Milk & Honey #4 by Milk & Honey

SÍŇ KARMÁŠEK

CON TENT EDI TOR IAL

HANDMADE SURFBOARD IN CB? ZAJISTÉ!

SCRAPS OF SUMMER

6 18

JEĎTE SE KOUPAT!

FESTIVALY

16 23

odle posledních dní se opravdu nezdá, že by léto konečně dorazilo do našich středoevropských končin, nicméně předpověď počasí tvrdí, že následujících 14 dní bychom si měli užívat toho opravdového letního počasí! Proto přichází ten správný čas vám nabídnout další číslo Milk&Honey, které je zaměřené především na to, co by vás mělo zajímat v letních měsících. A abychom vám v létě dali trochu více prostoru se věnovat radovánkám jiným, na dva měsíce se odmlčíme, budeme vymýšlet další super chytrá témata, kterými vás potěšit a doufat, že na nás během té doby nezapomenete. Tudíž si užijte Milk&Honey, které do letních měsíců trochu přibralo a využijte nějakého z tipů, které jsme pro vás s láskou připravili!

MILK&HONEY EDITOR: GABRIELA BOŠKOVÁ | WRITERS: NATALIE CZABAN, JAN FLAŠKA, OLGA KRUPAUEROVÁ, PETRA LEXOVÁ, ADÉLA MICHALCOVÁ, CYRIL NOVÁČEK, SOŇA NOVÁKOVÁ, RICARDO PICANTE, MIREK VODÁK, ZDENĚK BRDEK PHOTO: NIKA BRUNOVÁ | DESIGN&PRODUCTION: PAVEL JALOŠEVSKÝ | MASCOT: OLIVER MANN CHCETE-LI NÁM PŘISPĚT ČLÁNKEM, CHCETE-LI S NÁMI POLEMIZOVAT, CHCETE-LI NÁS PODPOŘIT INZERCÍ, KONTAKTUJTE NÁS NA REDAKČNÍ MAIL MNH.MAGAZINE@GMAIL.COM.

PRVOTNÍ HŘÍCH DNES T

Zdeněk Brdek

ylo před časem na tom prvním letošním trhu U Vrby pěkně těsno. Hezké počasí ještě umocnilo touhu Budějčáků po promenádě spojené s ospravedlnitelným konzumem, takže se na trhu v jednu chvíli doslova nedalo hnout. Co nás to všechny táhne na podobné akce? Síla trendu? Možnost potkat se s přáteli? Vůně čerstvých koláčů nebo kvalitní zelenina? Či snad skrytá touha po vykoupení? Pro nemalou část z návštěvníků představují farmářské trhy jeden ze způsobů, jak podpořit lokální producenty potravin. Nekupujeme místní, v porovnání se supermarketem dražší brambory ani tak kvůli nějakému regionálnímu patriotismu, jako proto, že je to ekologičtější. Zeleninová bedýnka z Vidova očividně nemusí podstupovat tak složitou dopravu: auto, které ji dopravilo do Budějovic, vypustilo za svou cestu minimální množství výfukových plynů. Ano, někteří z nás se opravdu snaží v rámci možností myslet na ochranu životního prostředí, toho jediného, v němž

jsme jako organismy schopni existovat. Vedle nákupu lokálních potravin tak aspoň důsledně třídíme odpad, po výrobě vermikompostéru s žížalami dokonce i ten biologický. Celkově usilujeme o redukci odpadu, místo papírových dětských plen používáme klasické látkové, plastové sáčky na rohlíky si do obchodu nosíme zásadně vlastní. Chceme šetřit elektřinu i jiné energie, pořizujeme úsporné žárovky a pasivní domy, zateplujeme fasády. Nemáme auto, po městě jezdíme na kole a na větší vzdálenosti hromadnou dopravou. Snažíme se všemožně snížit ekologickou stopu naší rodiny – i když už jsme několikrát letěli letadlem, což nám ji astronomicky zvyšuje – protože si jednoduše myslíme, že narůstající množství lidí naše planeta za jejich současného životního stylu dlouho neutáhne. Jistě, pro nás je to patrně ještě v cajku, nejspíš i pro naše děti. To ale může uklidnit jen ty nejcyničtější egoisty. Třebaže v porovnání s průměrem České republiky tedy žijeme poměrně ekologicky úsporným způsobem, nedostavuje se jaksi pocit zadostiučinění. Snižujeme objem rodinného odpadu, ale úplně se mu vyhnout nedokážeme nikdy. Neplýtváme elektřinu, jenže bez moderní výpočetní a komunikační

techniky fungovat neumíme. Pomohlo by, kdybychom žili na vesnici a byli více soběstační? Snad – ale kdybychom se všichni přestěhovali na venkov, co by z něho pak zbylo? Úzkostný to paradox současného systému: Byť bychom se sebevíc snažili, nemůžeme být nikdy absolutně spokojeni s tím, jak se k našemu životnímu prostředí chováme. Tušíme podvědomě, že prostá přítomnost moderní lidské bytosti na Zemi znamená pro planetu zátěž, a při každém nákupu plátkového sýru v plastovém obalu pociťujeme proto nezřetelné provinění. Jde vlastně o jakousi sekularizovanou transformaci prvotního hříchu, který hraje důležitou roli v křesťanském světonázoru. Podle něj je Adamova vina, jeho zpronevěření se božímu záměru, dědičně předávána všem novorozencům (kteří z toho důvodu podstupují křest). Nejedná se tak o hřích jakožto osobní čin, míněna je spíše situace vzdálenosti od Boha, která předem poznamenává každého člověka, jenž vždy zůstává něco dlužen Bohu a bližnímu: totiž lásku. My, moderní konzumenti zbavení náboženské víry, zůstáváme dlužni lásku zemi, po níž chodíme, a bližním, kteří po ní budou chodit po nás.

SKUTEČNÉ NEBEZPEČÍ JE V NÁS T

Adéla Michalcová

edím v čekárně na traumatologii v městském špitále ve Vídni. Velká místnost je plná různých lidí, plná barev, plná různých jazyků. I češtinu slyším. Ale všechno se odehrává v poklidu. Jsem tu už pátým rokem. Myslím Vídeň, ne čekárnu. Vzpomínám, že když jsem tehdy přišla, byla jsem z té multikulturnosti nejistá. V noci na emergency jsem se zfetovaného černocha bála vic než bělocha. To všechno už je pryč, feťáků a ožralů se bojím všech stejně. Ale zato mi úsměv vykouzlí vzpomínka na arabského udržbáře z univerzity, kterého jsem dlouho potkávala ve sklepním koridoru AKH. Měl dlouhý plnovous a turban, že se nevešel do výtahu. Zdravil takovým zvlaštním, hrdým pokývnutím hlavou.

Dokonce mi ani nevadí šátky na hlavě sester z ARO. Ony si je speciálně kupují na internetu, pravidelně perou. Existují sady pro sestry, kuchařky, učitelky v mateřské školce - ty mají veselé obrázky. Té naší jsem se ptala, jestli se dají koupit červené s reflexními proužky, protože mi u vrtulníku strašne létají vlasy, vypadám pak jak čarodějnice. Jí totiž ten šátek moc sluší. Smála se, řekla, že mi takový přes zimu vyrobí. Myslím, že by se u nás lidi moc nesmáli, kdybych je chtěla v šátku ošetřovat. Jsou to všechno lidi jako my (říká Češka v Rakousku), většina z nich neměla tolik štěsti, nenarodila se v bohaté a klidné Evropě. Mají jiné zvyklosti, mentalitu, ano, je to často složitějši, ale funguje to a je to oboustranně obohacující. Diskuze o tom,

jestli je z lidského hlediska nutné uprchlíky přijmout, je irelevantní. Oni už tu jsou, ti kteří měli štěsti a prežili cestu do Evropy, ale smůlu, že je chytli a zavřeli do táborů. Živoří. A v zoufalství dělaji zoufalé činy. „Zlých“ je mezi nimi stejně tolik jako mezi námi - než umřít hlady, šla bych také krást. Než nekonečné diskuze o té nebezpečné zvěři měli bychom vytvořit plán, jak je integrovat, jak jim možná jen přechodně pomoct. Když jsem byla jako student na stáži v Německu, nechěli s námi na začátku místni studenti do skupiny, tak jsme zůstaly dvě Češky a Turkyně. Jako pacienta nám přidělili asi 70letého pána. Poté, co jsme se mu představily, vyhodil nás. Od nějakých špinavých Češek a Turkyně se ošetřovat nenechá.

ISLAMOBIJEC SE SÍŤKOU NA MOTÝLY T

e Pen z Jihočeské univerzity si dal za cíl vymýtit islám z povrchu země. Nenávistné útoky podle Jihočeské univerzity nesouvisejí s výkonem jeho povolání.

4–5

léto 2015

Kdo není se mnou, je proti mně. Entomolog Martin Konvička je expert na motýly z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity. Když zrovna neběhá se síťkou po Šumavě a nehoní babočky, leží mu na srdci osud nás všech, co žijeme v České republice. Tedy hlavně těch, kteří s ním bezvýhradně souhlasí. Ty chce ochránit před islámem, intelektuály, imigranty, sluníčkáři, a všemi lidmi se špetkou slušnosti a zdravého rozumu.

