Mighty Freezine 10/2014 by Mighty Sounds

říjen / 2014

2.10.2014 LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA START: 19:30 - VSTUP ZDARMA

THE PEACOCKS (CH) PRAGUE CONSPIRACY CRIMINAL COLECTION PRO PRVNÍCH 200 PRÍCHOZÍCH PREZENT AFTERPARTY: DJ’S RAMBO A ZADNICE

Podzim neúprosně udeřil a zanechal za sebou rozmlžené vzpomínky na letní festivaly, chrastící kostky ledu v koktejlových sklenicích, oblohu plnou hvězd, flip flopy i náhodné šukačky v mechu pod posedem nebo na improvizovaných českých plážích. Zní to depresivně. Party ale pokračuje, jen se stěhuje do klubů a plete se ten, kdož domnívá se, že jeho játra a plíce teď budou mít na chvilku klid. Zkrátka a dobře, rock’n‘roll si žije vlastním životem od jara do podzimu a jen tak něco ho nezastaví. Ačkoliv by se mohlo zdát, že se se kolem Mighty Sounds momentálně nic neděje, je to pouze klam. Přípravy jsou již opět v plném proudu, řeší se vizuál, předprodej a v neposlední řadě dramaturgie. Na té si dáme samozřejmě pořádně záležet, už jen z důvodu, že sestavování programu považujeme za velmi zábavnou, i když často velmi dramatickou a nervy drásající hru. Vždycky, když se nám v tom nekonečném hudebním oceánu podaří ulovit nějakou pořádnou rybku, zachvátí nás katarze. Potěší nás však třeba i menší, avšak doposud neobjevený druh, který překvapí náhodného rybáře. Mix dobrých a osvědčených taháků se stejně tak dobrými objevy je vůbec tím nejlahodnějším. V každém případě buďte s námi, sledujte dění a těšte se, neb těch pár měsíců uteče jako voda a ony tři dny hudby a prostopášnosti jsou tu dřív, než bychom se nadáli.

Mighty Freezine

číslo 10/2014, vychází 1x za měsíc neprodejné v české verzi

Redakce Přemysl Černík, Fido , Zelí, Vojta Libich, Štěpán Vojta Holub, Tomáš Kejm Kouba, ar, Zdeněk Bělohlávek, Rejnok grafika Zelí, Lukáš Silný Foto Vojta Florian, archiv kapel Inzerce Vojtěch Holub vojta@mightysounds. cz tel.: 721 269 057 Marketingová spo lupráce Marek Vohralík marek@mightysounds.c z tel.: 777 013 049

Vydává . HPK-Productions s.r.o /43a Ve Střešovičkách 1090 169 00 Praha 6 IČ: 27236269 a reprodukcí Přetiskování textů svolením pouze s písemným ts reserved. vydavatele. All righ , 2014 © Mighty Freezine MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ ! DÁL. NEVYHAZUJ A když, pak do modrého kontejneru.

„Fetrekovská“ skate punková klasika Good Riddance už spolu sice po rozpadu zase nějaký ten pátek premává, jejich činnost byla ale spíše okrajová (zčásti i kvůli Only Crime, kterým frontman Russ Rankin věnuje velký díl své pozornosti, jak jsme viděli na letošních Mighty Sounds).

V nadcházejících týdnech ale GR začnou nahrávat nástupce desky My Republic z roku 2006. A očividně nejen kavárenským povalečům je k užitku Mac: „Nechápu, jak jsem psal songy, než jsem objevil program

GaragadeBand. To, že se můžu posadit, zapojit kytaru a udělat demo celý písničky, je neuvěřitelný,“ říká Rankin k nové desce. Necháme se překvapit, jak se zmíněný proces ve výsledku projeví. Zajet si můžete nicméně zkraje prosince do Gdaňsku, Krakova, Varšavy či Berlína a tahle hudební taškařice vás nemine. Jemine.

Američtí kabaretáři World/ Inferno Friendship Society už mají nové album připravené a pomalu svádí fanoušky ochutnávkami – úvodní song Dolce Far Niente už můžete vesele hledat pomocí svých strojů. Nová fošňa, This Packed Funeral, vyjde na labelu Jella Biafry Alternative Tentacles a na pultech všech poctivých obchodů se objeví 11. listopadu. Hula hop, věřme, že kapela následně naplánuje i evropskou šňůru a nebudeme za nimi muset do Brooklynu. Kdo se v Evropě objeví zanedlouho, je manhattanská parta rozjuchaných gypsies Gogol Bordello. Nebojte – v Čechách je neuvidíte.

Vulvatron! Taky jste nějak takhle chtěli pojmenovat nového psíka? Ten nápad vám bohužel vyfoukla americká thrash metalová cirkusáda Gwar. Naposled jste se o nich mohli dočíst v souvislosti s nedávným úmrtím zpěváka Davida Brockieho (v kapele si říkal Oderus Urungus, zemřel na předávkování heroinem). Vulvatron je poměrně pohledná čtyřicátnice, která v Gwar stane na postu zpěvačky. Na jevišti se honosí příjemně odhalenými ňadry nadpozemské velikosti, kterými zkrápí přední řady publika krví.

Frontman kanadských punkových vlajkonošů D.O.A. Joey Shithead (kterému mimochodem táhne na šedesátku) prohlásil, že navzdory rozlučkovému tour, které kapela odjela loni na podzim, se anoncovaný rozpad nekoná. Joe Shithead, vlastním jménem Joseph

Keithley, chtěl totiž kandidovat v komunálních volbách za NDP (primární kanadská levicová strana), po neúspěchu na nominaci se ale rozhodl, že se na veřejném životě bude dál podílet prostřednictvím kapely. Na březen 2015 D.O.A. navíc naplánovali vydání nové desky. Mariachi El Bronx, alter ego losangeleských gringos The Bronx, které se zabývá mexickou folkovou muzikou mariachi, připravilo pro všechny fanošuky desperáta Antonia Banderase novou desku. Ta ctí tradici Bronx, ve které kapela nepojmenovává nové desky, pouze čísluje, a tak se můžete těšit na vydání desky nazvané prozaicky III začát-

kem listopadu. Track New Beat pohledejte prostřednictvím adresního řádku vašich prohlížečů.

(Bad Religion) nebo Tim McIrath (Rise Against), přičemž celý panel moderoval Henry Rollins.

Naděžda Tolokonnikovová a Marija Aljochinová, známé širší veřejnosti zejména jako hlavní aktérky kauzy Pussy Riot, jsou opravdu statečné ženy. Nově stojí za ruskojazyčnou internetovou platformou MediaZona, která se bude zaměřovat na kontroverzní témata, která ani tradiční, ani nezávislá ruská média nemohou kvůli cenzuře objektivně pokrývat – justiční systém, práva vězňů a jejich porušování

Od poloviny září můžete shlédnout první trailer k dokumentu Records Collecting Dust, který je složen z rozhovorů s mnoha ikonami alternativní scény, kterak rozjímají nad deskami, které jim změnily život, nad svými rozsáhlými sbírkami či nad zapomenutými klenoty, které ovlivnily tvář současné hudby. Ve filmu se objeví Jello Biafra (Dead Kennedys), Chuck Dukowski (Black Flag), Keith Morris (Black Flag, Circle Jerks, OFF!), John Reis (Rocket From The Crypt) a přes třicet dalších muzikantů z kapel jako The Locust, Danzig, The Jesus Lizard, The Bronx nebo Queens of the Stone Age. Celý film k vidění v zimě!

a další témata týkající se lidských práv. Přispěvatelé by měli zahrnovat například redaktory z New York Times. Obě rusky byly navíc v září pozvány na největší americký punk rockový festival Riot Fest, kde se účastnily panelových diskuzí – o propojení aktivismu a hudby debatoval dále například Greg Graffin

TEXT Štěpán Kouba

něm jsem si v ě toho, že znamenaj ty m ro K a. an tak jsem walkm ejšlením, co asi oro až erný – sk lec, dostal em l malej pu em i dost času př šť. Přišlo mi to úd anec sprejem by em js lá ár Když ávil js zaujal obzv ovit, ale hlavně, čm ečnýho. A co kazety, tr sl ol is OFF mě přehrával asi tak sp vá mrda, že ítek. Náp a BWD se to dalo vy aj ač tl m u co a o, D ko al písmen zdíl od FW CK OFF a mě zajím Tahle kapela je ta ro na ý, žn FU tak. výstra ulici hlásal !? Inu, to máte v ! le m do ze i s Off na zd íš na společnýho eš dřív, než se sval že to má adu, vypn br na jí chytit

w o n k t ’ n o d u o y If

N U P t ’ n e you ar

z přiznám be l, to se hledávači nevymysle vy ve em js em , js ek myslim, nhle člán vyskočil potom, co pšího nevy honosí te erým se erej na mě věděl, že sám nic le u pudla. dr já k ď Titulek, kt v prvním odkazu, kt te em budou yl tu chvíli js y nezklame. Tak, a mučení. B ly, jsou a ! Punk“. V kd heslo „Off Google ni sestav a projektů by tále srovnávaj odentroval na světě. Strejda us l ů, all star erý je ne likrát a titulek by ionů, tribute band jde spousta lidí, kt k tyhle nový a ko reun a ta se na é, ov du en vo Různejch čl dů (1st jednotlivý nějakýho ká škoda. mraky. Z ých vzešli ý a nedoceněný. Ja lem. Od prvního EP ane ut a, ze kter iá ova st zn ď s kapelam ly končej zapomen úplně jiným mater te s punk se pe tomuhle nadějný ka Off! ale setkáváme brej 80’s hardcore m, který se kolem ím kapelá arej do a lš st al da V případě ov že k m u ý, or bylo jasn se vší úcto sestavě, která se zf někdo EP, 2010) matem, a to říkám ad, že by íky D íp př u. o jo pr té nu n něná je i vě pl st kt do fa no a as to aktuálním av e uč st Jerks, al světa. Se žánru v so Maria a s) os dřevnímu se (Black Flag, Circle hny oči punkovýho Kr ri ec alda (Redd zat, obrátily vš Keitha Mor ena McDon ěla moc práce doká ke kapele des), Stev o, nevěděl) se atse (Burning Bri om The Crypt) nem to z nich nevyčpěl Co Fr čtyř ikdy N h ! íc je vn o Dimitriho ot Snakes, Rocket tě pr (H v nich pros i tu hraje kolekce ). Rubalcabu je, protože… to m EPs, 2010 ď zrovna First Four ch plný to je že to v ni ani nevyprchalo. Te zvanej přímočaře ň a zárove o, t na ho nevyšuměl pohromadě jako se pou a hrozit pěstí, u ven. A to ře á a nevylezo ars (2014). ži ků d EP (vydan házet (pomyslnou) po u Ye ro d že te za as W to se bíravej odií, co Nutí mě (2012) a ází i nevy riffů a mel alba Off! tude prov ti tnost, at as ultimátních ný i dvě studiový f vl of ě, pl telný fuck děsně vážn všeho jsou ě jasně či kdy se každej bere om kr bu , or je v době Jejich tv ! Ne snad humor, a to pohledali. o podepsal ď! smysl pro tohle hesl pel jsou tu te ka ch m u by čí s te já , ys o, ot kterou ab áš Off!, nejsi punk bou, ale pr první desky, kapely se za ly zn pe daj, svoje Když ne é týhle ka nahrávaj pely se há . maj členov y, kapely ogám. Ka ny proto, co j dohromad adaj alkoholu a dr éně trapný reunio va dá se m Kapely zírej. a taky prop y a dělaj více či a ! ě ff ět O sv si pusť jezděj po hazujou svoje člen eň na ně, vy stí. Zapom rozpadaj, lších blbo da y st ou Dělaj i sp

UNK!

v OFF! (US) ALLZY (US) B 007 Straho CEREBRAL 014, Praha – Klub 2 . 0 1 so 18.

a n e m s J ě!   z i 

Smith Street Band hodně tlačí na pilu. Za mrzkých pět let toho stihli tolik, co většině kapel trvá dekády. A zatím si nezvládli uříznout ostudu.

RO ZH

OV OR

To má šK ejm ar

Will Wagner, zpěvák a hlavní autor kapely, je ﬁlozofující grafoman s tempem Usaina Bolta a texty Smith Street Band připomínají cestopisy rozervaného a místy pološíleného básníka s kytarou. Výsledek je přímočarý melodický punk rock, ve kterém se nezapře romantika á la Bruce Springsteen nebo vypravěčství The Hold Steady. Ostatně Will naživo i působí jako inkarnace Bruce křížená s Craggiem z The Hold Steady (případně si představte Damiana z Fucked Up). Následující rozhovor s Chrisem Cowburnem, bubeníkem Smith Street Band, vzniknul v květnu letošního roku, ale při zběsilém tempu, jakým se věci kolem Smith Street Band hýbou, zní už jeho odhad, že nové album bude venku „koncem roku“ velmi opatrně. Throw Me In the River totiž vychází už 31. října a Smith Street Band s ním budete 13. 10. moci vidět před The Menzingers v Praze v Klubu 007 Strahov.

První desku jste vydali asi před pěti lety. Od té doby Smith Street Band stihli poslat do světa další tři nahrávky a Will Wagner ještě bokem zvládnul vydat pět sólových alb. Jak jste to proboha stihli?! (smích) Tohle nevysvětluju poprvé. Will píše písničky jako svůj diář. Je to obsese, forma terapie a ventil pro odreagování se. A ano, píše toho tuny. Neustále nám posílá akustické demáče, které nahrává na iPhone. A my se taky neﬂákáme. Stíháte ho? Občas (smích). Na většinu desek, které jsme nahráli, jsme neměli žádné písničky navíc, než které nakonec vyšly. Například na Sunshine je 10 věcí a víc jsme jich neměli. Žádné přebytky, žádný odpad. Jdeme do toho po hlavě. Kdykoli jsme byť jen zdánlivě připravení točit další nahrávku, tak už rezervujeme studio. Zní to jako pravý opak kapel, co napíšou 50 věcí a vydají jich 15. To ne, my se s tím moc nemažeme. I když letos v zimě, a tím myslím zimu v Austrálii, v červnu a červenci, budeme točit další album, na které máme připravených šestnáct věcí, což je nejvíc, co jsme kdy měli. Takže poprvé budeme muset něco vyhodit. Se nezastavíte. Will mi trochu připomíná Craiga Finna z The Hold Steady, ten je taky fabrika na texty. Jo, tihle dva jsou nejspíš příbuzní. Nepodobají se jenom v tom množství, co vyprodukují, ale i ve stylu zpěvu a v tom, že při psaní používají techniku podobnou proudu vědomí.

