Mighty Freezine 02/2011 by Mighty Sounds

02/2011

HELL! Já sem Vikk a.k.a. Kvikk, jihočeská spojka z českobudějovickýho Mighty Baru Velbloud. A proč píšu úvodník? Protože jsem se prostě vecpal a navíc to prej nikoho beztak nebaví! Stejně jako dvorního Mighty astrologa přestalo bavit číst ve hvězdách a servírovat nám horoskopy (Nechyběj vám? Mně teda jo...). První měsíc novýho roku je za náma a já tak nějak cejtim potřebu se s váma o něco podělit... Ty jo...všimli jste si, jak ten poslední Freezine krásně voněl? Ne? Já jo. Miluju vůni čerstvejch tiskovin. Některý časáky smrděj. Lednovej Freezine mi ale fakt voněl. Změnila se snad tiskárna, papír nebo barvy? Nebo to byla Mighty Girl Beego, kdo omámil moje čichový senzory? Těžko říct. Možná to bylo znamení nověpříchozího roku a předzvěst, že bude celej voňavej! A to by asi stačilo k mojí nasální fixaci... Tak co, přestali jste kouřit, chodit do mekáče, ládovat se po nočních návratech domů rovnou z otevřený ledničky? Já ne. Jsem furt stejnej. Ani tenhle novej rok to nezměnil. A jsem za to vlastně rád. Novoroční předsevzetí jsou jen takový berličky, myslim, že bysme se všichni měli snažit bejt lepší a lepší každej den, po celej rok. Nemít se rád jen na Vánoce, nedávat svejm holkám a mámám kytku jen k narozeninám a svátku. Měli bysme uklízet hovna po svejch psech (nebo po sobě samejch, když na to dojde...), třídit odpad a slušně pozdravit, když někam vlezem. Hladomor v Africe ani kácení deštnejch pralesů tim nezastavíme, ale bude nám líp, když se na sebe ráno podíváme do zrcadla (výjimkou budou rána po Mighty Sounds, Mighty Jäger Nights a podobnejch, tam ten pohled do zrcadla nebude NIKDY příjemnej) a o to, si myslim, právě jde. Co jsem to chtěl říct? Ehm.. jo a ještě jedna věc mi tak nějak leží v žaludku. Zdá se mi, že zase začíná bejt cool fetovat. Jasně... Sex, drogy, rock’n’roll! Ale vocaď pocaď. Sám nejsem straight edge, nikdy jsem nebyl a (pravděpodobně) nikdy nebudu. Spíš naopak, heh. Ale nezapomínám na jednu věc - je ok se s démonama kamarádit, ale neni dobrý se jima nechat ovládnout. Howgh. Jo a taky mám rád Islám. Mír, lásku a korálky vám všem! Reverend Vikk

KRLEESH

os aires All roads lead to buen

Na redakčních radách Mighty Freezinu se často dějí věci, které se vymykají běžnému chápání, a tak se ani nikdo nepozastavil nad ideou rozšířit jeho stránky o cestopisný seriál. Vzhledem k tomu však, že nejdelší výlet, který kdokoliv z redakce v poslední době absolvoval, byla exkurze do budějovického pivovaru, padla volba na starého psa Krleeshe. Přece jenom se chystám o něco dál a na delší dobu.

Není úplně jednoduché hodit svůj dosavadní život za hlavu, zvlášť když ho člověk už řadu let tráví s kapelou na nekonečných přejezdech z koncertu na koncert. Pravidelná víkendová nálož hraní však dlouhodobě může zavánět stereotypem, na který je změna prostředí ideálním lékem. Ať už zafunguje jako zdroj inspirace nebo naopak šoková terapie. A jak už to tak bývá, za každým mužským rozhodnutím hledej ženu.

Zpočátku nejasný plán dlouhodobějšího pobytu začal během posledních měsíců nabírat nebezpečně ostré obrysy a člověk se ani nenadál, že už má sbaleno, zaplaceno cestovní pojištění, je očkován proti všem možným a nemožným nemocem a v mailu mu netrpělivě leží elektronické letenka s destinací Buenos Aires. Předodjezdová příprava se neobešla bez nezbytné dávky stresujících situací na úřadech a obohatila můj slovník o kouzelná slůvka typu superlegalizace a apostila. Ověření kopie rodného listu nebo výpisu z trestního rejstříku pro použití v zahraničí se pak může změnit v celodenní bojovou hru kombinovanou s orientačním během po detašovaných pracovištích několika různých ministerstev. S blížícím se odjezdem zároveň přímo úměrně narůstá nervozita z toho, že moje středoškolská španělština, přestože zakončená maturitou, nebude mít v Argentině valný ohlas. Však také na specifika buenosaireského dialektu často nelichotivě poukazují mnohá videa na youtube, jež se poslední dobou stávají mým studijním materiálem. Jsem však pln odhodlání úskalí tzv. „porteňo“ zdolat. Na těchto stránkách se tak

v příštích měsících dočtete nejen o nástrahách života v Jižní Americe, ale především o kulturním životě v Buenos Aires. A těšit se můžete i na bohatou fotodokumentaci. Malým paradoxem je, že první koncert, na který se s mou drahou polovičkou chystáme, jsou slovenští Ilegality, kteří na své jihoamerické tour přilétají ve stejný den jako my. Svět je proste děsně malej. Hasta luego, Krleesh

]

naškrábal Tchichiman

Zander Schloss & Sean Wheelers Zander Schloss. Zkuste si to opakovat třeba třikrát po sobě, je to docela legrační jméno. Ani ten chlápek nepůsobí bůhvíjak sympatickým dojmem. Tak trochu vágus ve zváleným obleku. Jeho parťák už zvládnul v baru propít všechny prachy a zbejvá mu tak na jedno kolo štěstí v ruletě.

Tihle dva by nejspíš ukradli koně, bejt starej dobrej divokej západ, a jeli by do dalšího města, kde jim ještě nalejou. Nevim proč, ale vidět show Throw Rag nebo jejich klipy, evokuje mi to Las Vegas a tu poušť, co je kolem. Spíš mi to teda připomíná Las Vegas ve dne. Tohle je totiž taková parta lůzrů, že si je rozhodně nepředstavuju, jak vyhrávaj jeden dolar za druhym nebo jsou uznávaná kapela na pódiu jednoho z kasín. Circle Jerks rozjížděli mejdany o dekádu dřív a dotáhli to na vansky s vlastním designem. Sakra miluju tyhle kapely, který byly naprosto zásadní, ale jen pro pár stovek lidí. Kdyby Keitha Moona nesejmul jeden kulturista tenktrát z pódia, mohl zpívat v Black Flag. Anebo jim to pěkně podělat a tisíce chlápků by mělo o jednu kérku míň. První otázka bývá zpravidla stejná. Něco jako jestli se můžete představit. No ale když jste duo a parťáci, můžete každej představit svýho kumpána? Zander: Takže přátelé z Prahy, dovolte mi, abych vám představil neuvěřitelného krasavce Seana Wheelera! Sean: Já bych rád představil svýho parťáka Zandera Schlosse. Měl dost času na to stát se slavným. Asi tak čtvrt století hrál v Circle Jerks, nahrál spoustu desek, taky byl na turné s Joe Strummerem... Jo taky hrál v The Weirdos, v Die Hunns atd atd. Je to Kevin The Nerd z filmu Repo Man a taky hrál v Straight to Hell, kde ještě hráli Pogues a Joe Strummer. No je to prostě úžasnej chlápek a můj dobrej kámoš! Četl jsem si o vás v materiálech, co mi poslal váš label, a taky jsem něco hledal na internetu. Všechno mi na vás přišlo děsně zajímavý, zvlášť pro někoho z východní Evropy jako jsem já. Zandere, jaký to bylo potkat se s Joe Strummerem? Zander: Jo tak Joea jsem prvně potkal v Londýně, když jsem pracoval na soundtracku k Sid & Nancy. Já jsem měl hotovej song „Pray for Rain“ a Joe přines písničku „Love Kills“. Bylo to takový krátký setkání, byli jsme v tý době oba dost zaneprázdněný hudbou k filmu. Ale ten samej režisér, co natočil Sid & Nancy, krátce nato začal dělat film Straigh to Hell. Je to natáčený v poušti Almeria na jihu Španělska a já jsem v tom filmu hrál. Moje role byl bezdomovec, kterej prodává hotdogy a jmenuje se Karl the Wiener man. Napsali jsme tam spolu song o párcích, kečupu a salse, to bylo super! Potřetí jsme se potkali na konci osmdesátejch let v Nicaragui, zuřila tam zrovna občanská válka. Natáčel se film Walker. Měli jsme tenkrát s Joem stejnou vášeň pro latino hudbu a snažili jsme se vstřebat všechny okolní vlivy. Často jsme se jen tak procházeli s kytarou a kazeťákem. Když jsem se pak vrátil do států a začal zase jezdit s Circle Jerks, po nějakým čase mi volal Joe. Říkal, že jede natáčet hudbu právě pro film Walker a konkrétně do San Franciska. Pamatuju si zcela jasně, jak mi říkal, ať si vezmu svojí španělku a přijdu za ním do studia. Samotný nahrávání bylo prostě úžasný, a dodnes považuju to, co se tam tenkrát natočilo, za to nejlepší, co jsem kdy nahrál. Joe mi pak nabídnul, abych byl jeho doprovodnej kytarista na koncertech, a taky jsme pokračovali v natáčení soundtracků pod „značkou“ the Latino Rockabilly War. Takhle jsme to táhli pár let a musim říct, že to byl pozoruhodnej člověk a přítel. Přijal mě jako člena rodiny

