Milk & Honey #18 by Milk & Honey

u g s e l e l l l a a j j á á m m te e t u g s e l l a j á m e t á u m g e s t e u l l g a s e l l a j á m e t u g s e l l t máj a u g s e l l a j á m e t u g s e l l a j á gute m j á m e t u g s e l l a j á m e t u g s g e l s l e a l l j a á j m á m e t u g s e l l a j á m a es gute j á m e t u g s e l l a j á m e t u g áj alles e t u g s e l l a j á m e t u g s e l l a j á s ute m e l l a j á m e t u g s e l l a j á m e t m lles gu e t u g s e l l a j á l l m a e t j u á g m s e e l t l u a g j s á e l l m a e uat lles gute máj e l l a j á m e t u g s e l l a j á m e t u l alles g a j á m e t u g s e l l a j á m e t u g j j alles á m e t u g s e l l a j á m u e t g u s g e l s l e a j alle máuj tealml áj alles gute gmuátej m á g s les gute máj alles l al a j á m e t u g s e l l a j á m e t u g m ájalles e t u g s e l l a j á m e es gut

NETUCTOVÝ BUDĚJOVICKÝ MAGAZÍN

ZDARMA DOSTUPNÝ NA SPRÁVNÝCH MÍSTECH

MILK & HONEY: VYCHÁZÍ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH SEDMKRÁT ROČNĚ | # 18 (19. 5. 2017) – KVĚTEN/ČERVEN

ŠÉFREDAKTOR A VYDAVATEL: ZDENĚK BRDEK | DESIGN: MÍRA ADAMEC, PAVEL JALOŠEVSKÝ, HELENA HRUŠOVÁ TÝM: NATALIE CZABAN, TOM CZABAN, MARTIN DVOŘÁK, HONZA FLAŠKA, ŠÁRKA KOTZINOVÁ, PETRA LEXOVÁ, CYRIL NOVÁČEK, RICARDO PICANTE, JIŘÍ PTÁČEK, ONDŘEJ SELNER FOTKY: HELENA HRUŠOVÁ, DENISA VESECKÁ, MONIKA BARTÁČKOVÁ | OBÁLKA: MÍRA ADAMEC INZERCE: MARKÉTA KULÍKOVÁ | DISTRIBUCE: BÁRA PROCHÁZKOVÁ, VAŠEK KŘENEK

KONTAKT: MNH.MAGAZINE@GMAIL.COM, WWW.MLIKOAMED.CZ, facebook: MILK&HONEY, adresa: NOVÁ 21, ČB 370 01 MK ČR: E 2237

VYCHÁZÍ ZA PODPORY:

4 BUDĚJOVICKÝ MAJÁLES

CON TENT BUDĚJCKÝ 4KY:

VRBENSKÁ TOČNA INTERVIEW:

LUCIE A ROMANA DRDOVY PETRA LEXOVÁ:

GERHARD RICHTER MARTIN DVOŘÁK:

JIHOČESKÁ TANCOVAČKA

18 20 24 26

EDITO RIAL

věten se v Budějcích obvykle odehrává ve znamení dvou obřích akcí s letitou tradicí: jde o zábavní veletrh se zahradně-grilovací technikou Hobby a všekulturní festival místního studentstva Budějovický Majáles. Když jsme přemýšleli o tom, s kterou z těchto legendárních akcí navázat spolupráci, nechali jsme si za těžké love zpracovat analýzu cílových skupin, abychom zjistili, jestli se naši čtenáři víc kryjí s návštěvníky výstaviště, nebo Sokoláku. Po nečekaně těsném výsledku jsme nakonec spojili své síly s Budějovickým Majálesem, takže osmnácté číslo Milk & Honey vychází z poloviny jako majálesový průvodce. Nepřijdete však o své oblíbené Budějcké 4ky, reportáž z jedné jihočeské tancovačky nebo rozhovor o výtvarném umění. Závěrem připíjím na zdar letošního Majálesu s přáním, abychom byli všichni tak pilní jako jeho organizátoři. Máj alles gute! ZB

4–5

květen/červen 2017

MÁJALLESGUTE

MÁJ ALLES GUTE! Míra Duník Lukáš Neasi

hoj! Jsem členem organizačního týmu Budějovického Majálesu a pro letošek jsem dostal za úkol ti v aktuálním vydání časopisu Milk & Honey představit náš festival. Když jsme se poprvé sešli s redakcí a já s hrůzou zjistil, že během následujících pár dnů musím při studiu, práci a dalších aktivitách naplnit textem o festivalu bezmála 14 stránek, záda se mi lehce zalila potem a já po dlouhé době zas o něco víc ocenil kvality single života, protože interní týmové heslo „místo svý holky dělám festival“ získalo zas o něco reálnější význam. V okamžiku, kdy jsme se však s mojí kamarádkou a týmovou kolegyní Kájou po schůzce sešli v naší kanceláři a udělali si náčrt veškerých článků a informací, které bychom ti chtěli předat, zjistili jsme, že daný počet stran je vzhledem k obsažnosti celého projektu ještě docela málo. A tak jsem si uvařil turka, do kterého by se snad dala zapíchnout i polívková lžíce, sednul k počítači a pustil se do toho. Pokud žiješ v Českých Budějovicích alespoň déle jak rok, určitě jsi už o našem Majálesu musel alespoň jednou slyšet. Anebo na něj alespoň narazit. Při nejmenším tohle je přesně

naším cílem. Od jednodenní studentské oslavy jara, kterou si jistě každý představí pod pojmem majáles, se totiž snažíme víc a víc posouvat k ideálu celoměstského festivalu pro všechny generace, který dokáže probudit město k životu a propojit jej v jeden velký pospolitý celek. Zároveň je naší snahou také ukázat lidem v našem městě nové a originální věci, které jsme zažili na jiných místech či jsou výplodem naší bujné studentské fantazie, lehce sešněrované reálným pohledem našeho produkčního týmu a finančními možnostmi. I tak za vše hovoří akce jako trolejbusová linka s koncerty kapel nebo autokino, které se staly vyhledávanou tradicí a ceněnou součástí majálesového týdne. Ale k tomu se ještě dostaneme! Zkrátka Budějovický Majáles není jen o samotné kultuře. Je o snaze umožnit lidem v našem městě zažít a vidět věci, na které by jinde jen stěží narazili, ať už se jedná o hudbu, divadlo, film, či jakoukoliv jinou formu zábavy. My věříme, že jdeme správnou cestou. A nejdůležitější součástí téhle cesty jsi právě ty. Ty a tví kamarádi jste totiž středobodem a základním stavebním kamenem celého festivalu! Zaujali jsme tě? To je dobře. Tak si pojď náš festival prostudovat trochu podrobněji.

BUDĚJOVICKÝ MAJÁLES + NĚMECKÁ KULTURNÍ SCÉNA = MÁJALLESGUTE Karolína Krupauerová

yslel sis, že naše letošní heslo je jen prázdnou frází? Tak to tě rychle vyvedeme z omylu. Stali jsme se totiž součástí mezinárodní spolupráce v rámci Česko-německého kulturního jara 2017! Zhruba před rokem a půl, na začátku roku 2016, nám znenadání přišel email od organizátorů festivalu v Bambergu. Po několika dalších vyměněných zprávách jsme pochopili, že se jedná o projekt, který se našemu Majálesu velmi podobá. V tu dobu se začala konkrétněji rýsovat myšlenka spolupráce se zahraničním festivalem, kterou jsme v hlavě měli již delší dobu. Ale ani v roce 2016 se nám ji bohužel nepodařilo dotáhnout do konce. Po skončení obou festivalů naše komunikace opět zintenzivněla a chuť vytvořit mezinárodní spolupráci byla na obou stranách. Koncem prázdnin jsme začali pracovat na projektu kooperace a zapojení se do Česko-německého kulturního jara 2017, který jsme dotáhli do úspěšného konce. Od té doby se událo již mnohé. Celou spolupráci jsme rozvíjeli a poupravovali. Mnohé jsme vypustili a s mnohými novými nápady jsme přišli. Strávili jsme dva víkendy (jeden v Praze a jeden v Bambergu) poznáváním

organizačních týmů a festivalů samotných. Samotné nás překvapilo do jaké míry jsou si oba festivaly a konec konců i jejich organizační týmy podobné. Znamená to pro nás skvělou příležitost, jak získat nové zkušenosti, kontakty i know-how. Čeho si však vážíme nejvíce, je možnost vytvoření unikátního projektu, kterým obohatíme místní kulturní scénu o zajímavé počiny a další nové zahraniční tváře. Vyvrcholením česko-německé spolupráce bude vystoupení německého multiinstrumentalisty The Micronaut na majálesovém pátečním Open Air. Svou náladovou taneční hudbou jistě zaujme tebe i tvé kamarády. Těšit se můžeš i na unikátní živou ochutnávku přímo z místa dění festivalu v Bambergu a naopak. Ve čtvrtek na dernisáži výstavy v Metropolu budeš mít možnost zhlédnout virtuální prohlídku vernisáže na německém festivalu. Ten samý den bude program v majálesové kavárně živě přenášen přímo k našim sousedům a v pátek, díky takzvanému „face to face“ propojení, budou mít návštěvníci jedinečnou možnost popovídat si v přímém přenosu s německými sousedy a nahlédnout do víru jejich festivalu. Každý, kdo si bude chtít tuto interakci vyzkoušet, bude mít příležitost během pátečního Open Air 26. 5. na Sokolském ostrově. Tak Máj alles gute!

SICE NEJSME PROFESIONÁLOVÉ, ALE SNAŽÍME SE JIMI STÁT… které nabírám jako organizátor Majálesu. Ta zkušenost je prostě nedocenitelná. Člověk na to často kouká zvenčí a říká si „ty jo, pozveš pár kapel, divadel a máš festival“, jenže pak přijdeš do toho týmu a zjistíš, co všechno se vlastně okolo toho musí zařídit. Od shánění peněz do rozpočtu z veřejných i soukromých zdrojů přes účetnictví a dramaturgii až po všechna možná povolení, komunikaci s médii a podobně. A mým úkolem je dohlížet na to, aby každá dvě kolečka tohohle stroje do sebe zapadla tak, jak mají, a vytvořila nějaký funkční mechanismus.

