Heřmánkové údolí - 4. vydání

Hana Marie Körnerová

Heřmánkové údolí

Odpovědná redaktorka Ivana Fabišiková Grafická úprava PT MOBA Obálka Karol Lament/PT MOBA Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2023 www.mobaknihy.cz © Hana Marie Körnerová, 2012, 2013, 2018, 2023 © Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2012, 2013, 2018, 2023 Vydání čtvrté ISBN 978-80-279-1283-4

Hana Marie Körnerová

Heřmánkové údolí

Tuto knihu vûnuji Marii, která mi kdysi svÛj pfiíbûh vyprávûla, Vlastû a Mafience, které jej doplnily, a pfiátelÛm, ktefií popisovaná léta pamatují, a byli tak laskavi, Ïe se o své vzpomínky se mnou podûlili.

HMK

1

Léto 2002

„Probuìte se, no tak, otevfiete oãi! Sly‰íte mû? Paní âechlovská! UÏ jste po operaci. Probuìte se!“ Hlas jí pronikal do vûdomí, drobná energická ruka lehce tfiásla ramenem. „Otevfiete oãi! No tak, pûknû se na mû podívejte!“ Poslu‰nû otevfiela oãi. Nad sebou mûla tváfi sálové sestry zakuklenou do zelené operaãní ãepice a rou‰ky staÏené k bradû. „To uÏ jsem…“ zkusila si olíznout vysu‰ené rty. „UÏ to mám za sebou?“ „Ano, uÏ jste po operaci. Teì vás pfievezeme na pooperaãní pokoj.“ Sestra rutinním pohybem zkontrolovala kapající infuzi a pfiidala jeden úsmûv.

Anna âechlovská ho automaticky opûtovala, ale to uÏ se jí víãka zase zaãala zavírat.

Jsem tak unavená, fiíkala si v duchu. Stra‰nû unavená.

A navíc tady mají zimu. Pod tu tenouãkou deku stra‰nû táhne. Jako bych leÏela ve studen˘ vodû. V potoce. Voda teãe pfiese mû. Jako tenkrát…

Srdce se jí sevfielo strachem. Jako tenkrát ne! Jenom to ne!

Zima a panická hrÛza. Vûãnû se vracející sen. Noãní mÛra, které se nikdy nezbaví. Která nikdy úplnû nevybledne…

Zpod víãek se jí vylily slzy, stekly po tváfii, zastudily v u‰ích. „Snad byste nám neplakala?“ Profesionálnû laskav˘ hlas se vrátil, cítila, Ïe se nad ní sestra naklání, ale nechtûlo se jí otevírat oãi, nechtûla nic vidût. „Paní âechlovská, sly‰íte mû?“ Ani si neuvûdomila, Ïe se hlas vzdaluje, cítila jen zimu, která ji svazovala a dusila. Znám˘ neovladateln˘ strach jí 5

sevfiel hrdlo, rozbu‰il srdce a pak uÏ jen cítila, Ïe padá dolÛ. Rychle natáhla ruce, ale marnû se snaÏila zachytit nûãeho pevného…

Ve skuteãnosti se její ruce ani nezdvihly z pokr˘vky, jen sebou divoce ‰kubaly stejnû jako její srdce. Monitor nad postelí zaãal vydávat ostré alarmující zvuky, zelená kontrolka zmûnila barvu na ãervenou.

Nevnímala to. Ani tohle, ani zv˘‰en˘ hlas sestry v zeleném operaãním úboru, ani dusot pfiibíhajících nohou. Pofiád je‰tû padala a rukama marnû tápala po nûjaké opofie. A pak, v nejvy‰‰í tísni, vykfiikla stejnû jako tenkrát: „Maminko!“ Kfiik se rozléhal obrovsk˘m prázdn˘m prostorem, ohlu‰oval ji a rezonoval v hlavû jako mnohonásobná ozvûna.

Pfiipadalo jí, Ïe kfiiãí tak hlasitû, jako by chtûla vzbudit mrtvé. Jako by mohla vzbudit mrtvé.

Drobná sálová sestra, která se nad ni naklonila, zaslechla, jak jí to slÛvko ti‰e splynulo ze rtÛ.

Chudák stará, pomyslela si, vÏdyÈ uÏ má sama vnouãata. A je to taková tvrdá Ïenská, Ïivot se s ní zrovna nemazlil. Ale kdyÏ je nejhÛfi, i ona volá maminku. „Maminko!“ vykfiikla holãiãka ze v‰ech sil. „Kde jsi, maminko? Já se tu bojím! Maminko!“ Sedûla na posteli v tmavém pfiístûnku oddûleném od velké svûtnice tuh˘m závûsem, kter˘ nepropou‰tûl ani paprsek svûtla. Pfied chvílí ji vzbudila zima. Zima a strach ze zlého snu. UÏ si nepamatovala, co se jí zdálo, sen se vytratil, ale pocit strachu zÛstal. „Maminko!“ „Jsem tady, Anu‰ko. Nekfiiã.“ Aãkoli byl matãin hlas tlumen˘ závûsem, holãiãka v nûm neomylnû vycítila strach mnohem vût‰í, neÏ byl ten její. „Maminko!“ „BûÏte tam nûkdo! Ne, ty ne, Anu‰e, ty zÛstaÀ leÏet!

Rychle, neÏ to dítû vzbudí celou vesnici!“ 6

Velitelsk˘ hlas patfiil sousedce Martû, ale zfiejmû nebyla v místnosti sama; kdyÏ se v pfií‰tím okamÏiku závûs poodhrnul, spatfiila holãiãka ‰kvírou hlavy dal‰ích dvou Ïen sklonûn˘ch nad stolem, na nûmÏ leÏela maminka. Vidûla v‰echny tváfie ostfie a jasnû, neboÈ lampa, jindy visící vysoko u stropu, byla staÏena aÏ dolÛ. V jejím svûtle pÛsobily známé obliãeje cize a nepfiátelsky.

V pfií‰tím okamÏiku v˘jev zmizel. Do pfiístûnku se protáhla teta Polina, sousedka, která mûla dceru ve stejném vûku jako Anu‰ka, a vzala plaãící holãiãku do náruãe. „Pst, teì nesmí‰ plakat, hezky si lehni, já tû pfiikreju.“ „Já chci maminku.“ „Maminka pfiijde za chvilku. No tak, pfiestaÀ, já ti zazpívám.“ „Chci maminku!“ „Pst!“ Polina ji pevnou rukou zakryla aÏ k bradû a tlumen˘m hlasem zaãala zpívat ukolébavku. Dlaní ji pfiitom hladila po vlasech a holãiãka po chvíli pfiestala vzlykat.

Polinin hlas pfiekryl vût‰inu zvukÛ z velké svûtnice, pfiesto se holãiãce nûkolikrát zdálo, Ïe zaslechla matãin tich˘ v˘kfiik. Obãas k ní mezi Polinin˘m nadechnutím proniklo brumlání dvojice star˘ch Ïen. Bylo stále rychlej‰í a rozãilenûj‰í, ‰ífiily se z nûj vlny úzkosti, které zaplavovaly dítû naslouchající ve tmû.

Uplynula celá vûãnost, neÏ se závûs pootevfiel a maminka s pomocí obou stafien ulehla na své místo. Pohybovala se nemotornû a ztûÏka, jako by vlekla závaÏí.

Holãiãka, ‰Èastná, Ïe ji má u sebe, tomu nevûnovala pozornost. Vlastnû ani nevnímala, Ïe stafieny podkládají mamince nohy pol‰táfiem, Ïe ji nejist˘mi hlasy uklidÀují. To se z hloubi pamûti vynofiilo aÏ pozdûji, daleko pozdûji…

Koneãnû ode‰ly a svûtlo vzaly s sebou. Pfiístûnek se ponofiil do neproniknutelné tmy. Holãiãka se schoulila k matãinu teplému tûlu, pevnû obûma rukama objala to 7

nejbezpeãnûj‰í útoãi‰tû na svûtû a slzami zmáãenou tváfi pfiitiskla k máminu obliãeji. TûÏko si mohla v‰imnout, Ïe slzy nejsou jen její, a kdyÏ usínala, povaÏovala ty rychlé, trhavé zá‰kuby za odezvu vlastních vzlykÛ.

Probudila ji zima. Zdál se jí sen, Ïe leÏí v potoce, voda teãe pfies ni a studí. Je‰tû v polospánku se pfiitiskla co nejtûsnûji k matãinu tûlu, ale ucítila stejn˘ chlad jako pfiedtím. Otevfiela oãi.

