Mighty Freezine 12/2014

prosinec / 2014

54

Začátkem listopadu bylo zveřejněno datum Mighty Sounds, krátce na to byl zahájen předprodej vstupenek. Edice prvních 1000 lístků, které jsou tradičně za nejnižší cenu, se vyprodala za jeden den; dlužno dodat, že v tu dobu nebyla zveřejněna žádná potvrzená kapela. Důvěra fanoušků, kteří si každoročně koupí vstupenku, aniž by věděli, co přesně na festivalu uvidí, je obdivuhodná a oněch tisíc „věrných“ si zaslouží obrovský dík.

Největší reakce, ať už pozitivní či negativní, zaznamenala změna termínu. Je pravdou, že festival osciloval všech deset ročníků mezi 10. a 20. červencem, plus mínus jeden dva dny. Projekt, jakým se Mighty Sounds za svojí existenci stal, v dnešní době ale vyžaduje koordinaci a kompromis výrazně většího množství subjektů, než v dobách, kdy se v podstatě jednalo o party na loukách u táborského Olší. Je zřejmé, že kvalita a nákladnost line-upu, který festival každoročně představí, se dostala do jiných sfér, a organizace dnes musí dělat všechna opatření pro to, aby line-up po všech stránkách rostl na kvalitě. Jedním z těch opatření je i kompromis, kdy se festival posune o týden až dva v termínu, ale výrazně tím zvýší pravděpodobnost, že uloví na turné nějaké ze špiček punkrockové, reggae nebo hardcorové scény a potěší tak mnohem více lidí, než kolika způsobí změnou termínu nepříjemnost.

Jak se booking vyvíjí, můžete sami sledovat na oficiálních kanálech festivalu. Prvními zveřejněnými vlaštovkami na jedenáctý ročník je mladá americká HC senzace Terror, britská Oi! punková legenda Cockney Rejects a zbrusu nová americká crossover/thrashová sebranka Iron Reagan.

Za celý tým díky všem, kteří koupí lístku vyjádřili festivalu podporu – nezklameme jí!

Mighty Freezine

číslo 12/2014, vychází 1x za měsíc neprodejné v české verzi

Redakce Přemysl Černík, Fido , Zelí, Vojta Libich, Štěpán Kouba, Vojta Holub, Zdeněk Bělohlávek, Honza Palička grafika Zelí Foto Vojta Florian, Elys the Dog, archiv kapel Inzerce Vojtěch Holub vojta@mightysounds. cz tel.: 721 269 057 Marketingová spo lupráce Marek Vohralík marek@mightysounds.c z tel.: 777 013 049

Vydává .

HPK-Productions s.r.o /43a Ve Střešovičkách 1090 169 00 Praha 6 IČ: 27236269 a reprodukcí Přetiskování textů svolením pouze s písemným ts reserved. vydavatele. All righ , 2014 © Mighty Freezine MK ČR E 21623

J AŽ DOČTEŠ, PŘEDE DÁL. NEVYHAZUJ! A když, pak do modrého kontejneru.

Green Room, který by měl vyjít v druhé polovině roku 2015. Zápletka je hodná režiséra béčkových thrillerů Jeremyho Saulniera: mladá punkrocková kapela se stane svědkem násilného zločinu, načež se snaží uprchnout před gangem skinheadů, který zahlazuje stopy.

Americká legenda třetí vlny ska, vtipálci Reel Big Fish vydávají před Vánoci tematické EP. Deska s příznačným názvem Happy Skalidays vyjde 15. prosince a bude obsahovat jak koledy, tak i pár nových písní.

Britský herec Patrick Stewart, známý například rolemi rozvážných mentorů kapitána Picarda nebo profesora Xaviera, ztvární neonacistického skinheadského lídra ve filmu

Na Mighty Sounds čerstvě potvrzená crossover/trashová železná pěst Iron Reagan se v zimě vydává na turné po boku metalových velikánů Napalm Death a Voivod.

Do Evropy nezamíří, z line-upu turné je nicméně jasné, s kým budeme mít na Mighty čest.

Černá kronika: Dropkick Murphys zrušili jeden z listopadových koncertů ve

Spojených státech poté, co jejich tour bus srazil a zabil nešťastnou náhodou na dálnici neznámého muže. Dle vyjádření kapely vběhl muž nečekaně na dálnici; policisté nehodu vyšetřují jako sebevraždu.

Workoholik Frank Turner pracuje rovnou na dvou albech najednou. Po skvěle přijaté desce Tape Deck Heart z loňska mu koncem listopadu 2014 vyšla kompilace rarit The Third Three Years, Frank ale nelení a ještě před koncem roku má v plánu natočit zatím nenazvanou šestou studiovku. Tedy hned poté, co se vrátí z turné v Austrálii.

Několik nových alb, která vyšla v průběhu listopadu a vy byste je neměli propásnout: The Way od Buzzcocks, This Packed Funeral od World/ Inferno Friendship Society anebo Fistful of Hollow od Swingin‘ Utters. Příznivci tvrdší hudby jistě ocení tip na „comebackové“ album At War with Reality göteburgské legendy At the Gates.

Jedna z nejoriginálnějších kapel post-hardcorové scény, která během své patnáctileté kariéry zabrousila do všech možných i nemožných rockových žánrů, američtí Thrice, se sice dohromady nedali, ale jejich mozek Dustin Kensrue se nechal slyšet, že na jaře 2015 vydá druhou sólovku, kterážto bude výsledkem osmileté práce.

Keith Morris, devětapadesátiletá hardcore punková střela, původní frontman Black Flag, zakladatel Circle Jerks a Off, které jste mohli vidět 17. října na strahovské Sedmičce, pracuje na memoárech. Knihu, která nese název My Damage: 40 Years On The Front Lines Of Punk, může trpělivý čtenář očekávat na podzim roku 2016.

Druhá filmová novinka říká, že frontman Green Day Billie Joe Armstrong se objeví na stříbrném plátně a rovnou v celovečeráku.

Film, nazvaný pracovně Geezer, se bude týkat krize středního věku otce rodiny, který se v den svých čtyřicátých narozenin rozhodne zavzpomínat na svou punkovou minulost a uspořádá extravagantní party. Tam sice potká svoje bývalé spoluhráče, ale zjistí, že všichni se v životě posunuli dál.

Jako blesk se internetem rozšířila smutná zpráva o smrti basisty sludge/ stoner/hardcore metalové úderky Black Tusk, Jonathana Athona.

Dvaatřicetiletý hudebník zahynul na projížďce na motorce poté, co se srazil s SUV.

Hardcore má jen jeden zákon

text Zdeněk Bělohlávek

Kapela, co představuje hardcore každým tónem a každou notou, dělá zároveň velkou srandu, bez níž by rokenrol nemohl existovat. Když mluvíme o Terror, mluvíme totiž taky o Scottovi Vogelovi a jeho vtipnejch sentencích na pódiu, tzv. „vogelismech“, kterejch jsou plný koncerty i plnej internet. „Hlavně na sebe dávejte pozor, všichni jste mý bratři, tak ať se dostanete domů v pořádku.

Ok, a teď abysme rozšlapali pár hlav na kaši!“ Nemůžu začít rokem 2002, kdy se Terror zformovali, protože všichni muzikanti hráli hácéčko dlouhý léta předtím, takže hudební i životní zkušenosti pomohly vybrousit uskupení, který tvoří pětice mazáků – Scott Vogel zpívá a v minulosti dělal frontmana v Buried Alive nebo Slugfest, obrýlenej a opálenej kytarista Martin Stewart prošel řadou spolků, kupříkladu Donnybrook, Like It Or Not, Snake Eyes, Lonely Wolf, mánička a bubeník Nick Jett dokonce zpíval v Piece

By Piece, do bubnů pak třískal třeba taky ve Snake Eyes anebo v S.O.S., jako mladší brácha Billyho z Biohazard vypadá David Wood, hraje na basu a hrál na ni taky v Murder Weapon nebo Diamond Youth a Kanaďan Jordan Posner z No Warning přišel bez varování jako druhej kytarista. „Pane zvukař, můžu mít v monitorech víc stagedivingu, please?“ Kdyby někoho zajímala podrobnější historie jednotlivejch současnejch členů Terror, na youtube je k vidění dokument Keepers Of The Faith a z něho se dozvíme úplně všechno o Scottově mládí, jeho kapelách a peripetiích při formování teroristů. Doplňuju ještě, že s minulostí skupiny je spojená řada jmen, z který vyjímám bubeníka Eddieho Livingstona, člena legendárních Armored Saint nebo Social Distortion a kytaristu Franka Novince z Hatebreed. „Dík, že podporujete Terror. Vožralové si teď daj pivo, edge kids kolu a pak to tady rozmlátíme, protože budou hrát Death Threat!“

Kromě pěti řadovek a tří živáků je k vidění a slyšení neuvěřitelnejch osmnáct videí. Z nich se na člověka valí nekompromisní hardcore korunovanej hlasem Scotta – člověka, co má snad v krku distortion. Jasně, hudebně nic extrémně objevnýho, NY škola jako vyšitá (i když Terror teda patřej do LA), ale to je na tom právě dobrý. Žádný hudební experimenty a zbytečnosti, i ve zdánlivě pevně daným žánru může totiž dobrej muzikant paradoxně najít moře možností, jak postavit originální song, a to je naštěstí případ Terror. „Posledních čtrnáct dnů jsem střízlivej, což pro vás asi moc neznamená, ale jestli jste zrovna na baru, tak si na mě dejte panáka. Ovšem jestli jste už 14 dní neskákali z pódia, je na čase to změnit!“ Hardcore jako hudbu nebo životní styl – nebo obojí – řešej asi všichni, kdo tomuhle fenoménu propadli. Někdo si to vysvětluje jako přísný pravidla, co zavazujou jedince nebo hudební spolek žít zdravě, nezadat si s komercí, hrát a poslouchat striktně HC atd. atp. Scott na tohle téma mluví v jednom z rozhovorů: „No, když teda mluvíme o hardcoru, tak teda když seš v hardcorový kapele, tak je důležitý podporovat ostatní kapely a jejich koncerty, prostě bejt součástí. Pro mě je to jako bejt v undergroundu.

Když máš partu HC kids a děláte muziku a i když ta muzika vybočuje z pojetí takzvanýho tradičního hardcoru, tak si pořád myslím, že je to hardcore.“ Aktuální deska se totiž jmenuje Live By The Code a její výtvarný provedení podle Scotta odpovídá na zákonitě položenou otázku, který teda že jsou pravidla HC? Zpěvák k tomu ještě dodává, že nic takovýho, jako třeba „10 zákonů hardcore“ neexistuje. Je to o pocitu, vzteku na

to, co se děje v mainstreamu a co nám diktuje svět a společnost. V tom případě je i jedno, jestli hrajete, HC, hip hop nebo metal. „Nechci z rádia poslouchat kapelu, co zpívá, jak někoho strašně zranila jedna holka, chci poslouchat ty, co jasně říkaj, jak moc stojí svět za hovno.“ Vogelismy, proslulý Scottovy výroky během show, tvořej neuvěřitelně pestrou směs vtipnejch postřehů a taky charakterizujou způsob komunikace s fans. V ní dominuje jedno téma – stagediving. Scott miluje, když během hraní lítaj lidi po hlavě z pódia, navíc hácéčko není záležitost pro všechny – jde často o držku a lidi, který tohle vědí, se pak musej usmívat, když někdo z milovníků dobrý hudby tvrdí, že Děda Mládek Illegal Band byl „strašnej nářez“. „Teď chci vidět, jak nastavíte obtížnost stagedivingu na úroveň 7, pronto!“ Jo, takhle a podobně pokřikuje Scotty neustále. Bohužel v lednu letošního roku ve Švýcarsku při společným turné se Suicidal Tendencies zahynul fanoušek, kterej skočil nohama napřed a dav se před ním instinktivně rozestoupil. Po tvrdým dopadu na zem se zvedl a chtěl jít domů, ale ochranka ho odvezla do nemocnice, protože měl poraněnou hlavu, kde následně dostal záchvat epilepsie, na kterej zemřel. Od začátku se celá věc brala jako tragická nehoda, ale dohady a intuice pochopitelně vedou ke koncertu a obvinění se nevyhnuly ani Scottovi, kterej na videu zrovna všemožně povzbuzuje ke skákání. Všechno nakonec dopadlo líp než v případě pražskýho incidentu Lamb of God, nikdo nešel před soud a spíš než skandál zůstalo za případem memento nutící k přemejšlení a opatrnosti při podobnejch akcích.

text Štěpán Kouba

Vyvrhelové na doslech zvonů Díky tomu, že píšu do tohodle úžasnýho plátku, se mi poštěstí strávit několik večerů v měsíci ve společnosti kapel, který když už nepřepisovaly dějiny žánru, alespoň se významnou měrou podílely na jeho určení a vymezení. Tyhle večery mám fakt rád. I když jsou strávený za psacím stolem, je to jako cestovat strojem času. Ne moc daleko do minulosti, většinou bych tam moh potkat i sám sebe, pravda, v hodně útlym věku. A přece je tam všechno o tolik jiný než dneska. Chtělo by se mi napsat „pohodlně se usaďte a vydejte se se mnou do…“ Jenže tam, kam se vypravíme dneska, nebylo pro pohodlí místo…

Představuju si, že to tenkrát na konci 70. let mohlo bejt asi takhle. Vy se mnou samozřejmě nemusíte souhlasit a můžem si o tom pokecat třeba někdy u pivka, ale teď zkuste na pár minut přistoupit na mojí hru. Takže, je konec 70. let a po východolondýnský Bow Road si to vykračujou čtyři páry nablejskanejch Martensek. Jejich dusot se mísí s vyzváněním zvonů nedalekýho kostela St Mary-le-Bow. Co Londýn Londýnem stojí, se těm, kdo se narodili na doslech těch zvonů, říkalo Cockneys. Ačkoliv se dneska (rozuměj na konci 70. let) jako Cockney označuje kdekdo, a většinou se tím rozhodně nemyslí nic lichotivýho, ti praví Cockneys jsou na svůj původ ještě pořád dost hrdý, a každýmu, kdo by si chtěl před nima na tohle téma pouštět hubu na špacír, by mělo bejt jasný, že tyhle kluci nenosej po kapsách břitvy snad proto, aby si mohli zkrátit vous pokaždý, než vlezou do kostela.

