevkusnou ostře červenou minisukni, snad z igeliťáku. Titulek “Udělejte si to doma barevný”. Nedá se nic dělat, chtě nechtě se musím přestat věnovat příchodu Romů na naše území (století neuvedu, já ho vím, ale schválně vám ho neřeknu) a popřemýšlet, kam si to “nevkusný barevný” vezmu. Na vysávání mého životního prostoru (tři krát čtyři metry) mi to přijde moc (nemusím šustit igelitem na celý polesí, kdo pozná film?). Ovšem celominutový trip do kuchyně, kafíčko a pozorování rozvádějících se sousedů by mohl dostat zelenou. Zrekapitulujeme si to: brek, řev, kyselý zadek, nevkusný barevný. Amen. Klára Stružová, Sx

ˇ Vsichni jsou vlastneˇ samotáriˇ

Jak na stres?

evítaný kamarád, který dokáže dost zacloumat s tělem a jeho normálními návyky, vetřelec ničící dobrou náladu, který se nedá jen tak zastavit a koordinovat. To vše a více je stres. Stres potká každého člověka. Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil stres, jelikož je to vcelku přirozený pochod v těle.

Zamyslete se, co děláte vy, když jste ve stresové situaci. Určitě dojdete k názoru, že jste někdy předtím jednu z uvedených věcí udělali. Mimo tyto fyzické projevy můžeme uvést také ty psychické – podrážděnost, pokles sebedůvěry, pocity úzkosti a další.

Je mnoho činitelů, které stres spouští - bavíme se zde o fyzikálních faktorech, přes psychické a sociální Za stres se dá považovat situace, kdy faktory až po faktory traumatické je naše tělo vystaveno mimořádným apod. Jedná se například o nadměrný podmínkám, kterým se chce bránit hluk, písemnou práci ve škole, a zamezit tak smrti nebo poškození. šikanu, rozvod, úmrtí, každý by Tělo se brání mnoha způsoby činitelů mohl vyjmenovat nespočet. – vypustí některé hormony, například adrenalin, to ovlivní činnost našich Příčiny mají své důsledky a naopak. orgánů v těle, zvyšuje se celkové Výjimkou není ani stres. Důsledkem prokrvení, zvyšuje se krevní tlak stresu může být například zhoršení a do krve se uvolňuje glukóza, která kvality práce, člověk je více je hlavním zdrojem energie, které je náchylný k nemocem, popřípadě v tomto okamžiku potřeba. V těle může dojít k různým nehodám. probíhají samozřejmě další pochody. Dochází také k bolestem hlavy, poruchám spánku,… A to vše U každého se stres projevuje jinak. může způsobit jen a pouze stres. Někdo zrychleně dýchá, jiný se více potí. Všichni, kteří stresem procházejí, Dostáváme se k nejvíc požadované se snaží stresové pochody v těle nějak části tohoto článku – jak na stres? stimulovat – známým příkladem Stres nám dokáže způsobit pořádnou je kousání nehtů, okusování paseku jednak v mysli, jednak vnitřních tváří, klepání nohou apod. v těle. Pokud ale víme, jak na něj, dá 7

se „léčit“. Existuje mnoho způsobů. Velmi osvědčeným způsobem je relaxace, kdy člověk naprosto uvolní své tělo a nejen to, dojde i k psychickému uvolnění. Na YouTube existuje mnoho videí, která nám s relaxací mohou pomoci, kdy při zvuku uklidňující hudby posloucháte klidný hlas lektora, který vám vysvětluje jednotlivé kroky. Relaxovat se dá samozřejmě i bez videí. Důležité je mít na relaxaci klid, popřípadě si pustit relaxační hudbu, připravit si podložku, na kterou si lehnete na záda, protože to je ta nejzdravější poloha (nejlépe bez jakéhokoliv polštáře pod hlavou, protože v tomto případě je nejlepší mít hlavu položenou na podložce ve vodorovné poloze). Postupně uvolňujte jednotlivé části těla, nakonec dojde k úplnému uvolnění těla, kdy jediné, co vás tíží je uklidňující hudba. :-) Zarelaxujte si před testem a máte po stresu.

Nejlepší dýchání, které vás zaručeně uklidní, je tzv. břišní dýchání. Stačí si položit ruku na břicho. Pokud se vám při dýchání „zvedá“ břicho a ne hrudník, jste na správné cestě. Důležité je říct, že každému vyhovují jiné metody, to co zabírá mně, nemusí zabrat vám. Sto lidí, sto chutí, každý jsme jedinečný. Kromě relaxace a dalších metod na zbavení stresu existuje ještě jeden způsob – zbavit se příčiny stresu, což například u takového testu nejde, dokud ho nenapíšete. Jde to ale u jiných věcí – pokud máte například konflikty ve vztazích, můžete si s danými lidmi promluvit a vyřešit věci na rovinu, čímž se vám velmi uleví. Viol Staníková, 2.B

Další možností jsou různá rehabilitační cvičení, masáže, tepelné procedury apod., z nichž osobně mohu doporučit všem dostupné hluboké dýchání a také masírování oblasti hlavy – spánků a krční páteře, ale určitě pomáhají také masáže jiných částí těla. Ohledně dýchání – je velmi důležité dodržet postup, jak dýchat. 9

SLAVNÉ DNY 10 LET (11. 3. 2011)

HAVÁRIE ELEKTRÁRNY FUKUSIMA Vítám vás u dnešních slavných dnů, kde se poprvé podíváme na událost, ke které došlo když už jsme všichni byli na světě, avšak vzhledem k útlému věku jsme ji nezaregistrovali. Havárie fukušimské elektrárny slaví své první kulatiny a my si řekneme co se vlastně stalo, proč se to stalo a jaké to mělo následky.

PŘÍRODNÍ KATASTROFA Narozdíl od Černobylu tato jaderná katastrofa nebyla zapříčiněna pouze lidským jednáním, ale i seismickou činností, která se svou silou umístila na devátém z deseti stupňů Richterovy stupnice. Dvou a půl minutové zemětřesení s epicentrem východně od ostrova Honšú bylo pouhou předehrou strašlivých událostí, kterým museli obyvatelé Japonska čelit. O čtvrt hodiny později na pobřeží udeří první vlna tsunami vysoká 10 metrů následovaná sérií vyšších a ničivějších vln. Jelikož byla zeď mezi oceánem

a elektrárnou vysoká pouhých 6 metrů a vlny se postupně zvyšovaly, úder následující 14 metrů vysoké vlny stěna neodrazila a došlo k zaplavení areálu.

POŠKOZENÍ REAKTORŮ Jelikož mám daleko od jaderného fyzika a vše vám chci vždy podat jednoduše a srozumitelně, popíšu vám průběh havárie z laického pohledu výstižně a bez větších detailů. Už při prvních známkách seismické činnosti se automaticky zapnul bezpečnostní systém elektrárny a došlo k vypnutí všech aktivních reaktorů. Otřesy byly tak silné, že poškodily rozvodné elektrické sítě a odřízly Fukušimu od vnějšího zdroje elektrického napájení. Pohotově se spustily záložní diesel generátory, které odváděly zbytkové teplo z vyplých, avšak stále horkých reaktorů a zabraňovaly tak jejich přehřátí. Situace byla stabilní do příchodu tsunami vln, které postupně 11

zatopí areál a poškodí záložní reaktory umístěné v podzemí. V důsledku ztráty elektrické energie a nedostatečné připravenosti na takovou situaci docházelo postupně ke ztrátě záložních systémů chlazení na jednotlivých blocích. Všechny reaktory se začaly přehřívat, avšak hlavní nebezpečí představuje reaktor 1, ve kterém hladina vody klesla tak nízko, že se proutky jaderného paliva dostaly do kontaktu se vzduchem a teplota reaktoru začala rapidně narůstat. Při dosažení teploty 900 stupňů Celsia dochází k rozpouštění jádra reaktoru a zirkonium, ze kterého jsou proutky vyrobeny, reaguje s párou a tvoří vodík, u kterého v reakci s kyslíkem dochází k hoření. Uniká z reaktoru a hromadí se v horním patře bloku 1 několik hodin, dokud nedosáhne výbušné koncentrace a dochází k explozi. Úplně stejným postupem došlo o dva dny později k výbuchu bloku 3, ze kterého se vodík přes ventilaci rozšířil do bloku 4 a opět v reakci s kyslíkem explodoval.

STABILIZACE

Po selhání všech systémů chlazení bylo třeba zabránit přehřívání reaktorů vlastnoručně. Pracovníci nejdříve odtlakovali reaktory vypuštěním páry s vědomím, že riskují reakci vodíku a kyslíkem, avšak nebyli si stoprocentně jisti jeho přítomností 12

a byla to jediná možnost, jak zavést vodu do reaktoru a tím ho ochladit. Chlazení pokračovalo až do prosince, kdy se po použití více než milionu tun vody konečně potvrdila teplota pod 100 stupňů Celsia ve všech reaktorech. Během havárie došlo k úniku radioaktivní vody do Tichého oceánu z reaktoru číslo 2, kterou se po několika pokusech podařilo zacpat tekutým sklem. Aby se udělal prostor pro skladování vysoce radioaktivní vody z reaktoru, odborníci se rozhodli jej vytvořit vypouštěním lehce radioaktivní vody do oceánu. Vzhledem k roztavení jaderného paliva reaktorů a poškození chladících systémů vláda rozhodla o uzavření a likvidaci elektrárny. Odstraňování jaderného paliva ze skladovacích bazénů započalo v dubnu 2019 a předpokládá se, že bude pokračovat dalších 30 - 40 let.

NÁSLEDKY

Havárie měla těžký dopad jak na životní prostředí, tak na tamní obyvatelstvo. Došlo k zamoření radioaktivním Césiem o hodnotě 520 PBg, což je pro představu desetina hodnoty u černobylské havárie. Došlo k evakuaci 140 000 osob žijících v nebezpečné zóně v okolí do 20 kilometrů od elektrárny. Během nehody sice došlo pouze ke zraněním, ale v rámci evakuace umřelo 1 000 lidí.