Tma kolem byla hustá a neproniknutelná. Zkusila zavolat: „Maminko!“, ale odpovûdûlo jí jen hrobové ticho.

Matãina ruka ji objímala stejnû jako pfii usínání, jen teì byla mnohem tûωí a studenûj‰í. Zalomcovala jí, ale nedoãkala se Ïádné odezvy. Zaãala plakat. Nejprve potichu, pak stále hlasitûji. Vydû‰ené dítû uprostfied tmy, dítû, na jehoÏ volání nikdo neodpovídal.

Tak ji na‰la o dvû hodiny pozdûji Polina. Prochladlou, vydû‰enou a plaãící, tûsnû pfiitisknutou k studenému matãinu tûlu. Prostûradlo, na nûmÏ leÏely, bylo nasáklé sraÏenou krví.

Polinû staãil jedin˘ pohled. PokfiiÏovala se, jemnû odtrhla plaãící holãiãku od mrtvé, svlékla jí zakrvácenou ko‰ili, zabalila do vlÀáku a odnesla pfies ulici domÛ. Strãila ji do vlahého tepla postele ke své spící dcefii a pak se vrátila, aby se postarala o mrtvou a zahladila v‰echny stopy.

Z následujících dní si holãiãka pamatovala jen málo. Pfiíjezd pfiísné babiãky Anastázie, kterou vidûla naposled pfied dvûma roky na dûdeãkovû pohfibu. UÏ tehdy vycítila, Ïe se babiãka a maminkou nemají rády. Pfiijeli i oba star‰í dospûlí bratfii, pfied nimiÏ se trochu ost˘chala. Pfiipadali jí pfiíli‰ vysocí, pfiíli‰ mohutní a pfiíli‰ cizí.

Louãení s mrtvou bylo dlouhé a plné nesrozumiteln˘ch fieãí, které holãiãka brzy pfiestala vnímat. Zato si navÏdy zapamatovala kradmé odsuzující pohledy, které si vy8

mûÀovaly tetky stojící v ãerném hlouãku stranou od rakve, a ‰eptem opakované slÛvko potrat.

Od té doby, kdykoli pociÈovala úzkost, vracela se jí vzpomínka na studené matãino tûlo leÏící v louÏi krve.

Nejbezpeãnûj‰í místo na svûtû, k nûmuÏ se v dûtském strachu utekla, se bûhem chvíle zmûnilo v noãní mÛru.

Na cel˘ Ïivot. „Maminko...“ Otevfiela oãi. Tváfie nad sebou vidûla rozmazanû, víc vnímala zelené operaãní ãepiãky, ostré svûtlo na stropû a blikající kontrolky pfiístrojÛ nad hlavou. Hlasy k ní doléhaly dutû jako z velké dálky; tlumené, provázené ozvûnou. Nerozumûla jim, ale usmívala se, strach pominul.

PfieÏila obávanou operaci, pfieÏila i narkózu, z níÏ mûla odjakÏiva panickou hrÛzu. Teì uÏ mohlo b˘t jenom líp!

Zfiízenec ji vezl na posteli s vrzajícími koleãky po dlouhé nemocniãní chodbû. Pod stropními svûtly bodajícími do oãí si pfiipadala jako ve vlaku. Svûtlo, stín, svûtlo, stín.

KdyÏ jednou jede‰, uÏ nemÛÏe‰ vystoupit. Musí‰ zatnout zuby a pfiekonat úzkost z neznámého, musí‰ si fiíkat, Ïe nic netrvá vûãnû a Ïe i tohle jednou skonãí.

Uvûdomovala si svou bezmocnost a zranitelnost: ãlovûk leÏící na zádech, napÛl omámen˘, nahota sotva zakrytá prostûradlem, zuby drkotající zimou, protoÏe na operaãním sále se moc netopí. Ale to vÛbec nevadí, hlavnû Ïe je po v‰em.

Vzdor bezmocnosti necítila paniku, dÛvûfiovala doktorÛm na sále, dÛvûfiovala i mladíkovi, kter˘ ji vezl chodbou. Se stejnou dÛvûrou hledûla na mladiãkou sestfiiãku stojící mezi sklenûn˘mi dvefimi oddûlujícími jeden svût od druhého. Dlouhá zelená chodba zÛstala za nimi, Annu obklopily fiady pfiístrojÛ s blikajícími a pípajícími kontrolkami, ‰um ventilátorÛ a tlumené hlasy. Pokusila se zvednout hlavu a spatfiila fiadu postelí s nehybnû leÏící9

mi postavami. Tak tohle je ta jipka, o které v‰ichni mluvili! Marodûní se opravdu zmûnilo od doby, kdy naposled leÏela v nemocnici. „Tak jak je, matko?“ Pfiipadal jí obrovsk˘, zakuklen˘, s drsn˘m hlasem a chlupat˘m pfiedloktím. Ve zdánlivû obhroublém hlase v‰ak neomylnû rozeznala dobrosrdeãnost a jistotu. Takové chlapy mûla ráda, takov˘m dÛvûfiovala. Vûdûli, co dûlají, Ïádná zmûkãilost, Ïádné zbyteãné fieãi. Podvûdomû nedÛvûfiovala tûm, co moc mluvili, z hlasu jim nasládle kapala fale‰ a jejich dÛleÏitost se pfievtûlovala do slov, kter˘m nerozumûla. Cel˘ Ïivot na nû naráÏela v situacích, kdy byla nejvíc zranitelná, bezmocná a vydaná napospas aparátu, kter˘ nemohla nijak ovlivnit. Byli v‰ude: v zamûstnání, na úfiadech, ve ‰kolách, v nemocnicích.

I ten, co ji vãera pfiijímal, byl takov˘. Vzbudil v ní nedÛvûru tak silnou, Ïe bojovala s panickou touhou utéct a operaci odloÏit. Vonûl sladkou kolínskou, která jí zvedala Ïaludek; co se pamatovala, tyhle fale‰né typy páchly stejnû. NemuÏnû.

Zaãichala. Hromotluck˘ doktor vonûl docela jinak, jeho kolínská v ní vzbuzovala pfiíjemné pocity. Mûla ráda chlapy, co pûknû vonûli, propocen˘ch tûl a ‰píny si uÏila na stavbû a ve fabrice dost.

Je zvlá‰tní, jak ãichové vjemy dokáÏí vyvolat i ty nejzasutûj‰í vzpomínky. Pfiíjemná vÛnû ji pfienesla v ãase o pûtapadesát let zpátky na malé nádraÏí, kam jako sedmnáctiletá pfiijela, aby zaãala nov˘ Ïivot. Podobnû vonûl ãlovûk, kter˘ ji pfii‰el vyzvednout. âekala nûkoho jiného, trochu se lekla neznámé tváfie, ale nakonec se ukázalo, Ïe právû on patfiil k tomu nejlep‰ímu, co ji tu ãekalo.

V‰echno jí to probûhlo hlavou v kratiãkém okamÏiku, neÏ se drsn˘ hlas znovu zeptal: „Sly‰íte mû, paní âechlovská? Jak se cítíte?“ Vzpomínka se rozplynula. „Moc dobfie, dûkuju.“ 10

Zasmál se. „To rád sly‰ím.“ Vzal ji za ruku a sáhl na tep na zápûstí, pfiestoÏe jí nad hlavou svítil displej s digitálními ãíslicemi ukazujícími vitální funkce. Jeho dotek byl pfiesnû tak siln˘ a uklidÀující, jak podvûdomû ãekala. Pfiíjemnû lidsk˘ a tepl˘ uprostfied studen˘ch, neosobních pfiístrojÛ. „Máte bolesti?“ „To se dá vydrÏet, pane doktore.“ „Tady nic vydrÏet nemusíte, matko. Tady se postaráme, aby vás nic nebolelo. Pûknû se u nás vyspíte, odpoãinete si.“ Po jeho boku se nesly‰nû zjevila sestra s deskami v ruce.

Obrátil se k ní a nadiktoval fiadu nesrozumiteln˘ch pfiíkazÛ. Annin˘m u‰ím znûly jako zaklínadlo v neznámé fieãi, ale v jeho podání pÛsobily stejnû uklidÀujícím dojmem jako dotek dlanû. „Kdybyste nûco potfiebovala, staãí fiíct.“ Lehce ji poplácal po hfibetu ruky a vzápûtí zmizel za zástûnou oddûlující její lÛÏko od sousedova.