Takže, tahle čtyřka zapadne do nenápadný hospody na rohu a ještě než dosedne, objednává rundu piv. Maj co slavit, právě podepsali smlouvu s EMI Records, kde vyjde jejich první deska. Tu pojmenujou Greatest Hits Vol. 1 (1980) a u stejnýho labelu vydávaj ještě následující dvě, Greatest Hits Vol. 2 (1980) a The Power And The Glory (1981).

Cockney Rejects jsou v tý době ještě pořád označovaný jako punková kapela, ačkoliv milovníkům škatulek se z toho ježí chlupy až na prdeli. Naštěstí pro ně se na druhý ze jmenovanejch desek objevuje song Oi! Oi! Oi!, kterej se stává takovým šlágrem

a subkulturní výpovědí, že se holohlavejm teenagerům se zálibou v pivu, fotbale a strkanicích od tý doby neřekne jinak než Oi! skins.

Protože se ale skladby nejen Cockney Rejects, ale v podstatě všech spřízněnejch kapel, doslova hemžej dobře mířenejma ranama pěstí, nálada v jejich subkultuře

není zrovna lenonovská (ale o tom, že skladby jsou zase důsledkem napětí a beznaděje v tehdejší společnosti, se taky nemusíme dlouho dohadovat). Část scény začne brzo inklinovat ke krajní pravici, a teď kdo je kdo, že? Vzhledem k agresivním náladám a častejm bitkám, který provázej jejich koncerty, se tomuhle obvinění nevyhnou ani Cockney Rejects, proti tomu maj ale Jeff a Micky Geggusovi, zakládající členové, pádnej argument. „Každej, kdo byl někdy u nás doma, může potvrdit, že spousta chlápků na plakátech, který tam máme a který považujeme za naše vzory, jsou černý, tak jakej sakra rasismus?!“ Než se kapela odmlčí, do roku 1985 stihne vydat ještě tři desky, The Wild Ones (1982), Quiet Storm (1984) a Unheard Rejects (1985).

Tentokrát ale na „menších“ labelech, k če-

muž je vedl odklon od žánru (kamarád to vtipně nazývá jejich AC/DC obdobím), ale taky asi fakt, že nechtěli přijít o nezávislost a o možnost hrát a zpívat o tom, co je jejich srdci nejbližší. V roce 1990 vychází ještě deska Lethal, na který je ale slyšet, že dekáda skins je ta tam. Mezi fanouškama tahle nahrávka vyvolala rozporuplný reakce.

Návrat ke kořenům přišel v roce 2002 s deskou Out Of The Gutter, a to jak po zvukový stránce, tak přímočarostí skladeb a chytlavostí sing-along refrénů. Za poslech pak rozhodně stojej i desky Unforgiven (2007) a East End Babylon (2012), ale hlavní význam týhle kapely spočívá jednoznačně v její tvorbě z počátku 80. let. Takže než přijde Mighty Sounds 2015, koukejte je naposlouchat, ať tam nečumíte jak péra z gauče…

Text Vojta Libich

S u r f a ř s k e j

m e t a l

z B y r o n

B ay

Na scéně takzvanýho metalcoru už dlouho kraluje sympatická australská kapela: Parkway Drive. Zavedenejm pravidlům žánru se ale dost vymykaj.

Totiž: tam, kde jinde slyšíme mezi návalem hutnejch předimenzovanejch breakdownů záplavu ubrečenejch melodickejch zpěvů, tam Parkway Drive ještě přitvrděj a zavřískaj. Není to prvek nepodobnej jejich spřátelený australský kapele I Killed The Prom Queen, která vlastně PWD po jejich debutovým EP vytáhla na světlo. Už od začátku jakýkoliv desky PWD je jasný, že tahle pětice věčně usměvavejch surfařů nevychází, narozdíl od spousty svejch současníků, z píčovin a že jediný kapely, který kdy slyšeli, nejsou Mötley Crüe a Blink 182, což by se s trochou nadsázky o spoustě moderních metalcorů říct dalo. Parkway Drive naopak podle vlastních slov vycházej nejenom ze starýho metalu typu Slayer nebo Metallica, ale i z klasik americkýho punk rocku jako Bad Religion, Pennywise nebo The Offspring.

Výsledkem je údernej styl, kterej se pro absenci lepšího výrazu opravdu nedá nazvat jinak než metalcore. Metalová hutnost a naprosto jasná inspirace postupama deathmetalovejch a trashovejch kapel skloubená s hardcorovým nasazením a syrovostí, o energii živejch vystoupení ani nemluvě. Texty Parkway Drive se taky nezabejvaj plytkejma debilitama, jak je tomu u spousty kapel nový vlny, ale snažej se opravdu něco říct, většinou tématicky na pomezí metalový a punkový estetiky, ačkoliv je význam zabalenej do poměrně abstraktního hávu. A k mojí velký radosti u nich nenajdeme ani stopu po křesťansky dogmatickejch textech, což bejvá jev v metalcoru poměrně

častej. Ne nadarmo vydávaj desky u Epitaph Records, labelu, kterej vede kytarista Bad Religion Brett Gurewitz, kterej si dokonce i zahostoval ve vokálech skladby Home Is For the Heartless na třetí desce Deep Blue (2010). To album produkoval věhlasnej Joe Barresi, kterej v minulosti pracoval například na albech kapel jako Kyuss, The Melvins nebo Tool. I z toho je vidět, jak široký spektrum Parkway Drive představujou.

PWD za 12 let svojí existence a 4 řadový desky, 1 EP, 1 splitko a 2 DVD stačili nejenom pokořit spoustu vln na surfovejch prknech a omámit všechny evropský puberťačky, ale především se dokázali vyšvihnout z poměrně malý undergroundový kapely hrající po malejch klubech a jezdící punkový tour v rozsekanejch dodávkách na úroveň světoznámejch hvězd moderní metalový i hardcorový scény, který koncertujou po velkejch halách a headlinujou festivaly. Přitom ale pořád neztrácej nic ze svojí integrity a jejich tvorba nepozbyla dravosti, jak nám Australani dokazujou i na svojí poslední desce Atlas, která vyšla v roce 2012. V současnosti údajně pracujou na novým materiálu, kterej by měli vydat někdy na jaře 2015, tak se nechme překvapit, jakej nářez to bude. Pokud totiž existuje kapela, kvůli který se vyplatí nezatracovat veškerej moderní metalcore a dát něčemu z toho šanci, určitě jsou to právě Parkway Drive. Zkuste to a nebudete litovat!

Parkway Drive (AUS) Heaven Shall Burn (DE) Carnifex (US) Northlane (AUS)

čt 4. 12. 2014, Praha – Roxy

a) KAMENNÉ PRODEJNY cena: 890 Kč Praha, Rock Café Národní 20, út-pá 16-22, so 17-22, tel.: 224 933 947 Praha, Lucky Hazzard Italská 28, po-pá 13-18, tel.: 602 369 821 Brno, Indies Shop Poštovská 2, po-pá 9-18:30, so 9-13, tel.: 542 218 382 Plzeň, Jekyll & Hyde Klatovská 11, po-čt 8-2, pá 8-4, so 17-4, ne 17-0, tel.: 774 535 955 Olomouc, 21 Rock'n'Roll Café Masarykova 36, po-ne 9-21, tel.: 603 816 892 České Budějovice, Final Shop Lannova 16/13, po-pá 10-18, so 9-12, tel.: 388 319 278 Tábor, FlipShop Pražská 206/10, po-pá 9:30-17:30, so 9-12, tel.: 774 046 476 b) E-SHOP MIGHTYSOUNDS.CZ A EVENTIM.CZ cena: 950 Kč c) PŘEDPRODEJNÍ SÍTĚ SMS TICKET, TICKETPORTAL, TICKETPRO A TICKETSTREAM cena: 990 Kč

cena: 1390 Kč k mání pouze přes mightysounds.cz dárkové balení, které obsahuje 1) barevnou vstupenku fanticket na MS2015 s exkluzivním designem, 2) pánské nebo dámské triko, obě s novými designy, 3) čtyři nové placky, 4) jeden nový otvírák s magnetkou, 5) dvě nové samolepky, 6) speciální velkoformátový plakát Mighty Sounds

cena: 2900 Kč limitovaná edice 200 ks backstage vstupenek, v ceně je vstupenka jak do areálu festivalu, tak do festivalového zázemí, kde kromě přístupu do tzv. backstage baru nastává možnost využít bezplatně služby stanového městečka pro kapely, které disponuje vlastním hygienickým zázemím (záchody a sprchy) , v ceně je nově i snídaně na každý den

TEXT a rozhovory Štěpán Kouba

3

�

Rock’n’roll a komiksy Na začátku tohodle seriálu o kérkách sme si řekli jednu věc. Zaprvý, že nechceme nikoho vzdělávat nebo poučovat, a zadruhý, že to má bejt hlavně o lidech a subkultuře, ve který žijem. Jasně, scénu tvoříme tak ňák všichni, ale když se nad tim zamyslíš, to, jak vypadá, neni přece jen tak samo sebou. Na začátku musel někdo bejt. Jiskra, která zažehla plamen, startér, kterej roztočil válce, jehla, která poprvé nabodla žílu. Tyhle lidi choděj mezi náma, potkáváš je v barech nebo na koncertech a maj svý příběhy, a pokud je jednou nesepíše Tchichiman, asi to budu muset udělat já sám. Zkrátka, abysme se dostali k jádru pudla, víc než kamkoliv jinam by se sem hodil mem „One does not simply...“, a zněl by asi takhle: „Nemůžeš prostě jen tak psát o rock›n›rollu a tetování a nezmínit se o Lucky Hazzard Tattoo.“

Rafan

(Lucky Hazzard Tattoo)

Nejedná se vpravdě o večírek, dokud lustr visí a svítí Znáš ho, ale on nezná tebe. Už jako malý smrádě jsi věděl, že rafani jsou boží a že rosteš pro kriminál. Zatimco tví spolužáci snili s rukama pod peřinou o kariéře kosmonautů, pro tebe byl popelář vždycky přijatelnější alternativou. I tak si ale spíš přemejšlel o tom, za co si jednou půjdeš sednout. Cash, Burroughs, Bukowski a mořská panna od Rafana!

Rafane, ty ses k muzice a tomu všemu, co bylo tenkrát „na okraji společnosti“, nedostal tak úplně náhodou. Dalo by se říct, že jako rebel jsi byl i vychovanej, jakkoliv paradoxně to může znít. Jak to tenkrát bylo?

No, moje dětství bylo krásné. Táta a strejdové neposlouchali nic jiného než country a rock’n‘roll. Pořádali u nás doma velkolepé večírky. Jednou se nám s bráchou stalo, že jsme v našem panelákovém bytě stáli v pyžamu frontu na záchod.

V pokojíčku se nám lustr kejval ze strany na stranu a okna řinčela. Naprosto dokonalé.

Muzikanti hráli a občas jim v únavě odpadl hudební nástroj a toho jsem vždy využil a brnkal. Takhle jsem se naučil na kytaru a pak na banjo. V 90. letech byl domovem většiny živlů pražský Motoráj. Tam bylo vše, tetování, motorky, rock’n‘roll… Opravdový ráj na zemi.

Kdy a kde ses poprvé setkal s tetováním?

Pamatuješ si ještě první kérku, kterou jsi viděl? A která byla první, kterou sis nechal udělat?

První kérku jsem viděl na jednom klukovi, co mi chtěl dát do huby na našem sídlišti.

Kousek od nás byl pasťák a tihle loupežníci nám lezli do revíru. Museli jsme to ubránit.

Ale kérku měl hustou. To mi bylo 12 let. Od té doby jsem věděl, že to chci. Rodiče jsem otravoval, ale z respektu k nim jsem vyčkal až na den osmnáctých narozenin. Pak už to jelo.

Jsi majitelem obchodu Lucky Hazzard.