Dále měla havárie vliv na hospodářství v širokém okolí elektrárny a došlo k znehodnocení zemědělské půdy a omezení rybolovu, jelikož chycené ryby vykazovaly zvýšenou úroveň radiace. I když jsou už zemědělské produkty vypěstované v oblasti bezpečné pro zdraví, lidé ze strachu nadále odmítají jejich požívání. Adéla Vlašicová, 4.A

A CO SE JEŠTĚ NESTALO... 90 LET

Den, kdy se narodil jediný prezident SSSR, Michail Sergejevič Gorbačov 2. 3. 1931

50 LET

Den, kdy zemřel český básník František Hrubín 1. 3. 1971

30 LET

Den, kdy se Lotyšsko a Estonsko rozhodly pro odtržení od Sovětského svazu 3. 1. 1991

10 LET

D e n , k d y N ATO z a h á j i l o vo j e n s k o u intervenci při občanské válce v Libyi 19. 3. 2011

ROUSKOVANÁ

že je to pan školník upozorňující studenty, aby si vydezinfikovali ruce předtím, než půjdou mezi Rouška - pojďme uvést věci ostatní. I já projdu touto oblíbenou na pravou míru. Věc milovaná zkouškou a hurá se kochat! i nemilovaná, terč kritiky i chvály a téma dlouhých diskusí. Z počátku Rouška bude pořád rouška, ale se nikomu z nás nechtělo nosit přece jen se pokaždé najde nějaká, “kus hadru na hubě”, ale postupem která z davu vyčnívá. Ten čínský času se mnoho mění, ani rouška zákeřňák s námi už něco zažil, stejně není výjimkou. Stal se z ní módní jako on jdeme s dobou. Původní doplněk, a nejen tak ledajaký! jednorázové roušky se daly na ústup Viděl jsem motivy od prasečích a žezlo předaly rouškám látkovým. rypáků, krvelačných zabijáků, až Byl jich nedostatek, a proto si každý po obnažené ženy. Zpočátku jsem oblíbil tu svou, unikátní, která mu tomu nemohl uvěřit, ale dnes už dotváří charakter. K vidění jsou tomu plně rozumím. Sám někdy klasické jednobarevné, které já uvažuju, jestli si nepořídit jednu osobně miluju. V jednoduchosti s krásně bílými zuby, abych zakryl je krása. Ať si říká, kdo chce, co ty své hvězdičky. Nebo vousatou, chce, je to pravda! Další možnost abych mohl žít v přesvědčení, že putuje za našimi rodinnými mi vůbec někdy vousy narostou... příslušnicemi, které šijí roušky s květy, lístečky a dalšími motivy Nyní k tomu hlavnímu bodu. Co fauny a flóry. Díky, babi, díky! Se my na Gypri a roušky? Jdeme srnkou na ksichtě si připadám s dobou a v módním trendu přírodě mnohem blíž, než mě tam rozhodně nezaostáváme! Můj kdy pustí nová restriktivní opatření. den v době, kdy mohu do školy, začíná tradičně - přijdu do šatny Pomocí roušky je člověk a pokaždé slyším z chodby: schopen vyjádřit svou oblibu „Stříkejte, chlapci, stříkejte!“ Ptám k někomu nebo něčemu. Skvělých se sám sebe: Opravdu je má mysl nápadů je spousta, stačí být jen tolik zvrácená? Po chvíli mi dojde, pozorný a sledovat své okolí. 17

A pokud vám k testu osobnosti rouška a její poselství nestačí, díky ní se velmi účinně přenáší pozornost jen na oči, čímž se stává váš vysněný objekt ještě tajuplnějším a nedobytnějším. Nevěříte? Přesvědčte se sami! Adam Heimerle, 2.A

Joe Biden 20. ledna 2021, Washington DC. Před budovou Kapitolu mluví postarší muž asi k tisícovce v rouškách zahalených přihlížejících. Za normálních okolností by se v parku National Mall tísnilo lidí mnohonásobně víc, tentokrát prázdná místa zaplnily vlajky. Probíhající pandemie a nechvalně proslulý útok na sídlo amerického kongresu nedovolily Joe Bidenovi ujmout se prezidentského úřadu tak velkolepě, jako jeho předchůdcům během předchozích inaugurací. Na důležitosti jeho slov však neubírá ani komornější atmosféra, neboť mají potenciál ovlivnit chování západního hegemona na další čtyři roky. Odlišné názory na fungování Spojených států měla americká společnost už od nepaměti. Propast mezi liberálním a konzervativním táborem se ale v posledních letech výrazně prohloubila. Pokus zkušeného centristy obrátit kurz se proto může zdát voličům Donalda Trumpa jako příliš přitažený za vlasy. Podepsáním patnácti exekutivních příkazů během prvního dne úřadování Biden opravdu překonal dosavadní rekord a ukázal tak, že to se změnami myslí vážně. Jakým konkrétním směrem se tedy bude politika USA ubírat? Největší oříšek pro novou administrativu určitě představuje boj proti koronaviru. Vytvořit centralizovanou reakci, kterou bývalý prezident zatvrzele odmítal, si klade za svůj hlavní cíl. Biden se snaží jít příkladem, nařídil proto povinné nošení roušek všem federálním zaměstnancům a znovu připojil USA a k Světové zdravotnické organizaci. Na ekonomickou podporu pak vyhradil další dva biliony dolarů. Slib naočkovat sto milionů občanů během „prvních sta dní“ ale mnoho odborníků považuje za nedostatečný. Zůstaňme ještě na chvíli u zdraví. Biden jakožto pravá ruka Baracka Obamy 21

stál v roce 2010 u zrodu takzvaného „Obamacare“ - zákonu, který umožňuje poskytovat nákladné zdravotní pojištění i pro chudší vrstvy, během Trumpova vládnutí několikrát hrozilo zrušení. Současný prezident naopak plánuje pokrýt zákonem i zbytek stále nepojištěných Američanů a celý systém zjednodušit. Alternativu využít vládou financovaného programu namísto soukromých společností tak dostane úplně každý. Všichni fanoušci až příliš ambiciózních projektů nejspíš uroní slzu. Zeď na hranicích s Mexikem nakonec zůstane pouze v říši snů. Biden zastává názor, že problém se musí řešit v místě jeho vzniku, hodlá proto omezit příliv uprchlíků finanční pomocí středoamerickým státům. Již nyní učinil přítrž rozdělování rodin a během svého mandátu se pokusí pomoct s legalizací více než jedenácti milionů migrantů. Spojené státy se stávají otevřenější i vůči ostatním cizincům, neboť diskriminační restrikce ztěžující vstup do země muslimům a obyvatelům některých afrických zemí už neplatí a počet udělených pracovních víz jenom poroste. Mezi události, které minulý rok otřásly celým světem, určitě patří i smrt George Floyda a následné demonstrace. Pro nejliberálnější Demokraty představuje rasová rovnost naprostou prioritu a nebojí se použít i radikálních kroků jako defundování policie a přesměrování většiny vládních prostředků na sociální programy. Středově založení členové strany naopak zastávají mnohem opatrnější názor. Aby nastupující administrativa přišla s přijatelným, nejlépe bilaterálním, kompromisem, bude muset hodně dlouho přemýšlet. V rámci předvolební kampaně se duo Biden-Harrisová zavázalo k podpoře malých podniků vlastněných menšinami, o podporu minorit ale budou usilovat i jinými způsoby. Průměrný afroameričan má například větší tendenci patřit mezi nižší vrstvu. Proto mezi snahy vlády o řešení problému patří například snížení platové mezery, zlepšení dostupnosti vzdělání a upřednostňování „nápravy před trestem“ u kriminálníků. „Všechny cesty vedou do Glasgow“, oznámil John Kerry po znovupodepsání 22

Pařížské klimatické dohody. I když zastánci Green New Dealu vedení kongresmankou Alexandrií Ocasio-Cortez a senátorem Bernie Sandersem nejspíš budou zklamáni, Bidenův klimatický plán se do dějin zapisuje jako nejprogresivnější klimatická strategie Spojených států vůbec. Začíná cesta USA k uhlíkové neutralitě, které mají dosáhnout do roku 2050. Motivaci soukromým subjektům poskytnou obrovské investice do obnovitelných zdrojů energie a stavba ekologické infrastruktury. Vláda se naopak dostává do křížku s největšími znečišťovateli v podobě výrobců fosilních paliv. Došlo například k přerušení výstavby ropovodu Keystone XL a spekuluje se o zákazu tzv. frackingu. Odzvonilo i heslu „America First“. Opětovné posílení vztahů se svými partnery v NATO, ale i Japonskem a Jižní Koreou, udává ministerstvo zahraničí pod vedením Antonyho Blinkena jako svou prioritu. Co se týče mezinárodních vztahů, můžeme zde najít snad jedinou podobnost mezi Trumpovými a Bidenovými názory – postoj k Číně. Mnoho uvalených tarifů bude platit i v budoucnosti, dokonce se očekává i uvalení dalších sankcí na asijskou mocnost kvůli neustálému porušování lidských práv. Plánované kroky jako ukončení materiální pomoci Saudské Arábii v Jemenské válce či opětovné zahájení jednání s Íránem si naopak s dosavadními postoji USA naprosto protiřečí. Cíle nového amerického prezidenta určitě můžeme označit za ambiciózní, pro některé dokonce radikální. Ze Spojených států se v následujících letech opět stane mocnost, která se snaží jít ostatním příkladem v problémech ekologických i sociálních. Musíme si ale uvědomit, že Biden nedostane nic zadarmo. Pomocí exekutivních příkazů sice výrazně ovlivňuje směřování americké politiky, ty však může jakýkoliv z jeho nástupců zrušit. Kvůli velmi těsné demokratické většině ve Sněmovně reprezentantů a hlavně Senátu bude hrát velmi důležitou roli disciplína členů vládnoucí strany. Pouze pokud se Demokraté dokážou dostatečně zorganizovat, projdou Kongresem zákony s potenciálem změnit celý svět na dobu delší než jedno prezidentské období. Na výsledky jejich snažení si tak budeme muset ještě počkat. Jakub Vlček, Sx 24

DOFE není takové,; jaké si myslíte Uběhlo tři čtvrtě roku od doby, co jsem se rozhodla přihlásit do Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu. Přitom první seznámení s tímto programem mělo podobu scénáře s úplně opačným koncem. Tento článek není reklama ve stylu “přidej se k nám, je to bezva”. Ne, naše škola nemá o účastníky nouzi, každý nový člen je vítán. Z vlastní zkušenosti vím, jak jsem k DofE ze začátku (několik měsíců) přistupovala, jaké mi to připadalo a proč jsem se nepřidala dřív. Mám za to, že nejsem jediná a jsou mezi námi lidé, kteří váhají, chtěli by se něčemu věnovat, ale třeba zcela nepochopili, o co se jedná. To bych chtěla tímto článkem objasnit, vysvětlit, jak program funguje, co vy jako účastník plníte a k čemu vám to vše je a bude. Začala bych obecným startem programu. Mám pocit, že se do naší 26

školy dostal na začátku školního roku 2019/2020. Proběhla přednáška s absolventem pro několik tříd a poté byla dostupná volitelná seznámení s programem. Byla jsem s kamarádkou na obou, musím se přiznat, že z toho volitelného jsem odešla před koncem. Celé mi to vůbec nedávalo smysl. Pochopila jsem pouze tři úrovně, pojmenované podle materiálů medailí. Zamotala jsem se do časového ohraničení jednotlivých aktivit i úrovní. Nelíbila se mi představa zapisování do aplikace, které nemusí být pravdivé. Zvážila jsem prvotní nadšení a negativní dojmy z přednášek. Bylo jasno, tomuto se věnovat nebudu. DofE však zaujalo několik mých spolužaček, které jej začaly plnit v podstatě hned. Co se nestalo, po návratu z lyžáku jsme se už nevrátili do školy. Školství nebylo na takovou situaci připraveno. Nebyl dán žádný pevný rozvrh ani množství úkolů k odevzdání. Přicházelo jaro a nuda. V emailové schránce opět přistála nabídka k účasti v programu. Měla jsem spoustu času, prošla jsem si materiály, stránky a videa. Chyběl mi pocit, že dělám něco, co má smysl, co mi může pomoct se posunout v životě dál. Vykašlala jsem se na dřívější předsudky a přihlásila se. Nechápu, jak je to možné, ale najednou to tak složité nebylo.