Milí mohamedání, zřekněte se islámu! Martin Konvička založil nedávno hnutí Blok proti islámu, jehož cílem je mít divize islamobijců v každé české a moravské vísce a městečku. Nejdříve ale nabídl domácím Muslimům ve svém projevu smírnou ruku: „Milí mohamedáni, i vám bude lépe, pokud se zřeknete islámu. Osvobodíte se z otroctví, narovnáte páteř, zbytek světa vás přestane nenávidět ….A pokud vás někdo bude ohrožovat, ochráníme vás.”

Olga Krupauerová

Machometání budou zuřit, až uvidí, jak si pohodaříme! Konvička má v záloze i propracovaný akční a ideologický boj. Akty občanské neposlušnosti, mimo jiné symbolické blokády hranic proti islámských diverzantům. Na to ale potřebuje Konvička hodně souputníků, kteří budou organizovat třeba propagandistické akce jako grilování či turnaje ve fotbale: „Nebojte, vím, o čem mluvím, musíme si vyzkoušet a předvést světu akceschopnost. Akci samozřejmě nafoťte a bombasticky zveřejněte a představte si, co se bude dít: Sluníčka a machometáni budou zuřiví, jak se bavíme a jak si pohodaříme, zatímco oni dnem i nocí trpí pro alláha.”

Dejte na nás už konečně trestní oznámení! Martin Konvička je zjevně frustrovaný, že kromě novinářů si ho zatím nevšímají ani orgány činné v trestním řízení. Kupodivu se zatím nenašel nikdo, kdo by měl podezření, že jeho jednání možná porušuje zákony. Podle Konvičky je ale stejně každý, kdo by tak učinil, jasným zaprodancem islámu: „Kdo je na islámu zainteresován, bude ho samozřejmě i bránit. A tady bych rád upozornil, že my všichni, jak sedíme zde za předsednickým stolem, pravděpodobně budeme obviněni z porušení § 403 Trestní-

ho zákona…Nemusím snad dodávat, že ten paragraf pokládám za nesmyslný, gumový a totalitní.”

Islám není náboženství, islám je institucionalizované zlo Každý vyznavač Islámu od Turecka, přes Bosnu a Herzegovinu po Indonésii je podle Konvičky nositelem zla. Muslimské oběti zvěrstev páchaných Islámským státem, Talibanem či Boko Haram a uprchlíci z válek zmítané Sýrie či Libye patří podle něj všichni do jednoho pytle a jsou hodni pouze nenávisti. Entomolog, doktor věd, který vidí význam každičkého detailu ve světě motýlů a jejich asi 130 čeledí, považuje téměř dvě miliardy Muslimů za jednu velkou můru.

A co na to Jihočeská univerzita? Když nebude Martin Konvička mluvit o islámu sprostě, ať si říká a píše, co chce, konstatovala etická komise JU letos v únoru. Podle prohlášení na webu JU, nevadí obsah soukromých aktivit jeho zaměstnance, pouze snad forma. Tedy rasismu a podněcování k nenávisti ano, sprostá slova ne. Poněkud překvapivé prohlášení od instituce, která mimo jiné vzdělává budoucí teology, učitele, filozofy a historiky.

JAK VOŠULIT SÁM SEBE NA DOVOLENÉ T

Jan Flaška

okud jsou v něčem Češi mistři, není to ani fotbal, ani hokej, ale vynalézavost, s jakou dokážou ušetřit sami na sobě. Každý skutečný Čech by šel světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel by bosý jen proto, aby ušetřil za jízdné, čepici a obuv. Důkazem toho, jak moc se snaží Češi vošulit sami sebe, je už třeba to, že místo na skutečné filmy chodí do kina na Babovřesky, místo prezidenta si zvolili Miloše Zemana a místo jídla vaří šílenosti podle alchymistických receptů Ládi Hrušky, podle něhož vám například k vytvoření křupavých chipsů stačí jen kuřecí kůžičky, sýr, plechový žaludek a špetička soli. Protože nastává doba dovolených, které nepěkným způsobem zasahují do napjatých rozpočtů leckterého z nás, pravých Čechů, mám tu pro vás po Láďově vzoru pár rad, jak na dovolené ušetřit.

od osmi do pěti hubly do plavek. (Hubnutí do plavek je činnost, která zahrnuje: 1. kvalitní genové vybavení, zajišťující dokonalé spalování čehokoli, co vezmete do úst včetně dortíčků a vaniček sádla, 2. popíjení hektolitrů vody, 3. úsměvy před objektivem, 4. čůrání hektolitrů vody a 5. photoshop.) Namísto hubnutí do plavek choďte na nudapláže, kde není do čeho hubnout. Každý, kdo byl někdy na nudapláži, mi potvrdí, že jde o místa pro otrlé dekadenty a vyznavače zralé krásy německých důchodkyň nadměrných tělesných rozměrů, které už dávno vzdaly jakékoli pokusy hubnout do jakýchkoli plavek. Kdyby ty paní nějaké plavky měly (což bohužel nemají), byla pro vás radost do nich hubnout. Což je nakonec výborný nápad: pokud už cítíte nutkání hubnout do plavek a přitom se vám to nedaří, vždycky můžete tvrdit, že hubnete do plavek někoho jiného.

Dovolená bez kompromisů

Rodinní příslušníci často očekávají, že jim přivezete něco z cest, nějaký tzv. suvenýr (z francouzského sou – „hnusný, nechutný, plastový, předražený“ a venir – „věc, vyrobená v Číně“). Určitě ale víte, že nejvíce potěší dárek udělaný svépomocí a s láskou, například nemanželské dítě. Jsem si jistý, že suvenýr v podobě levobočka s mladou Thajkou vzbudí ve vašich příbuzných mnohem živější reakci než třeba sklenice mořské vody, písek z pláže, cukříky z místní kavárny nebo úplavice, což jsou další laciné dárky, které jim můžete z cest přivézt.

Když plánujete dovolenou s partnerem, často se stane, že by jeden z vás rád proležel pár týdnů na mořské pláži poblíž all-inclusive luxusního hotelu, kdežto druhému pumpuje v krvi adrenalin a v době svého volna by rád zažil něco vzrušujícího. Život je krátký na to, abychom dělali kompromisy, tak proč obě přání nespojit? Ubytujte se na pár týdnů v pětihvězdičkovém hotelu a neberte si peníze na jeho zaplacení.

Nehubněte do plavek Nenechte se strhnout novinovými články s barevnými obrázky plavek, vyplněnými svůdnými ženami, které váží asi tak polovinu toho, co normální člověk, a asi tak pětinu toho, co váží člověk, který má rád jídla Ládi Hrušky. Uvědomte si, že zatímco vy jste placeni za to, že sedíte od osmi do pěti u počítače, ty modelky jsou placeny za to, aby

Laciné suvenýry

Ušetřete na jídle Nač utrácet v cizině drahé peníze za stravu, když máme po ruce svůj řízek v chlebu? Takový řízek v chlebu, to je přímo esence češství, sbalená na cestu. Tuhle českou klasiku už dlouhá desetiletí český turista vyváží do celého světa, aby

s její pomocí bojoval proti kulinářskému diktátu v podobě karbanátku v housce. Myslím, že je načase, aby po vzoru McDonaldových restaurací po světě vznikla síť restaurací, kde každý Čech dostane v kteroukoli roční i denní dobu svou oblíbenou studenou houžev v rozmočené strouhance, vplácnutou mezi dva nakyslé krajíce okoralého chleba a zabalenou do provlhlého ubrousku, a dostal tak do sebe všechny živiny, potřebné k tomu, aby vyjel výtahem na Eiffelovku nebo proležel den na pláži v Bibione.

Škudlit se dá i na výmluvách Když se vám dovolená nevyvede podle vašich představ (a pokud jste skutečný Čech, tak se nevyvede nikdy), najděte si nějakou opravdu lacinou výmluvu, proč se tak stalo. Vždycky za to může někdo jiný. Z těch nejlacinějších cílů se nabízí: Američani, Cikáni, přistěhovalci, Václav Havel a pražská lumpenkavárna.

