Mighty Freezine 03/2015 by Mighty Sounds

ENTER SHIKARI SICK OF IT ALL DUBIOZA KOLEKTIV

COCKNEY REJECTS ARCHITECTS TERROR BATMOBILE IGNITE THE CREEPSHOW STRUNG OUT THE CASUALTIES

OFF! RED FANG FAST FOOD ORCHESTRA JAYA THE CAT FUNERAL FOR A FRIEND PANNONIA ALLSTARS SKA ORCHESTRA PIPES & PINTS REZUREX 8째6 CREW DISCOBALLS KING KURT BOOZE AND GLORY IRON REAGAN DEFEATER RANDOM HAND DOMI THE PRAGUE CONSPIRACY EASTERN STANDARD TIME ROCKET DOGZ SCHEISSE MINNELLI BOSS CAPONE WAYWARD CAINES THE INCITERS THE WASHINGTON DEAD CATS EXPIRE THE UPRISING RABIES YELLOW CAP NH3

Mighty Freezine

číslo 3/2015, neprodejné vychází 1x za měsíc v české verzi Redakce Vojta Libich, Přemek Černík, Zdeněk Bělohlávek, Honza Palička, Štěpán Kouba, Fido, Markéta Zelí, Hadgi, Buzola, prof. Azimut Editor Vojta Holub Art direkce a sazba Markéta Zelí Ilustrace a grafický design Vojta Woody Troják Foto Vojta Florian, Koki9, archiv kapel Inzerce Vítek Černík vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568 Distribuce Kuba Siňor kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213

Vydává Mighty Productions s.r.o. Seifertova 571/5 130 00 Praha 3 Česká Republika IČ: 03674550 Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením vydavatele. All rights reserved. © Mighty Freezine, 2015 MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A když, pak do modrého kontejneru.

HELLaluyah slavný přerode! Každý nový rok, do kterýho vkročíme, skýtá nový výzvy, dobrodružství, radosti i strasti a je na každým z nás, aby se z toho neposral. Mně osobně dělalo vždycky největší problém uvědomit si období mezi novoroční půlnocí a okamžikem, kdy sedim v rozpařenym autě a za kopečkem se vznášej hutný oblaka kouře, zem se otřásá pod náporem beden a já vim, že jsem doma. Mighty Sounds. Všechno mezitim byla jen taková omáčka. Osud tomu ale dal a já byl uvržen do soukolí, o kterým jsem vždycky snil a chtěl bejt jeho součástí. A tak si jistě nejeden z vás čtenářů povšiml, že se vstupem do nový dekády odhalil náš milovaný festival, kráčeje ruku v ruce s nekorektním plátkem, který právě začínáte číst, řadu nových vizuálů a vězte, že to nejlepší nás teprve čeká. I to byl jeden z důvodů, proč bylo nutný bejt v pohotovosti bezprostředně po prozření z novoročního deliria. No a najednou je tady březen. Kdejakej kickass koncert a mejdan uprostřed tejdne nahradily dlouhý hodiny pod lampičkou za poslechu Pantery a s cigaretou v ruce přesně tak, jak je v Mighty kruzích zvykem. A ač se svojí funkcí se v mašinérii Mocných zvuků pokouší každej vypořádat po svým, vězte, že bez stoprocentního nasazení a bezmezný lásky všech zúčastněných bychom se jen stěží mohli těšit na ten božskej pátek v rozpařenym autě, kdy vyrážíme na vyprahlym letišti vstříc abnormálnímu třídennímu komatu... Woody

{ Ilustrace a grafický design }

Australský hardcorový zhulky Deez Nuts se konečně vytasily s názvem novýho alba. Bude se jmenovat Word Is Bond a dle jejich vlastních slov bude mnohem agresivnější než předešlý desky. Tak teď už se jen vytasit taky s datem vydáni.

I v březnu oslaví hromada vašich hudebních oblíbenců narozeniny. Jon Bon Jovi 52 let, Fergie 39, John Frusciante 44, Lady Gaga 28, Quinci Jones 81, Courtney Pine 50, Tracy Chapman 50, Eric Clapton 69, David Gilmour 66 a Diana Ross si dokonce střihne sedmdesátku. Tak happy birthday, motherfuckers. 30. března vyjde pod hlavičkou 2 Tone Records/Warners speciální verze tří výjimečných a průlomových alb jedný z nejvýznamějších 2 Tone kapel všech dob – The Specials. Speciální remasterovaná edice bude obsahovat všechny EP, singly i B-strany, dosud nepoužitý songy, koncert z pařížskýho divadla z roku 1979 natáčenej pro BBC, několik instrumentálních pecek a spoustu dalších vychytávek.

Strung Out vydávají v březnu novou desku Transmisson Alpha Delta. Ta vyjde na Fat Wreck Chords a naživo si ji budete moc poslechnout kde jinde než na Mighty Sounds. Zpěvák Napalm Death Barney Greenway napsal otevřenej dopis, ve kterém žádá indonéskýho prezidenta Joka Widoda coby fanouška Napalm Death, aby omilostnil dva Australany, který si chtěli trochu přilepšit pašováním heráku. Vyčerpali totiž veškerý legitimní možnosti a momentálně čekají na výkon trestu smrti. Budeme držet palce.

Snoop Dogg v březnu vydává zbrusu nový album s názvem Bush, produkoval ho Pharrell Williams. Je totálně odlišný od těch předešlých, „It feels good, sounds good, looks good.“ říká Snoop.

I kalifornská trashmetalová parta Testament vydává v březnu desku. Frontman kapely Chuck Billy říká, že Testament jsou teď v zatraceně dobrý formě a že deska bude vůbec nejtvrdší v historii kapely, tak se nechme překvapit! The Prodigy 30. 3. vydávají zbrusu novou desku The Day is My Enemy. Po celkově poměrně oceňovaný fošně Invaders Must Die z roku 2009 to bude další počin, kterej budeme poměřovat s legendární The Fat of the Land z konce devadesátejch let.

Kanadský hardcore punkový šprýmaři Cancer Bats vydávají 10. března v pořadí již pátou placku s názvem Searching For Zero. Album produkoval legendární Ross Robinson, kterej se podepsal například na deskách Korn, At The Drive-In, Vanilla Ice, The Cure nebo Sepultury. Cancer Bats k albu samozřejmě vyrážejí na turné a to se sheffieldskými souputníky While She Sleeps.

Po třech letech vydá 9. 3. svou třináctou desku Madonna. Všech třináct demo tracků se už teda objevilo na internetu s předstihem díky devětatřicetiletýmu Izraleci, kterej se Madonně decentně pošťoural po síti v počítači. Rozhodl se nebejt sobeckej a podělil se i s ostatníma, což ho k jeho smůle stálo svobodu, neb si teď na pár let půjde posedět.

Drazí čtenáři (pevně doufám, že o Vás mohu mluvit v množném čísle), měsíc se sešel s měsícem a do rukou se Vám opět dostává má dvoustránka plná smysluplných odpovědí na leckdy smysl postrádající dotazy. Anton Pavlovič Čechov kdysi řekl, že když je herec bohatý, neposílá dopis, ale telegram. Do redakce nám žádný telegram nedorazil, těžko říci, zda to znamená, že nám píší jen nemajetní herci nebo je to prostým odrazem faktu, že služba telegramu byla před pěti lety zrušena. Pohodlně se usaďte a nechte sebou proudit moudro následujících odstavců.

Lingvistic ká otázka Paní Vos trá, již dl ouh chtěl zept at, zda ka o jsem se samé co kabus je hovnocu to c. P vývozu žu mp mě fa roblematika scinuje, tento pro nicméně blém stá le schopen sám rozl nejsem o u s kn o ut. Děku Ivan Kako ji. š, Úvaly u Prahy

Milý pane Kakoši, zdáte se být exemplárním případem latinského úsloví „nomen omen“, tedy že jméno (ve Vašem případě spíše příjmení) určilo Váš osud. Z latiny pochází rovněž výraz kakabus, který znamená hrnec. Musím Vás tedy zklamat, hovnocuc a kakabus není totéž. Zajímavé však je, když se o někom řekne, že kouká jako kakabus. Například na adresu bývalého premiéra Jiřího Paroubka padala tato slova poměrně často a rozhodně se netvářil jako hrnec, ale spíše jako hovnocuc, chcete-li německy Fekalwagen. Potom chápu, že Vás toto zmátlo. Pokud navštívíte festival Mighty Sounds, můžete si na toto téma pohovořit s pracovníky čističů mobilních toalet. Jistě budou rádi, když během svých častých výjezdů zabřednou nejen do fekálií, ale též do podnětné konverzace.

Závis lost Je mo žné, ab ych by žvýkač l zá kách? Milan P vislý na intíř, P ha 6

Pane Pintíři, žijete v hlavním městě, které je jak známou baštou drog. Je tudíž možné, že místo žvýkačky Pedro s tetováním dlouhodobě konzumujete žvýkačku Kedro s fetováním. Pak bych se závislosti vůbec nedivila.

Nemocný nejlepší přítel člověka

Dobrý den, mám psa Broka starého 11 let a již jsem si na něj navykl. Nedávno mu byla zjištěna rakovina a zajímalo by mne, zda přežije. Pokoušel jsem se volat s tímto dotazem na věšteckou linku, kde jsem za 5000 Kč čtvrt hodiny poslouchal smyčku písní Leony Machálkové a následně mi bylo řečeno, že věštkyně vytáhla z balíčku žaludového měniče, což znamená nečekané setkání, z čehož popravdě nejsem moc moudrý. Ptám se proto Vás, jelikož jste pro mne odpovědní autoritou. Ladislav Zwinger, Opočno

Pane Láďo, předně mi dovolte konstatovat sympatie nad osudem Vašeho němého společníka. Přiznávám, že nejsem odbornicí na veterinární onkologii a proto jsem se pokoušela o daném tématu něco zjistit. Na internetových stránkách tzv. Grammar nazis neboli gramatických nacistů jsem nalezla odkaz na jejich odnož tzv. Dysgrafické nacisty. Zde jsem se setkala s častým užitím sousloví „Rasa je víc jak nádor“. Z toho soudím, že šance Vašeho psa tkví v tom, zda je to pes čistokrevný nebo se jedná o křížence. Co se týká nečekaných setkání, doplním, že na Mighty Sounds k nim dochází zcela pravidelně a není ani potřeba žaludových měničů.