Kdy to nové album vyjde? Budeme se snažit, aby bylo venku do konce roku. Nemáme rádi, když se to moc vleče. Maximálně se to protáhne do začátku příštího roku, ale déle ne. V Austrálii nám deska vyjde na Poison City Records, v Evropě na Uncle M a ještě řešíme, kdo to vydá v Anglii a v USA. Žádná velká ﬁrma jako Fat Wreck nebo Epitaph se ale konat nebude. V Austrálii jste už docela slavní, ale tady v Evropě se do obecného povědomí ještě probojováváte. Evropské turné s Restorations je vaše druhé, je to tak? Jo, je to tak. První turné jsme po Evropě jeli v srpnu 2012 s Apologies I Have None. Bylo to tak 10 koncertů a protože Apologies ten rok měli za sebou už dvě nebo tři evropská turné, jeli tentokrát cíleně menší města. Takže do většiny hlavních měst jsme se podívali až letos na turné s Restorations. A bylo to skvělé. Hlavně proto, že se k sobě s Restorations výborně hodíme. Párkrát se nám stalo, že jsme si málem museli střihnout o to, kdo bude hrát poslední. A vyjma pár koncertů v Holandsku bylo na všech akcích hodně lidí a nikdo neodešel, ať už hráli poslední Restorations nebo Smith Street Band. Letos na podzim pojedeme ještě jedno turné s The Me n z i nge r s. To si určitě nenechte ujít!

Co je nejlepší a nejhorší na koncertování s Restorations a Astpai? Na hraní s Astpai není vůbec nic špatného. Obě kapely jsou nejúžasnější lidé. S Restorations se už známe déle, takže si jedeme spousty interních vtípků, naschválů a vůbec si ze sebe střílíme, jak to jen jde. Všichni si ze sebe v podstatě děláme neustále srandu, ale je nás jedenáct v jednom autě, takže jsme tam trochu natěsno a občas je potřeba mít se na pozoru, abychom si nelezli na nervy. A aby nás někde nezavřeli za to, že pašujeme chemické zbraně. Jedenáct lidí, jedno auto. Zbytek si zvládnete domyslet. Nemůžu si odpustit se na to zeptat, i když je mi jasné, že nejsem ani první, ani poslední. Jak moc má váš název společného s názvem Springsteenovy doprovodné kapely, E-Street Band? Já věděl, že to přijde! Samozřejmě to souvislost má, ale otázky týkající se Springsteena by sis měl schovat pro Willa Wagnera. Ten je Brucem posedlý. Mě to baví, ale nejsem tak skalní

fanda. Nedávno jsem ale byl na jeho koncertě v Melbourne. Hrál dva večery za sebou, jeden večer zahrál celé album Born in The USA a druhý Born to Run, což jsou podle mě ty dvě zásadní alba. Will šel s tátou na první a já s mámou na druhý. Pozorovat Willa a jeho tátu, jak probírají Springsteena, je k nezaplacení. Můžete se snažit sebevíc, ale nejde rozsoudit, který z nich je víc posedlý. Takže zatímco já s mámou seděl někde nahoře vzadu, Willa jeho táta vytáhl do první řady. Lístky tak za 300 dollarů. Blázni. To by si z toho, co si vydělá v kapele, asi dovolit nemohl, co? (smích) Ani omylem. Bez rodičů bychom se na to ani jeden nezmohli (smích). Ale bylo to super. A Bruce hrál tři a tři čtvrtě hodiny! Bez prdele! Byl to úlet. Měl hrozné množství energie. Čím to je, že se do Evropy dostává tak málo kapel z Austrálie? To je mi záhadou. Přitom je tam tuna dobré muziky. Třeba všechno na Poison City Records je super. To je náš label, který se vlastně docela podobá No Idea Records z Floridy. Taky je okolo něho malá, ale hodně aktivní punk rocková komunita nadšenců do muziky. Na Poison City vychází třeba The Bennies, což jsou naši kamarádi a spolubydlící, ty si poslechněte. A pak taky Luca Brasi z Tasmánie nebo Grim Fandango a Postblue. Je toho hodně. Ale k vám do Evropy je asi tolik nedostanete, protože aby se tady kapela dostala do povědomí, tak sem musí pravidelně jezdit hrát, ale to je pro australské kapely hrozně náročné a spousta kapel z Austrálie tak nikdy šanci odjet turné po Evropě nedostane. Ostatně, my do toho taky vrážíme úplně všechno, co máme… Aha, tak takhle lákáte lidi na koncerty! Jo, přijďte na koncert, nemáme ani vindru! THE MENZINGERS (US) THE SMITH STREET BAND (AUS) THE HOLY MESS (US) po 13. 10. 2014, Praha – Klub 007 Strahov

Protokol o statistickém přezkumu akce Popisovaná událost:

Mighty Sounds 2oI4

Komentář události: Po dlouhé dobeˇ jsem byl týmem porˇadateluº Mighty Sounds º li ope ˇtovne ˇ osloven, abych provedl statistický pr ˇ ezkum celé akce a to kvu º získat certifikaci ISO 10001 a osve snaze por ˇ adatelu ˇdc ˇ ení TÜV. Oba tyto dokumenty je tr ˇ eba pr ˇ edložit pro plánovaný pr ˇ esun hudební akce na ne ˇmecké území, jak se o ne ˇm v samotném Tábor ˇ e již dlouho hovor ˇ í. V následujících r ˇ ádcích následuje struc ˇ né statistické shrnutí celé akce. Celkový počet obyvatelů města Tábor

35.956

Průměrná velikost bytu v okrese Tábor

68 m2

Roční těžba plutonia v okrese Tábor

1.125 mg

Celková délka všech žížal chovaných členy rybářského svazu okresu Tábor

125,6 m

Celková délka všech žížal pohybujících se v okrese Tábor

10.056m

Průměrný počet štěňat u malého sárského slídiče chovaného na Táborsku

4,36

Počet návštěvníků festivalu

14.056

Počet návštěvníků festivalu se zakoupenou vstupenkou

11.974

Počet účinkujících včetně doprovodných osob

915

Počet vystupujících hudebních uskupení

168

Maximální denní přírůstek vousu průměrného návštěvníka festivalu

0,3 mm

Průměrný počet dreadů na hlavě jednoho návštěvníka

1,2

Celkový počet tetovaných, kteří navštívili festival

14.043

Celkem odeslaných SMS v průběhu festivalu

365.054

Počet vyfocených fotek v průběhu festivalu (mimo selfies)

342.023

Počet selfies

Počet použitých kondomů

39.654

Počet kondomů použitých vícekrát

Počet nepoužitých kondomů

Celkový počet pohlavních interakcí v průběhu festivalu

39.241

Celkem vydaných piv v průběhu festivalu

137.733

Množství nealkoholických nápojů vydaných v průběhu festivalu

24.354

Celkové množství lehkých drog zkonzumovaných v průběhu festivalu

2.368 kg

Celková délka spotřebovaného toaletního papíru

7.859 m

Celková délka spotřebovaného toaletního papíru využitého k jeho účelu

3.759 m

Průměrná doba mezi výměnou spodního prádla u návštěvníka festivalu

68 hodin

Počet mraků propluvších ve vzdálenosti do 15 km od areálu festivalu

364,7

Celkem ztracených ponožek

Celkem ztracených kalhotek

3.214

Bílé víno v litrech

10.367

Červené víno v litrech

3.745

Celkový počet stanů ve stanovém městečku

3.911

Celkem brigádníků

276

Počet milionářů po skončení festivalu

Celkové množství cukru spotřebované na výrobu cukrové vaty

Počet hodin slunečního svitu v průběhu festivalu

Délka sluneční záře v průběhu festivalu

Celkový úhrn srážek v průběhu festivalu

7,5 mm

Počet blesků na obloze objevivších se během festivalu

Počet blesků, které zasáhly areál

Počet blesků, které zasáhly řídící věž

Počet narozených dětí v průběhu festivalu

Počet žádostí o sňatek v průběhu festivalu

Počet zlomených srdcí v průběhu festivalu

124

Celkem automobilizovaných návštěvníků festivalu

4.567

Průměrná obsazenost 1 automobilu

2,15698

Počet zlomenin v průběhu festivalu

Dne: 27. zár ˇ í 2o14 Zpracoval: PhDr. Ing. et Ing. Miroslav Skrutor, DrSc

Podpis zodpovědné osoby Razítko

EpTa z nJcYtAvější dívčí kPeU ROZHOVOR Vojta Libich

Fabulous Disaster, pojem (nejen) dívčího melodickýho punk rocku. Zpěvačka Laura Litter, kytaristka Lynda Mandolyn a basačka Mister Nancy, někdejší divoký riot grrrl punkerky z Fat Wreck Chords, dneska už milý starší dámy, i když pořád od rány. Během čtvrt hodiny rozhovoru každá z nich vykalila tři pivka. Měl jsem respekt...

Dennis Lyxzén z INVSN mluvil včera o tom, že na celým festivalu je z několika stovek muzikantů jenom několik málo žen. Co to vypovídá o stavu scény? Lynda: Přijde mi, že to přichází a odchází ve vlnách. V 90. letech byla ve scéně spousta ženskejch muzikantek, skoro každá holka, kterou jsem znala z koncertů aspoň, chvilku hrála v nějaký kapele. Laura: Byl to ten velkej boom po kapelách jako Sonic Youth, L7, Bikini Kill... Lynda: Dneska jako by to nadšení už zase opadlo a celá scéna už zase vypadá jako dost chlapeckej klub. Laura: Proto jsme musely udělat comeback!

A co kromě toho vás vedlo k reunionu po tolika letech? Lynda: Psalo nám spousta ousta fanoušků celou tu dobu, ale pořádd jsme to nějak neviděly reálně, až nás pak vlastně skoro doslova dokopal Benny, náš bookingovej agent z Německa a řeklyy jsme si, že by bylo vlastně super se po dlouhý době zase vidět. Všechny bydlíme íme někde jinde, Mister Nancy a Laura žijou v Kalifornii, já v Maine, Sally zase v Texaříležitost. su... Byla to pro nás příležitost. rt týhle Vlastně poslední koncert sestavy jsme odehráli před řed 9 lety u vás v Praze.

Vážně? To jsem nevěděl. Laura: Jasně! Praha je mimochodem moje nejoblíbenější město na světě. Praha a Barcelona. Tohle je možná trochu osobnější otázka, ale je mi jasný, že když člověk dosáhne určitýho věku, začne bejt těžší a těžší hrát naplno v kapele. Těžký je to i pro chlapy, nedovedu si představit, jaký to musí bejt pro holky, co se týče rodiny, osobního života... Nancy: Je to smutný, ale je to tak. Já jsem třeba fakt kurevsky stará. Jsem o dost starší než ostatní holky. A už dost často cejtím, že to nedávám. Lynda: Jasně, není to sranda, když hraješ každou noc koncert za koncertem a jseš úplně mimo realitu... Laura: A ještě ti chybí tvoje štěňata, co na tebe čekaj doma... Lynda: Právě. Laura: Ne, vážně, chybí mi pohodlí, co mám doma, chybí mi moje postel, tyhle běžný věci. Ale nevyměnila bych to. Spousta lidí by chtěla hrát v kapele a tu možnost nemaj. Takže si kurva nebudem stěžovat, dostaly jsme příležitost a chopily jsme se jí. Jediný, co bych fakt chtěla, je mít v rideru na každý show bedňáky, co by nám pomohli s věcma, to jediný mě fakt sere. Lynda: A taky baterky. Nancy: A suchý ponožky. Laura: A sladkosti. Když člověk poslouchá vaše nahrávky, slyší dost osobitej sound v rámci melodickýho punk rocku, ale sem tam se hlavně díky vokálním harmoniím nemůžu ubránit srovnání s NOFX. Byli jste jima nějak ovlivněný? Laura: Absolutně ne! Od začátku jsme si tvořily svůj vlastní zvuk. Teda nechápej mě špatně. Ne, že by mi něco vadilo na srovnání s NOFX. Miluju tu kapelu. Ale s harmoniema ve vokálech a s většinou aranží jsme přišly ještě předtím, než jsme se vůbec poznaly s Fat Mikem z NOFX, kterýmu se náš styl zalíbil a když pak s náma jako pro-

ducent natáčel první desku, tak nám do toho ani moc kecat nemusel. Prostě jsme si sedli. Lynda: Dost mě mrzí, že jsme se s NOFX na tomhle turné nepotkaly. Ráda bych kluky po dlouhý době viděla. Mike nás zval, ať s nima hrajeme příští tejden v Berlíně, ale byla by to moc velká zajížďka. Laura: Každopádně milujeme Mika. Bez něj bychom nebyly tam, kde jsme, a možná bychom už dávno nebyly kapela. Lynda: Prohlásil o nás, že jsme nejchytlavější dívčí punková kapela současnosti. To jsem vážně někde čet. Asi musím souhlasit. Laura: Haha, to jsem chtěla slyšet. Jak to vypadá s budoucností pro Fabulous Disaster? Je tenhle reunion natrvalo nebo jenom jednorázovka? Lynda: Bohužel to vypadá, že je tohle naše poslední vzpomínkový turné. Jelikož bydlíme všechny asi tak 6 hodin cesty letadlem od sebe, tak ani nemůžeme zkoušet. Ale já se každopádně brzo objevím s novou dívčí kapelou jménem Tiger Bomb, tak si nás pak určitě najdi. Rozhodně. A s FD už nemáte v plánu ani třeba nahrát poslední desku? Laura: Nic není vyloučený. Dneska už se dá album nahrát i na dálku přes internet. Nikdy neříkej nikdy. Nancy: Žijeme v šílený době, alba se nahrávaj přes internet... Já už jsem stará ženská a mám jenom jedno životní moudro: „Vždycky si nos na párty rezervní spodní prádlo.“ Kdybys někoho sbalila? Nancy: Ne, kdybych se posrala. Laura: Nic moudřejšího už z nás asi nevytáhneš, haha. Díky za rozhovor, pozdravuj v Praze!

OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

29.10.2014 ROXY – PRAHA

OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

O T H E ST R Y OF

TEXT A ROZHOVORY Štěpán Kouba

Království barev a bolesti Přemejšlel jsi někdy, jak to bude vypadat, až ti bude šedesát? A co budeš dělat, až tě s tim jednou doktor odmítne ošetřit, he? Má to ňákej význam? Ne? Takže ty chceš bejt prostě jenom za drsňáka? Moje ségra si taky nechala udělat kérku a teď s tim chodí na lejzr. Cáluje těžký prachy, aby se toho zbavila. Taky tě to čeká, až dostaneš jednou rozum! Přistihli jste se někdy, jak pokládáte podobnou otázku? Honěj se vám hlavou otazníky, když na ulici míjíte osobu počmáranou od hlavy až k patě? Zdobí váš podbřišek delfínek nebo bicák ostnatej drát? Ne? Výborně! Ale nebudu ani předstírat překvapení a úlevu, protože jsem to pochopitelně čekal. Tohle není magazín pro mamky na druhý mateřský. Nebudeme se bavit o tom, že tetování už dávno není cejch z kriminálu, že ho pod pod pláštěma nosej doktoři a pod kvádrama za desítky litrů zase právníci. Ne, ani ten starej fór, že tetování je jako křupky, tu do placu házet nebudu. Vemte tenhle časák, zavřete ho a pak prolistujte od úplnýho začátku, stránku po stránce. Hotovo? Už víte? Lidi z týhle subkultury kéry prostě bavěj. Vsadim se, že kdybych dostal pětku za každýho z vás, co tohle čtete a máte na sobě aspoň jednu kéru, nemusel bych minimálně rok pracovat. Ať už je pohnutka vrazit jehlu do ruky jakákoliv, co si budeme namlouvat. Na holkách se ty ob-

rázky vyjímaj sakra dobře, no a těm pak zase sjížděj gaťky ke kotníkům, jen se před nima projde frajer, kterej vypadá jak z omalovánek pro starší děti. Jeden by namítnul, že to, co bylo původně výstředností, se vlastně stalo mainstreamem a že černejch (v tomhle případě spíš modrejch a strakatejch) ovcí je najednou celý stádo a původní originalita je ta tam. Ne! V záplavě kérek, kterou vídáme na koncertech, v klubech a barech, se totiž i přes to množství najdou takový, který zaujmou na první pohled. Jsou totiž v něčem jiný. A protože kérky nerostou na stromech, ale maj svoje autory, je jasný, že za každou z nich se skrejvaj hned dva příběhy. A my se teď mrknem na ty, co den co den s mašinkou v ruce namáhaj svoje šlachy, aby udělali svět barevnějším a krásnějším…

Tereza Peteříková

„Kérky jsou hlavně obrázky a vzpomínky“ Najde se vůbec někdo, kdo nikdy neslyšel o Tereze Peteříkový? Pokud si ještě v dnešní době teenageři tapetujou pokojíčky plakátama (a jakože se může stát, že půjdu, a zjistím to), pak jsem přesvědčenej, že nějakej její výtvor visí nad postelí každýho z nich. Práce málokterýho z tatéra je totiž spjatá s punk rockem tak pevně. Minimálně u nás… Ciao, Terko! Začnu ne úplně originálně. Jak dlouho už to děláš, jak ses k tomu dostala a co jsi vlastně dělala předtím? Jaká byla tvoje první kérka? A jakou první jsi vytvořila ty? Ahoj ahoj, věnuju se tetování asi 6 let, předtím jsem dělala všechno možný, od hlídání

dětí, recepční a barmanky po kancelářskou krysu v nadnárodní ﬁrmě. Celou tu dobu jsem vlastně pořád chodila na koncerty, kde byli všichni pokérovaní a strašně se mi to líbilo. Někdy v roce 2002 mi kamarád udělal mojí první kérku, žižkovskou věž na rameno v takovým oldschoolu, a tím jsem tomu propadla. Pak jsem byla nějakou dobu v Německu, kde jsem si mezitím nechala udělat další. No a teď, když koukám, kam bych se nechala pokérovat, tak už horko těžko hledám místo… Jinak moje začátky jako tatérky byly šílený, dělala jsem to třeba v obýváku na kanapi, pamatuju si, že mě ségra musela nutit, abych tu jehlu do ní vůbec zapíchla, tak jsem se bála a klepaly se mi ruce. Chudák, má ode mě nad kotníkem kotvu, podle mně dost hroznou, u mě to odneslo zase lejtko takovým podivným shlukem kytek. Vždycky, když někdo přišel na kérku, tak jsem ho ujišťovala, že až to budu víc umět, že mu to pak vylepším… V tomhle oboru je přece jen o dost víc chlapů. Diví se občas někdo, že tetovací strojek drží v ruce holka? To je fakt, ale mění se to a já znám docela dost holek-tatérek, takže jsem nad tím nikdy neuvažovala. Myslím, že se nikdy nikdo nepodivoval. Někdy je fajn, když tetuje holka holku, dá se přitom zdrbnout spousta věcí, který

by mně třeba s chlapem nenapadlo probírat. Jediný, v čem mně to možná trochu limituje, je, že nemám takovou tu chlapskou sílu – pořádně si tu kůži natáhnout, třeba když tetuju záda… To jsem pak často vyřízenější než zákazník. Tvůj styl je čitelnej na první pohled. Byl to od začátku záměr, nebo to prostě tak nějak vyplynulo samo? Díky, to mně těší, i když já jsem se celou dobu snažila, aby z toho lezl takový ten klasický oldschool, ale asi se to úplně nepodařilo. Teď už se tím netrápím, spíš jsem začala ještě víc zjednodušovat, líbí se mi, když jsou ty věci osekaný jen na to nejnutnější. Ráda třeba dělám obličeje a vůbec postavy. Nemám ráda, když je v tý kérce tolik detailů, že se v tom člověk ztratí. A mám ráda tlustý linky a na takové ty jemné věci mně moc neužije. Jak se pohybuju na hudební scéně, nemohlo mi uniknout, kolik lidí má nějakou věc zrovna od tebe. Jenom z mejch známejch určitě polovina, včetně mojí přítelkyně. Vybíraj si tě tyhle lidi záměrně, nebo je to náhoda? To se musíš zeptat jich! Podle mně funguje taková ta ústní reklama, plus asi trochu i to, že se s velkou částí těch lidí znám alespoň od vidění. Já jsem za to samozřejmě hrozně ráda a je skvělý, že se to lidem líbí. Mně přijde třeba super, že lidi z punk rockový scény si

h d ě dávají dá jjíí ké dá k prostěě proto, žže se ji hodně kérky jim líbí bejt pokérovaný, líběj se jim tradiční a ujetý motivy a neřeší přehnaně to, že kérka „musí“ mít nějakej hlubokej význam. Já sama to cítím podobně, i když se za to někdy cítím provinile, že mám na sobě víceméně kraviny, kérky typu ananas na koleni, ale pro mě to jsou prostě hlavně obrázky a vzpomínky. Kdybych měla čekat na to, až mi někdo umře nebo se mi narodí dítě, nebo jiná událost, tak na sobě dost možná nemám skoro nic. Tvůj „rukopis“ byl jednu dobu spjatej i s jednou známou punk rockovou kapelou. Má pro tebe spojení hudby, nebo spíš subkultury kolem ní, a tetování nějakej osobní význam? Byl? Snad pořád je, nebo ne? No, je fakt, že začátky Pipes a moje tetovací začátky byly hodně propojený a mně to v tu dobu opravdu hodně nakoplo, najednou mělo smysl kreslit, protože z toho byl třeba plakát na koncert, a okolo toho plakátu jsem pak chodila každej den do práce a přišlo mi to úplně neskutečný. Je fajn, že propojení kreativních lidí v rámci naší subkultury takhle f funguje, pořád přece někdo potřebuje udělat leták, udělat přebal desky, tohle a tamto, t takže tvoje práce se pak dostanou tímhle z způsobem mezi lidi, a obě strany z toho mají p přínos.

Bobek Tattoo

„Tribaly ala 90‘s po nás naštěstí nikdo nechce“ Mít kérku od Petera Bobka je dneska dost puncovní záležitost. Jedná se totiž o jednoho z nejoriginálnějších tatérů vůbec a dost tu platí, že to zkrátka není pro každýho. Hranice stylů v jeho podání padaj jako domino a i celkem běžný motivy dokáže přetavit v surrealistický dílo. Bobek Tattoo, to ale není jenom Peter Bobek. Ve studiu v Myslíkově ulici (jo, to je tam, kde parkuje to pomalovaný auto, který potkáváte cestou do Bubnu) se sešla víc než zajímavá parta, kterou dál tvoří ještě Petra, Honza a Ernesto. Servus, vážení. Pro začátek nám představte vaše studio, kdo tam co dělá, a tak… Studio založil Peter Bobek, tehdy už známý a vyhledávaný tatér, před necelýma třema rokama po svém odchodu z Triba, kde působil mnoho let. Zpočátku tu byl Peter sám a užíval si vytouženého klidu, pak přišel Ernesto, kterej se stará o veškeré věci spojené s chodem studia, od recepce a propagace přes nákup materiálu a booking až po hostovačky. Ten přivedl Petru, tehdy vlastně ještě začínající nezkušenou tatérku a věci se daly do pohybu. Jezdili jsme taky trochu ven na konvence a hostovačky, postupně i k nám začalo jezdit víc a víc stále zajímavějších hostů a studio si tak poměrně rychle získalo renomé v širším evropském měřítku. Třeba dnes již určitě třetinu klientely tvoří cizinci. Naší poslední, vysoce ceněnou posilou se stal začátkem roku na domácí scénu nevšední talent Jan Mráz,

který se u nás rychle rozkoukal a synergicky doplnil naši sestavu do dnešní podoby. Víc se nás sem už nevejde, ale pravidlených hostů je už přes deset a určitě to není konec… Když se podívám na práce jednotlivejch tatérů, je na první pohled zřejmý, že si každej z nich jede svůj styl. Platí teda, že k vám choděj lidi s jasnou představou o tom, co chtěj? Většinou to tak naštěstí je, lidi se obracej na konkrétního člověka, protože se jim líbí styl jeho práce. Rukopisy našich tatérů jsou poměrně unikátní a lidi, co trochu sledujou tattoo scénu, je většinou rozpoznaj na první pohled. Někdy se samozřejmě stane, že to jde trochu mimo, ale protože víme moc dobře, jak to funguje jinde, musíme říct, že jsme na tom na české poměry velice dobře. Vyloženejch blbostí není víc než 10-15%, i když někdy to teda stojí za to. Výjimkou jsou snad jen lidi z Brazílie, tam je to nejmíň půlka… ☺

Berete každej kšeft, nebo si vybíráte? Jsou věci, se kterejma dotyčnýho neváháte vyrazit ze dveří? Nemyslim teď totalitářskou symboliku, protože tam je to, předpokládám, bez debat, měl jsem na mysli spíš motýlky nad zadkem, tribal kérky na bicáku a podobně. Tak samozřejmě si vybíráme, přece jenom je zájemců hodně a všechno se stihnout nedá, ani všem vyhovět. To by člověk pořádně neměl kdy žít a tvořit a připravil by se o zásadní výhody tohoto řemesla. Kvalita je pro nás důležitější než kvantita a taky se nechcem opakovat. Lidi se často vezou na módních vlnách, nejenom co se týče stylů, ale i motivů, takže když chce třeba 10 lidí jelena, vybereš si 1-2 nejzajímavější zadání a dalšího pak zas minimálně rok dva neuděláš. Tribaly ala 90‘s a podobně po nás naštěstí nikdo nechce, maximálně tak občas ňákej nápis. Bezesporu patříte mezi ten typ „moderních“ studií, o kterejch se dneska hodně mluví a který udávaj směr. Přemejšleli jste někdy o tom, jak by se dal popsat takovej váš typickej klient? No choděj k nám hodně rozdílný lidi různýho věku a z různých subkultur i společenských vrstev, ale něco maj přece jenom společnýho – nějaký ušetřený kačky v kapse a vytříbenej vkus! Jak vidíte budoucnost klasickejch tattoo stylů jako oldschool, biomechanika atd.? To, co frčí teď, je fajn, ale nemáte trochu obavy, že ten zájem zmizí, jen co sedne první žlutý listí na dlažbu náplavky a lidi ukliděj skládačky pod postel? Že se zase budou chtít vrátit k tý „klasice“? No my obavy nemáme, taky neděláme žádný rychlokvašky podle poslední módy a prvořadý je u nás vždycky kvalitní řemeslný provedení. Přece jenom kérku nenosíš jednu dvě sezóny jako ňáký hadry… Petra si sice jede především v abstrakci, ale ve svým vlastním stylu, ne podle ňáký modní předlohy, a hodně s těma lidma pracuje na tom, aby jim to sedělo a fungovalo to pro ně, jak má, což je poměrně unikátní a lidi to fakt oceňujou a milujou, ať už tetuje v Praze, Krakowě, Berlíně, Zurichu,

Florencii, New Yorku anebo v San Franciscu. Oldschool je samozřejmě nesmrtelnej základ, kterej tu bude asi vždycky a třeba Peterův styl s tlustejma linkama a plnejma barevnejma plochama z něj přímo vychází. Biomechanika je dnes už, se vším respektem k H. R. Gigerovi, hodně přežitá věc, která měla svůj celosvětovej vrchol někdy v 90tejch letech a v některejch částech světa dnes už pomalu ani nevědí, že to byl takovej hit…

Kterýmu ze současnejch tattoo stylů předpovídáte nejrychlejší konec a kterej myslíte, že tu naopak zůstane navždycky? Určitě tu s náma zůstane ten zmiňovanej traditional oldschool a jeho newschoolový varianty, Japonsko, který je tu suverénně nejdýl, furt jen kvete, anebo třeba černej dotwork, stejně jako všechno, co opravdu dlouhodobě funguje na těle a je ňákym způsobem esteticky nadčasový. S otazníkem je to třeba u modní barevný realistiky, která vypadá úplně neuvěřitelně, když je čerstvá a jako živá na fotce, ale za 5-10 let se jemný barvy bez kontur a výrazných kontrastů často slejou do jedný nevýrazný machule, přitom kérka je na celej život… Až to dojde všem, nechaj to možná plavat anebo začnou dělat jinak, stejně jako třeba watercolor, kterej se stal taky najednou velkou módou, ale dlouhodobě funguje jen na hodně světlejch lidech, co skoro nechoděj na sluníčko, a od tatéra co to opravdu dobře umí s barvama…

rejnok

Přiletěl mi pečený Holoubek do úst a začal mi mazat med kolem huby. Jsi skvělý. Jsi vtipný. Jsi jedinečný štramák. Ten kluk prostě ví, jak na mě. Vždyť jeho jsem měl letos na Majty vytipovanýho jako nejslabší článek, na kterym si budu zchlazovat žáhu a nakonec to skončilo tak, že jsme spolu jezdili jeho károu jak kámoši ze školky. Mě tak na šikanu zbyl jen Don Francesco. Tak už se nezlob, Švadlenko! No, Holoubek za mnou přišel a ať napíšu něco o čtyřech svejch guilty pleasures. Iba?

