Mighty Freezine 02/2015

Ăşnor / 2015

56

Cockney Rejects enter shikari

dubioza Kolektiv OFF!

batmobile

defeater

Jaya the Cat

king kurt

8째6 Crew

Terror

sick of it all

the casualties

strung out

scheisse minnelli Iron Reagan

dOMi

expire

the uprising

Booze And Glory Eastern Standard Time The Inciters Yellow Cap funeral for a friend boss capone Pannonia Allstars Ska Orchestra

Tak, leden, měsíc ve kterém spousta z nás rekapituluje, hodnotí své úspěchy v životě osobním i pracovním a různými více či méně bláznivými předsevzetími si lajnuje rok nový, je pryč, dost bylo feedbacku, sebemrskačství a zajídání depresí starým cukrovím, máme tady únor a je načase opět začít vzhlížet ke světlým zítřkům.

Než tak ale udělám já, dovolím si ještě jednu krátkou retrospektivu do roku 2006, což je letopočet, kdy jsem poprvé zavítal na Mighty Sounds do Olší (první ročník jsem nějak nezaregistroval, shame on me!) a tam se do této akce zamiloval. Byl jsem nadšenej z muziky, lidí i celkové atmosféry, ale ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, že se za pár let budu na téhle úžasné párty podílet i svou troškou do mlýna. Střih, návrat do současnosti, stalo se, byl jsem redakcí požádán, jestli bych nenapsal úvodník a protože to beru jako obrovskou čest, sedím teď nad noťasem, plním popelník vajgly a přemýšlím, jak to sem všechno narvat.

Takže zpátky k únoru a k tomu, co nás čeká a nemine. Freezine (a s ním vzhled celýho festivalu) se pomalu ale jistě dostává pod vládu nových grafiků, kteří se rozhodně výzvy nezalekli, čehož je i druhé letošní vydání důkazem, jinou část týmu čeká pokračování litého boje v ringu proti státnímu kolosu a jeho nesmyslným zákonům a to už přímo na půdě parlamentu, takže nezbývá než držet palce, ať to dopadne stejně jako když Rocky vyzval o metr vyššího Draga, manažerům kapel skončily vánoční prázdniny, takže další členové crew už zase žhaví linky a vytváří line-up, kterej nám soudě dle již zveřejněných kapel opět nakope prdel… Prostě všechno kolem Mighty Sounds už zase lítá, jak má a já na pomyslným metru stříhám další díl, kterej značí, že nejlepší víkend roku 2015 se blíží víc a víc!

Might y Freezine

číslo 2/2015, neprodej né vychází 1x za měsíc v české verzi Redakce Vojta Libich, Přemek Černík, Zdeněk Bělohlávek, Upsetter, Honza Palička, Štěp án Kouba, Fido, Markéta Zelí, Buzola, prof. Azimut Editor Vojta Holub Art direkce a sazba Markéta Zelí Ilustrace a kresba Vojta Woody Troják Vojta Florian, Elys the

Foto Dog, archiv kapel

Inzerce Vítek Černík vitek@might ysounds. cz tel.: +420 776 244 568 Distribuce Kuba Siňo kuba@might ysounds. r cz, tel.: +420 777 589 213

Vydává .

HPK-Productions s.r.o 0/43a Ve Střešovičkách 109 169 00 Praha 6 IČ: 27236269 a reprodukcí Přetiskování textů svolením pouze s písemným ts reserved. vydavatele. All righ , 2015 © Mighty Freezine MK ČR E 21623

DEJ AŽ DOČTEŠ, PŘE J! DÁL. NEVYHAZU A když, pak do modrého kontejneru.

například na deskách Motörhead nebo Bullet For My Valentine.

Podle všeho bude rok 2015 pekelně nadupanej novejma fošnama, nebo se tak alespoň tváří sociální sítě, který doslova informacema přetékaj. Jednou očekávanou deskou je i ta od švédský hardcorový partičky Raised Fist s názvem From the North, která vyšla 20. 1. pod hlavičkou Epitaph Records.

Justin Bieber se nafotil ve spodním prádle Calvin Klein, ale všímaví novináři odhalili, že mu nějaký šikovný ručičky ve photoshopu přifoukly bicáky, tricáky, kozy i bimbero. Jak známe Justina, někdo brzy dostane pěstí, ale o už je jinej příběh.

Slash. Tenhle cápek s charakteristickým hárem a kloboučkem se totiž rozvedl a Twitter přetejká tweety nadrženejch roštěnek pátrajících po jeho telefonním čísle.

Na tuzemský scéně už se taky vaří voda. Fešáci z kapely Just For Being už přijímají objednávky na svou zbrusu novou desku s poetickým názvem “There Is a Lie That Never Goes Out”, kterou pokřtí 13. února v klubu 007 Strahov.

O dost líp teda dopadl bejvalej kytarista Guns’n’Roses Reggae hitmejkři Inner Circle oprášili sto let starou hitovku Tenement Yard jako tribut Jaco-

O den pak svý kolegy Raised Fist předběhli Funeral For A Friend, který 19. 1. vydali v pořadí sedmou placku. Ta se jmenuje Chapter and Verse a po dlouhý době ji neprodukoval Romesh Dodangoda, kterej se podepsal

bu Millerovi, původnímu zpěvákovi kapely, kterej zemřel při autonehodě. Na pomoc si přizvali stále populárnějšího Chronixxxe a na cestě je i videoklip, kterej společně natočili v létě v Miami.

nic neříkalo jméno Paul McCartney. Toho Kanye West přizval k natočení společný pecky Only One. Sociální sítě posléze zaplavily všetečný dotazy dětí, který zajímalo, kdo že to ten McCartney je a proč si zrovna jeho Kanye vybral. Pozitivní alespoň na celý zprávě je, že většina tazatelů pěvně věří tomu, že Kanye Paulovi otevřel dvěře do světa šoubyznysu. Snad bude mít děda konečně štěstí.

Duff McKagan napsal v pořadí druhou knihu s názvem How to Be a Man (And Other Illusions).

V kuloárech už to sice nějakou dobu kolovalo, ale oficiálně se návrat švédskejch punkrockovejch veteránů Satanic Surfers potvrdil až nedávno.

Dobrá zpráva je, že hodlají vystupovat v původní sestavě, hypoteticky špatnou zprávou může bejt to, že Rodrigo Alfaro tak opouští Atlas Losing Grip.

Těžko věřit tomu, že existuje někdo, komu by absolutně

herectví jde o moc líp, ale tudy cesta rozhodně nepovede.

Server metalsucks.com vydal soupis metalovejch bubeníků a jejich výdělků. Lars Ulrich si za svoji hudební kariéru podle

serveru vydělal 175 miliónů dolarů. Zároveň však dodávaj, že Lars Ulrich na tenhle seznam nepatří, jelikož vlastně vůbec bubeník není.

Lákavě zní popis knihy, kterej slibuje sdílení životních lekcí, který dostal v Guns’n’Roses a Velvet Revolver. Mnohem hrůzostrašněji pak zní příslib popisu následnýho vystřízlivění a založení rodiny.

Edie Murphy se už podruhý sere do reggae, tentokrát s roots vypalovačkou Oh Jah Jah. Nechceme tedy tvrdit, že mu

S novou a pořádně tvrdou deskou se vytasili i grindeři Napalm Death. Placka s názvem Apex Predator – Easy Meat má dohromady 14 brutálních tracků a kurva krvavej cover.

Velevážená čtenářská obci, vítám Vás na stránkách (dvou) zbrusu nové rubriky, kterou Vám bude přinášet Vaše oblíbené periodikum. Do redakční pošty magazínu, který právě držíte v rukou, přišlo za dobu jeho existence ledasco včetně nabídek k sňatku, nicméně v poslední době se s razancí toulavých koček rozmnožily různé zvídavé dotazy, na něž nikdo nebyl schopen odpovědět. Proto byla navázána spolupráce s největší možnou autoritou v oboru fanouškovské korespondence, tedy mnou, Jindrou Vostrou. Neváhejte tedy a upřete své velectěné oči na následující řádky plné osvěty a osvícení.

Zvířátka na Mighty Sounds Dobrý de n redakc e. Mám je a, nestydí den dota m z.

O tom, že se říci, zvěrom il zvažuji Jako dlouholetý c ú se tedy ze vlastní zvířata s i s sebo čast na Vašem fe hovatel ptat, zda u s tvory, de lší odlou bude v areálu m vzíti nemohu, vím tivalu. ožno sh . Chtěl b č Kontakt lédnout ych s přírodo ení od zvířeny má ně ja u totiž neb Václav C vejn, Horn by zajisté nejen lahý vliv ké zajímavé na mou pro mne í Mokrops du byl blaho y dárný. Děk ši. uji, Vážený pane Cvejne, musím Vás i ostatní vášnivé přátele zvířat upokojit, neboť stejně jako každý rok na festivalu Mighty Sounds bude k vidění unikátní zoologická expozice. Pouhé nahlédnutí přes bezpečnostní plůtek odhalí jedinečný pavilon středních savců, známý mezi odborníky jako backstage. Zde je možno pozorovat vzácné exempláře rodu Homo Mightius, které si nezkušený pozorovatel může splést s produkčním a organizačním týmem. Nenechte se však zmást, zvířátka jsou to krotká, vzrůstu malého i velkého, povětšinou pestře barevná. Většinou prodělávají touto dobou tzv. antihibernační stav, kdy po celé tři dny nespí, pohybují se ve svém výběhu a vykonávají různé bohulibé aktivity.

Válí se střídavě po zemi a po sobě či vzrušeně vábí jedince opačného a mnohdy i stejného pohlaví.

V případě, že uniknou do samotného festivalového areálu, není důvod k obavám. Jejich povaha je veselá a přátelská, ocení pohlazení či nakrmení libovolným sortimentem blízkých osvěžoven.

Poznatky získanými z jejich pozorování dozajista obohatíte chovatelský klub ve Vaší obci.

Kocovina

Duranga vy kelti! S partou jedem jako každej rok, ale nedá se něco dělat s tou vydlážděnou kocovinou v pondělí ráno? Je to fakt prcárna…

Jiří Kára, Praha 7

Zde jsem si dovolila k odpovědi přizvat hosta, kterým je můj dobrý přítel kardinál Muka. Podobné otázky slýchá ve zpovědnici neustále, a proto bude vhodným expertem k zodpovězení tohoto diváckého dotazu...

Pane Káro, Vám i ostatním konzumentům lihových nápojů doporučuji přímluvu ke svaté Terezii z Ávily, patronce prýmkařů. Jelikož je tato vzývána též proti bolestem hlavy, zajisté malá modlitba pomůže k Vašemu vítězství nad démonem alkoholem. V případě zájmu o duchovní obrodu by měla býti za úplatek v areálu dostupná svěcená vodka a své služby by měl rovněž poskytovat potulný kazatel.

Ztráty a nálezy

Trápí mě jedna věc. Jsem velmi roztržitá a zapomnětlivá a v důsledku toho neustále něco ztrácím. Na dovolené v Jugoslávii jsem dokonce jednou ztratila i vlastní babičku a musela jsem domů přivést náhradou místní stařenku, kterou jsem zakoupila na tržišti. Doma se sice osvědčila, nicméně nebylo to úplně ono. Je Váš festival na podobné situace připraven? Libuše Kačenová, Brno Milá Libuško, samozřejmě, nemusíte se obávat, na Vás a vám podobné návštěvníky jsou Mocné zvuky, jak zní český překlad názvu festivalu, více než připraveny. Služba ztrát a nálezů zde má vybudované renomé a téměř vše, co se na první pohled zdá beznadějně potracené, shledá se v mžiku se svým majitelem. Jako osobu obeznámenou se záměnou rodinných příslušníků Vás jistě nepřekvapí, že je běžné, že někdo zde například ztratí partnera a nalezne nového, se kterým je pak mnohdy i spokojenější než vy s Vaší jugoslávskou babičkou. Dokonce co se Vaší babičky původní týče, je vysoce pravděpodobné, že některá z vystupujících kapel z balkánské oblasti o ní bude mít svědectví. Bohužel Vás však musím upozornit, že ztráty důstojnosti, iluzí a panenství není v našich silách kompenzovat.

Do budoucna se těším na další Vaše dotazy směřované do redakční poštu a loučím se s heslem: „Chcete-li nám psát – tři šestky a podřezat.“

A co saxofonovej synth pop? text Vojta Libich

Enter Shikari z britskýho St. Albans vždycky symbolizovali propojení hardcoru a elektronický muziky.

Můžou toho ale nabídnout daleko víc.