Objevila se jiná sestra, chvíli manipulovala s kanylou zavedenou do Ïíly na Anninû pfiedloktí, vymûnila sáãek s infuzí, ale Anna ji vlastnû ani nevnímala. Pomalu se propadala do pfiíjemného polospánku, v duchu se vracela ke vzpomínce, která se jí pfied okamÏikem vynofiila z pamûti: malé nádraÏí v roce 1946…

11

2 Vlak vjel do tunelu tak neãekanû, Ïe holãiãka sedící naproti Annû vypískla leknutím. Vagon zalehla tma prosycená ohlu‰ujícím dunûním kol a Anniny ruce naráz vylétly k obliãeji a zakryly jej v pudovém obranném gestu.

Vtiskla se co nejhloubûji do sedadla a kolena pfiitiskla k bradû. Byl to ãir˘ reflex, neboÈ tma a dunûní celá dlouhá léta znamenaly jen jediné: dûlostfieleck˘ útok, nálet, svi‰tící stfiepiny, v˘buchy, hrÛzu a smrt. Ani teì, dlouhé mûsíce po skonãení války, se toho reflexu nemohla zbavit. V duchu si dÛraznû opakovala, Ïe sedí ve vlaku uprostfied mírumilovné krajiny, která nenese Ïádné stopy války, jeÏ poznamenaly její rodn˘ kraj. V‰echno uÏ to bylo za ní. Tady se nemohlo nic stát. UÏ nikdy Ïádná hrÛza, Ïádné bombardování, Ïádná smrt.

Tma zaãala fiidnout, dunûní kol pfiestalo znít zlovûstnû, blíÏil se konec tunelu. Anna se narovnala, spustila nohy na zem a dlanûmi si pfietfiela ztuhl˘ obliãej. V duchu si fiíkala, Ïe to trvalo jen chvilku, tfieba si nikdo v kupé jejího záchvatu paniky nev‰iml. Nenápadnû se rozhlédla a zachytila pohled holãiãky sedící naproti.

PfiestoÏe dítû pfied chvílí vypísklo leknutím, v jeho tváfii uÏ Ïádn˘ strach nebyl. Jen zvûdavost. Anna se ztuhl˘mi rty pokusila usmát, ale holãiãka úsmûv neopûtovala. Dívala se na ni nehnutû a zkoumavû jako na nûjakého podivného Ïivoãicha. Teprve za hodnou chvíli se její oãi odtrhly od Anniny tváfie, sklouzly po vy‰isovan˘ch, pfiíli‰ velk˘ch ‰atech, zastavily se na rukou s drsnou kÛÏí a pak sjely dolÛ k nohám obut˘m do neforemn˘ch chlapeck˘ch bot.

12

Anna okamÏitû stáhla nohy pod sebe a snaÏila se je zastrãit co nejdál do stínu pod dfievûnou lavicí.

Holãiãka se posmû‰nû, nedûtsky u‰klíbla.

Anna potlaãila nával studu, zavfiela oãi a odvrátila se.

I to dítû se na mû dívá s pohrdáním, fiíkala si malomyslnû. Tak co si asi myslí ostatní.

Holãiãka se jí pfiitom líbila, nedokázala z ní spustit oãi od chvíle, kdy na poslední zastávce nastoupila s matkou do vlaku. Bylo jí asi osm, mûla jemné lesklé vlásky spletené do dvou copÛ zakonãen˘ch naÏehlen˘mi ma‰lemi, lehounké letní ‰atiãky s volánky a ãerné lakové stfievíãky bez jediného ‰krábnutí. Vypadala jako stvofiení z jiného svûta. Urãitû Ïila ve velkém domû obklopena sluÏkami, chÛvou a soukrom˘mi uãitelkami. Mûla jemné bílé ruãiãky a plné rÛÏové tváfie.

Anna si nepamatovala, kdy naposled vidûla tak blahobytnû vyhlíÏející dítû. Tam, odkud pfiijíÏdûla, mûly dûti pohublé obliãeje, stokrát spravované ‰aty a aÏ do zimy chodily bosy. Pfii vzpomínce jí naskoãila husí kÛÏe a nohy v neforemn˘ch botách se samy zasunuly je‰tû hloubûji pod lavici.

Bytelné boty, na které holãiãka zírala s takov˘m pohrdáním, jí pfied t˘dnem pfiinesla kmotra: „Pfiece se nemÛÏe‰ vydat na tak dlouhou cestu bosa!“ fiekla nesmlouvavû. „A Julek je uÏ nepotfiebuje.“ Julek byl kmotfiin vnuk, zemfiel letos v zimû na zápal plic. Je‰tû mu nebylo tfiináct, ale nohu mûl mnohem vût‰í neÏ sedmnáctiletá Anna. Té mezi palcem a ‰piãkou boty chybûly dobré tfii centimetry. Nakonec voln˘ prostor vycpala kouskem látky, aby mûla jakés takés pohodlí. Ale nebylo to pfiíli‰ platné, o pohodlí se v této obuvi vÛbec nedalo mluvit; tvrd˘ okraj boty tlaãil do kotníkÛ a zproh˘bané kovové lemování dírek zraÀovalo nárt. „Hlavnû Ïe jsou pevné,“ fiekla kmotra, kdyÏ se jim hadfiíkem namoãen˘m v loji marnû snaÏila dodat trochu les13

ku. „AÏ dorazí‰ do âech, tak ti teta pofiídí nové. Je to bohatá Ïenská, aspoÀ tvoje máma to vÏdycky fiíkávala.“ Bohatá Ïenská! Annu ta slova stra‰ila v hlavû celou cestu. Bohatství jí uÏ od dûtství spl˘valo s pfiedstavou zlat˘ch ‰perkÛ, sametov˘ch kloboukÛ zdoben˘ch pefiím a huÀat˘ch koÏe‰in kolem krku. Bohatá teta, za níÏ se vydala z Ukrajiny aÏ do dalek˘ch severních âech, byla maminãina mlad‰í sestra Markéta. O hodnû mlad‰í sestra. Anna ji znala jen z jediné vybledlé fotografie. Snímek byl pfies dvacet let star˘ a ukazoval ãernovlasou, asi ‰estnáctiletou vytáhlou dívãinu v sukni a bílé blÛze. Pfiedstava koÏe‰in, sametov˘ch kloboukÛ a ‰perkÛ se k ní vÛbec nehodila.

Teta Markéta byla Anninou jedinou pfiíbuznou. Pfied lety – hned po maminãinû smrti – si babiãka zaãala dopisovat s úfiady. PoÏadovala, aby vrátily sirotka k pfiíbuzn˘m do matãiny vlasti. Argumentovala sv˘m vysok˘m vûkem a ‰patn˘m zdravotním stavem, ale Anna znala pravdu. Babiãka ji nepovaÏovala za svou vnuãku, fiíkala o ní, Ïe je kukaããí mládû. Anna tomu nevûfiila, ale k babiããinû averzi moÏná staãilo to, Ïe byla vûrnou kopií své matky.

KdyÏ babiãka zemfiela, zaãala si s úfiady dopisovat kmotra. JenÏe pfii‰la válka a osud jednoho sirotka uÏ nebyl dÛleÏit˘. Anna pomalu zapomínala, Ïe má v âeskoslovensku pfiíbuzné. Îila v kmotfiinû velké rodinû, pracovala nejdfiív na poli, pak jako pomocná síla v závodní jídelnû velkého kombinátu a nakonec u v˘robního pásu.

Jak bylo zrovna tfieba.

A pak se neãekanû – víc neÏ rok po válce – rozh˘bala úfiední ma‰inerie a kmotra dostala dopis povolující repatriaci Anny Malkovské do âeskoslovenska. Maminãina sestra se uvolila sirotka pfiijmout. „Bude‰ mít nov˘ a lep‰í domov,“ fiekla kmotra Annû. „Co tady? Jen pomalé umírání. Celá vesnice ti závidí, Ïe mበkam jít. Tak nebreã.“ „Ale vÏdyÈ je vÛbec neznám,“ bránila se Anna, kterou 14

dûsila nejen dálka, ale i pfiedstava souÏití s neznám˘mi lidmi. „VÏdyÈ nejede‰ k cizím, je to tvoje rodina. A musejí b˘t hodní, kdyÏ se o tebe chtûjí postarat. Niãeho se neboj!“ Anna pevnû semkla víãka, aby jí pfii pfiedstavû louãení zase nevyhrkly slzy. Cítila se bezmocná, ztracená a k smrti unavená. Byla na cestû skoro dva t˘dny. Tûlo mûla polámané sezením na tvrd˘ch vlakov˘ch sedadlech a Ïebra otlaãená leÏením na lavici om‰elého nádraÏí, kde útrÏkovitû prospala dne‰ní noc.