a bral mě jako rovnocennýho muzikanta jak ve studiu, tak na pódiu. Taky jsem se od něj naučil poslouchat lidi, byl to opravdovej gentleman a byla to čest s ním pracovat. Seane, jaký to bylo, když Throw Rag hráli s Willie Nelsonem? Sean: Dělali jsme mu s Throw Rag předkapelu v hollywoodský Roxy v roce 1996. Ještě tam taky hráli Supersuckers. No a bylo to skvělý, hlavně protože v tý době už jsem hrál patnáct let v různejch kapelách a tohle bylo poprvý, co jsem se nestyděl pozvat mámu na koncert. Willie byl hrozně milej a máma nás spolu vyfotila, pak šla ještě na další jeho koncert a nechala tu fotku podepsat. Já mám strašně fajn mámu! Jak byste pojmenovali hudbu, kterou skládáte? Hudbu starý Ameriky nebo prostě Country? Kdy jste v sobě našli toho kovboje, kterýho prej v sobě nosí každej chlap? Jakej máte oblíbenej western? Zander: Jak to pojmenovat? Asi Zander a Sean music. Přinesli jsme si do tohohle projektu všechny svoje hudební inspirace a snažíme se o maximálně upřímnej projev. Nebyli už lidi klamaný dost? Myslim, že zvlášť v těchhle těžkejch časech lidi chtěj něco opravdovýho, autentickýho. Rudy Fernandez, můj kámoš, to pojmenoval jako West Coast Roots music a já si myslím, že jsme takoví malí, tak trochu vyměklí kovbojové. Strašně rádi bysme byli zločincema, co se hned po činu ženou dolů na jih k mexický hranici, ale místo koltů máme kytary. Moje oblíbený westerny jsou Tenkrát na západě a Divoká Banda od Sama Perpinhama. A od country zpátky k punk rocku. Co pro vás znamená punk rock dnes? Vnímáte změnu ve „scéně“ dnes a tenkrát, když jste byli kluci s čírem? Sean: V roce 81 mi bylo 15 a punk rock pro mě znamenal všechno. Doslova! Bylo to nebezpečný a bylo to bláznivý. Lidi mě nenáviděli pro moji image, dneska je to mnohem jednodušší. Punkovej duch mám v sobě pořád a to zatraceně silnej. Svět je divný místo a stejně dnes jako tenkrát kapely hrály o politice, hlásaly pravdu, říkaly věci, co si nepřečteš v novinách, další kapely zpívaly o tom, jak se na všechno vysrat a pořádně se vožrat. Zničte svět a podobně... Já mám asi rád obě tyhle poselství. Myslim si, že lidi by si měli pomáhat, brát se trochu míň vážně. Možná je pro mě pozdě, ale snažím se žít teď správně, to je můj punk rock. Dost bláznivý co? Zander: No punk rock pro mě dneska znamená hlavně to, že už jsem po koncertě unavenější. Letos je můj pětadvacátý rok služby v punk rocku. To je čtvrt století! Myslim si, že když jsem s punk rockem začínal, bylo to o individualitě každýho, dneska je spíš pop kultura a taky trochu nuda. Ale sakra, to zní, jak když už jsem zahořklej dědek! Sice jsem trochu votrhanej, ale furt mi to dost sluší a jsem děsně chytrej! Myslim, že Circle Jerks nikdo nikdy nemusel přemlouvat na pořádnou párty! Zandere pamatuješ si nějakou opravdu divokou pitku nebo ráno poté? Zander: No musim říct, že po těch letech už mi mozek nefunguje tak, jak by měl, a stejně jako dřív. Pár lidí říká, že jsem mentálně zaostalej. No to asi uvidíš sám, až přijedu a po koncertě v šatně se tě budu ptát, kdo jsem, co tam dělám anebo co ty děláš u mě v obýváku.

Seane, když jsem na netu koukal na vaše video „She don´t want to“, hrajete v něm v takovým poloprázdným báru a ke všemu to tam ani nikoho nezajímá! Je to pokaždý tak špatný, když máte koncert? Sean: Hráli jsme s Throw Rag pro hodně lidí a taky pro pár. Když jsme jeli Warped Tour, tak jsem u oběda poslouchal mladý kluky, jak si povídaj o plánech na dalších pět let. Jak by se mohli vrátit do školy, kdyby kariéra nevyšla apod. No, já žádný plány neměl a teď na nás furt občas přijde pět lidí. Ale tuhle hudbu děláme a budem dělat dál, protože jí milujeme. Poslední otázka je o Las Vegas. Jezdíte tam rádi? Broukáte si a bubnujete do volantu „Viva Las Vegas“ když tam míříte? Nebo tam nejezdíte a to město nesnášíte? Ale jestli jo, kolik jste tam kdo nejvíc prohráli za jednu noc? Zander: Já to město moc nemusim, takže jsem tam nic neprohrál. Sean: Já to město miluju! Ale je to zároveň i dost divný a nešťastný místo, pro strávení pohodovýho víkendu. Dneska už to neberu tak vážně, koukám na lidi, co se tam trápí se svojí smůlou, užívám si levný pití. No ale dřív jsem tam byl schopnej nechat všechny svoje peníze, a ne jednou! A to je vážně hroznej pocit. Možná jsem měl jít radši na koncert Toma Jonese, na večeři a válet se k bazénu. Sean a Zander přijedou 21. února do Roxy v rámci free mondays, takže se můžete přijít podívat zadarmo a koupit jim drink. Ještě se mezi ně vetřou Rat City Riot, tou dobou taky na turné, s novou posilou Kevinem Grosmanem z Bonecrusher. Tohle by mohl bejt slibnej večírek, ne?

]

kapely Je možná poměrně neobvyklé, že se k nám dostanou dvě “velký a hlavní” do, světe z ciziny na exkluzivní koncert a to ještě ne do matičky stověžaté, ale několik div se, provinčního Brna! Celé to vzniklo v kanclu PHR a stačilo pouhých no. Kdo měsíců práce, hektolitry kafe, tuny mailů a telefonátů a je vymalová The chce vidět holandský streetpunkery Antidote a londýnský punk as fuck Restarts, kterým budou dělat support žižkovští bodlinatí punkýši Demarche línej a prachatičtí experimentálně hardcorepunkoví Ucházím, zvedne svůj Koncert zadek a v sobotu 12. února 2011 vyrazí do brněnského klubu Yacht. žvásty, je benefiční (sic!) a je věnován nevládce Nesehnutí. Všechny bulvární v tomhle které směřují k světlým zítřkům v krajině betonové šedi, si přečtěte vytuněným rozhovoru. (Ptal se Pavel, překládal Radim)

Čau Kierane, není to trochu šméčko říkat si „hackney punx“ když ty jsi z Kanady, Robin z Holandska a Bram z Belgie? Jasně, že je. Podvádíme, lžeme a krademe – jsme lidský punkáči pocházející ze všech koutů planety! Žádná loajalita nebo kulturní příslušnost k žádnému národu nebo zemi. Osquatujme svět, do hajzlu s národní pýchou! Je pravda, že se kapela jmenuje po vládním pracovním programu v UK? Jo, to je samozřejmě pravda. Když jsme zakládali kapelu v roce 1995, byli jsme všichni na podpoře a divoce jsme se bránili, abychom byli zařazeni do „restartovacích kurzů“, kde by nás učili, jak být poslušný a perspektivní zaměstnanec a jak se „znovu nastartovat“ a dostat se zpátky do PRÁCE. Jak jednou výmluvně řekli Extreme Noise Terror: „Do prdele