Vydělávejte i během dovolené Pokud chcete zažít opravdu, ale opravdu lacinou dovolenou, zůstaňte doma. Chcete moře přímo u sebe v bytě? Nasypte si do vany trochu soli a odpadků a pro dokonalý pocit si do ní cmrdněte i trochu ropy. Lákají vás tlačenice mezi exoticky vypadajícími lidmi? Zajděte na pracovní úřad v den výplaty sociálních dávek. Správný Čech si vždycky najde způsob, jak sám sebe vošulit. No a jestli se vám i tohle zdá pořád moc drahé, můžete během dovolené nejen zůstat doma, ale ještě i chodit do práce, vařit podle receptů Ládi Hrušky, koukat na Babovřesky, na noční stolek si postavit podobenku Miloše Zemana a nadávat na Havla. (autor na radách nešetří)

2–3

léto 2015

COVERSTORY

HANDMADE SURFBOARD IN CB? ZAJISTÉ!

dá se vám, že výroba surfů na jihu Čech je spíše něž reálnou věcí projevem šílenství? Tak z tohoto omylu vás míním právě vyvést. V malebné čtvrti Českých Budějovic, které se lokálně říká „čtyrák“, stojí zapadlá dílnička, v níž se schovává dvojice protřelých, zcestovalých windsurfařů ve čtvrté dekádě, kteří tak dlouho nadávali na prkna, která jim nabízela velkovýroba, až se rozhodli si vyrábět radši svoje. Vyšší náklady, spousta práce, ale tomu pocitu se zcela jistě nic nevyrovná. Po krátkém a velice osvětovém rozhovoru s jedním z této dvojice Milanem „Vízi“ Víznerem jsem pochopila, že jde o činnost v našich zeměpisných šířkách nad míru smysluplnou. A proto mě nakonec i více překvapilo, když mi Vízi, bohužel už „off record“, sdělil onu předlouhou tradici českého windsurfařství, o níž jsem neměla tušení. On sám začal surfovat někdy v jedenácti letech a ti pozornější z vás už ví, že ta doba se bude pohybovat někde kolem revoluce a možná ještě před. Fakt, že nejstaršímu windsurfaři v České republice pomalu táhne na sedmdesát, ale stále vesele a živě brázdí všechny české vodní plochy, kde někdy pořádně zafouká, mluví samo za sebe. Ve Francii se dokonce jezdí i český windsurfařský pohár. Nícméně zásadní překážkou pro úspěch značky FuckWaves je především onen zcela jedinečný český konzument, který mnohem radši následuje masu, než by vlastnil originální kousek, podpořil lokální malovýrobu a sáhl hlouběji do kapsy. Zvláště je-li pravda, že na světě existuje pouze jedna továrna vyrábějící surfová prkna pro všechny velké světové značky a mění vlastně pouze folii.

Gabriela Bošková

Nika Brunová

Na začátek bych ti položila zásadní otázku, na níž jsi odpovídal určitě už mnohokrát, ale nelze se bez ní obejít. Jak se zrodil nápad vyrábět surfy v Čechách, natož v Českých Budějovicích? Nejdřív jsme se s kamarádem pouštěli do oprav, protože při ježdění se nám surfy ničily. A při těch opravách jsme zjistili, že to ty firmy docela šidí, i když ne snad úmyslně. Surf je docela drahá záležitost, tak jsme se rozhodli, že zkusíme, jestli si to nedokážeme postavit sami, za menší peníze. Takže prvotní myšlenka byla vyrábět surfy pro sebe. Pak až naši známí, když viděli, že to jde, nás začali pobízet, ať je zkusíme nabídnout, ale v Čechách to není snadný. Momentálně to bereme víc jako zábavu místo hospody. Mluvíš v množném čísle – kolik vás tady na surfech dělá? Jsme dva. Začínali jsme tři, ale třetí prchnul, protože neměl čas. Máme už všichni rodiny a člověk do toho musí investovat nějakou korunu z rodinného rozpočtu, takže jsme nakonec zbyli dva. Jste tady jediní v Čechách? Ne, určitě nejsme.

A kdo další? Vím o dvou lidech v Čechách, kteří si dělají prkna sami právě proto, že za to nechtějí platit takový peníze. Ale v zásadě když uděláte jedno prkno za rok, tak taky vyjde na velký peníze, z hlediska materiálu. Ale když se udělá druhý, třetí, ta cena jde níž a níž. Takže nejsme jediní, ale asi budeme první, kdo se pokusí prkna nabízet za peníze. Kolik prken tedy uděláte za rok? Mluvil jsi o jednom prknu – uděláte jich víc? Dílnu máme tři roky. Ze začátku jsme se soustředili spíš na vlnová prkna, protože konstrukce je snazší a lehčí, není tam potřeba žádných vakuových strojů a podobně. A za ty tři roky, co jsme tady, jsme spáchali sedm vlnových prken. Teď jsme se ale rozhodli, že zkusíme windsurfové plováky, protože ta základna uživatelů je tady přece jenom větší. Odhadnu, že v Čechách je tisíc windsurfařů a surfařů je daleko míň. Navíc když člověk jede k moři a chce si zasurfovat, půjčí si prkno na pláži, nebude tahat svoje tisíc kilometrů.

jízdní vlastnosti jsou naprosto srovnatelný s tovární výrobou. Máte rodiny, tak předpokládám, že tuto vášeň sdílíte všichni dohromady? Určitě, manželky nás podporují a zavírají oči nad tím, když to nějakou tu korunu stojí. A máme děti, takže postupem času se je snažíme vést tímhle směrem. Většinou to tak dopadá, že když je dovolená, vydáváme se za vodou a za větrem. Nestane se, že by manželky ležely na pláži a opalovaly se. Takže na pláž jen v neoprenu? Asi tak, ale jen na chvíli. Jakmile fouká, lítá písek, takže je lepší být ve vodě. Takže vaše ratolesti už jsou seznámeny s vlnami, vodou a větrem? Od kolika děti začínají jezdit? Já mám tříletého kluka, kolega tříletou holku a půlročního kluka a začínáme. Ale záleží na místě. Na Havaji začínají děti surfovat ve dvou třech letech. My byli s ma-

Z toho usuzuju, že české rybníky nebyly jedinými destinacemi, které jste vyzkoušeli. Kde všude jste se projeli? Nejdřív jsme testovali místa po Evropě, já bydlel půl roku na Kanárech. Ale nakonec jsme si s kolegou řekli, že vyrazíme někam dál a jeli jsme na půl roku do Austrálie. Nejeli jsme pracovat, ale surfovat a hledat světoznámá místa na vlny a vítr a něco málo jsme sjezdili. Takže je pravda, že Austrálie je pověstnou Mekkou surfařství? Surfařství určitě ano, windsurfařství už tolik ne. My sjezdili půl Austrálie a z toho, co jsme viděli, 90 % lidí jezdí pouze na vlnách. Na západním pobřeží (u Indického oceánu – pozn. red.) už jsme windsurfaře potkávali a tam jsou i světoznámé spoty, kde se jezdily světové poháry. Když ne v Austrálii, kde je tedy nejlepší spot pro windsurfing? Asi by se mnou lidi nesouhlasili, ale já za něj považuju Gibraltar. Nejjižnější místo Evropy a i místo, kde je nesilnější vítr po celý rok. Já tam byl všehovšudy třikrát a je to znát – tam člověk přijede a fouká.

8–9

léto 2015

Vy máte sježděnou Evropu, žil jsi na Kanárech. V těchto místech jste se nedostali k tomu, abyste nakoukli do nějaké ruční výroby surfů? Fungují po Evropě nějaké obdobné dílny, jako je ta vaše? Na Tarifě určitě něco funguje, ale tam jsme se nedostali. To byla uzavřená dílna a dostali se tam jen místní nebo zákazníci. Viděli jsme pouze hotová prkna, a to člověk může jen okouknout, zkusit odhadnout, kde jaký materiál použili, nebo jak to dělali. Na Kanárech je dneska už světoznámá firma, kde se může zákazník přímo dívat na výrobu svého prkna, tam jsme se byli podívat. Ale je to stejné jako všude jinde. Je to show pro zákazníka, zásadní výrobní postupy stejně schovají.

Kde jste vzali know-how? Odkud jste sesbírali informace na výrobů surfů? Co se týče postupů, tak na internetu. Ale tam se toho moc nenajde. Já jsem psal do firem a lidem, kteří s tím mají zkušenosti. Ale problém je, že oni nechtějí nic říct. Většinou mi řekli, že mi rádi prkno prodají, ale o výrobě mi bohužel nemůžou říct nic. Museli jsme si na to přijít sami, což je důvod těch tří let, kdy jsme nejvíc zkoušeli. Něco se povedlo, něco zase ne. Teď už děláme surfy jinak – dodržujeme tovární postupy, používáme lepší lepidla a další sklolaminátové a karbonové látky a tak podobně. A zatím surfy zkoušíte jenom vy? Přesně tak. Teď nastává fáze, kdy potřebujeme někoho, kdo by to vyzkoušel, abychom věděli, jestli to naše know-how funguje. Já mám odzkoušenou zatím jednu desku, která je těžší než se běžně prodávají, ale

lým asi v roce a půl na Kanárech. Ale ještě předtím dostal k Vánocům neopren a šel na vodu. Nejprve do malých vln v Itálii, jen aby se naučil se jich nebát. Prkno ho baví, vody ani vln se nebojí, takže si myslím, že tak kolem pátého roku dostane plachtu a prkno a pojede na Dechtář. A manželka vedle něj. Myslíš si, ze svých vlastních zkušeností, že je windsurfing masově rozšiřitelný sport? Já zkusila obojí jednou v životě a jak surfing, tak windsurfing je dost dřina. Já si myslím, že by to všichni měli zkusit a mohli se to naučit. Je to těžká dřina, ale vyplatí se to. Požitek z jízdy je nezapomenutelný. Zvlášť když člověk jede na tyrkysový vodě uprostřed Indického oceánu, kde se dvacet metrů od vás prohánějí delfíni. Určitě bych každému doporučil, aby to zkusil. Je to stejně dobrý jako fotbal a hokej!