Otázka soužití

Paní Jindro, jako žena mi jistě poradíte. Nedávno jsem se vdala a zjistila jsem, že můj manžel je kokot. Velký kokot. Co mám dělat? Jak s ním mám žít? Martina Chybová, Planá u Mariánských Lázní

Martinko, mohlo by zdát se, že jste udělala chybu, když jste se stala Chybovou. Otázky manželství mi nejsou cizí, byť jsem trvale oddána pouze své práci respondentky na čtenářskou korespondenci. Abych Vám tedy byla schopna podat očité svědectví, jaké to je žít s velkým kokotem, optala jsem se umělce pana Jalibora Dandy, který s tím prý má zkušenosti. Odpověděl, že prý je to krásné. Tak vidíte, není vše ztraceno! Můžete z domnělého nedostatku udělat přednost a třeba pak stejně jako pan Danda získáte ocenění Klobása roku, aniž byste byla činná v oboru uzenářství.

To je pro tentokráte vše. Pokud se chcete něco dozvědět, vyřešit životní problém, nebo si nevíte rady s luštěním křížovky, kde nemůžete odhalit, kdo že byl přítelem Mikeše na pět, neostýchejte se a napište mi. Odpovídám i na to, co nevím. A abych Vás měsíc nenapínala, byl to Kokeš.

text Štěpán Kouba

Když basa klape

Nad Gotham City Přiznám se úplně na rovinu, že nejsem zrovna psychobilly freak číslo jedna. Nespím v rakvi, nevyju na měsíc, neotvírám si plechopvky rajskýho protlaku zubama, nechovám černý kočky, vrány ani dvouhlavý psy a dokonce ani na zombie walk nechodím, natož abych se ploužil s jednou nohou za sebou. Ale asi nejspíš i proto jsou mi Batmobile tak sympatický. Díky tomu, že si jako jejich působiště klidně představím Gotham City spíš než tajemnej hrad v Karpatech (nebo Transylvánii), stojej v mym pomyslnym „psycho“ žebříčku na jedný z těch vyšších pozic. Máš to podobně? Tak čti dál.

Tahle story začala už dávno, což kovou agresivitou. Svojí prvotinu billy Hall of Fame. Koncertovali je vlastně relativní pojem, protože vydali v roce 1985 u Rockhouse prakticky nepřetržitě až do konce je stejně stará jako já a já jsem Records a dá se říct, že jim tehdy milénia, kdy se rozhodli to zapřece svěží mladík (tramvaje už otevřela dveře do světa evropský- píchnout. To jim ale vydrželo jen sice zásadně nedobíhám, ale du- ho psychobilly, který bylo tehdy do roku 2003, od kterýho jedou chem jsem furt na střední, to mi více méně vytyčený pobřežím dál až do dneška. Na prknech už věřte). Čili, začátkem osmdesá- britskejch ostrovů. Aby ne, byli je ale neuvidíte tak často. tejch let se dala v Rotterdamu do- jako svěží vítr z kontinentu a pohromady trojice výrostků, která věsti o jejich energickejch show Že jsem na něco zapomněl? Na pro obveselení publika (jakožto se brzo rozšířily od Doveru až po desky? Ne, samozřejmě nezapoi vlastní) přehrávala po barech Aberdeen. Na pódiích se za krát- mněl. Vydali jich 11 (jo, jedenáct) nestárnoucí fláky nesmrtelnejch kou dobu prostřídali se jménama a to počítám jen LPčka. Pokud pánů Presleyho, Berryho, Burnet- jako Blue Cats, Dave Philips, Re- bych měl něco napsat o všech, byť ta, Vincenta jenom krátce, zabral a dalších. Ačkoliv bych s tim půlku Rockabilly scéna osmdesátejch let tímhle v podstazinu, takže bych tu byla zaprděná a s punkem to šlo taky tě revivalovým s dovolením jen vyod desíti k pěti. píchnul tři nahrávky, způsobem zakterý by rozhodně čínala spousta kapel a v psychobilly, případně stless, The Cramps, The Meteors, neměly ujít vaší pozornosti: rockabilly to platí obzvlášť, není The Ricochets nebo The Sharks. tohle zrovna případ, kdy by si Pomyslným vrcholem tehdy Bail Was set at $ 6,000,000 (1988) nadšený publikum doslova vy- bylo jejich uvedení jako prvního Album plný jedněma z nejzákřičelo přetavení rock’n‘rollový neanglickýho headlinera legen- sadnějších hitů. Oproti předzábavovky v plnohodnotnou dárního psychobilly festivalu chozím deskám přišli Batmobile kapelu. Legenda praví, že na v londýnskym klubu Klub Foot. s „kytarovějším“ zvukem, což přijednom z koncertů kdesi upro- Batmobile tak paradoxně dobyli neslo kromě zmíněnýho prskání střed holandskýho „nowhere“ Britský ostrovy snáz než domácí části fans i zvýšenej zájem kritiky. (že by okres Maaskantje?) bylo hudební scénu v Holandsku. publikum tak mrtvý, že kapelu, Amazons From Outer Space (1989) která se celou dobu sveřepě sna- Většinu dalších nahrávek Batmo- Deska, na který Batmobile předžila upoutat jejich pozornost, bile vydali na svým vlastním labe- stavili hymnický fláky Hammer nakonec nenapadlo nic lepšího, lu Count Orlok Records, kterej Killing a Ice Rock. než sešlápnout krabku a zbytek založili po tom, co se (ne zrovna setu odehrát „na overdrive“. Svě- kamarádsky) rozešli s Rockhou- Cross Contamination (2008) te div se, finta zabrala a Batmo- se a jako každá správná kapela Nejedná se o řadovou desku, ale bile, potažmo jejich vlastní žánr se snažili nezastydnout, posou- o split album s krajanama Peter batmobilly byl na světě. vat se dál a bejt odlišný. Reakce Pan Speedrock vydaný na labelu fanoušků byly v podstatě před- People Like You. Nadupaná záJako psychobilly kapela si po- vídatelný. Většinou remcali, že ležitost, kde jedna kapela coveměrně brzo začali bejt jistý „stará deska byla lepší“, nebo že ruje druhou. v kramflecích. Není divu. Evrop- ta nová „vůbec nezní jako Batmoská rockabilly scéna osmdesá- bile“. Navzdory tomu se ale jejich A tip na závěr: rozhodně si najtejch let byla podle jejich vlastních zástupy rozrůstaly a desek se pro- děte song Transylvanian Express slov dost zaprděná a s punkem to dávalo dost na to, aby se kapela (Blast From The Past, The Worst šlo taky od desíti k pěti. Psycho se naučila tyhle řeči neposlouchat And The Best, 1993), jedná se ukázalo bejt skvělou alternativou, a jít si za svým. Vyplatilo se. Bat- o jeden z nejzásadnějších psykterá v sobě kombinovala rock’- mobile jsou dneska neodmysli- chobilly tracků vůbec! n‘rollový kořeny se zdravou pun- telnou součástí pomyslný Psycho-

text Vojta Libich

rockem, o kterým si můžete ve svejch vlhkejch snech o 90. letech nechat zdát. Navrch samozřejmě brutálně chytlavý melodie a songy, který jakoby byly přímo psaný coby soundtracky ke skejtovejm videím. Pro skalní vyznavače stylu jsou alba jako Another Day In Paradise (1994) nebo Suburban Teenage Wasteland Blues (1996) dneska už totálně hymnickejma klasikama. Zálibou v metalu na těchhle počinech smrdí tak maximálně zběsilý tempa, ale to u kapely inspirovaný už zmiňovanejma NOFX nebo Propagandhi není zas takový překvapení.

Černý jestřábi

nad Los Angeles Může se zdát, že kalifornskej skate punk je žánr už natolik tématicky vyčerpanej a plnej klišé, že se z něj prakticky nedá vykřesat nic novýho nebo originálního. Opak je pravdou a Strung Out jsou toho důkazem. Není nic zas až tek nezvyklýho, že devadesátkový skate punkový kapely tíhnou hodně k politice, koneckonců legendy žánru jako Bad Religion, NOFX nebo Pennywise tady určily směr dost jednoznačně. Je ale až s podivem, kolik z těchhle kapel má nějaký napojení na metal. Jak už říkávali Propagandhi: „Vždycky jsme chtěli hrát metal, ale neuměli jsme hrát, tak byl punk rock jasná volba.“ Kalifornský skejťáci Strung Out na to šli ještě trochu víc od lesa. Elementy metalu a podivný technický prvky do svýho plážovýho punk rocku přidávali velice opatrně a postupně, až na-

konec konečně dospěli do stádia, kdy už si tuhle srandu můžou díky početný fanouškovský základně dovolit na férovku. Jejich katalog toho ale nabízí samozřejmě daleko víc.

Na desce Twisted By Design vydaný v roce 1998 sice Strung Out pořád moc nevybočujou ze zavedenejch melodickejch kolejí, ale místama jakoby jim už trochu jebalo a chytali tiky směrem k vyloženě divnejm a temnějším postupům. To se pak naplno projevuje až v další dekádě. Počínaje vydáním EP The Element Of Sonic Defiance (2000) přes desky An American Paradox (2002) a Exile In Oblivion (2004) se Strung Out představujou jako prakticky úplně nová kapela. Pryč jsou bezstarostný středoškolský kytarový vyhrávky i jednoduchý přímočarý postu-

Brutálně chytlavý melodie a songy, který jakoby byly přímo psaný coby soundtracky ke skejtovejm videím. Stejně jako v případě jejich krajanů a současníků No Use For A Name, Lagwagon nebo třeba Ten Foot Pole jsou zvlášť první desky Strung Out nabitý k prasknutí tím nejpřímočařejším a nejenergičtějším rychlým kalifornským punk

py. Nastupujou elegantně temný songy plný emocí, který starej rukopis kapely připomínaj jenom hodně vzdáleně. Kupodivu to ale neodradilo fanouškovskou základnu tak vehementně, jak tomu v podobnejch případech

většinou bejvá. Rodáci ze Simi Valley v Kalifornii si prostě dokázali udržet pozornost. Což dokazujou i dvě zatím poslední desky Blackhawks Over Los Angeles (2007) a Agents Of The Underground (2009) s hromadou metalovejch a post-hardcorovejch prvků a silně depresivní a post-apokalyptickou estetikou ve vizuálech i textech. Texty jsou celkově kapitola sama pro sebe. Nevim, jestli v Simi Valley dávaj dětem ve škole do pití trochu rtuti nebo co, ale spolu se svejma kámošema Ten Foot Pole ze stejnýho rodnýho města se Strung Out tak trochu přetahujou o titul kapely s nejdepresivnějšíma textama žánru. Nejde jenom o poměrně syrově a ostře podaný politický témata, který se objevujou zvlášť na prvních třech přímočarejch deskách, nebo o post-apokalyptický vize na posledních albech. Jde i o poměrně temný osobní a překvapivě poetický psychologický analýzy, který najdeme v tvorbě Strung Out zejména po roce 2000. Kalifornskýho slunce, ježdění na prkně a středoškolskejch lásek tu moc není. Tihle chlápci se prostě nebojej vybočit z mantinelů žánru absolutně v ničem. Strung Out nejsou na ústupu. Ukázky z chystaný nový desky Transmission Alpha Delta, která má vyjít letos na jaře, jenom dokazujou, že tahle banda veteránů nehodlá stát na místě ani po víc než 25 letech kariéry. Naopak šlapou na plyn. Koneckonců, o tom, že nová tvorba stoprocentně stojí za to, se konečně budeme mít možnost přesvědčit v létě na Mighty.