Band site: www.antidote.nl www.restarts.co.uk

s vašimi RESTARTY – my pro VÁS kurva MAKAT nebudem!“ Proč jsi odešel z Varukers, když album „Murder“, které jsi s nimi nahrál, byla jejich nejlepší deska všech dob? Byl jsem bez okolků vyhozenej, protože jsem odmítl šňupat kokain z čerstvě oholených půlek najatýho thajskýho „ženomuže“ (v originále „lady boy“ – označení pro transexuála, který má mužské i ženské pohlavní znaky – pozn. aut.) na jednom z Ratových „šampaňských originálních večírků“. Měl jsem pocit, že to odporovalo punk-rockové etice, kterou Varukers hlásali do světa. V současné době jsem v právním sporu s Ratem kvůli porušení smlouvy poté, co jsem mu koupil pintu černorybízového shandy a on pak odmítl zaplatit další rundu. Tento soudní spor se vleče už víc než deset let kvůli tomu, že Rat absolutně odmítá zaplatit svůj díl a koupit mně pintu za £3.42. Když Restarts začínali, jezdili jste ne dodávkou, ale klasickým londýnským taxíkem, kde chudák skončil? Jo, tyhle taxíky z Hackney jsou vyrobený tak, aby vydržely – jeli jsme v něm až do Polska a zpátky a ačkoli tlumiče nebyly tak úplně připravený na děravý polský silnice, nakonec to nějak přežily. Reakce, se kterýma jsme se setkávali na německých dálnicích, byly úžasný, lidi troubili, rodinky mávaly – byli jsme jako nějaká pitomá waltdisneyovská atrakce na kolech! Měl jsem toho taxíka docela dost let, ale nakonec jsem se ho zbavil, protože vlastnit auto se rovná nekonečným výdajům. Dal jsem ho svýmu kámošovi a myslím, že umřel na okraji dálnice někde v západní Anglii. to nám, nudným Jaký to vlastně je žít v Londýně, resp. v Hackney, popiš prosím! m, středoevropanů policajtů a zoufale Život ve východním Londýně je hlavně drahý, špinavý, plný pulzující se mu nedostává slunečního svitu. Kromě toho ale měl vždycky Londýn přitahuje alternativní scénu, kde se objevovalo množství subkultur. z nejvíc kosmovelký množství lidí z celý planety, což způsobuje, že má jednu Restarts, protože politních punkových scén v Evropě. To se strašně hodilo taky m, který jsme tam spoustu svých kontaktů v cizině jsme získali díky punkáčů ý ujít více než dvě potkali. Nejlepší na Londýně je přemíra hospod. Je nemožn punkrockery žíznivý pro …takže hospodu I NEVIDĚL byste že ulice bez toho, hospoda, která to je ráj. To taky znamená, že tam vždycky bude nějaká sešlá a nechá nás tam bude potřebovat zákazníky a otevře svý dveře punkáčům pořádat koncerty!

]

nebo naopak nejšpinavější Zdar Barte, myslíš si, že Amsterdam je nejzábavnější město Evropy? Hm…můžu říct oboje? Můžeš tam dělat spoustu věcí, ale je tam taky spousta špíny. Můžeš popsat vaše rodinný vztahy v kapele? Nějakou zkrácenou a zjednodušenou formou… Jeaques a Joris byli spolu na střední, já jsem byl ve třídě s Jorisovým bráchou a tak jsme se potkali. Bart je můj brácha a Huib je prostě Huib. Vím, že nejprodávanějším pivem na světě je holandskej Heineken. Pil jsi někdy licenční Heineken z ČR nebo Polska? Ne, ještě ne – koupíš mně jeden? Když jste zakládali kapelu, jaký jste měli sny a plány? A není ostatně nuda všechny si splnit? Chtěli jsme jezdit s kapelou a vydat opravdovej vinyl. Takže jo, to se nám povedlo, ale pořád ještě zbývá spousta věcí. Například jsme nikdy nebyli v Japonsku nebo Jižní

Americe dokonce ani ve Skandinávii. Jsou Antidote turistická kapela? Na tour vyspáváte kocovinu nebo běháte s foťákama po městě? Když někam jedeme, tak rádi něco uvidíme, ale někdy není prostě čas – a někdy se taky potýkáme s kocovinou, to je pravda. Když jsme byli na turné v Petrohradě, byli jsme na okružní jízdě po městě, ale já jsem při ní usnul…

]

OLL CANON, DROGY A ROCK'N'R

Ing. Hromek, to je postava, o které se na těchto stránkách zmiňujeme v pravidelných intervalech. Navíc vám věštil z hvězd budoucnost, než se teď v posledku odmlčel. A vy si jistě říkáte: kdopak je ten záhadný muž? Víme, že fotí některé z fotek, co tu vidíme, víme, že má věštecké schopnosti, ale co se skrývá v jeho duši? Cítili jsme, že vám ho musíme trochu poodhalit. A krom toho, autorem výstavy fotek z Mighty Sounds, která je zrovinka teď k vidění v Mighty Baru Velbloud v Českých Budějovicích, není nikdo jiný než právě Hromek. Tvoje shození dreadů se pro mnohé stalo událostí konce roku 2010. Proč jsi tak učinil? Veškerou komplikovanou argumentaci většinou shrnuji do konstatování, že už mě to prostě sralo. Změna je to samozřejmě podstatná - klobouček, co mi byl dříve malý, je mi teď velký, a jedno zadané děvče mi nabídlo vztah, ale to byla asi spíš legrace. Co jsi nejvíc? Fotograf? Muzikant? Ajťák? Tak to bych taky rád věděl, ale muzikant už prakticky vůbec a k tomu ajťákovi, to bych asi nekomentoval. No a fotograf? To tady u nás o sobě může tvrdit hodně málo lidí... Kdy ses rozhodl, že budeš fotit? Dobrá otázka, fakt nevím, ale bavilo mě to už od chvíle, kdy mi táta koupil první Prakticu. Po gymplu jsem toho ale na pár let nechal, což mě zpětně docela mrzí, už proto, že nemám tím pádem to období řádně zdokumentované. No a kloudně se tomu snažím věnovat poslední dva až tři roky. Co fotíš nejradši? Pokusit se cokoliv vyfotit kvalitně je výzva, beru to jako náhradu za nějakou fotoškolu. Ale nejlepší je asi vyrazit někam sám se stativem a širokoúhlým objektivem. Tak třeba noční město, periferie, marný souboj industriální a jiné architektury s přírodou a časem, má to v sobě nostalgii i napětí, je to krásné a mám to rád. A taky mě moc baví fotit u filmu, staví to před člověka úplně jiné výzvy, je tam sranda a catering. V Mighty baru Velbloud v Budějovicích je teď k vidění tvoje výstava fotek. Jak vznikla? Výstava vznikla za záhadných okolností, ale minimálně jsou v tom namočení Marcel (grafický velmistr Mighty Sounds a Freezinu, pozn. red.) a Vikk (provozovatel Mighty Baru Velbloud a autor úvodníku v tomto čísle, pozn. red). Co se festivalových fotografií týče, ty vznikaly na posledních čtyřech Mighty Sounds, vždycky především v intervalu, kdy jsme s Johnnym přestali šikanovat lidi na guestlistu, až do chvíle, kdy mě společenské povinnosti donutily uložit aparát do bezpečí produkce. Chci prostě naznačit, že tenhle festival klade do cesty člověku usilujícímu o kvalitní fotoreport celou řadu překážek - ať už se jedná o free-pivko, toxické karbanátky nebo krásné děvče... Trochu jsou to výmluvy a trochu je to život.

Jak dlouho tam budou tvoje fotky viset? Doufám, že to Kuba přijede strhnout až potom, co opustím po vernisáži Velbloud. Jak vypadá podle tebe photosession snů? To je taková, po které zkejsnu nad fotkami do tří do rána a mám z nich radost. A je to ještě lepší, když mám možnost dělat na tom s lidmi, které mám rád. A když neprší a nepere moc slunce. A když je super lokace. A když jsou za to peníze. A dobrá postprodukce. Krása. Co má mít dobrá fotka? Může mít cokoliv, ale musí v tobě vzbudit emoce, zanechat nějaký pocit, chceš si jí dát na stěnu. Pak je to super. Jakého fotografa obdivuješ nebo máš rád? V tomhle jsem totální burák, ale třeba práce Sergeje Prokudina-Gorského, co v letech 1909-1912 dokumentoval na velký formát a v barvě(!) carské Rusko, je takřka neuvěřitelná... Jaký foťák používáš a jaký bys chtěl používat? Jestli míříš k věčné debatě Canon vs. Nikon, tak ta je dnes už naprosto bezpředmětná, řekl bych, já osobně mám Canon 7D, když bude dost kšeftů, tak časem přikoupím nějaký slušný full-frame přístroj. Ale je to hodně i o objektivech a dalším vybavení. Který ročník Mighty Sounds sis užil nejvíc a proč? Užil jsem si všechny, tedy asi krom ročníku 2008, kdy jsem nic netuše zbaštil poněkud silné ganja-karbanátky, což brutálně narušilo můj vyladěný festivalový biorytmus. Poslední dobou sice už podobně velké festivaly moc nevyhledávám, ale Mighty - to je osud! Proč hraješ zrovna na trubku? Úplná náhoda, měli tenkrát v lidušce zrovna nedostatek trumpetistů a já měl rovné tesáky. Ale popravdě už zas tak moc nehraju. V jakých kapelách jsi hrál? 2v1, Vertigo, Drunken boomerang, Discoballs. Nebýt ale toho, že mě Krleesh kdysi (v době, kdy jsem na hraní víceméně kašlal) vytáhl na jednu mikulášskou party a donutil si s sebou vzít trubku, nikde bych nikdy nehrál... To jsou věci, co? Jo a jeden koncert jsem odehrál s Tour de bars. Co je pro tebe největší rock´n´roll? Krom pondělního rána na Mighty? Kdo ví, asi vzít batoh a vyrazit na čundr, v lese je dobře. No a na závěr… kdy začneš zase psát horoskopy? Až se stanu oficiálním členem české astrologické společnosti, bez patřičného certifikátu je svévolné sestavování horoskopu trestným činem. Ale již tento měsíc by měla být žádost kladně vyřízena. [Hromkův photowork k vidění na zewl.com] Ptala se Marquet

]