Vlaky, nádraÏí a lidské tváfie jí uÏ spl˘valy. Bylo jich tolik. Obãas na ni nûkdo ze spolucestujících promluvil, ale ona se stydûla za svÛj siln˘ rusk˘ akcent, a tak vût‰inou jen vrtûla hlavou a usmívala se.

Vlaky byly pfieplnûné, nûkdy musela celé dlouhé hodiny stát, jindy klimbala opfiená o svÛj odfien˘ kuffiík v chodbiãce vmáãknutá mezi ostatní pospávající pasaÏéry. Obãas mûla pfiíleÏitost se na nûkterém nádraÏí um˘t, ale na dlouho to nepomohlo, otevfien˘mi okny létaly do vlaku saze z lokomotivy, za hodinu byla zase u‰mudlaná a zaprá‰ená. Vût‰ina cestujících na tom byla stejnû, ale ona si pfiesto pfiipadala jako ta nej‰pinavûj‰í. Urãitû k tomu pfiispûly zmaãkané, pfiíli‰ velké ‰aty, které se jí tam doma zdály docela dobré. Teì, kdyÏ vidûla, jak se oblékají tady, cítila se jako divo‰ka. Vût‰ina lidí se k ní ale chovala laskavû a s porozumûním. Usmívali se, kdyÏ zaslechli její neomyln˘ rusk˘ pfiízvuk, poplácávali ji po ramenou a dûlili se s ní o velké krajíce neuvûfiitelnû bílého chleba, jak˘ uÏ léta nevidûla.

Teprve teì si uvûdomila, Ïe cestovala mezi sam˘mi dospûl˘mi, ta blahobytnû vyhlíÏející holãiãka byla prvním dítûtem, na které cestou narazila.

Vrátila se v my‰lenkách k neznámé tetû, která na ni bude ãekat na nádraÏí. Taky má dûti. Dvû. Doufala, Ïe budou milej‰í a laskavûj‰í neÏ tohle. Holãiãka na protûj15

‰ím sedadle si jí pfiestala v‰ímat a dala se do hovoru s matkou. Mluvily neznámou cizí fieãí, o níÏ se Anna domnívala, Ïe je to francouz‰tina, protoÏe jejich „r“ znûlo hrdelnû a drnãivû. I kdyÏ jim nerozumûla, pochopila, Ïe holãiãce se jejich kupé vÛbec nezamlouvá. Matka jí zfiejmû vysvûtlovala, Ïe spûchaly a musely vzít zavdûk tím, co bylo.

Anna unavenû zavfiela oãi a opfiela si hlavu o dfievûnou stûnu vagonu. Aby ji to tolik netlaãilo, podloÏila si tváfi tlust˘m, volnû spleten˘m copem, kter˘ ji pfii chÛzi tloukl mezi lopatky. Ty dlouhé, silné, ka‰tanovû hnûdé vlasy byly její jedinou ozdobou. Jinak nemûla vÛbec nic, ani kfiíÏek po mamince. Ten prodala za smû‰nou cenu v dobû, kdy byl nejvût‰í hlad. Jejím jedin˘m majetkem zÛstal odfien˘ kuffiík, v nûmÏ mûla trochu prádla, útlou ohmatanou kníÏku o Sovûtském svazu – dárek na rozlouãenou od kmotry – a fotografii rodiãÛ. Doklady, lístek na vlak a tu tro‰ku penûz, která jí zbyla, uschovala do látkového pásu pfiímo na tûle.

Nejspí‰ musela tvrdû usnout; kdyÏ pfií‰tû otevfiela oãi, místo na lavici proti ní bylo prázdné. Holãiãka s matkou vystoupily a ona zÛstala v kupé jen se star‰ím manÏelsk˘m párem a dvûma dûlníky jedoucími z práce. Netu‰ila, jak dlouho spala, a v první chvíli se jí zmocnila panika, Ïe pfiejela. Pro jistotu se zeptala paní sedící vedle: „Horovice? UÏ byly?“ „Ne, dûvenko. Pfií‰tí stanice.“ Vyskoãila, aby si pfiipravila kuffiík, ale paní ji zarazila. „Jen seì, je‰tû to nûjakou dobu potrvá. ¤eknu ti, taky tam vystupujeme.“ Posadila se, ale byla pfiíli‰ nervózní. Teì, kdyÏ se pfiiblíÏil konec cesty, se jí znovu zmocnil strach z neznámého. Co asi fiekne teta, aÏ ji uvidí? Bude tam sama? Nebo pfiijde s celou rodinou? Vûdûla, Ïe kdyby tomu bylo naopak a teta jela k nim, pfii‰li by ji uvítat v‰ichni pfiíbuzní.

16

Doufala, Ïe tady to není zvykem, cítila se pfiíli‰ unavená a rozru‰ená na to, aby absolvovala pfiivítací ceremoniál hned na nádraÏí. Snad tam teta bude sama…

Krajina za oknem se zvolna mûnila, nekoneãnou rovinu vystfiídaly kopeãky a kdyÏ vlak projel zatáãkou, otevfielo se pfied Annin˘ma oãima panorama vysok˘ch kuÏelovit˘ch kopcÛ. âeské stfiedohofií. „UÏ tam budeme!“ Annina sousedka vstala a zaãala sundávat zavazadla. Anna stáhla z dfievûné police kuffiík a byla pfiipravena. „Horovice – hlavní nádraÏí.“ Vlak zastavil, dvefie kupé se zaãaly otvírat. Anna najednou nespûchala, trochu couvla a nechala manÏelsk˘ pár vystoupit jako první. Za jejich zády se snaÏila pfiehlédnout peron, aby zjistila, která z ãekajících Ïen je její teta. Stály tu jen dvû a Ïádná nebyla ani vzdálenû podobná dívce na om‰elé fotografii. Obû byly pfiíli‰ staré a nepÛsobily bohat˘m dojmem. Opodál se tísnil hlouãek, vypadal jako rodina, která nûkoho oãekává. Otec, matka dvû dûti. Odhadovala, jestli jsou to oni, oãima hledala podobu, ale hlouãek se náhle rozbûhl k nûkomu, kdo vystupoval z posledního vagonu. Nebyli to oni.

ZÛstala nerozhodnû stát na schÛdkách. Tohle bylo daleko hor‰í neÏ pfiedstava velkého uvítání. Nepfii‰li jí naproti. Zapomnûli na ni. Co si poãne na nádraÏí v neznámém mûstû, kde nikomu pofiádnû nerozumí… „Jste Anna Malkovská?“ zeptal se hlas vedle jejího lokte a ona si teprve teì v‰imla muÏe, kter˘ k ní s vlídn˘m úsmûvem vzhlíÏel. Pfiedtím ho zaregistrovala jen okrajovû, procházel podél vlaku a nahlíÏel do jednotliv˘ch kupé. „Jsem.“ Jeho úsmûv se roz‰ífiil. „Tak tû u nás vítám, Anu‰ko. Já jsem tvÛj str˘c Ondfiej.“ Napfiáhl ruku, aby jí pomohl vystoupit a ona se jí s úle17

vou chytila. Mûl pevn˘ stisk a laskav˘ pohled, kter˘ rázem zahnal úzkost. KdyÏ se naklonil, aby jí pomohl sestoupit z posledního schÛdku, ucítila vÛni. Pfiíjemnou, nevtíravou a muÏnou. O mnoho let pozdûji si v jakémsi ãasopise pfieãetla, Ïe ãichové vjemy jsou ze v‰ech nejsilnûj‰í a vyvolávají nejvíce vzpomínek. Nejspí‰ to byla pravda, protoÏe ta vÛnû se jí nesmazatelnû vryla do pamûti a je‰tû po pÛlstoletí v ní dokázala vzbudit pocit dÛvûry.

Str˘c Ondfiej jí nesmlouvavû odebral kufr a pak ji vedl pfies polovinu mûsta do úhledného ãinÏovního domu poblíÏ kostela.

Horovice byly staré prÛmyslové mûsto obklopené továrnami. Hned za d˘majícími komíny se v‰ak zvedaly první svahy âeského stfiedohofií. V letním dni pÛsobily svûÏe a zelenû. Obklopovaly mûsto ze tfií stran a vypadaly jako krásn˘ rám na o‰klivém obraze. âadící tovární komíny pfiipomínaly vfied na pÛvabné tváfii, jíÏ se fiíkalo Zahrada zemû ãeské.