Míra Duník

6–7

květen/červen 2017

MÁJALLESGUTE

Majálesovej erár

a začátek podrobného rozebrání našeho festivalu ti musím představit toho nejdůležitějšího z důležitých. Velkého šéfa a koordinátora se zodpovědností za práci více jak 80 lidí. A jestli čekáš nějakého prošedivělého manažera s věkem lízajícím horní hranici čtvrté dekády, tak tě musím zklamat. Tomuhle klukovi je teprve 20, studuje v Praze na Univerzitě Karlově a jeho jméno je David Mulica. A jestli chceš slyšet nějakou pikantnost, tak ti můžu povědět, že David nám každé léto odjíždí do Massachusetts v USA, kde má své kořeny. V žilách jeho rodiny totiž koluje indiánská krev. Ale teď už se vrhneme na rozhovor. Ahoj Davide, jsem rád, že jsme se konečně sešli! V poslední době není úplně snadný tě zastihnout ve chvíli, kdy zrovna nemáš práci. Mohl bys čtenářům Milk & Honey říct na začátek něco o sobě? Nazdar! No, na začátek bych chtěl

říct, že sice toho mám poslední dobou poměrně dost, finišuje program, začínají závěrečné přípravy na festival a do toho dopisuji ještě všechny možné eseje a seminárky do školy, na druhou stranu se snažím všechny schůzky stíhat bez nějakých velkých odkladů a kdykoliv někdo něco potřebuje, tak jsem mu k dispozici. To, že jsme se tak dlouho naháněli, je spíš způsobeno i tvým časovým harmonogramem. Každopádně, jak už si zmínil, moje jméno je David a studuji prvním rokem politologii a mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově, takže svůj život tak nějak trávím napůl v Praze a napůl v Budějovicích, ostatně jako několik dalších lidí z našeho týmu. To už je holt takový úděl nás studentů, co vyrazí na studia jinam, ale zároveň je k rodnému městu pořád poutá taková ta láska a zodpovědnost vůči němu. Je něco konkrétního, čemu by ses chtěl věnovat po studiu? To je docela složitá otázka. Myslím, že si jí klade poměrně hodně lidí v mém věku. Každopádně bych rád i po studiích využíval zkušenosti,

„Já musím samozřejmě respektovat, že nejsme profesionálové, zároveň potřebuji mít z těch lidí pocit, že se těmi profesionály opravdu chtějí jednou stát nebo tomu minimálně dávají své možné maximum.“

To mě samotného zajímá. Jak moc je občas složitý tomuhle všemu vlastně šéfovat? Tím myslím nám jako individualitám i lidem, kteří ne vždycky stíhají deadliny apod. No občas musím bejt zlej, no (LOL). Ne, teď vážně. Má to samozřejmě své pozitivní i negativní momenty, ostatně jako všechno. Já musím respektovat, že nejsme profesionálové, zároveň potřebuji mít z těch lidí pocit, že se těmi profesionály opravdu chtějí jednou stát nebo tomu minimálně dávají své možné maximum. Pokud vidím, že to ten konkrétní člověk opravdu nestíhá kvůli škole, práci nebo čemukoliv, tak samozřejmě nemám jediný důvod se na něj nějak zlobit a spíš

hledáme nějaké řešení, jak to bude dál. V případě, že však vidím, že ten čas na to má a stejně nedělá svou práci, tak nemám jediný důvod, proč s ním jednat v rukavičkách. Vždyť ten člověk to přece dělá dobrovolně, nikdo ho nenutí v tom týmu zůstávat, nemá na tom žádnou existenční závislost, pouze pak kazí práci ostatním, kteří na něj třeba spoléhají. Pak je už jen otázka, jestli ten pravý důvod není to týmové tričko a pocit důležitosti, který pak v případě, že ten člověk neprokáže žádnou loajalitu vůči tomu projektu, stejně vyznívá jako nějaká parodie a nemůže chtít nějaké mé uznání. Vím, že to možná vyznívá malinko drsně, ale tak to zkrátka je. Chápu. Co vlastně tebe vedlo k tomu, abys vstoupil do týmu? Co byl pro tebe ten zlomový okamžik, kdy sis řekl „jo, chtěl bych organizovat Majáles“? A jak to vlastně celé probíhalo? Tak já hlavně chodil na Gymnázium Jírovcova, kde byla organizace Majálesu poměrně velkou tradicí. S úctou jsem tehdy koukal na lidi, jako byl Lukáš Černý nebo Láďa Zibura, a říkal jsem si, že tohle by mě mohlo taky bavit. A tak jsem se přihlásil v roce 2012 jako dobrovolník a v roce 2013 jsem už poprvé nakouknul do samotného týmu. Pro mě to ani nebyl nějaký zlomový okamžik, spíš takový přirozený vývoj. Asi jako u většiny lidí v týmu, ostatně taky většina mých nejbližších přátel je momentálně i mými kolegy v organizaci tohohle projektu. Pamatuju si tvůj první rok v týmu, tehdy jsme uklízeli společně se zbytkem týmu pódium na Sloňáku po té bahenní apokalypse. Můžeš ještě čtenářům představit, jak probíhal tvůj vývoj v týmu, než se z tebe vlastně stal šéf? No, upřímně, původně jsem se přihlásil jako dobrovolník. Prostě jsem přišel stavět pódium jako mnoho dalších kluků. Díky tomu jsem trochu nahlédl pod pokličku a seznámil se se spoustou nových lidí. No a další rok už jsem vstoupil do týmu. Ze začátku jsem se dostal pod Petra Pouzara (bývalého šéfa hudební dramaturgie), kde jsem dostal jedinečnou možnost si zvát své oblíbené kapely a zároveň obdivovat ten Pouziho přehled o veškeré tuzemské i světové hudbě, ostatně všech těch

členů dramaturgie. V roce 2014 jsem dostal na starost koordinaci všech moderátorů, kde jsem se poprvé setkal s nějakou reálnou organizací lidí a plnou zodpovědností za své vlastní konání v týmu. Rok poté jsem se přesunul na pozici šéfa projektu Studentské krvebraní, což je vlastně náš takový dceřiný projekt, kdy přesvědčujeme mladé lidi, aby chodili darovat krev. No a to už byl jen takový krůček od toho, abych se pak stal šéfem i celého Majálesu. To se stalo poté, co předchozí vedení usoudilo, že ve dvaadvaceti letech jsou už veterány týmu a je čas předat štafetu. Takže taková byla moje cesta. Co letošní ročník, na co se vlastně nejvíc těšíš? Vlastně úplně na všechno! Jen zase asi nic moc nestihnu, jako ostatně už čtyři roky po sobě (LOL). Každopádně jako skvělá věc z hudební dramaturgie se mi zatím jeví Prop Dylan, švédský rapper, co v pátek, doufám, napodobí loňského britského Elf Kida a zboří kavárnu na Sokoláku do základů. Za klasiku považuji samozřejmě i Midi Lidi, protože ty zná snad každý, a kdo ne, tak z toho bude mít určitě hodně velkou radost. Co se týče divadelní dramaturgie, tak určitě letošní industriální scéna v hangáru na Letišti České Budějovice v Plané, kde budou obě vystoupení veliká pecka. Kdybych měl čas, tak bych hodně chtěl zajet na Spitfire Company a jejich Hlas Anne Frankové, to bude určitě skvělý. No a samozřejmě pevně doufám, že se mi letos konečně povede vytáhnout někoho na autokino, kde budeme promítat můj oblíbený film Big Lebowski. Každopádně hodně velký těšení! Máš nějaké vize do budoucna? Zůstáváš ještě v týmu, nebo už se plánuješ přesunout do předčasného festivalového důchodu? A jak bys chtěl, aby vypadal festival za pár let? Upřímně jsem nad tím ještě moc nepřemýšlel. Nejdřív musíme v pořádku a úspěšně udělat letošní ročník a až pak bude čas přemýšlet nadnějakou budoucností. V tuto chvíli však spíš předpokládám, že ten 15. ročník, kdy náš festival konečně dostane občanku, ještě povedu z pozice hlavního koordinátora. A pak děj se vůle boží, jak se říká. Co se týče vizí do budoucna, tak

„Vzhledem k tomu, že se organizace tak nějak dědí z generace na generaci, přičemž ta nastupující tak trochu přirozeně přijímá ideály té předchozí za své a festival si jen kosmeticky upravuje a vylepšuje podle svých představ či současných trendů, tak se nijak zvlášť neobávám, že by došlo k nějaké velké revoluci, například k ustoupení z najeté cesty progresivní dramaturgie.“

současný koncept bych rád zachoval. Vzhledem k tomu, že se organizace tak nějak dědí z generace na generaci, přičemž ta nastupující tak trochu přirozeně přijímá ideály té předchozí za své a festival si jen kosmeticky upravuje a vylepšuje podle svých představ či současných trendů, tak se nijak zvlášť neobávám, že by došlo k nějaké velké revoluci, například k ustoupení z najeté cesty progresivní dramaturgie. V současné době spěje vývoj festivalu spíše k jeho zkvalitňování než rozšiřování, i když musím přiznat, že jsme letos trochu koketovali s myšlenkou rozšířit jej i na víkend. Hlavně kvůli starší generaci a zvýšení zájmu o festival i ze strany obyvatel dalších měst jižních Čech. Tuto možnost jsme však i vzhledem k poměrně nízkému rozpočtu zavrhli, jelikož bychom pak sobotní program tvořili na úkor toho týdenního, a to samozřejmě nechceme. Ještě se zeptám, co bys na závěr chtěl vzkázat všem našim fanouškům, návštěvníkům a potažmo čtenářům Milk & Honey? Na to je úplně jednoduchá odpověď: ať všichni přijdou. Vždyť ten festival přece děláme pro vás. Tou největší radostí je vidět všechny ty pozitivní reakce a nadšené obličeje všech návštěvníků. Když pak na závěr celého týdne stojím na tom pódiu s mým týmem a vidím ty tisícovky rozradostněných lidí, tak přesně to mi pak dává energii do toho dalšího ročníku. A proto samozřejmě všechny prosím, ať zůstanou při nás, jako to dělali doteď. Máme vás všechny moc rádi. Mějte se hezky. Díky moc, Davide! A hodně štěstí, ať nás zvládneš všechny korigovat tak skvěle, jako jsi to zvládal doteď!