Tvrdej zvuk, ale i taneční pasáže, spousta energie, poměrně radikální politický texty a hlavně sympatickej přístup, to jsou Enter Shikari. Na nový desce Mindsweep, která vyšla 19. ledna, se zase pouštěj na spoustu neprobádanejch území. O tom i o dalších věcech jsem si povídal s frontmanem Rou Reynoldsem a kytaristou Rorym Clewlowem na jejich lednovým koncertě v pražským Lucerna Music Baru.

Když poslouchám vaší novou desku, slyším daleko větší rozdíl oproti třetí A Flash Flood of Colour než u předchozích nahrávek. Míň metalu, víc experimentů, nový vokální styly.

Byl to záměr nebo to vyplynulo z procesu?

Rory: Spíš to vyplynulo samo.

Snažíme se od začátku dělat naší muziku zajímavou především pro nás samotný. Udělat dvě stejný desky za sebou by byla nuda. Určitě jsme tentokrát zabrousili i do míst, kam jsme se předtím neodvážili. Jak říkáš, je tam spousta experimentů.

Jste kapela, která má na koncertech spoustu elektroniky, světelnejch efektů a tak dále.

Byl to od začátku váš plán nebo jste začínali jako klasická kytarovka a postupně se vyvinuli?

Rory: Vlastně už od samýho začátku. Než jsem nastoupil do kapely, Rou hrál ke zpěvu ještě na kytaru. Když najednou jenom zpíval, přirozeně ho to začalo trochu nudit. A vždycky tíhnul k elektronice, tak jí začal postupně začleňovat do naší muziky, aby jí dodal trochu ambientní atmosféru. Pamatuju si, že jedna z prvních věcí, co jsme použili, byl sekvencér, kterej vlastně jenom střídal dva tóny. Spočívalo to vlastně jenom v tom, aby Rou zmáčknul klávesu ve správnou chvíli a na správným tónu, aby sekvence seděla do rytmu a ladila se zbytkem kapely. Což se mu skoro nikdy nepovedlo, haha. Od tý doby to samozřejmě začal postupně rozšiřovat, až jsme se dostali k tý armádě elektronickejch udělátek, kterou máme teď. Poslední dobou, zvlášť na nový desce, se ale snažíme spíš experimentovat s tradičnějšíma věcma, například s orchestrálníma aranžema. Složili jsme ty věci v MIDI zvucích a pak jsme přizvali studiový orchestrální hráče na nahrávku a úplně nás

odrovnalo, o kolik líp to všechno zní s živejma muzikantama.

Enter Shikari jsou poměrně politická kapela, což je v žánru, ve kterým se pohybujete, poměrně výjimečný. Přijde mi ale, že vaše texty zůstávaj v rozhovorech dost nepovšimnutý. Nemáte pocit, že vaše publikum nevěnuje dostatečnou pozornost tomu, o čem zpíváte?

Rou: Je jasný, že vždycky bude určitý spektrum fanoušků, který se budou zajímat jenom o muziku, čímž je nechci nijak shazovat. Je to prostě jejich způsob vnímání. Na druhou stranu se ale určitě najde i spousta lidí, který naší hudbu vnímaj i s politickým přesahem, kterej v těch textech je, důkazem je i to, že se nás na to vlastně ptáš.

S rozhovorama máš ale pravdu. Často se nám stává, že nám někdo v rozhovoru řekne: „Tyjo, kluci, vy jste dost politická kapela!“ A my: „Jasně, to teda jsme!“ Oni: „Hmm, ok a co vaše nová

deska? Jak bude znít?“ a na nic se nezeptaj.

tomuhle tlaku, pokud žiješ ve strachu, kterej neustále přikrmujou média. A to je přesně to, co pravičáci umí. Jít k lidem, který jsou z nějakýho důvodu zoufalý nebo nasraný a říct: „Vidíte? Tyhle za to můžou, běžte je lynčovat.“ Daj tomu problému falešnou tvář, kterou můžeš obvinit, což je samozřejmě daleko jednodušší než si říct: „Aha, možná bychom se měli na tu věc kouknout ze všech stran a přijít na to, proč se to děje.“ A přestože je smutný, že určitá část našeho publika nemá potřebu tyhle věci řešit a zajímat se o ně, musím říct, že mě dost těší, že drtivá většina našich fanoušků dává dost jasně najevo svoje

mentálnějších sfér? Neplánujete třeba koncerty s orchestrem, když už ho máte na nahrávce?

Váš nejnovější singl AnaestheRory: Náhodou koncerty v malejch klubech pořád sist se zabejvá problémama se zdravotnictvím v Británii, občas hrajem. Jasně, že si je to tak? nemůžeme dovolit jet celý Rou: Nejen v Británii. Nejturné v klubech pro 100 lidí, větší problém se systémem ale když jsme doma, tak se zdravotnictví je samozřejmě o to snažíme, kdykoliv je v USA. Myslíme si, že zdravotní příležitost. Osobní kontakt péče by měla bejt poskytnutá s publikem je naprosto nenakomukoliv na základě daní, hraditelná věc. Ale ten nápad který platíme, lidi by neměs orchestrem zní skvěle, haha. li platit pokaždý, když jdou Možná to uděláme. To by byla k doktorovi. Tenhle systém naprostá bomba. Celkově ale privileguje bohatší lidi. Nevím, nevíme nikdy, kam se bude jak je to u vás, ale v Americe naše muzika ubírat dál. Možná je tohle vážně velkej problém. nás napadne, že uděláme U nás doma už se to pohnulo akustickou desku. Nebo že se trochu k lepšívyseru na kytaru mu, ale jsme a začnu hrát…

Těší nás, že drtivá většina našich fanoušků teprve na začátku Rou: …Na saxofon! dává jasně najevo svoje pokrokový cesty. Ten song je Rory: Přesně, a liberální postoje. o tom, jak samotřeba na saxofon. zřejmý by mělo A další deska bejt, že nemocný nebo zraněný pokrokový a liberální postoje. bude neo-jazz-blues-saxofolidi dostanou tuhle záchrannou Protože přijmout naší muziku novej… síť, že se o ně společnost posta- je tak trochu spojený s přijetím Rou: …Synth pop! rá bez ohledu na to, v jaký soci- mixu různejch odlišnejch kul- Rory: Jasně, když budeme ální třídě se nacházej. tur. Musíš mít otevřenou mysl, chtít, budeme hrát saxofoaby ses dostal naší hudbě pod novej synth pop!

Momentálně je v Evropě silná kůži. Jde to ruku v ruce s tím protimuslimská atmosféra, nebejt rasistickej idiot. Jediný, To bych si určitě poslech. Třekterou ještě posílil útok v Paříži. čeho si občas u našich fanoušků ba něco takovýho předvedete Vím, že taky v Británii je tohle všímám, je, že některý z nich se na Mighty Sounds. Zakalíte samozřejmě kontroverzní téma, sem tam snažej o takovou, řekně- s fanouškama? Nějakej vzkaz zčásti i kvůli početný muslim- me, macho pózu, snažej se bejt pro český publikum? ský komunitě. Vnímáte u vás drsný a někdy možná i agresivní, Rory: Je to trapný klišé, ale jako ale má to možná co do činění většina trapnejch klišé je to pravv tomhle směru nějaký napětí?

Rou: Bohužel jo. V Británii je s i anglickou náturou a s fandě- da: díky strašně moc za podporu spousta krajně pravicovejch ním fotbalu, kterej nás v kapele za všechny ty roky. Jsme vážně vděčný. Co se týče kalení na stran, tak jako všude, který se teda vůbec nezajímá, haha. festivalech, tak vždycky záleží snažej využít jakýkoliv tragický situace k tomu, aby nasměrovaly Je vůbec ještě možný kapelu na tom, jak máme udělaný turné lidi proti komukoliv, kdo je vašeho formátu vidět na kon- a jestli po koncertě zůstáváme z jiný země a jinýho kulturního certě v malým klubu? Nebo se přes noc. Jestli jo, tak je párty na nebo náboženskýho prostředí. naopak už budete hudebně Mighty Sounds jasná záležitost Je strašně lehký podlehnout posouvat spíš do monu- a uvidíme se tam!

a) KAMENNÉ PRODEJNY cena: 1090 Kč Praha, Rock Café Národní 20, út-pá 16-22, so 17-22, tel.: 224 933 947 Praha, Lucky Hazzard Italská 28, po-pá 13-18, tel.: 602 369 821 Brno, Indies Shop Poštovská 2, po-pá 9-18:30, so 9-13, tel.: 542 218 382 Plzeň, Jekyll & Hyde Klatovská 11, po-čt 8-2, pá 8-4, so 17-4, ne 17-0, tel.: 774 535 955 Olomouc, 21 Rock'n'Roll Café Masarykova 36, po-ne 9-21, tel.: 603 816 892 České Budějovice, Final Shop Lannova 16/13, po-pá 10-18, so 9-12, tel.: 388 319 278 Tábor, FlipShop Pražská 206/10, po-pá 9:30-17:30, so 9-12, tel.: 774 046 476 b) E-SHOP MIGHTYSOUNDS.CZ A EVENTIM.CZ cena: 1150 Kč c) PŘEDPRODEJNÍ SÍŤ GOOUT cena: 1170 Kč

d) PŘEDPRODEJNÍ SÍTĚ SMS TICKET, TICKETPORTAL, TICKETPRO A TICKETSTREAM cena: 1190 Kč

cena: 1390 Kč k mání pouze přes mightysounds.cz dárkové balení, které obsahuje 1) barevnou vstupenku fanticket na MS2015 s exkluzivním designem, 2) pánské nebo dámské triko, obě s novými designy, 3) čtyři nové placky, 4) jeden nový otvírák s magnetkou, 5) dvě nové samolepky, 6) speciální velkoformátový plakát Mighty Sounds

cena: 2900 Kč limitovaná edice 200 ks backstage vstupenek, v ceně je vstupenka jak do areálu festivalu, tak do festivalového zázemí, kde kromě přístupu do tzv. backstage baru nastává možnost využít bezplatně služby stanového městečka pro kapely, které disponuje vlastním hygienickým zázemím (záchody a sprchy), v ceně je nově i snídaně na každý den

text Štěpán Kouba rozhovor Vojta Libich

Téma obětí je v punku hrozně silný. Když se zaměříte na texty kapel, zjistíte, že nějakym způsobem ho v textech ohnula snad úplně každá. Je jedno, jestli se jedná o oběti válečnejch konfliktů, pomyslný oběti systému anebo jenom oběti kocovin po vydařenejch mejdanech.

Oběti, o kterejch je řeč teď, ale nejsou z těch, co by to po první ráně zabalili a odebrali se tiše úpět někam do kouta.

Jsou pěkně nasraný, dělaj kurevskejch kravál a táhne za nima slušnej zástup těch, který maj chuť vrátit ránu každýmu, kdo se na ně jenom blbě podívá.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že The Casualties začátkem devadesátek kopli do vrtule tam, kde G.B.H a Exploited začali ztrácet dech. Ačkoliv se to na punkovejch akcích za velkou louží začínalo čím dál víc hemžit Vanskama a kšiltovkama, čír a bodlin na palicích bylo pořád ještě dost. Rozhodně dost na to, aby dřevní, přímočarej a hlavně pořádně nasranej punkrock s textama o palčivejch problémech uvolnil místo středoškolskejm voplodňovákům, ze kterejch se dozvíš tak akorát kam ho strčit, když u sebe zrovna nemáš kondom a maturitní ples je v plnym proudu.

Trvalo jim jenom pár let, podmanit si Spojený státy, a už po první návštěvě Evropy bylo jasný, že tohle semínko dopadlo na úrodnou půdu, a vyroste z něj pořádně hladová, masožravá svině. Aby taky ne,

agresivní zvuk, ke kterýmu se Casualties hlásili a hlásej, se poprvé neobjevil nikde jinde, než v Anglii osmdesátejch let, a v Evropě byl, je a ještě dlouho bude v kurzu.

Stáli jste u zrodu druhý vlny streetpunku v době, kdy původní kapely UK82 scény pomalu ztrácely dech. Nemáš trochu pocit, že v dnešní době by scéna takovýhle nakopnutí potřebovala znova?

The Casualties jsou kapelou, která oživila číratej okovanej streetpunk a vdechla mu trochu novou tvář. Za celejch 25 let svojí kariéry nesundali ani na chvilku nohu z plynu a ukážou nám to i v létě na Mighty.

Je to vtipný, protože když jsme začínali, neměli jsme tušení, že z toho jednou bude kapela, ze který budem moct žít a kterou budem moct dělat profesionálně. Byli jsme jenom banda kluků, co se učili hrát na nástroje a postupně se to vyvinulo. Aniž bych chtěl znít namachrovaně, tak tohle ale většinou bejvaj nejlepší kapely, složený z lidí, který se společně učej a vyvíjej.

Když jsem začal chodit na koncerty, Jorge už se na scéně pohyboval nějakou chvilku.