V horkém letním dni leÏel nad mûstem ‰edav˘ pfiíkrov d˘mu; hust˘ a tûÏk˘ jako pokliãka na hrnci. ·krábal v krku a vhánûl slzy do oãí. Kradmo pohlédla na str˘ce Ondfieje, ale ten dál hovofiil a usmíval se, zfiejmû nic necítil. Narodil se tady a byl na zdej‰í podmínky zvykl˘.

Právû kdyÏ si fiíkala, Ïe uÏ nedokáÏe udûlat v tûÏk˘ch botách ani krok, poloÏil kuffiík na zem a odemkl vstupní dvefie tfiípatrového domu. S úlevou vdechla studen˘ vzduch chodby a po o‰lapan˘ch pískovcov˘ch dlaÏdicích vystoupila do prvního patra.

Dvefie bytu se otevfiely je‰tû dfiív, neÏ k nim do‰li, a na prahu se objevila korpulentní Ïena se slámovû Ïlut˘mi vlasy. Niãím nepfiipomínala vytáhlou ãernovlasou dívku ze staré fotografie, pfiesto ji Anna okamÏitû poznala. âekala, Ïe ji teta obejme jako první, ale Markéta jen napfiáhla ruku. „Vítám tû u nás.“ 18

Anna ost˘chavû pfiijala nabízenou pravici a pak, postrkována zezadu str˘cem, pfiekroãila práh nového domova. „Pfiidej si je‰tû, urãitû musí‰ mít hlad.“ „Dûkuju, ale uÏ opravdu nemÛÏu.“ Sedûla za stolem proti sestfienici BlaÏenû a bratranci Vojtûchovi, str˘ce mûla po pravé ruce, tetu po levé. Jídla byla spousta. Ochutnala od v‰eho a teì si pfiipadala nacpaná k prasknutí. Pfiesto ji teta neustále pobízela: „Musí‰ pofiádnû jíst, abys trochu pfiibrala.“ „UÏ opravdu nemÛÏu.“ „Jen se neupejpej.“ Ze v‰eho nejvíc si pfiála, aby si mohla lehnout a koneãnû usnout. S pln˘m Ïaludkem se dostavila únava. Táhla víãka dolÛ a zamlÏovala mozek. Spát… „Je‰tû kousek mouãníku...“ „Tak uÏ ji nechte,“ fiekl str˘c Ondfiej. „Je unavená. VÏdyÈ zítra je taky den.“ UloÏili ji v kuchyni na gauãi, teta pfiinesla umyvadlo s teplou vodou a BlaÏena jí pÛjãila noãní ko‰ili.

Usnula je‰tû dfiív, neÏ se za nimi zavfiely dvefie.

Probudila se uprostfied tmy a ticha. Îádné dunûní kol, Ïádné cizí hlasy. Srdce jí vylétlo aÏ do krku. Prudce se posadila s rukama napfiaÏen˘ma v obranném gestu v‰ech ztracen˘ch.

BoÏe mÛj! Ujel mi vlak!

V panice zatápala kolem sebe a pocítila úlevu, kdyÏ nahmátla odkopanou pefiinu. UÏ Ïádn˘ vlak, Ïádné putování do neznáma. Na‰la nov˘ domov. Tady uÏ zÛstane.

19

3 „NemÛÏe‰ tady zÛstat!“ Sedûla proti nim jako opafiená. Neuplynulo je‰tû ani ãtyfiiadvacet hodin a jí se znovu rozsypal cel˘ svût. „Opravdu tady nemÛÏe‰ zÛstat.“ Slova pofiád visela ve vzduchu, stra‰livá a nepochopitelná. Nemohla jim uvûfiit. „Proã nemÛÏu?“ Teta Markéta prosebnû pohlédla na manÏela, jako by Ïádala podporu, ale str˘c odvrátil oãi. Musela promluvit sama: „Psali jsme pfiece, Ïe ti najdeme nûco vhodného. Doba je tûÏká a my na tom nejsme nijak dobfie. Îijeme ze str˘cova úfiednického platu. A ten je opravdu mal˘. MÛj salon nic nevydûlává, teì po válce mají lidi jiné starosti, neÏ pofiídit si nov˘ klobouk.“ Teta Markéta byla vyuãená modistka a mûla mal˘ krámek, jemuÏ nadnesenû fiíkala salon. Anna chápala, Ïe klobouky nejsou to hlavní, co v souãasnosti lidi potfiebují, pfiesto ji tetino prohlá‰ení zaskoãilo.

Je‰tû se v novém domovû nestaãila ani ohfiát a uÏ ho mûla opustit. „Tvoje kmotra psala, Ïe umí‰ vafiit. To se ti bude hodit.

Tedy pokud nelhala.“ Anna pod tetin˘m zkoumav˘m pohledem rychle zavrtûla hlavou. „Nelhala. Umím vafiit. Chcete, abych nûkde nastoupila jako kuchafika?“ „Ano. V podstatû ano.“ Teta znovu zatûkala pohledem ke str˘ci, ale ten se ani nepohnul.

Annû tlouklo srdce aÏ v krku. Ocitla se v neznámé zemi a pfiíbuzní, kter˘m dala dÛvûru, ji zradili. Poãítala 20

s tím, Ïe bude tvrdû pracovat, aby splatila svÛj dluh. Ujali se jí a ona jim nehodlala viset na krku. Na tûÏkou práci byla zvyklá. Ale pfiedpokládala, Ïe u tety bude mít zázemí. Teì se dovûdûla, Ïe musí pryã. Pfiesto se snaÏila nepropadat panice. NejdÛleÏitûj‰í bylo pfieÏít. V téhle zemi nedotãené válkou to pÛjde snadnûji neÏ doma.

PfieÏije, tfieba se zaÈat˘mi zuby. KaÏd˘ zaãátek je tûÏk˘.

Zase bude líp. Zpátky se vrátit nemÛÏe. Musí pfiijmout, co jí nabídnou.

Odka‰lala si. „U koho mám slouÏit?“ Markéta udûlala zamítavé gesto. „·patnû jsi mû pochopila. Nejedná se o místo sluÏky. Bude‰ mít vlastní domácnost!“ „Vlastní? Já… nerozumím.“ „Existuje jist˘ ãlovûk. Velice slu‰n˘. Navíc váleãn˘ hrdina! Rád by se oÏenil, ale nikoho tady nezná. Obrátil se na nás. Mysleli jsme, Ïe byste se k sobû docela dobfie hodili. Je to ostatnû tvÛj krajan.“ Teta se pfiestala ohlíÏet na manÏela, vzala Annu za ruce a upfienû jí pohlédla do oãí. „Vûfi mi! Je to bájeãná pfiíleÏitost!“ Anna v první chvíli necítila nic neÏ ohromení. Vdát se?

Za ãlovûka, kterého v Ïivotû nevidûla? Co to asi musí b˘t zaã, kdyÏ si nedokáÏe ani najít Ïenu! Rázem se jí vybavil o‰kliv˘ Vaska, budiÏkniãemu se ‰ilhav˘m pohledem, kter˘ obtûÏoval v‰echna dûvãata v její rodné vsi. PfiestoÏe pocházel ze rodiny dobfie placeného funkcionáfie, Ïádná o nûm nechtûla ani sly‰et. Nakonec mu pfiece jen sehnali nevûstu, pfii‰la zdaleka a vydrÏela s ním pouh˘ mûsíc.

Pak – peníze nepeníze – utekla zpátky domÛ. „Vûfi mi,“ opakovala teta naléhavû, „je to skuteãnû v˘borná partie!“ Anny se vzdor pÛvodnímu odhodlání zmocnil neovladateln˘ strach.

Vytrhla ruce z tetin˘ch dlaní a schovala je do klína.

21

„Budu pracovat, budu vám dávat v‰echno, co vydûlám!