V dalším díle Pleased to Meet You se vám v pár otázkách na tělo představí hlavní produkční festivalu Franta Švadlena. Určitě se o tomto sympatickém mladém muži z jihočeských luhů a hájů dozvíte i něco, co jste doteď netušili. Co je tvoje úloha na Mighty Sounds? Snažím se koordinovat všechny lidi, který na Mighty Sounds pracujou, tak, aby se jejich práce spojila v jeden smysluplnej celek. Jak během festivalu probíhá tvůj den? Přijíždím kolem 9 hodiny ráno do areálu, vezmu si vysílačku, jdu na snídani, zavolám Mírovi Majerovi (produkční), jestli se během noci nestalo nic, co by nás za těch 10 let mohlo ještě překvapit a takhle to jede celej den. Kolem půlnoci si jdu dát pivo a drink do backstage stanu, poslechnu DJs Ramba se Zadnicí nebo Tchichimana a zhruba ve 2 ráno jedu spát.

Jakej význam pro tebe má muzika? Jsem strašně rád, že se můžu podílet na tvorbě akce, kde hraje hlavní roli. Jakej význam pro tebe maj erotický pomůcky? Kolega Přemysl Černík o mě šíří na sociálních sítích informace, že jsem snad sběratel jedné dost specifické erotické pomůcky. Je to samozřejmě nesmysl. Myslím si, že to spíš má co dělat s jeho potlačovanýma touhama.. Ale nebudu na něj prozrazovat víc. On nám to o sobě někdy řekne. Takže sex, drogy nebo rock’n’roll? Drogy mě nikdy moc nebraly. Fotbal, hokej nebo Call of Duty? Počítačový hry jsem za celej život hrál jen dvě. Red Alert 1 někdy v pravěku a teď už asi rok a půl Clash of Clans zhruba 10 minut denně. Takže určitě fotbal (Bohemka forever!), kterej hraju jednou týdně, ale i hokej, kterej začal hrát můj starší syn, a trávim ho s nim teď zhruba 3x týdně na zimáku. Jaký máš deviace? Asi, že nehraju v žadný kapele a nebydlim v Praze, ale v Táboře.

TOP5 muzika Depeche Mode The Cure Faith No More Nine Inch Nails Beastie Boys TOP5 alba (Zhruba za poslední rok) Against Me! – Transgender Dysphoria Blues In Flames – Siren Charms Bruce Springsteen – High Hopes Sólstafir – Ótta The War On Drugs – Lost In The Dream TOP5 Filmy, seriály a tak Wild Tales (Divoké historky) Fargo True Detective (Temný případ) The Walking Dead (Živí mrtví) Game of Thrones (Hra o trůny)

Na jakou kapelu se na Mighty 2015 nejvíc těšíš? Z těch, co jsou v tuhle chvíli domluvený asi The Architects, Enter Shikari, Red Fang a všechny kapely mých kolegů a kolegyň. Nejjemnější čich v přírodě projevuje batolec duhový, který podle německých výzkumů z r. 1961 rozpozná pohlavní pach neoplodněné samičky proti větru na téměř neuvěřitelnou vzdálenost 11 km. Pach byl identifikován jako jeden z vyšších alkoholů (C16H29OH) a samička ho produkuje jen 0,0001 mg.

text Zdeněk Bělohlávek

Ta dobrá Amerika Je velký nošení dříví do lesa poznamenat, že i když je Jan Kraus vtipnej, je jeho talk show prostě česká, rozuměj – není cool? Možná by mohla bejt, kdyby se objevovali hosti, co jsou trochu fresh a hlavně by hudební část nesměla obstarávat ta parta kolem Davida Krause.

Říkám – teda píšu – to proto, že záři. Co začali Kyuss nebo nebo společnejch tours po Jools Holland i David Letterman Corrosion of Conformity, v tom celý planetě. A ono účinkování jsou taky chlápkové v letech, Red Fang úspěšně pokračujou. v David Letterman Show jenom potvrdilo, že Red Fang dělaj vod pohledu slušňáci, ale nedělá jim problém mít ve svejch Vznikli v roce 2009 v Portlan- to, co dělaj, fakt dobře. Mimoshow jako hosty nejpodivnější du v Oregonu, státu ležícím chodem když přišla nabídka i nejhlučnější kapely. Red Fang mezi rokenrolovou Kalifornií do Lettermana, považovala to byli zhruba před rokem právě a grungeovým Washingtonem. kapela za vtip a ze samotnýho nau Lettermana a jejich Blood Tenhle průsečík vlastně sedí táčení měli docela vítr, protože čekali, že se s nima Like Cream dubude jednat jako nělo stejně jako Psychedelický a hardrockový sedmdesátý s póvlem, a tak v kterýmkoli kluléta přetavený do těžkýho stoneru. byli překvapený bu. Proč musíme od revoluce kopírovat většinou i na hudbu, kterou Red Fang starostlivostí a péčí štábu, kterej to blbý, co pochází z USA a to dělaj. Jsou jí už tři řadový desky, jim dal na všechno spoustu času. dobrý jakoby nevidět? a to self-titled debut, kterej vyšel Samotnej šéf show přes hudbu hned v roce vzniku, po přestu- Paul Shaffer si s nima zahrál na No, v zemi, kde si skoro všich- pu k renomovanejm Relapse Re- elektronický varhany, prostě ni myslej, že Kryštof je dobrá cords následovalo album Mur- skvělý vystoupení. rocková kapela, se to nezmění. der the Mountains z roku 2011 Možná proto, že nemáme dě- a před dvěma lety vyšlo zatím Reputace Red Fang spočívá taky dictví, se kterym se člověk rodí. poslední Whales and Leeches. v divokým přístupu k živýmu Red Fang tohle maj – slunce, Všechno v zatím nezměněný se- hraní charakterizovaným množtrávu, pivo, LSD, hára, plnovou- stavě Bryan Giles – g , voc, Aa- stvím vylitýho piva na všem a na sy, masivní zvuk – prostě ron Beam – bg, voc, David Sul- všech, poměrně vtipnejma klipapsychedelický a hardrockový livan – g, John Sherman – ds. ma, v nichž občas hostuje někdo známej, a taky v neúnavným sedmdesátý léta přetavený do těžkýho stoneru, kterej vám Jako support se začali objevovat koncertováním jako třeba letos při poslouchání v autě aspoň ve společnosti velkejch jmen jako na jaře po Evropě. U Jana Krauna chvíli udělá z okresky mezi Helmet, The Dillinger Escape se teda nebudou, zato rozhodně polema prašnou nekonečnou Plan, Cancer Bats, Godsmack, budou na Mighty Sounds, silnici vedoucí vyprahlou kra- Megadeth, Opeth a zahráli si festivalu založenym na tom jinou topící se v rudý sluneční s nima na velkejch festivalech dobrym, co USA daly světu.

rozhovor Marek Toman

Nemusíme myslet na komerci Početná maďarská formace hrající ska s příměsí maďarských folklórních melodií, energická a velkoměstsky melancholická zároveň... to jsou Pannonia Allstars Ska Orchestra čili PASO. Dokážou hrát se symfonickým orchestrem, ale také mydlit jamajské tradicionály jak pouliční muzikanti. Na Mighty Sounds vystoupili ještě v Olší a letos se vracejí. Bylo načase – tahle maďarská špička ve svém žánru dovede spolehlivě nadchnout a roztancovat. Vokalistou PASO je Krša aka Lord Panamo, s nímž vznikl tento rozhovor.