V tý době neexistovaly skoro žádný podobný kapely, přesně, jak říkáš, scéna chcípala. Jasně, Discharge pořád hráli a všude kolem byla spousta crustovejch kapel s „dis“ v názvu, ale nic víc. My jsme chtěli hrát víc streetpunk. Máme rádi Cock Sparrer, The Adicts, takovýhle věci. Jasně, poslouchám i bordel, ale vždycky u mě povedou kapely, co hrajou především melodický songy se singalong refrénama.

Tohle tenkrát ve scéně chybělo a my jsme to chtěli aspoň pro

Rozhovor s kytaristou Jakem se uskutečnil už loni na festivalu Groezrock, témata ale pořád zůstávaj aktuální.

Nakonec byla škoda, že jsme měli tak málo času, protože Jake, kromě toho, že je fakt ukecanej, se ukázal jako týpek, se kterým si fakt chcete pokecat. Hned z kraje přines z backstage lahváče schovaný pod křivákem a když nám pak s úsměvem od ucha k uchu ukazoval na mobilu starou fotku z koncertu, kde stojí se zakrváceným obličejem po tom, co ho zmlátili náckové a hrdě říkal: „Vidíš? Skočili na mě hned tři ty zmrdi, ale ustál jsem to. Haha!“, bylo jasný, že The Casualties jsou kapela, která pořád jede tu starou syrovou verzi punku.

Hudebně i lidsky.

sebe trochu oživit. Možná máš pravdu, že dneska už je zase tahle část scény trochu mrtvá. Chyběj tu kapely, který by hrály tenhle druh streetpunku s trochou oi.

nejsou lokální streetpunkový kapely, neexistuje tam ta scéna vůbec. Ale řek bych, že už se ten zájem zase začíná zvedat a to jak v punku, tak i v hardcoru nebo metalu a to je dobře.

Vzpomeneš si třeba na nějaký mladší kapely, se kterejma jste hráli nebo který jsi někde slyšel, který by tě v tomhle směru zaujaly?

Vím, že některý vaši členové jsou latinskoamerickýho původu. Schytáváte to občas kvůli tomu od americkejch nacionalistů?

Jasně, je pořád spousta mladejch kapel, který jsou skvělý. Namátkou bych vybral třeba Sad Boys z New Yorku, super streetpunková kapela se zpěvačkou, jedou takovej

Musím říct, že ani ne.

V úplnejch začátcích se sem tam objevilo pár sráčů, co přišli na koncert a rozhodli se prudit, kvůli tomu, že je Jorge z Ekvádoru. Nikdy jsme

Vždycky se směju, když se někdo vytasí s tím, že Casualties jsou rasistická nebo homofobní kapela.

Jsme striktně proti všem těmhle sračkám. ten starej britskej zvuk ze začátku 80.let, trochu jako Vice Squad a jsou tak mega zlý, že dokonce ani nechtěj, aby si lidi kupovali jejich desku.

Tomu říkám punk! Pak třeba předevčírem jsme hráli s francouzskou kapelou Breakout.

Zněj trochu jako Krum Bums nebo tak něco, ale maj svůj vlastní zvuk. A jsou to fajn týpci, jdou si za svým a serou na to, co je v trendu. Je spousta míň známejch mladejch kapel, který si určitě zaslouží pozornost. Víš, za celý ty roky, co hraju v Casualties jsem měl možnost pozorovat zvedání a pokles punku jako trendu, což je vlastně dost zábavný.

Posledních pár let byl bohužel celkem klid, pro kapelu jako jsme my bylo dost těžký vůbec vyrazit na tour, protože v USA pokud v nějakým městě

to ale nenechali bejt a prostě jsme jim rozbili držky. Dneska už je to klidnější, ale samozřejmě problémy se občas najdou pořád. Není to jenom o původu nebo barvě pleti, je to i o celkovým zařazení do subkultury. Ani dneska není lehký bejt punkáč. Pořád je spousta konformních idiotů, který tě odsouděj za to, jak vypadáš a pak se ti stane, že na ulici narazíš do třech pravičáckejch zmrdů a dostaneš, ať už je ti 15 nebo 40. Proto se vždycky směju, když se někdo vytasí s tím, že Casualties jsou rasistická nebo homofobní kapela. Jsme striktně proti všem těmhle sračkám. O to víc mě sere, když tyhle názory vidím i uvnitř punkový scény. Skvělej příklad je přístup k transgender lidem. Myslím si, že je skvělý, že z Toma

z Against Me! je teď Laura a že ukázala světu, kdo doopravdy je. Lidi si pak možná uvědomí, že je to ok. Vzpomínám si, jak jsme jednou hráli v Portlandu a před klubem procházela transka a banda místních crusterů si z ní začala dělat srandu. Říkám si, co to má kurva bejt? V životě by mě nenapadlo tohle řešit, možná proto, že jsem z New Yorku, tak jsou mi tyhle věci u prdele. Každopádně tyhle ultra politický punkáči nezvládnou zkousnout jednu transku? Asi si neuvědomovali, že on a je daleko víc punk než oni kdy budou.

Nedávno se na netu objevil článek na blogu, ve kterým nějaká holka tvrdila, že se jí kdysi po koncertě pokusil Jorge znásilnit. Nechci sklouzávat k bulváru, ale myslím si, že vaši fanoušci jsou pořád dost rozpolcený. Dokonce se i vyzývalo k bojkotu The Casualties. Vyjádřil by ses k tomu nějak?

Jasně, myslím si, že je dobře, že se na to ptáš, takovýhle věci by se neměly nechat bez povšimnutí. Důležitý ale je hned z kraje říct, že celá ta záležitost jsou jenom internetový pomluvy. Už forma, kterou to „udání“ bylo udělaný, je podezřelá. Když chceš někoho obvinit z něčeho tak odpornýho, jako je znásilnění, neuděláš to přece takhle anonymně a na netu a ještě dost podezřelým popisem, kterej si ve spoustě věcí protiřečí. Já v tom vidím spíš záměr poškodit kapelu. Znám toho chlapa přes 25 let a nikdy v životě jsem nezažil, že by se k nějaký holce

choval jinak než s respektem.

Všichni v kapele si myslíme, že součást punkový subkultury je vnímání takovejch věcí, jako jsou genderový otázky a feminismus a nikdy bychom nebrali na lehkou váhu to, že byl někdo z nás obviněnej z něčeho takovýho. S takovým člověkem bych v kapele nehrál. Tohle je ale od začátku vykonstruovaná píčovina. Bylo dokonce prokázaný, že se to stát nemohlo a dosvědčili to lidi z toho koncertu, o kterým se v blogu píše. Internet bohužel dává prostor pro takovýhle anonymní kecy. Člověk nesmí věřit všemu, co si na internetu přečte.

Stejně jako u všeho.

Vaše poslední deska Resistance vyšla na francouzským metalovým labelu Season of Mist. Není úplně běžný, aby čistě metalovej label vydával nahrávky punkovejm kapelám.

Jak k tomu došlo?

Během kariéry jsme víc a víc

tíhli k tomu dělat tvrdší a tvrdší věci. Samozřejmě máme rádi metal, teda ne všechny možný jeho odnože, ale především starej thrash jako Slayer nebo Nuclear Assault. Pak samozřejmě Motörhead. Nový věci jsou hodně dělaný v tomhle duchu. Kluci ze Season of Mist si toho všimli a přišli za náma.

Normálně vydávaj především desky black metalovejch a death metalovejch kapel, což je podle mě ok. Pokud to nejsou žádný posraný náckové, tak mi nevadí žádnej typ extrémního metalu. Žádný podezřelý kapely ale Season of Mist nevydávaj. Což mi připomíná, podívej se třeba na Mayhem, jeden týpek spáchá sebevraždu, druhej ho u toho fotí, další ubodá jinýho.

A tohle je asi ok, ale lidi budou dál radši roznášet pomluvy o nás, haha. Nicméně, dohodli jsme se, že vydáme 2 desky u nich a povedlo se. Jsem rád,

protože jsem měl vždycky kromě melodickejch věcí dost rád ten metalovej okraj punku.

Tam bych řek, že se i poslední dobou nacházíme.

Jezdíte třeba i turné s nějakejma metalovejma kapelama díky tomu, že jste teď na tomhle labelu?

Jasně, jeli jsme tour s GWAR a se Slayer a nejdřív jsme měli trochu strach, jak nás přijmou jejich fanoušci, ale bylo to totálně super. Metalistům se naše muzika líbila a my jsme byli nadšený, že můžeme hrát s našima oblíbenejma kapelama.

Vlastně to zkoušíme i obráceně. Bereme s sebou na turné metalový kapely jako Havoc nebo třeba Goatwhore z New Orleans, to je výborná kapela.

Vždycky se mi líbilo, když se scény navzájem propojovaly místo toho, aby mezi sebe stavěly barikády. I tohle je jedna ze základních ideí The Casualties.

Tápete posledních deset let v temnotách a vrtá vám hlavou, jaký geniální mozky vlastně stojí za organizací Mighty Sounds? Chcete vědět, co vlastně konkrétně na festivalu dělaj? Toužíte se o nich dozvědět i něco osobnějšího nebo třeba trochu divnýho? OK, máte to mít! Rozhodli jsme se vám v týhle nový rubrice formou dotazníků představit členy užšího i širšího pořadatelskýho týmu Mighty, tak jak je možná neznáte. Čtěte dál. Byli jste varováni!

Kubák

Průměrné hovno zdravého člověka váží přibližně 150 gramů a měří 8 až 15 cm. Z 65% je tvořeno vodou, z 5 až 10% dusíkem, z 10 až 20% pevnými substancemi a z cca 15% popelem.

Co je tvoje úloha na Mighty Sounds?

Přes rok hlavně propagace, ale kecám ostatním do všeho, stejně jako zbytek týmu. A na místě spíš všechno možný okolo kapel. Hlavně backline a technika, ale i to, aby se cejtily dobře, měly dost tohodle a taky tamtoho. Pokecat s nima, jestli se jim u nás líbí, zda věděj, kde jsou a kam maj jít kakat. Na jakým pódiu hrajou a na co hrajou. Atd. Jak během festivalu probíhá tvůj den?

Je dlouhej. Cca 72 hodin. A je to hodně o ježdění na kole, kontrolování, jestli vše funguje, jak má, a když ne, tak se to snažím řešit. Do toho je třeba mít na paměti, že je to taky parádní mejdlo, takže pár hodin je třeba věnovat i tomu.

Ale musím bejt schopen fungovat na 100%, takže to zas taková jízda není.

Jakej význam pro tebe má muzika?

Tyvogy. To jdem hodně do hloubky...

Po rodině a kamarádech nejdůležitější věc v mým životě. Všechno, co dělám, se okolo ní motá a nějak s ní souvisí.

Jsem klikař. Dělám v oboru, kterej mě maximálně baví.

Jakej význam pro tebe maj erotický pomůcky?

Co to je?

Takže sex, drogy nebo rock’n’roll?

Takže rock’n’roll.

Fotbal, hokej nebo Call of Duty?

Já spíš rád jím.

Jaký máš deviace?

Sežeru všechno, co vidím. A ještě jsem schopnej si to všechno naházet do jednoho talíře najednou. A když na to přijde, tak to ještě poleju kečupem.

Na jakou kapelu se na Mighty 2015 nejvíc těšíš?

Na tu nejlepší.

TOP5 muzika Thin Lizzy Hellacopters Airbourne Beatles Andrew W.K. nebo Bruce Springsteen. To je jak kdy.

TOP5 alba (Zhruba za poslední rok) Bruce Springsteen – High Hopes Baboon Show – Damnation Beatstakes – Beatstakes Rival Sons – Great Western Valkyrie Afghan Whigs – Do To The Beast TOP5 Filmy, seriály a tak Big Lebowski Zprávař 2 Utrpení mladého Boháčka Lego Movie Lost Highway

Na jiným místě v tomhle čísle zmiňuju MTV na začátku devadesátejch let a pravidelnej nedělní Headbanger’s Ball – studnici poznání, protože rychlejc jste žádnou novinku ze světa tvrdý hudby nedostali.

Ovšem pozor, studnice byla mnohem hlubší – před HB běžel další pořad, 120 Minutes, zaměřenej na indie scénu, a ve středu v noci jsem taky musel jít spát pozdě kvůli Alternative Nation, kde jsem třeba jednou v noci na konci roku 92 viděl Wish od NIN a nadobro mě to změnilo.

Myslim, že The Afghan Whigs znám právě díky těmhle dvěma shows. Byli trochu jiný než třeba Nirvana nebo Soundgarden, i když byli řazený do vlny grunge kapel. Postupem času se z týhle charakteristiky úplně vymanili a zpětným pohledem je nutný říct, že The Afghan Whigs jsou klenot (hodně teda černej), kterej naprosto zřetelně vyčnívá a září mezi tehdejšíma i dnešníma kapelama.