Já Je potřeba mít ve věcech pořádek a začít tou nejdůležitější. Co by mohlo být na světě důležitější než já, já, já, jenom já? Každej ten, kdo říká, že neni středobod vesmíru, buď kecá, nebo dosáhl nirvány. U mě to tak rozhodně je. Fotoalbum bez Rejnočka? Odpad! Cože? Je mi vidět kšilt támhle vzadu? Ta fotka se ti tak povedla! Cože, ty mě máš vyfocenýho z poloprofilu (jo, tak mi to na fotkách sekne nejvíc)? To je snad nejlepší fotka, co jsem kdy viděl! Tahle GP je skvělá ve spojení s morem jménem Facebook. Člověk se může vracet ke svejm fotkám. Znovu se četbou pět let starejch statusů ukájet vlastní dokonalostí. Z člověka se stane záhy i detektiv. Fotoreport z akce, kde jsem byl? Počkej, lásko, já si tu naši večeři k výročí ohřeju v mikrovlnce, hledám něco důležitýho. Hele, jestli to takhle nemáte taky, nezkoušejte mě soudit, jste mimo moji kategorii.

Pečivo (bílý) Upřímně, tohle je snad jediná slabůstka, která může konkurovat mýmu narcismu. Jsem přesně ten, kterej obrátí stůl, rozeběhne se padesát metrů a přesně mířenou kopačkou v letu sejme provozního restaurace, když padne

otázka: Rohlíček jsme měli? Jasně, že měli, jak bych se jinak nažral?! Jenže tahle jejich otázka je přímo spojená s tim, že za rohlík chtěj zaplatit. Platit za rohlík? Cože? Tohle je něco, co mě vytáčí do vrtule. Bílý pečivo snad nejim jen k bagetě a pizze, jinak si ho dávám úplně ke všemu. Smaženej sýr s bramborem… a rohlíkem. Drožďová polívka s knedlíčky… a rohlíkem. Pečená dýně s nivou, vlašskými ořechy… a rohlíkem. Kakao… s rohlíkem na namáčení! A voni by mi ho v restauracích a hospodách ještě chtěli účtovat.

Rejnok málem králem skromný, ale nejlepší a nejdůležitější

Michael Jackson Konkrétně alba Bad a Dangerous. Jasně, že Thriller je lepší a Off The Wall je taneční námrd, ale dvě v předchozí větě zmíněný alba jsou pro mě opravdová GP. V autě mám totiž jen přehrávač na kazety a vyhrabal jsem jednu, která na sobě nese jen obě desky z přelomu osmdesátek a devadesátek. Když ke mně do auta nastoupíš, tak na 98% bude hrát tahle kazeta. Já už vlastně jinak řídit neumim.

pečiva není nikdy dost bílé pečivo do každé rodiny

Prokrastinace Na všechno mám dost času. Všechno počká na mě (jasná spojená nádoba s první GP). Joint má přednost, další klip na youtube má přednost. I támhleten dokument nevim o čem má přednost. Cokoliv má přednost před jakoukoliv povinností. Povinnosti jsou nuda, všechno ostatní je ta opravdová zábava. Tak proč bych měl věnovat svůj drahocennej čas něčemu nudnýmu? Protože musim? Člověče, vymysli si něco lepšího, mluvíš s Rejnočkem! Prokrastinace mě už nahnala do takovejch situací, kterejm chyběl centimetr, aby se z nich stal intergalaktickej průser. Ale pořád si rozumíme. Prokrastinace je prostě svině, ale je vždycky táááák příjemná. No nic, musím jít něco dělat už konečně. Počkej, někdo si polejvá hlavu kýblem s ledem?

Michael Jackson Because I’m Bad, I’m Bad Come On You Know I’m Bad

Prokrastinace nový výraz pro zevlovaní našel svého tatínka

DOUBLE RELEASE PARTY

+ SUPPORT

Birds & Wolves 2014

16.10. Music Bar

Praha Lucerna Předprodej SMS Ticket 200 KČ , na místě 250 KČ, START 20 HOD

FOTO

Vojta Florian

(vojtaflorian.com) MODELKA

Enndie Suicide

~ říjen 2014 ~

text Zdeněk Bělohlávek

Na to, jak je punk relativně okrajová záležitost populární hudby, disponuje vysokým procentem skupin, který přišly se zvukem nebo hudebním výrazem, na kterým stavěj další a další generace kapel. Ramones, Sex Pistols, Stooges, MC5, Clash, Exploited a taky pochopitelně Discharge, který dali světu nejen d-beat, ale taky první slabiku svýho názvu, kterou nakolonovalo moře dalších. Taky stihli za svoji kariéru vynikající stylovej oblouk, což se málokomu povede. UK 82 Thatcherovská Británie působila na punk jako katalyzátor, obrovskou nezaměstnanost a velký škrty, co měly zemi dostat z problémů (a nakonec fakt dostaly), vnímala většina lidí jako útok do vlastních řad. Maggie jako bezcitný, lakomý a antisexuální monstrum ležela v žaludku hlavně pankáčům. Sedmdesátý léta byly pryč a nový kapely byly mnohem otevřenější a naštvanější, vostřejší texty doplňovaly tvrdostí a rychlostí odkoukanou od heavymetalovejch part. Naštěstí nic víc, ani dýlku skladeb, ani uječený vokály. Přichází tzv. druhá vlna – spíš tsunami – punku (taky UK) v čele s GBH, Sham 69, Cockney Rejects, Exploited, Discharge, Crass, Vice Squad a všema jménama, co je tak skvěle mapuje knížka Burning Britain. Tvořil se tak zlověstnej soundtrack ke světu stojícího krok od apokalypsy třetí světový války a následný nukleární zimy. Discore Discharge se dali dohromady v roce 1977 jako jedna z kapel vycházejících z toho, co hráli Sex Pistols. Když ale v roce 1981 vydávaj debut Why, jde o úplně novou kapelu, což se potvrdilo i na další desce Hear Nothing See Nothing Say Nothing vydaný o rok později. Těma položilia kapela milník, za kterým se cesty rozdělujou k thrashi, black metalu, crustu nebo grindcore. Jestli Ramones hráli rychle, tak Discharge jejich rytmus i stopáž dělej dvěma na totálně úsporný pecky. Kytarovej distortion, řev místo zpěvu, naléhavý a úzkostný obrazy v antimilitaristických a anarchistických textech se staly fenoménem, co přežívá dekády. D-beat Uslyšíte ho hned na začátku desky Why. Nakopnutej rychlej beat, zcela jednoduchej a nesmírně účinnej. Drum pattern, kterej se zapsal do historie a na němž stojí discore jako styl.

Přišel s ním bubeník Terry „Tez“ Roberts právě ve zmiňovaným období na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy se Discharge posunovali od vzoru ‘77 k vlastnímu výrazu. Tez je na svůj vynález právem hrdej: „Chci, aby si mě všichni pamatovali jako tvůrce toho zkurvenýho D-beatu! A taky že to inspirovalo tolik skvělejch discore kapel po celým světě, kurva!“ Metal Velkej šok nastal v polovině osmdesátých letech, to když na desce Grave New World zazněl krásnej hair metal i s ječákem a nekonečnejma stopážema a z fotek tý doby na vás koukaj kluci s trvalejma na hlavách. Tenhle twist nevydejchali ani fans a asi ani kapela, protože se krátce nato, v roce 1987, rozpadá. Za tři roky se Discharge obnovujou, ovšem zprvu zněj jako speed metaloví AC/DC, posléze jako nepovedená kopie Slayer, a tak to rok před miléniem znovu zabalej. Těžko říct, jestli na vině tohohle tápání byly personální změny, nebo touha po obchodním úspěchu, každopádně i kapela na svých stránkách potvrzuje, že to nebyly její nejsilnější léta. Discore. Again! Od roku 2001 se Discharge vrátili s původní sestavou a původním hudebním přístupem. I když během doby vystřídal zpěváka Kalvina „Cala“ Morrise, kterej odzpíval všechny etapy kapely, kolega ze spřízněnejch Varukers Anthony „Rat“ Martin, pořád neuhejbaj a svým D-beatem v kombinaci s kytarama jako cirkulárka ničej uši zástupům fanoušků. To ostatně můžete zažít taky, protože 5. října vystoupěj Discharge v Praze. A špunty do uší si rozhodně neberte! Discharge (UK) Blinded (CZ) ne 5. 10. 2014, Praha – Klub 007 Strahov

Jedna z nejzákladnějších a nejagresivnějších kapel moderní americký hardcorový vlny Modern Life Is War se dala po čtyřletý pauze znova dohromady, nahrála výbornou desku Fever Hunting a je ještě zběsilejší a silnější než kdy dřív. Mimo pódium je to parta dost vyklidněnejch týpků, který se mnou na belgickým Groezrocku po rozhovoru ještě asi půl hodiny kecali o tom, která deska Rancid je nejlepší a neustále měli potřebu mi dávat cigára.

Tahle otázka asi čeká každou kapelu, co se vrací po letech, ale jak to bylo s vaším rozpadem a reunionem? Chris: Odešel jsem z kapely ještě před vydáním desky Midnight In America, odstěhoval jsem se do Phoenixu, našel si normální práci a oženil jsem se. Ale i po mým odchodu a i po rozpadu kapely o pár let později jsme všichni zůstali kámoši, známe se od malička. Takže jsem jednou takhle asi ve tři ráno volal Jeffovi... Jeff: Trochu nalitej... Chris: Asi víc než trochu nalitej. A ptám se ho: „Hej, napadlo tě někdy dát to znova dohromady a zase hrát společně?“ A Jeff mi na to řek, že by do toho šel, když uděláme novou desku. Tak jsem obvolal všechny ostatní a nějakým zázrakem mi všichni ten telefon i v tu dobu zvedli a všichni souhlasili. Tak jsem to zavolal zpátky Jeffovi, kterej mi na to řek: „Děláš si ze mě prdel? Vážně všichni souhlasí?“ Nemoh tomu uvěřit. Sešli jsme se ve Phoenixu a začali makat na nový desce a zjistili jsme, že to jde víc než dobře a že se ten reunion skutečně děje. Spousta kapel nový vlny hardcoru, tj. v moderní hardcorový scéně za řekněme posledních 10 let, vidí Modern Lif Is War jako velkej vzor a kapelu, od který se vlastně většina moderního soundu odráží. Cejtíte to taky tak? Co vaše vlastní vzory? Jeff: To není jednoduchá otázka. Asi to sem tam trochu vidím, že jsou některý ka-

pely ovlivněný naším zvukem. A spoustu z těch kapel i známe a je to vlastně hrozně skvělej pocit. Ale co se týče toho bejt originálem... Chris: Myslím si, že jsme vždycky byli originální kapela v tom, že jsme si dělali, co jsme chtěli nehledě na trendy. Ale to, co říkáš o tom, že bychom byli průkopnická kapela nový vlny hardcoru? Když jsme začínali, tak jsem vlastně ani pojem hardcore neznal. Byli jsme všichni punkáči, vyrostli jsme na věcech od Fat Wreck Chords a na deskách Rancid. Takže je možný, že jsme vlastně byli původní a originální v tom, že jsme se při skládání hardcorový hudby nechali inspirovat punkovejma kapelama. Jeff: Myslím si, že když nepočítáme úplný experimenty, tak originalita v dnešní době je vzít to, co máš rád z minulosti a přetvořit to podle sebe do něčeho úplně novýho. Matt: Já teda popravdě neslyším vlivy naší muziky u těch kapel, který to říkaj, ale hodně o tom furt někde čtu, haha. Namátkou si vzpomenu třeba na kluky Birds In Row z Francie, který o vás hodně mluvili... Jeff: No, ty jsou ale daleko tvrdší než my! Skvělá kapela. Matt: To teda jo, jednou jsem s nima jed super pálivý burrita a tvrdší týpky jsem nezažil. Jeff: Spousta lidí třeba chodí za náma a říkaj: „Ty vole, ta nová deska je super, úplně

ROZHOVOR Vojta Libich

v tom slyším Tragedy!“ Což já tam třeba vůbec neslyším. A to nemám nic proti Tragedy, naopak. Eponymní deska Tragedy je jedna z nejsilnějších věcí vůbec. Matt: Možná bychom měli udělat desku, která bude prostě jenom totální vykrádačka Tragedy a budou z nás nakonec crustový superhvězdy. Chris: Jo, to asi uděláme. Vaše nový album produkoval Kurt Ballou z Converge. Jak se vám s ním spolupracovalo? John: Dělali jsme s ním už na desce Witness, kde jsme zněli přesně tak, jak bychom podle mě měli znít, takže jsme se teď k němu prostě chtěli vrátit. Navíc po asi osmi letech, což umožnilo i nám i jemu zase trochu pokročit ve svejch schopnostech. Byla to jasná volba. Jeff: Přesně tak. Spousta věcí v kapele je fakt na dlouhý debaty a hádky. Cokoliv, skládání songů, design triček, znáš to. Ale s novou deskou to bylo prostě: „Takže půjdeme ke Kurtovi, ne?“ A všichni řekli: „To je jasná věc!“ Kurt prostě ví, jak máme znít a to je důležitý. Texty Modern Life Is War byly i přes silnej politickej a sociální náboj vždycky hodně osobní. Na nový desce ten osobní rozměr nabírá ještě na větší síle a působivosti. Zároveň ale texty vyzněj hodně nostalgicky a retrospektivně. Byl to záměr, nebo tomu jenom nahrávaj okolnosti?

Jeff: Ke konci první éry kapely, když z kapely odešli Chris s Mattem, všechno nabralo trochu divnej směr. Vydali jsme Midnight In America, což je deska, na kterou jsem pořád velice hrdej, ale potom najednou všechno skončilo hrozně náhle a za divnejch okolností. Spousta věcí zůstala nevyřčená, spousta záležitostí nedodělaná. Myslím si, že i tohle se promítlo do textů na novým albu, potřebovali jsme se vyjádřit ke spoustě věcí, který jsme neřekli tenkrát, třeba ani sami sobě. To je asi takovej trochu neúmyslnej koncept celý desky – nedořešená minulost. Rozhodně to ale není jenom nějakej epitaf s vysvětlivkama k minulosti týhle kapely. Je to prostě... Pokračování? Jeff: Přesně tak, plynulý pokračování. Navazujem tam, kde jsme přestali. Což asi trochu zodpovídá mojí poslední otázku. Co do budoucna? Plány na nový věci? Jeff: Jasně. John nám zrovna hrál pár nápadů na nějaký nový songy. Určitě. Jsme kapela a budeme dál skládat songy a budeme dál hrát koncerty. Akorát to možná zabere trochu víc času. Mohli bychom rychle natočit a vyplivnout nějakou polovičatou desku, jenom prostě protože jsme v pozici, kdy můžem. Ale to by nebyli Modern Life Is War, rádi věci dotahujem do konce. Každopádně dokud budeme mít pocit, že to, co děláme, nás naplňuje a má to smysl i pro ostatní, tak do tý doby budeme pokračovat.