W E P R O U D LY P R E S E N T

CZ support: GREEN MONSTER

22. 2. 2011

18.00

ROCK CAFE

www.rockcafe.cz

Vstupenky za 270,- + poplatky v předprodeji v Rock Café a síti Ticketstream, 330,- v místě/Tickets 270,- + charges-presale in Rock Café & on www.ticketstream.cz, 330,- at doors. Na realizaci projektu „Rock Café - multikulturní výchovné” v roce 2011 poskytlo hl. město Praha účelovou dotaci ve výši 7,3 mil. Kč.

www.myspace.com/aspconcerts

Elvis Jackson je na pódiu jedna z nejdivočejších part, který k nám vozej kvalitní zboží. Tím zbožím myslíme hudbu. U nich se v posledních letech jedná především o skvělý melodický punk rock, který dříve střídalo houpavé ska a reggae. Na poslední desce trošku přitvrdili, ale sluší jim to ještě víc. Není divu, neboť bubeník i kytarysta jsou původním povoláním metalisté. Jaký byl váš hudební vývoj? Bylo na začátku ska nebo punk rock? Hrajeme od roku 1998 a na začátku jsme hráli každý v jiných kapelách. Někdo hrál ska, někdo punk, někdo metal. Takže tyhle vlivy a pak to, že jsme to byli prostě my. Bylo nám to celkem jedno. ptal Nechtěli jsme to příliš hrotit. Takže jsme prostě hráli, jezdili a vys Kuba e dávali alba. Každý album bylo trošku jiný a poslední ak – Against The Greavity je hodně rockový.

s Club, Prah

15. 03. Cros

. Fléda, Brno

zeň | 17. 03

Lampou, Pl 16. 03. Pod

Přijde mi, že postupem času docela přitvrzujete. Můžeme v budoucnu očekávat vice metalu? Jsme čtyři různý lidi s individuálním vkusem, takže těžko říct, jak a kam nás to v budoucnu zanese. Dokud budeme moct hrát, co chcem, tak budeme poslouchat hlavně svoje srdce. Vaše hudba je dost rozmanitá. Kdo vás nejvíce formoval? Existuje hodně kapel, na kterých se shodnem všichni. Například Bad Brains, Dag Nasty, Slayer, Sublime, Rancid, Megadeth, 7 Seconds, No Means No, Dayglo Abortions nebo The Mighty Mighty Bosstones. Máte nějaký peprný zážitky z tour? Uf... těch je hodně. Nevim, kde začít. Během prvních deseti let jsme strávili pět let cestováním. Dala by se o tom napsat kniha. První delší tour jsme měli dvacet osm koncertů během třiceti dnů. Bylo to hlavně po squatech, takže mazec. Za celou dobu jsme se koupali jen čtyřikrát, takže si dokážeš představit ten smrad v dodávce! Kde máte největší základnu mimo Slovinsko? Ani nevím. Hrajem rádi všude. Samozřejmě preferujeme místa, kde už jsme hráli, a lidi znaj naše písničky. Hodně rádi máme Českou republiku, ale víc hrajeme ve Švýcarsku, Německu, Rakousku a v jižních částech Evropy. Energie v klubu se sto lidma bejvá někdy mnohem větší než na festival s tisícem návštěvníků. Takže rozhodně máme raději kluby. Co si myslíte o Laibach? Laibach jsou kromě Slavka Avsenika (krále polky) jednou z největších exportních komodit na Slovinsku. Podařilo se jim pohrát si s provokativníma tématama v pravej čas. Měli to dobře vymyšlený a hlavně vše dělali na profesionální úrovni. Co se ti vybaví, když slyšíš Česká republika? Nádherný města a architektura. A fůra festivalů – Mighty Sounds, Trutnov, Přeštěnice, Rock for People... A taky skvělý holky a pivo! Pamatuješ si vaše vystoupení na Mighty Sounds v roce 2009? Vybaví se ti něco pozitivního? Vím, že jste museli několikrát přerušit vystoupení kvůli průtrži. Bylo to podruhý, co jsme hráli na tomhle fesťáku. A pokaždý pršelo. Ale přiznávám, že jsme si to vždycky moc užili. Lidi reagovali úžasně a organizace byla i přes nepřízeň počasí na profi úrovni. Doufám, že ten fesťák vydrží, protože by se mohl stát největším svýho druhu v týhle části Evropy. Doufám, že si tam ještě někdy zahrajeme. A snad budou trošku sušší podmínky. Díky za rozhovor. Chtěl bys něco vzkázat na závěr? Přijďte na koncerty. Bude to jízda! Na zdraví! AAAHOJ! Elvis Jackson vás milujou!

]

CMY

Je to už skoro dva roky, co jsme hráli na Mighty Sounds, a jsem poctěn tím, že moje boty jsou stále plný mighty bahna a moje hlava je plná vzpomínek, což je asi to podstatnější. Do areálu jsme se dostali po dlouhých čtyřech hodinách řízení z Vídně. Vzal jsem s sebou kamaráda z Mexika, který byl u mě na letních prázdninách a s ním začal i neuvěřitelnej bordel. Ptáte se proč? Je to velmi jednoduchý, dotáhnul totiž několik flašek kvalitní, pravé mexické tequily. Hráli jsme v sobotu, extrémně pršelo a my jsme měli to štěstí, že ten den hrál i náš favorit Far From Finished (Všichni v The Eccos je milujeme). Informovali jsme se kde, kdy a na jakém pódiu hrajeme a ihned jsme se vydali pro pivka. Skoro by se dalo říci, že jsme tím bahnem museli proplavat, ale dali jsme to. Cestou za chlastem jsme rozdávali naše první Ep (Beauty fools). Hned, jak jsme si dali první pivko, tak jsme já a můj kámoš Nacho vyrazili napříč festivalovým areálem a ocitli jsme se před hlavním pódiem. Přišla k nám nějaká holka a zeptala se, kdo jsme a proč vypadáme jako bychom byli z nějaké kapely. O sekundu později už se mě ta holka pokoušela políbit (haha), ale když jsem jí odmítnul, sebrala mého kámoše, odtáhla ho někam pryč, a jak se zdá, tak se neměli vůbec špatně. Po jejich setkání a několika panácích zelený jsme se šli

mrknout na Far From Finished. Cestou jsme potkali našeho fotografa a kompletně celý vystoupení jsme si užili hned pod pódiem. Hudba byla bouřlivá a hlasitá, boty jsme měli mokrý a plný bahna, ale rozhodně nám to nemohlo zkazit zábavu. V půl desátý přišel čas na naše vystoupení. Rozehřáli jsme se, nažhavili nástroje a ocitli se na pódiu plný energie na hraní pro české publikum a překvapivě i pro velké množství Rakušanů. Na začátku vystoupení nikdo moc netancoval, tak jsme požádali lidi, aby šli blíž. Jeden chlápek na nás zařval, že na to máme zapomenout, protože kotel je plnej bahna, ale po několika písničkách už to nikdo neřešil. Dokonce si pamatuju jednoho borce, co skočil asi čtyřikrát po sobě ksichtem rovnou do bahna. V polovině koncertu jsem začal lít čistou tequilu přímo do úst lidem v první řadě. Bylo to fakt naprosto šílené. Vzpomínám si, že bahno, které lítalo po tunách z moshpitu, jsem měl rozplizlé po celém ksichtě. Když jsme skončili vystoupení, lidi si ještě vyžádali přídavek, tak jsme s radostí zahráli ještě další tři písničky. Po koncertě jsme se zasekli na čytři hodiny v bahně a nakonec se vydali na hotel. A to už je příběh, který vážně nechci vyprávět (hahaha), zkrátka to bylo hodně dobrý, takže jenom zapojte svoji fantazii a dojde vám to. Za The Eccos mohu říct, že jsme si to užili, děkujeme moc, těšíme se, až si zase u vás zahrajeme!

]

ds... Zpěvák Miguel vypráví o Mighty Soun

Mighty Girl February

Stephanie van der Strumpf Photo: Vojta Florian

STEPHANIE VAN DER STRUMPF PHOTO BY VOJTA FLORIAN

ZÓNA A

Všetko najlepšije! (EMI) Zóna A vydala svou poslední řadovou desku už před takřka sedmi lety, což je hodně dlouhá doba. Aby se tohle období dalo přežít, vychází už druhá kompilace jejich písní. Tou první bylo CD „Klenoty a odpadky“ z roku 2007 složené z demáčů a rarit porevoluční éry kapely, ohraničené působením zakládajícího kytaristy Leďa, který ze skupiny odešel v roce 2002. Tou druhou je tato horká novinka a první oficiální best of kompilace „Všetko nejlepšie!“. Celé CD je řešené v duchu oslavy 27 let existence kapely, takže playlist čítá 27 písní a booklet obsahuje 27 fotografií, chronologicky seřazených od vzniku až po současnost. Kromě výběru největších hitů mezi skladbami najdete i tři novinky. Ty se dle mého povedly a označil bych je za klasicky „Zóňácké“, ať už jde o rychlejší pecku Ja takýmto veciam neverím, kterou napsal současný kytarista Revo, o pomalejší Ja som ťa ľúbil, u které si nejde nevzpomenout na jednu z prvních písní kapely Dievča zo Šanghaja, nebo parádní vypalovačku Ja pijem pivo! Sečteno, podtrženo, jestli jste poztráceli, nebo doškrábali všechny řadovky, hned si „Všetko nejlepšie!“ sežeňte, Zóna A je totiž opravdová punková klasika, která nesmí chybět na žádným mejdanu! Kapitán K. 8/10