Temná krása rokenrolu text Zdeněk Bělohlávek

Ta výjimečnost spočívá hlavně v hudbě, která se od syrovýho a noisovýho grunge lišila psychedeličností a vůbec větším příklonem k sedmdesátejm letům, takže nezněla tak valivě a tvrdě, pro mě osobně to byla spíš „taková kytarovka“.

I zpěv byl jakoby zasněnej a připomíná víc Micka Jaggera na LSD než třeba Kurta Cobaina na heroinu. Prostě celý to znělo jakoby míň moderně

a trendy, ovšem teď vidím, že je to skvělá rokenrolová kapela, která sice nedefinovala styl a sound svý doby, ale nejlepším způsobem pokračuje v tom, co začali třeba zrovna Stones – vycházíš z černý hudby a buď to děláš dobře, nebo špatně, bez ohledu na to, jakej je rok.

To, co The Afghan Whigs naopak těsně spojuje s kapelama jako Nirvana nebo Alice In Chains, je temnota duše zjitřená drogovou závislostí a snahou vyrovnat nebo aspoň vyznat se z ní skrze texty. Už slovo Afghan evokuje zemi, která poskytuje světu největší množství heroinu – to bylo pro nás taky nesmírně přitažlivý.

Kromě drog je silným tématem jednak fascinace zlem, sadomasochismem, lží, násilím a dalšíma podobně černejma fenoménama našeho života, a jednak inspirace noirovejma románama a filmama, v nichž se děje hlavně to špatný a o happy endu nemůže bejt řeč.

Skončily devadesátý léta a v roce 2001 ukončili činnost The Afghan Whigs s bilancí pěti řadovejch alb. To první Big Top Halloween si v roce 1988 vydali vlastním nákladem, další dvě – Up in It (1990) a Congregation (1992) – u slavnýho labelu Sub Pop ze Seattlu, třetí a čtvrtou deskou Gentlemen (1993) a Black Love (1996) začala i skončila spolupráce s velkým vydavatelstvím Elektra. Black Love bylo sice výborný album, ale neprodávalo se tak, jak by si firma představovala.

Přechod k Sony/Columbia znamenal zatím poslední release s názvem 1965. To byl rok 1998 a o tři roky později se kapela rozpadá. Častá příčina konců hudebních skupin devadesátejch let byla smrt některýho ze členů, což se u Whigs naštěstí nestalo.

Přelom milénia byla hodně divná doba. „Proč se kurva nic neděje?,“ řikali jsme si pořád. Po explozi kapel, ze

kterejch byla jedna lepší než druhá, bylo prázdno začátku nultejch let děsně znát. Pak se něco stalo – objevili se The Strokes, Interpol nebo Black Rebel Motorcycle Club a vzápětí spousta kytarovejch nebo elektronickejch skupin – jakoby se vrátila chuť hrát a poslouchat rokenrol, a to i lidem, co už mysleli, že maj kariéru za sebou.

Jo, od příležitostnýho obnovení činnosti v roce 2006 začína další kapitola The Afghan Whigs. A nejlepší na tom je, že to není trapný. V téměř původní sestavě Greg Dulli (g, v), Rick McCollum (g) a John Curley (b) a s několika novejma muzikantama vydali v roce 2014 další skvělý album Do to the Beast. Už podruhý od tý doby je můžem vidět 13. února v Lucerna Music Baru.

Doporučuju černou košili dobrýho střihu.

The Afghan Whigs (USA) pá 13. 2. 2015 Praha – Lucerna Music Bar

text Upsetter

Podobný úkaz snad ani nejde odsoudit.

Dalo by se říct, že jsem se k 8°6 Crew dostal jako ten slepej k houslím. A to někdy na začátku léta roku 2006, kdy mi kdosi vrazil do ruky kazetu (jo, klasickou kazetu), na který byla nahraná jejich úplně první studiová deska Bad, Bad Reggae z roku 1999. Ta mě tak neskutečně chytla, že jsem jí sjížděl každej den několikrát. Byl to taky začátek mýho zájmu o francouzský skins, francouzskou Oi! a ska/reggae scénu.

Ale to je jiná story...

Všecko to začalo léta páně 1995, kdy se na jednom ze skinheadskejch koncertů v Paříži potkali dva staří kámoši Charly, nynější zpěvák a kytarista 8°6 Crew, a bubeník Eric. Osud tomu chtěl, aby jim ještě ten večer zkřížil cestu kytarista Germain a basák Stephan. Po pár plechovkách toho nejlevnějšího holandskýho piva, který je ve Francii k dostání,

kluky napadla originální myšlenka. Ostatně jak už tomu tak většinou při podobnejch seancích bejvá. Což takhle založit si kapelu, když už je každej z nás hudebně nadanej? Dlouhá debata se nevedla ani o názvu, ten byl jasnej hned – 8°6 je označení právě onoho piva, kterým si v danou chvíli kluci prolívali svý hrdla. V jednoduchosti tkví síla...

lám a žánrům. Například klávesák navštívil v roce 2007 legendární pražskou Sedmičku jako člen pařížský ska/reggae kapely UpTen.

První věci od 8°6 Crew připomínaly spíš něco mezi Oi! a street punkem. To ale jen do chvíle, než se kapela rozrostla o dechovou sekci.

V roce 1997 nahrávají svoje vůbec první demo. Jsou to čtyři songy, dva v duchu ska a dva songy klasickýho surovýho Oi!. V tomhle roce se jejich skladby objevují i na několika kompilacích a dochází k neustálým změnám ve složení kapely. Zásadním je rok 1998, kdy se kapela po sérii koncertů rozhoduje dát definitivně vale Oi! a street punku a soustředit se vyloženě na žánr ska a reggae. Dle vlastních slov to udělali kvůli tomu, že jich na pódiu bejvalo 9 až 10 (což platí i dneska) a když hráli Oi!, tak se ostatní členové kapely nudili.

V průběhu roku 98 odjíždí kapela směr Německo, studio Mad Butcher Records.

Tady se zavírá na dva tejdny k uměleckýmu rozjímání a výsledkem je první deska Bad, Bad Reggae, která spatřuje světlo světa v únoru 1999. Po famózním úspěchu s deskou a koncertním turné se kapela na nějakej čas odmlčela a soustředila se na novou tvorbu. Téměř po dvou letech, v roce 2001, vydávají šestiskladbovou mini desku. Má název Meniľ Express a otvírá ji perfektní reggae/dubovej flák Marseille. Po několika koncertech v následujícím roce si kapela bere dovolenou a to na pěkně dlouhej čas.

Tahle pauza trvala bezmála šest let a každej z 8°6 Crew se věnoval jinejm kape-

Zlomovej byl pro kapelu rok 2008 a švýcarská Ženeva.

Tady se totiž všichni opět znovu potkávají na pódiu a odehrají koncert s dnes již legendárníma The Aggrolites. Po tomhle reunionu opět začínají skládat nový songy, obměňují sestavu a vyrážejí na turné. Na druhou stranu jsou následující měsíce spíš ve znamení velkejch ztrát – nejprve umírá na infarkt trombonista a zakládající člen Tonio a o sedm měsíců později další z původních členů, bubeník Rico. Oba z nich jsou podepsaní například pod zmiňovanou debutovou deskou Bad, Bad Reggae.

Tahle obrovská ztráta se otiskla i do poslední desky 8°6 Crew. Jmenuje se Old Reggae Friends. V roce 2010 vyšla i na vinylu (pozn. stojí za to si ho sehnat!) a je mimo jiný věnovná právě oběma klukům, kteří nadobro opustili kapelu.

8°6 Crew rozhodně patří, s celou řadou dalších kapel, k tomu nejlepšímu co, kdy země galskýho kohouta, Asterixe a Obelixe a četníků ze St. Tropez vypustila do světa. Pro mě osobně numero uno letošního Mighty!

Den 11. jedenáctého ledna se letos stal oficiálně svátkem všech pokrytců. Lavrov, Netanjahu, Cameron, Hollande, Fico, Orbán a další nasadili smutnej obličej, ohákli se do černýho a za doprovodu 1,5 miliónu Francouzů skandujících, že „jsou Charlie,“ demonstrativně kráčeli v duchu „svobody slova.“ Farage, Le Penová nebo Okamura doma tajně bouchli šampáňa a začali ublíženě mudrovat o tom, jak je protivníci a média dehonestovali, když měli přitom celou dobu pravdu.

To jsou chvíle, kdy si člověk přeje, aby Věra Pohlová ještě žila a aspoň na chvíli ty internety zakázala.

Západní Evropa, ve který je svoboda slova celkem každýmu u prdele, hlavně když vyjdou za rok aspoň dvě komedie s Adamem Sandlerem, najednou zjistila, že ony dvě slůvka jsou jakousi uni-maticí nebo centrálním mechanismem, kterým se celá naše civilizace řídí. A celá garnitura státníků, v jejichž zemích se díky jejich značnýmu přičinění svobodnejm médiím nedejchá zrovna nejlíp, najednou přináší svoje krvácející srdce na dlani, protože dva magoři vystříleli redakci přízemního plátku, proslulýho xenofobníma a rasistickejma karikaturama na úrovni čtvrtý cenový.

Charlie Hebdo si prej dělali srandu ze všeho?! Jeden jejich kolega za v rámci žánru „de-

centní“ antisemitistickej fórek dostal padáka a poměr karikovanejch témat byl proporčně tendenční ve značnej „prospěch“ mezi populisty momentálně populárního islámu.

Nechci nijak snižovat tragický rozměry celý události a rozhodně nechci naznačit, že si o to redaktoři Charlie Hebdo „říkali.“ Samozřejmě i ten nejpokleslejší humor brnkající většinu času na negativní stereotypy si zaslouží místo pod sluncem. Naštěstí si krom „svobody projevu“ západní kultura za svou existenci vypěstovala i určitý morální a etický standardy, díky nimž nemá všechen existující humor úroveň Charlie Hebdo.

Ano, připouštim, že Charlie Hebdo udělali několik silnejch gest ve chvílích, kdy se postavili autocenzuře, přestože to mohlo mít fatální následky. Pokud však celá pointa existence tohoto časopisu v posledních deseti le-

text Přemek Černík

Je suis un

hypocrite

tech bylo každej tejden připomínat, že „svoboda slova je důležitá a tak“, stačilo, aby vycházel třeba jednou za dva roky.

Ještě pár dní před útokem v Paříži všichni liberálové internetů řvali, jak si Okamura může dovolit navádět lidi k nekupování kebabů a venčení prasat kolem mešit, a najednou pro ně největší hrdinové byli chlápci, jejichž byť satirická vize islámu se z většiny skládala z vybuchování, braní sociálních dávek a análních hrátek s prorokem Mohamedem, čímž neovlivňovali obecný mínění zrovna nejtolerantnějším způsobem.

Redaktorů Charlie Hebdo mi je líto. Jen na to pomyslím, jímá mě hrůza. Na druhou stranu ani sebevětší tragédie nezmění fakt, že nemám rád trapnou, xenofobní karikaturu a nikdy jí mít rád nebudu. A díky tý „svobodě slova“ to můžu říct, aniž bych se cítil provinile a cynicky. Teď se může zdát, že svobodu slova vynalezli Charlie Hebdo a já bych je tedy měl pokládat za hrdiny. Pokud však vím, nikdo z nich ústavu Francie ani jiný evropský země nenapsal. Ano, svoboda slova je extrémně důležitá a proto by se měly dělat milionový pochody za Juliana Assange, Edwarda

Snowdena, Chelsea Manningovou, Jeremyho Hammonda, Barretta Browna, 17 novinářů zabitejch při bombardování Gazy, přes dvě desítky žurnalistů, který v Rusku nechali zmizet, až byli úplně zmizelý atd. atd.

Problém však je, že první řada smutečního průvodu (resp. tý „elitní“ části hlídaný stovkama fízlů) nemá zájem, aby se kvůli tomuhle typu lidí chodilo do ulic. Nezabili je ani neuvěznili totiž náboženský fanatici patřící k teroristický organizaci z Blízkýho východu, ale oni sami. Už tenhle tejden seděj všichni doma v teple a žalujou kdekoho, kdo o nich napsal něco nepěknýho na Twitteru. Není to absurdní? A není absurdní, že kreslíři z Charlie Hedbo jsou vnímaný jako větší hrdinové než například Kurdové, který sundali zástěry a kombinézy, nezdrhli, ale vrhli se do příkopů bránit linii, která drží zmrdy z ISIS za hranicema Evropy? Jenže Kurdové nikdy nikoho nezajímali. Ať je masakrovali Turci, Iránci nebo kdokoli jinej. Nikoho nezajímaj ani teď, když nám de facto krejou prdel. Kurdové totiž na rozdíl od přitroublejch ofenzivních vtipů do naší západní civilizace nepatřej.