David Mulica Narodil se roku 1997 v Newburyportu (Massachusetts, USA). V roce 2016 ukončil Gymnázium Jírovcova v Českých Budějovicích. Studuje 1. ročník FSV UK, obor politologie a mezinárodní vztahy. Na organizaci Budějovického Majálesu se podílí pátým rokem. Druhým rokem vykonává pozici hlavního koordinátora projektu.

PONDĚLÍ Hudba

Hudební dramaturgie se přes týden ponese v duchu žánrových večerů, ať už v naší majálesové kavárně nebo v klubech po celém městě. V pondělí vše odstartuje v kavárně na Sokoláku koncerty rockových Werner Von Braun, bluesových Tamdoletma nebo folkového dua Josef Fojta & Martin Havlík. Paralelně s tím se můžeš přijít podívat do Velbloudu, kde mají celý večer ve své režii budějovičtí NAAB se svými noisovými věcmi. A do třetice všeho dobrého tě čeká v areálu kolejí JČU ve studentském klubu Kampa indiečko pražského zpěváka Martina Bočka nebo roztomilá folková zpěvačka Bmaj7. Tak vybírej!

MÁJALLESGUTE

Divadlo

Ani divadelní dramaturgie nezůstane ostatním nic dlužná. Už v pondělí se můžeš těšit na první vystoupení v hangáru Letiště České Budějovice v Plané, kde Tereza Ondrová a Peter Šavel představí svoji hru Boys Who Like to Play with Dolls o genderových předsudcích. V Jihočeském divadle, se kterým již několik let po sobě spolupracujeme, tě pak čeká Netradiční prohlídka nebo Kurzy baletu pro začátečníky od Kredance. No a pokud sis ještě nevybral, tak v kavárně Široko od šesti hodin bude probíhat autorské čtení debutového románu Pátek mladého autora Lukáše Csicselyho.

V pondělí se na celý týden otevře veřejnosti budova Českého Rozhlasu České Budějovice, kde budou celé odpoledne probíhat prohlídky pro veřejnost. Večer na to pak naváže například Cestovatelská beseda na vozíku. V galerii KD Metropol se můžeš navečer zúčastnit vernisáže výstavy Doteky o propojení a podobnostech lidí a masožravých květin pomocí fotografií. Vyprávění o projektu Ostrovní dům, který se týká soběstačnosti moderních budov, od Pavla Podruha zas čeká v Café Datel. A kdyby ses chtěl například naučit základy čínštiny, tak v Kavkárně pro tebe bude podvečerní workshop!

8–9

květen/červen 2017

Kavárenská scéna

Film

Ani filmová dramaturgie nebude začátkem týdne upozaděna. V Českém rozhlase se totiž bude promítat snímek Putinovy děti 404 o LGBTQ komunitě v současném Rusku a snaze změnit homofobní poměry ve společnosti.

ÚTERÝ Hudba

V úterý tě čeká první ze dvou párty na netradiční scéně na střeše DK Metropol, kde tě zabaví house DJs Trojan Horses, Tonda Padrta a Leon Pard. Pokud však trpíš závratí, tak můžeš zůstat v naší majálesové kavárně, kde se rozhodně taky nudit nebudeš. Vystoupí totiž budějovická rappová formace 3P crew či rap-rockoví Lex Barker a Věc Makropulos. A jestli přece jen radši preferuješ konzervativní klubovou zábavu, tak ve Velbloudu pro tebe budeme mít připravený indie večer s ROLE, Kool-aid, Nixon Lads nebo Petrem Wohlgemuthem.

Divadlo

Nebudeme zahálet ani v dramaturgii divadelní. Odpoledne v Biskupské zahradě můžeš zhlédnout divadelní soubor Gymnázia Česká s Havlovou hrou Zahradní slavnost. O hodinu později v Hostelu pak Janek Lesák nabídne Workshop psaní maturitních prací a na večer máš na výběr mezi Drug Addicts s hrou X v Malém divadle a představením Mušketýři od Malého divadla, které bude probíhat v Klášterní zahradě.

Kavárenská scéna

Ani o přednášky, výstavy a další věci nebude v úterý nouze. V Českém rozhlase můžeš slyšet přednášku Hlasy, které slyším o problémech schizofrenie a besedu Dezinformace a hoaxy, jejíž název vypovídá o všem. Zavítat můžeš také do Horké vany na přednášku o problémech homosexuality s názvem Manželství aneb Registrují se auta nebo psi, lidé se berou!, na kterou pak naváže oblíbené Science Café. V Široku ti odpoledne Eliška Podzimková povypráví o své výstavě ilustrací z New Yorku jménem AnimateNY, které se objevily například na předních stranách časopisů Metro či Vogue. A pokud znáš českého herce Davida Vávru, tak se můžeš stavit do Muzea na jeho přednášku Deset stop architektury. Snad si vybereš...

Film

Pokud jsi zarytým fandou pohyblivých obrázků, tak v úterý ti uděláme radost. V Českém rozhlase se bude promítat dokument Normální autistický film o problémech autismu. A jestli máš ve svém okolí nějakého prcka, tak ho můžeš vzít už odpoledne na Ozvěny Anifilmu pro děti.

STŘEDA Hudba

Ani v půlce týdne si od hudby neodpočineš! Už odpoledne můžeš slyšet sbor Mendík ve Studentském kostele nebo Francisextet v Rozhlase a večer máš na výběr z několika možností přesně podle svého hudebního vkusu. V Literární kavárně Měsíc ve dne tě čeká party v čele s Fau One & Mor4m a Kry$í Kry$ & Chef3000, na Sokoláku v kavárně potěší ušní bubínky německo-američtí Jordan Prince spolu s Náručí aster a do Fabriky můžeš zajít s heslem „No future“, protože na programu je punkový večer s Lekses, Práškem proti Blbosti, Zputnikem a Hovno pankáčema.

Divadlo

Co tě čeká za divadla ve středu? Tak hlavně můžeš podruhé zavítat na netradiční divadelní scénu do Plané do hangáru Letiště, kde budou připraveni u nás známí Spitfire Company s novou hrou Hlas Anne Frankové. V Horké vaně se už odpoledne představí divadelní spolek studentů z BiGy pod názvem Cylindr, kteří nám svojí hrou Rozsviť ukáží, že společnost by neměla být zahalena jen do temnoty problémů. No a do Jihočeského divadla se můžeš přijít podívat, jak se vytváří ruchy a šrumy v animácích, přesně to ti totiž předvede Atelier 3D.

Kavárenská scéna

Kavárenská scéna opět zaplní celé město a kdybych ti měl vyjmenovat všechny její body programu, tak musí časopis Milk & Honey vydat číslo s rozsahem kratší novely. Ale pokusím se alespoň o to nejdůležitější. Pokud nemáš rád drahé cestování, tak se hned v podvečer zastav v Datlovi poslechnout si besedu Cestuj, jeď a poznávej o lowcost travellingu. Na Kampě ti zase Míša Hečková povypráví o svých projektech jako Ostrava2015, Chodovská tvrz, ale hlavně nejznámějších Pián na ulici! A venku se pro tebe otevře Krajinská ulice a ty můžeš vidět Design Market nebo miniveletrh Studuj a pracuj v zahraničí!

Film

Ve středu se odehraje největší událost festivalové filmové dramaturgie, na Náplavce totiž již po několikáté proběhne autokino, jedna z nejoblíbenějších akcí celého festivalu. Tentokrát promítneme film Big Lebowski. Pokud ale nerad jezdíš autem, tak už odpoledne se můžeš přijít podívat do Horké vany na Ozvěny Anifilmu pro dospělé, na který naváže v Literární kavárně Prague Short Films Festival.

ČTVRTEK Hudba

Čtvrteční hudební dramaturgie vypadá, že se pomalu připravuje na páteční vyvrcholení, na výběr je toho totiž opravdu hodně. Druhá etapa párty na střeše KD Metropol bude tentokrát ve znamení kytarovek, představí se rakouští Farewell Dear Ghost a Tensalomi a začínáme už v pět! Pak se můžeš klidně přesunout zpátky na zem, konkrétně do kavárny, kde svoje vystoupení předvedou českobudějovické legendy The Drain a ukrajinský Bob Dylan: písničkář Sasha Boole. Pokud jsi příznivec undergroundu a nezávislé scény, měl bys určitě navštívit Velbloud, kde čekají Tornado Lue a The Rozladěn. No a pak se už jen jednou vyspíš a přijde vrchol!

Divadlo

Divadlo jako by chtělo soutěžit s naší hudební dramaturgií a tak jí ani ve čtvrtek nepřestává konkurovat. Do Jihočeského divadla můžeš přijít na kurzy baletu pro pokročilé i mírně pokročilé, v majálesové kavárně na tebe čeká Flogování, což je vystoupení přispěvatelů z webové domény Flog.cz, která má za účel spojovat a sjednocovat českou scénu, a v Café Club Slavie se představí fenomén moderní doby Underground Comedy!