Takže nakonec se zdá, že v rámci Evropy nemusí být výroba surfů tak šílenou činností jak zní, když o tom člověk prvně slyší. Když by se nám povedlo se dostat kvalitou na tovární značky, a kdyby Češi nechtěli mít to, co má půlka světa jen kvůli značce, tak to určitě nereálná činnost není. Pokud se někdo odhodlá a pomůže nám v tom, tak si myslím, že by se dalo i vydělávat. Stačilo by udělat deset prken za rok, pro radost, a byli bychom v černých číslech.

fcb: FuckWaves – workshop

EXPO2015

Petra Lexová

eská republika byla jako jedna z mála zemí s pavilonem hotova již měsíc před otevřením. Celkovým pojetím naplňuje společné téma, za což si zasloužila zájem italských médií. Ta ji ještě před zahájením zařadila mezi pětici nejlépe připravených pavilonů. Tradice světových výstav sahá až do poloviny 19. století, kdy byl v londýnském Hyde parku otevřen Křišťálový palác navržený Josephem Paxtonem. Důvod byl prostý, Velká Británie jako silná politická a hospodářská velmoc nabízela množství výrobků, které ale nebyla schopna dostatečně porovnat v mezinárodním kontextu. Tak vznikl první veletrh, kde se Británie snažila prokázat kvality svých produktů a získat i nová odbytiště. Ještě známější světovou přehlídkou byla v roce 1889 mezinárodní přehlídka v Paříži, jejíž vstupní bránu tvořila Eiffelova věž. Dnes je Expo vedle prezentace hospodářskoekonomického potenciálu jednotlivých zemí zároveň přehlídkou toho nejlepšího z národního umění, designu a architektury. S nástupem nových technologií vznikají často důmyslné interaktivní expozice, které se snaží diváka vtáhnout a zapojit. Český pavilon, který navrhlo mladé

V italském Miláně začala 1. května jedna z největších mezinárodních přehlídek průmyslu a kultury EXPO 2015. Své pavilony zde do 31. října prezentuje celkem 140 zemí. V duchu hlavního tématu: FEEDING THE PLANET, ENERGY FOR LIFE se snaží představit to nejlepší z vlastních technologií šetrných k životnímu prostředí a způsobu, jakým mohou přispět k zlepšení situace nedostatku potravin.

brněnské studio CHYBIK + KRISTOF Associated Architects a vytvořila vizovická firma KOMA MODULAR, sklízí mezinárodní uznání. A to přesto, že se jedná o zcela jednoduchou konstrukci složenou z modulárních kontejnerů pokrytých lamelami. Ty se dají jednoduše složit a rozložit, a případně znovu použít. Stavba tak skvěle koresponduje s hlavní ideou přehlídky. Pavilon je z obou dvou stran obklopený vodou. Jeho dominantu tvoří vodní plocha bazénu s výraznou sochou Lukáše Rittsteina, zabírající téměř poloviny vyměřeného pozemku. Právě voda je důležitým prvkem českého pavilonu, neboť Česká republika má ve světě dobré jméno i díky nanotechnologickému čistění vody. Tomu je v expozici věnována velká pozornost i v souvislosti se scelujícím tématem letošní přehlídky: „Potraviny pro planetu a energii pro život”. Za konceptem prezentace České republiky na Expu stojí Jiří František Potužník, který se podílel již na Expu 2010 a 2012 a vytvořil kurátorsky jednotnou expozici. Ta má celkem tři zastavení. Prvním je „Laboratoř ticha“, která má navodit atmosféru českého lesa. Kombinuje v sobě design, botaniku, hi-tech, optiku a software. Návštěvník, který se zastaví

na vyznačeném místě má možnost se pomocí projekční plochy napojené na mikroskopické systémy blíže seznámit s detaily z rostlinné říše. Expozice plynule přechází v prezentaci jednotlivých krajů nazvanou ,,Země příběhů a fantazie”, kde se v intervalu čtrnácti dnů vymění vybrané kraje. Expozice končí v „Laboratoři života”, jenž prezentuje českou vědu. Centrální části dominuje plastika Maxima Velčovského, kterou vytvořil ze skleněných vláken společnosti Lasvit. Federico Diaz zase prezentuje reliéf kódu pšenice Ústavu experimentální botaniky, kterou tým českých vědců dokázal jako první rozluštit. Umění se zde skvěle prostupuje s vědou a prezentuje tak nejnovější technologie, jako je již zmíněný šetrný způsob čištění vody. Expozice pak vrcholí na střeše pavilonu, kde se nachází socha od Jakuba Nepraše. Každý stát za dobu trvání Expa dostane v rámci tzv. národního dne možnost prezentovat svůj pavilon spolu s doprovodným programem. Česká republika dostala příležitost jako první, a to hned 15. května. S odstupem lze říci, že tato prezentace byla úspěšná a je důkazem, že jsme schopni navázat na vysokou úroveň národní prezentace, jakou jsme měli na legendárním Expu 1958 v Bruselu.

ŠUMAVA POD KŮŽÍ Egon Schiele Art Centrum v Českém Krumlově představuje autory, jejichž společným tématem je Šumava. Na výstavě nazvané „Mystérium Šumava“ prezentují, vedle klasiků Josefa Váchala, Josefa a Františka Seidlových, své dílo současní zahraniční i čeští umělci jako jsou Katharina Dietlinger, Karin Pliem a Ondřej Maleček. Následující rozhovor s malířem Ondřejem Malečkem reaguje na jeho aktuální participaci v rámci českokrumlovské výstavy. Hovoříme ale také o jeho vztahu k Šumavě, literatuře a Josefu Váchalovi. T

Soňa Nováková

Co se Ti vybaví, když se řekne Šumava? Návrat, vzpomínka, Kvilda, malování, lesy, Klostermann, výlety, dcera Ema, břízy, zmizelé vesnice, mraky, houby, Vltava, bažiny,… Jaký máš vztah k Šumavě? Kladný. Začal jsem tam jezdit díky Marcelovi Fischerovi a manželům Kocourkovým, kteří pořádali česko-německá sympozia, ve kterých se stále pokračuje v Art centru na Kvildě. A bylo to.

zaujmou monumentální obrazy jakýchsi „lesních mužů“. Co je to za tvory? To jsem já, nebo člověk obecně, vyrobený z bahna, obalený listím, snažící se aspoň na chvíli schovat, máchovsky splynout s přírodou. Na protilehlé stěně jsou starší malby, typicky malečkovské melancholické černo-

bílé květinové motivy. Proč se v současné době více zajímáš o lidskou figuru, a z jakého důvodu u tvých obrazů přibylo na barevnosti? Obrazy květin jsou černobílé proto, že měly být jakousi zasutou, skoro zapomenutou vzpomínkou na dávnou krajinu. Téměř pravěká záležitost, v genech a mozku děděná. Vzniklo to po výstavě velkoformátových

10 – 11

léto 2015

Jak se téma Šumavy projevuje ve tvé tvorbě? Je pro mě inspirací, jako příroda vůbec a vztah člověka k ní. Nemaluji v plenéru, ani skici si moc nedělám. Fotím jako turista a nikdy se na to už pak nepodívám. Chodím na výlety, snažím se tu přírodu dostat pod kůži, do krve, ale ono už to tam dávno je, odjakživa. Když jedu na Šumavu, je to vlastně návrat domů. Tvé malby jsou také inspirované romantickou literaturou 19. století. Kdo je tvým oblíbeným autorem či inspirací? Mám rád různé autory, hlavně pohádky od Dobšinského, Erbena, Němcové, anglický gotický román, Máchu, Zeyera, dekadenci, Verna, Swifta a spousty autorů z různých období. Ale to okouzlení 19. stoletím přišlo na jedné škole, kde jsme za semestr měli přečíst třicet knih české literatury právě z 19. století a já přečetl jen jednu, tu nejslabší. A ta to všechno zavinila. Po letech jsem už na škole nebyl, ale knihy jsem nakonec přečetl všechny a pak další a další. Musím také zmínit jednoho malíře, kterého se mi teď po letech podařilo zase vidět naživo v Berlíně a Drážďanech, a tím je Caspar Friedrich. V galerii jsme stáli u pár jeho obrazů celé hodiny. Přesuňme se teď přímo do Egon Schiele Art Centra. Na první pohled návštěvníka

Muž z listí, 200x200, akryl na plátně, 2008

černobílých maleb v Galerii Nashledanou ve Volyni, kterou vede Jan Freiberg. Ale máš pravdu, jeden čas se z mých obrazů vytratila barva. Maloval jsem jen takovými špínami, které zbudou, když se různé barvy smíchají. Jsem rád, že se mi teď do obrazů zase postupně podařilo dostat zlatou a stříbrnou, ale stále je to spíš jen jako protiklad nebo vyvážení těch barev tmavých, pro někoho ponurých. Co se týče figur, tak nevím, vždy mě ale zajímal portrét, obličej, oči.

NORBERT SCHMIDT - ÜBERRAUM

Jaký obraz máš osobně nejraději, co ti nejvíce přirostlo k srdci? To nejde úplně tak říct. Mám rád všechny. S každým jsem něco prožil a mám k nim nějaký vztah. Ten vzniká buď okamžitě (to se děje málokdy), nebo po týdnu, po roce, po různém předělávání, po boji. Většinou, nebo hodně často, ale obraz přemaluju hned druhý den. Líbí se mi obraz Ptačí muž – Žebra. Podařilo se mi do něj rychle dostat to, co jsem chtěl říct. Dost mě pobavila instalace obrazu s můrou. Obraz vypadá, jakoby měl zakrývat dvířka komínu, ale žádná tam nejsou. Proč jsi ho tak nainstaloval? Chtěli jsme s paní Jirmusovou nějak narušit ráz instalace. Myslím, že takových momentů tam divák objeví víc. Jinak, ten zmíněný obraz se dá pověsit i našikmo. V Českém Krumlově jsi strávil jeden měsíc na tvůrčí rezidenci. Nachází se na výstavě nějaký obraz, který vznikl právě v Krumlově? Nenachází. Možná je tu některý z předchozího pobytu před pár lety. V Českém Krumlově jsem teď vytvořil asi osm nových věcí, většinou velkých formátů, které bych u sebe v ateliéru udělat nemohl. Výstavu jsme ale nainstalovali hned po mém příjezdu a už jsme ji nechtěli měnit. Myslím, že výsledek stojí za to.