Se vším jsem se brzy sžila a žiju doteď. Každá úroveň má tedy tři aktivity: dovednost, sport a dobrovolnictví. Klíčovou osobou pro vás, je váš Za každou z těch kategorií si vyberete, vedoucí. Tuto úlohu plní na naší škole co budete dělat a jaký je váš cíl. Já převážně pan Svoboda, v menší míře jsem si v bronzové úrovni zvolila pan Dejmek. Vedoucí je takový, řekla jako sportovní aktivitu bruslení a jako bych, váš mentor. Pomůže vám, když cíl, že se naučím přešlapovat pozadu, to potřebujete, ale zbytek si určujete v něčem se zlepším. Účastníci mají sami. Od začátku vás na všechno dostupné seznamy aktivit, ze kterých navede, oficiálně vás přihlásí, seznámí si mohou vybrat, nebo si vymyslet s aktivitami a poradí s výběrem. něco svého. Každá úroveň má V aplikaci sleduje vaše zápisy, stanovený jiný počet týdnů, který ji připomene, když něco zapomenete, budete plnit, přičemž každý týden schvaluje výběry aktivit, přechody do věnujete aktivitě jednu hodinu. úrovní a expedice. Nejsem si jistá, Například hodinu týdně vaříte, jak je to na jiných školách, ale s námi další hodinu cvičíte a další hodinu pan Svoboda plánuje i trasy expedic sbíráte odpadky. Takto byste plnily tři se vším všudy a shání vybavení aktivity z úrovně najednou a věnovali od kvalitních značek. Často mám jim celkově tři hodiny týdně. Není pocit, že programem opravdu žije :) podmínkou plnit všechny aktivity najednou, doba, za kterou splníte Co vlastně děláte vy a jak z toho úroveň, není nijak limitována, je profitujete? DofE má tři úrovně. na vás, jak si to rozvrhnete. Takže Bronzovou, stříbrnou a zlatou. Většina můžete nejprve třeba třináct týdnů účastníků začíná od bronzové, ale (hodin) vařit a další týdny dělat na webu jsou i jiné možnosti. Pro druhou samotnou aktivitu, akorát se splnění každé úrovně musíte splnit vám o to prodlouží doba plnění DofE. její čtyři části. Tři z nich jsou aktivity a jedna část je expedice. V konečné Expedice. Pro mě snad největší nejvyšší zlaté úrovni se plní navíc výzva. Nocování venku, pěší ještě rezidenční projekt. V každé túry. Nikdy jsem nic podobného úrovni je délka plnění vámi zvolených nezažila. Neměla jsem vybavení, aktivit i expedice jiná. Čím blíže jste k znalosti, vůbec představu o tom, dosažení zlaté úrovně, tím se aktivity jaké to je. I délka expedice a dny na expedici prodlužují. Můžete se v úrovních liší. Například kdykoliv, v jakékoliv úrovni skončit. v bronzové trvá dva dny a jednu 28

noc. Ostré expedici (té oficiální) by měla předcházet expedice cvičná. Za sebe jsem tento systém zatím nepoznala, protože jsme ji s holkama spojily s tou ostrou a tak trvala naše expedice tři dny a dvě noci. Obvykle se jezdí do přírody, nikdo nebude stanovat na náměstí v Příboře. Expedice má svůj účel, který skupinka splní. My jsme měly vytvořit kuchařku, a tak jsme si vymyslely jídla, která budeme ty tři dny vařit, nafotily jsme je a potom jsme z toho vytvořily receptář, který teď může pomoci při přípravách jiné skupině. Osobně jsem si snad půjčovala skoro všechno vybavení, co šlo. Mám na mysli stan, několika litrový batoh, filtr na vodu, lékárničku a mnoho dalšího, co škola nabízí plně k dispozici. Naprostá většina vybavení reprezentuje značku Husky. Expedice má stanovený minimální počet lidí, který se jí musí zúčastnit a kteří si rozdělí role v týmu. Někdo je navigátor, stará se o mapy, trasu cesty. Někdo se stará o vybavení a další třeba zase o jídlo. Nutno říct, že nejsou povoleny žádné moderní technologie, GPS. atd. Na skupinku je povolen jeden mobilní telefon pro použití při případných krajních problémech. Takový záznamník představuje aplikace DofE. Za sebe musím říct, 30

že je jednoduchá. Vidíte v ní své zvolené aktivity, zapisujete, co jste v daný týden splnili, kolik týdnů vám zbývá do dokončení a také report o expedici. Každý zápis obsahuje datum, jak dlouho jste aktivitu plnili, váš komentář k ní a fotografii. Můžete si aktivitu v týdnu rozložit. Když někdo běhá, tak asi nebude běžet hodinu v kuse. Ale rozdělí si to třeba na třikrát dvacet minut, udělá tři zápisy, ty se samy sečtou a má splněný týden. Doloží například fotkou trasy. Ptáte se, jestli jde podvádět? Jde, nikdo za vámi nejezdí a nekontroluje, jestli poctivě běháte. Ale proč bude někdo lhát, když je jeho cílem být lepší a účastníkem se stal dobrovolně. Na konci každé splněné úrovně přichází odměna v podobě ceremonie, kde obdržíte odznak a diplom dokazující dokončení. Ceremonie jsou velice slavnostní události, které provázejí setkání se známými osobnostmi. Každá úroveň pozvedne ceremonii o level výš. Zlaté probíhají na místech jako je Vladislavský sál, ale mohou i v zahraničí. Ocenění předávají osobnosti, jako jsou členové královské rodiny. Což je neskutečný zážitek.

Dostala jsem se k poslednímu bodu, kterým je nějaký profit pro vás. Po své dosavadní účasti můžu uvést zatím čtyři, se kterými se mohu nejvíce ztotožnit. Prvním, řekla bych nejjednodušším, jsou zážitky. Zážitky a vzpomínky, které získáte a vždycky budete mít. Nikdy by mě nenapadlo že budu spát snad na největrnějším místě v Beskydech, že budu pozorovat západ slunce s týmem a mít v nohách x kilometrů. V těch chvílích, kdy to prožíváte, vám to tak skvělé nepřipadá :D, ale hned, jak se trochu vzpamatujete, tak si uvědomíte, jakou mají tyto chvíle hodnotu. Dále posun v životě a překonávání sám sebe. Na tom stojí snad celý program, každá úroveň vyžaduje cíle, cíle, které sami chcete. Pro někoho to je uběhnout pět kilometrů za půl hodiny, pro někoho zase upéct kuře. Takových cílů a posunů dosáhnete celkem devětkrát, a pokaždé budou jiné. A budou mít neskutečnou hodnotu. Zatřetí samozřejmě osvědčení, neboli certifikát. Mezinárodně uznávaný papír, dokazující vaše schopnosti. Můžete jej využít kdekoliv a kdykoliv, ať už to je vzdělávání nebo práce. Ty “papíry” budete mít celkem tři a všechny o vás budou něco vypovídat, představovat vaše plusové body. 32

Jako poslední bych zmínila zkušenosti. Zkušenosti všeho druhu. Od stavění stanu, přes filtraci vody, po plánování velké cesty. Po shrnutí všech těchto bodů a dokumentu delšího než dva formáty A4 si ještě víc uvědomuji, jak správné rozhodnutí jsem učinila, když jsem se přihlásila. Přála bych každému, aby se cítil ohledně svých aktivit tak dobře jako já ohledně DofE. Klára Stružová, Sx

Promo video GYPRI

Nedávno naše škola vydala nové propagační video, které všude sbírá veskrze pozitivní ohlasy. Za jeho tvorbou stojí tým sestavený panem učitelem Caloněm, který tvoří Filip Vychodil, Ondřej Linart a Pavel Martinů. Video vznikalo v době, kdy již platilo opatření o uzavření škol, což ovlivňovalo i jeho vznik. Kluci, jak se dozvíte i v následujících rozhovorech, se na vzniku videa domlouvali na meetech, kde své nápady a postřehy sdíleli i s panem Caloněm. Ne pokaždé to bylo jednoduché, jak sami přiznali. Nešlo to vždy podle plánu, ale jak sami můžete posoudit, výsledek je opravdu skvostný. Kluky jsem se proto rozhodla vyzpovídat. O tom, kde nápad vznikl, jak celý proces probíhal, ale i o tom, co je potřeba k tvorbě takového videa, se dozvíte v tomto rozhovoru s nimi. Pokud jste ještě nové promo video neviděli, vřele doporučuji jej zkouknout, kluci odvedli opravdu skvělou práci.

Otázky

1. Kde se vzal nápad video vytvořit? 2. Jak video vznikalo? 3. Co je potřeba ke tvorbě takového videa? (technika, apod.) 4. Byly nějaké problémy při tvorbě, nebo šlo všechno jako po másle?

Pavel

1. Kontaktoval nás pan učitel Caloň s tím, jestli bychom neudělali nějaké video, které by přilákalo zájemce o studium na naší škole, protože jsme v této sestavě už minulý rok dělali dokument k Sametové revoluci. 2. Ze začátku jsem měli všichni tři zcela odlišné nápady a názory na to, jak by mělo video vypadat. Po několika meetech s panem Caloněm jsme se dohodli na kompromisu, pak jsme to natočili, editovali, a nakonec z toho vzniklo tohle veledílo. 3. Asi nejdůležitější je mít alespoň nějakou kameru s dobrým rozlišením, popřípadě (pokud nemá stabilizaci) nějaký gimbal nebo podobné zařízení - aby bylo video stabilizované.