Kavárenská scéna

Kavárenská dramaturgie se rozhodla na čtvrtek připravit Skate Contest ve skate parku, jehož vyhlášení pak proběhne v prostoru Světadílny na Palackého náměstí. A pokud je tvůj svět hlavně v rovině digitální, tak můžeš přijít v deset hodin večer do Horké vany, kde se bude konat lan party! Anebo se třeba můžeš naučit tancovat na workshopu irského tance. To je věcí, co?

Film

Na závěr týdenního programu ti promítneme dva filmy! Prvním z nich je Girl Power v coworkingu nad kavárnou Široko o graffiti writerkách a druhým Toni Erdmann, známé komediální drama z loňského roku nominované na Oscara, které uvidíš v Českém rozhlase.

PÁTEK

V pátek přijde na řadu vrchol celého týdne: závěrečný Open Air na Sokolském ostrově! A co všechno nás čeká? Tak poslouchej!

Light & Love 13.15 Borovka Stage

Mladá česká popovka s příjemnými a chytlavými vokály. Jednoznačně pohodová záležitost do prosluněnýho květnovýho dne!

Jonas & The Whale 14.00 majálesová kavárna

MÁJALLESGUTE

Blues-rockové trio známého českého výtvarníka a kytaristy Jonáše Ledeckého.

Naked Professors 14.45 Borovka Stage

Budějovická kapela hrající irské lidovky a britský folkrock.

Acute Dose

10 – 11

květen/červen 2017

15.30 majálesová kavárna

Brněnská popová kapela příjemná na poslech.

minus123minut 16.15 Borovka Stage

Největším pamětníkům našeho festivalu možná ukápne slzička. Tahle kapela totiž stála u zrodu našeho Majálesu, když se objevila na několika prvotních ročnících jeho existence. Skupina, která ukončila svou činnost v roce 2009, se teď pod lehce pozměněným názvem vrací zpátky na pódia. A to bychom nebyli my, abychom nebyli u toho. Juchů!

Dalekko

17.15 majálesová kavárna

Hudba Dalekko se pohybuje na pomezí alternativního rocku a lo-fi popu s prvky elektroniky a s českými texty. Jejich texty jsou ztělesněním radosti a štěstí, ale i marnosti. Letos plánují vydat druhé studiové album a část z něj představí i u nás na festivalu formou živáku.

nvmeri (SK)

18.30 Borovka Stage

Slovenská kapela, která vydala své prvotní EP v roce 2007. Od té doby stihla několikrát změnit svůj název, který se nakonec dle stejnojmenného alba ustálil v roce 2013 na nvmeri. V jejich hudbě se promítá mnoho nálad všech členů kapely a tím se stává velmi netradiční. Jejich ambientní melodie s veselými refrény tě určitě zaujme!

1flfsoap

19.15 majálesová kavárna

Krkolomný název ukrývá elektronické brněnské duo Michal Janík a Lukáš Palán, kteří dříve vystupovali s Luis Bunuel. Tato sestava má za sebou například vystoupení v Londýně nebo festival Springbreak v Poznani. Příjemná elektro-věc na poslech!

Hentai Corporation 20.00 Borovka Stage

Jedna z nejoriginálnějších kapel české hudební scény. Po několika počátečních EP a albu Spectre of Corporatism se jejich hudba stává stále více propracovanější a obsáhlejší, důkazem budiž i jejich nová spolupráce s Davidem Kollerem. Letos snad můžeme očekávat nové album, tak doufejme, že alespoň část z něj nám předvedou už na Majálesu.

The Micronaut (GER) 20.45 majálesová kavárna

Německý multiinstrumentalista splétající z kytar, notebooků a samplů skvělou taneční hudbu, která dostane páteční večerní Sokolák do varu.

Midi Lidi

21.30 Borovka Stage

Rád vaříš a víš, že to umíš? Tak si to přijď taky zazpívat s touhle stálicí české elektronické alternativní scény. Během svého působení mají na svědomí už 4 studiová alba, nespočet remixů a různorodých spoluprací s filmovým odvětvím. V pátek večer rozezvučí Sokolák!

Prop Dylan (SWE) 22.30 majálesová kavárna

Ambasador švédského rapu a jeden z nejvýraznějších severských rapperů své generace. Za deset let, co se pohybuje na scéně, dokázal vydat tři studiová alba, odehrát více než 700 koncertů po celém světě a spolupracoval se jmény jako DJ Premier, Dilated Peoples nebo Masta Ace. A jestli si pamatuješ na loňskou páteční stage v kavárně a mejdan od britskýho zlatýho kluka Elf Kida, tak věř, že tomu s tímhle chlápkem letos nebude jinak!

Jimmy Pé (SK)

MÁJALLESGUTE

23.15 Borovka Stage

Ani letos tě neochudíme o dalšího z řady úspěšných slovenských producentů. Jimmy se hned po vydání svého debutového EP, na kterém spolupracoval spolu s dalšími slovenskými či zahraničními interprety, totiž díky velmi pozitivním reakcím dostal mezi evropskou producentskou smetánku a nyní objíždí velké evropské kluby a festivaly.

Mutanti hledaj východisko 00.15 majálesová kavárna

12 – 13

květen/červen 2017

„Ray Koranteng je král, jeho zuby svítí úplně nejdál.“ Hodně netradiční český rapový uskupení. Přijď a uvidíš sám.

N‘toko (SLO) 01.00 Velbloud

Slovinský rapper, producent a vokalista s nevybíravými sociálně-politickými texty a dokonalou flow. Počátky jeho rapové kariéry sahají do USA, kde prožil své mládí. Šestnáct let strávených na scéně a pověst chlápka, co nikdy neprohrál rap battle, ti pořádně zamotají hlavu!

I ARCHITEKTUROU OŽIJE BUDĚJOVICKÝ MAJÁLES

etos chystáme pro České Budějovice zas další velký projekt! A tentokrát s libereckým studiem Mjölk architekti. Studio Mjölk je pro mnoho obyvatel Českých Budějovic díky jejich instalaci Týden v sobě již známou značkou nevšedních architektonických počinů. Po pěti letech se architekti vrací, aby znovu obsadili Náměstí Přemysla Otakara II., tentokrát však v rámci našeho festivalu! Projekt bude probíhat od 18. do 24. května, kdy v první fázi vznikne dřevěný informační stan a brány, které se stanou středobodem celého festivalu. Druhá fáze se zaměří na zapojení místních studentů, kteří tak získají jedinečnou příležitost spolupráce se známými architekty. Přímo na náměstí budou pod rukama studentů vznikat umělecké artefakty ze dřeva, které se poté rozmístí jak na místa konání našeho Majálesu, tak i na charakteristické tepny Českých Budějovic. Fráze „Majáles obsadil město“ tak získá úplně nový rozměr.

Program však nebude připraven jen pro aktivní účastníky workshopu. Aniž bys byl jeho součástí, se můžeš těšit i na mnohé přednášky a besedy, které si pro tebe připraví uznávaná jména české architektonické scény. Náměstí Přemysla Otakara II. se tak stane místem setkávání a odpočinku, uměleckým ateliérem, ale i jednou ze scén. Nezapomněli jsme ani myslet na životní prostředí, proto všechen použitý materiál bude po skončení festivalu znovu využit k dalšímu zpracování. Od 18. do 24. května se tedy můžeš těšit na unikátní a k přírodě šetrnou uměleckou tvorbu ze dřeva, která se bude odehrávat přímo před tvýma očima v srdci Českých Budějovic. Samotné artefakty se pak od začátku projektu až do 26. května, kdy festival vrcholí tradičním Open Air, stanou neodmyslitelnou součástí města. Znovu tak přinášíme originální projekt, který se stane nevšedním zážitkem pro kolemjdoucí a cennou zkušeností pro účastníky.

inzerce

Karolína Krupauerová

tisk grafické studio fotoateliér K. Weise 2619 České Budějovice Po-Pá 7.00-18.00 www.karmasek.cz www.printoo.cz

A KDE VŠUDE MAJÁLES BUDE? Míra Duník

Letos nezůstáváme při zemi a po vzoru posledního koncertu Beatles jsme se rozhodli uspořádat dvě party na střeše Metropolu. Výhled, pařba, první den house, druhý den kytarovky. Paráda, ne?

Letiště České Budějovice

květen/červen 2017

Náměstí Přemysla Otakara II. Na náměstí letos přesouváme jedno z center majálesového dění, kde vznikne celotýdenní instalace a místo setkávání týmu a návštěvníků.

foto: Jakub Hemala

Náplavka u Dlouhého mostu Tradiční místo konání autokina! Letos promítáme film Big Lebowski. Romantika u řeky, to prostě hodně chceš.

14 – 15

Střecha KD Metropol

foto: Marek Dušek

MÁJALLESGUTE

romě klubů a kaváren se náš festival letos přesune na mnoho míst, která si s kulturou nebo zábavou jen těžko spojíš. A protože máme rádi výzvy, rozhodli jsme se přijmout i tuto a udělat pro tebe party i na zvláštních a netradičních místech.

Staronová scéna. Po loňském úspěchu divadelní scény v hangáru na letišti jsme se pro tuhle variantu rozhodli i letos. K vidění budou dvě představení: Spitfire Company s jejich Hlasem Anne Frankové a Ondrová, Šavel a Boys Who Like to Play with Dolls.