Poslední nové album od vás, dlouho zaskakoval za našeho Mr. dokážete přežít jen na hudkteré jsem držel v ruce, se Tonyho Asse. Takže pro nás ani bě? jmenuje Lovemonster. Co se pro naše fanoušky to není nikdo Většina muzikantů z PASO musí od té doby stalo nového? neznámý... Vlastně s námi hrál pořád ještě přes den pracovat, Dvojalbum Lovemonster jsme i tehdy na Mighty. Mr. Tony Ass takže ne, na naše džoby jsme vydali v roce 2012: bylo to čtvrté bude příležitostně zaskakovat za se nevykašlali. Znamená to, album PASO a zároveň debutové něj, takže si prohodili místa... že je trochu těžší zorganizovat album našetour, ale taky Pro ska a reggae kapely je teď v Maďarsku těžké to přináší ho vedlejšího projektu, v němž přilákat pozornost a přitáhnout větší publikum. určitou svomícháme reggae, bodu – když dub, ska a psychedelii – PA- Jak vás teď v Maďarsku bere máme práci od devíti do pěti SO’s Roots Rockers (mixoval to publikum? Jste pravidelně s pravidelným příjmem, neVictor Rice). Do toho projektu v maďarských médiích? Jak musíme se se soustředit na kojsme vložili hodně práce a úsilí – často v Maďarsku hrajete merční úspěch a můžeme hrát právě takovou muziku, jaká se a mezitím jsme začali pracovat na a kde? celé řadě dalších nápadů. Asi nej- Pro ska a reggae kapely je teď nám líbí. větší pecka byl celovečerní kon- v Maďarsku těžké přilákat cert se Symfonickým orchestrem pozornost a přitáhnout větší Hrajete ještě příležitostně maďarského rozhlasu. Na video publikum. Pro nás je to více na A38 (bývalá nákladní loď zachycující ten koncert, který méně v pohodě, nestěžujeme přebudovaná na velký klub, vysílala státní televize, se můžeš si. Samozřejmě taky cítíme, že kotvící v Budapešti u břehu podívat i na YouTube. V roce 2013 fungovat je složitější, ale pořád Dunaje)? Mám pocit, že jejich jsme oslavili desáté výročí vzniku, ještě vystupujeme na festivalech, dramaturgie posunula spíš byli jsme na tour po Maďarsku na velkých venkovních akcích k elektronické hudbě. i v zahraničí a natočili jsme ska a v klubech. Některé skladby Dělají to teď tak, že během cover melodie z Hry o trůny. nám vysílá rozhlas a televize, jednoho večera prodají loď dvěV roce 2014 jsme vydali naše best někdy jsme taky v novinách. ma různým akcím (od osmi do jeof jako dvanáctipalcový vinyl (ve denácti mají koncert a od jedenáctřech různých barvách – limi- Změnilo se během po- ti elektronickou klubovou noc), tovaná bílá, pak modrá a klasická sledních několika let složení ale to není ten důvod, proč už tam černá) – tohle album i Lovemon- vašeho publika? nehrajeme. Kvůli příšnějším evaster se dají koupit na shopu Ro- Řekl bych, že v několika po- kuačním pravidlům začali totiž cking Records. sledních letech se to nijak dodržovat prostorové limity a už nezměnilo. Předtím jsme si nepustí dovnitř tolik lidí, kolik jedné změny všimli, publikum by jich přišlo na PASO. Nám se A máte i nové písničky? Jasně, mezitím jsme skládali nám trochu zestárlo, ale to to prostředí a zvuk ale pořád líbí a nahrávali nové skladby. Mi- je v pořádku, dokud v davu a tak tam plánujeme jednu zvláštnulý rok jsme jich už natočili pořád ještě vídáme mladé tváře. ní šou, pokud se nám to podaří přibližně pět a právě teď se PASO nikdy nebylo kapela pro nějak vymyslet. chystáme do studia s dalšími teenagery, líbíme se víc dvacátčtyřmi. Jsem si skoro jistý, že níkům a třicátníkům, ale vlastně Jak často máte tour po Evdalší album budeme mít venku nám na koncerty chodí lidi vše- ropě? Jaké plány má kapela koncem roku 2015. ho druhu: malé děti, teenageři na léto? Kde budete hrát i lidi středního vělu. Publikum kromě Mighty? Co změny ve složení kapely? máme dost různorodé. Dosud jsme hráli v osmnácti zeProstřídal se někdo? mích. Často vystupujeme v těch Jo, máme nového trumpeťáka – Mají všichni z kapely pořád sousedních a příležitostně jedeje jím Aaron Koos-Hutas. Hodně svoje civilní profese, nebo me větší tour. Přibližně třetina

našich koncertů se koná v zahraničí. Tohle léto plánujeme hrát v Německu, Rumunsku, Srbsku, Rakousku a možná ve Švýcarsku, kromě České republiky a Mighty. Data ale jsou ale ještě trochu nejasná, protože se pořád ještě vyjednává. Jak se daří „pobočkám” kapely – Paso Traditional Ska Special, Paso’s Root Rockers, Paso Soundsystem? Jsme až po uši ve spoustě věcí, takže na naše vedlejší projekty nezbývá moc času, ale příleži-

tostně někde zahrajeme i takhle. Snažíme, se, aby žádná z těch vedlejších věcí nezanikla, dokonce jsme postavili novou šou „PASO hraje covery”, kde si dáváme všechno možné (pecky z filmů, mezinárodní hity, jamajskou klasiku, maďarskou klasiku atd.). Je to dobrý způsob, jak zahrát klasické jamajské melodie těm, kdo by se k nim jinak vůbec nedostali, anebo umožnit lidem, aby se seznámili s jamajskou muzikou tak, že jim zahrajeme ska a reggae covery melodií, které už znají.

Co politická atmosféra v Maďarsku, znamená pro kapelu něco, nebo ji zas tak moc neřešíte? My jsme v kapele názorově dost otevření, navíc nesdílíme jeden společný politický názor. Můžu ale říct, že většina z nás je zklamaná celým politickým systémem a tím, jak funguje. Přitom bych neřekl, že jsme apolitičtí, protože v zásadě reagujeme na věci, které utvářejí světovou a domácí politiku. Samozřejmě nám dost vadí, když jakákoli politická síla omezuje osobní lidskou svobodu.

Čím vyšší je IQ, tím více sníš (při spaní). Zároveň to však neznamená, že když nemáš sny, jsi retardován, zejména proto, že si své sny pamatujeme v průměru 2–3 sekundy po probuzení. Pokud si je nepamatuješ ani ty dvě sekundy, pak ano, jsi retard.

16 DOKUMENTŮ OD 10 REŽISÉRŮ O ŽIVOTĚ SOUČASNÝCH MĚSTSKÝCH SUBKULTUR

KMENY SLEDUJTE NA ČT2 A ONLINE NA KMENY.TV Koproducent

Partneři projektu

#kmenytv

Kalifornie rozhovor Vojta Libich

na Vysočině

Domácí punk rocková scéna je plná buď starejch legend, nebo mladejch kapel, který se ale často za každou cenu snaží držet určitejch trendů. No a pak jsou tady ještě Rabies.

Poměrně mladá parta z Bystřice nad Pernštejnem brázdí vody českýho punk rocku teprve pátým rokem, už ale stihli se svým syrovým melodickým punk rockem kalifornskýho střihu udělat pořádnej rozruch. Po několika prvních počinech se loni vytasili konečně s novinkama, který se objeví na plánovaný desce pod názvem Nevergreen & Always Rad a musím říct, že tu konečně máme kapelu, co nakopává prdele všem kolem a dělá to po svým. Jelikož se letos objeví i na Mighty Sounds, nastal čas tyhle kluky z Vysočiny trochu vyzpovídat. Především z vašich novejch věcí jsou hodně cejtit kapely jako starý Rancid nebo Bad Religion, ale s originálním osobitým soundem. Pletu se v těchhle inspiracích? Co třeba český/slovenský klasiky? Hodně lidí nám po koncertě říká, že jim připomínáme Rancid. Asi proto, že se muziku snažíme dělat tak, aby basa nebyla jen doprovodným nástrojem a byla z ní cítit určitá

melodie. Podobně se snažíme postavit i zpěvový linky v refrénech. Nevíme, jestli to mělo na naši tvorbu nějakej vliv, ale z československý scény máme moc rádi kapely jako Šanov, Slobodná Európa a z mladších třeba Houbu nebo Punk Floid, se kterejma jsme si střihli část jejich turné. Už se dlouho u nás neobjevila kapela, která by kom-

binovala našláplej a melodickej punk rock s textama, který jsou o něčem. Nepřipadáte si trochu sami v záplavě moderního metalcoru a poppunku? Snažíme se dělat všechno po svým, ale zároveň víme, jakým stylem se scéna ubírá. Je zaplavená hardcorem a metalcorem a spousta kapel se snaží přizpůsobit trendu. Na našem koncertu mají lidi možnost si od tohohle trendu lehce odpočinout a dostat se do jinejch vod. Proto jsme rádi, když je nám položena otázka, jako je tahle. Je mi sympatický, že hrajete taky benefity, poslední dobou se člověk často setká u kapel spíš s otázkou:

„Benefit? Jasně, jakej za něj dostanem honorář?“ Jsou nějaký kauzy, který se vám zdály důležitější než jiný? Nikdy se nebudeme bránit akcím, ve kterých můžeme podpořit jakoukoli smysluplnou věc! K tomuhle má naše scéna sloužit. V některejch případech musí člověk zapomenout na vlastní prospěch a radši pomoct někomu, kdo to potřebuje. Můžeme zmínit, že jsme hráli pro ústecký klub Planet Underground. Taky jsme například koncertem v Táboře a Českejch Budějovicích podpořili spolu s Cans z Rakouska dítě s autismem. A teď mi pořádně řekněte, jak je to s vaší deskou a kdy

můžeme co očekávat, ať je v tom trochu jasno. Ze začátku to tak možná nevypadalo, ale vydání desky, aby za něco stála, zabere víc úsilí, než jsme předpokládali. Proto se původní termín vydání přehoupl na jaro tohohle roku. Abysme měli s čím jezdit, vydali jsme pár pecek z vinylu i na CD, který jsme pojmenovali Side A a B. Závěrem projektu Nevergreen & Always Rad je naše první LP. Pojedeme taky tour od března do května. Jsme moc rádi, že s náma pojedou kapely jako Sour Bitch, Burning Steps, Bombs From Heaven, Trubadoors, Highstreet Hooligans apod. Víc informací najdete na našem webu.

Jste mezi prvníma potvrzenejma domácíma kapelama na letošním Mighty. Na co se na letošním fesťáku zatím těšíte nejvíc? Mighty Sounds je pro nás vyvrcholení každoroční muzikantský sezóny. Absolutní pleasure balíček by zahrnoval Rancid, Social Distortion, NOFX, AFI, Brody Dalle, Trubadoors atd... Nezbejvá nám nic, než se jen modlit za aspoň jedno jméno z tohohle seznamu. Ale těšíme se především na lidi, se kterejma se společně rok co rok setkáváme na Mighty, kde budem řádit jak zvířata. Těšíme se na festival, kterej boří hranice a dělá ze světa ten správnej junajtyd.