4. Ze začátku bylo v plánu udělat video, kde by byli žáci ve škole, ale bohužel jsme byli nuceni kvůli vládním opatřením celé video přepracovat a natočit to bez nich. Jsem rád, že to nakonec dopadlo takto dobře a kritika byla ve většině případů pozitivní.

Filip

neměli úplně pevný, sestavili jsme si pouze jednotlivé body, ve kterých jsme řešili, co a jak natočit. Pak následuje hudba, samozřejmě vhodná kamera a dále jsme si pomáhali, jak jen to šlo: třeba průchody chodbami jsou natočené na šuplíku od paní učitelky Divišové nebo na obyčejném skateboardu.

4. Samozřejmě byly. Ze začátku 1. Nápad původně přišel od bylo celkem obtížné domluvit pana učitele Caloně. Říkal, že by se, jak by vlastně celé video mělo bylo fajn udělat promo video, vypadat. Párkrát jsme se kvůli protože to minulé už je staré tomu pohádali, ale nakonec jsme a je potřeba udělat něco nového. po několika diskuzích s panem Obrátil se na nás, protože jsme Caloněm něco vymysleli tak, aby již minulý rok pracovali na do se to líbilo všem. Potom mě celkem kumentu o Sametové revoluci. trápil výkon mého počítače, který už nezvládal střihový program. 2. Video vznikalo celkem Nakonec to však dopadlo dobře. zajímavým způsobem, vždy jsme se s panem Caloněm domluvili na meetu a potkali se v prázdné škole na natáčení - v té době už totiž byly 1. S nápadem natočit propagační školy kvůli vládním opatřením video přišel pan Caloň, v návaznosti uzavřené. Po natočení všech záběrů na naši dřívější spolupráci pak samozřejmě přišel na řadu s dokumentem o Sametové revoluci. střih, to je snad to nejdůležitější. Video jsem stříhal já, každý 2. První přišlo na řadu vytvoření jednotlivý střih jsme s Ondrou scénáře, kdy jsme si po pár hádkách a Pavlem probírali, samotný ujasnili, jakým směrem chceme video střih tak zabral nejdelší dobu. vést. Měli jsme velkolepé představy a napsali scénář. Poté došlo k uzavření 3. Nejdůležitější při tvorbě takového školy, a my jsme museli přepsat celý videa je určitě scénář, který jsme scénář. Pak jsme začali natáčet.

Ondra

Natáčení probíhalo celkem v pořádku, až na pár věcí, které jsme ale vždy vyřešili na místě. Nakonec se vše sestříhalo a vydalo. 3. Tak nejdůležitější věc je kamera, nejlépe co nejkvalitnější. Pokud nemá stabilizaci tak nějaký stabilizátor. Nějaká kreativita se také hodí. Poté samozřejmě scénář, hudba, programy na střih a aspoň trochu výkonný počítač.

4.Pár problémů bylo, ze začátku jsme se vůbec nemohli shodnout na samotném videu. Pak přišla krutá realita, kdy jsme zjistili, že naše představy byly dosti přehnané a k tomu všemu se přidalo i uzavření školy kvůli vládním opatřením. Nakonec to ale dopadlo dobře. Irena Smolíková, 2.B

Petr Calon ˇ

Dovolte, abych začal takovou poněkud obyčenější otázkou. Jak jste prožil Vánoce? Já jsem se bál, že se zeptáte, jak se máte, protože to je otázka, na kterou nikdy nevím, jak odpovědět. Naštěstí jste se zeptal na ty Vánoce, které jsem prožil, myslím si, dobře. Připravoval jsem se na operaci, pak jsem byl v takovém osobním lockdownu. Byli jsme doma, nikdo nás nenavštěvoval a nikam jsme ani nechodili. A Silvestr jsem snad poprvé v životě strávil v rodinném kruhu s Menšíkem, Sovákem a prostě s touto partou na ČT1 (smích). Ale hlavně jsem se připravoval na tu operaci, na které, když se tak dívám, jsem měl už tři hodiny ležet v nemocnici. Bohužel ta situace kolem covidu je drastická a všechny nemocnice v MSK jsou narvané. Každý, kdo pracuje tady v Novojičínské nemocnici, má můj velký obdiv, protože všechen personál dělá pravidelně dvanáctky. No a proto se obávám, že datum mé operace 4. 2. je spíš takové virtuální než reálné. Ale uvidíme. Dal jste si pro letošek nějaké předsevzetí? Respektive, co od roku 2021 čekáte? Já jsem si dal předsevzetí minulý rok, a to, že si udělám “suchý” leden, a vzhledem k tomu, že mi na konci ledna prasklo slepé střevo, se mi to teď zdá nesymbolické. (smích) Takže letos jsem si nedal žádné předsevzetí, jediné, co bych chtěl, abych se z této šlamastyky dostal, protože za pár dní to bude přesně rok, co jsem na nemocenské. Je to asi to nejtěžší, co jsem v životě zažil, protože když bylo léto, tak jsem alespoň trávil nějaký čas na zahradě, ale jinak je to na palici. Takže předsevzetí žádné, hlavně se chci z toho dostat a zpět do práce. A znovu se stát třídním na plný úvazek. (smích) (Pozn. redaktora: Pan učitel Caloň je mým třídním.) Taky se na vás těšíme! Nyní takový nostalgický dotaz. Co bylo vaším největším dětským snem, čeho jste chtěl dosáhnout? Já jsem byl odjakživa milovníkem dinosaurů. Poté, co Steven Spielberg natočil Jurský park (1993 - pozn. redaktora), tak se má láska ještě znásobila. 41

Bylo to něco jako objevit Svatý grál. Něco, z čeho jsem skoro nedýchal, tehdy jsem na tom byl v kině, a to v pátek, sobotu a ještě v pondělí. (smích) Takže dinosauři, a protože jsem měl rád ještě Indiana Jonese, tak jsem chtěl být i archeolog. Nejdřív vlastně paleontolog, pak archeolog, následně jsem ale zjistil, že u nás vlastně nikdy žádní dinosauři pořádně nebyli, protože tady všude bylo moře a archeologie by mne neuživila. A tak jsem zvolil tu nejlepší možnost, učitelství. Dodnes z toho mám obrovskou radost. Těší mne, že mohu posouvat nejen naše žáky, ale celou školu někam, kam si myslím, že patří. Chtěl bych, aby patřila mezi ne nejlepší na Novojičínsku, ale nejlepší v České republice a doufám, že tomu budu moci zase rychle přispět. Proč jste se stal zrovna učitelem dějepisu? Vy jste a nejspíš jste také vždy byl odborníkem přes elektroniku, tak proč jste se rozhodl zrovna takto? Hodně rozhodla především má láska k dějepisu, když mne na gymplu v Novém Jičíně učil pan učitel Kramoliš, s nímž mě ty hodiny moc bavily. On byl sice velmi kontroverzní, takže ho lidi buď nemuseli, nebo ho milovali, já patřil do té druhé skupiny. Rozhodně svůj podíl sehrála i má rodina. Taťka měl velkou zálibu v československých bunkrech a druhé světové válce a rád koukal na všemožné dokumenty a historické filmy. Pamatuji si, že celé dětství jsem byl obklopen modely letadel, vojáčků a na Vánoce jsem vždy dostal nějakou knížku o historii. K učitelství jsem si dal ale jednu podmínku. Řekl jsem si, že pokud chci být učitelem, tak ta hodina musí bavit hlavně mě. Tzn., když odejdu z hodiny s pocitem, že mne nebavila, tak vím, že stála za h****. (smích) Vy jste před chvílí zmínil, že Vaším velkým vzorem byl Indiana Jones, který mimo jiné hodně cestoval, tak jako vy ještě před pandemií a zdravotními problémy. Kde jste prožil největší dobrodružství? To je dobré, že teď můžu vzpomínat, protože v roce 2020 bylo mým největším dobrodružstvím, když jsem vyšel na zahradu. (smích) Na první místo bych dal asi Írán, druhé místo určitě Čína. Protože když člověk navštíví nějakou zemi, tak se snaží chytit něčeho, co zná. Jenže ani v Íránu ani v Číně nebylo nic, co bych znal, nic, co bych už někdy zažil. Má manželka ale na Írán tak dobře nevzpomíná, protože žena 43

bohužel není v těchto zemích na stejné příčce jako muž. Samozřejmě musela nosit šátek, ale nepočítala s tím, že pokaždé, když nás například někdo osloví, tak dotyčný mluvil pouze se mnou, podal mi ruku a prohodil pár vět, a teprve poté si všiml, že tam mám i svou ženu. Ale jinak tohle byl opravdu úplně jiný svět, protože ti lidé díky tomu, že tam nejsou turisté, přátelští, nejsou vyčůraní, nechtějí vás ještě oškubat. Opačný pocit jsem měl například v Latinské Americe, nicméně ho mám, i když jsem v Praze. Na druhé místo bych dal rozhodně Čínu. Sice je to už dlouhá doba, de facto deset let, ale už tehdy mi to připadalo jako na jiné planetě. Vzpomínám si na jeden postřeh, který mne tehdy dostal. Často zde člověk mohl potkat staré lidi, kteří měli v rukou, už v té době, chytrý telefon. Přišlo mi to vážně vtipné, protože moje babička nemá chytrý telefon ani dnes. (smích) Jiná kapitola je to ale teď, co máme děti. Už to není takový extrém, ale pořád je v tom spousta dobrodružství. A možná by to do mne nikdo neřekl, ale zažít Disneyland a zábavní park Universal Studios v Orlandu na Floridě byla opravdu super zábava a velmi rád na to vzpomínám. Minimálně jak utratit obrovský balík peněz za tři dny. Pro představu- rodinné vstupné na dva dny do Disneylandu:

Ro dinné vstupné do Universal Studia na je den den:

Svět jste neprojížděl jen sám či s rodinou, ale hodně taky s kamarády. Když jste byli například v Jižní Americe, měli jste tu možnost se poznat i vyloženě s nějakými domorodými kmeny, které na vás hleděly jako na ufony? Ona ta dobrodružnost je velkou zásluhou mého kamaráda z novojičínského gymnázia Radovana Jansy, který to vždycky skvěle naplánoval. Ale přeci jen, že bychom se dostali přímo do nějakých džunglí, tak to ne. V Brazílii jsme absolvovali spíše jih, a poté ještě sever Argentiny, kde jsou planiny a člověk měl samozřejmě velkou možnost být v kontaktu s těmi místními. Problém byl, že jsme byli početnější skupina, takže když jsme se někam potřebovali dostat, museli jsme mít dva taxíky, kdežto v Íránu, Gruzii a Arménii jsme byli tři, a to nebyl problém jet autobusem, kdekoliv vystoupit a během chvíle vás někdo oslovil, jestli nechcete strávit tři dny s ním, že u něj můžete přespat, že zítra podniknete nějaký výlet. Takže tam jsme byli v kontaktu s místními téměř neustále. Kdežto když jsme chtěli zažít nějaké pořádně dobrodružství v Bolívii a v Chile, tak jsme si museli pronajmout džíp, a to nejlépe přes někoho, kdo se na to specialoval. Takže tam zas takový kontakt s domorodci nebo místními nebyl. V Latinské Americe je problém i jazyková bariéra. Španělština je tam 47

primární jazyk a člověk zjistí, že angličtinu opravdu ovládá málokdo. A snad jediné, co doteď umím, je “Me no habla español” a “Tres cervezas”. My jsme měli obrovské štěstí, že s námi byl můj kamarád Adam, který je vlastně téměř rodilý Ital a umí perfektně italsky, Španělština a italština jsou si velmi podobné. Ovšem kde jsem se zastyděl, byl Írán. Tam vzpomínám hlavně na jednoho pekaře z Hamadánu, který se nás po nějaké době, co jsme spolu strávili, zeptal, jestli se u nás na školách učí anglický jazyk, že naše angličtina je opravdu hrozná. (smích) Oni měli fakt krásný přízvuk a my takový ten východoevropský. Asi má poslední otázka, která bude velice jednoduchá. Kam byste se chtěl podívat, kde jste ještě nebyl? To myslím, že je opravdu velmi jednoduché. Byť těch míst je více, ale rozhodně by to byl Libanon. A proč zrovna Libanon? To není zrovna nějaká extra známá či turisticky vyhledávaná destinace. Historie? No, vlastně celý Blízký východ bych chtěl navštívit a Libanon mě fascinoval právě těmi památkami. Pokud by to šlo, tak bych chtěl navštívit i Izrael a Jordánsko. A když jsem v úvodu našeho rozhovoru začal s Indianou Jonesem, tak se k němu rád vrátím a zmíním skalní město Petra, které hrálo ústřední roli ve třetím díle a prostě to bych chtěl vidět. (smích) No a dále jihovýchodní Asie, kde jsem mimochodem minulý rok už měl být - Vietnam, Filipíny... Na třetím místě potom stoprocentně Afrika. Ta je pro mne úplně opomíjená, nikdy jsem tam nebyl, takže bych moc rád zkusil nějaké safari. A mimo jiné bych také rád navštívil pyramidy, ty jsem taky nikdy neviděl. Výborně, za mě je to vše, děkuji vám za Váš čas a přeji především brzké uzdravení a comeback na gypri! Oliver Hyvnar, SX

Co nového najdete ve ˇskolní knihovneˇ

Každý rok školní pokladna otevře svou náruč a vydá nemalou částku na nákup nových knih. A nových znamená nejen neohmataný hřbet a běloučké voňavé stránky, ale také prostor pro autory, kteří se nestihli nominovat do školních čítanek - neboť se často narodili dávno poté, co samotná čítanka vznikla. Neváhejte se nechat inspirovat a přijďte si něco “nového” vypůjčit - čas pandemie přímo vybízí k tomu nechat obrazovkou zmučené oči vydechnout a ponořit se do příběhů těch, kteří mohou volně cestovat, chodit, kam se jim zlíbí a prožívat život bez omezení...

Pěkné počteníčko!

ˇ Bocek ˇ Evzen

Aristokratka u královského dvora Zbrusu nové páté pokračování humoristického románu je přesně to, čím si člověk může zpříjemnit večer - nečekejte “velkou” literaturu, ale jadrný český humor a skutečně groteskní situace. V pátém díle se opět setkáváme s komtesou Marií, jejím hamižným otcem, hypochondrickým zahradníkem panem Spockem, legendární ořechovkou věčně opojenou paní Tichou a dalšími postavami rozběhnutého příběhu. Z Nizozemí přichází pozvánka na třídenní pobyt se slavnostní recepcí - jako poděkování za vrácení slavného obrazu Portrét služebné. Na zámku mu všichni říkají Bordel v kuchyni a začíná neskonale vtipný boj o to, kdo do Holandska pojede, co si vezme na sebe, o čem bude slavnostní projev a v neposlední řadě - jak to dopadne s Mariinými zásnubami s Maxem z hájovny? Pozn. Ve školní knihovně najdete celou sérii - počínaje Poslední aristokratkou přes další díly až k tomuto aktuálně poslednímu.

Margaret Atwoodová ˇ Svedectví Druhá kniha, kterou vám předhodíme, je opět pokračováním, a to slavného románu Příběh služebnice, kterému se pozornosti dostalo také díky skvělému seriálovému zpracování z dílny HBO. Děj je zasazen do dystopického světa, kde se pomalu přestávají rodit děti. Fiktivní americká společnost se problému ujme osobitě - plodné ženy jsou přidělovány do rodin, aby tam plnily funkci “děloh k pronajmutí”. Světu se “vrací biblický řád”, ženy se starají o domácnost, rodí či nerodí děti a nepřísluší jim protivit se vůli “silnějšího pohlaví”. My v druhém díle potkáváme June patnáct let poté, co zmizela na konci Příběhu služebnice, těhotná a pronásledovaná nepřáteli. Líčení praktik Gileádu, jak je nově uspořádaný svět nazván, ústy pokořených žen, vás nenechá knihu odložit…

ˇ ˇ Mirenka Cechová

Baletky Slavná česká představitelka tanečního a fyzického divadla vydává svou druhou knihu - osobní zpověď se vzpomínkami na dětství a mládí v baletní škole. Literatura na pomezí faktu, ale zpracována jazykem drsným, živým a syrovým. Sledujete, jak se dětství desetileté holčičky obaluje náplastí cynismu, přetvářkou nutnou k přežití na internátě mezi stejně starými a staršími konkurentkami. Autorka - hlavní hrdinka - prožívá dospívání v devadesátých letech a plave v prostředí drsné baletní drezury a pražských nočních klubů, kde se s kamarádkami snaží najít své místo v životě.

Leïla Slimani Laetitia Coryn Sex a lziˇ Tato kniha neotřele kombinuje téma postavení žen v současném Maroku s formou komiksu. Překrásné ilustrace dokumentují čtenáři atmosféru pro nás exotické země. Na stránkách potkáváte plejádu žen - mladých, starých, vdaných, svobodných - každá z nich vypráví svůj osobní příběh o intimním životě, o výchově a společnosti, které ji formovaly a často zdeformovaly. A nemluví se o dobách minulých, ale o tvrdé přítomnosti. Kulturní šok pro všechny emancipované Češky a Čechy… Mgr. Lenka Ocásková

SOUTĚŽ O

ˇ nejlepsí

HAIKU

V listopadových dnech, corona necorona, proběhla v online verzi soutěž mezi deseti básněmi haiku, které složili účastníci semináře SOUL - letošní maturanti. Hlasování se zúčastnilo krásných 151 respondentů, každý se dvěma hlasy. Asi nejlepší na celé soutěži je fakt, že všechna haiku našla své příznivce, ani jedno nezůstalo bez odezvy, bez preference. Jak všechno dopadlo?

Mgr. Lenka Ocásková

S počtem 53 hlasů zvítězila tato báseň. V anketě měla číslo 9. a jejím autorem je Martin Suchoň ze 4. B.

Východem slunce Smyčka se opakuje Západem končí

Druhé místo získala báseň s číslem 6. s 50 hlasy. Autorka Viktorie Maloušková je ze 4. A.

Další lok vína, Tvůj dech na jejím krku. Hustá tma venku.

A krásné třetí místo obsadilo haiku s číslem 5, autorka Veronika Lukášová, opět ze 4. A.

Já lapu zprudka. Po drahocenném dechu. Mám - li stále žít.

Haiku je druh japonské poezie, má pravidelnou strukturu a mělo by vyjadřovat jakýsi pocit, náladu okamžiku, často spojenou s nějakým časovým úsekem, částí dne či noci nebo ročním obdobím. Jsme hrdí na naše studenty, že si s exotickými verši poradili a zpříjemnili tak atmosféru podzimu spolužákům a učitelům. Na závěr přidáváme (pochopitelně s autorským souhlasem) také haiku našeho dočasně nedostupného kolegy Ondřeje Syrovátky, který aktuálně plní povinnosti místostarosty Nového Jičína. Že v něm ale dřímá i kus poetické duše je jasné z následující básně.

V čajovně Pět minut nad pisoárem A pořád teče Pu-erh je mocný

Mgr. Ondřej Syrovátka

bullied špička sedřené conversky venuše svlečena z kalu ruměnec na tváři kapka merlotu stéká do pukliny v trámu natržený ret hořkost jazyka úder zvracím krev na anglická slova která se rozletí ve větru přítmí zlomené žebro zkroucené tělo zbarvené grafitem zem hltá tužky jsme vězněni v čelistech chladu

krční páteř zablokována pár stupňů vteřin prosím jen nelež za mnou snad nás školník seškrábne z podlahy a vloží do krabičky od sirek k dalším zvráceným zbytkům

Jana Netušilová, Kt

Loutkárˇ nehynoucí agonie lipové údy bez pocitu bez vroucích dlaní tělo nepřežije nejdražší loutkaři… jsi tu? hluboké krůpěje z lůna růže slité v háv opony uzřely tolikrát divácké poklony tělo se svíjelo nezkrotné posuny noty všech ohybů brnkal jsi na struny

falešné slzy na mých tvářích radosti nebo smutku vpity do prachu na výpravě do nástěnných gobelínů loutkáři, nezahynu? smyčka kolem hrtanu spojuje lipové cáry se třpytem reflektorů na stinném pódiu loutkáři, přežiju?