Evil Conduct

Rule o.k. (Randale records) Těsně před koncem kalendářního roku 2010 hodila do placu svou novou desku holandská Oi banda Evil Conduct. A nutno říct, že dílko se opravdu povedlo. Evil Conduct to hrnou už nějaký ten pátek v melodické skinheadské muzice a to je přesně to, co se od nich i tentokrát očekávalo. Nebojte se, žádné velké změny se nekonají, jen je to všechno snad ještě melodičtější a hitovější než dřív. Ze songů na vás, i přes neoddiskutovatelný fakt, že kapela je z Holandska, dýchne atmosféra pubů a starého Englandu, a vám se chce spolu s kapelou halekat jejich streetové hymny. Jednou z těch největších pecek je určitě úvodní “Skinhead ‘til I die”, jejíž poselství je zřejmé a dále bych vyzvednul jednu již dříve zveřejněnou a zde jen mírně upravenou singlovku “Home sweet home”, u které mi při poslechu skoro i slza ukápne. A takhle bych mohl pokračovat. Ač album nijak nepřekvapí a na první poslech vám třeba mohou songy splývat, zapůsobilo na mě tak silně, že jsem si po několikátém poslechu běžel k holiči oholit hlavu... Myslím, že pánové by byli spokojeni. Radek 8/10

Social Distortion

Hard Times and Nursery Rhymes (2011, Epitaph Records) Mám krásný hřejivý pocit z vlastnictví nové desky Social D. Čekání se opravdu vyplatilo! Alespoň mně a nám všem holkám. Mike Ness je stále uhrančivý a působí na mě trochu smutnějším dojmem než obvykle. Není tolik naléhavý. Co chtěl říct, už možná řekl a teď se jen baví. Anebo trápí, nebo je to všechno úplně jinak. Pořád bude hodně lidí a kapel mluvit o věcech, jako je politika levice, pití piva anebo zvednutá pravice. Ale tam v Kalifornii, kde žije Mike, je svět pořád ještě v pořádku a nejdůležitější zůstávají ženy, láska anebo večerní projížďka na harleji. Vše stylově zabalené, krásně podané a skvěle zahrané. Joe Strummer už nežije, Johny Cash je mrtvej, tak ať žije Mike Ness! P.s.: Koupil jsem si to celé za 17 Euro jako dvojvinyl s cédé, rozevíracím obalem a oboustranným plakátem. Jestli se vám to vyplatí stáhnout odněkud někam do telefonu, tak si to pěkně užijte... Tchichiman 10/10

Saint Alvia

Between The Lines (2008, Stomp Reocrds) Máme před sebou skutečnou lahůdku, která odkazuje na The Clash v každém coulu. Ale mně to fakt nevadí, protože jim to kurva věřim. Stejně jako The Clash mají i Saint Alvia dva zpěváky. Jeden zní jako Mick Jones a ten druhý… ne, ten druhý nezní jako Joe Strummer, ale spíš jako Stza Crack z Leftöver Crack, když mu dojde crack a spíš si zahulí a dá si Budvárek (toto není skrytá reklama na Budvar!). Album je poskládaný z hitovek jako kráva. Dojemné melodie, pestré aranže postavené na dvou kytarách a klávesy v pozadí. Sem tam se zakřičí, sem tam je to spíš o hodných klucích… ANO! To vše známe od Clash. Kdybyste London Calling rozložili nějakym přístrojem doktora z Návratu do budoucnosti a poslali o 30 let dopředu a tam ho znovu poskládali, máte album Between The Lines od Saint Alvia. Bejt rok 2008, kdy tohle album vyšlo, je to pro mě album roku. Takhle je to pro mě objev minulýho roku a jedno z nejlepších alb konce minulý dekády. Škoda, že všechnu smetanu slízli Gaslight Antheme, protože tohle je z podobnýho vrhu a mně přijde, že je to ještě o kousek čistokrevnější. Pokud vám v životě něco schází, mohli by to být Saint Alvia. Zkuste je! Kubaak 10/10

David Rudeboy, Pilsen trojans crew Ze zmrzlého Finska přijede v únoru kapelka The Valkyrians. Tato smečka kombinující britský 2tone a jamajské ska či rocksteady zahraje v České republice po více než třech letech. Přijít se řádně rozhýbat v rytmu klasického ska můžete 25.2. do Plzně Pod Lampu a 26.2. do Prahy na Sedmičku! V následujícím rozhovoru představí kapelu klávesák a dj Mr. Moonhead. Ten bude mimochodem hlavní hvězdou Warm Up párty, která proběhne 24.2. v plzeňském baru Sally Brown. Jak je možné, že parta z mrazivého Finska hraje hudbu z rozpálené Jamajky? Myslím, že je to nějakej druh úniku. Zimy ve Finsku jsou chladný a tmavý, takže potřebujeme teplou a lehkou hudbu, abychom se dostali z depresí. Taky tady není moc co dělat. Po práci máme spoustu času na hraní a poslouchání muziky. Začali jsme hrát ska a reggae kolem roku 2002. Původně jsme se sešli kvůli narozeninový párty, kde jsme hráli převzaté písně převážně 2-Tone kapel: Specials, Madness, The Beat, Selecters ... Lidem se naše show líbila a chtěli po nás další vystoupení. Po chvíli jsme se rozhodli dělat vlastní hudbu. Teď jsme tu 8 let, máme dvě desky a jsme šťastní!

Z vaší hudby je cítit vliv britského 2tone a jamajského ska a rocksteady. Kdo je vaší největší hudební inspirací a vzorem? Jsme staří punk-rockeři, takže myslím, že to všechno začalo s The Clash ... ale největší inspirací byli rozhodně The Specials. Oni jsou důvodem, proč jsme začali hrát tenhle druh hudby. Milujeme starej svět. Máme rádi starý starý r´n´b, soul, funk, surf, a samozřejmě staré reggae, rocksteady a ska. Naše vlivy se mění ze dne na den, dnes chceme hrát některý hladký a teplý rocksteady rytmy, zítra vás nakopneme s některýma skinhead reggae songama. Nemáme přímo vzory. Setkali jsme se spoustou nových kapel, které se nám líbí, například Aggrolites z USA a Upsessions z Holandska. Ty jsou pro nás velkou inspirací. S jakým úspěchem se setkaly vaše desky ve Finsku a v Evropě? Máte nějaké zpětné vazby od hudebníků, jejichž hudba vás inspirovala? Bylo to překvapivě velmi dobrý. Poslední čtyři roky hodně cestujeme, po Finsku a v Evropě jsme prodali velký množství nahrávek, což je super. Musím říct, že máme velký štěstí. Je to pro nás velmi dobrá jízda. Udělali jsme si spoustu dobrých přátel, z hudebníků a milovníků této hudby po celé Evropě. Jak vypadá finská ska scéna? Můžeš doporučit nějaké dobré kapely? Ska scéna je zde velmi malá. Existuje tu jen velmi málo kapel, které stojí za zmínku. Naši přátelé z The Capital Beat jsou ve Finsku poměrně známí. Máme stejnou nahrávací společnost a hrajeme velmi často spolu. Dále jsou aktivní The Master Blaster, kteří byli v poslední době na turné s Pauline Black z The Selecter. Existuje několik kapel, které zpívají ve finském jazyce: Voimaryhmä a Tirehtöörit. A to je asi tak všechno. Ska hudba je ve Finsku velmi okrajová záležitost. Lidé tu jedou více do metalu a podobnýho druhu hovna. Severské země jsou známé svou velkou koncentrací nácků. Jak to vypadá s náckama ve vašem regionu? Jaký máš názor na apolitické skinheads, kteří poslouchají RAC a paktují se s náckama? Ve Finsku je velmi malá komunita antifašistických skinheads. Obvykle skinheadi, kteří přicházejí na naše koncerty jsou buď SHARP´s nebo jen tradicionálové. Snažíme se držet politiku z naší hudby, ale my jsme 100% antifašisté. Já osobně nechápu ty skinheady, kteří říkají, že jsou apolitický, ale stále poslouchají RAC a stýkají se s náckama. Myslím, že to jsou kecy. Nevěřím v podobnej united. Já jsem původně ze Španělska a moje rodina kvůli fašismu velmi trpí. Pro tento druh hlouposti mám nulovou toleranci! Jinak větší problémy s náckama nemáme. My se je snažíme prostě ignorovat a udržovat skinheadskou scénu multikulturní a bez předsudků. Naštěstí se náckům reggae nelíbí! Těšíte se na návrat do České republiky po více než třech letech? ANO! Hráli jsme v České republice jen dvakrát, ale byli jsme několikrát ve vaší zemi jako cestovatelé a turisté. Milujeme vaše pivo, vaše bary, vaše lidi a vaší kulturu. Doufáme, že najdeme nové kamarády a budeme se s vámi skvěle bavit, kluci a holky! Uvidíme se v únoru!