BUDWEISER URBAN PROJECTS květen/červen 2017

16 – 17

SKEJŤÁCKÁ MEKKA NA PALAČÁKU Král je mrtev, ať žije král! Tentokrát ale ne již ze stavu šlechtického, jako tomu bylo na Palačáku doposud. Palac Creative Space opustili princové a princezny a na adrese Jindřicha Plachty 10 tomu velí lid ovládající dílnu, přesněji řečeno Světadílnu. Jsou mezi nimi světoběžníci, o nichž jste se mohli dočíst v Milk & Honey č. 13. A protože je BU2R hrdým generálním partnerem Majálesu a zároveň parťákem Světadílny, rozverný dvorek na Palačáku ožije i během majálesového týdne. Šárka Kotzinová

e Světadílně tak vznikne letos o Majálesu stage, kde bude ve středu a ve čtvrtek program. BU2R totiž podporuje už třetím rokem sk8 contest. (Mimoto budou moci návštěvníci festivalu v pátek potkat sympaťáky od BU2R na Sokoláku. Budou to ti s polaroidy.) Ale

Foto Jakub Schubert

zpět ke Světadílně… Co to vlastně je, kdo za tím stojí a co všechno se vlastně dá na Palačáku dělat? Pohovořili jsme o tom se zakladatelem Světadílny, Martinem Kalenským. Obligátní otázka: kdo a proč přišel s nápadem Světadílny? Bylo to z důvodu absence zázemí pro jisté skupiny lidí

v Budějovicích? Idea vlastních prostor už existovala dlouho, ale realizace se vzhledem k prostorům stále nedařila. Nápad samotné Světadílny k nám přišel tak nějak ve chvíli, kdy nás oslovili lidi z Palac Creative Space, kteří prostory obývali před námi. Absence zázemí pro skateboarding a celkově pro kolektiv Světadíl

byla jedním z důvodů. A co všechno se dá ve Světadílně provozovat? U nás se dá dělat takřka cokoliv od skateboardingu, grilování, pivních her či „basketballu“. Možnosti jsou na Světadílně skoro neomezené. Můžou přijít skejtovat úplně všichni, nebo je to něco jako klub? Nejsme veřejným prostorem, ale jsou akce, kdy jsou dveře otevřeny všem, a když se nám někdo ozve, že by si chtěl zajezdit, tak se skoro vždycky domluvíme. Jak vidíte vývoj skejtového vyžití v Budějovicích? Změnilo se něco za posledních třeba 10 let? Jsou Budějovice skate-friendly město? Máte srovnání s jinými českými městy? Já osobně vývoj lokální skate scény sleduji už cca 13 let a za tu dobu jsem vypozoroval úpadek i vzrůst. Úpadek byl v době, kdy byl zrušen skatepark a my byli nuceni vyhledávat místa (spoty) po ulicích a objíždět okolní skateparky. V tu chvíli neexistovala skoro žádná ucelenost místní skate scény, protože nebylo jasné místo setkávání. Vzrůst přišel s vystavěním nového skateparku ve Čtyrech Dvorech, kdy opět vzniklo místo k setkávání. Budějovice jako město nejsou až tak skate-friendly. Co se týče spotů, tak i přesto, že Budějovice architektonicky vyhlížejí dost pestře, tak po ulicích se najde jen hrstka jezditelných míst. A co se týče lidí, tak ti už si snad zvykli. Srovnání se zbytkem republiky máme, ale je to město od města. Je Světadílna spíše uzavřená komunita, nebo je to místo pro všechny? Světadíl sám o sobě je spíše uzavřenou komunitou, která se ale snaží dělat věci pro své okolí. Světadílna je pak prostorem, skrze který v posledním půlroce ty věci realizujeme. Máte plány na léto? Třeba rozšiřovat prostory? Na léto máme v plánu další cestu. V loňském roce jsme navštívili Balkán, tak tento rok se vydáme jiným směrem. Jakým, se dozvíte jistě brzy. O rozšíření o prázdné prostory uvažujeme, ale zatím jen teoreticky.

Martin Kalenský Dovedl bys vlastně popsat skejtovou subkulturu? Čím kromě sportu samotného je specifická? Snažím se vyhýbat vytváření škatulek a stereotypů a sám si myslím, že v dnešní době se různé subkultury dost prolínají. Je jedno, jak se oblékáte, co posloucháte atd., hlavní je ten skateboarding sám o sobě a to, jestli to člověk opravdu dělá s dobrým pocitem a ne proto, že to je teď cool.

Je pětadvacetiletým studentem filozofie a religionistiky na budějovické teologické fakultě a už přibližně 13 let se věnuje skateboardingu. Angažovanost přišla až před pár lety, kdy se společně s Matějem Haklem a Tomášem Bárthou aktivně zapojovali do realizace skateparku ve Čtyrech Dvorech, a od toho se pak pomalu odvíjely další aktivity jako skate akce v rámci Majálesu atp. Patří do kolektivu Světadíl, u jehož zrodu stál spolu s dalšími. Světadíl funguje na kolektivní spolupráci a hlavně dlouholetém přátelství, díky němuž členové vědí, co od sebe navzájem očekávat. Jejich domovská Světadílna funguje na stejném principu a většinově i na stejných lidech.

BUDĚJCKÝ

4ky

Vrbenská točna TOWN

Dobrovodská 84

18 – 19

květen/červen 2017

Ricardo Picante Cyril Nováček

aro se už pomalu vkrádá do města, ze spaní nás budí řvoucí ptáci a děti jdoucí do škol. Začínají se otevírat i zahrádky, které mají tu výhodu, že můžete pít pivo a nemít blbej pocit, že sedíte zavřený vevnitř. Vzhledem k tomu, že si nevybavujem žádnou 4ku, které by se tato kratochvíle týkala, výše psaný text postrádá smysl. Nějak se to místo ale holt zaplácnout musí. Dlouho jsme váhali, jakou občerstvovnu navštívit tentokrát, a nakonec padla volba na Vrbenskou točnu, která se nachází nedaleko pracoviště jednoho z nás. Přeci jen: Sucháč je už poměrně exotika, do který ale pořád zabloudí sem tam nějaká ta MHD. A když vezmeme v potaz, že nás tentokrát tlačil čas, Vrbenská točna se jevila jako ideální místo pro splynutí duší. Později jsme zjistili, že tenhle podnik patří člověku, který pořádá reje v kdysi legendárním klubu K2. Naštěstí jsou to zcela dva odlišné světy a ten vrbenský nenutí návštěvníka čas od času ublinknout si do pusy.

Zpátky ale do míst, kde pomyslný prst na tepu doby tlumí nejnovější vymoženosti a nechává Točnu dýchat tak nějak po svém. A to jedině kvitujeme; přeci jen, ne každá invence nese ovoce. Míst, kde se dnes připojíte na wifi, k pití dostanete ultra fair trade bio limošku z opuncie a turek je sprostý slovo, je ve městě až až. Podnik, ve kterým na všechno tohle můžete zapomenout, září červenou barvou a při cestě do tamního Alberta pro 20 dkg vlašáku ho nelze minout. I my se tedy necháváme zlákat toxickým vzezřením a usedáme k jedinému volnému či nerezervovanému stolu. Spojení pátku a prvního zápasu nároďáku na MS se jeví jako velké lákadlo. Ještě než si objednáme pivo, soustředíme se na interiér a místní usedlíky. Venkovní červenou barvu vystřídala neméně brutální zelená, která přechází na stěnách v hit 80. let – palubky. Minule Paluba, dneska palubky. Koncept, který by nám mohl závidět i kurátor a umělec Michal Škoda. Mezi pověšenými českými dresy marně hledáme umělý břečťan nebo šibenici. K našemu smutku se tyto čtyřkové insignie

inzerce

nikde nenacházejí a tak znovu obdivujeme palubky. Nálevna je zcela zaplněna a pán čepu se od pípy odtrhává jen v okamžiku, kdy musí ony chleby národa našeho donést k žíznivým stolům. A těch není v prostoru málo. Mezi tímhle vším správným ruchem ještě odbíhá kamsi do dveří za barem, aby se po chvíli zjevil s talíři na předloktích. Ano, Točna nabízí mnohem širší repertoár než utopence nebo hermelín. Mlsný či hladový návštěvník může ukonejšit svoje receptory topinkou na několik způsobů, smažákem, vepřovým kolenem nebo i tatarákem, který je tahákem pro nejednoho felčara z gastra. Ale popořadě. Točna je hospoda budvarská a krom kroužkovaného ležáku za pětatřicet nabízí desítku s cenovkou, jež připomíná maximální přípustnou životnost opravdové rokenrolové star. Tu si také objednáváme. (Desítku, ne tu star.) Ani si nestačíme doříct, jak jsou naše přítelkyně skvělé, že ušly 20 km přírodou naboso bez užití batiky, a dva orosené exempláře nám při pátečním podvečeru přistávají na stůl. Pijeme pivo. Pivo je dobré. Počkejme, to pivo je vážně moc dobré! Správně načepované a nachlazené, s lahodnou chutí a tím pravým řízem. Tohle pivo žije víc než prachatická vila! Kdyby všude točili takhle chutný Budvar, tak se všude nepije Plzeň. Je něco po sedmé večer a přichází čas naší obsesivní potřeby hamání v hospodách, kterou naštěstí můžeme zaaranžovat mezi redakční povinnosti. Jen tak tak stíháme okamžik poslední krmné objednávky a necháváme si připravit šumavskou a masovou topinku. I přes téměř zaplněnou Vrbenskou točnu nám hbitý pan vrchní přináší delikatesy poměrně rychle. V obou případech s radostí hlásíme spokojenost jak s chutí, tak s množstvím a minimalistickým, 4kovým designem pokrmů. Kupříkladu poměr cena/výkon šumavské topinky potěší nejednoho studenta nebo průměrně nebohatého sociálního pracovníka. Oblaženými smysly vnímáme doposud neobjevené klenoty lokálu. Námi milovaný, umělý břečťan téměř v každém okně supluje živá palma, bočně od baru namísto šibenice nenápadně hrozí zavěšená disko koule. Ano, ta palma, jež v devadesátkách zdobila nejeden panelákový byt. Ano, ta blyštivá koule, která je povinnou součástí každého salónku maloměstského kulťasu. Sálovité rozvržení prostoru pak naznačuje, že by se v historických análech Točny nějaký ten záznam o divokém křepčení při písničce určitě našel. Ono ze Suchého Vrbného cítíte temperament na první dobrou, natož pak přímo z osazenstva lokálu. Jak už to tak bývá, poctivá osvěžovna vydá lepší vhled do společnosti než leckterá sociologická sonda od kluků a holek z Medianu. Místní mladí by z fleku mohli zahrát kompars v některém z filmů od Iñárrity, zralejší štamgasti jako by z objektivu vypadli Kusturicovi nebo Krobotovi. Osamocený mistr u vedlejšího stolu vytváří sežmoulaným vajglem obrazce do popelníku, muž s účesem á la čerstvě draftovanej Jágr hypnotizuje obrazovku. Lokálem se line mantra huhlání a my se na sebe spokojeně usmíváme jako dva kreténci. Dáváme se do letmého hovoru s místními, dobře známými bigbíťáky Čestmírem a Pepíkem, přičemž se dozvídáme, že Strakovu akademii a Hrad je stejně mrdat jako venčení malého Shih-tzu po pátečním osmipivu. Je čas odchodu, a tak se po vzoru TV Nova rozhodujeme exkurz na Vrbenské točně zakončit zvířátkem a sympatickému vrchnímu splácíme účty za vše dobré, co nás tu dnes potkalo. V troleji č. 9 ve směru podnik Hostel, jehož baru vládne slečna Týnka, která do budějckých 4ek konceptuálně taktéž zapadá, kompletujeme dojmy. Náš závěr je zcela prostý: Točna si se svým výborným pivem, chutným jídlem a rázovitou suchovrbenskou atmosférou naši pozornost spojenou s degustací rozhodně zaslouží.

