kriminálka do Příbrami zadrženého Zbyška Česánka,

byly oba hřbitovní kostely venku. Ingrid Lukačejdová svoji účast na krádeži soch taky bez problému doznala, takže když přivezli pražští kriminalisté Česánka, zbývalo jediné – a to bylo dost podstatné. Zjistit, kam přišly všechny ukradené sochy. Když Česánek viděl, že vlastně prohrál, dlouho se k tomu nechtěl vyjádřit, ale nakonec kapituloval a přiznal, že šly přes jednoho pražského starožitníka k překupníkovi do Kaplice. Ten že obchoduje s dřevem a měl je na dvakrát, právě mezi kládami, převézt do rakouského Lince k dalšímu překupníkovi, jehož jméno nebylo na pražském policejním prezidiu nijak neznámé. To, že se sochy vrátily po půl roce zpátky do republiky, tak to už byla společná práce českých a rakouských kriminalistů, kteří sochy při prohlídce u jednoho rakouského starožitníka zajistili.

Když se Arnošt Drobek při odvádění do cely předběžného zadržení zeptal kapitána Součka, jak se zrovna na ně tak rychle přišlo, ukázal jim Souček na oba písecké kriminalisty.

„Něco my tady v Příbrami a něco tady Písečáci. Hlavně jsi to, Arnošte, dokonale podělal takzvaným ‚dabl folt‘. Víš, co to znamená?“

„To nevím, pane Souček, ale rád se nechám poučit.“

„Hraješ nebo sleduješ, Drobku, občas tenis?“ vzal si slovo Studnička.

„Tenis nehraju a v hospodě, kde je televize, se díváme jen na hokej nebo na fotbal,“ přiznal Arnošt Drobek a čekal, co ze Studničky vypadne.

„‚Dabl folt‘ je, Drobku, v tenise dvojchyba a obyčejně se po ní prohrává. Tu jste udělali vy tři, když jste v jeden den udělali ty dva kostely úplně stejným způsobem. Příště se radši dívej na tenis než na fotbal. Věř tomu, že je to dobrá rada,“ zapálil si Studnička dýmku a ukázal Součkovi na lednici, jestli jim tam nezbylo trochu té výborné moravské slivovice…