Neni podstatný, jestli střílel první Tomio, nebo Han Solo, ale to, že Okamura schytal pořádnej assfuck od pochybnýho uskupení, který tenhle plemennej ronin dostal na světlo světa. To muselo bolet ještě víc, než když George Lucas bezostyšně vymrdal se Star Wars a vydal tu „vylepšenou“ edici. Tahle rubrika se věnuje velkýmu Téčku poměrně často, může se zdát, že to hraničí s nějakou obsesí, a nedávno jsem se zařek, že o tomhle chlápkovi s ninja faktorem už nenapíšu ani řádek. Na druhou stranu, tohle je trošku atypická a nečekaná situace. Pokud se moje přání a předpovědi naplní, jméno Tomio Okamura začne z veřejnýho diskurzu postupně mizet, Japa-shopy budou chátrat a obrůstat mechem a časem si lidi řeknou: „Okamura? To byl takovej

ten vietnamskej Sládek, ne? A nakonec se doprodá poslední kus kuchařky, kterou napsal a doporučuje Tomio Okamura, Láďa Hruška vymyslí sushi z písku a kapradí a hořící pochodeň přímý demokracie zhasne, jak když si Tom Hanks uprdne. Úsvit přímých malých penisů by zase měl začít používat přízvisko „Tomio Okamury,“ protože nikdo jinej než Tomio v tý partaji vlastně neni. Podržtaška Fiala bude odejit hned po prvním stranickým

referendu, při kterym skončí hlasování patem (Okamura PRO – Fiala PROTI). Je to na dobrý cestě k tomu, aby se Okamura konečně jednou zachoval jako Japonec a spáchal seppuku, nebo aby zdrhnul do Kambodži a tam se vydával za reinkarnovanýho Pol Pota. A přitom to po tom oslizlym lísání se ke Konvičkovi začalo vypadat nadějně. Kauzu „kebab“ Óčko schovalo pod mrtvý těla karikaturistů z Charlie Hebdo a Tomio the Muslimslayer začal bejt v televizi častějc než cestovky to léto, kdy krachovala jedna za druhou. Úsvit se vždycky stylizoval do role jediný opravdový opozice a teď jakožto „two men army“ celej nabere úplně surrealistickejch rozměrů.

text Přemek Černík

REQUIESCAT IN PACE, Tomio!

Třeba až se bude Šógun zase na facebucích bít do hrudi jak Úsvit plní svůj program a jak prohlasoval ten nebo ten zákon. Fakt, že Úsvit si ve sněmovně neprosadí ani pauzu na toaletu, možná zůstával některým pomalejším spoluobčanům do nynějška ukryt. Teď, když to bude Tomiovo parlamentní sólíčko, se možná i skalní Okamurovci smíří s tim, že muslimy, Romy ani registrovaný partnerství v ČR nezakážou a přímá demokracie jako ve Švajcu tu prostě holt nebude. Skoro jako by Okamura zdědil prokletí po jedinym frajerovi z ČR, kterej chodí ke stejnýmu kadeřníkovi jako George Clooney – Vítovi Bártovi. Ostatně nepochopitelnou, leč krátkou romanci

spolu tito pánové už měli. Sranda bude samozřejmě sledovat i tu nově vzniklou frakci, která se zatím tváří, že se bude stylizovat do bandy nácků, který ale hajlujou jen doma po tmě na záchodě. Bytostná nenávist k Okamurovi jakožto avataru všeho, co mě na post-moderní společnosti sere – buranství, diletantství, xenofobní triatlon (rasa, vyznání, orientace), neokonzervativismus a psychopatická víra v tom, že čtvrtá cenová dokáže vládnout, bude pomalu ale jistě vyprchávat. Tomio mi dokázal zvednout tlak ještě rychlejc než seriál Ulice nebo kapela Mandrage. Přes všechny kraviny, který nakecal, se udržel v sedle celkem

dlouho a já ho možná i trochu podcenil. Teď, když ho na ulici nepozdraví už ani Jirka Krampol a Víťa Vávra, je mi ho ale skoro až líto. Těžko hledat stejně komplexní cíl s podobnou kadencí debility, kterej by mě mohl tak pravidelně zásobovat záminkama pro žlučovitý výpady. I když on třeba Andrej Babiš, kterej konečně odhalil, v čem spočívá ten magickej trik z dílny Marka Prchala („My jsme před volbama slibovali, že bude líp, ale neřekli jsme kdy“) taky neni úplně k zahození, ale je tu jeden zásadní rozdíl – Babiš neni vtipnej, ani když chce, zatímco Okamura je vtipnej, aniž by se o to snažil. Respektive byl vtipnej. Requiescat in pace, Tomio!

foto, make-up a vlasy

Koki9 oblečení

SugarBat.com a Riwaa Nerona lokace

Oresi kuchyně www.kuchyne-oresi.cz modelka

Nutellína produkce

Geen Pagliacci

~ bĹ&#x2122;ezen 2015 ~

ROZHOVOR Vojta Libich

Zúčtováno, ale jedem dál V rámci benefičního projektu Helpdriver, kterej dal dohromady první budoucí helpdriver, handicapovanej Martin Břoušek a naše grafička Markéta Zelí, se v lednu uskutečnilo několikakoncertní tour, na kterým se podílely 4 kluby ve 4 městech a celkem 13 kapel. Na podporu projektu se na koncertech vybralo neuvěřitelnejch 48 401 Kč, takže stav transparentního účtu, na kterej může každej přispět, je v době uzávěrky 129 467 Kč! A takhle celej projekt vidí Martin a Zelí.

Martine, jaký máš celkový pocity z dosavadního výsledku Helpdriveru? Čekal jsi, že se nápad setká s takovým úspěchem?

Martin: Pocity? Jsem šťastný, že jsou ještě lidi, kteří chtějí pomoct a jsem vděčný za každou korunu, která na účet dorazila. Vůbec jsem nečekal, že to bude mít takový úspěch. Když mi tenkrát psala Zelí, že auto bude, tak jsem si myslel, že si dělá jen srandu. Jednou jsme si psali, že jako handicapovaný marně sháním práci, a když, tak to je vždycky něco podřadný-

ho, při čem se člověk cítí méněcenně. To jsem rozhodně nechtěl, chtěl jsem práci, která by mě bavila a která by byla někomu prospěšná. Tak jsem se jí jednou zmínil, že kdybych měl dodávku, tak bych si zřídil firmu na převoz handicapovaných a seniorů. No a Markét se toho chytla, napsala New Life a už to jede. Vím, že jsi byl na všech benefičních koncertech. Jakej jsi měl z celkový atmosféry pocit? Bylo to pro tebe první setkání s tímhle hudebním žánrem a subkulturou? Martin: Tenhle hudební žánr šel předtím tak nějak mimo mě a před prvním koncertem

jsem neměl ani tušení, co mě vlastně čeká. Jasně, pouštěl jsem si na netu věci od kapel, co byly na tour, ale to není nic proti tomu, když to člověk vidí na živo. Bylo to úžasný, jak kapely, tak i lidi, co na koncert dorazili. Zelí: Chtěla jsem těma koncertama trochu propojit Martinův sen se svojí myšlenkou. Chtěla jsem dokázat aspoň jedním koncertem sama sobě i okolí, že ta „scéna“ nejsou jenom potetovaný nagelovaný idioti, který nemaj s tou původní myšlenkou už nic moc společnýho. Měla to bejt jasná zpráva: „Systéme, nefunguješ, tak my ti to předvedem sami.“ No a pak mě napadlo udělat z toho celý tour. Jak to teď po uskutečnění koncertů vypadá s celým projektem? A jaká je budoucnost? Zelí: No, moje plány jsou jasný. Budou další koncerty a další akce do tý doby, než vyjede první auto. Byla bych ráda, kdyby se z toho časem stalo určitý sociální perpetum mobile, spoluřidičem by ideálně byl někdo z další sociálně „nepoužitelný“ vrstvy, jako například lidi z drop-in, který taky nikdo nechce zaměstnat, ale častokrát mají vzdělání a potřebujou jenom dostat šanci. Každopádně plán je mít do léta první auto a za vybraný

peníze ho nechat u p r av i t a tak d á l e . Mezitím se bude dál shánět klientela a pracovat na promu a osvětě lidí, aby tomuhle projektu uvěřili. Nápadů je spousta, já jich mám plnou hlavu, ale šéf je Martin. Je to na domluvě, ale ta nám zatím vždycky šla perfektně. Martin: Co se týče vzdálenější budoucnosti, tak bych byl rád, kdyby se Helpdriver rozšířil po celém středočeském kraji a kdo ví, třeba jednou budou auta Helpdriver jezdit po celé ČR. Zelí: Přesně tak, ať má ideálně každý okresní město v budoucnu svoje auto, který obsáhne i přilehlý okolí.

Martine, co bys vzkázal lidem, který se ocitli v podobný situaci jako ty a nechtěj se tím nechat zastavit? Martin: Tak hlavně aby se nevzdali při prvním neúspěchu a šli si za svým snem dál, protože člověk si má plnit sny, ať už jsou jakékoliv. A ten pocit za to rozhodně stojí. Handicapem přece život nekončí, naopak, ten můj s ním vlastně teprve začal.

Marmozets Why Do You Hate Me?

O týhle britský kapele jsem se doslech teprve poměrně nedávno a musím říct, že mě to kurevsky baví. Jako bys vzal Paramore (včetně hlasu zpěvačky a stylu videoklipu) a pořádně jim nabrousil hrany. Zpěvačka má popovej potenciál a vypadá sympaticky a týpci z kapely podle mě regulérně jedou metal, jinak to nevidím, je tam i trocha matiky, prostě pecka!

Kottonmouth Kings Roll Us A Joint

Tahle Videorama mi rozumí. Tyhle veteráni West Coast hip-hopový scény zněj pořád tak ostře jako zamlada. Klip i song je přesně to, co od Kottonmouth Kings chci. Kalifornie, chytlavej beat, hnusný rappeři, brka a vtipný kecy na fízly. V záplavě ubrečenýho moderního pseudorapu je to čerstvej vzduch. Jako když slyšíš Paulieho Garanda a pak si dáš Chaozz.

Rancid Honor Is All We Know

Tak tohle je bez debaty. Rancid jsou pro mě už víc než 15 let totální top a v podstatě nekriticky žeru všechno, co udělaj. Nová deska mě poslala do kolen a i když tenhle song není zrovna mezi těma nejlepšíma, pořád je to silnej „rancid“ punk rock, jakej mám rád. V klipu Rancid jezděj ve starý káře po East Bay a tvářej se drsně. Upřímně, co chtít víc?

Brutality Will Prevail The Path

Brutalita Přetrvá? Doufejme, že ne. Všechno spatně. Je fakt, že zrovna v tomhle songu tam necpou tolik metalu, ale i tak mě to dost odpuzuje. Macho pózy jak kráva, riffáž veškerá žádná a nějaký poselství tyhle kluci podle mě neviděli ani z letadla. Jak to říkal Roger Miret z Agnostic Front: „Nikdy nevěř hardcoristovi, co nikdy neposlouchal punk.“

Březen za kamna vlezem a můžeme si tam vesele rochnit a číst si u toho Videoramu, kterou nám zpracoval Vojta Libich. Nadaný chlapík, kterýho můžete znát z kapel Burning Steps, Ginny Andro Syndrome a v neposlední řadě jako člověka, kterej se autorsky podílí i na tomto měsíčníku.