Love will tear us apart!

Modelka

Míša Bambi Rezková Foto

Elys the Dog styling

Vlasové studio Lucky Hazzard fashion

Lucky Hazzard lokace

Kavárna Kaaba

~ Ăşnor 2015 ~

18.02.2015 PRAHA – ROXY OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

27.02.2015 ‒ praha ‒ klub 007 28.02.2015 ‒ brno ‒ melodka

22.02.2015 ‒ praha ‒ podnik OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

03.03.2015 ‒ praha ‒ rock cafe

Hrdinové generace Headbanger’s Ball text Zdeněk Bělohlávek

Bylo to někdy v roce 1993 nebo 94, když jsem jako každou neděli v noci koukal na MTV Headbanger´s Ball. Díky kapelám jako Pantera, Machine Head, Biohazard, Life of Agony nebo Fear Factory začal bejt metal typu dlouhý vlasy-kůžekování-elastický teplý kalhoty velmi trapnej, vládly bradky, piercingy, kraťasy, mikiny s kapucí, baseballový čepice a hlavně novej supertvrdej a supertěžkej zvuk.

Najednou jste měli dojem, že Arise od Sepultury a Black Album od Metalliky vyšlo nejmíň před deseti, patnácti rokama.

Tak rychlý to oproti nehybnejm

Neříkali jsme tomu stylu sludge metal, jak se dneska píše.

Nevim přesně, jestli tyhle termíny tehdy existovaly – sludge, stoner, drone a tisíc dalších.

Bylo to tak drsný a tak naléhavý, ale vlastně ne zlý – to zlo spolknuli a ven šel děsivě smutnej a umanutej stesk. osmdesátejm letům bylo. No a právě ten večer dávali v HB reportáž a rozhovory z turné Pantery a jejich předkapely Crowbar, která byla prostě NEPŘEHLÍDNUTELNÁ. Mimochodem, tyhle reportáže byly vždycky objevný – třeba Megadeth měli jako support Corrosion of Conformity, se Slayer zase jezdili Machine Head a všechny kapely měly vždycky rozhovory, klipy a byly braný – aspoň doufám – jako soulmates hlavních stars.

V tom interview stáli se subtilní Vanessou Warwick dva asi tunový chlápci s holejma hlavama a bradkama, který se tvářili děsně zle. Jedním z nich byl kytarista a zpěvák Kirk Windstein, zakladatel a dneska jedinej původní člen Crowbar, ten druhej basista Todd Strange. V zápětí přišel klip Existence Is Punishment, kde Kirk do snad o oktávu podladěnejch kytar začal: „I gave my heart and soul to you, my friend…“. Bylo to tak drsný a tak naléhavý, ale vlastně ne zlý – to zlo spolknuli a ven šel děsivě smutnej a umanutej stesk. Hned ten tejden jsem si sehnal první dvě desky – Obedience Thru Suffering a Crowbar.

Možná se už rodily, ovšem my jsme mezi sebou užívali nejčastěji výstižný charakteristiky jako „strašně tvrdej a pomalej hardcore“, „hácéčko s thrashovým nádechem“ atd. atp. Každopádně Crowbar je řazenej do sludge a stoner, což se dá česky vyjádřit jako těžkotonážní nářez postavenej na pomalejch tempech, podladěnejch kytarách a občasnou rychlou mezihrou. Depresivní a pochmurný texty nebyly v tu dobu nic neobvyklýho, protože s vnitřníma démonama se potýkal kdekdo – i to bylo najednou nový a pro tu dobu charakteristický – celá generace odrostlá na Headbanger’s Ball a Beavis and Butthead milovala kapely, co se topily ve vnitřních pochybnostech a úzkostech, ale o to tvrději a nesmlouvavěji to řvaly do světa.

Crowbar zbožňoval zpěvák Pantery Phil Anselmo (v klipu I’m Broken má na sobě jejich triko – to černý, zelený je Eyehategod, to video šlo snad milionkrát), proto i společný turné.

Navíc Anselmo, Pepper Keenan z Corrosion Of Confor mit y a Kirk s Tod-

dem z Crowbar ještě s bubeníkem Jimmym Bowerem z Eyehategod založili v roce 1991 superskupinu Down, kterou jste mohli vidět na loňským Brutal Assault. Jmenovaný kapely fungujou jako širší rodina, jejíž členové chvilku hrajou tady a chvilku zase tam.

(A mezitim chlastaj nebo fetujou, protože co jinýho se na americkým Jihu dá dělat, že jo…).

V současný době tvořej Crowbar kromě Kirka ještě kytarista Matthew Brunson, basista Jeff Golde a bubeník Tommy Buckley. Za sebou maj deset alb a poslední z nich, Symetry In Black, vyšlo v květnu 2014 a je to pořád ten samej nářez jako tenkrát v neděli v noci.

A protože se skupina chystá do Evropy, nevynechá 27. února pražskou Sedmičku a den nato Melodku v Brně.

Crowbar (USA) pá 27. 2. 2015 Praha – 007 Strahov

Pandy vymírají kvůli miniaturním penisům. Nejenže se těžce hledají dva jedinci, kteří se potkají v pářící náladě ve stejnou chvíli, ale když už k souloži dojde, často samec selže. Má totiž penis o velikosti necelých 6,5 milimetru.

Collie Buddz

Mamacita

Na mušku jsme si tentokrát vzali Anetu Galisovou, kterou můžete znát jako zpěvačku pražské hard & heavy party Prague Conspiracy. Připravili jsme pro ní hutnej koktejl napříč hudebními žánry, čtěte!

Neeee. Ne! Vydržela jsem to přesně 47 sekund, pak jsem to musela vypnout. Miluju reggae, ale dancehall, ragamuffin apod. mě nikdy nechytly a z tohodle nadrženýho karibskýho Martina Kociána mám husinu. Hudba zní jak podklad z Yamaha 6000 a klip vypadá jak parodie sebe sama. Díky, ne!

The Pretty Reckless

Heaven Knows

The Interrupters

A Friend like Me

Tak buď je to tribute Timovi Armstrongovi, nebo to produkoval a porodil tak sám sebe, hehe. Všechny aspekty mě na tom vlastně baví, ale je to už prostě nuda. Rancid zkřížený s Brody Dalle, a jí to teda vůbec nevěřim, ty gesta. Ale co já vim, jak to chodí v L.A., že jo.

Každopádně na mejdan do Bubnu dobrý!

Mám evidentně mnoho děr v hudebním vzdělání. Tohle slyším a vidím poprvé, ale rozhodně ne naposled! Boží hlas, kytárky jedou pěkně dynamicky, má to message, má to mrd.

Jupí! Jdu stahovat!

Raised Fist

Friends And Traitors

Tohle mě upřímně rozesmálo. Ještě jsem neslyšela něco jako screamo/rap, nebo co to probůh je.

Respektuju každýho tvorbu, každej dělá, co umí a co ho baví, ale tohle asi nebude moje oblíbená kapela. Vydržela jsem 1:26 z celkových 3:30.

to koukám, tak to se mnou nic nedělá a asi si to ani nezapamatuju… ne, vlastně kecám, budu pamatovat ten styl zpěvu „váá ha ha ha hááááj“, hihi. Ale čtou tam malýho prince, to cenim!

Imelda May

Mayhem

Jamie T

Zombie

No jo, Imelda, ta mě bere. Nemusím jí poslouchat často, ale lahodí to mému sluchovému ústrojí. Je sexy a tak nějak věřim, že příběh tý písničky si prožila na vlastní kůži. Zajímala by mě naživo!

Mladý písničkáře s pohnutým životním osudem a ostrou slovní zásobou já ráda! Nemám ho úplně naposlouchanýho, jako třeba Passengera, ale je mi příjemnej a koncert bych si dala s chutí a tupým patnáctkovským úsměvem. Ježiš, no ten musí bejt kouzelnej. A ještě je to Angličan! Klip je zábavnej a kapela podává bezvadný herecký výkony.

Transplants

What I Can’t Describe

Morrissey

Suedehead

Tenhle song jsem měla dlouho dobu jako zvonění budíka a vstávalo se samo! Geniální spojení lidí, energií životů, až z toho vzniklo něco nesmazatelnýho. Transplants jsou stálicí mýho playlistu. „Money can‘t buy me love and that‘s true, but money can buy me drugs and that‘s cool“.

To je hudební pojem, kde znám opravdu jen ten pojem. Tohle mě totálně minulo. Jak tak na

Nošením triček nedostatečné délky si může nositel/ka kvůli možnému prochladnutí ledvin v krajním případě přivodit ledvinovou koliku. Za vznikem ledvinové koliky stojí v největším množství případů močový (ledvinový) kamének (konkrement), který buď blokuje cestu z ledvinové pánvičky do močovodu, nebo již močovodem prochází.

text Přemek Černík

Mark

Lanegan ze stínu ani moc nechce

Mark Lanegan se na hudební scéně pohybuje asi stejně dlouho jako já na světě a pokud byste chtěli vlastnit celou jeho diskografii, asi byste si museli sehnat novou poličku. Zpěvák a kytarista vycházející z undergroundový scény americkýho Seattlu se sice několikrát za svojí kariéry pohyboval okolo milníků rock’n’rollový historie, ale nikdy se mu úplně nepodařilo vystoupit ze stínu.

Ono se tedy spíš zdá, že Laneganovi se vlastně ani moc nechtělo. Jeho muzika totiž vždycky byla tak trochu intimní, psychedelická a šitá na míru spíš zaplivanejm klubům než halám a stadionům. Jeho původní kapela Screaming Trees je vedle například Green River, Soundgarden, Melvins nebo Mudhoney považovaná za průkopníky tzv. grunge, kterej vystřelil na orbit po fenomenálním úspěchu druhý desky Nirvany.

řilo světlo světa až v roce 2011, kdy byla skupina už přes 10 let pod drnem.

Lanegan ale nelenil ani co se sólovejch nahrávek týče. Debutoval v roce 1990 albem The Winding Sheet, na němž se podíleli i Kurt Cobain a Krist Novoselić. Ty s Laneganem natočili americkou lidovku Where Did You Sleep Last Night?, kterou o tři roky později nahrála Nirvana v rámci jejich MTV Unplugged vystoupení. Do dnešního dne

Mark Lanegan má bezesporu potetovanou kůži několika kapitolama knihy rock’n’rollu, ale jako čerstvej padesátník zatím rozhodně nehodlá brzdit.

Screaming Trees paradoxně vydali pouze jednu jedinou nahrávku, EP Change Has Come, na legendárním seattleském labelu Sub Pop, kterej byl domovskou platformou většiny part „grungeový vlny“. Než se upsali velký značce (v jejich případě Epicu), bylo jejich mateřskou nahrávací společností neméně proslulý vydavatelství SST Records, který v roce 1978 založil kytarista Black Flag Greg Ginn. Screaming Trees za 15 let existence natočili celkem 8 alb a 5 EP a po celou dobu si zachovali autentickej, vytripovaně snovej, ale stejně tak syrově garážovej odér. Kapela se nějakou dobu svezla s mánií, která se rozjela okolo Nirvany, po vydání desky Dust v roce 1996 však následovala znatelná tvůrčí krize, během níž sice Screaming Trees (dokonce dvakrát) natočili ještě jedno album – to však spat-

vydal Lanegan pod svým jménem 9 desek, který s nim nahráli (nebo si na nich alespoň zahostovali) například Duff McKagan, Alain Johaness, Mike Johnson, Jack Irons, Martyn LeNoble, Chris Goss, Greg Dulli, Josh Homme, David Catching, PJ Harvey, Troy Van Leeuwen, Izzy Stradlin, Jeoy Castillo, Nick

Oliveri, Ben Shepherd, Dan Peters nebo Jack Endino. Poslední fošna Phantom Radio vyšla v říjnu loňskýho roku.

Mark se naopak objevil na pěti z šesti desek stoner rockovejch harcovníků Queens of the Stone Age a v letech 2001-2005 byl dokonce stálym členem kapely.

V QOTSA Lanegan zpíval buď hlavní, nebo doprovodný vokály a na několika peckách se podílel i autorsky. Různejch kolaborací a hostovaček má na svým triku nespočet, ale určitě stojí za zmínku projekt The Gutter Twins, ve kterym to osm let táhnul s frontmanem The Afghan Whigs (který čirou náhodu taky v únoru zavítaj do Lucerna Music Baru) Gregem Dullim. Na The Gutter Twins vzhledem k vytíženosti obou tahounů nebylo bohužel tolik času a tak stihli do rozpadu v roce 2011 natočit jenom desku Saturnalia (Sub Pop).