TEXT Přemysl Černík

René „El Loco“

Higuita

Pokud fotbaloví trenéři něco opravdu „milují“, pak je to zbytečné a nekonstruktivní riskování. Fotbal je čím dál tím více business, ve kterém je třeba vítězit za každou cenu a přestože latinskoameričtí fanoušci neradi vidí příliš taktikou svázané výkony, pro hráče, jakým byl Higuita – přezdívaný „blázen“ či „mistr nepředvídatelného“ – se již v profesionální kopané hledá místo jen stěží. Brankáři, kterým občas rupne v bedně a vydají se na zteč soupeřovy branky, byli vždycky pořádně pálivým fotbalovým kořením, které zvedalo fanoušky ze sedadel. Maličký Mexičan Jorge Campos občas nastupoval i v útoku, Paraguayec José Luis Chilavert kopal penalty a přímé kopy nejen skvěle zneškodňoval, ale i proměňoval (a skrze svou obrovskou popularitu ke všemu kandidoval na prezidenta) a Brazilec Rogério Ceni se dokonce drží v první pětce historických tabulek, co se gólů vstřelených z přímých kopů týče. Všichni tito gólmani však primárně využívali svou nadprůměrnou kopací techniku a posléze zase rychle mazali zpět na své místo. To však rozhodně neplatilo pro René Higuitu, který se ve zbytečném vyvážení míče a kličkování, často až za vlastní polovinou, vyloženě vyžíval. Na MS 1990 v Itálii jej při jednom takovém výletu obral Kamerunec Roger Milla, který následně pádil 30 metrů vstříc prázdné brance a poslal Kolumbii ze š a m p io nátu domů. V USA v roce 1994 si Higuita nezahrál, protože seděl ve

vězení poté, co za úplatu dělal poslíčka s výkupným drogovému baronovi Carlosi Molinovi, kterému jeho proslulejší kolega Pablo Escobar unesl dceru. Escobar těsně po MS nechal zabít svého jmenovce – obránce Andrése, který si dal vlastní gól v zápase s USA. O rok později Higuita neprošel dopingovým testem na kokain, takže málokoho překvapí, že jedním z jeho nejlepších přátel je kdo jiný než Diego Maradona. Aktivní kariéru ukončil až před čtyřmi lety v úctyhodném věku 43 let.

Inspirován tradicí bylinných likérů přináší Jan Becher nový výjimečný drink. ICE&FIRE je spojením dvou protikladných živlů, ledu a ohně. Objev nový, nepředvídatelný zážitek. Otevři se nové zkušenosti a vyzkoušej unikátní spojení ledové a pálivé chuti. www.iceandfire.cz

www.pijsrozumem.cz

Rozkoš na

Včera takhle v noci zapnu bednu a, ty vole, dávaj Kmotra. Popravdě mě to trochu nasralo, protože sem už asi po šestý za tenhle tejden šel spát asi v šest a to i přesto, že to bylo v debilnim českym dabingu (zas nebylo tolik poznat, že Al Pacino neumí italsky). Daleko horší to ale bylo před pár dnima. To dávali jakože arty, celkem novej českej film Rozkoš. Pokud řeknu, že to bylo spíš utrpení, tak to bude trapný, takže radši použiju přirovnání k jezeru Rozkoš, který je na pohled asi stejně zábavný, ale zase je tam odsud hodně blízko do penzionu Tropical – což je úžasnej normalizační skanzen, kde mají na jídelnim lístku asi 500 žrádel a každoročně tam hnízdíme během Brutal Assaultu. Každopádně Rozkoš byla taková debilita, že sem radši přepnul na Doktora od jezera hrochů (vidíte tu analogii: rozkoš-jezero Rozkoš-jezero hrochů). Teda ne, že bych si nějak pomohl. Měl sem skoro stejný nutkání se rozbrečet, jako když Tomu Hanksovi ujede vejtah. Úplně se mi křivil obličej (ano, ne rozkoší, ale utrpením).

Na druhou stranu v Doktorovi od jezera hrochů aspoň někdo nebo něco někomu ukousne kus prdele, což přeci jen hodí pár plusovejch bodů. Rozkoš mi připomněla doby, kdy jsem po restartu svejch vysokoškolských studií vysedával po kavárnách (tedy jen těch, kde měli pivo) a občas se omylem nachomejtnul

TEXT Přemysl Černík

FAMU – geneze hipsterů

k nějaký tý projekci filmů z dílny šikulů z FAMU. Do paměti se mi vryl obzvláště jeden (tzn. asi ten nejlepší, co sem viděl) – jeden dlouhej statickej záběr, nějaký velký čoklové, buď husky, nebo malamuti, běhaj v kotci sem a tam a asi po deseti minutách se to celý zpomalí a tak po další minutě zase vrátí k původní rychlosti a tim to celý extaticky vyvrcholí. Celkem příjemná změna oproti dalším krátkometrážnim peckám, jejichž klimax většinou spočíval v absolutně nesmyslnym prostřihu z nějakýho porna. Myslim, že sem tam tenkrát slyšel někoho tleskat, ale mohl to bejt taky homelessák, co hrál venku na tamburínu.

Kdyby jeden z těch čoklů ukous jinýmu kus prdele, možná bych si i pamatoval, jak se to menovalo. Nicméně tak jako tak byl tenhle snímek o něco snesitelnější než Rozkoš a ani nezabíral místo v televizi třeba Star Treku. Důležitý je, že sem ale během chvíle Rozkoše dostal epifanii. Nějak se mi to celý dalo dohromady a konečně mi docvaklo, odkud k nám přitekla první hipsterská chemka. Vylezeš z FAMU, dáš se doleva, chvíli čumíš po nějakym kotci s čoklama, kterej bys moh natočit, a najednou seš na Náplavce. Tam se přestřelíš Clubem Mate a natočíš Rozkoš. GOD HATES US ALL!

Po několika jamajských hvězdách budete mít tentokrát možnost vidět v Praze reprezentanty reggae ze Spojených států. Do Lucerna Music Baru přijedou začátkem října zástupci východního pobřeží, konkrétně Virginie – snad nejpopulárnější americká reggae kapela SOJA neboli Soldiers of Jah Army. Jistě, jsou z těch Spojených států, odkud se Bob Marley vracel se znechucením, neboť byl zvyklý na až hysterické přijetí v Evropě a Africe. Z těch Spojených států, kde byli Jamajčani dlouhodobě spojováni především s obchodem se zbraněmi a drogami. Ještě před třiceti lety bylo reggae v USA záležitostí spíše jamajské diaspory, ale kde ty časy jsou. Tatam je doba, kdy v USA nemělo téměř smysl pořádat větší turné, dnešní reggae scéna na západním pobřeží patří k těm nejaktivnějším na světě. A málokterý reggae umělec a umělkyně z Ameriky (Shaggy se natolik hlásí ke svým jamajským kořenům, že ho nebudu počítat) dosahuje takové popularity jako SOJA. Je to samozřejmě i díky tomu, že reggae se z okraje zájmu dostalo do základní výbavy každého amerického středoa vysokoškoláka.

SOJA od svých počátků v roce 1997 pilně pracují na tom, aby se o nich vědělo, pravidelně vystupují a pilují svoje schopnosti zabavit publikum, vedle toho tříbí styl a především dávají dohromady materiál na první album. To přišlo v roce 2002, necelý rok po útoku na newyorkská Dvojčata, a nese název Peace in a Time of War. Ať už šlo o záměr, nebo shodu náhod, treﬁlo se přesně do společenské atmosféry. V rámci zachování domnělých reggae tradic se toto album o dva roky později dočkalo i dubové verze Dub in a Time of War, v té době kapela už ovšem ale pracuje na druhé plnohodnotné desce v pořadí. Get Wiser z roku 2006 ukázalo výrazný posun v kvalitě, přičemž s albem je spojené i první celoamerické turné. Z videozáznamu dvou vystoupení nakonec vyšla dvě DVD, hledejte je pod názvy Get Wiser Live DVD

a SOJA – Live In Hawaii. Dá se říct, že právě album Get Wiser bylo pro kapelu tím bodem zlomu, který ji katapultoval v pomyslných žebříčcích popularity, a to i mimo reggae komunitu. Další dvě desky, Born In Babylon a Strength to Survive, plně potvrdily, že SOJA je sebejistá kapela, která svoje skvěle zvládnuté reggae umí nabídnout mnohem širšímu publiku. Například singl She Still Loves Me se stal celosvětovým hitem, který se až virálně dostal tam, kde by ho nikdo nečekal, což je jen důkaz toho, jak je hudba SOJA chytlavá a na první poslech jednoduchá. A přitom ji tvoří kapela, která vystupuje s dechovou sekcí a perkusemi, což je v dnešní době, kdy právě tyto nástroje bývají nahrazeny klávesistou se schopnostmi chobotnice, věc až nevídaná. SOJA jsou v téhle chvíli na světovém turné, kde představují svoji nejnovější desku Amid the Noise and Haste, která už se dokázala dostat na vrchol reggae žebříčku časopisu Billboard. Vedle skvělé muziky za to i nejspíš

TEXT Rejnok

Nejpopulárnější reggae ze Států

vděčí i plejádě výborně vybraných hostů, za všechny jmenujme Damiana Marleyho nebo Collie Buddze. Úspěch alba mimo jiné také potvrzuje, že reggae se už dávno ukotvilo v kulturách po celém světě a z hudby chudých a odstrkovaných se pomalu stává trend mezi mladými. V Anglii, Francii, Německu a Americe už po několik generací vyrůstají úspěšné kapely a nadějní umělci, a v Čechách, jak vidno, mimo tento trend nejsme. Jezdí k nám spousty reggae umělců jak přímo z Jamajky, tak z celého světa a nám se tak dostává luxusu poznávat kulturu, která je tak vzdálená, přesto přináší univerzální poselství. A přesně to je u SOJA více než jasné. Láska, mír, umět slavit i dát najevo smutek, stát si za svým názorem, to vše v perfektním hudebním hávu. Máte tak šanci uslyšet a spatřit naživo kapelu, která uchvátila miliony posluchačů po celém světě. SOJA (USA) ne 5. 10. 2014, Praha – Lucerna Music Bar

Argo

M are k Tom an

Veliká novina o hrozném mordu Šimona Abelese

„Já ho snad zabiju“ – to naštvanému fotrovi snadno bleskne hlavou. Ale že by něco takového někdo doopravdy udělal? V roce 1694 se pražské úřady shodly s veřejností, že židovský obchodník Lazar Abeles zavraždil svého syna, poněvadž chlapec chtěl přestoupit ke křesťanství. A věřili tomu skoro všichni… Skutečný příběh údajného zločinu ze 17. století se v knize Veliká novina… propojuje s příběhem dnešního pražského teenagera, který jednoho dne záhadně zmizí. Pohřešovaný Šimon Albrecht je vášnivým hráčem zvláštní počítačové hry. Jeho otec se ho pokouší najít jejím prostřednictvím – a zároveň rozplétá tajemství smrti Šimona Abelese. Policejní služebny, srazy hráčů počítačových her, podivný soudní proces, podzemí Týnského chrámu, vědecký výzkum hrobů, nacionalistické demonstrace, ale také překvapivě podobné mediální prostředí 17. a 21. století, to všechno zachycuje nový napínavý román Marka Tomana. Autora znáte z rozhovorů pro Mightyzine, případně z reportů pro Mighty Sounds nebo z románu Frajer, který se na MS 2008 částečně odehrává. Knihu vydává v říjnu 2014 nakladatelství Argo. 16. října proběhne mejdan k uveřejnění knihy v klubu Cross, kde zhudebněné pasáže z knihy zahraje kapela Dekadent Fabrik (a pokřtí tam také novou desku). Vystoupí i selektor Boldrik a MessenJah.

TEXT Přemysl Černík

Helmet Give my love to the Helmet zavítali v září do Čech na samostatnej koncert od svýho „reunionu“ poprvý – a je se čemu divit. Přestože se stále vedou debaty, jestli kapela poskládaná okolo frontmana Page Hamiltona jsou ještě vlastně Helmet nebo ne, funguje takhle už 10 let a chystá již čtvrtý porozpadový album. Otázkou je, jak moc je to relevantní. Tahle dunivá banda pojala aktuální tour jako oslavu 20. výročí vydání desky Betty, takže jí logicky hrajou pěkně do začátku do konce. Nicméně vedle toho měli Helmet na setlistu dalších 15 pecek z éry před rokem 98 a pouze 4 z období, kdy už v kapele nebyl Henry Bogdan a John Stanier. Těžko říci, v čem je problém, ale to, že Helmet sází hlavně na klasickej repertoár, není úplně náhoda. Původní čtyři desky jsou prostě lepší než ty novější tři a to i přesto, že Page Hamilton byl už v originální sestavě značnej autokrat a všechen materiál krom asi tří výjimek napsal sám. Faktem je, že Helmet není zrovna kapela, od který by člověk poslouchal 2-3 písničky z desky. Když už, tak jí většinou protočí párkrát celou. Je to spíš takovýto – teď mám chuť pustit si Meantime, jindy Aftertaste, ale na těch novejch albech už si ty pecky mezi sebou tak hezky nepovídaj. Možná je to jednoduše tim, že málokterá kapela má čtyři

takhle skvělý alba, takže lidem stačí vracet se k osvědčenýmu a nemaj úplně důvod naposlouchávat něco dalšího. Před x lety jsme se bavili o Helmet s Benem, kytaristou Jesse James (kterej mj. napsal všechny jejich velký hitovky) a on říkal něco ve smyslu, že když slyší nějakej riff od Hamiltona, vždycky ho nasere, že ho to nenapadlo dřív, když je to tak jednoduchý, někdy téměř až stupidní, ale přitom ve finále geniální. A v tomhle vlastně spočívá základní deviza Helmet – to, že mají nespočet „killer riffů“, aniž by jim u toho musely lítat prsty po hmatníku jak šílený. Stačí dva tři akordy a je to. V době, kdy

e future of the humankind vyšlo Strap It On, se hopsavej groove v metalu moc nenosil. Přeci jen i Pantera ještě nosila legíny. John Stanier možná nenapsal jedinou písničku, ale bez jeho nekompromisního řezání, všemožnejch změn akcentů, synkop, double-timeů, half-timeů, přetaženejch přechodů a vloženejch nebo ubranejch dob, kterejch si člověk ani nevšimne, by Hamiltonovy songy byly poloviční. K tomu připočtěte pořádně hutnej stoner zvuk, psychedelický sóla a lehce disonantní noise pasáže a skoro máte pocit, že se v roce 1989 stavil na chvíli Marty McFly a půjčil klukům nějaký cédéčka. Traduje se, že Helmet byla jediná kapela, kterou legendární vydavatelství Amphetamine Reptile podepsalo na základě poslanýho dema a já se vlastně vůbec nedivim. Tenkrát by mi taky padla čelist. Hlavní ale je, že mají pořád co říct, i po všech těch letech. Jejich nový věci možná netrumfnou starý fláky, ale Page a spol. zněj naživo úplně moderně a ještě u toho slušně

propotěj trika. Nevim, možná kdyby pro mě Helmet nebyli taková srdcovka, tak bude dvouapůlhodinovej set trošku moc. Na druhou stranu, pokud bude mít Page tolik energie, ať klidně ani nic netočí a jezdí sem třeba každej půlrok. Já půjdu pokaždý. I kdyby jen proto, že sklátil Winonu Ryder.