To, že jsi ho rozšířil i o tetovací studio, mi přijde jako přirozenej vývoj u persóny, jako jsi ty. Kdy tě ale vůbec

poprvé napadlo, že bys mohl začít sám tetovat?

Tetování mě zasáhlo natolik, že jsem půlku života strávil mezi tetovacíma salónama. Bylo otázkou času si otevřít vlastní. Jen mi to trvalo trochu déle, nebyl čas – muzika a starání se o obchod mě vytížilo na 100%.

Hádám správně, že si k tobě lidi choděj hlavně pro „oldschool“ motivy?

Převážně ano. Mám rád klasiku a staré věci.

Lucky Hazzard Tattoo ale nejsi jenom ty…

Ve studiu je se mnou nadějný tatér Michal Stančík, dělá super karikatury, komiks a tvrdě si razí cestu svého stylu. Ještě k nám jezdí hostovat Jakub Zítka z Opavy a to je sakra mazák. Mrkněte se k nám na stránky a uvidíte. Dále máme čerstvě otevřeno i kadeřnictví. Prostě továrna na rock’n‘roll style.

Tvoje aktivity kolem muziky a subkultury obecně tě přivedly až k tomu, že provozuješ vlastní stage na Mighty Sounds. Ta si za krátký tři roky získala obrovskou přízeň i respekt návštěvníků. Jedním z důvodů je i to, že většinu programu na ní tvoří domácí kapely s kořenama v rock’n’rollu. Je to záměr, nebo spíš náhoda?

Je to hrozně jednoduché, miluji muziku a vše okolo. Většinou kapely, které u nás hrají, dobře znám, jsou to kamarádi. Není nad to udělat radost z tak dobré muziky i posluchačům na Mighty. Je to prostě velká párty, jako bejvala u nás doma. Lustr se kejvá a okna řinčej… Rock’n‘roll for life, tak to je!

Michal Stančík

(Lucky Hazzard Tattoo)

Tetování jako další možnost vizuálního vyjádření Jak už bylo řečeno, Lucky Hazzard Tattoo není jen Rafan. Všimli jste si těch sakra povedenejch karikatur, kterýma se v poslední době na netu honosej známý ksichty domácí scény? Zkuste hádat, kdo je dělal…

Zdar Michale, i u tebe se dá předpokládat, že ses k týhle subkultuře plný krásnejch pokreslenejch lidí dostal přes muziku. Kde teď hraješ?

Jak se to vezme, ano i ne. Za to vlastně může Tereza Fišerová (produkční pražského klubu Rock Café), která jednou viděla nějaké moje kresby a zeptala se mě, jestli jsem neuvažoval o tom, že bych tetoval. Ten nápad mě chytl, protože jsem se díky kapele The Moonshine Howlers, se kterou hraji už tři roky, dostal mezi lidi, kteří tetování berou jako součást svého životního stylu a postoje.

A tak to vlastně začalo...

Tetuješ relativně krátkou dobu, ale tvůj styl se zdá bejt překvapivě dost vytříbenej. Kreslil jsi už předtím? Čím ses vlastně živil?

Je to tak, tetuji hodně krátce, zhruba rok.

Kreslení se věnuji od svých šesti let, takže tetování pro mě byl další milník, další prostředek, kterým se můžu výtvarně vyjádřit. Jak ses ptal, živil jsem se vším možným, od nočního recepčního, přes prodejce hudebních nástrojů, překladatele a příležitostného tlumočníka až po copywritera a správce internetových reklamních kampaní.

Je nějakej směr, kterým by ses chtěl jako tatér ubírat, nebo chceš bejt spíš „všestrannej“?

Baví mě hodně cartoon, komiks, tedy vtip a nadsázka. Ano, rád bych se věnoval svému stylu, protože se v něm cítím dobře a jistě, i když vyzkoušet si jiné styly tetování není nikdy na škodu. Kam se ale bude ubírat „můj“ styl, to je otázka. Každopádně se pořád snažím, aby moje díla byla originální a osobitá, protože jedině pak může mít podle mě výsledek svou duši. Upřímně, největší odměna není pro mě ani tak to, když mi někdo řekne, že moje kresba nebo tetování je dokonalé, ale když mi řekne, že poznal, že jsem to udělal já.

TEXT Vojta Holub

Jsme na tom hůř než mrtvoly Jak to vypadá, když se daj dohromady členové thrashovejch Municipal Waste, metalcorovýho masakru Darkest Hour a deathmetalovejch Cannabis Corpse a řeknou si, že hudebně i textově vyseknou vizi apokalyptickýho světa někde mezi Megadeth a DRI? Starej thrash metal má zhruba stejně blízko k hodně neučesanýmu punku jako ke starýmu heavy metalu.

Metallica nebo Megadeth se od prvních alb vydali pod vlivem Iron Maiden a Judas Priest cestou složitější instrumentace, naopak Slayer a Anthrax měli vždycky blíž k nekompromisnímu, agresivnímu tempu Discharge. Podobně je to i s textama: Megadeth mají větší sklon k maidenovsky hyperbolizovaný estetice science-fiction, Slayer naopak posluchače vezmou do reálnýho pekla světa plnýho znechucení z vlastní existence, kterej se podobně jako ve vizích nasranejch Discharge hroutí jak domeček z karet.

A o třicet let později tady máme kapelu Iron

Reagan, která thrashovej zvuk čistí od nánosu instrumentálních onanií hevíku a vrací se tam, kde jedna z odnoží thrash metalu kdysi začala. Máme co do činění s crossoverovým zvukem, kterej je průsečíkem hardcoru, thrashe a punku: nabroušený, přesný kytary řežou hlavy a sekaj ruce, songy ve zběsilým tempu jsou krátký a úderný, protože nemá smysl dál drtit něco, co už je dávno na cimprcampr,

a texty představujou zděšení z hrůznýho stavu současnýho světa postavenýho na bezhlavým konzumerismu, kterej zotročuje, a je prolezlej zkorumpovanou politickou verbeží všeho druhu, co se hlavně snaží udržet u koryt.

Iron Reagan maj venku dvě desky, Worse Than Dead z loňska a The Tyranny of Will z letoška.

První album má na 25 minutách stopáže 19 songů, druhý 24 válů, který daj dohromady 32 minut. Najdete na nich pramálo metalovejch sól, žádná instrumentální egománie, žádný hovna, prostě precizní a agresivní riffová práce, která dělá přesně to, co dělat má: drtí jak po zuby ozbrojenej Terminátor všechno, co mu stojí v cestě. Kluci, který už maj na hudební scéně taky svý odkrouceno, jakoby se vrátili na střední, kde poprvý slyšeli S.O.D. a byli ze všeho nejvíc odvázaný z toho neuvěřitelnýho výbuchu energie, kterej aspoň na chvíli ukazuje, že je všechno dovolený a rozsekat na sračky cokoliv okolo sebe je nejen v pořádku, ale čas od času i naprosto nutný. Na druhou stranu je z každý vteřiny každýho songu Iron Reagan patrnej ironickej nadhled: děcka, ty vole, make some noise a neberte nás zas tak vážně.

Iron Reagan jsou, jak už bylo řečeno, mladej projekt složenej z ostřílenejch veteránů, kterej je tu hlavně proto, aby splnil muzikantům něco, čemu se jim v domovskejch sestavách nedostává.

Iron Reagan je jedna z kapel, kvůli který stojí zato si udělat na Mighty Sounds škrt v kalendáři a začít odpočítávat dny. Iron Reagan nejsou totiž nic jinýho než čirá destrukce a soundtrack k běsnýmu circle pitu. Tečka.

Vojta Libich Když píšete seznam svejch guilty pleasures po noci strávený na Újezdě, tak vás napadaj různý hovadiny a je docela těžký to protřídit. Každopádně tady je to černý na bílým, bez příkras, kdo mě zná, tak stejně ví, jakej jsem úchyl, tak mě ani nemusíte soudit. A pro rejpaly, všechny ty ostatní divný věci, který mám rád, za ty se nestydím.

Takže pokud mě někde uvidíte na baru, jak se nechávám svazovat od transvestitních narkomanů, projděte bez povšimnutí, díky. Je to prostě jenom normální „pleasure“.

Dívčí popový skupiny Jednou za čas je prostě potřeba uložit k ledu Buzzcocks, Black Flag i Behemoth a nasadit do přehrávače nějaký ty sličný dívky přelomu tisíciletí. Ruku na srdce, komu z vás se nelíbí aspoň jeden song od Spice Girls, Atomic Kitten nebo Sugababes? Možná je to i tím, že v tý době, kdy tyhle holky letěly, nebyl (aspoň pro kluky mýho věku) zas takovej přísun porna. Tudíž i koukat na ty svíjející se polonahý barbíny na MTV bylo poměrně dost stimulující. I když se ale oprostíme od nebeské krásy dívčích seskupení, kde většinou měly rovnocenný zastoupení blondýny, brunety, Asiatky a černošky, nikdo jim nemůže upřít to, že jim ty producenti za pár blowjobů psali sem tam fakt dobrý songy.

Teenagerovský detektivní seriály o středoškolačkách Ne, nezavírejte Mighty Zine, nevolejte fízly, aby si mě pro sichr proklepli, tahle záliba nemá nic společnýho se sexuálníma choutkama. Prostě pro mě maj z nějakýho důvodu kouzlo příběhy teenagerů ze střední školy. OK, tak teenage holek, ale uznejte, že ženská hrdinka je vždycky zajímavější. Nemluvím ale o infantilních kriplovinách typu Škola zlomenejch srdcí, kde banda děcek z horních deseti tisíc řeší svoje problémky a největší rebel je týpek, kterýmu rodiče koupili o něco levnější káru. Mám na mysli

tak trochu noir záležitosti jako je třeba Veronica Mars nebo Finding Carter. Skoro vždycky je tam někde mrtvola nebo aspoň trochu badass zločin a nějaká roztomilá puberťačka, co to všechno řeší. Prostě se mi to líbí, no. Ticho!

Diskuze s křesťanama Ne, nejsem zaslepenej idiot, co by plošně odsuzoval všechny věřící. Znám jich dost, který jsou víc v pohodě, než kdejakej blackmetalista (norskej black metal je mimochodem moje další velice temná guilty pleasure, ale nezbylo místo). Ale na čem si brutálně ujíždím, je zapojování se do internetovejch diskuzí plnejch mladejch zfanatizovaných křesťanů. Možná je to až morbidní fascinace tím, jak si tyhle (často metalcorový) děcka dokážou omlouvat naprosto dementní homofobii a další nešvary vírou v Ježíše. Možná by je měl někdo ukřižovat, říkaj si o to. Každopádně diskutování s nima mě baví až chorobně. Stejně tak si užívám kurevsky dlouhý dokumenty z produkce americkejch křesťanskejch televizních stanic, kde vám nějakej opálenej debil čtyři hodiny vysvětluje důkazy toho, že Beatles, Rolling Stones a prakticky všechny rockový kapely jsou posluhovači Satana. Pecka!

Je to na youtube, doporučuju.

spice porno slabost pro slabší (pop) pohlaví není hřích

roztomilé drama i dívčí adolescent může mít koule a řešit krvavý zločin

Klub Buben Díra do pekel. Otevřením tohohle klubu v Myslíkově ulici jsem ztratil poslední naději na to, že by se ze mě jednou stal úspěšný ambiciózní člověk, otec od rodiny, právoplatný člen společnosti nebo nějakej podobnej nýmand. Prostě když nevím, co s načatým večerem, hláška „půjdu to omrknout do Bubnu“ smrdí rozsudkem smrti.

Dám si první pivo v Bubnu na baru, pak střih a najednou je 10 ráno, zavíraj se za mnou dveře Újezda nebo mě Tomsn vyhazuje z Trafiky anebo – v tom nejlepším případě – mě mlátěj bezdomovci v herně na Andělu. A za všechno může to magické místo u Mánesa. Přestože ale tohle všechno vím, stejně se tam pokaždý vrátím a to ještě s naprosto dětinskou radostí. A jsem si jistej, že nejsem sám.

ježíš vaří víry není nikdy dost, amen

v rytmu bubnu není nad kvalitní zábavu, intelektuální diskuze a pivo

Modelka

Meggi Foto

Elys the Dog

~ prosinec 2014 ~

Když před téměř dvěma lety usedla a doprovodu mlaskavých polibků Jiřiny Bohdalové a hřmění pána démonů Dana Hůlky na křeslo hlavy státu vepřová hlava důchodce z Vysočiny Miloše Zemana, všem bylo hned jasno, že s touto obskurní kříženinou Jabba Hutta a vogonského poety se nudit nebudeme. A Miloš stejně jako cirhóza jater v terminálním stádiu předčí všechna očekávání.

Osud tomu chtěl tak, aby se polovina prezidentského období diamantového zákazníka tabákového koncernu Davidoff setkala s výročím dvaceti pěti let od Sametové revoluce. A jak vyplývá z neomylné Gaussovy křivky, právě zde by měla kulminovat celková idiocie lidově lihového pojetí úřadu prvního mezi rovnými. Ale nepředbíhejme, ono Milda roztočil ruskou (doslova) ruletu už z kraje měsíce a v jeho první půli stihl to, co by jiným

politickým šíbrům trvalo deset volebních období a změnu tří režimů.