O prázdninách v sobotu 18. července v 17.00 hodin se v Galerii Na Shledanou ve Volyni uskuteční pásmo scénického čtení se spisovatelem Milošem Doležalem. Jeho nová básnická sbírka Ezechiel v kopřivách rozezní bývalou komunistickou smuteční síň existenciálními obrazy a útržky příběhů kostí obětí, zrádců a vrahů, které se tragikou dějin shromáždily v hromadných hrobech na pražském Ďáblickém hřbitově. Spolu s Milošem Doležalem vystoupí také Jana Franková a hudbou letní podvečer doprovodí Vladimír Herák. Rozhovor s Norbertem Schmidtem, dokumentaci vernisáže a více textů k prostorové intervenci Überraum najdete zde: http://www.christnet.cz/clanky/5536/nadprostor_sumavskeho_hrbitova.url http://ctu-uk.cz/norbert-schmidt-uberraum-2

Josef Váchal je tvůj oblíbený autor, jak se cítíš po jeho boku? Je to pro mě velká pocta, stejně jako pro moje kolegyně z Rakouska a Německa.

Ondřej Maleček (*1977) absolvoval pražskou UMPRUM v malířském ateliéru Stanislava Diviše. V rámci studia zastupoval školu v soutěžní přehlídce Start Point Prize. Malířská tvorba Ondřeje Malečka je neoromanticky laděná. Jeho přírodní bytosti, květinová i krajinná zátiší vynikají výraznou poetičností, baladičností a melancholií.

Petr Neubert

VÝSTAVY ZA HRANICEMI Výstavní sezóna je v plném proudu a neměli bychom si nechat ujít velké projekty, které na léto připravili výstavní instituce po celé Evropě. Přinášíme vám pár tipů. T

Petra Lexová

Floating Head (Mary Taylor), New York Studio, 1933 © Lee Miller Archives

12 – 13

léto 2015

LEE MILLER Surrealismus - cesty - válka Albertina, Vídeň, 8.5. - 16.8. Pablo Picasso podle ní namaloval několik portrétů. Přátelila se s Joanem Miróem i Maxem Ernstem. Lee Millerová přišla do Paříže na přelomu dvacátých a třicátých let, kdy se tamní avantgardní skupinu umělců oddávala „cestám do nevědomí“ na vlně surrealismu. Jako bývalá modelka Vogue se dostala do ateliéru předního avantgardního fotografa Mana Raye, který se následně stal jejím učitelem. Za druhé světové války, namísto aby se stáhla do bezpečí, se zapsala jako válečná korespondentka armády spojených států a vydala se fotit evropskou válečnou frontu. Asi jeden z nejznámějších snímků pořídil její spolupracovník, fotograf časopisu Life David E. Scherman, když se vraceli z Dachau a zastavili v jednom z mnichovských bytů. Následně zjistili, že patřil Adolfu Hitlerovi. Millerová se svlékala a nechala se vyfotit v diktátorově vaně. Známou fotografii i snímky od Mana Raye můžete spatřit na výstavě ve vídeňské Albertině. Ta mapuje méně známou autorčinu tvorbu z roku 1945, kdy vytvořila řadu sugestivních fotografií zničeného města i jeho obyvatel.

LOUISE BOURGEOIS Structures of Existence: The Cells Haus der Kunst, Mnihov 27. 2. - 2. 8. Mnichovský Haus der Kunst představuje dílo zásadní představitelky konceptuálního umění Louise Bourgeois. Její cely vytvářejí uzavřené mikrokosmy plné emocí a napětí, které diváka magnetickou silou vtahují do svého středu. Zájem Bourgeois o psychologii se projevuje ve snaze konkretizovat starch a fobie, které nás svazují.

Corbusierův teoretický přínos v podobě matematického proporčního systému MODULOR, který používal při rozvržení svých staveb. BENÁTSKÉ BIENÁLE Benátky, 9. 5. - 22. 11. Letošní kurátor výtvarného bienále pořádaného jednou za dva roky Okwuim Enwezor připravil přehlídku se zastřešujícím tématem Všechny budoucnosti světa. V zahradách Giadini i v loděnicích Arzenale můžete navštívit jednotlivé expozice, které doplňuje bohatý doprovodný program. Čechy letos zastupuje Jiří David, který připravil reinterpretaci Muchovy Slovanské epopeje, za kterou získal příznivé kritiky i od britského The Guardian. SONIA DELAUNAY The EY Exhibition Tate Modern, Londýn, 15.4. - 9. 8. Sytá čistá barevnost geometrických tvarů, které se na plátně rozehrávají až v hudební symfonie. To je asi nejcharakterističtější rys malířských prací původem ukrajinské umělkyně Sonji Delaunay. Spolu se svých manželem Robertem Delaunayem patřili k předním představitelům pařížské avantgardy. Jejich teorie orfismu, která čerpala ze zákonů hudební kompozice, se stala zásadním inspiračním zdrojem i pro našeho Františka Kupku. První britskou retrospektivu Sonji Delaunay přináší Tate Modern v Londýně.

Louise Bourgeois, Cell (The Last Climb), 2008. Photo Christopher Burke © The Easton Foundation / VG Bild-Kunst

LE CORBUSIER The measure of man Centre Pompidou, Paříž, 29. 4. - 3. 8. Jedna z nejzásadnějších postav moderní architektury 20. století Le Corbusier, který svými stavbami i teorií architektury ovlivnil několik generací architektů, má velkou retrospektivní výstavu v pařížském Centre Pompidou. Výstava s názvem Měřítkem člověka představí vedle významných staveb a urbanistických plánů rovněž

Sonia Delaunay Electric Prisms 1913 Davis Museum at Wellesley College, Wellesley, MA, Gift of Mr. Theodore Racoosin © Pracusa

SUPER(MARKET) ARCHITECTURE 2.0 T

Mirek Vodák

Andreas Dworschak

e docela překvapivé, jak málo pozornosti se věnuje stavbám, které během posledních 25 let velmi výrazným způsobem proměnily obraz každého českého města. V našich končinách si většina lidí slova „kvalitní architektura“ a „supermarket“ zrovna nespojuje. Snad ani nečekáme, že by projekty supermarketů mohly vycházet z kontextu místa, navazovat na urbanistickou strukturu a vytvářet kvalitní veřejný prostor. Až na vyjímky nic takového taky nedělají a v podstatě kopírují filozofii celého prodeje: rychle a levně, všude stejně. V kontextu toho nepřekvapuje, že jsou vnímány poměrně negativně. Jde to i jinak? V sousedním Rakousku existuje několik obchodních řetězců, které architekturu považují za součást firemní identity a výrazně se tak odlišují od standardních konceptů. Patrně nejznámější je tyrolský MPREIS a v poslední době se přidává i rakouský SPAR. Výsledky

můžete vidět na právě probíhající výstavě v novém prostoru výstavní síně agentury Karmášek, jejíž první výstava se věnuje projektům hornorakouského ateliéru Archinauten. Andreas Dworschak a Wolfgang Mühlbacher zde ukazují standard současné rakouské architektury s tradičním důrazem na lokální kontext. Supermarkety v jejich pojetí pracují s mnohem větší formální i funkčí rozmanitostí, než známe od nás. Dalo by se říci, že těžiště projektů směřují na místa, která jsou na hranici soukromého a veřejného, což je z hlediska města ten nejzajímavější prostor. Dům slouží jako pozvánka dovnitř, ale samotný nákup není jediný výsledek, který byste si měli z obchodu odnést. Logický prostorový koncept nezačíná a nekončí u vstupních dveří, ale naprosto přirozeně pokračuje do okolí stavby. Použité materiály a zpracování detailů pak přirozeně spoluvytváří kvalitní veřejný prostor. Tyto investice samozřejmě nejsou zdarma, ale i

v konkurenci „akčních” cen se investorovi pravděpodobně vyplácí. Pan Dworschak mluvil také o ostatních projektech a prostředí, v jakém architektura vzniká. 80 procent jeho zakázek tvoří veřejné stavby z architektonických soutěží, což je číslo, u kterého se český architekt pouze smutně pousměje. Rakousko má velmi dobře fungující státní politiku architektury, která předpokládá, že stavby z veřejných financí představují ten nejvyšší standard, a tím architektura ovlivňuje celou společnost. Tento přístup pak samozřejmě ovlivňuje i soukromé investory, kteří ve skutečnosti staví většinu města. Myslím, že u nás tento způsob uvažování zoufale chybí. PS. Samotná stavba supermarketu trvá 5 měsíců. Je to méně, než proces, který k ní vede ...