]

CMY

podle Jestli existuje nějaká část Británie, o které zaručeně neplatí klišé o dešti žijícím pobřeží. pravidel Michala Davida, mlze a prodavačích smažené pizzy, je to její jižní Domov Hotknives. Jejich sladké melodie i synťáky se letos vrátí i na Mighty Sounds.

Text: Campo (The Chancers)

Brighton dal muzice spoustu kapel nejrůznějších žánrů. Jsou odtamtud třeba Levellers a svoje proslavené taneční parties tu pořádá Fatboy Slim. A taky tu vznikla kapela, která svými popovými melodiemi umí roztancovat, rozplakat i rozesmát i ty nejtvrdší kluky a holky. Dneska jsou The Hotknives sice žijící legenda třetí vlny ska, ale i ti nejoddanější fanoušci, jako je Honza Kříž, který u nás uspořádal spoustu jejich koncertů, mohli právem pochybovat, zda ještě dokážou po všech těch otřesech, kterými si prošli, něco kloudného nahrát. Na jejich novou desku se totiž čekalo deset let a mnozí na ně prostě už zapomněli. Výmluvný je pohled na internet, kde krom Myspace o Hotknives nefunguje pořádně žádná stránka. A to pro skupinu, která je na scéně 29 let, není zrovna lichotka. Navíc během nahrávací pauzy prošli docela razantní proměnou, během které přišli mimo jiné i o svůj dlouholetý hlas a z části i o rukopis, který jí poskytoval zpěvák Mick Clare. Nazvat po desetileté pauze desku About Time je vtipná sebereflexe. Hotknives se na ní rozhodli letos ukázat, že kouzlo jejich hudby za ty téměř tři dekády nezmize-

lo. Naživo vás o tom zkusí přesvědčit i na letošním ročníku Mighty Sounds.

Na vrchol Zbraně, které používají, se za dobu jejich existence moc nezměnily. Ve svých začátcích Hotknives fungovali jako spousta jiných ska kapel. Dohromady se se dali v roce 1982, tedy těsně poté co si svůj boom odbyl 2tone. Jako fanoušci ska, reggae i northern soulu nahráli nejdřív dvě živá alba, na nichž ještě zní i dechy. Ale když se dnes podíváte na archivní záznamy z jejich koncertů na Youtube, je jasné, že už tehdy měli jasný rukopis a zásobu z hlavy nevyhnatelných melodií, které zúročili až po sedmi letech na svém debutu The Way Things Are v písničkách jako Dave & Mary, Julie, Julie anebo Don’t Go Away. Třetí vlna ska tehdy byla na svém vrcholu a Hotknives si užívali úspěch se skladbami, ve kterých se mísil přízvuk na druhou dobu a britská popová tradice. Nemuseli jste s nimi být na žádné ze slavných brightonských pláží, abyste cítili tu atmosféru. Nebáli se zpívat průsvitné popové songy o lásce, ze kterých se měla podlomit kolena hitparádám. To se ovšem nestalo. Naopak, Hotknives si slízli zákaz vysílání v britských rádiích a v roce 1993 to dokonce na krátký čas zabalili. Mezitím ale jejich muziku objevili jinde – v Evropě. Obměněná sestava kapely předznamenala jejich zlatou éru. Hotknives totiž získali za klávesy klíčovou figuru: Richarda Allena, přezdívaného Bosky. Ten doposavad hrál v jiné, po Británii docela známé ska kapele Too Many Crooks. Boskyho hra a inspirace v osmdesátkovém zvuku kláves se zásadně podepsala na podmanivě sladkém a neodolatelně kýčovitém soundu kapely, se kterým si Hotknives začali získávat publikum zprvu zejména v Německu. To se i díky jejich hudbě tehdy stalo novým epicentrem ska scény, kde dostala spousta nových jmen šanci u labelů jako Grover nebo Pork Pie. Jen málokterá kapela ovšem dosáhla takového věhlasu. Ještě společně s Mr. Review se Hotknives stali zvukem té doby. Krom úspěchu mezi fanoušky a na koncertech se jim totiž navíc dařilo i v tvůrčí oblasti. Právě tehdy vznikly další jejich památné desky Home (1996) a Screams, Dreams and Custard Creams (2000) a spousta dalších hitů, při jejichž zvuku si ruce kolem pasu v opojném popovém objetí kladli už i naši rudeboyové na řadě koncertů a festivalů, které tu Hotknives odehráli.

Nový zpěvák, nová deska

Místo užívání slávy ale na kapelu dolehla krize. Po osobních neshodách z ní odešel zpěvák Mick Clare a jeho roli převzal baskytarista Marc. Kapela se pozvolna nořila do období agónie. Jejich jméno sice pořád táhlo pozornost, ale řada fanoušků novou podobu prostě neskousla. Zvlášť když to navíc velmi dlouho vypadalo, že už Hotknives nikdy nedokážou natočit nic nového. O tom, že se zpěvákem odešel i jejich tvůrčí duch, navíc svědčil i jeho nový projekt Squid 58, který dal záhy po svém odchodu dohromady. Přestože na svém debutovém CD nepoužíval ony rozpoznatelné klávesy, zvuk, aranžování a způsob psaní své původní party nezapřel. Na Hotknives navíc dolehly i běžné „provozní“ životní problémy. „Sorry, že to trvalo tak dlouho. Máme děti, stavěli jsme domy a mezitím jsme se pokoušeli nahrávat,“ zněla slova, kterými loni na podzim ohlásili svůj návrat s novou, teprve čtvrtou studiovou deskou About Time. Teď proto mají nejvyšší čas s ní přesvědčit fanoušky, že si pořád zaslouží označení legenda. Tak schválně, jestli svým výkonem právě třeba na Mighty Sounds pořád dokážou publikum roztancovat i dojmout tak jako dřív. Opravdoví, zarytí fanoušci by si ale ještě předtím měli zajet na jaře do Londýna, kde se koná znovuobnovený International Ska Festival. Proslýchá se, že Hotknives tam totiž odehrají výjimečný a jednorázový koncert v původní sestavě...

Doporučený poslech The Way Things Are (1989) Hotknives s debutem narvaným hity. Není divu, že po sedmi letech existence přišli klasikou a v Británii si za ní kapela Deska s buldokem v džízce na obalu se stala 4/5 vysloužila zákaz v rádiích. Největší srdcerváč: Don’t Go Away Home (1996) Navíc tu jsou ale samozřejmě BoskyO druhém albu by se dalo napsat téměř to samé. í, co kapela dosud nahrála. Každá ho klávesy. S odstupem času jde určitě o to nejlepš 4/5 písnička je tu hit. Největší srdcerváč: In My Dreams Screams, Dreams and Custard Creams (2000) stojí za poslech. Boskyho klávesy I poslední nahrávka se zpěvákem Mickem Clarem ých poloh na hraně šílenství. 3,5/5 se v některých momentech dostávají do extatick Největší srdcerváč: W.L.N. About Time (2010) vzbudil rozporuplné reakce. Už jen Albový návrat Hotknives po deseti letech zatím po letech opět dechy. Ale hity tu pořád tím, že do některých písniček kapela přizvala 3/5 jsou, jen to chce zvyk. Největší srdcerváč: Bloody Beautiful

05. 02. Jablonec n. Nisou/Na Ram pě 08. 02. Brno / Desert 12. 02. Č. Budějovice / Mighty Bar Velbloud 13. 02. Praha/Cross Club

Daragíje druzjá! Matička Rus k nám vysílá ultimativní invazi! Tentokrát to (naštěstí) nejsou “spřátelená” vojska, ani radioaktivní mrak, nýbrž věhlasný moskevský ska/punkový ansámbl M.A.D. BAND. Předloni znamenitě operovali v Evropě se soudruhy z DISCOBALLS. Bodří Garikové a Evgenijové hrdě hájí kulturní odkaz svého národa - většina textů je v ruštině, na jejich stránkách by jeden latinku jen stěží dohledal a členy jejich dechové sekce můžete spatřit (pokud se dostanete do Moskvy) mašírovat v prvních řadách Moskevského armádního orchestru. Jo a kolik skáčkovejch kapel hraje na lesní roh?

obscure.cz

čtvrtek

24.02.2011

EXIT CHMELNICE PRAHA{KONĚVOVA 219}

www.repulsewear.eu

Divadlo pod lampou

hudební klub v Plzni předprodej vstupenek: Music Records (Dominikánská ul.), rezervace vstupenek: www.podlampou.cz

st 02. 02. reggae/dub/hip-hop ORANGE GROOVE (NL), SAN DAL čt 03. 02. MÚZA - 3. postupové kolo – punk/rock/grunge DRSNÁ STĚNA,

AM, THE CRITTERS, OPTICAL PATHWAYS, ŽBLEBT, HMOTA pá 04. 02. screamo/electronica/thrash-rock´n´roll SHOGUN TOKUGAWA - poslední koncert v původní sestavě! HENTAI CORPORATION so 05. 02. pop/punkrock PORNOGRAFIC GIRL, NO-QUEST + host čt 10. 02. MÚZA - 4. postupové kolo – rock/crossover DNS, UBOŽÁK, ARCHEO, EXTRASENSORY PERCEPTION , ST.AGE, Y? pá 11. 02. KONCERT NA PODPORU DIAKONIE PLZEŇ hip hop/jazz/soul OLIVER LOWE,Dj PECA ONE so 12. 02. GOOD NIGHT WHITE PRIDE CORE SESSION - POSTIVE MIND, DELUSION, THE OLD FOUR, LISTER; projekce DVD REFUSED “Refused Are Fucking Dead”