Ale to… to ne! Prosím!“ V panice se obrátila na str˘ce. „Neprodávejte mû, prosím! Udûlám v‰echno, co si budete pfiát, jen tohle ne!“ Str˘c prudce vstal. „Tak a dost! Obû!“ „Ty,“ obrátil se na manÏelku, „s tím okamÏitû pfiestaÀ, neÏ ji vydûsí‰ k smrti! A ty,“ pokraãoval smûrem k Annû, „se uklidni. Nikdo tû k niãemu nebude nutit! Myslel jsem si, Ïe je pfiedãasné zaãínat s tím právû teì, ale tvoje teta si to nedala vymluvit. KdyÏ uÏ to ale nakousla, musí‰ vûdût, o co se jedná. Skuteãnû známe ãlovûka, kter˘ hledá manÏelku. Je to váleãn˘ veterán, volyÀsk˘ âech, kter˘ sem pfii‰el se Svobodovou armádou. Utrpûl zranûní, za které dostal zájezdní hospodu. Opravdu pûknou, ale na odlehlém místû. Nemá moc pfiíleÏitostí k seznámení. Hledá slu‰nou a hodnou Ïenu, která by dokázala vafiit a nevadilo by jí, Ïe se musí odstûhovat z mûsta na venkov.

Tvou tetu napadlo, Ïe bys to mohla b˘t ty, ale já znova opakuju, Ïe tû nikdo k niãemu nebude nutit! Je to jasné?“ HrÛza svírající Annino hrdlo ponûkud polevila, pfiesto v ní slova jako veterán a váleãné zranûní vzbuzovala pfiedstavu ‰edesátiletého beznohého uboÏáka, kter˘ hledá mladou peãovatelku. „Kolik... kolik mu je?“ Str˘c se zarazil. „CoÏe? To nevím. Ke tfiiceti?“ Obrátil se na manÏelku. „Asi tak nûjak.“ Annû se opût trochu ulevilo. Tfiicet nebylo ‰edesát, i kdyÏ ve svém vûku povaÏovala i dvacetiletého za „trochu moc starého“. „A to zranûní?“ zeptala se pro jistotu.

Str˘c se poprvé malinko usmál. „Má obû ruce a obû nohy. Zranili ho do hlavy. Vyprávûl, Ïe byl dlouho v bezvûdomí, dokonce na nûjakou dobu ztratil pamûÈ. Ale uÏ je v pofiádku. Jen obãas trpí závratí.“ 22

Annû vrtalo hlavou, jestli je hodnû o‰kliv˘, ale na to se zeptat neodváÏila. „Teì toho uÏ necháme,“ uzavfiel debatu str˘c. „Pozítfií je nedûle. Udûláme si pûkn˘ v˘let. Je to moc hezké místo asi deset kilometrÛ za mûstem. Uvidí‰, bude se ti líbit.

Jmenuje se to Kamillen Tal.“ „Mílentál?“ zeptala se Anna nejistû. „Ale ne. Kamillen Tal. To znamená Hefimánkové údolí. Tady jsme na rozhraní b˘val˘ch Sudet a lidi tu pofiád pouÏívají nûmecká jména.“ „HerÏ... herÏmankové údolí,“ pokusila se vyslovit Anna, ale jazyk se jí vzpfiíãil na nevyslovitelném ,fi‘. „HerÏmankové.“ Str˘c ji s úsmûvem poplácal po rameni. „To se ãasem poddá, uvidí‰.“

23

4 Vzduch se tetelil horkem, z písãité cesty se pfii kaÏdém do‰lápnutí zvedal prach a ze sluncem seÏehnut˘ch strání znûl ohlu‰ující koncert cvrãkÛ. Leto‰ní ãerven byl mimofiádnû Ïhav˘. Úlevu pfied Ïárem pfiinesl aÏ stín úvozu lemovaného jablonûmi. Stromy byly vûkem pokroucené a zjizvené, s mal˘mi nevzhledn˘mi plody. „UÏ tam budeme?“ zeptal se otráven˘m hlasem Vojta. „Mám ÏízeÀ!“ „Za chvíli.“ Str˘c sÀal slamák a kapesníkem si utíral zpocené ãelo. „To je ale horko. Nûco pfiijde.“ „Nesejãkuj!“ Teta pro jistotu pfiejela pohledem bezmraãnou oblohu. „AÈ je‰tû nûco nepfiivolá‰. Je prostû horko. BlaÏeno, obuj si boty a pfiestaÀ se rochnit v tom prachu! Bude‰ vypadat jako ãunû!“ „UÏ vypadá,“ fiekl Vojta a matka se po nûm ze zvyku ohnala. Hbitû uhnul.

Tfiináctiletá BlaÏena si jich nev‰ímala. Stála uprostfied cesty a bos˘ma nohama vytváfiela v prachu fantaskní obrazce. „BlaÏeno!“ „Mû ty boty tlaãej.“ „Tu chvíli to je‰tû vydrÏí‰.“ „NevydrÏím.“ Anna se opfiela zády o kmen stromu a zavfiela oãi. Bylo jí stejné horko jako ostatním, ale nemûlo smysl o tom pofiád mluvit. Chápala, Ïe sestfienice a bratranec jsou v˘letem v rozpáleném dni otrávení. BlaÏena by nejradûji trávila den za zataÏen˘mi závûsy pokoje s nosem zabofien˘m do kníÏky a Vojta se chtûl jít koupat k Labi.

24

JenÏe teta rozhodla, Ïe se pÛjde do Hefimánkového údolí, aby se Anna mohla seznámit s váleãn˘m veteránem, kter˘ hledal manÏelku.

Od pfiedvãerej‰ího rozhovoru panovalo mezi Annou a tetou Markétou hmatatelné napûtí. Str˘c Ondfiej se drÏel stranou. Pfiesto, co jí fiekl, Anna cítila, Ïe není tetin˘m nápadem pfiíli‰ nad‰en. Zájezdní hospoda v Hefimánkovém údolí… „Tak vyrazíme,“ fiekla teta nespokojenû. „Odpoãineme si aÏ na místû. UÏ to není daleko.“ BlaÏena s botami v ruce vyrazila jako první, Anna poãkala, aÏ v‰ichni vykroãí, a pak se teprve vydala za nimi.

Ji na rozdíl od BlaÏeny boty netlaãily, ale spí‰ padaly. Teta jí pÛjãila star‰í polobotky, které pfii rychlej‰í chÛzi sklouzávaly z nohou. Nepomohly ani BlaÏenou zapÛjãené bílé ponoÏky.

Jak se cíl cesty blíÏil, cítila Anna stále vût‰í úzkost. Str˘c sice fiekl, Ïe ji nikdo nebude nutit, ale ona dobfie pochopila, Ïe mluví jen za sebe. Pfiipadala si jako odsouzenec vleãen˘ na popravu. Nikdy v Ïivotû se necítila tak trapnû.

Navíc pociÈovala stud i za tetu, za její nedostatek lásky, za neomalenost, s níÏ jí naplánovala dal‰í Ïivot. Maminãina sestra! Krev není voda, fiíkávala s oblibou kmotra. Anna teprve teì pochopila, Ïe je to jen prÛpovídka, Ïádná lidová moudrost. Co znamená krevní pouto se Ïenou, kterou nikdy v Ïivotû nevidûla? A kterou od sv˘ch osmnácti let nevidûla ani maminka? Pouta se uÏ dávno pfietrhala.

Anna si uÏ od prvního setkání uvûdomovala, Ïe mnohem laskavûj‰í je str˘c Ondfiej, kter˘ s ní není vÛbec pfiíbuzn˘.

Loudala se ãím dál pomaleji. Ostatní byli daleko pfied ní, vidûla, jak se teta se str˘cem o nûãem dohaduje, nemohla sly‰et, co si povídají, ale podle gest se museli hádat. Zfiejmû kvÛli ní, protoÏe teta se najednou otoãila a netrpûliv˘m posuÀkem ji volala k sobû. „Necourej se!“ 25

Tón jejího hlasu vzbudil v Annû odpor tak siln˘, Ïe se musela ze v‰ech sil pfiemáhat, aby nezaãala kfiiãet jako malé dítû. „NepÛjdu! Nechci tam! Chci domÛ!“ Slova ji dusila v krku, ale pfies rty nepfie‰la. UÏ nebyla malé dítû a navíc nemûla na vybranou. âekali na konci úvozu. Jak se k nim neochotnû blíÏila, poprvé ucítila tu vÛni. Silnou, kofienûnou, dÛvûrnû známou. Hefimánek. Zhluboka ji vdechovala a napûtí svírající spánky obruãí odporu zesláblo. Pfiidala do kroku.

Cesta úvozem mírnû stoupala a kdyÏ Anna dorazila na vrchol, otevfielo se pfied ní údolí. ·iroké, voÀavé, bezpeãnû stulené do náruãe Stfiedohofií. I kdyÏ nemûla náladu na obdivování pfiírody, krajina ji uchvátila. Tady je ale krásnû, pomyslela si s pfiekvapením.