FOTO: Parter a fasáda supermarketu SPAR - Gmunden

TOP 5 ČB: ZÁCHODOVÍ PANÁČCI

18 – 19

léto 2015

usíme tam všichni. Kam? Tam, kam i prezident chodí bez ochranky. Není ale nic trapnějšího, než když se omylem ocitneme na záchodcích opačného pohlaví. Je proto třeba ona místa dobře označit, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním. A právě na záchodové značky českobudějovických klubů, kaváren a jiných podniků jsme si posvítili. Zajímala nás kreativita a výtvarná podoba zpracování, ale zároveň také srozumitelnost a jasnost.

Nejvíce nás zaujaly záchodové značky (tramtadadá) v Krytu civilní obrany za viaduktem, které dokazují, že genialita spočívá v jednoduchosti. Nápad se šroubem a matkou je prostý, intuitivně pochopitelný, odpovídá industriálnímu prostředí a navíc při představě „spojení“ obou komponentů obsahuje pikantní erotický náboj. Takový moderní obhroublý primitivismus v nejlepším slova smyslu.

Zdeněk Brdek

Nika Brunová, Katka Vrbová

Nedávno otevřená kavárna Široko neodbyla žádný detail svých prostorů. Její řešení je nápadité, obsahuje vtip i jistou ukázněnou strohost. Hra s písmeny a čárou odkazující k trajektorii moči dává vzniknout svébytným kaligramům, za něž by se nemusel stydět ani jejich vynálezce Guillaume Apollinaire.

Stříbrná medaile putuje pomyslně do Restaurace Na dvorku. Simpsonovi už sice nejsou takovým fenoménem jako dřív, ale přesto stále dokážou potěšit. Oceňujeme ruční zpracování ve stylu „Do It Yourself“ (když budete mít štěstí, obslouží vás sama autorka) a vtipnou narážku na genderové stereotypy.

Restaurace Karla IV. drží svůj středověký styl, a to i v případě sledovaných značek (naštěstí se to už netýká samotných záchodů). Nástěnné malbičky připomínající zdobené iniciály ze starobylých knih vkusně zapadají do prostředí, otec vlasti může být s výsledkem spokojen.

Také koncept Komiks klubu je založen na jednotném stylu, tentokrát výsostně soudobém. Blýskavá komiksová estetika ovládla i záchodové dveře. Ocenit je nutné především velkorysou životní velikost a precizní provedení. Á propos, chodí superhrdinové vlastně taky čůrat?

WILD SWIMMING T

Petra Lexová

Nika Brunová

20 – 21

léto 2015

Když slunce vytváří z chodníků jedno lávové pole a plovárny praskají ve švech, je zde ještě možnost vydat se hledat osvěžení za hranice města. Nabízíme vám pár možností, kam se v horkém létě vydat koupat. Někdy jsou to místa známá, jindy na jejich hledání budete muset vynaložit čas. Jejich objevení se však rovná nalezení svatého grálu v podobě klidných míst schovaných hluboko v lese.

U ŠPAČKŮ Jednou z dobrých alternativ na koupání jsou řeky. Když se však vydáte z „maláku“ proti proudu řeky o něco výš, dorazíte v pořadí ke třetímu jezu přezdívanému „U Špačků“, kde je mnohem méně lidí a čistší voda. Na trávníku kolem je spousta místa na rozložení deky a možnost schovat se ve stínu stromů. Jen se budete muset vydat klikatou lesní cestičkou, která nenápadně začíná na louce hned za mostem, který spojuje Rožnov a Mladé. HERBERTOV Pokud byste se rozhodli vydat na Vltavu, najdete ta nejlepší místa ke koupání o kus dál za jezem Herbertov. Zde se okolo řeky nacházejí malé ostrůvky z oblázků a břehy s jemným pískem. Voda není hluboká, takže vaše ratolesti se mohou bezstarostně ráchat ve vodě. V sezóně se hlavním nebezpečím stávají spíše kanoe řízené opilými vodáky, než voda sama. BORŠOV NAD VLTAVOU Místo, kam vás sveze MHD číslo 7 a máte několik možností. Můžete si sednout do místního kempu na pivo a chodit se svlažit, nebo můžete jít dál za kemp a sednout si na vyhřáté kameny u jezu a pomáhat vodákům dostat se přes. PÍSKÁRNY Jižní Čechy, kde se v minulosti těžil písek, jsou bohaté na pískovny, které vznikly zatopením bývalých pískových dolů. Asi nejbohatší lokalita je okolo Suchdola nad Lužnicí, Majdaleny a Halámek, kde blankytně modrá voda prosvítá lesem až na silnici vedoucí z Majdaleny až na hranice. Výhodou je čistá voda a písečné pláže. Budete si připadat jako v Chorvatsku!

HORNÍ CEREKEV Zatopený lom se nachází vedle vlakového nádraží hned za Horní Cerekví směrem na Telč. Schovává se za umělým valem porostlým stromy, tak že ze silnice není vidět. Přibližně polovina lomu je v hloubce 13 m. V dnešní době ho využívají především potápěči. Přesto je zde skvělé koupání, kdy se do vody dá vlézt po dřevěném molu se schůdky. DUNAJOVICKÁ HORA Další skryté místo, které se nachází přibližně 7 km severozápadně od Třeboně u obce Dunajovice směrem na Horní Miletín. Jedná se o zalesněný vrh, na jehož vrcholu stojí poutní kaplička Sv. kříže a po obvodu hory křížová cesta. Zalesněná hora dříve sloužila jako kamenolom, který je dnes zatopený a vytváří tak klidné až kontemplativní místo ke koupání. KARDAŠOVA ŘEČICE V lesích směrem z Kardašovy Řečice na Jindřichův Hradec se nachází nebeský rybník, jehož obsah tvoří jen dešťová voda. Jedná se o jedno z nejčistších a nejpoetičtějších míst, kde jen tak někoho nepotkáte. Jeho hledání ale vyžaduje čas, zvláště protože v okolí je spousta jiných vodních ploch, které mohou být zaměněny. Takže máte skvělý tip na dobrodružný výlet do přírody s případnou osvěžující odměnou, budete-li úspěšní. ŠTĚKEŇ Jez v malé vesnici u Strakonic s malým občerstvením, kde je v sezóně sice hlava na hlavě, ale čístá a osvěžující voda tenhle nával vynahradí. Nehledě na to, že místní vynálezci dokonce minulý rok zřídili na vlně pod jezem surf-trenažér, tudíž na vás čeká i vcelku neobvyklá podívaná. KANÁL Když popojdete dál za občerstvení a chatky, až k místu, kde se kanál znovu stýká s tokem Vltavy, ocitnete se na klidném cípu bez lidí a publika. Jen upozorňuji, že se jedná o koupání spíše pro zdatnější plavce, protože se snadno může stát, že vás oba stékající se proudy donesou až na Hlubokou. HNĚVKOVICKÁ PŘEHRADA Čistá voda ke koupání u Týna nad Vltavou. Koupat se dá příjemně pod přehradou, kde je pozvolný přístup k vodě a spousta stromů, nabízejících příjemný stín v parných dnech.

PLOVÁRNY A KOUPALIŠTĚ PLOVÁRNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH Dva bazény s vodními atrakcemi pro ratolesti - ale nesmíte čekat, že si opravdu zaplavete, nebo odpočinete. Toužíte-li po v klidu stráveném odpoledni, pak radši zvolte jakoukoli z přírodních variant. PLOVÁRNA NA HLUBOKÉ Pěkné poležení s tobogány a vodními atrakcemi s výbornou točenou zmrzlinou ve vycházkové vzdálenosti. BARBORKA NA HLUBOKÉ Malá plovárna jen s jedním bazénem, skrytá v lesích a oproti velké hlubocké plovárně příjemně nezalidněná.

KOUPALIŠTĚ BOREK Přírodní koupaliště obklopené lesem z jedné strany, udržované pomocí biologických filtračních lagun bez chemických přísad a hlavně po 8. hodině je vstup zdarma. KOUPALIŠTĚ BOROVANY Stejný princip jako na Borku, o něco delší výlet, ale je dost dobře možné, že co se všichni Budějčtí přesunuli na Borek, Borovany budou trochu méně narvané. KOUPALIŠTĚ OLEŠNÍK Jeden malý bazén s klouzačkou, občerstvením a spoustou zelené plochy na vyvalování se nachází v malé vesničce tak na půl cesty mezi Hlubokou nad Vltavou a Temelínem, musíte jen uhnout z hlavní silnice.

SCRAPS OF SUMMER

22 – 23

léto 2015

Natalie Czaban

Nika Brunová

ow does summer taste, feel and sound in your country? Summer is hot. Or should be. This much we know. But what sensations are unique to each country? How does summer feel to you? Let Milk&Honey, with a little help from far-flung friends, give you a worldwide backdrop to this year’s summer. Just remember, it’s good here too…

Umbrellas everywhere - to block the heat and then the rain. Girls with fans, handkerchiefs, sunglasses and hotpants. Men in crocs, t-shirts wrapped around their heads. Delicious late night street barbecues corn, kebabs, tofu, all covered with spices. Cheap beer that cools you down but isn‘t strong enough to give you a sore head. City parks where people dance and sing. Weekend excursions to beaches, packed with happy Chinese people, who like to eat meat snacks and bury each other in the sand

Chinese summer

Moscow summer

Restaurants advertising air conditioning. The streets get busy early - people wear silk and carry swords - going to or coming back from tai chi practice. Endless cold showers.