Vážení čtenáři, vítejte u premiérového dílu zpracová tzv. double Videoramy! ní Fid o Nestane se každý pátek, aby nové desky pokřtily dvě kapely, které už pěkných pár let kormidlují tuzemskou rock’n’rollovou flotilu. Pražská Lucerna 16. 10. 2014 bude právě tou výjimkou – Queens of Everything Tomáš a Dirty Blondes, křest regulérních desek, na které jsme museli v obou případech čekat několik let. Krleš A chcete-li vědět, jaký mají kapitáni obou škunerů hudební přehled dopředu, čtěte bez bázně dál. Krleš z Královen a Tomáš z Blondýn, v podstatě na podnose.

The Living End

Prisoner Of Society Krleš: Jo, tohle můžu pěkně na rozjezd. Kapela, která to dotáhla s kontrabasem asi nejdál. Škoda, že jenom v Austrálii. Bavěj mě na tom ty náznaky Toy Dolls a Green Day ve svejch lepších dnech a zároveň neodpáratelnej devádesátkovej nádech. Pro spoustu ortodoxních rock’n‘rollistů je to asi už trochu přes čáru, ale pro mě rozhodně ne. Oba palce nahoru!

Tomáš: Škoda, že k nám tenhle styl dorazil vlastně až s Flaming Cocks. Mám moc rád

tyhle low-budget videa, dokazuje to, že stačí jen trochu chuť něco dělat a nemusíš mít za zadkem nahrávací společnost. Prostě DIY! Vem partu kámošů, najdi exteriér a hurá do toho.

Milky Chance Stolen Dance

K: No nevim, takovýhle acoustic lo-fi disko mě asi míjí. Ale refrén to má docela dobrej. Asi by mě to nepřekvapilo v setu DJ Mročka, ale ten zas má v rukávu

podobnejch, lepších fláků hromadu. Tohle je takovej soundtrack k depresím emociálně labilních dospívajících děvčat. A proboha proč má v tom videu vedle sebe ten levitující sukulent? Tuhle šanci na mlíko si asi nechám ujít, díky. T: Milkyho moc neznám, nicméně snad to není nějaká narážka na vegany. Ale každopádně je to letní melancholickej hit jak prase… Ale já jsem víc pro kytary, to je přeci jasný.

Fear Factory Replica

K: Tohle je vykopávka, kterou jsem točil ve svým walkmanu hodně dlouho. Alba Obsolete a Demanufacture jsem poslouchal jak šílenej v době, kdy klíčovym měřítkem byl počet kopáků za vteřinu. Taky to byla doba, kdy bejt tlustej metalovej kytarista v maskáčovejch kraťasech bylo docela cool. A vypadat za mikrofonem jak Márdi z Vypsaný fixy taky. Bohužel jsou tyhle časy pryč, ale Dino Cazares je pro mě poslední mohykán v zástupech vychrtlejch mladejch metalcoristů. T: Yummy, yummy. Gothic zrovna taky nejsem, ale tohle je jiná. Na jednom sluníčkovém festivalu jsem se cca. před třinácti lety ocitl v první řadě, zažil první mosh, v té době pro mě teda ještě ostřejší pogo a hlavně jsem se paroháčem prohrozil až do rána. Ve svém žánru jsou to legendy a já je 100% respektuji. Btw. mám triko FF. Nebo je to tričko Franz Ferdinand? No, nic.

Bad Manners

Lip Up Fatty K: Některým lidem se zkrátka nedá upřít pódiový charizma, který i při sebedebilnější písničce dokáže strhnout davy. Lip Up Fatty je klasická two-tone odrhovačka, kterých ve své době vzniklo mraky. Na nesmrtelnosti Bad Manners má však zásadní vliv postava Bustera Bloodvessela, který i po 30 letech nehoráznýho fetování a chlastání dokázal roztancovat loňský Mighty Sounds jako málokdo. Sice bylo trochu těžší dostat kompletně ožralou kapelu na pódium a udržet jí tam po celou dobu koncertu a posléze opět dostat dolů, ale prej: „What did you expect? We are the Bad Manners!“ T: Svoje skáčkové období jsem nastartoval spíš ve stylu 2V1, takže ska punkem. Na týhle věci ale miluju tu vyhrávku na trubku. Klip vidím vlastně poprvé a musím říct, že Buster teď vypadá líp. Chlapi prostě zrajou a už nedělaj takový píčoviny jako za mlada, až na Marka Fogga teda.

Gogol Bordello

Immigraniada (We Comin’ Rougher) K: GB mě dlouho míjeli, ale poté, co jsem je viděl naživo v poslední sestavě, která se objevuje i v tomhle klipu, se mi to dostalo pod kůži. I když se nemůžu ubránit lehce guilty pleasure pocitu. Jejich kombinace balkánu, punku, latina a mizerný angličtiny je fakt prvoplánová, ovšem o to efektivnější. Zvlášť na naše

publikum, když si k tomu Eugene Hutz vypomáhá Krtečkem a citacema Michala Tučnýho. Sociální podtext je fajn, pokud se k tomu vážou i nějaký další aktivity kapely, což je případě GB splněno. Takže ok.

„signature move“, což se teda dost povedlo. Tenhle klip navíc obsahuje i něco jako příběh, což ovšem dává smysl pouze pod koňskou dávkou halucinogenů. Bonus za plácačku na koberce a tílko The Beat. T: Neoddiskutovatelná klasika, co můžu napsat o Police? Asi jen, že si přeji, aby je Rambo a Zadnice více zařazovali do playlistu. Když na to koukám, tak je to vlastně taky pěknej low-budget a ještě v něm Sting stačí zpropagovat svoje vzory, tedy kapelu The Beat. V našem čerstvém klipu se supportu našich kolegů podle Stingova vzoru taky vůbec nevyhýbáme.

T: Gogol Bordello je jedna ze srdcovek, rád chodím na jejich koncerty, žeru jejich show nápady a energii. Nicméně je to taky kapela se silnou myšlenkou poukazující na imigrační problémy, takže antinazi, což jí přičítá další důležité plusové body. Na živém koncertě pak Evžen zpívá song Pověste ho vejš od Michala Tučného, což je taky sympatické a zajímalo by mně, jakej song zpívá fans třeba v Holandsku. Asi něco z New Kids Turbo.

Blink-182

The Police

K: No, Blink maj i lepší písničky, o tom žádná. Pivo u mě má ten, kdo vyjmenuje všechny kapely, ze kterejch si tam dělaj prdel. Na koncertě jsem nebyl, ale dle mýho facebooku tadyta banda americkejch pseudopunkáčů má čestný místo v srdcích mnohem více mých kamarádů, než jsem očekával. A Barker asi teda jako je docela dobrej bubeník. T: Já jim to nikdy nějak nebaštil. Furt jen sranda jak cyp. Pop punk sice dobrej, ale takhle prostě né. Pro hodně lidí je to samozřejmě nejvíc, což bylo vidět i na návštěvnosti jejich druhého koncertu v ČR, první totiž byl v devadesátejch letech v Rock Café, ale mě to prostě nezasáhlo.

Don’t Stand So Close To Me

K: Nejlepší kapela na světě s nejhoršíma klipama, ale to k The Police asi prostě patří. Nechápu, jak i v největšim rauši může někdo říct, že to Stingovo pohupování před kamerou je v pohodě. Pokud ovšem nebyl záměr vytvořit něco jako

All The Small Things

Bloodhound Gang The Bad Touch

cial D. vyloženě nesnášel, ale zrovna tady mi vadí ta přehnaná dávka patosu, která nemá s punk rockem nic společnýho. Když si k tomuhle klipu pustíš jakoukoliv písničku od Creed, tak to video funguje úplně stejně, bohužel. T: Klip je natočenej pěkně, ale tvorbu Distortion nesleduju. Am I wrong?

Eddie Stoilow K: Hehe, tohle je stálice playlistu abiturientních večírků mý třídy z gymplu. Nevim, co to vypovídá o absolventech Gymnázia Nad Alejí, ale je fakt, že jsme to ve svý době dost poslouchali. Naživo přehlídka oplzlejch fórů a klasickýho nepochopení kulturních rozdílů v publiku. Některý věci by fakt asi měly bejt zapomenuty. Možná je dobře, že je cestou z jejich posledního koncertu v ČR obral taxikář a oni prohlásili, že se do takový díry, jako je Praha, už nikdy nevrátěj. T: Když mám opici, tak si tudletu písničku vždycky rád poslechnu. Bloodhound Gang maj dobrý party songy, rozhodně se u jejich videí zasměju víc než právě u Blink-182.

Social Distortion I Was Wrong

K: Z Mika Nesse stříká testosteron a holky z Bubnu si rvou rodidla. Na mě to ale kulervoucí efekt nemá. Né, že bych So-

Baby K: Já tajně doufám, že už jsem toho napsal dost, abych se k týhle příšernosti nemusel vůbec vyjadřovat. Tahle banda přehnaně ambiciózních egomaniaků, která hraje recyklovanej pop pro zmatený stárnoucí sekretářky, si fakt nezaslouží ničí pozornost. A taky doufám, že ty tři holky, co na to pařej v první řadě vždycky, jsou zaplacený.

T: Tohle je od redakce Mighty Sounds přihrávka na smeč. V jednom ze zinů Stoilow nejlíp vystihnul Přemek. Pro mě je to kapela, která kdyby měla u klipů 100 views, tak si myslím, že 80 koupila.

Seriál subkultury No. 20 Přátelé Ruska

TEXT Přemysl Černík

v České republice každý země (snad Ne, že bych nebyl přítelem Ruska. Já sem vlastně přítelem úplně těch, kde maj v průkrom Belgie, Polska, Burkiny Faso a Vanuatu) a obzvlášť pak u jsem i fanouškem měru vysokej podíl hezkejch holek. Je fakt, že na Facebook ů (a to pouze věcí, kterejch ve skutečnosti fanouškem nejsem – třeba butt-plug žádný skupiny členem nejsem tak ani ale vi), Švadleno kolegovi ke ze solidarity skupině Přátel Český lidí slintajících nad jakoukoli zemí. Vlastně nejsem ani ve republiky, protože to by mi přišlo ultradebilní. V každym případě tu očividně máme co do činění s novu subkulturou. Téměř sedm tisíc lidí je desetkrát tolik, než mají Přátelé USA v České republice a o téměř sedm tisíc víc, než mají Přátelé Čínské lidové republiky v České republice. Američanům se co do počtu vyrovnají dokonce i Přátelé Novoruska, kteří se pyšní parádní jižanskou vlajkou jak z přezky opasku George Bushe mladšího, akorát ošmelenou o hvězdičky. Přátelé Osmanské říše jsou na tom stejně tristně jako Přátelé Číny. Proč? To nikdo neví, stejně jako proč dostal Titanik Oskara. No, a aby toho nebylo málo, ještě je tu určitá podskupina pouze pro vyvolený, kam pustěj jenom úplně ty nejlepčí přátele Ruska v České republice, jako je Tomio Okamura nebo Kikina, tzv. horní procento. Co vlastně takový úplně obyčejný a řadový přítel Ruska v České republice dělá? Většinou sedí na prdeli a debatuje o tom, jak CIA

sejmula dvojčata a pak to malajský, respektive malajsijský letadlo, navzájem si radí, jak si co nejlíp doma vyrobit orgonitový dilda, který je uchráněj před chemtrails, počítačovym zářenim a vůbec všim, čim je Julian Assange jakožto hlava iluminátů ovládá z prostoru toalety na ekvádorský ambasádě v Londýně. Nebo počkat. Některý si myslej, že Assange je ve skutečnosti brutálně obrovskym přítelem Ruska, ale zjistit to nemůžou, protože jak sem psal, mezi vyvolený můžou jen opravdu nejlepčí přátelé Ruska v České republice. A koneckonců, co by tam dělal Assange, když je Australan a ještě pravděpodobně Steve Irwin po pla(z)tický operaci. Jo a taky tam občas někdo z přátel Ruska v České republice řekne, že je škoda, že tu nemáme Putina a že by ho vytrejdoval i za Jardu Jágra, což už mi přijde trochu přes čáru. Jakej tedy má tahle skupina smysl? Asi stejnej jako tenhle článek.

PARTNER VAŠÍ ZÁBAVY

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz st čt pá so

1.10. 2.10. 3.10. 4.10.