Každý slušný člověk v kondici páně Tuzemana by dušičky oslavil na druhé straně řeky pohlavní Styx, nechal by si na hrob dát věnec a po následujících 365 dní by neobtěžoval svou existencí. Zeman však nejspíš sdílí nějaký mutantní gen s Lemmym a Ozzym a tak množství alkoholu a cigaret, které by bylo sto vyhubit africkou vesnici na jeho zdraví, neřku-li život, bohužel, zdá se, nemá žádný dopad. A tak mu nic nebránilo v tom triumfálně zahájit svou vlastní velkou listopadovou revoluci výstřelem z křižníku Zmrděmkin na opilých vlnách Českého rozhlasu v pořadu Horory z Lán.

Kdo v jedno zdánlivě obyčejné nedělní odpoledne poslouchal tuto surrealistickou veselohru, ten snad poprvé v životě nelitoval investovaných 45 korun do rozhlasového poplatku. Až budou za 50 let vyprávět vnoučatům, jak byli první, kdo slyšeli prezi-

TEXT Honza Palička

25 dkg

Vysočiny aneb listopad po prezidentsku s ovarovou příchutí

denta do éteru udělovat lekce angličtiny na téma ženské pohlavní ústrojí, prostituce a blboun nejapný, zajisté se stanou tím populárnějším prarodičem, navzdory tomu, že ten druhý jim koupil k svátku iPhone88SS. Bolek Poblívka jako archetyp věčně podroušeného komika by v tomto momentu skončil a užíval si jásotu obecenstva, ale valašský král holt není v Praze sídlící becherovkový král z Vysočiny made in Kolín.

Během celonárodních příprav na vzpomínkovou akci 17. listopadu si jezevec opět pustil hubu na špacír a prohlásil, že před pětadvaceti lety se toho zas tak moc nestalo a žádnej masakr to nebyl. Do toho utrousil cosi o řitním otvoru na Národní třídě (ať zvedne ruku ten, kdo byl ve světle nedávného vystoupení „Kunda sem, kunda tam“ trochu zklamán, že neřekl prdel) a i sama Milošova performance na Albertově (na Národku stejně jako před čtvrt stoletím pro sichr nedorazil, ač za pár let bude nepo-

chybně rozvášněně popisovat, jak tam byl) byla náležitě kvalitní. Dav mávající červenými kartičkami s vervou, jakou by jim i Číňan během velké kulturní revoluce záviděl, si vyslechl, že se ho mocnář nebojí a vzduchem krom zmrtvýchvstanuvšího pokřiku „Miloše do koše“ a všudypřítomného odéru etanolu z prezidentských úst proletělo i několik vajec, zjevně z Babišího velkochovu.

Jak by se mohlo zdát, že ovarové hody vygradovaly do nejvyšších možných výšin, to by v tom nebyl Miloš, aby to nevyhnal ještě výš, tentokrát až za samou hranici absurdna. Na základě obvinění z akutní formy kremlofilie se moudrý státník rozhodl pozvat dle svého mínění asi jediného moudřejšího státníka než je on sám, samotného báťušku cara Vláďu Putina, přesně v duchu švejkovského moudra: „Zkurvili jste mi oslavu, tak tady máte přes držku.“ Jen zapomněl zmínit, jestli Voloďáček dorazí s tanky nebo bez.

Inspirován tradicí bylinných likérů přináší Jan Becher nový výjimečný drink.

ICE&FIRE je spojením dvou protikladných živlů, ledu a ohně.

Objev nový, nepředvídatelný zážitek. Otevři se nové zkušenosti a vyzkoušej unikátní spojení ledové a pálivé chuti. www.iceandfire.cz

www.pijsrozumem.cz

PARTNER VAŠÍ ZÁBAVY

TEXT Vojta Libich

u o s j i Vlc ku en v d รก ล o p

Letos v říjnu se konečně dočkali všichni příznivci jedný z nejlegendárnějších a nejpevnějš stojících kapel moderní punkrockový scény – Rancid. Po dlouhejch pěti letech vyšla nová deska s názvem ...Honor Is All We Know, na který tahle kalifornská čtyřka zase pořádně cení zuby.

Rancid se vyloupli na začátku devadesátejch let na troskách kultovní ska-punkový legendy Operation Ivy a stali se součástí takzvanýho punk revivalu 90. let, vlny kapel, jako byli The Offspring, Green Day nebo i NOFX, který zvedli popularitu punku znova do popředí zájmu mainstreamu. Příběh Rancid, feťácký legendy i historky o životě na ulici a kalifornskejch squatech už zná skoro každý malý dítě. Je ale nutný zdůraznit, že narozdíl od spousty svejch současníků zůstali Rancid i přes svojí masivní popularitu vždycky určitým způsobem věrný svejm undergroundovejm kořenům. I v dobách, kdy jejich hity jako Ruby Soho a Time Bomb z průlomový a pro spoustu lidí dodneška nepřekonaný desky ...And Out Come The Wolves (1995) rotovaly denně na MTV nebo v době, kdy jim v klipech hostovali chlapci z Good Charlotte, Lars Frederiksen si to rozdával s popovejma zpěvačkama a Tim Armstrong produkoval desky Pink, pořád Rancid nepřestávali bejt tím, co je ze začátku utvořilo – bandou pankáčů. Skvělým příkladem je bezejmenná deska z roku 2000, která je prakticky jenom syrovou hardcore-punkovou nahrávkou ze zkušebny a v době, kdy vrcholilo snobství středoškolskýho pop-punku á la Blink-182, tu slyšíme Tima chraptivě vyřvávat texty o válečnejch konfliktech v Africe a o tom, jak by Kalifornie měla radši spadnout do toho zkurvenýho moře.

To je totiž to, co mě osobně na Rancid vždycky nejvíc fascinovalo a přitahovalo. To, že zuřivě drželi v punku syrovost a drsnost, která mu byla od začátku vlastní. A taky ten fakt, že se jim to dařilo i v těch největších slaďácích, ze kterejch se rozteče banda pubertálních středoškolaček, vožralý skinheadi na baru a možná i vaše máma (což je celkově další zajímavý plus – muzika Rancid vážně spo-

juje všechny části scény – skinheady, pankáče, skejťáky, psychobilláky, hardcoristy a kdovíkoho ještě, každej si v ní najde něco svýho).

Pořád je to tak skvěle syrový a Tim Armstrong je pořád tak skvěle falešnej a skřípavej. Příklad tohohle kontrastu za všechny je geniální album Indestructible (2003), doporučenej poslech pro všechny, co truchlí nad bejvalou polovičkou, která je odkopla.

Po tomhle asi nejpopovějším počinu se Rancid bohužel albově na celkem dlouhej čas odlmčeli. Volaly vedlejší projekty, ale pokud jste někdy pronikli do Transplants nebo Larsovejch Bastards, asi uznáte, že to zas taková škoda nebyla. O to větší pak ale bylo zklamání, když se po šesti letech od vydání Indestructible vytasili s novou deskou pod názvem Let The Dominoes Fall (2009) a... No, řekněme, že to prostě nebyla zas taková pecka, jakou byste čekali. Předvídatelný songy, vyčištěnej zvuk, žádný extra hymny a ani stopy po tý drzosti, která z Rancid vždycky dělala to, co představujou. Možná holt po všech těch projektech došel chlapcům trochu dech. Nechci tím říct, že by album bylo vyloženě špatný. Ale člověk pak prostě trochu se slzou v oku vzpomíná třeba na první dvě desky – Rancid (1993) a Let‘s Go (1994) nasypaný jednou punkovou palbou za druhou z dob, kdy se s tím ještě tyhle Kaliforňani nesrali. Nebo na monstrózní počin Life Won‘t Wait (1998), kterým ze sebe Rancid udělali naprosto legitimně novodobý nástupce The Clash.

O to větší zadostiučinění pak ale pro mě i pro další stovky spolu-magorů, který kapelu povýšili na absolutní modly moderního punkrockovýho panteonu, bylo vystoupení Rancid ve velký Lucerně v létě 2012. OK, Mat Freeman už je celkem starej, ale pořád ke svýmu banjo-stylu hraní na basu zpívá totálně stylovým „Motörhead“ chraplákem, Lars je trochu vypasenej a poslední dobou nějak moc skinhead, ale pořád lítá po pódiu jak za mlada. Tim měl tenkrát v Lucerně plnovous, jak kdyby vylez ze Sherwoodu u Hlaváku, ale pořád to byl nejvíc bad-ass pankáč v celým sále. Za bicíma sedí posledních osm let mladší cá-

pek, Branden Steineckert (původně z kapely The Used), kterej ale prokazuje, že je hodně hustej bubeník a Rancid i díky němu šlapou energičtěji než kdy dřív. V setlistu se absolutně sralo na to, co je singl a k čemu byl natočenej videoklip, 31 písniček byl totální průřez vším a objevila se i spousta pecek, který byste rozhodně nečekali. A hlavně už od první chvíle setu bylo jasný, proč si Rancid vydobyli už kdysi pověst jedný z nejlepších a nejdravějších živejch kapel. Tak jako tak pražskej koncert dokázal, že tahle kapela narozdíl od spousty stárnoucích legend rozhodně neusnula na vavřínech a to, že aktuální deska nepatřila zrovna ke špičce jejich katalogu, neznamená, že jsou Rancid odepsaný.

Uplynuly dva roky vyplněný novou (popravdě bych se nebál říct trochu rancidovskou) deskou Transplants a přišel poslední důkaz toho, že s Rancid se musí pořád ještě počítat.

Na nový album ...Honor Is All We Know jsem čet spoustu negativních recenzí. Je to ale už jenom taková ta obligátní špína, která bude házená na jakejkoliv sebelepší novej počin kterýkoliv legendy. Od prvních tónů je jasný, že tady se nebude hrát na bezpečnou notu zavedenejch klišé. Jasně, žádný vyložený experimenty nečekejte, je to prostě dost punk,

dost Oi!, dost ska, kytary řežou a skřípou, Mattova basa je zase hustá jako kdysi, kotle sklepně duní a Tim Armstrong zní, jako kdyby před nahráváním tři dny v kuse kalil.

Ale dohromady to má hrozný koule a jsou to ty Rancid, na který si vzpomínáte. Drzý, nasraný, pohrdavý a sebejistý. Je jim jedno, že čtyřikrát za sebou v různejch písničkách zopakujou skoro stejnej riff, protože to i tak pořád šlape a v rámci punku se to snese, je jim jedno, že v jednom ska songu se střídaj pořád dokola jenom dva akordy a Tim do toho monotónně huhlá, že „everybody‘s suffering“, protože to jsou prostě Rancid a takhle maj kurva Rancid znít. I podoba názvu coby výňatku z delší věty odkazuje na triumfální počin ...And Out Come The Wolves. OK, tohle je, řekněme, o dost undergroundovější verze zmíněný legendární desky. Ale ta zpráva je zase stejná a velice jasná. „Tenkrát jsme vylezli ven z kanálů. A teď jsme pořád ještě tady. A nemáme v plánu to zabalit nebo nějak uhnout z cesty.“ A přesně tohle Rancid na svojí nový desce dávaj po 23 letech existence najevo. Vlci, který tenkrát vylezli ven na světlo, jsou sice už trochu starý a vypelichaný, ale pořád jsou venku a pořád jsou nebezpečný. A z tesáků jim odkapává krev.

TEXT Přemysl Černík

Batman

T i m a B u r t o n a , d í l II .

Troška nostalgického pohledu na pokračování na první velkorozpočtové batmanovské filmy.

V prvním díle jsem se zabýval především tím, jaké nedostatky má snaha Christophera Nolana o racionalizaci Batmanova komiksového světa.

Troufám si říct, že po obrovském kritickém a diváckém úspěchu Nolanových Batmanů je Burton vnímán jako někdo, kdo se kdysi pokusil přivést Batmana na plátno v jeho ryzí podobě, což se mu jakž takž podařilo, Schumacher posléze natočil dvě strašně špatná pokračování, ale s Nolanem se konečně objevil rytíř (ne na bílém koni, ale o to více temný), který vyvedl tuto postavu z předchozího tápání. To je vůči Burtonovi nefér, protože jeho filmy jsou z mého pohledu jednoduše lepší.

Ale je tu ještě jeden, možná zásadnější důvod.

Burtonův film z roku 1989 byl v rámci žánru absolutně bezprecedentní a jeho z dnešní doby skoro nepředstavitelný úspěch otevřel dveře superhrdinům na plátna. Burton měl tehdy na svém kontě pouze jeden celovečerní film (Beetlejuice) a najednou točil snímek s rozpočtem skoro 50 milionů dolarů – toho času jedna z nejdražších produkcí vůbec. Batman však vydělal téměř desetkrát tolik a to aniž by se započítávaly suvenýry, po kterých byla větší poptávka, než dokázalo studio uspokojit. Jack Nicholson byl dostatečně prozíravý a stejně jako Alec Guinness v případě Obi-Wana Kenobiho ve Star Wars si nechal smluvně garantovat vysoká procenta z prodeje merchandise

a údajně si přišel na několik desítek miliónů.