20 – 21

květen/červen 2017

ART

NEJSME POUZE SESTRY

Jiří Ptáček Hynek Alt (portrét)

Lucie Drdová se etablovala jako privátní galeristka. Její mladší sestra Romana je vizuální umělkyně, letos nominovaná na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Jaká konstelace musí nastat, aby se z jedné sestry stala galeristka a ze druhé výtvarná umělkyně? L: To netuším. V našem případě to vnímám spíš jako náhodu. Moje cesta k práci galeristky nebyla jednoznačná. Ačkoli umění jsem se chtěla profesně věnovat relativně v brzkém věku a vystudovala jsem dějiny umění, musela jsem projít několika pracovními zkušenostmi, než jsem dospěla k tomu, že tato pozice je mi nejvlastnější. R: Ano, nešlo o nic zásadního. Myslím, že jsme se našly až v pozdějším věku. Každá jsme se věnovala svému studiu a setkaly jsme se, až když jsem začala chodit na AVU. Rozhodně bych ale zmínila rodinu, od které jsme dostaly volnost vydat se tímto směrem. Lucie, studovala jsi nejen dějiny umění, ale také německou literaturu. První profesní zkušenosti jsi pak získala ve Vídni a Berlíně. To jsi už na univerzitě věděla, že chceš

do zahraničí? L: Vědomě jsem o práci v zahraničí neuvažovala. Německý jazyk mě provází od základní školy a pro studium dějin umění se ukázal jako výhoda. Když jsem však hledala praxi ve výstavní instituci, rovnou jsem se zaměřila na německy mluvící země. Cesta do vídeňského MUMOKu a poté do galerie v Berlíně už byla výsledkem snahy o to, abych mohla pracovat v prostředí, které je vysoce profesionalizované a které mi přinese mezinárodní zkušenost v institucionálním provozu. Co bys na zkušenostech z Rakouska a Německa vyzdvihla? L: Pro studentku bez jediné zkušenosti z výstavní instituce byl vídeňský MUMOK naprosto ohromující. Poznala jsem fungování jednotlivých týmů a jejich neuvěřitelnou symbiózu a koordinaci. Jejich profesionalita mě oslovila. Tehdy jsem si potvrdila, že jsem se rozhodla správně a že chci působit v oblasti

současného umění. Berlín mě posunul ještě dál. Zde jsem se naopak musela spoléhat pouze na sebe. Kromě toho, že jsem poznala, jak funguje privátní galerie a trh s uměním, pro mě ale bylo nejdůležitější setkání s umělci. To byl také důvod, proč jsem si otevřela vlastní galerii. Spolupráce s umělci a podpora jejich tvorby je totiž nejen práce, ale především osobní naplnění. Romana je letos nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého. Co si od toho lze slibovat? R: Tak to je otázka i pro nás. Osobně jsem ráda, že nominace přišla zároveň s koncem školy. Nemám tak před sebou úplný skok do prázdna, jaký občas čeká čerstvé absolventy. Člověk se také během doby dostane do určité sociální bubliny, ze které je obtížné vyjít. CJCH s sebou přináší také mediální známost a to, že vás společnost začne hodnotit skrz pohled, který poskytují média. Předpokládám, Romano, že se intenzivně soustředíš na přípravu souboru na výstavu finalistů. Chce se ti mluvit o tom, na čem pracuješ? R: Zatím intenzivně pracuji pouze na diplomové práci. Čeká mě tento měsíc. A jelikož na konci června budu vystavovat v pražské Futuře, tak se představa o finále CJCH zatím ukládá někde na pozadí. Přicházejí ke mně ale docela intenzivní impulsy. Mohu prozradit, že půjde o část mé osoby, kterou v sobě „znovuobjevuji“. O pohyb a lidský kontakt. Tuto část sebe sama jsem nedávala příliš najevo. A teď se to vrací. Řekl bych, že tě zajímá to, co je křehké a subtilní. Nemyslím tím pouze časté užívání zrcadlových a skleněných desek, tedy z podstaty křehkých materiálů, ale třeba i způsob, jakým jsi v ústeckém Hraničáři pojednala lidské tělo. Ve tvém podání vyznělo jako jakási nestabilní schránka

programu. Bavíme se o umění, cestujeme spolu. Vnímám jako naprosto přirozené, když se obě profesně, i když v odlišných rolích, věnujeme současnému umění. Zároveň si zachováváme vlastní autonomii.

22 – 23

květen/červen 2017

ART

Romana Drdová, Pohled, 2015 instalace, Veletržní palác, Národní galerie v Praze

sestavená z elementů syntetického původu. O subtilnosti se dalo právem mluvit třeba na výstavě v Galerii 207, kde jsi vycházela z „pomíjivých významů lidských gest“ a pohledů, které si věnujeme, když se odmlčíme v řeči. Co tě vede k volbě správného řešení zvoleného tématu? R: Vedou mě události, co se mi v životě dějí nebo které pozoruji. Myslím, že v pozorování jsem docela dobrá – z každé situace si vytvořím vlastní jazyk a ten překládám do vizuální podoby. Myslím si, že kdybychom mluvili obrazy, možná bychom si více rozuměli. Více bychom používali představivost, zatímco slova nám pro ni dávají pouze určité rámce. K zrcadlům a sklům jsem se ale dostala intuitivně. V prostředích, kde se vyskytovala, jsem se cítila dobře, a tak jsem s nimi začala doslova žít. Nefascinují mě ani tak zrcadlové sály, ale materiál sám o sobě. Na to kladu důraz v každé práci. Materiál je pro mě výrazovým prostředkem, ať jde o syntetické, nebo organické látky. Mám ráda, když mě něco překvapí, když vidím na ulici člověka v kabátu a nevím, z čeho je, když věci vypadají neuvěřitelně a přitom jsou skutečné. Lucie, proč jsi se rozhodla založit komerčně zaměřenou galerii? L: Jednoznačně pro mě byla důležitá berlínská zkušenost, kde jsem vedla pobočku české galerie. Pochopila jsem, proč je takový typ instituce důležitý pro umělce a jak

funguje v mezinárodním prostředí. Navíc mě oslovila sounáležitost i soutěživost galerií. Každá je jedinečná nejen svým portfoliem, ale také strategií, jak umělce podporovat. Slovo „komerční“ bych ale nevolila. Pro mě je součástí naší činnosti umělecký obchod, zisk nám ale hlavně dovoluje pokračovat v činnosti, která nepodléhá ekonomickému, respektive komerčnímu kalkulu. Snažím se pracovat tak, aby naše projekty vykazovaly co nejvyšší míru kvality a profesionality. Zároveň to znamená, že jsem naprosto zodpovědná za svá rozhodnutí. Určitou výhodou je pro vás, že si můžete radit. Lucie může Romaně pomoct s obchodem, ale také může dělat zrcadlo jejím uměleckým krokům. L: S Romanou máme velice blízký vztah. Nejsme „pouze“ sestry, ale rovněž přítelkyně. V posledních letech navíc spolupracujeme v galerii. Samozřejmě, že v osobní rovině spolu konzultujeme jak její práce, tak i moje úvahy o galerii a jejím

Neuvažovaly jste, že by galeristka Lucie měla zastupovat umělkyni Romanu? Nebo se to ve slušné společnosti nesluší? R: Nechápu, proč by se to ve slušné společnosti neslušelo. My si jen necháváme dostatek prostoru a zároveň víme, že taková spolupráce musí být založena na důvěře a vzájemném doplňování se. A to se mezi námi už dávno děje. L: Romana je ovšem součástí galerie od počátku. Vizuální podoba galerie, pozvánky, portfolia zastoupených umělců nebo webové stránky jsou její práce. Když se galerie otvírala, začínala studovat na AVU. A protože z principu nepracuji se studenty, ani jedna jsme o výstavě nebo zastupování neuvažovaly. Teoreticky teď toto období nastává a vlastně to nijak nevylučuji.

Lucie a Romana Drdovy Narozeny 1982 a 1987 pocházejí ze Soběslavi. Lucie pracovala jako ředitelka berlínské pobočky Galerie Jiří Švestka a kurátorka její pražské centrály. V roce 2012 založila Drdova Gallery, která dnes patří k nejlepším českým privátním galeriím. Romana je posluchačkou AVU v Praze. V roce 2015 měla samostatné výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze a pražských Karlin Studios, spolu s Miroslavou Večeřovou vystavovala v Galerii AMU. O rok starší je její instalace v Prádelně Bohnice, v roce 2013 uspořádala výstavy v Galerii Kostka při MeetFactory. Vloni se zúčastnila kolektivní přehlídky Dům módy v Galerii Hraničář v Ústí nad Labem. Je aktuálně nominována na Cenu Jindřicha Chalupeckého.