Netrpûlivá teta vyrazila s dûtmi napfied, str˘c poãkal, aÏ k nûmu dojde. „Co na to fiíká‰, Anu‰ko?“ Poprvé se usmála. „Je tu hezky.“ S úlevou úsmûv opûtoval. „Jsem rád, Ïe si ti tu líbí.“ Vycítila, Ïe v její odpovûdi sly‰el víc, neÏ fiekla. Jakoby pochválením krajiny dopfiedu souhlasila s tím, co se po ní chtûlo.

Pak uÏ kráãeli mlãky padesát krokÛ za tetou a dûtmi.

Stezka mírnû klesala a klikatila se mezi kvetoucími kefii.

V‰udypfiítomná vÛnû hefimánku je‰tû zesílila.

Za poslední zátoãinou se pfied Annou otevfiel pohled na jinou ãást údolí. Stfiedem protékal potok lemovan˘ ol‰emi. Stezka vedla k dfievûnému mÛstku, od nûj pak k roubenému stavení s mohutn˘m ochozem typick˘m pro venkovské domy v tomto kraji.

Trochu stranou pod ka‰tany stála mohutná pergola, pod ní lavice obsazené nedûlními náv‰tûvníky. „Tohle je zlat˘ dÛl,“ fiekla teta, která na nû s dûtmi ãekala na mÛstku. Annû se zdálo, Ïe v jejím hlase zaslechla stopu závisti. Pfii‰lo jí to smû‰né a vzhledem k situaci i trochu trapné.

26

Teta ráznû napochodovala aÏ k pergole. Chvíli se rozhlíÏela a pak se nerozhodnû otoãila k manÏelovi. „Není tady!“ „Tak si snad najdeme nûjaké místo,“ fiekl str˘c ráznû.

Nesouhlasila. „Mûli bysme zajít nejdfiív dovnitfi.“ „Já mám ÏízeÀ,“ fiekl Vojta. „A mnû je vedro,“ pfiidala se BlaÏena. „Chci si sednout.

UÏ mû bolej nohy.“ Str˘c uÏ beze slova zamífiil ke vzdálenému stolu, kde zb˘valo je‰tû nûkolik míst.

Anna se vmáãkla na lavici vedle BlaÏeny. Jak se blíÏila rozhodující chvíle, Ïaludek se jí zaãal svírat nevolností. „Co bude‰ pít?“ zeptal se str˘c, ale ona jen zavrtûla hlavou.

Oãima tûkala po lidech pod pergolou, hledala toho, komu ji teta slíbila jako kus inventáfie do hospody, ale jediní obsluhující byly dvû staré Ïeny a patnáctilet˘ v˘rostek sbírající prázdné talífie. „Je tu pan Polansk˘?“ zeptala se teta, kdyÏ se jedna z Ïen pfii‰la zeptat, co budou pít. „Jo.“ Îena k˘vla hlavou smûrem k domu. „Je v lokále?“ „Ne, v kanceláfii. Má nûjak˘ jednání.“ „¤eknûte mu, Ïe jsme tady.“ Annina nevolnost se stále zvût‰ovala. Nevnímala hovor u stolu, oãima visela na otevfien˘ch dvefiích pod ochozem. KdyÏ se v nich objevil ‰edovlas˘ muÏ v hospodské zástûfie, srdce se jí zastavilo leknutím. Pravou nohu mûl viditelnû krat‰í, na‰lapoval trochu bokem jako krab a plnou vahou se opíral o hÛl. Mífiil pfiímo k nim.

Annû se z tváfií vytratila v‰echna krev. JeÏí‰ikriste! To pfiece ne! Ruce pevnû zaÈala do okraje lavice a ze v‰ech sil se snaÏila pfiemoci nevolnost stoupající hrdlem vzhÛru. Nedokázala od kulhající postavy odtrhnout oãi, nevnímala nic jiného neÏ stra‰n˘ osud, kter˘ se k ní pomalu, ale neodvratnû blíÏil.

27

„PromiÀte, Ïe jsem vás nechal ãekat,“ fiekl kdesi nad její hlavou pfiíjemn˘ muÏsk˘ hlas. „Mûl jsem nûjakou práci.

Ale uÏ se vám budu vûnovat.“ „VÏdyÈ my nespûcháme, pane Polansk˘.“ Z tetina hlasu se naráz vytratila popudlivost, vystfiídala ji nezvyklá vlídnost.

Anna okamÏitû odtrhla pohled od invalidy s holí a otoãila se. Pfied sebou spatfiila mladého muÏe v rozhalené bílé ko‰ili. Svûtlé vlasy mu padaly do ãela a modré oãi se usmívaly. Byl tak hezk˘, Ïe jí to vyrazilo dech. „Nepfiivedli jste ji?“ zeptal se, kdyÏ si potfiásl rukou s tetou a str˘cem. Dûti namaãkané na lavici pozdravil jen k˘vnutím. „Ale ano, pfiivedli.“ Teta ukázala smûrem k ní a Anna zaÏila podobn˘ pocit jako pfied chvílí. Nejradûji by se zavrtala nûkam pod zem.

Nechápavû pohlédl naznaãen˘m smûrem a teprve teì ji objevil. NapÛl schovanou za BlaÏenou, která ji ve sv˘ch tfiinácti letech o pÛl hlavy pfievy‰ovala, schoulenou, jako by oãekávala ránu.

Anna cítila, jak jí zrádné horko stoupá do tváfií. Bylo to je‰tû hor‰í, neÏ si pfiedstavovala. Polanského pfiekvapení bylo stejnû velké jako její, moÏná dokonce vût‰í. A zfiejmû nepfiíjemnûj‰í. Vidûla, jak se mu na okamÏik v oãích objevil úlek, ale pak se ovládl a napfiáhl k ní ruku. „Tak pfiece vstaÀ,“ pobídla ji teta a Anna se neochotnû zvedla. Jejímu zmatku nepomohlo, Ïe se náhle vidûla jeho oãima. Hubená, malá, v ãern˘ch nepadnoucích ‰atech, které jí teta narychlo upravila, ãervená jako pfiezrálé rajãe. „Dobr˘ den.“ „Tû‰í mû, sleãno.“ Podala mu ruku, ale uhnula pohledem. Stiskl jí dlaÀ krátce a formálnû a ona zÛstala stát, protoÏe nevûdûla, co se od ní ãeká. Vysvobodila ji Ïena pfiiná‰ející limonády.

28

„Sedni si,“ r˘pla do ní BlaÏena.

Posadila se jako stroj. BlaÏena jí pfiisunula limonádu a ona se napila, aniÏ odtrhla oãi od stolu.

Na‰tûstí si jí pfiestali v‰ímat. Polansk˘ se usadil proti tetû a str˘covi. Teprve kdyÏ se rozproudil hovor, odváÏila se Anna zvednout hlavu. Polanského tváfi vidûla za BlaÏenin˘m ramenem a mohla ho sledovat, aniÏ by si toho v‰iml.

Odhadovala, Ïe je mu tak sedmadvacet, osmadvacet.

ProtoÏe v duchu pofiád ãekala ohavu, kter˘ si musí shánût manÏelku pfies náhodné známé, nemohla se vyrovnat s tím, Ïe je tak hezk˘. Pfiipadalo jí to neuvûfiitelné. Tím trapnûji se ov‰em cítila. MuÏe jako byl on, nemohla zaujmout hubená, nedospûlá holãina s copy, vymódûná jako na ma‰karní. Jeho první pohled mluvil za v‰e. Bylo to jasné odmítnutí.

UÏ od prvního rozhovoru s tetou se vÏila do role nevûsty, kterou pfiíbuzní nutí do nev˘hodného sÀatku. Teì cítila pokofiení. Mnohem silnûj‰í neÏ pÛvodní vzdor.

Pfiipadalo jí, Ïe ubûhla nekoneãnû dlouhá doba, neÏ se Polansk˘ zdvihl od stolu. „Chcete si prohlédnout hospodu?“ Chvíli trvalo, neÏ pochopila, Ïe mluví na ni. Za celou dobu konverzace se str˘cem a tetou na ni nepohlédl. AÏ teì. „Prosím, sleãno.“ Rychle zatûkala pohledem po ostatních. „Jen bûÏ,“ fiekla teta tím nezvykl˘m nasládl˘m hlasem. „Porozhlídni se tro‰ku.“ Cítila, jak jí do tváfií znovu stoupá horko. Neochotnû se zvedla a následovala Polanského jako stroj. ·el asi deset krokÛ pfied ní, vypadalo to, Ïe i on spûchá, aby to uÏ mûl za sebou. Otoãil se aÏ ve dvefiích hospody. „Tudy, sleãno.“ D˘chl na ni chlad kamenné chodby. Zleva vidûla otevfien˘mi dvefimi do v˘ãepu s tûÏk˘mi stoly a dfievûn˘mi 29

lavicemi podél stûn, vpravo byl taneãní sál. Dfievûné schody vedly do patra s obytn˘mi pokoji.