Nicméně pokud víte o vyloženě dobré adaptaci komiksu před rokem 1989, tak máte větší přehled než většina pravidelných návštěvníků Comic conů.

O Burtonovi se taktéž traduje, že jej komiks jako médium vůbec nezajímal či dokonce to, že před natáčením Batmana žádný nikdy nečetl. Pravdou je, že Burton byl k postavě Batmana skeptický na základě trendu, který nastolil seriál z 60. let – tedy přílišně komického pojetí. Právě však 80. léta a díla Millera a Moora se esteticky střetla s jeho hravou, ale ponurou až občas záhrobní estetikou.

Samozřejmě, přičítat mu body za to, že byl první, by nebylo vůči Nolanovi spravedlivé.

Zásadním rozdílem je, že zatímco Nolan natočil semirealistické, kvalitní, nákladné sci-fi tematicky i charakterově čerpající z komiksu, Burton nechal ožít samotný komiks. Jeho Gotham City dokáže ve stejný moment působit jako realistická dystopická noirová vize, i jako nejlevnější pohádka z produkce Československé televize. Futuristicky gotická architektura se mísí se všudypřítomnou umělou mlhou či kouřem, který na jednu stranu působí až sarkasticky nepatřičně a na druhou jednotně a symbioticky. Ona hyperbolická tenze, která funguje jako pojítko mezi naším světem a světem Tima Burtona (ano, výstava měla opravdu vhodný název) je charakteristická pro celou autorovu tvorbu a možná je pouze shodou okolností, že tak skvěle funguje právě při konverzi komiksu na plátno. Tato dualita má však ještě jeden vedlejší a neméně podstatný efekt. Bipolarita je totiž alfou a omegou Batmana jako postavy.

To be continued…

Seriál subkultury No. 22 selfíčkáři

TEXT Vojta Holub

jednou za půl roku, když je Téma: lidi, co jsou posedlí fotit sami sebe, tzn. častěji, než kemp ve středověký nutný aktualizovat životopis, přiložit fotku k přihlášce na motivační v tísni, přes kterýho přispíkrčmě v Detěnicích, anebo poslat aktuální podobu do Člověka kochat tím, kolik produktů váte na fixky malýmu domorodci v Sierra Leone, aby se moh do vlasů na sebe průměrnej Evropan každý ráno vyplácá. kreténská lokace (internátní Je pravdou, že selfíčkáři tvoří asi stejně tie nebo totálně v bytovce). koherentní subkulturu jako sneakeři (podle koupelna, ložnice Druhů selfíčkářů je hodně, všichni jsou na posledního průzkumu agentury Sanep jsou je jen pár. Řadím na území České republiky tři, dva v Uhříněv- pěst, ale echt otravnejch klozeťáky, jejichž selfies si a jeden ve Slezsku) nebo fanoušci kapely mezi ně třeba tzv. tomu účelu, kterej maj na Divokej Bill (těch je sice hodně, ale protínaj nikdy neslouží Fotka čičiny s vypopisku. v Facebooku bodnutí pocit je jakej ví, že se jen v tom, s textem „Tak máme nový nože), ale ty vole – ta jediná věc, kterou maj valenejma kozama to. Pak existujou třeba společnou, je tak příšerně otravná, tak ná- umyvadlo,“ znáte který se snaží svět přesvědpadná a točí se okolo ní tak ohromná část crazy selfíčkáři, jinakosti. Ty většinou jejich životů, že jsme v klasifikaci úplně jin- čit o vlastní výjimečný , klasicky dementní de, než kdybychom dělali subkulturu z lidí, vyfotěj úplně obyčejnou k ní hovno typu „Jsem holt co si stříkaj každý ráno do kalhot Old Spice selfie a napíšou trochu blázínek, no…“ Dalším typem můžou Swagger. který si sice nic nemasJe téměř jistý, že masový selfíčkaření bylo bejt bežný egaři, rozpoložení je odvislý od umožněný dvěma věcma: růstem popularity kujou, ale jejich selfies přes den vygenesociálních sítí a chytrejma telefonama, kte- počtu lajků, který že egaři často dispoje, Specifický rujou. následně mu který Lidí, foťáky. rý maj dva tyčkou, což je takovej idipropadli, je několik druhů, daly by se tedy nujou tzv. selfie do kterýho si dáte telefon vytvořit jistý subkategorie selfies, o tom dál. otskej nástavec, do selfie i nebohou Společným jmenovatelem všech je to, že a následně vmáčknete nic netušícího člena rodiny. selfie je stoprocentní, krystalicky čistej ego partnerku nebo Typů selfíčkářů je mnohem víc (třeba trip, kterej z definice nemá jinej význam než serou ostatní selfíčkáři ošetřit a trošku polaskat sebeúctu fotografa selfíčkář, kterýho selfíčkář), ale na ty už neni -objektu. Selfie by taky měla vypadat nenu- nebo ublíženej a dobře, jestli žijete ceně, takže jí zpravidla fotíš na desetkrát, v zinu místo. Zkrátka dělá první selfie předtím, ale vždycky se snažíš o to, aby vypadala, s někym, kdo si vychcat, je to psychopat, jako kdybys jí zmáknul během dvou vteřin. než se jde ráno nabíječkou od iPhonu, vyuškrtí vás jednou naje selfies a atributam častejma Dalšíma tříděnýho odpadu. A pak do a hodí krev pije duckfa(tzv. výraz „sexy“ příklad přirozenej ce), různě náhodou poodhalený tělesný par- se vyfotí.

RO RO

carnifex // northlane

04.12.2014 ‒ praha ‒ roxy OXY OX Y –P PRAHA RA H A OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

13.03.2015 bratislava ‒ majestic 22.02.2015 ‒ praha ‒ podnik

14.03.2015 praha ‒ roxy

TEXT Vojta Libich

★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★ Zapomeňte na Beatles, zapomeňte na Stouny, zapomeňte na všechny ty zmalovaný šašky osmdesátkovýho glam rocku. Led Zeppelin by jim všem s přehledem nakopali prdel. ★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★★ Naprostej archetyp rockstars v tom pravým slova smyslu. Synonymum pro hory koksu pod bubenickou stoličkou, drogový mejdany plný nezletilejch groupies, ničení hotelovejch pokojů a okultní rituály podpořený heroinem. Předevšim ale geniální kombinace vlivů americkýho blues a rock’n‘rollu s novodobým epickým hard rockem 70. let a těžkotonážní mlátičky, ze který se v pozdějších letech má stát heavy metal. Dvěma slovy – Led Zeppelin. Nebylo to ale vždycky takhle. Začátky byly daleko prostší.

Když věhlasnej britskej studiovej kytarista Jimmy Page na sklonku 60. let držel svojí

kapelu The Yardbirds už jen tak tak pohromadě v troskách poslední sestavy, rozhod se, že už nebude křísit mrtvolu a založí kapelu novou.

Spolu s manažerem Peterem Grantem, obrem, kterej se v minulosti živil například i jako ilegální zápasník nebo vymahač dluhů pro londýnský gangstery, začal hledat členy do svýho novýho projektu. Basák a klávesista John Paul Jones, Pageův častej kolega ze studiovejch sessions, byl první jasná volba.

Trochu opatrněji už ale museli postupovat při výběru bubeníka a především frontmana. Toho nakonec našli kdesi v zapadlejch vesnicích

kolem Birminghamu v podobě dvacetiletýho floutka jménem Robert Plant, týpka bez jakýkoliv hudební průpravy, jehož kariéra započala ve chvíli, kdy jako malej kluk ukrad na koncertě Sonnyho Boye Williamsona harmoniku.

Plant se nadšeně chopil příležitosti a ukázalo se, že jeho hrdlo je nejen domovem hektolitrů anglickýho piva, nikotinu a trávy, ale taky v něm sídlí zlato. Zpěvák doporučil svýho kámoše z birminghamskejch hospodskejch kapel, bubeníka Johna Bonhama, kterej byl známej nejenom svým kladným vztahem k alkoholu a bitkám, ale i tím, že ho ze všech zábavovek vyhazovali, protože do toho moc bušil. Když Page s Grantem slyšeli Bonza naživo, už nebylo cesty zpátky. Kapela dostala název Led Zeppelin, protože kdosi (údajně Keith Moon z The Who) prorokoval, že v tomhle bizarním složení půjdou k zemi jako vzducholoď z olova.

Materiál na první desku měl už Page prakticky hotovej, takže se mohlo rovnou startovat. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Už po první desce (1969) se strhla vřava a syrová kombinace bluesovejch tradicionálů od starejch černošskejch mistrů a rockový psychedelie songů jako Dazed And Confused nebo Communication Breakdown zapůsobila mezi britskou mládeží jako uragán. Po vydání druhý desky (1969) s hitovkama jako Whole Lotta

Love, Ramble On nebo Heartbreaker už propuklo opravdový šílenství, paradoxně ale největší úspěchy Zeppelini slavili za velkou louží.

Narozdíl od britskýho hudebního tisku, kterej stranil kapelám typu Beatles a Led Zeppelin odsuzoval coby hromadu hluku, se Američani do nově znějícího údernýho rokenrolu naprosto zamilovali. Kapela si proto brzo oblíbila především svoje pravidelný americký šňůry, na kterejch se navíc mohli daleko víc utrhnout z řetězu. Přítelkyně a manželky doma se samozřejmě mohly jenom stěží dozvědět o římskejch orgiích a hromadách štětek, který těmhle vcelku mladejm klukům roztahovaly noc co noc. O nepřetržitým přísunu drog ani nemluvě.

Zeppelini se postupně přetransformovali z vcelku vyjukaný blues-rockový kapely do obřího hudebního monstra. Na koncerty lítali vlastním tryskáčem, na jehož palubě probíhaly údajně naprosto nepublikovatelný mejdany, v hotelích si pronajímali pro jistotu celý patra a manažer Grant dopředu už preventivně bez mrknutí oka platil horentní sumy za všechny škody, který nastanou. Protože věděl moc dobře, že nastanou. I hudebně se z Led Zeppelin stala poněkud pompéznější záležitost. Po vcelku nenápadným, až skoro folkovým, třetím albu (1970) přišel jejich masterpiece – čtvrtá bezejmenná deska (1971), kde se nacházej

dneska už nesmrtelný songy, který se vryly nesmazatelně do dějin rockový hudby – Black Dog, Rock’n‘Roll, When The Levee Breaks a především kultovní balada (a noční můra všech prodavačů v krámech s kytarama) Stairway To Heaven. Zeppelini byli na vrcholu. Nejen svojí slávy, ale na vrcholu naprosto všeho. Jak už to tak ale bejvá, z vrcholu vede jenom jedna cesta. A to pěkně strmě směrem dolů.

Co uděláte, když je vám zhruba 25, hrajete v pravděpodobně největší rockový kapele na planetě, topíte se v prachách a svět vám leží u nohou? Správně, začnete se nudit. Mimo kapelu byly životy členů dost různý. Bonzo, na turné největší magor, kterej obtáhnul, co se dalo, vypil i akvárium, vyhledával rvačky a během koncertů měl naprosto legendárně pod stoličkou velkej pytel koksu, do kterýho průběžně mezi songama bořil nos, se doma v Anglii věnoval farmaření, starejm autům a rodině, kterou údajně nade všechno miloval. Říká se, že svým divokým životem na turné si kompenzoval stesk po manželce a dětech. John Paul Jones byl vždycky tak trochu tichá voda, nějakejma výstřednostma extra nevyčníval a zachovával si chladnou hlavu. Nutno taky poznamenat, že z toho všeho šílenství nakonec

ve finále vyšel nejlíp. Plant si taky v poměrně mladým věku založil rodinu a jinak se věnoval dost intenzivně zkoumání především africký a orientální hudby. A co mozek celý operace, geniální kytarista, skladatel, producent a mistr zvuku Jimmy Page? Tenhle nejdivnější pavouk ze všech se dal na studium okultních věd, především pak spisů britskýho kontroverzního „mága“, narkomana a sexuálního zvířete Aleistera Crowleyho, jehož učení často dost úzce koresponduje se satanismem a démonismem. Šuškalo se, že Page propadnul černý magii a že s tím možná nějak souvisí i gigantickej úspěch Led Zeppelin. Říkalo se, že zaprodal duši ďáblu, tak jako kdysi praotec černošskýho blues Robert Johnson. Možná na tom něco bude, potvrzeným faktem ale zůstává, že Page propadnul především heroinu a to dost natvrdo.

Byla jenom otázka času, kdy si nezřízenej život kapely vybere svojí daň.

Po vydání dalších dvou naprosto fenomenálních desek Houses Of The Holy (1973) a Physical Graffiti (1975), na kterejch už se Zeppelini ani nesnažili předstírat nějakou muzikantskou skromnost a žánrový zařazení, přišla první rána. Plant jenom o vlásek uniknul smrti při autonehodě a vážný zranění nohy ho při-

poutalo skoro na rok na invalidní vozík a berle.