Mark Lanegan má bezesporu potetovanou kůži několika kapitolama knihy rock’n’rollu, ale jako čerstvej padesátník zatím rozhodně nehodlá brzdit. V poslední době spolupracoval například s Massive Attack, Mobym, Slashem nebo Earth a občas se objeví zpráva, že by mohl stát za mikrofonem případný nový desky superbandu Mad Season (místo zesnulýho Layna Stayleho). Ještě pořád nemáte na 20. února večer program?

Mark Lanegan Band (USA) Duke Garwood (UK) pá 20. 2. 2015 Praha – Lucerna Music Bar

16 DOKUMENTŮ OD 10 REŽISÉRŮ O ŽIVOTĚ SOUČASNÝCH MĚSTSKÝCH SUBKULTUR

KMENY OD JARA 2015 NA ČT2 A KMENY.TV Koproducent

Partneři projektu

#kmenytv

Doufejme, že už jste vystřízlivěli, protože je tu další měsíc nového roku. A jelikož je období nekonečného podzimu či večně nastupujícího jara, nesmíte prokrastinovat ještě víc, než je zdrávo, a pojďme potrénovat mozkové závity dalším z řady našich Mighty všeobecných quizů. Připravte se, hrajem!

Nadcházejícím ročním obdobím je: a) jaro b) léto c) polární noc Po novoroční kocovince se: a) navrací ranní erekce b) rozjíždí celoroční mejdan c) spotřebovávají zásoby drog před zkouškovým Noční můrou každého studenta je: a) škola b) školní docházka c) ožalej školník a desátky

Prezident Miloš Jitrnice je: a) ješte stále nemocen b) stále nahovna c) idiot Poštovní směrovací číslo hygienické stanice Tábora je: a) samá nula b) 666 88 c) žádná stanice neexistuje, je to chyták Z konce semestru se nejvíce radují: a) prodejci alkoholu a kurev b) kurvy a dealeři c) všichni Muslimskou expanzi zavinil(a): a) ženská menom panika b) Tomio Okamura a jeho kulinářská i jiná umění c) bible Finové pijí: a) potmě b) ve dne c) půl roku

Vyplněný kvíz si nechte pod lavicí či na toaletě do konce roku, abyste věděli, co za sračky ste vyplňovali na počátku járu. Připomínky si nechte a dotazy posílejte na www.nicnevimsemkral.cz.

text Vojta Libich

Vzpoura ještě zdaleka nekončí Hardcorovejm kapelám z New Yorku se během let dost často stane, že buď zabřednou do těžkopádnýho metalovýho bahna, ze kterýho už se nevyhrabou, anebo začnou stagnovat na pořád stejným zvuku a ohranejch klišé v textech. To ale rozhodně není případ nasranejch NYHC veteránů – Sick of It All.

Vzpomínám si, když jsem poprvý slyšel song Step Down od Sickovek. Všechno, co se v tu dobu bouřilo v mý pubertální duši, tady bylo řečený. Všechen ten vztek, nespravedlnost, pohrdání, vítězný „fuck you“ celý společnosti – všechno tam bylo. Dokonce i to, co bylo a je špatně na celý undergroundový scéně. Kritika trendovitosti a prázdnejch keců schovanejch pod kérama a hadrama, kritika apatie a přidávání se ke stádu.

Bylo to (a je dodneška) pro mě jako rána do hlavy. Sick Of It All mi mluvili z duše. A nejen mně.

Jak jsem postupně objevoval celou historii a diskografii týhle legendy, začalo bejt jasný, že ten jeden song nebyla náhoda.

SOIA stáli pevně od samýho začátk u.

Zatímco některý jejich současníci sem tam zabředávali do vlastního ega a rozpadali se nebo vyhazovali členy, tahle těžkotonážní banda z Queensu hraje ve stejný sestavě už od roku 1992.

Textově nikdy neuhnuli z velice jasnýho směru. Jejich songy jsou prošpikovaný nenávistí k autoritám, vládcům a tradiční společnosti, tak jak se na tvrdou kapelu sluší a patří. Zvlášť dneska mezi všema pseudometalcorovejma klonama, který growlujou o tom, jak je nechala holka a jak kalej na mejdanu, je víc než potěšující slyšet Lou Kollera vřískat o tom, že „musíme bojovat proti tomu zasranýmu systému“. A jak by měli lidi otevřít oči. Člověk má pak aspoň na chvilku pocit, že to je opravdu možný a že ten punk má vlastně pořád ještě smysl.

Hudebně jsou Sick of It All kapitola sama o sobě. Neustále se snaží vyvíjet se. Nenajdete jedinou desku, která by kopírovala zvuk tý předchozí. Ne, nepouštěj se do žádnejch šílenejch experimentů s elektronikou, smyčcema a dětskejma sborama. Pořád se jedná o syrovej, brutální a uřvanej hardcore punk s tvrdejma kytarama a dunivejma bicíma. Ale ve chvíli, kdy to nejmíň čekáte, uhnou najednou Sickovky stranou a zahrajou melodickou pasáž, která by si nezadala ani s Comeback Kid nebo třeba s H2O, přidaj k tomu ale svoje typický koule.

Zatím poslední deska Last Act of Defiance, který vyšla v září loňskýho roku, je toho důkazem.

SOIA do vás během 35 minut nasypou 16 tracků s takovou silou, že po skončení ještě chvilku nechápete, co se to vlastně stalo.

Zároveň se ale neuchylujou k bezhlavýmu bordelu, všechno má až smrtonosnou preciznost a údernost. Mezi tím nářezem nám ale bratři Kollerové a spol. nezapomenou naservírovat třeba téměř metalovou Part Of History nebo skoro až Oi!/ punkrockový vypalovačky jako například Never Back Down nebo Beltway Getaway. V textech se dotýkaj spousty ožehavejch aktuálních témat, ústředním sloganem ale zůstává: „Nevěřte svojí vládě a médiím, zpochybňujte věci, klaďte otázky a myslete sami za sebe.“ Jasnej náboj, jasný poselství. Jestli se o nějaký newyorský hardcore kapele dá s čistým svědomím říct, že rozhodně ještě nepatří do starýho železa, jsou to právě Sick Of It All. S naprostým přehledem nakopávaj už skoro třicet let prdele všem okolo a nezdá se, že by měli v úmyslu jakkoliv zpomalovat. Nevím, jak vy, ale já se už teď těším na to mrazení v zádech, až si budeme moct na Mighty zařvat:

In the underground integrity lies within, In the underground image

doesn‘t mean a thing, We can do away with this negativity, It‘s a golden day, we can force

them to step down!

Hobit A je to tady. Trilogie filmovejch zpracování Tolkienova Hobita je u konce. Zdá se, že všichni maj pocit, že jedinej účel filmový adaptace je stoprocentně věrně přenést na plátno právě tu jejich představu.

Pokud patříte mezi tyhle typy, doporučil bych vám zajít si třeba na nějakýho Viewegha. Nebo pokud jste intelektuálně náročnější než jeho fanoušci, dejte třeba Rosamundu Pilcherovou. Tam se dočkáte. Nicméně pokud nepatříte mezi hipsterský vylízance, co si u filmů zapisujou do iPadů každou odchylku od předlohy, můžete si z Hobita odnést i celkem kvalitní zážitek.

1. Neočekávaná cesta Trilogie postupně graduje přesně tak, jak by to člověk čekal, což je ale ve finále vlastně docela sympatický, zvlášť když člověk přihlídne ke klasický „pohádkový“ struktuře příběhu. V prvním filmu Bilbo jen tak vocasí kolem trpaslíků a Gandalfa a sem tam provede nějakou skopičinu k pobavení celé výpravy. Do toho se sem tam objeví pár cool temnejch záběrů, který naznačujou, že někde za rohem pravděpodobně číhaj daleko temnější síly, ačkoliv v příběhu vlastně nehrajou vůbec žádnou roli. Uspokojivej je i Gandalf, kterej v Hobitovi vlastně hlásí daleko víc než v Pánovi Prstenů.

2. Šmakova spoušť V prostředním dílu trilogie už se napětí trochu stupňuje. Skřeti jsou hustší a temnější, všude pobíhaj obří pavouci, ani elfové se s tím neserou a jsou pěkně nepříjemný, přibejvá taky psychede-

lickejch scén, ve kterejch Bilbo a trpaslíci bloudí sjetě po lese. A objevuje se Evangeline Lily v roli elfky Tauriel! Jasně, já vím, v knížce žádná elfka nebyla, to už jsme slyšeli milionkrát, už se s tím nějak srovnejte, díky. Evangeline Lily byla dobrá už v Lost a v Hobitovi si to taky dává solidně, takže kromě hnidopichů s pravděpodobnou vrozenou nenávistí k ženám by v zásadě neměla v příběhu nikomu vadit. Jediný, co trochu hatí radost ze sledování filmu, je pohled na tupej ksicht Orlanda Blooma, kterej ať už dělá cokoliv, tak se snaží předstírat, že zamyšleně hledí do dálky. Asi mu někdo při natáčení řek: „Ty vole, hraješ elfa, tvař se trochu inteligentně.“ Nevyšlo to, no. Podle mýho názoru ve filmu bejt nemusel, postava Legolase v podstatě nemá na tok děje žádnej vliv, ale tak co už. Ve finále to zachrání drak, kterej je fakt super.

3. Bitva pěti armád Poslední částí Peter Jackson rozhodně nezklamal.

Tíživá atmosféra nedůvěry a strachu, trpaslíci dřepí na zlatě v útrobách Osamělý Hory, chudák Bilbo je z toho dost nešťastnej, Bard Lučištník se po právu nasere a jde si pro svůj podíl z pokladu, elfové jsou pořád děsně nepříjemný a Orlando Bloom hledí zamyšleně do dálky. No a jak už slibuje název, po poměrně atmosférický a konverzační první polovině filmu (Thorinovi postupně víc a víc jebe ze všeho toho zlata, což byl mimochodem podle mě s přehledem nejlepší hereckej výkon ve filmu) přichází nějaký to závěrečný krosení, na který se každej těšil už od prvního dílu. Bitva není tak epická jako v Pánovi Prstenů, to je ale při daleko menším objemu armád logický (ha, poserte se, hledači chyb!). O to naturalističtější a působivější ale je. No a konec dojemnej, všechno dojemný, jak ví i Michal Viewegh.

Nenechte se odradit lidma, kterejm vadí, že filmaři vynechávaj scény, ve kterejch chodí postavy chcát a že ženský ve filmu z pustýho ostrova nemaj feministický ochlupení po celým těle. Hobit možná není slovo od slova zkopírovaná knížka na celuloidu, ale je to skvěle natočenej trojí velkofilm zpracovanej s velkým respektem ke knižní předloze, což já jako fanatickej uctívač J.R.R. Tolkiena ocením. Pokud se mezi fanoušky jeho tvorby řadíte taky, určitě budete z Hobita nadšený. Pokud ne, budete nadšený stejně. Dokonce možná zkousnete i toho Orlanda. Stojí to za to.

C

M

Y

CM

MY

CY

CMY

K

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz út st čt pá

3.2.

4.2.

5.2.

6.2.

so 7.2. út 10.2. st 11.2.

čt 12.2. pá 13.2. so 14.2. út 17.2. st 18.2. čt 19.2. pá 20.2. so 21.2.

ne 22.2. po 23.2. út 24.2. st 25.2. čt 26.2. pá 27.2. so 28.2.

FreeZone: GINNY ANDRO, SLAVES OF STADIUM ROCK, UNHOLD 20.00 - VZ*!!! / FE*!!!

LARIKA (křest CD) a Band-a-SKA 20.30 (100,-/předprodej v Rock Café**) DJ MAARA 21.00 - VZ*!!! / FE*!!!

GYMVOD Fest 2015: FURIOUS FREAKS, HILL UP AND DOWN, ICE-SCREAM, WOSA, I LOVE YOU HONEY BUNNY, PUNČOCHÁČE, THE VANILLES, ANNA VAVERKOVÁ 18.00 (80,-/vstupné pouze v místě) + DJ LUIS DE CAESAR 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

DJ EFKA Retro Party 21.00 - VZ*!!! / FE*!!!

FreeZone: JAZZEVEC a PARALELNÍ ZAPOJENÍ 20.30 VZ*!!! / FE*!!!

SLAM POETRY EXHIBICE vol.17: 17.exhibiční bitva borců v poezii naživo! Anatol Svahilec (mistr ČR 2014), Metoděj Constantine (mistr ČR 2013), Martin Filippi (mistr ČR 2012), Ondřej Hrabal (2.vícemistr ČR 2014), finalisté mistrovství ČR Zuzana Kantorová a Pavel Oškrkaný, Monika Serbusová, Jiří Šimek a další. Moderuje:Martin Vasquez. Více na www.slampoetry.cz. 20.30 (150,-/ předprodej v Rock Café**) DJ STIGGMA 21.00 - VZ*!!! / FE*!!!