Amorphis Silent Water

No ty krávo. Tohle zní i vypadá, jako kdyby Petr Kolář a Daniel Hůlka vytvořili jednu osobu a backing kapelu jim dělali Dymytry s Evanescence. Myslím, že měli radši zůstat u toho špinavýho death metalu, co hrávali dřív, protože tohle je fakt průser. Ale koneckonců, pokud to přišlo ze stejnýho směru jako Nightwish nebo HIM, asi bych se neměl tolik divit.

Reverend Horton Heat Let Me Teach You How To Eat

Tak tohle je jiný kafe. Reverend si to furt dává a tenhle song z nový desky má koule a starej rockabilly nádech. Trochu jako Cramps, ale míň punkový. Což ale vůbec nevadí. Je to zábavný. A v klipu se prohání spousta spoře oděnejch rockabilly holek „krev a mlíko“, který lascivně kroutí prdelema, svíjí se před kapelou a žerou párky a tak. Je to hezký.

East17 House Of Love

Ty vole, jo. Vždycky jsem vnímal East 17 jako protipól Take That. East 17 totiž byli vlastně textově celkem politický a vždycky to byli trochu víc bad boys. Kéry, náušnice, nátělníky, chápeš. Tenhle song by byla třeba úplně geniální v reggae verzi. A hudebně je to vlastně docela dobrý. To byla doba, kdy i to disko prostě bylo vlastně ještě celkem ok…

UB40 Red Red Wine

Tak na tuhle pecku jsem úplně zapomněl. Důkaz toho, že i cover od Neila Diamonda vlastně může znít skvěle. Stačí pár dredů a osmdesátkový reggae aranže a je z toho slaďák jak víno. Červený. Text je taky super. Pijácká píseň o tom, že chlastat červený víno je nejlepší způsob, jak se vypořádat se zlomeným srdcem. Co k týhle moudrý pravdě dodat? Bomba!

text Hadgi

Northern Soul Náboženství hudby a tance Kolem cihlové viktoriánské budovy stojí zaparkované italské skútry, minicoopery i autobusy z celé severní Anglie. Před vchodem se lidé ve frontě tlačí jeden na druhého. Uvnitř je horko. Podlaha vibruje pod náporem stovek párů nohou. Na stropě se kondenzuje pot. Tělem prostupuje líbivá, ale neúprosně kupředu se ženoucí melodie, kterou na okamžik – velice přesný – přehluší synchronizované tlesknutí. Holky roztáčejí sukně ve víru otočky. Kluci dopadají na parket celou vahou a vymršťují se zpět. V zakouřeném podloubí jsou řady vinylů v obležení smlouvajících sběratelů. V ještě temnějších zákoutích se občas zaleskne pár modrých pilulek. Noc bude dlouhá. Domů se odsud chodí až v osm ráno. Tohle je northernsoulový mejdan.

Všechno to začalo u britské subkultury modernistů. Koncem 50. let se mods proháněli po městě na skútrech Vespa a Lambretta, odívali se do kváder italského střihu, přes ně nosili americký vojenský parky a rádi se prali s rockerama. Poslouchali moderní jazz (odtud jejich označení), r&b, ska a postupně si oblíbili i taneční soulovou muziku. Když pak během 60. let začali v Londýně získávat navrch hippies a místo amfetaminů se začaly brát halucinogeny, mods na industriálním severu Anglie zůstali vůči těmhle kytičkovým tendencím imunní. V touze najít si aspoň kus něčeho výji-

mečného v rutině dělnického života se vykašlali na hudební průmysl a jeho hitparády a ve svých klubech se dožadovali obskurního amerického soulu, který nešlo slyšet nikde jinde. Nejdříve tomu říkali rare – vzácný – soul, ale od 70. let se kolem téhle vyselektované hudby vytvořila samostatná subkultura, pro kterou se pro její severoanglický původ vžilo označení northern soul.

Nestačí říct, že northern soul má prostý, úderný 4/4 takt, rychlé tempo (obvykle někde mezi 120-140 bpm), procítěné vokály a texty o lásce. Je to rytmus doby, kdy Amerikou zmítaly nepokoje na protest proti nerovnoprávnému postavení černochů. Jejich hudba začínala být všeobecně přijímaná a ze soulového vydavatelství Motown v Detroitu se stala slavná továrna na hity. V tom p o divném napětí se řada l i d í snažila úspěch motownských hvězd napodobit. Vznikaly doslova tisíce soulových nahrávek, mnohdy s mizernou produkcí a v nákladech tak malých, že se občas ani nedostaly do distribuce. A právě

tyhle propadáky od umělců, kteří mnohdy nahráli právě jen pár singlů, dokázaly za oceánem oslovit vyfešákovanou dělnickou mládež. To, že má ve znaku černou zaťatou pěst a biblické heslo Keep the Faith!, vypovídá o tom, že northern soul na severu Anglie dokázal apelovat nejen na hudební vkus, ale i na vzpurnou duši.

Kolem již tehdy zapomenuté muziky se rozpoutal fetiš soustředěný na sbírání sedmipalcových nahrávek. Northernsouloví diskžokejové hudbu nemixovali, jejich důležitá role spočívala spíše ve vinylové archeologii, kdy vyráželi na výlety do Ameriky, aby prolezli sklady s neprodanými deskami a hledali v nich taneční poklady. Jejich publikum bylo náročné – vinyly sbíral v podstatě každý a tanečníci znali svou hudbu do puntíku. Pokud DJ objevil nahrávku, kterou ještě nikdo neslyšel, hrál ji pod falešným jménem, aby uchoval její výjimečnost. Díky kombinaci vzácnosti originálních výlisků a sběratelské posedlosti northernsoulových fanoušků se ceny v tomto žánru vyšroubovaly do někdy až závratných výšin. Páteří scény ale byli soul boys a soul girls, často bývalí mods, skinheads a suedeheads, kteří víkend co víkend jezdili do northernsoulových tančíren na celonoční párty, aneb all-nightery. Aby se v klubech mohlo tančit až do rána, nesměl se v nich prodávat alkohol. Mnozí návštěvníci si

tedy cestou dělali zajížďku přes lékárny, kde si mimo otevírací hodiny „nakoupili“ amfetaminy. Jiným ale stačil k uvedení do tranzu samotný tanec. Jeho styl nemá žádná pravidla a tančí se sólově, přesto je nezaměnitelný: nohy rychle střídají kroky, zatímco trup zůstává poměrně statický, do toho se přidávají otočky (aby parket lépe klouzal, někdy se sype pudrem), kopy a občas i náročnější triky, které připomínají break dance (oba styly inspiraci čerpaly ze stejného zdroje, kterým byly pódiové show soulových legend).

Nejvíc se northern soulu dařilo v 70. letech v hrabství Lancashire, kde v té době fungovala řada tančíren. Vstup byl zpravidla podmíněn klubovým členstvím a tanečníci měli svoje džísky a bowlingové tašky přezdobené nášivkami jednotlivých klubů. Nejkultovnějším místem se pro tanečníky stal Casino Club v průmyslovém městečku Wigan. První all-nighter se tam konal v září roku 1973. Wigan Casino v okamžicích své největší slávy mělo i vlastní vinylové vydavatelství, přes 100 000 klubových členů, a byť za hranicemi severní Anglie o něm věděl málokdo, časopis Billboard jej vyhlásil za nejlepší diskotéku na světě. Přesto si mainstream a média se scénou, která si svou muziku a módu diktovala sama, nevěděly rady. Navzdory pokusům vtáhnout jej do záře reflektorů, northern soul zůstal v podzemí, a když ho v 80. letech převálcovalo disko a v mnoha ohledech podobná rave scéna, zdálo se, že z něj zůstane už jen kuriozita v dějinách subkultur. Northern soul však na truc přežíval na britských srazech skútrů, odkud ho kontinentální mods šířili dál do Španělska, Itálie a Německa. Když pak původním soulovým fanouškům začali v 90. letech dospívat vlastní potomci, poptávka po northernsoulových mejdanech pomalu ale jistě opět narůstala. Něco se zlomilo a v novém tisíciletí se northern soul dočkal oživení. Distinktivní tanec tu a tam pronikl na televizní obrazovky, například v klipu k písni Mercy od Duffy. Revivalový trend v minulém roce vyvrcholil premiérou nezávislého filmu Northern Soul, kterému distribuční firma nechtěla věnovat

víc než pár promítání, ale poptávka byla tak obrovská, že film nakonec debutoval ve vyprodaných sálech po celé Británii.