VOXEL + supports: POKÁČ, Y? 20.00 (100 Kč + poplatky/130 Kč v místě) BOHUNKS (SWE) 21.00 (100 Kč + poplatky/130 Kč v místě) + DJ ELVIS 22.00 - vstup zdarma!!! EGOTRIP, PROXIMITY + host 20.00 (120 Kč/předprodej v Rock Café* + DJ BIGLES - 22.00 - vstup zdarma!!! Narozeninový večírek Svobody zvířat: THE CHANCERS, JUST FOR BEING, ESAZLESA (SK), GATTACA +

bohatý doprovodný program, 16.30 (250 Kč + poplatky/280 Kč v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! ne 5.10. Koncert proti nenávisti: UNITED GIPSY CREW, ALLSTAR REFJÚDŽÍ BAND, ČLOVĚK POKROKOVÝ (BONUS & DJ MARY C) 17.00 (120 Kč/předprodej v Rock Café*) po 6.10. REBEKA (hvězdné elektropopové duo z Polska!) 20.30 (160 Kč + poplatky/200 Kč v místě) út 7.10. FreeZone: FakeTown, IN TOUCH, RESUMÉ 20.00 - vstup zdarma!!! st 8.10. MUSIC BAR - vstup zdarma!!! čt 9.10. BUSTER SHUFFLE (UK) + support: KŠANDY INDUSTRY 20.00 (250 Kč + poplatky/předprodeje/ Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz/290 Kč v místě) + DJ ELVIS- 22.00 - vstup zdarma!!! pá 10.10. IN EXTREMO (DE) 20.00 (590 Kč včetně poplatků / Ticketportal, Ticketpro a Ticket-Art, v Praze v sídle Pragokoncertu a přes www.mastersofrock.cz / 650 Kč v místě) + DJ LUIS DE CAESAR- 22.00 - vstup zdarma!!! so 11.10. StayZmrd Párty vol.3: ZÁVIŠ, VLASTA PLAMÍNEK & BOB HOCHMAN, METRIX STEEL + SOUR BITCH! Koncert, výstava, tombola, soutěže + speciální vystoupení od LÁDI HRUŠKY!!! 18.30 (100 Kč + poplatky/pouze RC!, 140 Kč v místě, pokud přijdeš normálně oblečen. 120 Kč pokud přijdeš v nějakém srandovním převleku a 100 Kč pokud přijde v masce alá Babiš! + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! ne 12.10. Obscure promotion presents: ANIMALS AS LEADERS (USA) + TESSERACT (UK), 20.00 (450 předprodej/490 Kč na místě) po 13.10. MUSIC BAR - vstup zdarma!!! út 14.10. THE PROBE (křest EP) + host: THOM ARTWAY 20.30 (150 Kč/předprodej v Rock Café*) st 15.10. Obscure promotion presents: BLACK STONE CHERRY (USA) + support: TRASER (AUS) 20.00 (420Kč /předprodej v kamenných prodejnách Obscure promotion + www.shindy.cz /420Kč + poplatky/ předprodej v sítích Ticketpro, Ticketportal, Ticketstream) / 450 Kč na místě) čt 16.10. DJ MAARA - 21.00 - vstup zdarma!!! pá 17.10. PogoTour 2014: SPS, E!E, host: VHS 19.30 (150 Kč/předprodej v Rock Café a plus poplatky přes Goout. cz a Ticketstream.cz) + DJ MAARA - 22.00 - vstup zdarma!!! so 18.10. DIE HAPPY (DE) / Unplugged Tour 20.00 (500 Kč včetně poplatků / 550 Kč v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! ne 19.10. MUSIC BAR - vstup zdarma!!! po 20.10. MUSIC BAR - vstup zdarma!!! út 21.10. FreeZone: CARNEM a SIMPLE MUFFIN 20.30 - vstup zdarma!!! st 22.10. KORBEN DALLAS (SK/český křest nového CD Banská Bystrica) 20.30 (200 Kč + poplatky/250 Kč v místě) čt 23.10. Hard Volume Session: THOT (BG), PROJEKT PARABELUM, GATECRASHER 20.00 (160 Kč+ poplatky/ předprodeje/ Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz/200 Kč v místě) + DJ MAARA - 22.00 - vstup zdarma!!! pá 24.10. TyNikdy Label Presents: MC GEY & DJ FATTE (křest desky Opičí král vrací úder), BOYBAND, TONO S & BEYUZ 21.00 (200 Kč/předprodej v Rock Café*) + DJ DOUDA - 22.00 - vstup zdarma!!! so 25.10. BITCH & CHIPS, TOUGHTS OF THE 4 (LUX), MARIE RIOT (DE) 20.00 (100 Kč + poplatky/ předprodeje/ Rock Café, Goout.cz, Ticketstream.cz/130 Kč v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! ne 26.10. BlueFest: DANNY BRYANT (UK) (více info na www.livermusic.cz) 19.30 po 27.10. MUSIC BAR - vstup zdarma!!! út 28.10. FreeZone: CTM (křest debutového CD True Fictions), FIVE O´CLOCK TEA + host, 20.00 - vstup zdarma!!! st 29.10. FreeZone/InteGREAT: DJ DURANE 21.00 (Španělsko, Portugalsko), 21.00 - vstup zdarma!!! čt 30.10. Rock Café Contest – 8.základní kolo: WHATS YOUR FAVOURITE NUMBER?, SPITE INC., MUERTA MENTE 19.30 (50 Kč/vstupné pouze v místě) + DJ MAARA- 22.00 - vstup zdarma!!! pá 31.10. Lucky Hazzard & Sailor Jerry Halloween Párty: THE MOONSHINE HOWLERS, CARLOS & HIS COYOTES, BAD TONES, THE ROCKET DOGZ + doprovodný program: Kino: projekce krátkometrážních filmů s hororovou tématikou. Galerie: Ardeal Trisor (Transylvánie, RO), Magic Lepic - moderní Hororová kouzelnická show. 19.30 (199 Kč + poplatky//240,- v místě) + DJ LUIS DE CAESAR- 22.00 - vstup zdarma!!! * plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz

VELBLOUD music bar U Tří lvů 4/294, České Budějovice | www.velbloud.info st 1.10.

BLACKOUT – drum´n´bass DJs ROZKROCK, CHLAPI V SOBĚ – rock koncert

pá 3.10. so 4.10.

PŘEKVAPENÍ – sleduj náš web www.velbloud.info

po 6.10. út 7.10.

BAMBOOCHA – rockotéka & ochutnávka veganských jídel Vítání prváků – TBF, BUĎ&NEBO, QUIET, THE DUFFS – rock koncert

st 8.10. REGGAE BASHMENT – reggae DJ URBI + host pá 10.10. EXNI!TO + host – punk koncert so 11.10. ROOMS OF SILENCE + host – modern metal út 14.10. Student Tuesdays – sleduj náš web: www.velbloud.info st 15.10. PINKOUT – gay´n´lesbian & friends party čt 16.10. EMINENCE (BRA), ATSI , BORN AGAIN – HC/metal koncert pá 17.10. Literární večer – BUDOÁR STARÉ DÁMY, DŘEVĚNÉ PYTLÍ V JUTOVÝCH UHLÍCH,

SMÄDNÝ KMET, TBF so 18.10. Literární večer – JINOVATKA, CAESAROVY KANADY, MARKANTNÍ ÚBYTEK

MECHANICKÝCH KRTKŮ, NULY út 21.10. Student Tuesdays – WANE SICK, FROM + host – crossover koncert st 22.10. Sleduj náš web: www.velbloud.info pá 24.10. LOVE GANGSTERS + host – electronica/punk koncert so 25.10. Spark Fresh Blood – LOCO LOCO, PROXIMITY, ATSI – koncert finalistů po 27.10. BUDWEIS LADIES – benefiční koncert út 28.10. Student Tuesdays – BOSS PEOPLE + host – hip hop/rock koncert st 29.10. PSYRITUAL – Kamasutra psytrance Djs pá 31.10. Halloween Fest vol. 7 – IDIOT PRINCIP & další Koncerty začínají ve 20.30, diskotéky ve 21.00, není-li uvedeno jinak; změna programu vyhrazena

CLUB božák

Sochorova 1516, Teplice | www.bozak.cz pá 3.10.

SOCIAL DISTRUST (GER) + support,punk/rock

so 4.10.

NOIRE VOLTERS (CZ), THE DUFFS (CZ), SCARLET DEEP (CZ), pop/rock

pá 10.10. program v přípravě so 11.10. PEOPLE OF THE HAZE (PL) + support, Rock/Garage pá 17.10. EMINENCE (BRA), INFAMOUS (CZ), WARNER YOU (CZ), Metal/HC so 18.10. program v přípravě čt 23.10. PLATFORMA B: KAREL VESELÝ - publicista, autor mj. knihy “Hudba Ohně” pá 24.10. BEN DOVER & PUBLIC FUSION (CZ), Funky so 25.10. program v přípravě ne 26.10. THELL BARIO (MEX), EFFECTO DESPOTISMO (CZ), HC

KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz st čt pá so ne po čt pá so ne po út st čt pá so út pá so ne út pá

1.10 2.10 3.10 4.10 5.10 6.10 9.10 10.10 11.10 12.10 13.10 14.10 15.10 16.10 17.10 18.10 21.10 24.10 25.10 26.10 28.10 31.10

Strahov Open Air 2014 CHECKPOINT (cz), PROMILE (cz) + DJ EFKA D beat / Crust PARASIGHT (dk), ENCORE (cz)

Hard Core / Punk HANBA (cz), FLOWERS FOR WHORES (cz), THE TIDAL SLEEP (de) Noise / Rock HAMMERHEAD (usa), QUI (usa), VAZ (usa)

HC Punk / D beat DISCHARGE (uk), BLINDED (cz) Psychedelic Blues / Rock THE FLYING EYES (usa), LAZLO LEE & THE MOTHERLESS CHILDREN (usa) Indie Pop FEAR OF MEN (uk) Punk Rock V.T. MARVIN (cz), THE RADICALS ORINALLY FROM B SIDE (cz) Hard Core / Punk CITY LIGHTS (cz), POINT BLANK RANGE (sk) Punk Rock TOTAL HEELS (usa/dk) , CANADIAN RIFLE (usa) , PALAHNIUK (cz) Punk Rock THE MENZINGERS (usa), THE SMITH STREET BAND (aus), THE HOLY MESS (usa) Rock GREYS (can) Punk Rock DRONGOS FOR EUROPE (uk), YARVAR COCHA (cz) Rock / Pop / Bigbeat JAIL WEDDINGS (usa), OLD FOLKS HOUSE (cz) Rock BIRDPEN (uk) Hard Core / Punk OFF! (usa), CEREBRAL BALLZY (usa) Hard Core / Punk XAXAXA (mak), OR (cz) Punk Rock 158 (cz), SEX DEVIANTS (cz), VYCHCANÝ KNEDLÍKY (cz) Ska / Northern Soul SKAPARÁDA !! DJs Rude Boy Rhythm: Buqi, Path, Roman & Kuře Hard Core RISK IT (de), LIGHT IT UP (de), HAWSER (nl) Stoner / Rock / Metal TRUCKFIGHTERS (swe), WITCHRIDER (at), WHITE MILES (mdg) Halloween Party 20.ročník! TŘI ČUTORY (cz), P.S. (cz), ARE YOU LOCAL? (cz)

OBSCURE PROMOTION www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz út čt pá st po st

3.10. 12.10. 17.10. 29.10. 3.11. 12.11.

so so so st čt ne so út čt

15.11. 15.11. 15.11. 19.11. 20.11. 23.11. 29.11. 2.12. 4.12.

ANATHEMA, MOTHER’S CAKE ANIMALS AS LEADERS, TESSERACT ESCAPE THE FATE, NEW YEARS DAY OPETH, ALCEST AFTER THE BURIAL, MONUMENTS, CIRCLES, TIDES FROM NEBULA Prague Death Fest: CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, REVOCATION, AEON, GOATHWHORE, MALEVOLENCE, FALLUJAH PROTEST THE HERO, THE FACELESS, THE CONFRONTIST, DESTRAGE INSOMNIUM, FLESHGOD APOCALYPSE, STAM1NA CANNIBAL CORPSE, REVOCATION, AEON DARK TRANQUILLITY, AMORAL, ACYL, THE LEHMAN PROJECT AVATAR, THE DEFILED COMBICHRIST + SUPPORT SUICIDE SILENCE, THY ART IS MURDER + SUPPORT ABORTED, ORIGIN, EXHUMED, MIASMAL PARKWAY DRIVE, HEAVEN SHALL BURN, CARNIFEX, NORTHLANE

Praha - Palác Akropolis Praha - Rock Café Praha - Podnik Praha - Roxy Praha - Rock Café Praha - MeetFactory Plzeň - Pod Lampou Praha - Rock Café Brno - Fléda Plzeň - Šeříkovka Praha - Modrá Vopice Praha - Rock Café Ostrava - Barrak Praha - Podnik Praha - Roxy

DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz st 1.10. čt 2.10.

ZNC plzeňská punk rocková klasika s novým albem “Beat Simplicitas”! 21:00 – 80/100 Kč KURTIZÁNY Z 25.AVENUE stálice tuzemské hudební scény poprvé v Plzni v čele s novým frontmanem

pá 3.10.

VULTURE INDUSTRIES (NOR) progressive experimental dark metal/Bergen, MINORITY SOUND electronica - metal/Praha, MALLEPHYR black - death/Rokycany. Pořádají Phantoms of Pilsen. 20:00 – 200 Kč

so 4.10. st 8.10. pá 10.10. so 11.10. po 13.10.

út 14.10. st 15.10. čt 16.10.

pá 17.10. so 18.10. st 22.10. pá 24.10. so 25.10. po út st čt pá

27.10. 28.10. 29.10. 30.10. 31.10.

so 1.11.

