DVOJCHYBA ARNOŠTA DROBKA

Ten, kdo kdysi prohlásil, že udělat stejnou chybu dvakrát po sobě dovede jenom blbec, mluvil zřejmě z vlastní zkušenosti a určitě moc dobře věděl, o čem je řeč. Nakonec písecká kriminálka se s tím při vyšetřování kriminálních případů už nejednou setkala. Že se toho kolikrát dopustily známé firmy, které měly už pár let odkroucených v base, je pravda. Blbě spoléhaly na to, že kriminalisté nemají paměť. I když je pravda, že právě oni měli o svých štamgastech jasno a téměř nic je u nich už nepřekvapilo. Ovšem udělat dvojchybu, které se v tenisové řeči řekne „dabl folt“, v jednom případu, to se jen tak někomu nepovedlo. Takový případ se písecké kriminálce narodil v květnu v roce dva tisíce a jednalo se o vloupání do kostela sv. Václava v Písku, kde pachatel kromě soch odcizil i kříž s Kristem, který měl atypicky zavěšené ruce, což překvapilo nejednoho památkáře z Národního památkového ústavu v Českých

Budějovicích – ti se s takovým Kristem na kříži ještě nikdy nesetkali. V tom prvním vloupání měla v devadesátých letech prsty parta píseckých cikánů, která na vykrádání kostelů pořádně pohořela. Skončili v base a kříž se po několikatýdenním pátrání podařilo nalézt ve starožitnostech v Prachaticích, kde visel za dveřmi.

Poručík Studnička, který měl vloupání do kostelů na písecké kriminálce na starosti, si toho všiml, až když odcházel od starožitníka, který se mu zapřísahal, že on nic takového nekoupil a kradené věci že on zásadně od nikoho nekupuje. Chyba byla, že se ten kříž po nějaké době do kostela vrátil, i když to byla svým způsobem rarita, která měla spíš skončit v depozitáři.

Pravdou je, že ke konci devadesátých let už nebyly takové nájezdy na sakrální památky do kostelů, jako tomu bylo na jejich začátku. Jednak už bylo skoro všechno vykradené, jednak taky ty party, které se tím slušně živily, neboť to šlo většinou všechno za hranice republiky do Německa a do Rakouska, byly v base, a tresty za tyto krádeže nebyly, vzhledem ke škodě, nijak malé. A přesto se právě na začátku roku dva tisíce narodil v jednom kostele na milevské straně případ jako vystřižený z filmu Fany, kde excelovala Bohdalová. Do hřbitovního kostela přišli dva mladíci v montérkách, kteří si tu začali všechno fotografovat, kostelnici Macháčkové se představili jako odborníci z Národního památkového ústavu, a odvezli si z kostela za její přítomnosti pět velkých soch k restaurování. Kostelnice si pamatovala z případu jen to, že to auto bylo velké a zelené. Espézetky si nevšimla, k popisu obou mladíků uvedla jen to, že byli mladí a byli v zelených montérkách, byli velice slušní a jeden z nich dal do kostelní kasičky na svíčky dokonce pětistovku! Že došlo ke stejnému případu v ten samý den na Příbramsku, se dozvěděl poručík Studnička až za tři dny od kapitána Součka, který měl, stejně tak jako Studnička, vloupání do kostelů po své lajně.