A tohle northernsoulové obrození zasáhlo i Česko. Diskžokejové Path a Buqi na svých Skaparádách ve strahovském Klubu 007 začali northern soul pravidelně zařazovat do svých setů, byť zpočátku bez velkého ohlasu. Kluci ale vytrvali, a když jim Mr. Cat nabídl možnost uspořádat čistě northernsoulový mejdan s profesionální produkcí, přichystali na prosinec 2012 první pražský all-nighter. Byl to nečekaný úspěch. Od té doby má trio pod hlavičkou Prague Allnighters na svědomí už sedm velkých večírků a 13. března 2015 se v dosud největších prostorách v Praze Na Maninách chystá další díl téhle už bezmála kultovní párty. Vedle toho se kolem Robina Marholda, mladého a šikovného tanečníka (který se dokonce dostal do osmifinále v britské taneční soutěži), dala dohromady neformální parta diskžokejů a tanečníků Prague Soul Knights. I díky téhle iniciativě, která v současnosti s podporou Klubu Buben pořádá pravidelné workshopy, začínají i české northernsoulové akce aspoň náznakem připomínat taneční atmosféru původní severoanglické tradice. Northern soulu se zde poslední dobou zkrátka daří. Soulové singly má v arzenálu stále více diskžokejů. Do Čech se dostávají i živé kapely. Koncem dubna se do Klubu Buben chystá britský soul band Stone Foundation a nejvíce očekávání se letos upírá ke kalifornským The Inciters. Ti vystoupí v červenci na Mighty Sounds a mají ve svém repertoáru skvěle provedené cover verze starých northernsoulových pecek. Kromě toho se po loňském úspěchu chystá i další all-nighter ve stanu Buben Territory. Težko říct, jak vysoko tahle vlna vystoupá a jak dlouho potrvá, než opadne. Když vás soul baví, může vám to být tak trochu jedno – hlavní je zachovat víru! Prague Allnighters vol. VIII 13. 3. 2015, 20:00-04:00 Mr. Cat, DJ Path a DJ Buqi KZ Domovina, Na Maninách 32A, Praha 7 – Holešovice

PEVNOST JOSEFOV

5.-8. SRPNA 2015

AGALLOCH ANAAL NATHRAKH ANNIHILATOR ANTROPOMORPHIA ASPHYX AT THE GATES BE'LAKOR BENIGHTED BIOHAZARD BLOOD EAGLE BLOODBATH BRUJERIA CANNIBAL CORPSE CARACH ANGREN CARNIFEX CATTLE DECAPITATION CRADLE OF FILTH CRYPTOPSY DEAD CONGREGATION DEATH DTA DECAPITATED DEFEATED SANITY DEMILICH DEMONIC RESURRECTION EINHERJER EMMURE ENSLAVED ESOTERIC EXCREMENTORY GRINDFUCKERS GUTSLIT THE HAUNTED HEADCRASH HEAVEN SHALL BURN ILL NINO KATAKLYSM KATATONIA KREATOR KRISIUN KYPCK LANTLÔS M.O.D. MARDUK MUSHROOMHEAD NAPALM DEATH NERVOSA NUCLEAR NUCLEAR ASSAULT PRIMORDIAL PSYCROPTIC RECTAL SMEGMA RATOS DE PORÃO RINGS OF SATURN ROSETTA SARKE SEPULTURA SKÁLMÖLD SQUASH BOWELS SUICIDE SILENCE SUNN O))) SVARTIDAUðI TOXIC HOLOCAUST TRIPTYKON VADER WINTERFYLLETH

4 DNY 3 PÓDIA 100 KAPEL

WWW.BRUTALASSAULT.CZ

Paul

Simon

such a bad ass

text Přemek Černík

Necelej rok před Mighty letopočtem, tedy někdy na podzim 2004 jsme v Praze na 007 pořádali koncert Big D and the Kids Table. Myslim, že to byla jedna z prvních akcí, co jsme s kolegama Kubou a Fidem dělali a Mighty Sounds ještě neexistoval ani v Kubovo chorý mysli. Dělal jsem tenkrát v rámci promo kampaně e-mailovej rozhovor se zpěvákem Davem McWanem. Dave měl vždycky dobrej a rozmanitej vkus a o to víc mě překvapuje, že poslední desky Big D jsou takový nějaký bez šťávy. Nicméně, ptal jsem se Davea, co zrovna poslouchá a on vypálil škálu kapel od Iron Maiden přes Melt Banana, Mr. Bungle, Helmet a Toots and the Maytals po Paula Simona. Celej ten seznam zakončil větou „But as for now, Paul Simon is my top choice! Man, he’s such a badass!“

Internety byly tehdy ještě dost pomalý, takže jsem šel na jistotu po tátovejch vinylech, který jsme poslouchali jako malý a oprášil pár desek z doby, co to Simon ještě táhnul s Artem Garfunkelem. Asi jsem do tý doby nevěděl ani kterej z nich je kterej, ale prolustroval sem booklety a konečně přišel na to, že Paul Simon dělal vlastně skoro všechno a na Garfunkelovi bylo hlavně to, aby si zvládnul udržet to hustý afro, protože Simon přeci jen vypadal trochu jako Sam Křepelka. No a když začal Art plešatět, tak mu Paul dal s klidem vale. Oficiálně se rozešli kvůli „odlišným uměleckým představám.“ Simon & Garfunkel se rozpadli před neuvěřitelnýma 40 lety a od tý doby praktikujou pouze krátkodobý reuniony jednou za pár roků. Američani Simon & Garfunkel stačili během šesti let nasekat pět desek z nichž většina dnes patří mezi klasiku – Wednesday Morning, 3 A.M. (1964), Sounds of Silence (1966), Parsley, Sage, Rosemary and Thyme (1966), Bookends (1968) a Bridge over Troubled Water (1970). Původně tradičně folkový duo se prohulilo až k občas solidním psychedeliím. Paradoxní je, že velká část jejich pozdějších hitů vyšla původně už v roce 1965 na první Simonově sólovce – The Paul Simon Songbook. Zatímco Gafunkel se ukázal jako šikovnější herec než skladatel, Simon si moc nedělal hlavu a vypálil zostra – jeho eponymní

deska z roku 1972 vystřelila až na vrcholky hitparád několika zemí a sklidila skvělý kritiky. Paul, kterej už od druhé půlky éry s Garfunkelem vystupoval a natáčel i s kapelou, absorboval hodně vlivů world music od reggae přes latino po africkou hudbu a byl

svym způsobem pionýrem přimíchávání těchhle žánrů do populární hudby. Ono jednim z důvodů, proč je Paul Simon „such a badass“, je to, že ani jednu z jeho 12 sólovejch desek novináři ani fanoušci nikdy nestrhali – naopak téměř všechny jeho alba sklidily ovace a Simon sám za kariéru posbíral 12 Grammy. A to převážně ještě v době, kdy ta cena měla jakžtakž nějakej smysl a nedostával jí ze zvyklosti Kanye West, aby nedělal problémy. Mimoto Paul je vedle jmenovce McCartneyho jedinej umělec, kterej byl nominovanej na album roku ve čtyřech různejch dekádách. Jedna ze zásadních Simonovejch desek je Graceland z roku 1986, která je zčásti natočená v JAR s místníma hudebníkama – obzvláště

perkusionistama – a objevujou se na ní věci inspirovaný africkejma stylama zydeco, isicathamiya a mbaqanga. Mimo jiný na ní mlátí do bubínků jeden z nejslavnějších africkejch umělců Youssou N’Dour. Vůbec si Paul Simon, co se týče muzikantů, uměl vždycky vybrat. Nahrávali s nim například Herbie Hancock, Adrian Belew (King Crimson) nebo Tony Levin (King Crimson, Peter Gabriel). Vybírat si uměl i ženský a v roce 1982 dohnal k oltáři samotnou princeznu Leiu – Carrie Fisher. Rozvedli se o dva roky později, ale ano, Paul byl její v manžel v době, co na sebe natáhla legendární zlatý bikini v Return of the Jedi. Simon podobně jako například Johnny Cash prodělal na začátku novýho milénia jakousi posluchačskou renezanci a na jeho koncerty začali chodit i (především americký) puberťáci, kterejm s nástupem kapel jako Dashboard Confessional a trendu singer/ songwriter vůbec přišel folk po letech najednou zase cool. V Praze se už celkem dlouhou dobu neukázal, ale teď si přibalil jako solidní bonus Stinga. Lístky do 02 Areny na 14. 3. jsou sice pekelně drahý, ale tohle je skoro povinnost. Proč? Because man, he’s such a badass!

Paul Simon & Sting (USA/UK) so 14. 3. 2015, Praha – O2 Arena

Po zkouškovém období i období zkoušek jiných, otázky a odpovědi stále nemají konce pro každého duchem plného jedince. Myslíme na vaše všeobecné vědění, a připravili jsme proto další z řady Mighty quizů pro dlouhé jarní večery i nudné večírky v baru s distribucí našeho plátku. Ej ou, let's go! Sexuální výchova na školách je: a) nutná b) nudná c) zcela zbytečná Absinth: a) konzumujeme s přepáleným cukrem a přepitými přáteli od vedlejšího stolu b) objednáváme po šestém promile c) hoří Močení proti větru přináší: a) velké skvrny a chladnou cestu domů b) indiánské ocenění Ten největší z nás c) pokročilá demence

Souložení se zvířaty je: a) zakázáno Bohem b) velice dobrodružné c) zcela běžná praktika v sekretariátu Parlamentu Mezi dobytek s nejnižším IQ patří: a) Tur domácí (Bos primigenius f. taurus) b) Osel (Asinus), podrod zvířat z čeledi koňovitých (Equidae) c) náckové Satanskou bibli napsal(a): a) Azrael b) Krkovička, řezník a sedlák v jedné osobě c) Jessica Fletcherová* Největší porno je: a) východoněmecká klasika b) hlavní zpravodajství TV Nova c) plná lednička ve tři ráno Na Mighty Sounds letos vystoupí: a) slunce až na samý vrchol b) umělci známí s hlasem i bez c) všichni * To je vražda, napsala! Tužku vraťte svému barmanovi, použitý zin vhoďte do tříděného odpadu a slzami smíchu promáčený kapesník zašlete na adresu Jindřišská šestnáct, tři jedničky padesát.

Twin Peaks Převtělil se BOB? Zemřel skutečně Windom Earle? Jak to dopadlo s Annie? Nezůstala její pravá podstata v Černém vigvamu? To všechno se možná dozvíme už zanedlouho v nové sérii kultovního Twin Peaks. Čím se však pořád Davidu Lynchovi a Marku Frostovi daří držet nás v napětí? Krutá pravda zní tak, že pokud do příběhu vsadíte mrtvou středoškolačku a šikovně zpracujete děj, úspěch se zaručeně dostaví. To samozřejmě zdaleka není případ monstrózní Lynchovy klasiky. Ale když okrajíme mistrné zpracování, lynchovské bizarnosti i všechny vrstvy surrealistického podtextu, pořád nám zůstane noir jádro. Průřez životem horského městečka na severozápadě USA odráží groteskní vizi moderní americké společnosti na pozadí klasického hororového klišé - krásná a nevinná Laura Palmer, premiantka a všemi milovaná královna střední školy, je nalezena zavražděná. Téma samo o sobě nosné. Ale proč? Proč nám přijde tak atraktivní a vzrušující vražda mladé dívky? Důvodem je onen násilný kontrast, kterého tvůrci Twin Peaks využívají až do extrému. Lynch s Frostem se přímo vyžívají v kýčovitém popisu Lauřiny nevinnosti, tedy alespoň nevinnosti představy, kterou o ní její okolí mělo. Tím se jim daří dosáhnout zamýšleného efektu brutálního šoku, který vražda v obyvatelích města zanechá. Jak příběh pokračuje, stává se Lauřin osud spíše nutnou spojnicí příběhu, ve kterém hrají hlavní roli zdánlivě banální interakce mezi bizarními obyvateli městečka. I přesto ale divák vnímá postupné rozplétání dvojího

života Laury Palmer a přichází druhé perverzní uspokojení seriálu. Vidíme padat hvězdu. Z neposkvrněné středoškolské princezny se postupně odkrýváním minulosti stává drogově závislá, emocionálně narušená a sexuálně promiskuitní osoba. Narozdíl od ostatních postav, které mají šanci utvořit si v očích diváka charakter pomocí svých činů a svérázných vlastností, Lauru nám vykreslují pouze informace, které se o ní dozvídáme zpětně a tedy nevratně. Geniální způsob, jak determinovat to, jak bude postava divákem vnímána.