Weekends at the dacha. Soviet ice cream and mushroom picking. Marinated meat and sausages on an open fire. Green, green grass. Sweaty suburban trains. Newly ma-

rried couples posing for photos by national monuments. Georgian wine. Sandals with socks. Beige trousers. Teenagers playing guitar in the park.

English countryside summer Sun. Clouds. Sun. Wind. Wind. Rain. Sun-clouds-rain-sun-wind-sun. Meeting villagers in wellingtons whatever the weather. Church spires reflecting the shadows of the trees on their stone walls. Town street markets offering anything from 4-for-a pound pears to willow-pattern china. Crazy leather shoes that you love now, buy a bit later and will never wear.

English seaside summer The summer by the sea comes with a haze,

showings. Pimms everywhere. Wimbledon. 2 for 1 sun cream in Boots. Dresses and footless tights.

Edinburgh summer Edinburgh festival, people everywhere. Leaflets handed out for shows, free and non-free, on the streets and outside. It feels like being creative has become the norm, which is a great feeling. Going out without a jacket, sometimes even in a tee-shirt. A few people dare going around bare chested, that feels good. Crowds of people hanging out in the parks having BBQs, groups of friends and welcoming to all strangers. Music heard from all directions. Summer festivals nearly every weekend. Music, mixed with lack of sleep and total freedom, brings often the best out of people; drugs also help for many, must be said. Everyone is happy.

Italian summer It‘s August. It‘s hot. The towns are empty. Everyone is away on holiday. Most shops and restaurants are closed for the summer break. We go to the beach for a day out. It‘s hot and sweaty in the car. The windows are down blowing hot air onto our faces, hair fluttering in all directions. The beach is crowded. But never mind. We play and swim all day. Delicious sandwiches for lunch in the shade of the beach umbrella. Everyone is relaxed and happy. Maybe a little sunburnt too. It‘s time to go home. The car‘s been standing in the sun all day. It‘s scorching - the seats burn our skin as we try to sit.. Windows open, lots of hot air blowing on hot skin. We pass fields full of ripe watermelons and then we stop at the roadside - there‘s a stand selling watermelons. Huge ones. We choose the ripest one of all and once home bite into the deep red flesh and its juices run down our cheeks.

Corsica summer

sunlight bouncing off the sea into your eyes. SALT everywhere. Sand too. On your skin and hair after days at the beach. Face tight with salt. Salt in the air. Salt on fish and chips. Air full with wind, salt or moisture, never light. Devon seaside summers are sleepy places. Playing pool barefoot in the pub when sun goes down. Festivals where it rains. Mud.

London summer People clustered around pub entrances, clutching beers. Lobster red bodies lying all over the parks in the afternoon. Mass exodus to Brighton at the first sign of sun. Deck chairs in Hyde Park. Talk of festivals, festival fashion, celebrities at festivals. Lists of the best rooftop bars. Rainy outdoor cinema

Heavy sun and not so cold water but cold enough to refresh. Amazement at the under water world and its surreal colours. Immersion in the Mediteranean Sea can be both frightening and one of the most peaceful experiences ever because this sea can be lake calm or wild. Tourists by the thousands and boats everywhere roaring. How to get tanned and not burn. Houses full, large tables, summer fruits like watermelons are so refreshing and tomatoes too. You come out of summer fit and happy.

German summer Northern Germany, on the border with Denmark: Danish tourists everywhere. In sunshine it‘s one of the most beautiful places on earth, but mostly windy and rainy. However, you may actually see people swimming in the sea. But one lady goes there every day, summer and winter. So it kind of doesn‘t count. Southern Germany, on the border with Switzerland: Swiss tourists everywhere.

Everybody goes to the lake, or the city center or just ANY cafe there is in the city. Every single green spot cowered by a towel. Often thunderstorms. Especially in August, the one month when the bus does not go to the university and you have to bike

Belgian summer If you aren‘t camped on a sleepy, green rolling hill in the Ardennes, you‘re battling for a space on one of the many long, seemingly endless flat beaches. Perhaps you haven‘t left Brussels? No problem! We have our own Bruxelles-les-Bains which transforms what would normally be a less than pretty canal area into Rio or Miami. Our 42 city parks provide abundant opportunity to catch some rays amongst green surroundings. That‘s if the sun comes out at all; of course, something that‘s never certain in this part of the world. Yet the people remain cheerful and the beers keep on flowing...

Getting closer: Czech summer Festivals everywhere. Beer or berries or bottling . Stalls with beer and klobasa - the entertainment does not matter so much. Bike rides and outdoor swimming pools. Being elsewhere – in the country house, at somebody‘s grandmothers – just living where you are not normally. Perfect sunny days which suddenly burst wind and storms. Garden bonfires and villagers gardening in their swimclothes.

And home: South Bohemian summer Fishermen striding through the early morning current of the Vltava, hoping to get that fish out at last. Hundreds of bikers and roller-skaters aged 0 - 90 swarming along the river. Explaining the way to the Iron Maiden to Korean tourists. Enjoying your coffee whist sitting on the square, listening to the city hall bell striking the hour with a folk song. Open-air cinema nights with the city drink in hand.

Your summer. Room for notes:

MINI RECKY BLANCK MASS

Dumb Flesh

Protože už emhádečko smrdí létem a ty si hádemíčkem připojuješ noťas k projektoru, abys kouknul na atmošku z loňskejch hradů a zámků, zmíním se o prosluněným sólokapr projektu původního zakladatele Fuck Buttons, což je, jak jistě víš, nejlepší drone diskoška na světě. Spíš než bouchnutá tequila se hodí bouchnout se do krve, do tý rány si tu tequilu potom nalejt a trsat jak Potměšil. Jediná nevýhoda je, že to asi nikdy neuslyšíš na tampón párty v Borovanech. -rp-

THE SOFT MOON

Deeper

Všude kolem je tma, nohy se ti utápěj v močálu a v heroinový fantazii se ti zjevuje Ian Curtis, kterej trhá motýlkům křidýlka. Těžkotonážní post-punkovej tanker brázdící synťákový vody s takovou vervou, že i velryby dostávaj epileptický absťáky. Tahle deska by rozhodila čakry snad i Jardovi Dušků. -rp-

GREAT ESTATES

24 – 25

léto 2015

Demos

Indie akustický projekt z New Jersey podává porci klidné síly, kterou když se alespoň z procenta inspiruje Kádéúčko, tak v příštích volbách snad i potvrdí svůj nevídaný úspěch a opětovně obsadí bidýlko ve Strakovce - hned vedle Ole Gunnara Solskjæra. Nahrávka Demos pomalu, vkusně a efektivně působí na všechny emoční složky posluchače. Z magnetofonu (ano, Demos vyšlo na kazetě) proudí ladné tóniny, které doplňuje příjemný, pronikavý vokál. Album je ideální jako podkres pro domácí remake kocovinového, post-mejdanového dílu Deníku Dity P., nebo pro okamžik, kdy budeš chtít počít oduševnělé mimísko, které nikdy nezažvatlá slůvko Prozac. -cn-

DAIKIRI

Dk_02

I díky přispění lokální sekty NAAB se k nám z francouzských Mét dostal třetí vylisovaný počin formace Daikiri. Nastřelená jízdní jednotka valkýr made in Lotrinsko káže noise rock s přívlastkem počítadla a taneční hudby. Zběsilost v tempu je střídána rozvahou. To vše doprovázeno šíleným zpěvem, který připomíná mutaci lo/ve, Už jsme doma a fistule Michaela Winslowa prohnanou gůgl translátorem. Geniální riffy, přechody, hluky, křiky a milimetrové detaily tvoří celek, který se může pyšnit úžasnou funkčností. Osoba spouštějící diamantovou jehlu na průhledný originál je během mžiku uhranuta a po jedenáct stop má přidělenou vedlejší roli v sofistikovaně úchylné a špinavé loutkohře o rozptylu třísek na několik generací. -cn-

SOUL GRIP

Avadon

První setkání s touto belgickou formací proběhlo zcela neplánovaně ve Velbloudovi, kdy se celý prostor během úvodních válů změnil v čiré inferno, při kterém si uhranutý lid zatínal nehty do tkání, mimovolně se připravoval o vlasy (mně se nezadařilo) a v očích mu plály obrácené kříže. Program druhého rande se nesl v duchu něžností s debutem Avadon. Deska na pomezí black metalu, hódně černého hácéčka a post metalu působí celistvě, dalo by se říci jako jeden rozsáhlý set. Po poslechu na volume doprava se ani nyní nevytrácí potřeba zabalit několik molotovů a vydat se směr nejbližši kostel nebo hračkárna. . -cn-

DRENGE

Undertow Tihle dva yorkshirští bratři Lovelessovi se na scéně pohybujou teprve 4 roky, ale jelikož se znaj od jejich prvního hovínka, tak to vlastně nic neznamená. No a když se netahali za bimbásky, tak nejspíš poslouchali Joy Division, Black Sabbath, Arctic Monkeys nebo třeba bíle pruhovanou sourozeneckou dvojici, protože všichni tihle feťáci (ano, i marihuana je droga!) jsou z desky slyšet. Kucím se však podařilo vyvařit z tohohle eintopfu vydařenou, syrově hutnou a potemnělou desku, která čpí atmosférou ála True Detective. -rp-

Kam vzít babičku nebo drogy? VelbloudVelbloud

Cyrí&Ricí

13. 07. Concrete Dog, Tüd

Highway 61Highway 61 17. 07. Brand Blues Connection 24. 07. Bratři Karamazovi

Miláčkové,

MC FabrikaMC Fabrika 02. 07. Armada, Fobos 28. 07. Lionheart

Café klub Slavie: Central park Slavie

N K E TA

od 2. půlky července, pro bližší info mrkej po webu

užijte si léta a na viděnou na nejlepších festivalech na světě - České hrady!