Jana Netušilová, Kt

tejně jako většina obyčejných smrtelníků, i filmová studia hollywoodského formátu se v minulém roce potýkala s řadou problémů. S otázkou uzavřených kin a odložených premiér snímků, na něž mnozí z nás jistě dychtivě čekali, se spojily i nemalé trable v oblasti natáčení a produkce. A tak se stalo, že po dlouhých letech nabitých jedním kinematickým skvostem za druhým, přišla ze strany Marvel Studios nemile dlouhá odmlka.

taktéž pod pseudonymem Scarlet Witch, jsme mohli zachytit na konci Endgame v poněkud chaotickém rozpoložení, s její polovičkou Visionem už to je krapet horší. S ním se naposledy setkáváme během Infinity War, v srdceryvné scéně, kdy jej Thanos zanechává coby bezduché torzo; o to víc jsme proto překvapeni, když se na našich obrazovkách zjevuje živý a zdravý po boku své novopečené ženušky v černobílé atmosféře padesátých let.

Notoricky známým faktem je nicméně to, že křivka se vždy musí jednou zlomit, zákonitě se obrátit příznivým směrem a začít stoupat. Rok 2021 se proto rozhodl vyrovnat bilanci; vkročili jsme do něj s příslibem šesti seriálů a čtyř celovečerních filmů. Přísloví: ,,Kdo si počká, ten se dočká.” v tomto případě nabírá zcela nových rozměrů.

Ti, kterým se show příliš netrefila do vkusu, jí vyčítají především pomalý začátek; a první dvě epizody, oplývající humorem i scénářem klasických amerických sitcomů, jim slouží coby skvělý důkaz. Ovšem i ona pozvolnost v sobě nese jisté kouzlo; sledujeme zcela nestandardní příběh, imitující padesátá a šedesátá léta v duchu magického romantismu. Ten se ovšem postupně vyvíjí, eskaluje - a z nevinné komedie se stává něco, co nejsme schopni pojmenovat. Svět pozbývá monotónnosti, vítá barvy - a s nimi i hlavní hrdinové čelí novým éram a úskalím. Ona hra ztrácí svou zdánlivou nevinnost, vykládá pomyslné karty a zasévá semínko znepokojení.

Seriál WandaVision můžeme označit za jakéhosi průkopníka, první vlaštovku - představitele něčeho, s čím jsme ještě nikdy neměli tu čest. Devítidílná série s rozpočtem celovečerního filmu vycházející na zbrusu nové platformě Disney+, se navzdory dlouhé anticipaci setkala s poněkud vlažným přijetím. Představila nám dobře známou dvojici v trochu nestandardních poměrech. Zatímco Wandu Maximoff, známou

Je nám dovoleno opustit televizní obrazovku; nahlížíme na druhou stranu břehu. Poznáváme staré známé, jež vždy představovali pouze malé role na vedlejších kolejích. Darcy Lewis, někdejší asistentka Jane Foster, je nám představena coby úspěšná astrofyzička - a okamžitě se stává pomyslnou královnou šachovnice, když během pár minut zvládne to, na čem osazenstvo SWORDu neúspěšně pracovalo celé týdny. Společně s agentem Jimmym Woo dávají dohromady vskutku komické duo, s jehož postojem z naší divácké pozice silně sympatizujeme. A nesmíme zapomenout ani na kapitánku Monicu Rambeau, kterou jsme opustili jako malou dívenku. Ta nám ukazuje, že výchova ovlivněná Captain Marvel vzala za své. Jelikož bych nerada někomu zkazila divácký zážitek, rozhodla jsem se být zcela transparentní a vyhnout se spoilerům, proto se stále pohybuji v neurčitých vodách. Abych ovšem nastínila ono překlenutí mezi naivní komedií a něčím, co vlastně až tak zábavné není… Co dělat ve chvíli, kdy se dva členové Avengers (jeden silnější než zbytek týmu dohromady a druhý bezpečně mrtvý) stanou hlavními protagonisty retro sitcomu a zároveň 82

se pohřešuje město s několika tisíci obyvatel, jehož existenci někdo zdánlivě vymazal z mapy? A kdo za tím vším vlastně stojí? Odpovědi vám tvůrci, jak dobře víme, nedají hned - poskytují pouze malé indicie a střípky, které se zoufale snažíte dát dohromady, ale vždy získáte jen skládanku nejasných rozměrů. Čekáte na každou další epizodu s napětím; ale ta vás i přesto zanechá sedět s otevřenými ústy a husí kůží po celém těle. Vždy totiž přinese něco, co nečekáte. Psát recenzi v době, kdy jste sotva v půlce, je poměrně riskantní; nemyslím si ovšem, že by se můj postoj měl v budoucnosti nějak radikálně změnit. Když píši tyto řádky, manipulujeme s tím, že je všechno vlastně ještě mnohem temnější a děsivější, než se nám kdy zdálo - a pokud jsou ony domněnky pravdivé, tak se teprve máme na co těšit. Alice Holáňová, Ok

rvní díl seriálu Božena byl poprvé odvysílán 3. ledna roku 2021 na ČT1, měl být ale odvysílán už v roce 2020, kdy se slavilo dvousté výročí narození Boženy Němcové. Jedná se o čtyřdílný historický seriál České televize pojednávající o životě této spisovatelky, o níž se všichni učili ve školních lavicích. Božena Němcová to v době, kdy žila, neměla vůbec lehké. Měla až moc svobodnou mysl, nebyla jako ostatní ženy. Nechtěla dodržovat tehdejší „pravidla“, a to hlavně pravidla týkající se postavení žen ve společnosti. Také své děti vedla údajně tak, aby měly co největší svobodu. Někdo to může brát tak, že se o ně Božena nestarala. Je o ní známo, že měla nešťastné manželství s Josefem Němcem, kterého jí dohodili rodiče, což bylo na tehdejší dobu normální. V současnosti je Josef brán jako násilník, který Boženu týral, byl k ní zlý. S jistotou jsme ale schopni říct, že ji velmi miloval. Na seriálu je dobré, že Josefa seriál nepředstavuje ve špatném světle. Seriál poukazuje také na hříchy samotné Boženy, což se mnohým může zdát ale moc. Já mohu říct, že seriál obsahoval mnoho scén, které mě utvrdily v tom, že Božena rozhodně nebyla tak svatá, jak se o ní mluví ve škole. Je dobře, že v seriálu vyzdvihují i její

nedostatky, protože jak už to tak bývá, ve vztahu není nikdy špatný jen jeden, vždy v tom mají prsty oba. Někdy to bylo ale trochu přehnané, Božena se mi pak velmi znechutila. Co se týče vizuální stránky seriálu, mohu říct, že byl seriál natočen moc hezky. Musím vyzdvihnout intro, které se povedlo. Také herecké výkony hodnotím velmi kladně – Anna Kameníková hrála mladší Boženu, Aňa Geislerová starší. Musím říct, že díly s A. Kameníkovou byly o něco lepší, ale nepopírám, že A. Geislerová hrála také velmi dobře (ostatně jako vždy). Tento názor může být také způsoben tím, že ve starších letech Boženy nebyl její život tak „pikantní“. Manžela Boženy hrál Jan Hájek, kterému není co vytknout. Jeho herecký výkon v tomto seriálu byl úžasný, zahrál to moc dobře, až člověk Josefovi odpustil všechny hrozné činy, které provedl Boženě. Někdy jsem se ale Josefa bála, to ne, že ne. :D Seriál bych celkově hodnotila třemi a půl body z pěti, protože některé situace byly malinko přehnané. Také se nedá mluvit o stoprocentní historické přesnosti, tak už to ale s historickými seriály většinou bývá. Viol Staníková, 2.B 85

DESATERO

ˇ tvurcího o

PSANÍ

Během distanční výuky probíhá výuka v různých předmětech různě - v semináři Současná literatura nabrala částečně směr tvůrčích textů. Jejich výsledky často překvapily nejen učitele, ale i samotné autory - člověk často neví, co vše v něm dřímá. Jeden z kreativních úkolů zněl - do “receptu na dobré psaní” přidat za každou osobu jednu “přísadu”. A výsledek? Máte zde: 1. Sex appeal. V textu musí být něco vzrušujícího, co nás podprahově lechtá za krkem, co na nás hlasitě pokřikuje, co nás nutí závidět. 2. Je úplně normální, když to, co píšeme, pořád přepisujeme. Z chyb se učíme a dostáváme se blíže a blíže k ideálu. 3. Psaný text odkrývá z naši osobnosti více, než jsme si schopni připustit. Osobitost je však to, co próza vyžaduje. 4. Kritiku přijímejte s pokorou a vážně, především kritiku svých blízkých. Jestliže se dílo nelíbí těm, kteří vám rozumí, jak jej teprve pochopí ti, kteří ne? 5. Texty by měl ocenit hlavně sám autor. Ten ví, o čem daný verš či řádek pojednává a rozumí mu nejlépe. K čemu bude, že ho ocení ostatní, když samotný spisovatel ho považuje za brak? 6. Psaní nemá žádné hranice. Dává svobodu emocím. Jste smutní, není vám dobře, jste naštvaní, znechucení, veselí, šťastní, nebo klidně všechno dohromady? Napište to. Psaní je formou svěřování se sám sobě. 86

7. Ne vše musí na první pohled dávat každému smysl. Stejná věc může v očích dvou lidí vypadat úplně jinak. 8. Dobrá zpráva je, že vše, co se nám v životě přihodí (dobré nebo zlé), může být materiálem pro naše psaní. Žádná zkušenost nepřijde nazmar. 9. Ne každý řádek, ne každý odstavec a stejně tak ne každý text bude uspokojující. Kvalita a vaše spokojenost nebudou konzistentní. Je to jako horská dráha, před každým sjezdem nás čeká nezábavné drápání se na vrchol. Berte však na vědomí, že při pomalém stoupání se budete moci kochat, rychlá cesta dolů vám tento pohled neumožní. 10. Desátou ingrediencí je trocha negativní motivace; časové tísně, chcete-li. Dost často člověk vytváří ty nejlepší kousky právě pod tlakem vidiny blížícího se deadlinu. účastníci semináře Současná literatura, 4. ročník

Co je to sebeláska? Jak se naučit mít rád? Působí psychika na nemoci? Je meditace k něčemu? Jde o sebepřijetí toho, jací jsme, takže nejde jen o tělesnou podstatu, ale i tu mentální a duševní. Může se to zdát jako fraška nebo výmluva, ale ve skutečnosti je to podstatná část vnímání světa tím správným pozitivním směrem. Nalezení sebelásky je začátek k tomu být šťastný, všechno se totiž nejprve odvíjí od samého epicentra, tedy od nás samotných. Ne nadarmo se říká, že každý je svého štěstí strůjce. „Sebeláska je jedinou láskou na celý život.“ Oscar Wilde Nejdůležitější vztah je vztah sám k sobě. Nedokážeme přijmout lásku ostatních, když nebudeme milovat sami sebe. Díky tomu můžeme dopomoct i ke kvalitě jiných vztahů v našem životě. Kdo chce lásku přijímat, musí se naučit ji i dávat. Co jsi tedy udělal pro to, abys byl se sebou spokojený? Zlomová otázka. Čeká-li tě odpověď ‘‘nic‘‘, tak dlouhá cesta k tomu mít se rád je ještě před tebou. Není to totiž něco, co by se mohlo vytvořit ze dne na den. Jedna z hlavních chyb je srovnávání se s ostatními. Každý z nás je jedinečný, srovnávat se s někým jiným je nesmyslné. Místo toho se můžeme snažit být lepší verze sebe sama – snažit se zlepšovat v tom, co máme rádi, být vyrovnanější a snažit se najít ve všem i to dobré. Tím budete působit příjemně i na své okolí a lidé se s vámi budou cítit dobře. Není nic špatného na tom, mít se rád, říct si před zrcadlem, že ti to dnes sluší, umět se pochválit a neposlouchat při tom vnitřní hlas, který vám neustále říká, co jste mohli udělat lépe.