ZUŠ OPEN 2017 1. ročník celostátního happeningu základních uměleckých škol

Markéta Kulíková

řesně měsíc před prázdninami ožijí města celé České republiky hudbou, tancem a tvůrčími dílnami. Koncerty a vystoupení jinak skryté za dveřmi škol, kam běžně zavítají pouze rodiče, babičky a dědečkové, změní působiště: zavítají do veřejného prostoru a udělají velký krok směrem k široké veřejnosti. Základní umělecké školy, které mají ve výchově a vzdělávání nenahraditelnou funkci, se rozhodla podpořit světoznámá mezzo-sopra-

nistka Magdalena Kožená. Založila nadační fond, jehož cílem je podporovat talenty a aktivity ze základních uměleckých škol a celkově získávat respekt tomuto velmi specifickému vzdělávacímu systému. Společným happeningem chce zdůraznit výjimečnost škol a podpořit jejich vzájemnou spolupráci. Ze strany nadace jde především o silnou mediální kampaň, informovanost městských zastupitelů a podporu významných osobností. Zda se jednotlivé školy zúčastní a s jakým programem, je čistě v jejich režii. Konkrétní program jednotlivých měst a obcí je uveden na stránkách akce www.zusopen.cz. Nadace na podporu základních uměleckých škol existuje zatím něco přes rok a květnový happening je první tohoto druhu. Doufejme tedy, že se setká se vstřícností měst a zájmem veřejnosti. A jak vnímá aktivity nadace a důležitost ZUŠ ředitel budějovické ZUŠ na Piaristickém náměstí Pavel Steffal? „Každý dobrý počin, který přiblíží ZUŠ

veřejnosti a poodhalí naši práci všem, se počítá. Nadační fond Magdaleny Kožené to přesně tak zamýšlí a nejen to... Chce dát zelenou talentovaným žákům, vítězům soutěží, umožnit jim absolvovat významné kurzy, semináře a vystoupení ve světě,“ přibližuje Steffal. „A důležitost ZUŠ? Ta je nenahraditelná. Rozvíjí talent, osobnost, myšlení, učí nové dovednosti a pomáhá vytvářet lepšího člověka.“ Konkrétně v Českých Budějovicích tak v úterý 30. 5. na Náměstí Přemysla Otakara II. vystoupí žáci a studenti hudebních, tanečních, literárně dramatických a výtvarných oborů z pěti ZUŠ z Českých Budějovic (ZUŠ Piaristické náměstí, ZUŠ B. Jeremiáše, Druhá soukromá ZUŠ, ZŠ a ZUŠ Bezdrevská a ZUŠ Vojtěch). Program bude následující: 10:00 koncert pro školy, 13:00 odpolední koncert, 17:00 slavnostní koncert. Koncerty pak doplní doprovodný program tanečních, literárně dramatických a výtvarných oborů. inzerce

ART

Gerhard Richter - Jabloně 1987, 67 cm x 92 cm, olej na plátně

VELIKÁN SOUČASNÉ MALBY Petra Lexová

24 – 25

květen/červen 2017

archiv Národní galerie v Praze

árodní galerie v Praze ve spolupráci s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze a Goethe-Institutem v dubnu zahájila rozsáhlou výstavu německého umělce Gerharda Richtera. Jedná se o první takto rozsáhlou přehlídku autorovy tvorby ve střední Evropě a nabízí průřez jeho tvorbou vzniklou za posledních šedesát let. Jméno Gerharda Richtera je známo i mimo úzký okruh fanoušků

výtvarného umění. Jeho abstraktní i fotorealistická plátna totiž pravidelně trhají rekordy aukčních síní po celém světě, což vzbuzuje patřičnou pozornost médií. Richter patří do silné generace německých umělců vstupujících na výtvarnou scénu s přelomem 50. a 60. let, jako byl Georg Baselitz, Sigmar Polke či Anselm Kiefer. Podobně jako u posledně jmenovaného se v jeho díle často odrážejí klíčové dějinné události, které se Německem ve 20. století přehnaly jako lavina. Richter se s jejich odkazem musel vypořádat i ve vlastní rodinné historii. Vyrůstal

v Drážďanech, které byly za války několikrát bombardovány. Těmto vzpomínkám v 60. letech věnoval cyklus obrazů zachycujících bombardovací letouny a stíhačky. Ačkoliv zde není dosah destrukce explicitně vyjádřený, lze domyslet ničivou sílu, kterou přinášely. Ikonicky známé je i plátno Strýček Rudi (1965), které dnes vlastní Památník v Lidicích. Obraz zachycuje umělcova strýčka z matčiny strany, příslušníka německého Wehrmachtu. Za války, kdy byl Richter ještě dítětem, nedokázal rozlišit dopady válečné mašinérie a vnímal svého strýce jen jako milého a vtipného člověka, ke kterému vzhlížel. Z plátna tak hledí dobře vypadající muž, jenž se zároveň podílel na hrůzných činech nacistického režimu. Obraz vznikl na výzvu Barnetta Strosse a německého galeristy René Bocka pro nově vzniklý Památník v Lidicích. Portrét usměvavého důstojníka ihned vzbudil vlnu negativních emocí. Že se nejedná o prvoplánovou provokaci vynikne v konfrontaci s dalším Richterovým „rodinným“ obrazem s názvem Teta Marianne (1965). Zachycuje autora v dětském věku v náručí jeho mentálně narušené tety. Marianne

GERHARD RICHTER kurátoři: Jiří Fajt a Milena Kalinovská ve spolupráci s Gerhardem Richterem a jeho studiem 26. 04. – 03. 09. 2017 Palác Kinských a Klášter sv. Anežky České, Národní galerie v Praze

to nestane skutečností v umění. Umění tedy nikdy nepodává výpověď o skutečnosti, je samo jedinou skutečností, která existuje.“ Jak lze tedy tento výrok interpretovat v širším náhledu celé Richterovy tvorby? Ať abstraktní obraz, ve kterém se prolínají barevné plány, nebo fotorealistická malba, obě dvě polohy jsou snahou o postižení a pochopení stejného: skutečného světa, jenž nás obklopuje. Richterovo dílo se tak stává nástrojem k hluboké meditaci o době a místě, ve které žijeme. Výstava se koná v rámci česko-německého kulturního jara a přináší bohatý doprovodný program, a to i v Budějovicích. V úterý 23. 5. bude v kostele Sv. rodiny promítán film o životě a díle Gerharda Richtera a 30. 5. se přihlášení návštěvníci mohou vydat na Richterovu výstavu do Prahy speciálně vybaveným vagonem. Kapacita je bohužel již naplněná. Přesto byste si tohoto mohykána současné malby neměli nechat ujít. Gerhard Richter - Září 1995, 52 cm x 72 cm, olej na plátně

inzerce

později zemřela v ústavu pro choromyslné v důsledku německé snahy o vytvoření vyšší rasy prostřednictvím používání euthanasie na osoby, které do této představy nezapadaly. Oba dva obrazy pracují s osobní historií autora. Vyvolávají ambivalentní emoce, kterými se Richter snaží ukázat, že žádná dějinná událost nemůže být nahlížena jen z jednoho úhlu pohledu. U Richtera nelze tvrdit, že se jedná o autora jednoho výrazu a formy. Jak ukazuje současná výstava v Národní galerii, byl do značné míry ovlivněn i pop-artem a ve svém výtvarném zkoumání dospěl až k abstraktní malbě. Pro pochopení Richterova uvažování je příznačný jeden z jeho výroků vážících se k dílu pionýra abstrakce Pieta Mondriana, který ve 20. letech vytvářel černobílé rastry vyplněné barevnými poli. Pro Richtera byl ale Mondrian de facto realista: „Copak nerozumíte? To, co označujeme jako skutečnost, není zde a není skutečné, dokud se

TAKOVÁ JEDNA JIHOČESKÁ TANCOVAČKA Martin Dvořák

26 – 27

květen/červen 2017

URBAN LIFE

sobotu ve dvě nástup do vlaku. S sebou dvoje trenky, troje ponožky, tričko a spacák. Víc není potřeba. Přestup ve Strakonicích, příjezd do Blatné. Tam začíná i končí většina mých nejlepších jihočeských dobrodružství. Tancovačka, na kterou jedu, se odehrává v Buzicích, což je pět kilometrů od Blatné. Vidina krásné procházky prosluněným úsekem přírody mezi Blatnou a Buzicemi je narušena už když procházím kolem první hospody, proslulého hostince U Datla. Ještě se mi nechce chlastat, tak jdu po dávce sebekázně dál, ale už po pěti krocích vidím známou tvář. Po prvním „ahoj“ jdeme k Datlovi na pivo. Říkám, že si dám jen jedno. Když dopíjím druhé, oba nás vyžene vidina dalších piv: já razím do Buzic, kamarádka na kolaudačku. Cestou mi ještě ukázala svůj byt, ale erotika se nekoná, ukazuje mi dva obrazy, co namalovala. Cestou do Buzic vidím první známé, co vyrážejí na akci. I po dvou pivech vidím rozostřeně. Auto přátel jede dál, nemají místo. Pak kolem mě projedou na kole starostka Blatné a její milý, nabízí se, že mi tam dovezou aspoň batoh, ale posílám je dál. Po následující dva dny už si s nimi nic neřeknu, budu stržen davem. Hospoda U Čiláka v Buzicích je bývalé hospodářství předělané na hospodu. Před dvěma lety tu měl kamarád Ferbl svatbu. Tentokrát tu je minifestiválek, kde hrají B.A.S., Zouváci boží (tam hraju) a úkaz v jiných končinách planety nevídaný, Anča Band. Pivo. „Ahoj.“ Pivo. Další „ahoj“ atd. Polovina očekávaných lidí je stále