Upřímně řečeno, už to jsou literární základy, na kterých by šikovný tvůrčí tým dokázal vystavět hned několik nadprůměrně kvalitních a úspěšných detektivních seriálů. Lynch s Frostem je však skutečně používají pouze jako odrazový můstek k tomu, v čem jejich seriál doopravdy vyniká, tedy ke groteskně temné parafrázi na americké telenovely a jejich vykreslování maloměstské komunity. S těmi má Twin Peaks společný například i ten fakt, že téměř každá v příběhu se jen trochu mihnoucí postava hraje nenahraditelnou roli v místy až komicky zamotaném klubku rodinných a partnerských dramat. Tyto provázané přívěhy se samozřejmě postupem času během seriálu křiví a ohýbají do bizarních úhlů. A jakoby to Davidu Lynchovi nestačilo, samozřejmě jsme čím dál tím častěji svědky surrealistických výjevů, znepokojivých snových sekvencí a na první poslech téměř až dadaistických dialogů, prvky, které již známe z režisérovy předchozí tvorby. Jinými slovy, seriál má na diváky připraveny hned tři základní vrstvy nosného materiálu,

nepočítaje stovky drobných detailů a dialogů, které za posledních 25 let získaly skutečně kultovní status. To, že se příští rok Vigvamy znovu otevřou a Twin Peaks dojde konečně do své zasloužené třetí série, jejíž děj se odehrává 25 let po předchozích událostech, byla zpráva, která probudila k životu Twin Peaks fanatika v každém z nás. Nezbývá než doufat, že BOB neztratil na krvelačnosti, agent Cooper na entuziasmu, Laura je stále stejně mysteriózně krásná a Dáma s polenem stejně vševědoucí. Něco mi však říká, že nová vize pánů Frosta a Lynche bude pořád naším šálkem kávy. A že je to, odpusťte mi ten výraz, zatraceně dobrý šálek kávy.

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz út 3.3. st 5.3. pá 6.3. st 7.3. út 10.3. st 11.3. st 12.3. pá 13.3.

st 14.3.

út 17.3. st 18.3. st 19.3.

pá 20.3. st 21.3. út 24.3. st 25.3. st 26.3. pá 27.3. st 28.3. út 31.3.

Obscure.cz presents: OTEP (USA), THE AGONIST (CAN), FERIUM (IZR), SELFMACHINE (HOL) 19.00 (vstupenky v předprodeji za 450,- / www.obscure.cz a plus poplatky přes Ticketportal a Ticketpro / 499,v místě) SMRTISLAV a RITUÁLY 20.30 (100,-/předprodej v Rock Café a plus poplatky přes Goout.cz a Ticketstream.cz) + DJ STIGGMA 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! Nerudný Fest: THE AFTERGLOWS, KOPEC ŠIŠEK, ICE CREAM, I LOVE YOU HONEY BUNNY, KŠANDY INDUSTRY, PULL UP UNITY, SELECTOR BOLDRIK 18.00 (75,- / předprodej pouze v Rock Café / 100,- v místě) + DJ LUIS DE CAESAR 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! Hardcore Party: THANX a V.T.MARVIN 20.30 (150,- / předprodej v Rock Café a plus poplatky přes Goout. cz a Ticketstream.cz) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! FreeZone: UNITON, ALL THE WAY, CUPCAKE COLLECTIVE 20.00 - VZ*!!! / FE*!!! Tibet žije no.9: KITTCHEN, PLANETY, VOBEZDUD, THE SPANKERS 19.00 Výtěžek si tentokrát užije dorost v dětských vesničkách pro Tibeťany v indickém exilu. (150,- / VIP 250,- / předprodej v Rock Café a plus poplatky přes Goout.cz a Ticketstream.cz) LOVE EARTH (křest klipu) a BORIS CARLOFF 20.30 (100,- plus poplatky / předprodeje v Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz / 150,- v místě) + DJ STIGGMA 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! Anjeli Spia Tour 2015: THE PARANOID (SK) + guests: FROM OUR HANDS, Sleazy RoXxX 19.00 (149,/ předprodej pouze v síti Ticketportal / 199,- v místě) + BUKKAKE BROTHERS 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! Bukkake Brothers je nejhorší DJské duo v Praze. Písně, co jste v dětství vytěsnili, uslyšíte z magnetofónových kazet v dobové kvalitě. Ostudnou diskotéku dotváří alko soutěže, kostýmy a béčková VHS projekce. Koncert pro Legendu: BLACK LION, THE AIRBAGS, ENDLESS JOURNEY 20.00 Někteří lidé se stávají legendou ne pro to, co umí a v čem jsou nadaní a dobří, ale proto, že tady prostě jsou... dokud je neklepne! Přijďte s námi zapít Zdenálovu mrtvičku a podpořit ho na cestě z šéfování baru RC do invalidního důchodu! Vstupné dobrovolné a z každýho panáka 5 kaček navíc pro Zdendu! :) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! FreeZone: NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI a TOYEN 20.30 VZ*!!! / FE*!!! TERRAPIE (křest debutu nové rockové kapely!) + host: K2 20.00 (150,- / předprodej v Rock Café a plus poplatky přes Goout.cz a Ticketstream.cz) Albertovská bitva: 1.3.LF UK vs.3. PřF UK: EXOTS (1.3.LF UK i PřF UK), TOMMY WILISH (1.3.LF UK), END OF SCREAM (PřF UK), ETHOS OF NEMESIS (PřF UK) a další… Připravte se na skvělé soutěže, bohatý kapelní program a hodně zábavy! Kdo bude králem Albertova v roce 2015? 18.3.30 (80,- / pouze v místě) + DJ MAARA 22.3.00 - VZ*!!! / FE*!!! THE FIALKY (15 let kapely!), PROTI SMĚRU, REMEMBER THE HEROES 20.00 (100,- + poplatky / předprodeje / Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz / 130,- v místě) + DJ BIGLES 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! Benefiční koncert pro Modrou Rybku: Mr Vˇ 20.00 (Modrá rybka podporuje školu v Indii, v oblasti Manipur, ve městě Imphal, více na www.modrarybka.eu) (100,- / pouze v místě) + DJ STIGGMA 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! FreeZone: Crossover Party: SUFFOCATE WITH YOUR FAME, STREETFIGHTERS, UNAFFECTED EVOLUTION 20.00 - VZ*!!! / FE*!!! TiNG a VASILŮV RUBÁŠ 20.30 (120,- plus poplatky / předprodeje / Rock Café, Goout.cz, Ticketstream. cz / 160,- v místě) KRUCIPÜSK + support: NOSTRRROMÖ 20.30 (200,- plus poplatky / předprodeje / Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz / 250,- v místě) + DJ ELVIS 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! Rock Café Contest – 1.základní kolo: HERO FROM ZERO, THE BACKROAD DEALS, THE AGONY 19.30 (50,-/pouze v místě) + DJ MAARA 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! TOTÁLNÍ NASAZENÍ, DERATIZÉŘI, TLUSTÁ BERTA 20.00 (150,- plus poplatky / předprodeje / Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz / 180,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!!! / FE*!!! IS TROPICAL (UK) + support 20.00 (350,-/předprodeje Goout.cz, Ticketpro) * VZ - vstup zdarma; FE - free entrance;

KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz ne 1.3.

Punk Rock / Garage SWINGIN´ UTTERS (usa), TOYGUITAR (usa)

út 3..3.

Hard Core / Punk SYSTEMATIK (can), HLINOMAZ (cz), MEČEM NAPLOCHO (cz)

st 4.3.

Volba krále & miss ČVUT NOUZOVEJ VÝCHOD (cz) + DJ Vašek Kléma

pá 6.3.

2tone / Mod / Ska THE OFFENDERS (de/it) + DJs: Skins 1905, Solovair Selectors, Misantroop

so 7.3.

Hip Hop / Drum´n´Bass TWO FACES: Neuro:lab DJs & Prague:Matics Crew & Deskohratky.cz

po 9.3.

Psychedelic / Rock PURLING HISS (usa)

čt 12.3.

Dark Folk / Post Punk CULT OF YOUTH (usa), TOMÁŠ PALUCHA (cz)

pá 13..3.

Metal / Trash / Punk BLACK TUSK (usa), CROBOT (usa)

út 17.3.

Hard Core / Punk FLOWERS FOR WHORES (cz), V RUKOU OSUDU (cz), REPELENT SS (cz)

čt 19.3.

Rock´n´Roll / Alternative THE FELLAZ (cz)

pá 20.3.

90´s Retro Hits Party DJ JOSEF SEDLOŇ (cz)

so 21.3.

Dark Ambient / Ritual THE DEVIL & THE UNIVERSE (at)

ne 22.3.

Punk / Rock´n´Roll P.R.O.B.L.E.M.S. (usa), JUST WAR (cz)

út 24.3.

Post Punk / Dark Folk ENABLERS (usa), DEAD WESTERN (usa)

čt 26.3.

Punk / Rock´n´Roll CHURCH OF CONFIDENCE (cz), CIRGUZ (cz)

pá 27.3.

Electro / House / Techno KOLEKTIVE WAVE – TECH/HOUSE PARTY

so 28.3.

Black Metal / Doom ALTAR OF PLAGUES (irl), MALTHUSIAN (irl)

obscure

www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz út 3.3.

Otep, The Agonist, Ferium, Selfmachine

Praha, Rock Cafe

pá 13.3.

Devin Townsend Project, Periphery, Shining

Bratislava, Majestic

pá 13.3.

Black Tusk

Praha, klub 007

so 14.3.

Devin Townsend Project, Periphery, Shining

Praha, Roxy

po 16.3.