S jakou písní či interpretem v uchu hodláš prežít nastavájíci Jared léto?

Johnny Násilník

Kuchař Kittchen

Filip Crux Kamaryt

Jindřich Šídlo

profesionální feťák,

hudební performer

Bigg Boss of Streetmarket

komentátor HN

hipík a rapper

Květy - Miláček slunce. Není to úplně jednoduchý, máme pořád co dělat s naší novou deskou a tak zatím neposlouchám skoro žádný nový věci. Ono i v těch ideálních dnech mi to jde pomalu a v podstatě mám takovou frontu alb, na který jsem si zatim neudělal čas a místo. Ale na nový Květy jsem zvědavej hodně, vždycky mne dokážou rozsekat a podle prvních zpráv od kamarádů by to mělo být zase velký. Takže se těšim, co ten dlouhán a jeho parta vymyslej.

Asi by to měli být noví Thee Oh Sees, ale je jasný, že to dlouho nevydrží. Přežrat se sluníčka a vztekat se v azbestovým pekáči. Oblažovat ve vodě svoji lobotomii. Úplnej Jay Reatard.

Zastihli jste mě právě na cestě z Rakouska a v autě hraje nové CD Refew - Na Kredit. Léto bude u mě festivalové a plné grilovaček, takže klasika jako Notorius B.I.G, Naughty by Nature, James Brown, Monkey Bussines, Rudimental, 518, Offspring, atd. určitě chybět nebude! Jsem fanatický sběratel vinylových desek a s hudbou koketuji od mala, takže se nebráním žádnému stylu a poslouchám opravdu všechno. Není problém ani s mou novou a nádhernou ženou pustit Honzu Nedvěda a jeho Stánky (smích)!

V autě budu asi střídat to, co tam teď mám. Faith No More: Sol Invictus, Morrissey: World Peace Is None Of Your Business, Nick Cave: Push The Sky Away, Daft Punk: Random Access Memories, Page&Plant: No Quarter.

RADEK PLEHA GRAFIK A VJ FORMACE SCHWARZPRIOR

Proč nejedeš na Colours? Někde jsem zaslech, že tam máme hrát, tak nevim, jestli jsem schopnej na tohle odpovědět. Takže asi takhle, jestli hrajem, tak se tam potkáme, nakonec je tam pár jmen, který chci vidět a když máš free vstup, tak bys byl blbej, kdybys nejel. V opačným případě si jistě poradim i bez ocelovýho města. Stejně má celý tři dny pršet. Co bys chtěl dělat, kdyby sis nevydělával miliony muzikou? To bych se válel na pláži, pil kokosy s malinkejma deštníčkama, sjížděl vlny a nic neřešil. Teď sem ti vlastně profláknul svůj plán, jen si dám ještě pár koncertů hraní, abych ty miliony nejak rozumně zaokrouhlil. Všichni víme, že letní sex je trapnej, jakým způsobem se mu vyhýbáš ty? Přesně. Proto zůstávam v létě zavřenej doma a čekám až bude zas mrznout. Koukám na fotky ze severního pólu u otevřenýho mrazáku a čekuju nejlevnější letenky na Aljašku, loni mi to nevyšlo jen těsně, tak snad letos. Kryštof kemp X Hip hop kemp? Vtipný, na tábor jsem nejezdil, ani když jsem byl malej, šiřily se tenkrát nejaký zvěsti o zneužívání dětí, experimentováni s návykovejma látkama a přinejmenšim dost podezřelejch nočních procházkách lesem. Nevim, jak je to s táborama teď, ale nic z toho mě nebere.

léto 2015

Toluen X okena? V životě sem neumýval okna, tak nemůžu posoudit, jestli je okena pořád top na žebříčku čistících přípravků. Toluen je určitě zajimavej nápad, ale dávej bacha, aby sis nepoleptal nový plasťáky nebo sliznici. Halina X balón? Na výlet v balónu je to dokonalej společník. Minimálně ušetříš za závaží a máš jistotu, že se nedostaneš moc vysoko. K tomu dostaneš jako bonus pár dobrejch rad od jejich kamarádek a možná při tom i zhubneš.

26 – 27

Xindl-X X jinej xindl? Čim víc „X“ tam daš, tím líp. Nebál bych se tam propašovat ještě jedno nebo dvě. Ale to neni na mě, ať si každej dělá, co chce, co ho baví nebo čemu věří. 518 X 158? Mám špatnou pamět na čísla, stěží si pamatuju svý rodný číslo a narozeniny mi musí připomínat máma. Tak bych ji musel zavolat nebo otevřít wikipedii, abych zjistil, co znamenaj a to se mi ve 4 ráno vážně nechce. Šlágr Tv X análek? Rozhodně Šlágr TV.

JAKUB JÍRA LANDMINEALERT BOOKING

Proč nejedeš na Colours? „nekouřim camelky“

Co bys chtěl dělat, kdyby sis nevydělával miliony muzikou? V pornoprůmyslu.

Všichni víme, že letní sex je trapnej, jakým způsobem se mu vyhýbáš ty? Playstation a když už jdu ven, tak jedině do půl těla.

Kryštof kemp X Hip hop kemp? Kryštof kemp (2.7. Praha, Hospoda Past - odkaz na událost neuvádíme, protože tam bylo hodně písmenek a tisk je drahej nefjwqhguiwrqhgruihirehgiáqčhrzuihrfuhap)

Toluen X okena? Bejvávalo.

Halina X balón? Halina v kombinaci se strap-onem.

Xindl-X X jinej xindl? Číňan českého folku Xindl-X.

518 X 158? 158 jsem už 3x volal, 518tkou jsem jel jen 1x. Takže 158.

Šlágr Tv X análek? Ideálně obojí najednou. T Cyril Nováček, Ricardo Picante

FESTY: MELT

17.–19. 7. | GRÄFENHAINICHEN

I přes nesporně italsky znějící název se tenhle cirkus odehrává v Německu, nějaký ten kilák od Lipska. Zaměřený na elektronickou hudbu, i když letos se tam mihnou třeba Alt-J nebo Kylie Minogue. No ale hlavní důvod, proč si s sebou zabalit bratwurst a Mein Kampf jsou například Jon Hopkins, Clark, Ellen Allien, Marek Hemann nebo Nils Frahm.

JUNKTOWN

24.–26. 7. | BRATRONICE

Stylová lahůdka pro všechny vyznavače postapokalyptické tématiky. Chátrající, bývalá, sovětská základna nabídne dny plné larpových her, hudby, přednášek, afterparty, performance a promítání. Plynová maska nutností!

PSY HIGH

13.–16. 8. | ZÁPADNÍ ČECHY – DOZVÍŠ SE Hudba, přednášky, meditace, příroda, mystika – vynikající kurátorský počin, kde tě odháčkují Kamni, Pozvakowski, Narcosatanicos, Or, Fetch!, At Bona Fide nebo lokálníci Kidney Trauma!

BANÁT

19.–23. 8. | EIBENTHAL

Česká oáza v Rumunsku, hrozivě přátelská atmosféra a svoboda – to je v kostce to podstatné o festivalu pořádaného u našich krajánků. Hudebně vzrušen nejsem, ale celkově rozhodně stojí za zastávku – minimálně, abys dal voraz tvojí Dáčiji.

Buď na tripu! OFF

7.–9. 8. | KATOWICE Poláci nás milujou, fakt. Skontrolovat to můžeš v impozantních Katowicích, kde si zabrnká Patti Smith, Residents, Ride, Run the Jewels, Kinsky, Young Fathers a hlavně tam budu i já, žejo.

BAŽANT POHODA 9.–11. 7. | LETIŠTĚ TRENČÍN

Je to k neuvěření, ale Slováci umí vkusnějc udělat megalomanskej fesťák, kterej strči RfP směle do kapsy. Žánrově je to vskutku mišmaš, kde si ale každej musí zákonitě najít to svý, samozřejmě pokud není fanouškem debilní muziky, představovaný na většině českých fesťácích. Navíc je to blíž než do Ostravy, což je vlastně i do Kyjeva, takže je to fuk. Bonbičkový jména, který bych rád vypíchnul jsou např. Einstürzende Neubauten, Young Fathers, Kiasmos, Eagles of Death Metal, Cocorosie, Dÿse, Beardyman a mnoho dalších.

SZIGET

11.–17. 8. | BUDAPEŠŤ

Vůně langošů a burz s deskama, za který se u sousedů kdysi nechávaly výplaty. Minimálně spirit omastku nalezneš na kulturním maratonu, kde mimo jiné zaexhibují Kings of Leon, Interpol, Alt-J, Foals, Asaf Avidan a mnozí další.

24. 6. - 23. 8. 2015

Jaromír Novotný zadní světlo / backlight

Dům umění, náměstí Přemysla Otakara II. 38, Č. Budějovice, 1. patro