JOHNNY SURVIVED, DOGFATHER, NOISETRAP 20.00 (100,-/předprodej v Rock Café a plus poplatky v sítích GoOut.cz a Ticketstream) + DJ ELVIS 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

Conspiracy presents: TROPHY EYES (AUS), AS IT IS (UK), TRASH BOAT (UK) 19.30 (249,-/Rock Café, 265,-/GoOut.cz, 275,-/Ticketportal/350,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

FreeZone: ORANGEES, ZAVŘÍT, THE SCOFFERS 20.00 VZ*!!! / FE*!!!

KULTUR SHOCK (USA) a UŽ JSME DOMA 20.30 (190,- + poplatky/předprodeje/ Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz/250,- v místě) ATTACK THE HERO (křest debutu!), BORN AGAIN, F.O.B., SINUS IRIDIUM 19.00 (do 19.30 90,-, poté 120,-/ vstupné pouze v místě) + DJ ELVIS 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

GVP Fest: MOLOTOV PARTY, OSM SETIN BEZ JÍDLA, CURLIES, THE THUNDERBOLTS, PROFBAND, DARE TO BE HERE 19.00 (80,-/předprodej pouze na GVP/100,- v místě) + DJ BIGLES 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

VegFest II: KOLONA, MEMENTO MORI, JAHTEC JAMMIN´JOB, EAT ME FRESH + bohatý doprovodný program: přednášky, infostánky (X Basta X, Statek naděje, o.s. Zvíře v tísni), veganské občerstvení... Veškerý výdělek bude věnován na podporu činnosti Útulku Tibet. 16.00 (150,-/předprodej v Rock Café**) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

Unplugged Café: IMODIUM a ZAKÁZANÝ OVOCE (divadelní sál) 19.30 (140,- + poplatky/předprodeje: Rock Café a SMS Ticket/180,- v místě) Unplugged Café: IMODIUM a ZAKÁZANÝ OVOCE (divadelní sál) 19.30 (140,- + poplatky/předprodeje: Rock Café a SMS Ticket/180,- v místě) FreeZone: MOST WONKY a FUNDAMENTALISTA V PÁSMU GAZI 20.30 VZ*!!! / FE*!!!

AGAINST THE WALL (USA) + guest: SOUSTRAST 20.00 (140,- + poplatky/předprodeje/ Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz/180,- v místě) CITYLIGHTS, BACKFIST, PAWNSHOP 20.00 (130,-/předprodej v Rock Café a plus poplatky v sítích GoOut. cz a Ticketstream) + DJ STIGGMA 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

THE FINALLY a ALL THESE MEMORIES 20.30 (130,-/předprodej v Rock Café a plus poplatky v sítích GoOut.cz a Ticketstream) + DJ MAARA 22.00 - VZ*!!! / FE*!!!

Sanctuary.cz presents: CLAN OF XYMOX (NL), support: VÝSMĚCH? 20.30 (290,- + poplatky/Rock Café, Ticketstream, Eventim/390,- v místě + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! * VZ - vstup zdarma; FE - free entrance; ** plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz

KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

po 2.2

Country / Punk AUSTIN LUCAS (usa), AARON PERSINGER (usa)

út 3.2

Noise Rock DOPE BODY (usa), DEPAKINE CHRONO (cz)

st 4.2

Industrial / Noise AUTHOR & PUNISHER (usa), CALVERA (cz)

pá 6.2

Psychobilly / Punk Rock 7.narozeniny! ROCKET DOGZ (cz), THREE WILD GUNS (cz) + DJ

so 7.2

Trash / Death / Metal VIBRATHÖRR (cz), FLESHSOUL (cz), 7 SINS OF SURVIVING (cz)

po 9.2

Indie / Electronic LYDIA AINSWORTH (can)

pá 13.2

Punk Rock / Hard Core Křest! JUST FOR BEING (cz), KUNG FU GIRLZ (cz), FIRST CLASS TICKET (de) + DJs Hrocho & Pio & Frankie

so 14.2

Ska / Rock´n´Roll THE CHANCERS (cz) + DJ

ne 15.2

Hard Core / Hip Hop WHAT WE FEEL (rus), MOSCOW DEATH BRIGADE (rus) - Double show 18.00 & 20.15 !!

út 17.2

D beat / Metal / Crust DISTRESS (rus), SLAVERY (cz)

čt 19.2

Punk Rock / Garage TÜCHEL (ch), ZUPPER (cz)

pá 20.2

Punk Rock / Psychobilly Křest! THE UNHOLY PREACHERS (cz), THE TRAIN ROBBERS (cz) + DJ Plasťák

so 21.2

Punk / Alternative Křest! POHLAVNÍ NÁDRAŽÍ (cz), CLUB SILENCIO (cz) + DJ

VELBLOUD music bar

út 24.2

Rock ROCKWELL (cz), JESTERLAND (cz)

čt 26.2

Post / Punk / Emo / HC BATON ROUGE (fr), REMEK (cz), IKIRU (cz) U Tří Budějovice pá 27.2lvů 4/294, Sludge České / Metal CROWBAR (usa)| www.velbloud.info so 4.2.

28.2 st

Trash Metal HELLOCAUSTOR BLACKOUT drum´n´bass Djs (cz), SIXTH DIMENSION (cz), CAROOZER (cz)

pá 6.2.

medial banana, collectiv reggae

so 7.2.

SPARK FRESH BLOOD - Večer vítězů: ASCENDANCY, F.O.B., CORPOSANT - večer rockového magazínu Spark

st 11.2.

reggae bashment

pá 13.2.

RAPBLOUD: Djs: Ba2s (Bass ex. Chaozz), Adie (J.A), Khrl (Lo3); Mic: Jay and Adie + live drums, Lo3 crew

so 14.2.

DRONE HUNTER, BVS, LAMBDA

út 17.2.

HMZMP - WANE SICK, THE NEEDS bude doplněno, sledujte www

st 18.2.

pinkout gay&lesbian&friends discoparty

pá 20.2.

PLEXIS, APPLE JUICE, PPB + vernisáž punkový večer s vernisáží fotek

so 21.2.

electroswing party

út 24.2.

HMZMP - WANE SICK, THE NEEDS bude doplněno, sledujte www

st 25.2.

FUNKY NIGHT

so 28.2.

J BOSTRON - brokenbeat Změna programu vyhrazena, sledujte naše webové stránky!

Začátky koncertů ve 20.30, diskoték ve 21.00.

DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz po 2.2. čt 5.2.

TRAVELLING - VELKÁ ČÍNSKÁ ZMĚŤ Co všechno může člověk vidět a zažít za měsíc na cestě Čínou od zá-

padu na východ… 19:00

UNHOLD (CH) - legenda švýcarské post metal - hardcore scény s novým albem „Towering“! EFco. – progressive - rock´n´roll/Plzeň; MICHAEL ZIMMEL (A) – one man instrumental sludge metal project; 20:30/100,-/130,-; http://www.unholdmusic.ch/band, nové album Unhold k poslechu zde: http://unhold.bandcamp.com, UNHOLD new official video „I Belong“ - http://www.youtube.com/watch?v=ycH5V6dedxs; http://bandzone.cz/ efco, http://michaelzimmel.bandcamp.com

pá 6.2.

OCHO RÍOS - latino - ska - punk - reggae / original pilsner mestizo music; MAGIC MUSHROOM - ethno - alternative/Plzeň; 20:00 / 30,-; http://ochorios.cz, http://bandzone.cz/ochorios,

so 7.2.

LOCOMOTIVE - heavy weight hardcore/Český Krumlov; CONCRETE - metalcore/Plzeň; SIN-DICK-8 - hardco-

pá 13.2.

ATMO music - hip hop - pop/Liberec. Jedna z nejpopulárnějších tuzemských kapel současnosti poprvé

so 14.2.

GAUNEŘI - rock´n´roll thrashers/Plzeň; HEJTMAN - death - rock´n´roll/Praha; PORNO BAZOOKAS -

st 18.2.

ZUBY NEHTY - women power - legendární dámská alternativní kapela po patnácti letech s novým albem „Kusy“!

21:00 / 120,-/150,-; http://www.noise.cz/zubynehty/

čt 19.2.

MÚZA 2015 - 3. postupové kolo: GLORY DE WINE, MAREK BORSKÝ, MERELY WILD, ROYAL AVENUE, TEE PEE; 20:00 / 50,-

pá 20.2.

GAGARIN - electro - screamo/Praha – Havířov; EPIC SCHMETTERLING (FR) - 8bit - dance - punk/ Strasbourg; 21:00, pořádají Místní borci; http://bandzone.cz/gagarin, http://epicschmetterling.bandcamp.com

so 21.2.

HEART ATTACK - hardcore/Plzeň; STREETFIGHTERS - hardcore - crossover/Příbram; STRIP DOLLS - crossover/Klatovy; 20:00; http://bandzone.cz/heartattack, http://bandzone.cz/thestreetfighters, http://bandzone.cz/stripdolls

http://bandzone.cz/magicmushroom

čt 26.2. pá 27.2.

so 28.2.

re - metal/České Budějovice; 21:00 / 90,-; http://bandzone.cz/locomotive1, http://bandzone.cz/concrete, http://bandzone.cz/sindick8

v Plzni na klubovém koncertě! 21:00 / 150,- / 190,-; http://atmomusic.cz, ATMO music official video „Fáma“: https://www.youtube.com/watch?v=uH0YiFIT0YE, official video „Máma“: https://www.youtube.com/watch?v=CH-gTk2E5Wc speed - rock´n´roll/Brandýs nad Labem; 20:30 / http://bandzone.cz/gauneri, http://bandzone.cz/hejtman, http://bandzone.cz/pornobazookas

MÚZA 2015 - 3. postupové kolo: AD GLADIUM, CIRCLE, REMEDY REMAINS, THE HUMP; 20:00 /

50,-

MARPO – hip hop/Praha; Marpo letos oslavil deset let svojí hiphopové kariéry, vyprodal pražský dvoutisícový sál

Sasazu a sbírá skvělé ohlasy fanoušků i hudebních kritiků. Pro rappera, kterého širší veřejnost zná i jako bubeníka kapely Chinaski, je to však jen začátek. Nyní se svojí show, označenou například serverem Rapcity.cz za jednoznačně nejlepší rapové vystoupení u nás, vyráží i do měst. V rámci turné nazvané „Náš Hood Tour“ dorazí poslední únorový pá také do Plzně, kde se představí opět v Divadle pod lampou! support: MAJKL KASL – hip hop/Plzeň; 20:00 / 180,-/230,-; https://www.facebook.com/mcmarpo, http://www.youtube.com/watch?v=2hVAaungwmA, http://bandzone.cz/majkkasl

PLEXIS - legenda české punk rock scény se vrací do Lampy! APPLE JUICE - punk rock/Praha + HOST. 21:00 / 90,-; http://www.plexis.ic.cz; https://www.facebook.com/PlexisPM?fref=ts, http://bandzone.cz/plexis, http://bandzone.cz/applejuice

klub buben

Myslíkova 8, Praha 2 I www.klubbuben.cz

st 4.2. čt 5.2. pá 6.2. so 7.2. po 9.2. st 11.2. čt 12.2. pá 13.2. so 14.2. ne 15.2. út 17.2. čt 19.2. pá 20.2. so 21.2. ne 22.2. st 25.2. čt 26.2. pá 27.2. so 28.2.

KONCERT Lenny Lashley /accoustic punk US/ + Fallstring /accoustic punk DE/ DJ Conqueror /ska, reggae, rocksteady/ KONCERT Eastside boys /punkrock Berlin/ + Punto D‘Onore /streetpunk – r‘n‘r Praha/ + Tighten Up Selectors /oi!, punk, ska/ Kdo zná, ten ví! - Djs Baltazar & Pařba /latino, funky, soul/ KONCERT Regn /noise-Nor/, Or /noise-punk CZ/, Mečem naplocho /raw-punk CZ/, Paregorik / harsh-noise CZ/ Northern soul workshop – DJ Vičák DJ Péťa /punk, punkrock/ Pátek třináctého - DJs Whydie? & Soyre of Rare /new wave, dark wave, post-punk/ HiPHoP night – Djs Lil Rowa & NOX KONCERT HiFi-Spitfires /punk UK/ + Just War /punk as fuck Žižkoff/ KONCERT Misconduct /punkrock SWE/ + Hero from Zero /melodic punk CZ/ Rap’n’Funk legends never die – Djs Ma(c)hall, Ciao, Ba2S PRAGUE ALLNIGHTERS WARM-UP – Djs Mr.Cat & Papa Peters /northern soul/ Souboj generací – Djs Dr. Peterka vs. Pan Plasťák /punkrock, new wave/ BURZA VINYLŮ & BLEŠÁK VŠEHO MOŽNÝHO/přines, vyměň, nakup, prodej/ Northern soul workshop – DJ Buqi KONCERT – CCTV Allstars /ska-folk-punkrock/ + support + Djs Fat & Dread Boys are back in town – HROCHO-PIO-FRANKIE Djs /punkrock, r’n’r/ Saturday dancehall fever

OBSCURE PROMOTION www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz st 18.2.