Kurzem (Atari Terror)! 21:00 – 150/190 Kč

(držitelé vstupenky na festival Phantoms of Pilsen vol.8 – 100 Kč) NO GOOD OK electronica - punk/Plzeň, REFLECTED noise rock/Praha, LISTER electronica - power/Plzeň, 20:00 HANBA & FLOWERS FOR WHORES, HANBA - hardcore punk pecka s členy Lahar, Pipes & Pints a Repelent SS v sestavě + první mimopražský koncert FFW po návratu z dvouletého hiatu na prkna co znamenají onen svět! 20:00 – 100/120 Kč NIHIL ROCK MUSIC vol.1, EFco. rock’n’roll/Plzeň, SNYDER nihil rock/Plzeň, DILDO BOYZ garage freak’n’roll/Stod, 20:00 – 70 Kč DILEMMA IN CINEMA punk rock/Slaný, DO ŘADY! punk rock/Teplice, VELKÝ VOČI punk rock/Plzeň, 20:00 – 100 Kč TRAVELLING - K2 Jedinečná příležitost si poslechnout o vysokohorském dobrodružství, které zažili členové expedice K2. 27. července stanul Honza “Tráva” Trávníček stanul jako 5. Čech a 200. na světě bez použití umělého kyslíku na vrcholu obávané, druhé nejvyšší hory světa - K2 (8 611 m). Povedlo se mu to s Radkem Jarošem, který tímto výstupem dokončil Korunu Himaláje. Honza si zdoláním K2 odškrtnul svou už čtvrtou osmitisícovku. Nenechte si ujít tuto jedinečnou přednášku a přijďte si poslechnout vyprávění o cestě na vrchol nejtěžší hory světa. Jak probíhala expedice? Jaké museli kluci řešit problémy? Jaké brali ohledy na jedinou ženu reportérku Lucii Výbornou? Jak se vyrovnali s filmovým štábem? Jak se připravit fyzicky na takovou expedici? A jak psychicky? To a mnohem více se dozvíte od samotného Trávy tento večer. 20:00 Místní borci presents: ZAUM (CAN) atmospheric doom – stoner, FIVE SECONDS TO LEAVE drone-post hardcore-sludge/Jindřichův Hradec. 20:00 ZACH´S PUB presents: VLADIMÍR MIŠÍK & Etc.. Koncert v rámci turné k 40. výročí existence kapely! Náhrada za zrušený koncert 23.7. v Zach´s pubu. Vstupenky zakoupené v předprodeji zůstávají v platnosti. 20:00 – 260/300 Kč ARTURO SORIANO (ESP) španělský saxofonista, skladatel a producent, původem z Madridu. Během bohaté hudební kariéry se Artur Soriano na jednom pódiu setkal s takovými jmény světové hudební scény jako např. B.B. King, Eliades Ochoa, Brian May, Paco de Lucía, Rosario Flores, Raphael a další. Jako producent spolupracoval se Sony Music, EMI, Warner Bros. a Universal, je autorem hudby známého televizního seriálu “Mujeres”, produkční skupiny Pedra Almódovara a spolupracoval rovněž s Liverpool Institute for Performing Arts, kde byla jeho hudba vybrána pro řadu absolventských projektů. V rámci Týdne hispánské kultury v Plzni vystoupí Pod lampou ve formaci MilEich, která je složená ze dvou zkušených kytaristů (Jiří Milota a Petr Eichner) a perkusisty (M. Šisler). V jádru jazzoví muzikanti s bohatým hudebním portfoliem předvedou originální instrumentaci odkazující především na žánry latinskoamerické, ale i jazzové a bluesové hudby. 21:00 ATARI TERROR & STATUS PRAESENTS Tradiční dvojka po roce opět Pod lampou! support: LOCO LOCO – rock – screamo/Praha. 20:00 SNĚHURKA A 7 Vítězná kapela Diváckého finále soutěže Múza 2014! 21:00 Místní borci presents: UPCDOWNC (UK) post rock/Medway, YOKO PHONO post rock/Plzeň, GOT A WOLF hardcore - punk/Blansko, MY DEAD CAT pop - violence/Brno + plzeňský křest umělecké knihy Jana Škopa / autorské čtení básní / výstava fotek z knihy...no, bude to velký… 20:00 PAULIE GARAND - rap/Liberec (Ty Nikdy rec.) 20:00 SLUNOVRATOVY PAPRSKY ANEB SYNDROM KONTINUÁLNÍ REMINISCENCE stará dobrá mladá krev české alternativy okořeněné progresivně pojatým metalem/Plzeň. 21:00 MACHOVIANKA, 20:00 TRAVELLING - K2 (repríza), 20:00 TRAVELLING - K2 (repríza), 20:00 – 260/300 Kč BORIS CARLOFF - přední tuzemský producent a hudebník s novým albem! 21:00 IRISH HALLOWEEN PARTY vol.3, CHEERS! - folk punk/Plzeň, QUEENS OF EVERYTHING - punk rock´n´roll/Praha - po pauze opět v Plzni a s novou deskou! CURLIES - circus - punk & backpipes/Praha, 20:00 HOUBA & NVÚ, support: StarsAreSoFar, 20:00

CROSS CLUB

Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

st 1.10. PSYTRANCE STAGE (Ejczka, Gulliver Rush, Ypsylon, Mr. Gorby, Elien) BREAK STAGE (Messbrothers meeting ft. special guest)

BIOKÁF

čt 2.10. DUB TURBULENCE (Jah Shaka (UK), Shakk-Attackk, United Forces of Dub, Dasha Fyah, Messiah Komplex in Dub, Jakub Johánek & Petr Míkovec) pá 3.10. DEORBITAL NIGHT (Elsa Esmaeralda (SWE) & Philip TBC, MC Coppa & Akira, MC Chevy & Dramajaqua & Ana Va & P.no, Mersi, Ned, Mic E.P (US). Koobl, Vitt3k) TECHNO HOUSE ELECTRO STAGE (Dr Smeghead, Bodie Raw, Marcos, Twisted:minds) so 4.10. URBAN LEGEND (U-Praglive koncert, Emok (DEN), DJ Slater & U-Prag Drummers ft. Markes on sax, Josef Sedlon, Ondrej Psyla) HOUSE DEEP TECHNO (Ishtar (BEL), Slater, Cubik, Biodan, Tazz) ne 5.10. PŘEDNÁŠKA O ZAKLADTELI SERVERU BMEZINE - Shannonu Larrattovi ELECTRO SWING MADHOUSE (Universal Swing Brothers a hosté) po 6.10. LOS TEKKENOS ( Tsunami Sound) út 7.10. RNR PARADE (Lombego Surfers (CH), Sex Deviants a host) ERASMUS PARTY (dnb dubstep djs) st 8.10. REGGAENERACE (U-cee (DE), El Condorsito (RCH) and guests) DNB STAGE (Orange recordings crew

BIOKÁF

čt 9.10. ROCK IT BEJBY (1st Choice, Caffeine, JeGr a host) LIQUID FLIGHTS (Liquid dnb crew) pá 10.10. JUNGLE DNB SESSION (State of Mind (NZ), DJ Pixie, Wash!, Dexide (LXR), Computerartist, Joshu4) ELECTROBREAKS STAGE (Acdsl, Lukkast, Elkas, Danok & Mc Vojtek, Dawe) so 11.10. KILLER ELITE 2014 (Clash: Peeni Walli vs. Forward March Posse, Royal Hi-Fi, Damalistik (FR), Rasta Pasta Crew, Sunshine Banana) ELECTRO& HOUSE & SWING (Skritek, Dr Smeghead, Electro Dee, James Wing, Saxo Johan, Billy Hopp) ne 12.10. MIGHTY CROSS SOUNDS (Beatdown (CAN), Chaotic a hosté)

CESTOPIS JAK JSEM SI VZAL KUBÁNKU ANEB POZVÁNÍ NA KUBU

po 13.10. 18:45 HC BRAINWAVE (Showyourteeth (AU), Hopes, Backfist, Hill up ∆nd Down, Attack The Hero) LOS TEKKENOS (FDM sound a hosté) út 14.10. MIGHTY CROSS SOUNDS (Got Blue Balls?! (SK), Inetercity (SK), Barrio Populo (FR)) POSITIVA (Yacube, Fatty M, Satira (SK)) st 15.10. GREAT NOICE WITH PASSION(Andrew Jackson Jihad (USA), Caves (UK) a hosté) PSYTRANCE STAGE (Synaptic Dreams)

BIOKÁF

čt 16.10. KŘEST KNIHY MARKA TOMANA (Marek Toman, Dekadent Fabrik, selector Boldrik, Jiří MessenJah a hosté) DNB LOUNGE (D:Work, Feela, Kan-Jacca, Parallel Activity) pá 17.10. DOUBLE TROUBLE (June Miller (NL), X.Morph, Volume Plus, Martyyno, Skáčko, Ozy, Lu.d.Key, P.DR) LIQUID STAGE (Artificial Intelligence (UK), Upzet (DE), Halbax, Blofeld, Fallen Gemini, Sharny) so 18.10. BASS CASEMATE (Distance (UK), Maat (FR), Ans, Merak, Franill, Chik, Insane) BASH FI DASH (Vibronics - Steve Vibronics & Madu the Messenger & Parvez (UK), Shakk Attack, Mad Yrck, Loic Deniro, Dash Fyah)

DIVADLO PRO DĚTI

ne 19.10. SHIBARI (Workshopy Umění japonského provazu)

REGGAE BENEFICE

po 20.10. LOS TEKKENOS (Zabaka, Deels, Dj Geez Axones & Mickael Growth (FR)) 2ND STAGE (TH3 Sound) út 21.10. CROSSOVER (Last Minute, Prime Services, Audiomemy a host) st 22.10. HC TRAH DETH NIGHT (Noxist , Thrasching Machine, Zajetí Kouře) PSYTRANCE (Ondrej Psyla, Searcher, Jarin. Decos by Sašetka)

BIOKÁF

čt 23.10. JAMASTERAP (Febio a hosté)

DIVADLO NA PŮDU – PREMIÉRA HOLONY

pá 24.10. FUNK’D UP (Flava D (UK), Denoir, Dryman, ,BLQ, Merak, Eva Porating, C. Monts JUNGLE DRUMFUNK STAGE (Equinox (UK) Rade Lionsdan ER-X Karol Krime) so 25.10. COLLAPSE (Zombie Cats (HU), Rido, DJ Schooler, Ozone, DJ Phanatic, Dj Mazzon, Mad Machine) DNB FEVER STAGE (Gerra & Stone (UK), Eska, Kamcza, Vorel, Ozone, Stantha, Tukan) ne 26.10. GHETTO FOOD FESTIVAL (od 11:00 food festival před klubem Cross) LIVE HIP HOP JAM SESSION (Oliver Lowe & Band a hosté) HULIDI (Boldrik a hosté) po 27.10. LOS TEKKENOS SPECIAL (Suburbass (FR), Looney and Tanukichi and PhantomLab) DNB FIRE (Spontal sound a hosté) út 28.10. REGGAENERACE (Mr Cocoman & Solid Vibes, General Kryshpeen a hosté) st 29.10. PSYTRANCE (Zeropoint DJs a hosté) čt 30.10. HALLOWEEN WARM UP (Burning Streets (USA), Burning Steps, Remember the Heroes) pá 31.10 EATBRAIN NIGHT (Tekinesis (SLO), Jade (HU), Qo, Modetech, Lady Su (SK), Apoka, Joshu4, Animal Expirement) DUBSTEBLOG STAGE (Stifler Selecta, Dirty Little Toaster, Clockmaker, Gruzo, Mxlxp, Paul Gate) so 1.11. SONIC JOURNEY (Vladimir 518 & DJ Mike Trafik & Refew, Enea (DE), MC Flava (DE), Paul SG (AT), Jon Kennedy (US), Babe LN & Brooklyn feat. C-Lara & Drama Jacqua, Ondrej Rich FD, Domina, Ahz, MC Manda, Silent Cut) ne 2.11. ROMSKÝBAŠAVEL (od 17:45 open mic, United Gipsy Crew, Gypsy Spirit, Bitumen Beat) KAVÁRNA (projekce filmů, debaty, akustický koncert)

MIGHTY HOROSKOP

Sestavila věštkyně Zerinda

Vodnář

Blíženci

Váhy

V lásce vás čekají šťastné a romantické dny, rodina je celá v růžovým, ale vy jste se rozhodli pro kariéru. Zvažte, zda vaše pověstná vynalézavost mírně nehraničí s blbostí.

Budete se cítit výborně, dobrá nálada vás bude pronásledovat na každém kroku. Zkrátka šťastný měsíc, říká horoskop na říjen! Cokoli konzumujete či berete, okamžitě s tím přestaňte, anebo se podělte s redakcí Zinu. Hvězdy však hlásí, že budete potřebovat pomoc. Snad to nebude prof. Nešpor.

Na Váhy přijde v říjnu vlna sebevědomí a pod vlivem Štíra a jeho planet se nejspíše společensky zblázníte. Pozor, abyste se nesetkali s Blíženci u Nešpora, nic se nemá přehánět. Zatím však: na zdraví!

Rak

Milostný život lidí narozených ve znamení Štír bude křehčí, intuice nebude tak dobrá jako obvykle, finanční situace kolísavá... Vypadá to, že někdo přestřelil start. Nu, stáhněte alespoň jednou ocas a sejděte z Olympu mezi plebs, třeba vás to opravdu protáhne.

(21. 1.–19. 2.)

Ryby

(20. 2.–20. 3.)

Horní část znamení Ryby bude mít větší vliv než ta dolní, obě části by ovšem měly míti na paměti, že „co je v domě, není pro mě“. Návštěva dentisty vyjde dnes na víc než lístek do pornokina.

Beran

(21. 3.–20. 4.)

Planety na ústupu a vy byste neměli lenit a vyrazit za nimi. Smrdí to oplejtačkama s úřadem nebo blbcem, což vyjde nastejno. Sbalte kápézetku, košík na houby a směle do toho. Nezapomeňte přibalit nějakej Budvar, s ním vám není nikdy smutno!

Býk

(21. 4.–21. 5.)

Říjnem se dostávají býci na svůj společenský Everest! Budete chodit do společnosti, bavit se, potkávat nový lidi... superzelený. Akorát někdy mezi delírkem a morálem zkuste neuzavřít sňatek a pro zadané: partner ať nic nepodepisuje, bude to průser. Jděte radši spolu na drink a taneček.

(22. 5.–21. 6.)

(22. 6.–23. 7.)

Štístkem měsíce jsou tentokrát Raci. Bohatý společenský život, zlatem zářící účet, intuice na škváru, gratulujeme! Nezadaní pozor, honí vás hormony a všichni vám přijdou erotičtí. To není úplně v normě, zákony se ctí a pěst na oku bolí.

Lev

(23. 7.–24. 8.)

Vše, co se dělo v září, bylo pro váš mozek a důvtip výzvou. V říjnu jako když najdeš, hlavně v práci. Předávat máte ale vědění, nikoli informace (genetické), na románek s kolegou zapomeňte, raději se vysypejte na flipchart.

Panna

(24. 8.–23. 9.)

Nemusí pršet, hlavně když je co pít. Zůstaňte u činnosti z minulého měsíce, opět se nic nemění. Hořkosladké nic proměňte ve zlatý déšť...

(24. 9.–23. 10.)

Štír

(24. 10.–22. 11.)

Střelec

(23. 11.–21. 12.)

Jupiter se přesunul do znamení Blíženců, což dává Střelcům podezřele silný pocit krále mejdanů. Buďte v klidu, směle do toho, až vám dojde žold, zkuste bavit společnost za panáka či kuřivo, vyjde to a netrpí tím ani rodina.

Kozoroh

(22. 12.–20. 1.)

Heslo na říjen: bezpečný sex a střídmost! Zaměřte se na detoxikaci, hubnutí... a pak rodinu a kariéru. Zdá se to odlišné, ale ve své podstatě jdou tyto věci ruku v ruce. Zkrátka seďte doma, nežerte a čtěte osvětovou literaturu.