Sebeláska

Nejde jen o tu vizuální stánku, je důležité se i cítit duševně dobře. Také to znamená mít respekt sám k sobě, znát svoji hodnotu, umět říkat ne, když to tak cítíš, starat se převážně o své potřeby a nemít na prvním místě nikoho jiného než sebe. Tohle může znít trochu sobecky, ale je to důležitý fakt. K rozvoji vlastních pocitů, myšlenek, nebo i k jejich uklidnění a kontrole může posloužit meditace. Hlavními body u meditace bez záměru jsou klid, vyhovující poloha, dále je potřeba mít zavřené oči, dýchat zhluboka a poslední, nejtěžší bod, je soustředit se na svůj vlastní dech. Když se přistihnete, že se začínáte zabývat nějakou myšlenkou či pocitem, opět se začněte soustředit na dýchání. Tímhle se naučíte kontrolovat svou mysl, udržet pozornost. Na internetu je spoustu tipů a videí s touto tématikou, a můžeme díky nim na chvíli zapomenout na povinnosti a uklidnit se. Zdravá duše, zdravé tělo. Psychosomatika se zabývá člověkem jako celkem, a špatná psychika může vyvolávat nemoci jako třeba žaludeční vředy, kolitidu, migrénu, ekzémy, poruchy funkcí štítné žlázy, a další. Je potřeba se tedy na psychiku zaměřit a nesoustředit se na lidi nebo situace, které jí zrovna nepomáhají. Lidé, kteří mají potřebu nenávidět a urážet ostatní, mají obvykle sami nějaký problém a snaží se, aby se ostatní cítili také špatně. Je lepší se nad tím povznést a říct si, že zdravý člověk nemá potřebu šířit nenávist. V poslední řadě je důležité si uvědomit, že nikdo není dokonalý, každý má své chyby a je už na něm, jestli je schopný je přijmout nebo se za ně nenávidět kvůli společnosti, kterou jsme si my lidi vytvořili… Natálie Trýbová, 1.A

MLUVME SPOLU

Komunikace přes sociální sítě není v dnešní době ničím jiným než běžnou každodenní činností. Lidé si vzájemně píší zprávy a vyměňují příspěvky všude možně, dokonce i tam, kde by to mnozí z vás nečekali. Není se čemu divit, je to rychlejší, lze tak dokonale vyplnit každou volnou vteřinu našeho drahocenného času a je to také ta nejlepší forma prokrastinace. I když… Je tohle vůbec prokrastinace v tom pravém slova smyslu? Vždyť konec konců jen vedu konverzaci se svými blízkými. Jaký je vlastně rozdíl mezi komunikací z očí do očí a komunikací přes sociální sítě? Nedivila bych se, kdyby se mezi vámi našli takoví, kteří již nedokáží zpozorovat nic, čím by se tyto dvě formy odlišovaly. Psaní zpráv se v současné době stalo pravděpodobně dokonce tou běžnější variantou, protože setkání více než dvou osob z důvodu koronaviru není povoleno. Já bych se ovšem od období pandemie chtěla na chvilku oprostit a zamyslet se obecně nad tím, jak zmíněná forma komunikace neprospívá, či naopak prospívá, životům nás všech. V poslední době jsem si při četbě různých young adult knih začala 94

všímat skutečnosti, že čím dál tím větší množství hlavních postav má problémy s hovory z očí do očí, ba i s vystupováním na veřejnosti, které s tím, podle mého osobního názoru, dost úzce souvisí. Řešením v příbězích bývá zpravidla uzavření se do sebe, nebo právě dopisování, protože se ukázalo, že psát na displeji nebo na papíře je pro hrdiny mnohem snazší cestou, jak se vyslovit. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že dusit emoce v sobě je možná to nejhorší, co může člověk udělat. Pokud si procházíme těžším životním obdobím, což se v pubertě odehrává poměrně často, měli bychom o svých problémech mluvit, ať už s rodinou, kamarády nebo třeba i někým, kdo se na tyto věci specializuje. A tak přicházíme k jádru tohoto článku - znamená promluvit si skutečně totéž jako napsat si? Já se domnívám, že mezi těmito dvěma pojmy existuje celá škála rozdílů. Kupříkladu, kolikrát jste v online prostředí na otázku „Jak se máš?“ odpověděli „Fajn.”, i když jste se právě cítili, jako by vám někdo prostřelil hlavu kulkou. Ze své vlastní zkušenosti musím říci, že lhaní a zamlčení pravdy je v online komunikaci mnohem běžnější, než v komunikaci mluvené. Pokud totiž daného člověka opravdu dobře znáte, většinou mu jste schopni poznat na očích, co

právě prožívá, aniž byste se museli zeptat. To jde ovšem přes textovky opravdu těžko, a pokud vám při čtení této věty na mysli vyvstanul videohovor, musím vás zklamat, ale i kamery často dost zkreslují realitu. Dalším problémem je již výše zmiňovaný výstup na veřejnosti. Samozřejmě jsem si vědoma toho, že existují lidé, pro něž se jedná o náročný počin od narození a věčně obtížným zůstane, ale nyní mám na mysli spíše ty z vás, kteří se ho vědomě straníte a nahrazujete jej právě chatováním a vystupováním v online prostředí. Připadá mi, že spousta lidí, jejichž obličej znají ve virtuálním světě stovky uživatelů, jsou v reálu spíše šedými myškami, co sedí sami u stolu v jídelně a bez doprovodu odcházejí domů. Nechápejte mě špatně, najít si vlastní online komunitu je skvělé a rozhodně tisíckrát lepší, než zůstávat osamotě, ale nejsem si tak úplně jistá, že vám u ústních maturit, při náhodném oslovení na ulici nebo klidně i při postavení se za vašeho nejlepšího přítele bude stačit vytáhnout telefon a pustit jedno z vašich nejpovedenějších videí. Pointou tohoto textu tak zůstává přesně to, co se nachází v jeho názvu.

Mluvme spolu! 96

Neztrácejme vinou r ychlého rozvoje technologií možnost cítit přítomnost blízkého člověka a promluvit si z očí do očí. Protože ať už se v budoucnu stane cokoliv, nemělo by to úplně smazat význam a sílu mluveného rozhovoru. Jana Netušilová, Kt

ONA A ON

neb

V této zbrusu nové rubrice bychom rádi oslovovali “párečky” z Gypri, aby nám na zadané téma napsali vtipný miniscénář. Jeho účelem je jediné - vykouzlit vám úsměv na tváři. Podívejte se, jak se nelehkého úkolu zhostila první GypriRomeoaJulie. Dostali aktuální téma: Rande místo (online) školy a rozhodli se ho publikovat pod pseudonymem. Hezkou zábavu!

MINISCÉNÁŘE NA ZAKÁZKU

Rande místo ˇ (online) Skoly Zapálený student Vendelín po nabitém dni čeká u výdejního okénka předražené kavárny na svou ošklivou přítelkyni Slavěnu. Vendelín (dále jen V): Ahoj, co si dáš? Slavěna (dále jen S): Dneska mám hlad jak celá somálská vesnice, tak doufám, že ti dal tatínek kapesné. V (v duchu): Kruci, dneska to bude drahé… V: Pro tebe všechno, lásko. Copak by sis přála? S: Dneska jsem měla fakt náročný den, musela jsem kvůli webináři z češtiny vstát už v deset. Myslím, že si zasloužím aspoň čtyři větrníky. V: Zajisté, lásko. Já si vezmu jenom ristretto, dala by sis k těm dobrůtkám taky něco na pití? S: Když už tam stojíš, tak mi vezmi kafe. Ale ať ho udělají pořádné, prosimtě, ta čeština mě fakt zmohla. Vendelín se snaží ze všech sil vyřídit Slavěninu složitou objednávku. Slavěna zatím přemítá, jak by jí dnes mohl Vendelín ještě posloužit. V: Tady máš, dobrou chuť, miláčku. S (s plnou pusou): Hele, já za minutu píšu z matiky, že mi to napíšeš na jedna? Stejně teď nemáš co dělat. V: A na co tam píšete, broučku? S: Nevím, vezmi si ten mobil. Slavěna Vendelínovi podává svůj mobilní telefon a doufá, že Vendelín není na matiku tak blbý, jak vypadá. 100

101

V: Tady máš, zlato. Jednička. S: No a když už jsme u toho, tak ti večer pošlu pár úkolů. Mám něco důležitého a ty se budeš stejně nudit. V: Samozřejmě, pošli mi to všechno. S: Tak já už poběžím (pozn. nepoběží, není kupodivu sportovní typ), Začínám mít hlad a doma na mě čeká vepřo knedlo z oběda. V: A pusu na rozloučenou mi nedáš? S: Radši ne, mám asi koronu, zatím čau. Slavěna zanechala posmutnělého Vendelína svému osudu a doufá, že vepřo knedlo ještě nevystydlo. Zamilovaný Vendelín má mnohem vážnější obavy, doufá, že Slavěnina mírně řečeno nadváha u ní nezhorší průběh korony.