& POSITIVE MIND “Buena Vista Concert”. ne 13. 02. folk-punk/punkrock THE DREADNOUGHTS (CAN), RAT pá 18. 02. death-black/metal SVART CROWN (FR), PANYCHIDA,

CITY RIOT (USA) BELLIGERENCE,

KILL! KILL! KILL!

so 19. 02. post hardcore/emo/punk MINUTE

OF FAME, AT8ONTHEPINGPONGTABLE, DRAG ME PISSED, SKYWALKER

út 22. 02. TRAVELLING - projekce filmu “Ztracený horizont”. st 23. 02. ZNC čt 24. 02. MÚZA - 5. postupové kolo – rock/rock’n’roll/indie pop/alternative SLUNOVRATOVY PAPRSKY, PROJEKT S VÍČKY, SOLITUDES,

HOSTEE, WHAT’S YOUR FAVORITE NUMBER, SCREAMING SILENT pá 25. 02. ska/reggae/pop THE VALKYRIANS (FIN), DISCOBALLS, THE SPANKERS so 26. 02. metal-death/metalcore NEUROTIC MACHINERY, ELYSIUM, SEPSIS, BORN AGAIN

CLUB BOŽÁK TEPLICE Sochorova 1516 | 415 01 | www.bozak.cz

pá 04. 02. Electro/Techno:

pá 11. 02. so 12. 02. pá 18. 02. so 19. 02.

pá 25. 02.

so 26. 02. Ska!Ska: program v jednání |

KLUB 007 STRAHOV Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

čt 03. 02. Rock / Punk / Ska SNOW

JOB (cz), JET8 (cz), NO STRESS (cz) PIGS (cz), P:N:S (cz), CLIMAX (cz), INTRUDERSS (cz) so 05. 02. Rock / Indie SOON DAY TO (cz), LOST IN NEW YORK (cz) ne 06. 02. Hard Core Punk DEATH BEFORE DISHONOR (usa), THE MONGOLOIDS (usa) pá 04. 02. HC Punk / Trash MAD

pá 11. 02. Soutěž kapel EMERGENZA MUSIC FESTIVAL so 12. 02. Soutěž kapel EMERGENZA MUSIC FESTIVAL ne 13. 02. Garage / Post Rock TYVEK (usa),

AERIAL (swe) & ATLASES (usa) čt 17. 02. Metal Core IONATAN (cz), BAHRAINN (cz), UNAFFECTED EVOLUTION (cz) pá 18. 02. Punk / Hard Rock JINGO DE LUNCH (de/ca), SUPER PILOT (cz/us) so 19. 02. Rock / Pop Punk YOUNG GUNS (uk) + support ne 20. 02. Metal Punk WHIPSTRIKER (bra), IRON FIST (us), ATOMIC ROAR (bra) THE BOLD AND BEAUTIFUL (us) st 23. 02. Goth Pop FORMER GHOSTS (usa) + support čt 24. 02. Punk Rock / Hard Core MOLOTOV COCKTAIL (usa), GOMORA (cz) pá 25. 02. Hard Core GRIDE (cz), LAHAR (cz), SEE YOU IN HELL (cz), SHEEVA YOGA (cz) so 26. 02. Ska / Reggae / Rock THE VALKYRIANS (fin), THE SPANKERS (cz) út 15. 02. Folk Rock MAPS

+ DJs Rude Boy Rhythm

ne 27. 02. Punk Rock FROM

PLAN TO PROGRESS (uk), PART TIME KILLER (fin) REAL LIFE VERSION (slo)

CROSS CLUB Plynární 1096 / 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

út 01. 02. CROSSKA (Orange Grove (NL), CCTV Allstars, V3ska, Boldrik) UFOSS (Druhý černorůžový večer na téma sexuální násilí mezi námi) st 02. 02. ROCK N ROLLS ROYCE (Phenomenauts (USA), Twisted Rod, Rolnik), BIOCROSS PSYTRANCE (Ondrej Psyla, Dwaid (SK)), BIOKÁF (film Po přečtení spalte) čt 03. 02. REGGAENERACE (Riddim Tuffa ft. El Fata (UK), Peeni Walli, Bassinfection Crew) DUB DUBSTEP (Riddim Tuffa, Mihaal, Echodelik) S EXPEDICÍ DO KAVÁRNY (Belfast - Murals, zdi které mluví…) pá 04. 02. JUNGLE DNB SESSION (No Money, Babe LN, Pixie, Wash!, Tecnical a hosté), so 05. 02. 44 OF PETR HOŠEK (Plexis, SPS, Bobr Chutná 2X, DJ Dawidek 77 punx a hosté), ELEKTRO BÁL STAGE (Jeany Dee, Skritek, Dr Shmeghead)

ne 06. 02. CROSS N ART (přednáška „demonstrace proti G20 Toronto“) ELEKTRO (Hesta Prynn (USA) a hosté) WORLD MUSIC CHILLOUT (Afronomad Sound System) po 07. 02. LOS TEKKENOS (Swamp Sound, DWC) út 08. 02. ŽÁDNÝ ČLOVĚK NENÍ ILEGÁLNÍ - BENEFICE člověk není ilegální (Bonus, Auto om-mik´s, kungfu Girlz, Dub Artilery, Dred I, Gadjo.cz), 2ND STAGE (Dollar, Syrec, Deep Norm a hosté), UFOSS (dokument Vzdělání místo deportace) st 09. 02. REGGAENERACE (Riddim Shot & U-Cee, Carmen, Mr.Cocoman, Ras Jordan, Colectiv, Afarastafa a hosté), DNB SPONTAL STAGE (Spontal sound crew) BIOKÁF (film Muži, kteří nenávidí ženy) čt 10. 02. RNR PARADE (Vees, Gerda Blank (NZ/CZ) a host), SUBCONsCIOUS (Reverb, Mad4ce, Heavyn, Hellish), UFOSS (Diskuze „DIY kultura v pohybu“) pá 11. 02. OLD SCHOOL FLAVA (Koogi, Mad4ce, Rich, JD Bass, Raveboy, Adzi, Mc Jouseph) BREAKS BASSLINE ELECTRO (Aztek, Stefa, Eldabor) so 12. 02. CULTURE MOVE (Lowkey (UK), Shadia Mansour (UK), Abu, Dread I, Yukimura) WORLD MUSIC STAGE (Kaliyuga Sound) KAVÁRNA (přednášky, dokumenty od 17:00) ne 13. 02. CROSS N ART (film NoonArt - “Jak se dělá porno”) CROSSKA (M.A.D band (RUS) a hosté) WORLD MUSIC CHILLOUT (Afronomad Sound System) po 14. 02. LOS TEKKENOS (Radio 23 DJs) út 15. 02. THEMATIK BATTLE (Rest & Dj Fatte (Ty nikdy), Dj Hlava, Fatte, Battle on mic) UFOSS (Přednáška Palestina: Boycot - ! - Divestment - ? - Sanctions) st 16. 02. BIOCROSS LIVE (DJ Slater feat. U-Prag Drummers live, Ondrej Psyla, Tranceformer & Jarin), FUNKY BASSLINE TROPICAL (Denoir, Snowlion), BIOKÁF (film Přízrak svobody) čt 17. 02. BASS CASEMATE (Jazz Stepa (IZR), TelDem Com’unity (FR), Mayd Hubb (FR), Mad4bass) ELECTRO BREAKS (Abu, Ans) pá 18. 02. DRUMSTATION (czech edition), LAZY TEMPO STAGE (Forma, Junkett, Yad), Flu) so 19. 02. SIRIUS23 N CROSS (Sius23, Jeff23, Z-Aires, Bad Girls, Bazoka Joe, Ixindamix, Transworker, Brektor, Tom,Vik) ne 20. 02. CROSS N ART GHETTOLLEGE (Romský holocaust) WORLD MUSIC VEČÍREK (Beer Beer Orchestra, Afronomad Sound) po 21. 02. LOS TEKKENOS (Mejra NSK, Match Box Sound) út 22. 02. HULIDI (FMP, Cílená nejistota, Jiří měsíc a Silvestr Špaček) UFOSS (Diskuze „Nechtěné děti freetekna? aneb Co se (ne)zrodilo ze Spirál“) st 23. 02. DNB SPONTAL STAGE (Spontal Sound Crew) ELEKTRO STAGE (Electron, Eddrum, Caramba), BIOKÁF (studentské projekce FAMU) čt 24. 02. GIPSY SWING MEETS LATIN BASS (Baltazar, live Jam Sound System feat Pianomiks, Bongokill), S EXPEDICÍ DO KAVÁRNY (cesta Pakistánem) pá 25. 02. MOOVE IT! (Damien Bailey (UK), Dave Brooks (UK), Qadrand Sound, M&Gors Sound) ELECTRO STAGE (Substance D) so 26. 02. DOBREJK VEČER (Los Dodos, Kaplick&Saku, Imotep and special guest) UFOSS (dokument Antifa Chasseurs (Lovci Nazi Skinů) ne 27. 02. CROSS N ART (divadlo), WORLD MUSIC CHILLOUT (Afronomad Sound System) po 28. 02. LOS TEKKENOS (Metro sound a hosté)

MIGHTY SOUNDOVAČKA PRIČAKUJE IZ SLOVENIJI: 15. 03.CROSS PRAHA 16. 03.POD LAMPOU PLZEŇ 17. 03.FLÉDA BRNO

KSKSUPKINAA C O R K N U P E N DIČ GLASBENA NENEERGIICKMAJA,ELS OVELIK IČ T O POZITIVNE ENERGIE A P SIM A, POSREDNOSTNJ NE

tudi mogoče poslušati: www.myspace.com/elvisjacksonband

sobota 12.