The Architects, Every Time I Die, Bless The Fall, Counterparts

Praha, Roxy

ne 22.2.

Betraying The Martyrs, Texas In July, Upon This Dawning, More Than a Thousand

Praha, Podnik

pá 27.2.

Crowbar + support

Praha, Klub 007 Strahov

so 28.2.

Crowbar + support

Brno, Melodka

út 3.3.

Otep, The Agonist

Praha, Rock Café

pá 13.3.

Devin Townsend Project, Periphery, Shining

Bratislava, Majestic

pá 13.3.

Black Tusk, Crobot

Praha, Klub 007 Strahov

so 14.3.

Devin Townsend Project, Periphery, Shining

Praha, Roxy

po 16.3.

Krabathor, Brutally Deceased, support

České Budějovice, Slavia

út 17.3.

Krabathor, Brutally Deceased, support

Praha, Podnik

st 18.3.

Karnivool, Monuments

Praha, Akropolis

st 18.3.

Krabathor, Brutally Deceased, support

Ostrava, Barrák

CROSS CLUB

Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

ne 1.2.

CROSS N ART (Dokument Velká Noc) ELECTRO SWING AFTERPARTY (James Wing a hosté)

po 2.2.

LOS TEKKENOS (Phantomlab, Rolnik, Jesus, DJ Soljah) DNB STAGE (Mersi, Moower, Sharny, Matyx)

út 3.2.

POST HC (Port Noir (SWE), Birds and Wolves, Night Before The End, Reflected) ELECTRO STAGE (Skretek, Dr Smeghead, Electro Dee) UFOSS (Útrní forum Crossu)

st 4.2.

SPECTACULARE (Femmen Fourrure (FIN), Synkro (UK), Robert Manos (US), Yadel)

čt 5.2.

MIGHTY SOUNDS CROSS (Medial Banana (SK), Simple Sample (SK), Messenjah, Afarastafa, Wilada Pan-

da, W23, Major P)

DNB STAGE LIQUID FLIGHTS (Liquid dnb Crew) LIQUID FLIGHTS (Liquid dnb Crew)

pá 6.2.

DNB PORTAL NIGHT (Signs (FR), Allied (UK), Methlab DJ (UK), Hydro (UK), Villem (UK), Dj Avenues, DJ Beaty (SK), Critical J, Dollo, Nasai, Xerxes, Kan-Jacca Cybi, TrueBromance)

so 7.2.

DEEP BEAT AVANTGARDE (Bok Bok (UK), Alyaz, Wz, Sbstd, Prokta, Sta, Theya) 2ND STAGE (Jenkins Juke (DE), Chong X, Tao Maffa & Johny Player, Chpln)

ne 8.2.

DIVADLO & EECTROSWING ( & MikkiM electroswing afterparty)

po 9.2.

LOS TEKKENOS – HC EDITION (The Maniak(IT), Dirty-Z, Zabaka, Deels, Thunderman, Geez), 2ND STAGE

út 10.2.

DRUM N JAZZBASS (Dramajacqua & Babe LN & Jatrabass & Anawa, Hard to Frame a host) DRUMY A NeRUMY (Honey T a hosté) UFOSS (Útrní forum Crossu)

st 11.02

LOCO MADNESS (Bethrayer, Loco Loco a F.A.King a host) PSYTRANCE STAGE (Zero Point a hosté)

čt 12.2.

RNR PARADE (Jens Simmons - GANG ZERO ČTVRTEČNÍ BEJS (Snokey, Cybi a hosté)

pá 13.2.

(Fredy, Antičlověk, Ten Crowns, Tomix)

DOUBLE TROUBLE (Nymfo (NL), Volume Plus, Skáčko, Feela, Twisted Minds, Parallel Activity, Saym, Ozy,

Lu.d.key)

LIQUID STAGE (Pennygiles (UK), Msdos (GR), Blofeld, Fallen Gemini, Domina, Syky) so 14.2.

URBAN LEGENDS (Solid Snake live (SWE), DJ Slater & U-Prag Drummers live ft. Filip Markes on sax, Josef Sedlon, Jarin, Ejczka) ALTERNATIVE STAGE (Kim Pixa live (MALTA), Slater, Biodan, Tazz)

ne 15.2.

ELECTRO SWING (Universal Swing Brothers)

po 16.2.

LOS TEKKENOS (Sherpa a hosté)

út 17.2.

HEART GUITAR (All Faces Down (AU), Normandie (SWE) a hosté) BIG BONG STAGE (MikiM a hosté) UFOSS (Útrní forum Crossu)

st 18.2.

CROSS GRAFFNECK (prednaska, sketch bettl, promitaní videí, muzika) LATINO FUNKY DISCO CHILLOUT (DJ Baltazar)

čt 19.2.

ROCK THE JUNGLE (kapela Skafand, Jungle Radical Crew)

pá 20.2.

BREAK ART XTRA (Culture Shock (UK), Chords (UK), Akira b2b Rudeboy, Break Art) MUTATIONS STAGE (Epoch (FR), Etch (FR), Dmit.Ry, Ol-Wiz)

so 21.2.

POSSITIVA (Andre Lodemann (DE), Tolo (HU), Yacube (SK), Red Meat Therapy (SK)) DNB STAGE (Clive (SK), Eska, Sta, AhZ, KamCZa, Tukan MC, Ozone) DIVADLO PRO DĚTI 14:30 (Toy Machine)

ne 22.2.

HULIDI (divadlo Punkáč a Ježibaba, Jan Těsnohlídek, Ticho a hosté)

po 23.2.

LOS TEKKENOS (Dave LXR, Jirik co23, Jindross Obada, Mersi a host) HC STAGE (Be Unique, Psylector, Bodybass, Wind, Mysh, Cartridge a VJ Tha Sun)

út 24.2.

VINYLIFE (Beseda s Dominikem Bartmanskim, Vinyl Burza, DJ Tráva, Babe LN, Z.Aires, Im Cyber, Liquid A, Bica, Ghandi, Priapus, DJ Martin Mikuláš, Babylon Rocker, Mama Apache, DJ Dominik Bartmanski, Dasha) UFOSS (Útrní forum Crossu)

st 25.2.

MORE THAN HIP HOP (The Petebox (UK), Telka a hosté) PSYTRANCE STAGE (Ejczka a hosté)

čt 26.2.

REGGAENERACE (Švihadlo, Babylon Rocker, Peeni Walli) DRUM & BOUNCE (Drumbassterds crew) S EXPEDICÍ DO KAVÁRNY (Horyinfo.cz)

pá 27.2.

AFTERIMAGE (Morphology Live (FIN), Treto (SK), Nitrous, Layup, R. Kosmos) 2ND STAGE (DJ Dustin (DE), Disco MØreti, Mooris, Eva Porating)

so 28.2.

FUNKD UP (DJ Ez (UK), Denoir, Dryman b2b Smack, Béla En, Double J, BLQ, C. Monts) A51xHYPNO808xDUBSTEBLOG (Merak, Wbwoy, Freezer, Stifler Selecta, Dirty Little, Toaster, WZ)

CLUB božák

Sochorova 1516, Teplice | www.bozak.cz Čt 5.2.

FOOSE /USA/ (ex THE SPUDMONSTERS)

Pá 6.2.

MEGAPHONE /CZ/

So 7.2.

DEEP THROAT – electronic tech-house event

Čt 12.2.

PLATFORMA B – projekce dokumentárního filmu Století Miroslava Zikmunda

Pá 13.2.

FALLEN FAITH /CZ/

Pá 20.2.

HLINOMAZ /CZ/, TŘETÍ STUPEŇ TORTURY /CZ/, MEČEM NAPLOCHO /CZ/, PSM /CZ/

So 21.2.

DISPERSE /PL/, TERRAFORM /UK/, BEYOND THE DUST /FRA/

Pá 27.2.

BASSTARDS vs. BROJLEROOM Djs KAPLICK, SAKU, 3OZAK 3OYS

So 28.2.

MISTER TWIST /GER/

Sestavila věštkyně Zerinda

Vodnář

(21. 1.–19. 2.)

Únorové postavení Uranu je pevné a kvalitní, až je z toho i Jupiter hin, tak se přestaňte věnovat donekonečna vztahům a dohodám, nechte se inspirovat a někde na baru u Budvárku vytaste svoje postavení.

Pokud možno výjimečně ne to pracovní. S úplňkem přicházejí změny! Peníze jsou v akci. Asi máte zajít do Penny, nevíme, hvězdy jsou neuplatitelné.

Ryby

(20. 2.–20. 3.)

Únorovo-březnové novoluní přinese… zkuste to říct 3x po sobě po pátém pivu a pokud se vám to podaří, přinese vám zásadní příznivé změny do života.

Ovšem Neptun a Venuše jsou nedobře se Saturnem, takže bude zase krvácet srdce. Nevadí, vy to máte rádi… takže vás nic nového nečeká.

Beran

(21. 3.–20. 4.)

Mars se posunuje Rybami a přesune se do Berana. Vy se přesuňte do jiného zaměstnání, trošku to tam u vás smrdí, hlavně začátek měsíce zapáchá jak měsíc nemytej. A navíc máte deprese. Doporučujeme vodku a barbituráty.

Býk

(21. 4.–21. 5.)

Konzervativní Býci mají pro změnu už od nového roku opět našlápnuto na křeslaře roku. Přestaňte pořád shromažďovat a jděte do ulic, stereotyp může být i pouto! A kvalitním

pomalým sexem ty kydy nevyžehlíte, prasáci vždycky vyhrajou!

Blíženci

(22. 5.–21. 6.)

Blíženci před Novým rokem, i po něm, při své vzdušné nátuře všechno rozfrcali a teď koukaj jak vyvoraný, že účtu kručí v břiše. Merkur vám fandí, tak to neproserte svým přemýšlením a čekejte úřední zprávu.

Rak

(22. 6.–23. 7.)

Luna ve spojení s Jupiterem s krásným aspektem na Uran přinese do života Raků rychlý životní obrat. Jestli chcete vědět, co to znamená, vyhledejte odborníka oboru astrologie, my na takovýdle blbosti nemáme čas.

Lev

(23. 7.–24. 8.)

Velice zajímavé postavení planet při úplňku přinese Lvům skvělé a dynamický pozitivní události. Žel bohům, ještě chvíli chcete zůstat v prdeli, takže to budete úspěšně ignorovat, abyste tak zůstali i nadále zajímavými. Zdravý člověk vám na to řekne, tak si naser, voe! My jsme diplomati, říkáme pouze, zamysli se, lve!

Panna

(24. 8.–23. 9.)

Postavení planet vás může posunout v pracovní i partnerské rovině. Kdybyste neřešili pořád svoje zdravíčko, tak se tak i stane. Uvědomte si, že vám nic není kromě pravidelné kocoviny a dojezdů. Do nového roku si pojďme slíbit: bacha na peří a žádnej alkohol!

Váhy

(24. 9.–23. 10.)

Váhy budou emařit už od začátku roku, díky vlivu Slunce se to zvrtne téměř do roviny Stmívání. Neblázněte, vaše okolí na to není zvyklé, dejte si pár Budvarů a vraťte se okamžitě do polohy nudného buzna remcala, to vám už i sluší.

Pozor, čeká vás návštěva!

Štír

(24. 10.–22. 11.)

Štíři by měli využít přesunu Merkura do energického Berana, který proběhne koncem měsíce, a začít být aktivní, kreativní, plodit a tvořit. Fandíme vám, hlavně ať je od vás aspoň na chvíli pokoj, čerstvý vzduch prospívá každému. A my se alespoň jednou za rok těšíme na výsledek!

Střelec

(23. 11.–21. 12.)

Hvězdná obloha hlásá, že Jupiter je v pěkném aspektu na Uran.

Tak snad je ten výlet pěkný a přinese vám něco pozitivního do druhého měsíce. Ovšem výhled nám kalí úřední šiml, pozor na to, jak vám ta hlava občas zanáší, mohli byste něco projebat.

Kozoroh

(22. 12.–20. 1.)

Financemi opředený únor je to, co tvrdí virgule. Něco se dodělá, něco začne… takový je život. A že nejsme konkrétní? No, jestli na to spoléháte, což je při vaší pragmatičnosti možné, tak si hned z banky zajděte k psychologovi poradit se, co s prokrastinací a sebedůvěrou. My doufáme, že alespoň ty finance vyjdou dobře.