Kapela musela chtě nechtě udělat koncertní pauzu, během který se Plant s Pagem (coby hlavní skladatelskej tandem typu Lennon/McCartney nebo Jagger/Richards) přesunuli do Los Angeles, hlavního sídla svejch neřestí při americkejch turné. Tam se začali oddávat nejen už naprosto odporně nezřízenejm feťáckejm radovánkám (dekadentní scény, ve kterejch se Plant nechával nosit na zlatejch nosítkách po Sunset Boulevardu s mulatkama okolo, který ho ovívaly a přistrkovaly mu podnos s kokainem, jsou legendární), ale především skládali materiál na nejtemnější desku Led Zeppelin – Presence (1976). Nejsyrovější a nejpřímočařejší nahrávka, na který si Page vylejvá všechny svoje démony včetně heroinu a Plant zase v textech sarkasticky plive špínu na všechny kolem včetně sebe a svejch spoluhráčů a prorokuje zkázu, paradoxně nebyla zrovna dvakrát úspěšná. Přesto ale obsahuje několik významnejch hitovek, především Achilles Last Stand a Nobody‘s Fault But Mine.

Po Plantově zotavení se v roce 1977 Zeppelini vydali po dlouhý době na netrpělivě očekávaný americký turné. To ale bylo přerušený druhou ránou osudu. Plantův pětiletej syn Karac náhle zemřel na záhadnej žaludeční virus. Tour skončilo. Plant odletěl domů a říct, že budoucnost kapely byla nejistá, je slabý slovo. Plant se nechal slyšet, že nemůže pokračovat v tom všem dál, synova smrt ho naprosto zlomila. Přesto se ale Zeppelini

ještě po dlouhejch dvou letech znova vzchopili, aby v roce 1979 vystoupili na triumfálním comeback koncertě na festivalu v Knebworthu a vydali novou desku In Through The Out Door (1979), která je dodneška hodnocená jako nejslabší z jejich katalogu, pravděpodobně i kvůli bizarním vlivům nastupujícího žánru new wave a hradbě syntezátorů. I tak se ale jedná o silnou záležitost už od úvodní mrazivý In The Evening. Nikdo tenkrát netušil, že tohle album bude zároveň i jejich epitafem.

V září 1980 při kapelní zkoušce v rámci příprav na nový turné umřel na udušení zvratkama po požití 40 panáků vodky bubeník John Bonham. Bylo mu 32 let. Svět přišel o jednoho z nejlepších bubeníků, který kdy kráčeli po povrchu zemským, ale především Led Zeppelin přišli o svojí nezaměnitelnou část. Kapela vyhlásila rozpad. 12 let kariéry a 8 řadovejch alb se zdá z nynějšího pohledu jako vlastně hrozně malá plocha. I tak ale Zeppelini dokázali navždycky změnit rockovou historii, i hudbu, jak jí známe. Dalo by se spekulovat, jestli to mohlo dopadnout jinak, jestli mohli pokračovat bez Bonhama, jestli moh Bonzo přežít, kdyby trochu ubral s chlastem, jestli za všechno může Page a jeho černá magie. Ale bylo by to zbytečný. Odkaz nejmonstróznější rockový kapely všech dob žije pořád. A jestli občas není na škodu se před něčím pokorně sklonit, tak Led Zeppelin jsou přesně ten případ. Jak praví text písně Immigrant Song ze třetí desky, kde sami sebe nazývají „kladivem bohů“:

How soft your fields so green, can whisper tales of gore, Of how we calmed the tides of war. We are your overlords.

PREMIUM ROCK CAFE

designed by:

Nedílnou součástí každého roku je období, ve kterém kdykoli vyndáte sluchátka z uší, nesou se k vám tóny notoricky známých songů, které se opakujou ve všech jazycích, křesťanských zemích i popových coververzích. To čiré peklo v červeném fousatém obalu jsme se rozhodli vám zpříjemnit Mighty quizem, po jehož zodpovězení budete volní!

Rolničky nám každý rok davají: a) hluboký pocit prázdnoty b) kulový ventily aději, že letos už konečně zasněží c) n Přesmyčkou písmen ve slově Santa získáme slovo: a) Satan b) Standa c) nasrat Největším vánoční hitem je: a) rolničky, kdopak vám dal chlast b) d etox českého prezidenta c) slevy kuřat a jiného spotřebního zboží v Kauflandu Mikuláš chodívá v doprovodu: a) čerta a anděla b) piva a vodky c) houfu adolescentů vyzbrojených flusačkou, prakem a zápalkama Každoroční vánoční výzdoba začíná: a) v květnu b) úderem zvonu ve Vatikánu c) srát každýho nad 20 let

Správné i nesprávné odpovědi zašlete společně s dělobuchem, prskavkou a františkem na Pražský hrad. Šťastné a veselé, hlavně v noci!

Příběh Ježíška vznikl: a) neposkvrněným početím světelným paprskem b) zoofilní mezinárodní párty v útulném chlívku c) omylem Tři králové šli do Betléma: a) za zářící kometou b) pod vlivem opiátů z rukou Baltasara a Melichara c) dlouho Vánoční stromeček se odstrojuje: a) na Tři krále rozně blbě, hlavně ty světýlka b) h c) k olem července a zcela sám Nový rok se slaví: a) v rodinném kruhu a objetí nejbližších b) souloží na náměstí za doprovodu ohňostrojů c) do půlky ledna

na útesu u moře se spoustou dojemnejch pohledů... do kamery… mimo kameru… do kamery... Na holky to asi funguje.

Skindred Rat Race

MessenJah

MessenJah, zpěvák, který se pohybuje v oblastech reggae a dancehallu, se v poslední době dostává do širokého povědomí zejména díky debutovému albu Bojuj dál. Není se čemu divit: aktuální zvuk a uvolněná atmosféru riddimů obohacuje o přemýšlivé, závažné texty. V rámci prosincových koncertů k nové kompilaci Sklizeň můžete vidět i MessenJaha a o kvalitě materiálu se přesvědčit sami. A co si jedna z nejprominentnějších postav českého reggae myslí o mixu tracků z dílny Mighty Sounds?

Soja

Not Done Yet

Co se vokálů a hloubky textu týče, pro moje ucho rozhodně zajímavější než předchozí SOJA. Promakanej originální projev, kterej jen tak někdo nezvládne – super flow, změny barvy hlasu, backvokály... Video nízkorozpočtový, ale funkční – někdo by asi v klipu točeným statickou kamerou na 3m2 vypadal blbě, ale ne Skindred.

Iron Reagan Eyeball Gore

Tak tohodle jste mně mohli ušetřit. Nejsem fanoušek vypichování očí na sto způsobů, proto se mi zdá, že pecku ani video nemám nárok hodnotit. Svoje fanoušky si to určitě najde, což je vlastně i dobře – připadá-li vám tenhle klip fajn, je to podle mně něco jako pozvánka na psychiatrii. .

Yvonne Přenosilová Nemám SOJA moc najetý, ale každá věc, kterou jsem si pustil, byla líbivá a tahle není výjimkou. Tý libovosti za každou cenu je tam na můj vkus až dost a možná proto nejsou úplně moji favoriti. Video

Tak Prázdná

Uff... Píseň z roku 1968, kdy byl sotva na světě táta, se mi těžko hodnotí. Práce skladatele je fajnová – melodie se prostě zaryje pod kůži a to se čeká. S textem je to spíš tak, že bych si ho ani pamatovat

nemusel. Co se zpěvu týče, tak trochu neslaný. Z klipu mě pak nejvíc pobavilo, jak se ke konci začne v záběru suverénně chystat další kapela. Těžce profi.

The Cat Empire Brighter Than Gold

Fajne fusion ska, jazzu, elektra, nebo latina... Živá kapela – má to tah, ty dechy jsou bomba, struktura pecky vynikající, ale ten vokál je na mně krapet uhlazenej – klidně bych ho nechal víc vyřádit, abych mohl říct, že se mi to vážně líbí. To trochu ulítlý, ale dobře natočený i střižený video podtrhuje celkově skvěle poslouchatelnou věc – klip mě baví.

Blue King Brown All Nations

šel. Lehce pošahanej klip je vtipnej jako béčkovej film a možná by se mi Come Back Home líbilo víc bez něj.

Protoje

Resist Not Evil

Protoje je zcela moje krevní skupina – vynikající práce s jazykem a i když to není žádnej velkej zpěvák, tak ty melodie, co vymejšlí, mě berou. Zrovna tahle věc naprosto stojí na melodii hlasu a basy – je to hodně nadubovaný, což můžu. Meditativní – nese mě to high... Klip s lyrics si taky nechám líbit. 1!

Die Antwoord Fok Julle Naaiers Je málo reggae interpretek, takže je fajn poslouchat novou krev – tahle holčina je sympatická. Baví mě zapálení, hlas i flow a i klip k tomu tak nějak sedí. Sice to není úplná bomba, ale určitě mě zajímá, kam se posune za pár let, když už teď si to mám chuť pustit znova!

Suburban Legends Come Back Home

Oldschool pop-ska, který nikoho neurazí.

Zpěvák těžce profi a skladba plná hezkejch rifů i melodií, přesto pro mě tak nějak jemně tuctová. Jako bych to někde už sly-

Antwoord jsou fenomén a málokdo je nezná. Ale jak neznám nikoho, kdo by nevěděl, kdo jsou, tak neznám nikoho, kdo by je poslouchal. Tohle zase stojí na vizuálu, kterej není ledajakej. Pecku ani klip nepovažuju za nejpovedenější – spíš pro mě dokresluje atmosféru jejich šílený formace. Baví mě to, ale znova si to nedám – tak to mám s Die Antwoord.

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz út 2.12. st 3.12. čt 4.12.

pá 5.12. so 6.12.

ne 7.12.

út 9.12. čt 11.12. pá 12.12.

so 13.12.

út 16.12. čt 18.12. pá 19.12.

so 20.12. po 22.12.

čt 25.12. pá 20.12. so 27.12. út 30.12. st 31.12.

FreeZone: SOON DAY TO a FREAKY ART 20.30 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

STROY 21:00 (120,- / předprodej v Rock Café*) (Ne)hvězdná pařba Live winter edition: YELLOW FROCK, OTHER WAY, LAST TIME, EXOTS, VOXEL 18.00, (100,- + poplatky / předprodej v Rock Café / 120,- členové Spolku mediků českých / 150,- v místě) Tradiční rocková pařba 1. lékařské fakulty UK letos poprvé v zimní předvánoční verzi! Opět nebudou chybět studentské kapely, soutěž a ani speciální host večera! Akce je pro všechny studenty středních i vysokých škol! + DJ STIGGMA 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

DJ LUIS DE CAESAR 21.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

EL SUVERENO (křest alba Jednoducho), ATMO music, LUKÁŠ VINCOUR (Pipes&Pints) drums, MALÝ MAN 20.00 (190,- / předprodej jen přes SMS ticket / 240,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

Tělocvik s Hankou Dvorskou! Hanka Dvorská, filmová kaskadérka, zakladatelka Boot campu a instruktorka Holmes place cvičí 2 ukázky z programů: Les Mills - Body attack & Body Balance 19.00 (2 x 55 minut s 15min přestávkou, 200,- / vstupné jen v místě) FreeZone: D.I.O. EP 2014: HIGH FIVE, KUBA ALEXA, DIRTY AIRLINES a další 20.00 vstup zdarma!!! / free entrance!!!

Andělská Party 2014: BOUNCE! BOUNCE!, REST IN HASTE, KLUCI, SLEEPING BOY, CITY MUTANTS 20.00 (100,- / předprodej v Rock Café a na Fakultě sociálních věd / 200,- v místě) Dimebag Darrell Memorial vol.9: DAMN CITY (IT), CAROOZER (DE), BEAST WITHIN THE SOUND, VIBRATHÖRR, CRIPPLED FINGERS 19.00 (100,- / předprodej v Rock Café a plus poplatky přes GoOut.cz a Ticketstream.cz + DJ STIGGMA 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

GREEN MONSTER (14.narozeniny!!!) + hosté: GOLD´N´DRUNKARDS, THREE WILD GUNS, + special guest: BOBCATS 20.00 (150,- / předprodej v Rock Café a plus poplatky přes GoOut.cz a Ticketstream. cz) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

FreeZone: MARIMBA LIVE DRUMS + afterparty J.V.F. SoundSystem by MLD 21.00 vstup zdarma!!! / free entrance!!!

DJ ELVIS 21.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

Kompletní Ty Nikdy Label Tour 2014: REST, PAULIE GARAND, IDEA, BOY WONDER, MC GEY, DJ FATTE, KENNY ROUGH, DJ AKA 21.00 (230,- / předprodej v Rock Café*) + DJ BIGLES 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

Rock Café Contest – 3. malé finále více na www.rockcafe.cz (50,- / vstupné jen v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

Vánoční koncert: TOTAL VOKÁL 19.30 vocal party! I ze základních potravin se dá vytvořit lahodná pochoutka, dodáme-li její přípravě patřičné množství frisson. Je-li touto tajnou ingrediencí šest různě kořeněných hlasů a ta správná dávka humoru, vznikne opravdová delikatesa. Dobrou chuť! (150,- / předprodej v Rock Café*) DJ ELVIS 21.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

DJ MAARA 21.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

THE SLOTS & hosté: LETY MIMO, MONO LOVE, OLIVER McGILLICK, KUBA ALEXA, NICELAND 19.30 (100,- / předprodej v Rock Café*) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

FreeZone: ROZHUDA a ROSIE 20.30 - vstup zdarma!!! / free entrance!!!