02.

M.A.D. BAND (RU)

Tru RUSSIAN ska/punk spirit from Mockba

+ DISCOBALLS pondělí 14.

Drunk, dirty & from Canada

loud Polka/Pun

neděle 20.

02. Streetpunk/HC

/California

from San Diego

+ DEAD SET

AGAINST

02.

út 01. 02. RYAN FRANCESCONI (USA), VÁCLAV HAVELKA - Alternative/Folk/Indie st 02. 02. BLACKOUT - Drum’n’Bass night čt 03. 02. www.velbloud.info pá 04. 02. www.velbloud.info so 05. 02. PAKÁŠ, ROADWORK - Rock/Seattle Style Grunge-Funk po 07. 02. Temple Hudební klání - A SWEETWATER TRICK vs. SURROUNDED BY ONE út 08. 02. BAREVNÝ DĚTI + host - Divadelní večer st 09. 02. INTESSAR - Orientální tanečnice a bubeníci čt 10. 02. www.velbloud.info pá 11. 02. h.USA, DIRTY AIRLINES + host - Indie/Grunge/Rock so 12. 02. M.A.D BAND (Rus), DISCOBALLS - Ska/Punk ne 13. 02. JEDEN SVĚT - studentské promítání dokumentárních filmů po 14. 02. The DREADNOUGHTS (Can) - Folk Punk/Polka vole!!! út 15. 02. SMEYKAL + DVOŘÁČEK - Drum’n’Didgeridoo + PSYRITUAL Afterparty st 16. 02. PINKOUT - Gay&Lesbian and Friends night čt 17. 02. P.S., DEZINFEKCE, SVINĚ - Punk/HC pá 18. 02. www.velbloud.info so 19. 02. PVA, UCHÁZÍM, RETROPROTEST, FLAŠKA VISOČINI - Punk/Punk!!! ne 20. 02. RAT CITY RIOT, DEAD SET AGAINST - Street Punk/HC po 21. 02. Temple Hudební klání - VYBITÁ BATERKA vs. BEZ ZÁRUKY út 22. 02. NAAB uvádí: TRUST (DK) - J-Pop/K-Pop/Thrash duo st 23. 02. REGGAE BASHMENT with Jaquin Step + Jah Kub (PUB ANIMALS DJs) čt 24. 02. REVELATION, STRONG COFFEE - Rock/Pop/Funk pá 25. 02. ONDŘEJ PSYLA + KAMASUTRA DJs - Psytrance night so 26. 02. GRIDE, LAHAR - křest desky! SEE YOU IN HELL, SHEEVA YOGA - Fofr/Sypec/Námrd po 28. 02. Temple Hudební klání - DĚTI SUMCE vs The SOCKETS

po 14. 02. eadnoughts m/vancitydr myspace.co

VARUU BUDVAR DO BUD JAK JELI DO JSMEE JELI JAK JSM ŠLO VZEŠLO AA CO TOHOO VZE CO ZZ TOH

Cestu za poznáním otvírá tajemný symbol. Kubaak ho však moc neumí, neboť není zedník a svobodný už vůbec ne.

Marquet si co chvíli klepe na čelo. pochopitelně, neboť není dosud řádně zasvěcena...

...pročež se věnuje procítěné recitaci krásné poezie...

...jejíž účinek je okamžitý.

Takže za chvíli nás přichází proklepnout Policie ČR.

Nicméně zdárně jsme dospěli do českobudějické station a okusili něco takzvaných pikadorů.

Sídlo bratrstva dobrého piva.

Rituál zasvěcení započal!

Prsteny moci se setkávají!

300 let stará voda v arktických studních. Teda vlastně voda v 300 metrové artézské studni nebo jak to bylo...

Co je tohle už vůbec nevíme. Ale bude z toho pivo!

První tanková brigáda České Budějovice.

Znamenitý průvodce Aleš. Asi nás považoval za bandu pacholků, ale dal nám hojně pít piva, kurvááá!

Kubaakův permanetně obnažený zadek vychází z potlačované potřeby dostat takzvaně 25 na holou.

Žízní už nám jdou nohy šejdrem.

Haló, Budvare, že. Jako halóóó?!

Víme, že pívo vzniká v mutovací kádi za pomoci omladiny. Nejsme přeci blbý.

Hurááá, jde se chlastat do sklepa!

Z nádrže prýští do dychtivě přistavovaných korbelů pověstný kroužek.

Hromkův toskánský kolega Galileo nelhal.

Jak se říká, mnoho povyku pro nic.

Naštěstí si Marquet také řádně zavdala.

Pivní nádrže jsou velké jak kráva.

Ve sklepeních panuje velice mírné klima cca -45°C.

František to nevydržel a šel lízat námrazu na trubkách.

Šifry mistra Aleše.

Marquet právě zvěděla, že k večeři bude pouze tekutý chléb českého národa.

Ostatním to pranic nevadilo.

Pivovarníci nás varovali před účinky nejsilnějšího Budvařího nápoje. Prý je to skok do tmy.

Byl.

Ačkoliv se nám zpět do matky měst vůbec nechtělo, vycestovali jsme nejrůznejšími způsoby.

Jedno je však jisté. Jedna exkurze nestačí!

Pamatujete si tuhle geniální partu, která zahrála na druhém ročníku v roce 2006? Tenkrát pěkně roztancovali v nedělní podvečer natěšené fanoušky, a o pět let později se vrátí na místo činu se svojí pekelnou dávkou latino ska. Desorden Publico se dali dohromady v roce 1985 silně zasaženi druhou vlnou ska, tedy 2tonem. Později se v jejich tvorbě začala objevovat celá pestrá paleta dalších hudebních žánrů od punku přes jazz až po jim vlastní latinskoamerické rytmy. Tahle parta kromě toho, že je po okraj nacpaná výbornými muzikanty, má také temperamentu na rozdávání. Někde se zkrátka ty přeplněné písty slunce a dobré nálady musí upouštět. A k tomu samozřejmě patří i potřebné sociálně kritické texty, které DP nechybí! Debutovali v roce 1988 deskou, která neměla žádný název a která vyšla v domovské Venezuele, Argentině a ve Španělsku. Následovalo devět hudebních nosičů včetně speciální edice pro Evropu, Mexiko nebo Brazílii. Zatím poslední počin této skvělé party z roku 2006 nese název Estrellas del Caos. Desorden Publico patří mezi absolutní špičky stylu a z toho důvodu jsme moc rádi, že si k nám našli cestu zpět a znovu zatopí pod koleny fanoušků letního mejdanu.

Sám velký Bucket, kytarista a frontman legendárních The Toasters a majitel jednoho z největších ska vydavatelství na světě Megalith Records se rozhodl se svoji kapelou oslavit v Táboře třicáté narozeniny. Ano, přesně třicet let už se tahle skvělá kapela pohybuje po světě, vydává hudební nosiče a baví se při svých vystoupeních společně s fanoušky. The Toasters prošli velikou proměnou a vystřídalo s v nich nemalé množství skvělých muzikantů, z nichž nelze nejmenovat kultovní postavu New York Ska Jazz Enesemble Rocksteady Freddiho, Coolieho z Pilfers nebo třeba skvělého trombonistu, který kdysi hrál taktéž v NYSJE - Rick “Chunk” Faulkner. The Toasters jsou označováni za pionýry třetí vlny ska, ale vzhledem k datu svého vzniku by se klidně mohli hrdě hlásit k vlně druhé. Dohromady se dali v roce 1981 na Manhatanu, své první zkušenosti získali v legendárním punkrockovém klubu CBGB’S a za rovných třicet let existence zůstali věrní svým 2tone kořenům. Natočili více jak 15 CD, DVD, objevili se na několika kompilacích a jejich hudbu bylo možné slyšet v televizních reklamách i filmech. Zkrátka a dobře, The Toasters přijížději na Mighty a oslava to bude hodně velká!

mightyshop.cz hlásí boží doplnění zboží! Kromě mightího merche máme i trička Fast Food Orchestra, Pipes & Pints, Prague Conspiracy, The Spankers, The Chancers i Anyway. A zdražili jsme poštovné! Nicméně, začli jsme soutěžit i na tem Facebůku. Ale jakó, fákt hustě, prostěěě, vstupenky, CéDéčka aj vinyly, prostě jedem mrdy jako fakt dost. Kdo chce vyhrát, nechť si nás takzvaně přiklepne na sociální síti. Losujeme každý týden, někdy i dvakrát týdně, někdy zase vůbec, zkrátka jak se nám chce.

Dééj se k nám, to ti povídám!