Provedl ji v˘ãepem, kde nad pÛllitry sedûlo nûkolik muÏÛ v polovojenském obleãení a u vedlej‰ího stolu hlouãek star˘ch venkovanÛ v nedûlních ‰atech. Zajíkavû pozdravila a dostalo se jí bruãavé odpovûdi. „Tudy.“ Dvefie za v˘ãepním pultem vedly do rozlehlé kuchynû s dubov˘mi pracovními stoly a obrovsk˘m kachlov˘m sporákem. Nad ním visela fiada zãernal˘ch pánví rÛzn˘ch velikostí. Panovalo tu nesnesitelné vedro, vzdor horkému odpoledni ve sporáku plápolal oheÀ a z kastrolÛ na jeho plátech se koufiilo.

Pofiád nevûdûla, co se od ní ãeká, chovala se proto nejistû jako ‰kolní dítko na v˘letû. A stejnû neobratnû se pokusila chválit jeho majetek. „Máte to tady opravdu moc hezk˘.“ Cítila, jak hloupû a dûtinsky to zní.

Neodpovûdûl, jen se otoãil a zkoumav˘m pohledem si ji mûfiil. Ráda by vûdûla, o ãem pfiem˘‰lí, v dané situaci bylo jeho mlãení skoro uráÏlivé. Ale pfiipadala si pfiíli‰ nicotná, neÏ aby se tím mohla skuteãnû trápit. Jen se cítila stále hloupûji.

Koneãnû promluvil. „Vám se tu opravdu líbí?“ „Jo.“ Nedûlal Ïádné okolky. „¤ekla vám va‰e teta o mé Ïádosti?“ Pronesl to stejn˘m tónem, jako by ji Ïádal o chleba. „Jo.“ Odpovûdûla sotva sly‰itelnû a pro jistotu se mu vyhnula pohledem. Aby pfiekonala pocit trapnosti, snaÏila se rozlu‰tit jeho pfiízvuk. Byl mnohem mûkãí neÏ ten její.

Ménû rusk˘. Oãi pfiitom zabodla do podlahy a kradmo je zvedla aÏ potom, co pfie‰el k prosklené skfiíni a vyndal láhev se dvûma skleniãkami. Nalil aÏ po okraj a jednu jí podal.

30

„Napijte se. Jste stra‰nû bledá.“ „Já... nepiju.“ „Já vût‰inou taky ne. Ale myslím, Ïe dneska udûláme oba v˘jimku. Zkuste to. Není to moc siln˘. A vrátí vám to tfieba barvu do tváfií.“ Jo, rajãatovou barvu, pomyslela si, ale poslu‰nû upila.

Bylo to sladké a dobré. Dopila a vrátila mu sklenici. „Je‰tû jednu?“ ,,Snad… rad‰i ne.“ Nalil dal‰í dvû skleniãky. Tentokrát pila pomaleji a pfies okraj sklenky si ho zkoumavû prohlíÏela.

Nedíval se na ni. Vypadal zamy‰lenû a trochu roztrÏitû, jako by v duchu poãítal.

Probral se, aÏ kdyÏ Ïenské vedle v pfiípravnû zaãaly rachotit nádobím.. „Kolik je vám let?“ zeptal se. „Sedmnáct.“ „A kromû tety vÛbec nikoho nemáte?“ „Ne.“ Odpovídala jednoslabiãnû jako u v˘slechu. Tentokrát se na ni díval velmi pozornû. „A opravdu byste chtûla Ïít tady na samotû, kde li‰ky dávají dobrou noc? Není tu je‰tû ani zavedená elektrika.

V noci je tu tma jako v hrobû, protoÏe nás stíní okolní kopce.“ „Jsem na tmu zvyklá. Víte, kvÛli zatemnûní a tak… Stejnû nebylo ãím svítit.“ „Hm.“ Znovu si ji pfiemûfiil pohledem. „Já vím, Ïe je to v‰echno moc rychle,“ fiekl po chvíli mlãení. „Na vás i na mû. A dneska tu není klid na rozhovor. Co kdybyste pfii‰la v tejdnu? Tfieba ve stfiedu. Hodilo by se vám to? Promluvíme si. Bude víc ãasu…“ Souhlasila. Stfieda znamenala odklad a moÏnost utfiídit si my‰lenky. „Tak jo.“ „Dobfie. A je‰tû nûco. Poãkejte.“ Vy‰el z místnosti, ale vzá31

pûtí byl zpátky s balíãkem v ‰edavém papíru. „Vemte si to.“ Váhavû pfiijala balíãek. „Rozbalte to.“ Balíãek obsahoval pestrobarevnou látku. „Ale to pfiece nemÛÏu...“ Vybavil se jí vãerej‰í den stráven˘ se str˘cem na úfiadech, sloÏité papírování, pfiihla‰ování, potravinové lístky, ‰atenky. Vûdûla, jak obtíÏné je sehnat nûco slu‰ného na sebe, a kvûtovaná látka vypadala tak draze, Ïe jí to vyrazilo dech. „To opravdu ne…“ „Jen si to vemte. Va‰e ‰aty jsou stra‰n˘, nechte si z toho nûco u‰ít.“ Zrudla. „Nechtûl jsem vás urazit,“ dodal. „Ale to ãern˘, co máte na sobû… vypadáte jako na pohfibu.“ Pfiisunula balíãek po desce stolu blíÏ k nûmu. „NemÛÏu si to vzít! Ani se neznáme a… je to moc drah˘.“ „Nestálo mû to vÛbec nic. Nûkdo mi tím zaplatil. LeÏí to tady bÛhvíjak dlouho a mnû to k niãemu není. Prostû si to vemte a neodmlouvejte!“ Zabalil látku zpátky do papíru a podal Annû. „Tak ve stfiedu!“ Vy‰la z hospody jako omámená a je‰tû cestou domÛ si v duchu pfiehrávala zvlá‰tní rozhovor. Mûla by se cítit pokofiená, ale kupodivu to vnímala úplnû opaãnû. Dostala dárek. První po dlouh˘ch letech. Od pohledného muÏe.

Dobfie vûdûla, Ïe by pfies v‰echen odpor nakonec souhlasila i se sÀatkem s váleãn˘m invalidou bez nohy. Prostû proto, Ïe musela pfiijmout realitu. I kdyby se v duchu sebevíc vzpouzela, i kdyby se cítila pokofiená, prodaná, zoufalá – souhlasila by. ProtoÏe pfieÏít musela. I za cenu sebezapfiení. Nauãila se to uÏ v dobách, kdy jako sirotek Ïila z milosti nevlídné, zatrpklé babiãky, pak tety Poliny, která ve skuteãnosti nebyla její tetou a sama mûla víc dûtí, neÏ dokázala uÏivit, a nakonec v rodinû sotva Ïivofiící kmotry. To v‰echno v ãase, kdy si nikdo nebyl jist˘ ani 32

svobodou, ani Ïivotem. Pak pfii‰la válka a s ní je‰tû vût‰í strach a útrapy. Pouhé pfieÏití bylo stále dÛleÏitûj‰í.

Dne‰ní den, zítfiej‰í a je‰tû dal‰í. A pak uÏ bude líp. Urãitû bude líp...

Teì jí osud nabídl neãekanou pfiíleÏitost. Nepfiem˘‰lela o lásce ani o úfiedním aktu, kter˘ ji spojí s cizím muÏem. Vidûla jen budoucnost jako neãekan˘ dárek. Byla srozumûna s tím, Ïe si svÛj nov˘ Ïivot tvrdû odpracuje.

Ale po boku pohledného mladého muÏe to bude snadnûj‰í neÏ po boku starého invalidy. Navíc v prosperující hospodû... Ov‰em pokud ji její majitel bude chtít. Nad‰enû opravdu nevypadal.

Kdyby to pfiece jen vy‰lo, uÏ nikdy by nemusela bojovat o pouhé pfieÏití. Mohla by Ïít v dostatku. Beze strachu co pfiinese zítfiek. A to bylo v jejím postavení tak stra‰nû, stra‰nû lákavé…

33