Silvestr v Rock Café: THE CHANCERS, CARLOS & HIS COYOTES, FLAMING COCKS, THE AGONY + DJs 19.00 (199,- + poplatky / předprodej v Rock Café, GoOut.cz a Ticketstream.cz / 250,- v místě) * plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz

klub buben

Myslíkova 8, Praha 2 I www.klubbuben.cz

st 3.12. čt 4.12.

KONCERT - Chicago Steve - accoustic rock'n'roll session, 20:00

Allnighters cinema : Northern soul + taneční workshop - DJs Cat & Path, 20:00 so 6.12. KONCERT- VESPA /SKA & SWING - PL/ + DJs Mister Klein & RHP /skinhead reggae, ska, punk; 20:00 čt 11.12. KONCERT - Men of North Country /nothern soul - Israel + DJ Buqi, 20:00 pá 12.12. KONCERT - The Swissunderground punkrock allstar sensation - NASY RUMORS /Power pop driven 77 punkŠVÝCARSKO/ + MÖPED /Power-punkrock - NĚMECKO/ + DJ PLASŤÁK; 20:00 so 13.12. AFTERPARTY po EVIL CONDUCT - TIGHEN UP! SELECTORS - REGGAE * SKA * ROCKSTEADY * NORTHERN SOUL; 23:59 st 17.12. KONCERT - Tim Steinfort /accoustic session/; 20:00 čt 18.12. KONCERT - The sound of biblical violence /noise/ + Pohlavní nádraží /psychadelic/; 20:00 pá 19.12. OD REGGAE PO DANCEHALL - PULL UP UNITY /Jr. Smile, Yanman & Trenchino/ + ROCCAFLEX /J.B., Herbyboy & Scarface/; 21:00 so 20.12. KONCERT - Benefit pro komunitní centrum ATENEO - P.N.S. /hardcore-punk - Praha/, Vocatio Interna /power-violence - Čadca/, Genom Bastard /crust-metal - Šurany/Praha/, Afarastafa /rap-reggae Jihlava/, Dozer /rap-freestyle/, Zlotři /hiphop-rap/ + DJs Back &; 19:00 čt 25.12. Rap'n'funk night - DJs Lil Rowa & Noir; 21:00 pá 26.12. DJs Fat & Dread Stereo /ska, reggae, punkrock, hip-hop, partyshit/; 20:00 so 27.12. KONCERT - Hard Breaking Party - kick off party roller derby teamu Hard Breaking Dolls - Unholy Preachers /rock'n'roll punk/ + Just for Being /punkrock/ + DJs Spooky Woody vs. Plasťák; 20:00 ne 28.12. Povánoční BURZA VINYLŮ A BLEŠÁK /nakup si cos nedostal, prodej co nechceš/ + DJ Péťa; 20:00 st 31.12. Silvestr v Bubnu - BUBEN ALL STARS DJ TEAM /Hadgi, Pio, Tchichi, Rude Audio and many more/- takovej normální všední den, aneb vstupný neplať! 22:00

CLUB božák

Sochorova 1516, Teplice | www.bozak.cz čt 4.12.

PLATFORMA B: Noc teplických cestovatelů

pá 5.12.

TAKE A BREAK: ELEKTRO GUZZI /AT/, 3OZAK 3OYS /CZ/

so 6.12.

SHAME 69 /UK/, ZERO ZERO /CZ/

pá 12.12.

BASSTARDS: DJs NEOANGIN, JR. SCHWING, SPAZMA

so 13.12.

PLATFORMA B: 2. narozeniny teplických kulturních tahounů

pá 19.12.

XMAS GYMPLAY: SINGLE ZERO /CZ/ + support, BASSTARDS DJs, BROJLEROOM Stage by

so 20.12.

3OZAK 3OYS XAVIER BAUMAXA /CZ/ + support

st 24.12.

WAJNACHSPRAS/BASSTARDS edition: NEOANGIN, SPAZMA, JR. SCHWING, BROJLEROOM Stage by

čt 25.12.

HEAVY WEIGHT TOUR: VLADIMIR518, ORION, HUGO TOXXX, REFEW, MIKE TRAFIK, NOBODY,

pá 26.12.

NEUROminds: DRAMA JACQUA Live feat. BABE LN feat. MC ANAWA, SPAZMA, NEOANGIN

so 27.12.

THE SIMPSONS MARATHON: 12-ti hodinová šichta se Simpsonovic v nonstop režimu 3OŽÍ SILVETREST: všichni-všude-všechno aka šampáňo na dvou stejdžích

3OZAK 3OYS DEFAULT PLAYERS

st 31.12.

KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz st 3.12

Hard Core / Punk RAKTA (bra), UNKILLED WORKER MACHINE (cz), BRÜNNER TODESMARSCH (cz)

pá 5.12

90´s Retro Hits DJ JOSEF SEDLOŇ (cz)

čt 11.12

Hard Core / Black Metal AT FOLSOM PRISON (cz), SMUTEČNÍ SLAVNOST (cz)

pá 12.12

Silver Rocket Benefit pro 007! ESOASISI (cz), ZUTRO (cz), NOARTIST (cz) + DJ

so 13.12

Trash / Noise / Grind WOUNDEAD KNEE (cz), BOB (cz), V DOBĚ MORU (cz), OI OI PIRATOI (cz)

ne 14.12

Doom / Sludge / HC INTER ARMA (usa), MANTAR (de)

út 16.12

Rock / Punk THE TAMPONS (cz)

st 17.12

Indie / Rock / Folk HOUPACÍ KONĚ (cz), STRANGERS IN THE CITY (cz)

pá 19.12

Hard Core ROZPOR (sk), TELEFON (cz)

so 20.12

Ska / Northern Soul VÁNOČNÍ SKAPARÁDA !! DJs Rude Boy Rhythm: Buqi, Path, Roman & Kuře

po 22.12

Electronic / Beats U-PRAG (cz) + DJ

út 23.12

Punk V.T. MARVIN (cz)

po 29.12

Psychobilly / Horror R´n´R REZUREX (usa), RIOT FROM MARS (de) + DJ Monster

st 31.12

Hard Core Silvestr !! BETTER WAY (cz), MUERTI (cz), KONFRONT (cz) + DJs Prag City Rockers & DJ Efka !!

OBSCURE PROMOTION www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz út 2.12.

Aborted, Origin, Exhumed, Miasmal

Praha, Podnik

st 3.12.

Aborted, Origin, Exhumed, Miasmal

Bratislava, U Očka

čt 4.12.

Parkway Drive, Heaven Shall Burn, Carnifex, Northlane

Praha, Roxy

čt 11.12.

Eluveitie, Arkona, Skalmöld

Bratislava, Majestic

ne 18.1.

Obituary, M-Pire Of Evil, Dustbolt, Rotting Repugnancy

Praha, Futurum

st 18.2.

The Architects, Every Time I Die, Bless The Fall, Counterparts

Praha, Futurum

ne 22.2.

Betraying The Martyrs, Texas In July, Structures, Make Them Suffer,

Praha, Podnik

pá 13.3.

Devin Townsend Project, Periphery, Shining

Bratislava, Majestic

so 14.3.

Devin Townsend Project, Periphery, Shining

Praha, Roxy

st 18.3.

Karnivool, Monuments

Praha, Akropolis

ne 29.3.

Fear Factory

Praha, Rock Café

st 1.4.

Sleepmakeswaves, Skyharbor, Tides From Nebula

Praha, 007 Strahov

DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz st 3.12.

pá 5.12. so 6.12. po 8.12. st 10.12. čt 11.12.

pá 12.12. so 13.12. út 16.12. čt 18.12.

pá 19.12. so 20.12. út 23.12. čt 25.12. pá 26.12. so 27.12. ne 28.12. po 29.12. út 30.12.

TERRANA (USA) Fandové poctivého, klasického rocku, těšte se! Mike Terrana – charismatický bubeník, který

udával rytmus na deskách a při show skupin Axel Rudi Pell, Rage, Masterplan a hvězd jako Tarja Turunen, Yngwie Malmsteen, Tony MacAlpine nebo Roland Grapow – má svou vlastní kapelu. Power rockové trio, které tento rodák z NY dal vloni do kupy v Itálii (ve své nové domovině), tvoří muziku, jež čerpá hlavně ze 70. let – Mike pro skládání hudby bral inspiraci u svých oblíbených kapel jako Bad Company, Whitesnake nebo AC/DC. Speciální host: THE AGONY - hard rock - metal/Praha, 20:00/350 Kč SAILOR JERRY R´n´R TOUR, DIRTY BLONDES - dirty rock´n´roll/Praha s novým albem „We Live Only Once“!

QUEENS OF EVERYTHING -punk - rock´n´roll/Praha s novým albem „God Save The Queen“! 21:00 THE DELIVERY - hard rock - power metal/Plzeň + hosté" 20:00 TRAVELLING - VELKÁ ČÍNSKÁ ZEĎ Co všechno může člověk vidět a zažít za měsíc na cestě Čínou od západu na východ vyprávějí s lehce humorným nadhledem dva plzeňští cestovatelé. 19:30/40 Kč WERE MUTE - experimental - noise - ambient/Praha - nový projekt Václava Havelky (Please The Trees, selFbrush) & Carla Warwicka (ex – Squall, Pronefoa), MARTIN TVRDÝ - Bonus vs elektronika, 21:00/90 Kč STO ZVÍŘAT - TLUSTÝ TURNÉ 2014 Na podzim a zimu tohoto roku přichystala kapela turné k aktuálnímu albu „Tlustej chlapeček se včelou v kalhotách“, které vyšlo loni v prosinci. Album je určeno jak dospělým, tak dětem, žánrově se kapela rozkročila od pro sebe typického ska, reggae či rocksteady až k ethnu, latině nebo rockabilly.

Texty Tomáše Belka jsou jako vždy plné vtipu a sarkasmu, nevyhýbají se však i vážnějšímu tónu. Na koncertech zazní ty „dospělejší“ songy, doplněné sestavou již klasických zvířecích hitů, jako je „Nikdy nic nebylo“, „Dáma s čápem“, „Nejkratší cesta“ nebo „Ty vole, na základní škole“. Zvířata navíc odjedou celé turné opět se speciální výpravnou scénou plnou medvědů, sáněk, bruslí, sněhu a dalších obskurních rekvizit! 21:00/180 Kč/220 Kč KIDS & HEROES PUNKROCK X-MAS 2014 Tradiční punk rock party hudebního serveru Kids & Heroes poprvé v Plzni! THE FIALKY, STARÉ PUŠKY, MUERTI, NEŽFALEŠ. 20:00/150 Kč/180 Kč BACKSTAGE PARTY IN HEAVEN vol. III EINE KLEINE BANG BANG - metal - umpa lumpa core/Plzeň poslední koncert kapely! ENEMIST - metalcore - death/Litoměřice, SOMETHING LIKE - hardcore - metalcore/ Tachov. 21:00/70 Kč GUERILLA TOSS (USA) - no wave - noise core/Boston, HLINOMAZ - noise punk band/Praha v čele s Banánem (Hanba, ex-Lahar). 21:00/100 Kč/120 Kč TRAVELLING / Honza Tráva - K2 Speciální vánoční edice s hudebním překvapením! Jedinečná příležitost si poslechnout o vysokohorském dobrodružství, které zažili členové expedice K2. 27. července stanul Honza „Tráva“ Trávníček stanul jako 5. Čech a 200. na světě bez použití umělého kyslíku na vrcholu obávané, druhé nejvyšší hory světa - K2 (8 611 m). Povedlo se mu to s Radkem Jarošem, který tímto výstupem dokončil Korunu Himaláje.

Honza si zdoláním K2 odškrtnul svou už čtvrtou osmitisícovku. Nenechte si ujít tuto jedinečnou přednášku a přijďte si poslechnout vyprávění o cestě na vrchol nejtěžší hory světa. Jak probíhala expedice? Jaké museli kluci řešit problémy? Jaké brali ohledy na jedinou ženu reportérku Lucii Výbornou? Jak se vyrovnali s filmovým štábem? Jak se připravit fyzicky na takovou expedici? A jak psychicky? 20:00/80 Kč/100 Kč SUVERENO (SK) feat. VINCA (Pipes & Pints) - conscious hip hop/Bratislava. Jedna z nejvýraznějších postav současné slovenské hip hopové scény na československém turné k novému albu „Jednoducho“; MALYMAN - hip hop/Praha, B.O.D. - alternative - rap/Plzeň; 20:00/100 Kč/130 Kč - post black metal - hardcore/Plzeň, NOD NOD - downtempo - noise/Tábor, VELO - alternative - noise/ Cheb MLADÁ MUZIKA, 18:00 V3SKA - ska - punk - reggae/Stod, TRAUTENBERK - těžkotonážní tanzmetal/Klatovy. Tradiční vánoční veselice s Vejtřaskou - letos s Veleváženým hostem Trautenberkem! 21:00 ZNC - punk rock klasika/Plzeň; 21:00 DM PARTY Legendární Depeche Mode party opět Pod lampou - 20 let od svého prvního ročníku! HELIOS - pop/ Plzeň - letos 20 let na hudební scéně! 20:00 HIGH GAIN - progressive - rock/Plzeň + host; 20:30 THE OSELS - rock´n´roll - indie/Plzeň, NANO - indie - pop/Praha, NO GOOD OK - electronica - punk/Plzeň; 21:00 /80 Kč SILVESTR PRO NEDOČKAVÉ vol.10 MORDORS GANG - rockabilly - cowpunk/Plzeň, FRANKIE TRIER & THE SCREWBALLS - legendary czech rockabilly/Praha, SLAPDASH ROCKABILLY - rockabilly - rock´n´roll/ Praha; 20:00/120 Kč/150 Kč

CROSS CLUB

Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

po 1.12. út 2.12. st 3.12. čt 4.12.