Slavěna a Vendelín, 3.B

102

103

ˇ Helcino

cestovatelské okénko ANEB LEDNOVÁ TOUR DE PRAHA

104

Ty šťastnější z nás čekává na podzim posledního ročníku gymnázia exkurze do Prahy. Ti nešťastnější si ji musí udělat sami. A to zejména, když je týden před prezentací do angličtiny o dojmech z Prahy, kterou má vaše kamarádka. Lístky na vlak stíháte zakoupit i pár hodin před odjezdem, zkontrolujte jen aktuální spoje dopravců. Do batůžku pěkně čajík s medem, rukavice, nesmeky a jedem, panstvo. Za časů ušatých čepic a zavřených škol bývaly náramné zimy a obráceně. Co tedy dělat? Píše se 12. leden 2021, doba, kdy všechna naše předsevzetí již vyhasla, jen duch cestování v nás stále hoří. Prázdné kupé vlaku, dokonalý playlist, na kterém makáte už od začátku jarní karantény, a čistá rouška. Smích vás však přejde, když si za Pardubicemi všimnete ladovského panoramatu za okny. Nebuďte babky vševědky a radši sledujte předpověď počasí. Por favor. Lopatu či boby si totiž ani v Praze nekoupíte a myšlence nesmeků jste se zasmáli. Uvidíme, kdo se bude smát v kopci na Letné.

Nevadí. V pasážích u Václaváku vítr nefouká, vločky nepadají. Hned z Koňského trhu pohodlně zaplujte do pasáže Lucerny, tam je další Václav s koněm i káva to go. Z Vodičkovy ulice následuje pasáž Světozor a její barevná vitráž české Tesly, průchod do Františkánské zahrady, kde se čas jakoby zastavil. V létě ráj pro čas s knihou, v zimě zima.

Hlava Franze Kafky Diskokoule ve tvaru hlavy spisovate le zařazeného na seznam jednoho z autorů 100 nejdůležitějších knih 20. století? To chcete. O pár kroků dál, u Národní Třídy, má tento velikán svou vlastní mechanickou sochu, jejíž jednotlivá patra se dají do pohybu každou půl hodinu. Vždy od celé do čtvrt a od půl do třičtvrtě. Každou hodinu. Rozumíme si.

ˇ Petrín

Od Národní třídy přes Národní divadlo až po národní Malou Stranu. Zde, prosím, vytáhněte své nesmeky. Nebo si připlaťte za lanovku, ale to je pro bačkory. Kdo se bojí, nesmí do kopce. Podél Hladové zdi se po čase vyšplháte Začaly vám mrznout prsty až na úroveň strahovských kolejí na nohou již u fotky s koněm? a české Eiffelovky - tedy Petřínu.

ˇ Pasáze

105

Pokud si dostatečně fandíte, že něco v té chumelenici uvidíte, vydejte se směr památník Panny Marie z Exilu. Otevře se před vámi překrásný výhled na Pražský Hrad. Anebo taky ne, pokud je úterý 12. ledna 2021.

má totiž karanténu, její zavřené úzké mříže vás na ni nechají jen koukat a ronit slzy. Zato barevná omítka zdi Maltézské zahrady oslavující jednoho ze čtyř liverpoolských brouků jede nonstop. Kdysi šlo o unikát, na zeď se psávaly milostné básně, dnes je vystřídalo barevné graffiti, díky kterému toto místo svítí barvami, i když je Praha bílá.

Je jako Strasbourg, jehož domy nejsou hrázděné. Nový Svět. Tichá, malebná ulička nad Pražským hradem, ke kterému po chvilce toulání stejně sejdete. V době, kdy turismus ve městě leží ladem, dávejte si obzvlášť pozor na strážníky ve vozech státní policie. Když jsem viděla policejní auto letět bokem v zatáčce před Hradem, nejdřív se mi sevřel žaludek. Ale když to řidič ještě párkrát zopakoval, došlo mi, že jde jen o zpestření služby lehkým driftováním. A kdo by nechtěl driftovat před Pražským hradem, že jo.

Láska prochází ˇ zaludkem

Nový Svetˇ

Jste zpátky na pravém břehu Vltavy a docela vám vyhládlo, hádám. Podělím se s vámi o své oblíbené tipy na jídlo, neostýchejte se a žhavte Google mapy. Take away záležitosti mají dnes samozřejmě přednost, ale začneme zlehka. Síť indických self-service restaurací Dhaba Beas mě už pár let drží naživu při mých pražských výletech. Je to indické, je to vegetariánské, v bříšku Na Karlův most trefíme všichni jako v pokojíčku. Zabloudíteuž skoro po slepu, otázka je, jestli li na Vinohrady, doporučuji Paprika je místo chceme po cestě ještě odbočit Papriku. k Lennonově zdi na jižní, nebo falafelu, hummusu, shakshuky k nejužší uličce města na severní a podobného blízkovýchodního straně. Věřte, nevěřte, vyhrává nebe. Nají se tu masožravci Lennonka. Ona kouzelná ulička i vegani a zaručuji, že budete řízená semaforem - je tak úzká, že s prvním i posledním soustem se dva protijdoucí lidé nevyhnou - brečet blahem. Z kaváren bych 106

107

vyzdvihla prvorepublikové Café Louvre a kubistické Grand Café Orient, ale to až za pár týdnů. Teď si, prosím, užijme prázdné Prahy, jejích čarovných uliček, zasněžených výhledů a svačin na koleni. Helena Hrubá, Ok

108

109

JAK PŘIPRAVIT VEČEŘI CHUDÉHO STUDENTA S

ČISTÝM SVĚDOMÍM

Omeleta, vaječina, chleba ve vajíčku - pro ty pokročilejší… tato jídla zná moc dobře každý hladový student, který vytvoří lepší sloučeninu spíše v laboratoři než v kuchyni. Pokud máte vajíčka, máte vyhráno. Kolik z vás ale někdy přemýšlelo, kde má tato populární přísada původ, než jste rozklepli vejce na pánvičku i se zbytky skořápky? Na otázku existují hned tři odpovědi, pokud si nechováte slepice doma na zahradě, ale kupujete vejce v klasickém obchodě. První možnost je, že nosnice vašich vajec jsou chovány ve volném výběhu. To je pro ně nejšťastnější varianta, protože si vesele běhají v hale nebo výběhu a mají prostor na projev svého přirozeného chování. Druhá možnost jsou chovy slepic na podestýlce. Tady už mají komfortu trochu méně, ale pořád se mohou v rámci možností pohybovat. Třetí možností jsou klecové chovy. Předpokládám, že tento pojem už každý s aspoň malým všeobecným přehledem slyšel. Pro slepice je to teror. Živoří v naprosto nemyslitelných podmínkách, na ploše menší, než strana papíru A4, namačkané jedna na druhé a pokryté vlastními výkaly. Běžný den pro ně neexistuje, vše nahrazuje umělé osvětlení, které zajišťuje vyšší produktivitu nosnic a o nějakých přirozených pudech nebo projevech se zde vůbec nedá mluvit. To všechno jen proto, abychom my měli o pár korun levnější a každý den ve velkém množství dostupná vejce. Naštěstí se v současné společnosti začínají témata týrání a prakticky zneužívání zvířat kvůli masu a vejcím čím dál více řešit. Pokud sledujete pravidelně sociální sítě a média na internetu, mohli jste si v minulém roce kromě pandemie koronaviru všimnout i toho, že několik lidí vyrazilo proti klecovým chovům protestovat do ulic. 110

111

112

Někteří demonstranti se dokonce zavírali na několik hodin do klecí, aby ukázali utrpení zvířat. Protesty nakonec byly vyslyšeny a v září 2020 byly zakázány klecové chovy na území ČR od roku 2027. No a co teď? Jak s těmito informacemi naložit a jak poznat, která vejce jsou z jakého chovu? Je to jednoduché, stačí se podívat na vejce, případně obal. Každé vejce na sobě má napsaný kód. Když zjistíte, co jednotlivá čísla znamenají, víte vše potřebné. První číslo z tohoto kódu je vždy číslo 0 - 3. Tato čísla určují již zmiňovaný způsob chovu.

1 - chov ve volném výběhu 2 - chov v halách 3 - klecový chov 0 - chov v ekologickém zemědělství Dále kód obsahuje zkratku země původu - u nás tam tedy většinou najdeme CZ (popř. PL, SK...). A nejlepší nakonec - každý kód je zakončen čtyřčíslím, podle kterého se dá najít přímo konkrétní chov. Můžete tak vystalkovat vaše vajíčko až k jeho úplnému původu. Stačí zadat toto čtyřčíslí do vyhledávače na www.mtd-ustrasice.cz/vyhledavani. Jsem si jistá, že kdo hledá, najde stránek s možností vyhledání i více. A aby to bylo ještě víc ”eko-bio-friendly”, tak zde zmíním další dvě důležité věci.Nejdříve informace, kterou by měla znát každá rodina, ve které se recykluje (doufám, že takových je na gypri co nejvíc) - obaly od vajec nepatří do kontejneru s tříděným papírem, jak si spousta lidí myslí. Ano, jsou z papíru, to máte pravdu. Ale z takového, který byl recyklovaný už tolikrát, že to znovu prostě nejde. Proto jej budete muset hodit do směsného odpadu, ale aspoň s vědomím, že za svůj život byl využit na maximum.

113

A pokud přemýšlíte, jak byste mohli být ekologicky úplně nejvzornější, tak vřele doporučuji zkusit kupovat vajíčka, maso a jiné produkty z BIOfarem. Nejen, že tím podpoříte majitele, kteří si asi momentálně neprochází nejlepším obdobím, hlavně za pár korun navíc budete mít kvalitní potraviny a čisté svědomí. Ale pozor! Než se vrhnete do vykupování všech BIOfarem široko daleko, je dobré si ověřit informace. Občas se totiž může stát, že nabízené zboží není tak BIO a nezávadné, jak se tváří. Proto je dobré udělat si nějaký research o dané farmě, najít si informace a v krajním případě je velmi dobrým pomocníkem již zmiňované značení - podle něj spolehlivě poznáte, odkud vejce na váš pocházejí. Veronika Chuchmová, Kt

114

115

116

ZDROJE

117

Šéfredaktor: Oliver Hyvnar | Zástupce šéfredaktora: Klára Stružová | Redaktoři: Adéla Vlašicová, Helena Hrubá, Veronika Chuchmová, Adam Heimerle, Klára Stružová, Viola Staníková, Jana Netušilová, Jakub Vlček, Alice Holáňová, Natálie Trýbová, Irena Smolíková, Kristýna Sosíková, Oliver Hyvnar | Korektura: Michaela Kolářová, Mgr. Lenka Ocásková | Fotografie: Martina Gajdušková, Veronika Chuchmová | Grafické zpracování: Alice Holáňová | Spolupracují: Mgr. Lenka Ocásková, Mgr. Ondřej Syrovátky, Mgr. Petr. Caloň 118

119

120