ještě na cestě. První naražený sud má v útrobách zvětšující se prostor vakua. Přijíždí Anča Band a náš frontman ze Zouváků. Byli na akci Rockem proti rakovině. Chlastají už od deseti dopoledne. Pak přijíždí zbytek Zouváků a jejich doprovodný sbor složený z alkoholiků a štamgastů moravských hospod. Bude veselo. Jak přibývá tma a pivo, řeší se, co se bude dít, až dojde sud v backstagi. Čilák přislibuje, že druhý sud dodá a nechá ho za nákupní cenu. B.A.S. hraje skvěle, tancovačka začíná. Chystají se Zouváci a sbor. Anča Band se chystat nemusí, vydrží všechno. Dav tancujících se stále zvětšuje. Čilák se prý dovede ožrat třikrát za den, ale jinak je pracovitý víc než kdokoliv, koho jsem kdy viděl. Nosí piva, jídlo, kafe, všechno. Od všeho, co teče, se napije. Začíná být poznat, kdo je fanynkami brán za sexuální objekt. Půlnoc už odbila, posluchačů pouze přibývá. Když už není venku dost místa a tepla, zaplňuje se i hospoda. Během minuty, co jsem si tam šel sednout, abych nemusel vidět žádné lidi, se stůl zcela zaplňuje a je zřetelně vidět, kdo si v noci zako-

puluje. Jen u tohoto stolu se to týká tří párů. Když se jde pozdě v noci spát, jeden z nich to řeší v hospodě na stole. Já spím v podkroví, na čtyřech postelích se mačká sedm lidí. Vůně piva, travky, chrapot otrlých, co tomu podupali nejsilněji. Ráno se chlastá už od 9:30 (sborista: „Ve tři odjíždíme, tak pojďte chlastat,“ a balí jointa), v 11:00 se první člověk začíná svlékat do naha. Čilák chce ve 12:00 hospodu zavřít a odjet za příbuznými na Šumavu. Ve 12:15 rozlévá už třetí rundu kořalek a dává si několikáté pivo. Jednomu ze sboristů volá manželka, kdy se vrátí domů. „Už jedééém, ale jede to hodně, hodně pomalu,“ pak jde hrát nohejbal. U rybníčku se řeší Babiš a Zeman. Všichni se shodují, že je potřeba volit Piráty. Kdo řídí auta zpět na Moravu, ten nechlastá, ale aspoň ochutná jointa. Čilákova manželka naznačuje, že hrozí tichá domácnost. Kytarista z Anča Bandu začíná zpívat písničky svým vlastním vymyšleným jazykem. Když si odmyslíme pět hodin spánku, pak někteří kalí už skoro 30 hodin. V 16:00 se všichni shodují, že se brzy půjde k Datlovi. Jihočeská tancovačka na Blatensku je událost, pro kterou stojí za to žít. Mně bylo ráno hodně blbě, takže jsem si musel dát ibáč ‒ z toho důvodu jsem ho zapil jen dvěma pivama. Další až pak zase u Datla. Kořalky po ránu nepiju. Náhradní trenky, ponožky ani tričko jsem nepotřeboval. Vlastně ani ten spacák, do toho jsem se zabalil jen ze slušnosti a proto, abych se nenasral, že jsem se s ním tahal. Už v půlce června (od 16. do 18.) nás všechny čeká třídenní Blatenský fest. Budějovický majáles se oproti tomu jeví být konferencí o pití čaje.

O BUDOVÁNÍ KOMUNITNÍ ZAHRADY V ČB Hana Brdková

okud se přestěhujete do nového bytu a zjistíte, že ve vaší nové čtvrti je velký nedostatek veřejné zeleně, což vás dost štve, tak máte několik možností: 1) můžete nadávat, nebo 2) můžete se snažit s tím něco udělat. A pravda, 3) můžete se znovu přestěhovat. Jenže my chtěli v blízkosti centra zůstat; protože žijeme bez auta, vyhovuje nám snadná dostupnost služeb, zaměstnání i kultury. Zároveň jsme si však začali uvědomovat, že tu s malými dětmi opravdu není kam jít. Aby to bylo místo bezpečné (tedy hlavně oddělené od silnice), čisté (bez psích exkrementů, odpadků a injekčních stříkaček) a taky aspoň trochu zelené (stačilo by i jen pár stromů, které v parném létě udělají stín, a pod nimi lavička a kousek trávy). Takovéto místo však v naší jinak skvělé čtvrti, která tvoří část Pražského předměstí, ale místní jí neřeknou jinak než „Palačák“, chybí. Je tu velmi hustá zástavba, v podstatě dům na domě, zelená místa poskytují pouze vnitrobloky, ty jsou však skryty a přístupny jen vyvoleným, tedy obyvatelům původních domů. Před pár lety objevili tuto čtvrť developeři, začali skupovat staré

nízkopodlažní domky a stavět místo nich několikapatrové bytové domy. Bylo však nutno vyřešit jeden palčivý problém, kam zaparkovat všem těm lidem jejich auta. Jistě, ze zahrádek ve vnitroblocích uděláme parkoviště. A tak zeleň mizí dál a tento proces pokračuje i dnes. Když jsem dostala nápad zřídit tzv. sousedskou zahradu jakožto místo setkávání, kde by nechyběl stánek s občerstvením a prolézačky pro děti (až později jsem zjistila, co jsou to komunitní zahrady a že by nebylo špatné na zahradě také něco pěstovat), začala jsem důkladně zkoumat okolní ulice, letecké mapy a katastr nemovitostí. Vytipovala jsem si přibližně 10 zdánlivě nevyužívaných, případně zchátralých soukromých

pozemků a pustila se do oslovování majitelů. Příliš úspěšná jsem ale nebyla. Několik lidí mě nabádalo, ať podporu pro svůj projekt žádám od města, je přece v zájmu obce, aby se v ní občanům žilo dobře a nestěhovali se pryč. Vůbec jsem nevěděla, na koho se obrátit, a tak jsem zašla k primátorovi na jeho den otevřených dveří pro veřejnost. Výsledkem bylo, že mi město nabídlo 3 nevyužívané pozemky, avšak všechny příliš vzdálené od naší lokality. Hledání pozemku za pomoci veřejnosti prostřednictvím letáků a hlavně přes Facebook také nikam nevedlo, a tak už to vypadalo, že si s našimi sousedy budu moci nadále popovídat maximálně pár vteřin, než děti skočí pod auto, na našem dva metry širokém chodníku před domem a s dětmi budu nadále chodit na nejbližší 650 metrů vzdálené malé hřišťátko věčně zaneřáděné odpadky. Nápad na vybudování komunitní zahrady u ZŠ Nová se dlouho vyvíjel slibně. Do nových bytových domů se stěhuje spousta mladých rodin a bylo by fajn propojit komunitu a místní školu. Nově zvolený pan ředitel byl tomuto projektu dlouho nakloněn, ale bohužel ani tato varianta nakonec nevyšla. Naštěstí se nám podařilo navázat spolupráci se soukromým dětským centrem Strom životů ve Skuherského ulici a domluvili jsme se, že jejich zahrádku budou moci odpoledne a o víkendech využívat zájemci z řad místních, kteří se sdružují do spolku Sousedská zahrada. Většina z vyvýšených záhonů umístěných na paletě už má své zahradníky a věříme, že komunitní zahrady budou nejen na jihu Čech nadále vzkvétat. Pokud vás zajímá městské zahradničení spojené s komunitním životem, sledujte na Facebooku Komunitní zahradu České Budějovice nebo nás rovnou přijďte navštívit.

BIO / ZDRAVĚ / FAIRTRADE LOKÁLNĚ / SEZONNĚ S RESPEKTEM K PŘÍRODĚ

inzerce

BIO? PROČ NE Nabízíme: Výborné snídaně / Polévky a quiche / Domácí zákusky / Bezlepkové pokrmy / Veganské pokrmy a veganské kávové nápoje / Pivo a bio víno / vše v BIO kvalitě / Otevřeno v neděli / Dětský koutek

Česká 153/38, České Budějovice Otevírací doba Po–Pá 8:00–20:00 So 8:00–18:00 Ne 9:00–18:00 www.fercafe.net

PONDĚLÍ VERNISÁŽ ELIŠKY PODZIMKOVÉ / umění 16.30 Kampa Jihočeské univerzity ČESKÝ OSTROVNÍ DŮM / přednáška 17.30 Café Datel TEREZA ONDROVÁ, PETER ŠAVEL: BOYS WHO LIKE TO PLAY WITH DOLLS / divadlo 20.00 Letiště Planá

VÝBĚR TOP AKCÍ ÚTERÝ NORMÁLNÍ AUTISTICKÝ FILM / film 18.30 Český rozhlas MALÉ DIVADLO: JENOM 3 MUŠKETÝŘI / divadlo 20.00 zahrada kláštera na Piaristickém náměstí VĚC MAKROPULOS / hudba 21.00 majálesová kavárna

STŘEDA DESIGN MARKET / móda 15.00 Krajinská ulice SPITFIRE COMPANY: HLAS ANNE FRANKOVÉ / divadlo 20.00 Letiště Planá AUTOKINO: BIG LEBOWSKI / film 21.00 náplavka u Dlouhého mostu

ČTVRTEK FAREWELL DEAR GHOST / hudba 17.00 střecha KD Metropol UNDERGROUND COMEDY / stand-up 19.00 River Music Club TONI ERDMANN / film 19.00 Český rozhlas

PÁTEK MINUS123MINUT / hudba 16.15 Sokolský ostrov HENTAI CORPORATION / hudba 20.00 Sokolský ostov MIDI LIDI / hudba 21.30 Sokolský ostrov PROP DYLAN / hudba 22.30 Sokolský ostrov MUTANTI HLEDAJ VÝCHODISKO / hudba 00.15 Sokolský ostrov N‘TOKO / hudba 01.00 Velbloud