LOS TEKKENOS (NSK a hosté) IT‘S NOT BROKEN IT‘S VINTAGE (Go!Zilla (IT), Gerda Blank a host) HEART GUITAR (Rattle Bucket, The Fall Of Ghostfacea hosté) RNR PARADE (Permon Balet Superstar, UNNA, Otra Vez, DNB Afterparty Vit3k b-day) GLOBAL AMIGOS (Chancha Via Circuito (ARG), Chong X a host) TOPPER HARLEY NIGHT (BloodSuckin´ Zombies from Oútr Space (A), Rocket Dogz, The Rockefellas,

Tchichiman a host)

SCARFACE B-DAY (Roccaflex crew, Peeni Walli, FMP, Poeta, Koogee, Major P, Sean Brož, Babylon Rocker

a hosté) pá 5.12.

VISION (DJ Break, Parallel Activity, Panorama, Hanzall, Blofeld, Kan-Jacca a host) HOUSE STAGE (Dan Cooley, Face feat. MC Manda, Zwooky, Halama, Neighbour, Chuck) so 6.12. BASS CASEMATE (J:Kenzo (UK), Thelem (UK), VisionZ, Franill & Chik, Stifler Selecta & Dirty Little Toaster) DNB STAGE (Danny Wheeler (UK) & MC Tali (NZ) & Emma G (NZ), HDS, 2K, Ark, Mersi) ne 7.12. CROSS N ART po 8.12. LOS TEKKENOS (FDM a hosté) út 9.12. MIGHTY CROSS SOUNDS (The Stikeballs (IT) a host) st 10.12. SKANK! (Le Pneumatiq, Audiocuts, ReverseArt, Turnner a hosté) PSYTRANCE (Ejczka a hosté) čt 11.12. FUNKY NIGHT (Megaphone, The High Corporation a hosté) LIQUID FLIGHTS (Liquid dnb Crew) pá 12.12. BREAK ART XTRA (Joe Ford (UK), Krakota (UK), Thiew, Schooler, Meikos, Mr.Happy, Buckx, Spooniz, The Concept, Phonetick)

so 13.12. ne 14.12. po 15.12. út 16.12. st 17.12. čt 18.12. pá 19.12.

MUTATIONS STAGE (Umba live (PL), Dmit,ry, Neo Violence, Ol-Wiz) MOOOVE IT! (Sanny Deepdrink, Perl‘Air (CH), Chris Quadrant (UK), M&gors djs) ELECTROSWING (James Wing a hosté, DJ Mibor (SPA), USB - Universal Swing Brothers) MALOTRH (prodej knih a doprovodný program) DĚTSKÉ DIVADLO (Teatr Novogotfronta) LOS TEKKENOS (Hds a hosté) DARK SIDE OF POWER (Beautiful Cafillery, Extreme, Balamuta, after party Dj Stigma a RedMeat) IT‘S NOT BROKEN IT‘S VINTAGE (The Blank Tapes (USA), The Roaring 420s a host) PSYTRANCE (Zeropoint a hosté) CROSSKA (The Spankers, Circus Problem a hosté) DOUBLE TROUBLE (Incident (HU), Akira, Rudeboy, Tao Maffa, Johny Player, Hellsmith, Volume Plus, Skáčko, Ozy, Lu.d.key, Feela)

LIQUID STAGE (Roy Green & Protone (AT), Lixx (SK), Changing Faces (SK), Akira, Rudeboy, Madface, Blofeld,

Theya, Fallen Gemini, Dubler, Tundra) so 20.12. SKLIZEŇ 2014 (Deadly Hunta (UK), Mr Cocoman, Messenjah, Mr Roll, Dr Kary……)

CHIK BDAY (KamCZa b2b Franill, Chik b2b Nrmn, Vidras b2b Drumax, Theya b2b Insane) ne 21.12. HIP HOP LIVE JAM (Oliver Lowe a hosté) po 22.12. METAL EVENT 19:00 – 23:00 (All Messed Up, Saved by The Fortune, Enemist) LOS TEKKENOS (FDM a hosté) út 23.12. PSY BESÍDKA (Jonah Moses, Casper, Reborn, Gondar , Zooropix, Cejn) PROGRESSIVE STAGE (Starf, Ondrej Psyla a hosté)

st 24.12. JEŽÍTEKK (Majkl & Mejra NSK, MikkiM, Sagsag23 (FR), Suburbass (FR/CZ), Keygen Kaotic (FR/CZ), Dr Looney vs Tanukichi (FR/JAP), DJ Ychy & Mephisto) ELECTRO HOUSE (Revize, Skritek, Dr Smeghead, Soundquistador aka Electro Dee) čt 25.12. DNB FIRE (Mersi, Furious Freaks a hosté) pá 26.12. DRUMSTATION (Ivy Lab (UK), Hybris, Rudeboy, Theya, Sta, Mindgroove & Jenouch) 2ND STAGE (Rudeboy, Sta, Prokta, Theya) so 27.12. FUNK´D UP - XMAS EDITION (Hugo Massien (UK) X Blazey Bodynod (UK), Denoir, Daniel Noir, Dryman, Mad4bass, C. Monts) DRUMPHUNK (Fanu (FI), Mad4ce, Lionsdan, Sbstd, Honey T) ne 28.12. HULIDI (Hudba, divadlo literatura) po 29.12. LOS TEKKENOS – MOVE YOUR BODY (Prosex, T-Komplex a host) DNB STAGE (Prosex Dnb Force, Peky, Mikita) út 30.12. MORE THAN HIP HOP (Henry D a hosté) st 31.12 IMPERIALISTIC SILVESt NIGHT (Liquid dnb Crew, Akira, Hybris & Rido, Pixie, Philip TBC, Kanjacca & Snookey & Babe LN, Drumbassterds, Mersi & N.e.d.)

ELECTRO HOUSE GARAGE TECHNO (Theya, Sta, Denoir & Dryman, Akira, Mini da Minx, Skritek & Doc Smeghead) BASS CAFE (Chik & Franill & Stifler Selecta & Dirty Little Toaster)

VELBLOUD music bar U Tří lvů 4/294, České Budějovice | www.velbloud.info st pá so st čt pá so út st čt pá so po

3.12.

5.12.

6.12.

10.12.

11.12.

12.12.

13.12.

16.12.

17.12.

18.12.

19.12.

20.12.

22.12.

út čt pá so po út st

23.12.

25.12.

26.12.

27.12.

29.12.

30.12.

31.12.

BLACKOUT – drum´n´bass Djs NICOFFEINE (DE), C, ZKOUŠKA SIRÉN – NAAB večírek ISACAARUM, POPPY SEED GRINDER, SQUIRTOPHOBIC (AT) – Jimmy a Monthy se loučí SKLIZEŇ 2014 – reggae/ragga/dancehall - Dr. Kary, Messenjah, Cocoman, Colectiv – LIVE! NASTY RUMOURS (CH), UNHOLY PREACHERS – Vikked Zed mejdan SATISFUCKTION unplugged – rockové hvězdy, tentokrát bez napětí COLP, ELEAMENT, CENSORSHIT – metalcore/metal/hardcore koncert XVW Party – A dobří už vědí..

PINKOUT – gay´n´lesbian & friends party THE SECRETS, QUIET, MARATHON, LEKSES – rock koncert MATER MONSTIFERA, DESIRE FOR SORROW, PANYCHIDA, DYSANGELIUM – black&death metal koncert SMUTNÝ KAREL aneb Psychedelické vánoce jsou tu!

GOA MYKOLASH vol. 7 - Wirrareka & Galactic Sun (Timeflux / SK), Hermetic (Luk-Si Records/ CZ), Kamasutra djs METAL MODE – Marotha&Anthony Salvator&Ash - Depeche Mode v rockovém hávu HELL FISH, PPB – punkový covery, prostě punkový vánoce FINAL PARTY – poslední pátek v roce je tu a s ním Mírova tradiční Final Party PŘEKVAPENÍ – sleduj program www.velbloud.info ZNC – tradiční vánoční koncert plzeňské legendy; host: TRAGEDIS MILOŠ DODO DOLEŽAL, SKIFF, UNHOLY ONES – crossover/hardcore/ koncert SILVESTROVSKÝ BLACKOUT! – drum´n´bass Djs

Sestavila věštkyně Zerinda

Vodnář

Blíženci

Váhy

V prosinci by se měla vaše osobní vůle a nezávislost znásobit, předpovídají hvězdy, koule a virgule. Vodnář by měl mít už teď jasno, čeho chce v životě dosáhnout. No konečně, na to, že je konec roku...

I blíženci se rozhodli, že za vůně františka a jehličí budou dohánět resty za uplynulý rok. Úřady, smlouvy, závazky, Pluto v Kozorohu, úplněk, novoluní… nemáte to jednoduché. K vaší standardní dvojpovaze je tohle jak rána tětivou.

Lidé narození ve Vahách budou pod vlivem planety Venuše, která se pohybuje Střelcem do Kozorohu a tím otevírá téma v souvislosti s rozšiřováním vědomostí, vzděláváním, kurzy, školením.

Buď se zblázníte vy, nebo všichni okolo vás, hodně štěstí všem.

Rak

Štír

Raci se rozhodli udělat roční audit a tak se budou probírat a prodírat historií celého roku.

Rekapitulace, co všechno jste pohnojili, bude tak obsáhlá, že vám zobáček rovnováhy přivane aspoň slušný prachy. Jako kompenzace těch průserů je to vlastně ideální vánoční dárek.

Přísný Saturn opustil Štíra a přesunul se do Střelce. Štíři si mohou oddechnout. Saturn jim dokonale vyčistil život a nastolil v něm pořádek. Satan nás všechny ochraňuj, budete ještě duchaplnější než obvykle.

(21. 1.–19. 2.)

Ryby

(20. 2.–20. 3.)

V prosinci budou Ryby řešit téma lidí kolem sebe. Spolupracovníci, kamarádi, partneři, rodinní příslušníci. Vlastně jediné, do čeho nefušujete, je politika. Díky vaší nátuře byste to mohli zkusit, schválně, jak dlouho přežijete.

Beran

(21. 3.–20. 4.)

Zatímco ze všech koutů znějí rolničky, vy se snažíte o kariéru. To brzo. Díky přesunu Marsu do Vodnáře se raději zaměřte na cestování a jeďte s těma ambicema obtěžovat někoho jinýho.

Býk

(21. 4.–21. 5.)

Lidé narození v Býku budou pod vlivem planety Venuše, která se pohybuje Střelcem do Kozorohu. Kvůli komplikovanosti této informace dáváme ruce stranou od vaší budoucnosti a předpokládáme, že bude všechno při starém, protože jste zarputilí lenoši, toho času navíc přejedení vánočním cukrovím.

(22. 5.–21. 6.)

(22. 6.–23. 7.)

Lev

(23. 7.–24. 8.)

Ani konec roku nebude klidný.

Planetární shluk kolem Lvů způsobí takový chaos, že i sebejistý král zvířat zkrotne jako koťátko a pod vlivem karmického Pluta bude obtěžovat své přátelé kdejakou kravinou.

Panna

(24. 8.–23. 9.)

Vztahy a práce, kurvy a chlebíčky. Tak by se dal shrnout prosincový šlágr Nevinných. Pro nezadané máme dobré zprávy: nebude to trvat dlouho a nejspíš už nebudete nevinní. Ke konci roku bacha na peří a hlavně žádnej alkohol, máte sklony!

(24. 9.–23. 10.)

(24. 10.–22. 11.)

Střelec

(23. 11.–21. 12.)

Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. To po shlédnutí astrálního diagramu vřele doporučujeme poslednímu znamení roku. Neb vše, co odložíte, odložíte navěky. Asi vám to je jedno, ale někoho by to mohlo upřímně nasrat.

Kozoroh

(22. 12.–20. 1.)

V práci řešíte vztahy, ve vztazích práci, koho to baví.

Jediné štěstí, že je konec roku a silvestrovské oslavy vám snad srovnají karmu a přestanete tak odzbrojovat své okolí nemístními poznámkami o análním sexu a Ježíškovi. Čeká vás osudové rozhodnutí.