O krádeži sakrálních soch se poručík Studnička do-

zvěděl až v neděli, když byl na své chalupě, a zavolal mu to operační důstojník kapitán Maršák.

„Hele, Studno, máš vykradenej kostel za Milevskem a tentokrát to není vloupání. Přišlo se na to ráno, když měla být v kostele ranní mše. Farář prej je z toho na mrtvici. Je to pět velkých soch a dala je těm chlapům, který se jí představili jako restaurátoři z památkovýho ústavu, úplně dobrovolně kostelnice Macháčková. Výjezd má Čtveráková a staví se pro tebe na chalupě,“ spustil do telefonu na Studničku operační, a pokud hovořil o mrtvici, tak na tom byl Studnička stejně jako milevský farář.

Po příjezdu na místo se Studnička moc dlouho v kostele nezdržel, a jen co si zjistil pár věcí od kostelnice

Macháčkové, vydal se po vsi, jestli si toho zeleného auta u kostela někdo náhodou nevšiml. Po hodině vyptávání se zarazil u svého dobrého známého Michala Brožka, který tu měl velké zahradnictví.

„Už jsem si myslel, že se tu za mnou nezastavíš!

Hledáš ty dva zasraný lumpy, co nám vykradli kostel, ne?“

„Líp bych to, Michale, neřekl. Pak nemám mít vysokej tlak, cukrovku, křeče v nohou a kdoví co ještě!

Poslední dobou nějak moc doktoruju.“

„Divíš se? Všechny nemoci jsou ze stresu. Jen ty pohlavní jsou z krátkýho potěšení. Vyprdni se na policajty a pojď ke mně dělat zahradníka. Budeš tu mít klid. Budeš mezi pěknejma zahradnicema, a když říkáš, žes měl tátu zahradníka, tak něco málo z něho muselo v tobě zůstat.“

„To máš pravdu, ale zůstalo ve mně bohužel jen to zalejvání. Jinak zahrada a kytky v chalupě, to je práce mojí ženy. Já když zalejvám, tak mi žena nadává, že to všechno zbytečně přeleju a kytky jí plavou ve vodě. Já jim prostě přeju. Nevíš náhodou něco o tom autě, co stálo u hřbitova a co s ním ty syčáci ty sochy odvezli?“

„A když ti řeknu, že něco málo jo, půjdeš ke mně dělat zahradníka?“

„Chceš to tady snad zabalit a přijít na buben? Hlavně mi o tom autě neříkej, že víš, že bylo zelený a bylo velký. To už jsem slyšel dneska asi pětkrát,“ kývl Studnička zahradníkovi na kafe a na frťana myslivce a čekal, co z Brožka vypadne.

„Máš kliku, Studno, náhodou jsem v tý době na hřbitově byl a upravoval jsem tam tři hroby. To auto bylo zacouvaný přímo proti dveřím hřbitova a dost mi tam vadilo, protože jsem tahal pytle se zemí od něho dost daleko. Espézetky jsem si, pravda, moc nevšiml, ale byla určitě pražská a byl to renault. Tuším, že na ní byla písmena AC a dobře tři trojky, pokud jich tam nebylo víc,“ rozlil zahradník myslivce a Studničku nemusel nijak zvlášť pobízet.

„Ale co mě zaujalo, že mělo na boku velkej nápis. A teď se, Studno, podrž, bylo tam fakt napsáno Národní památkový ústav Praha. Byla to taková ta velká samolepka. Proto jsem mu nevěnoval moc pozornost. Jinak ty dva chlapy jsem viděl zezadu. Oba tak do sto osmdesáti, v zelených montérkách a ten jeden byl zrzavej a napadal na levou nohu. Ten si sedal za volant. Tak jakej jsem?“ rozlil to Brožek znovu. To už se Studnička bránil, ale nebylo mu to nic platné.

„Jsi, Michale, dobrej a teď poslouchej, co ti nabídnu já. Máš výbornej postřeh a pamatováka. Nech zahradničení a pojď k nám na kriminálku. Holky tam máme taky pěkný, pravda, kořalku tam nemůžeme pít takhle veřejně jako tady. Když si dáme s Machoušem frťana, tak ve skříni, aby nás šéf neviděl, ale určitě by sis na kriminálce zarybařil víc než teď, protože na ryby asi nemáš čas.“

„U vás a zarybařil? Dovol, abych se zasmál. Přiznej si, že chytáte jen malý čudly a na ty kapitální kusy, který to tady po revoluci všechno rozkradly, nemáte. Anebo máte, ale pouštíte je. Kdepak, zahradničení je sice někdy řehole, ale zůstanu u svýho. Tomu rozumím a dělám to rád. Až ty dva syčáky chytíte, tak se objev, tady je vždycky připravená ‚lidská tvář‘, kterou ty nahoře už dávno ztratili. Víš, co je v týhle vsi lidí bez práce?

A páni poslanci si žijou jak prasata v žitě a pořád mají málo!“ zvedl to Brožek podruhé a Studnička od něho odešel přece jen o něco chytřejší.

Neozvat se Studničkovi po neděli příbramský kriminalista Souček se stejným problémem, nedostalo by pátrání a tipování pachatelů na tuto stejnou trestnou činnost patrně takové obrátky, jak se tomu stalo po poradě v Příbrami, kam si Studnička zajel s kolegou Machem.

Jen co si spolu odbyli obligátní sezení a kafe u šéfa příbramské kriminálky kapitána Krejčíka, kam se přišli ohlásit, že přijeli za Součkem na poradu, skončili v kanceláři u kapitána Součka, který je přivítal už mezi dveřmi otázkou.

„Tak se chlubte, pánové ze země krále Miroslava!

Máte něco víc, než jsme zjistili my?“

„Přijde, Jardo, na to, co k tomu máte vy.“

„No, my máme zelený auto s pražskou espézetkou a v nemocnici kostelnici, která z toho, chudák, dostala infarkt. A taky škodu bezmála dvě stě tisíc. Auto bylo ukradený jednomu Pražákovi den před tou lumpárnou na Chodově a espézetku, co na něm byla vzadu, sebrali z jednoho auta na parkovišti u smíchovskýho pivovaru.“

„No, tak naše kostelnice je na tom, zaplaťpánbůh, dobře, škoda je přibližně stejná a víme, že na tom renaultu byl nápis Národní památkový ústav Praha,“ odmítli Mach se Studničkou kafe, a tak Souček vyndal z ledničky pro Studničku plzeň a hned ho upozornil na to, aby si dal láhev k sobě pod psací stolek, za kterým tu seděl.

„Takovejch nápisů ti dneska za pětikilo vyhotoví na počkání v každý propagaci hafo! Popis těch chlapů vám nic neříká?“

„Jeden byl zrzavej jak liška a napadal na nohu. Oba v zelenejch montérkách, ale to už asi víš.“

„Byla s nima ještě nějaká ženská, která si fotila kostel, měla v ruce nějaký desky a něco si psala. Prostě dobře vymyšlený divadýlko pro místní. Máme její fotku, ale nic nám to neříká. Navíc měla sluneční brejle, takže z toho ksichtu není nic moc vidět. Tu fotku máme od příbramskýho kameníka, kterej si tam fotil hroby, kde byly poškozený nápisy na náhrobcích. Zřejmě tam byl kvůli kšeftu, aby měl co lidem nabídnout. Ta ženská pak prej s těma dvěma v montérkách taky odjela. Ale zaslechl ji, jak na jednoho z těch volů do kostela volá:

‚Zbyšku, já už jsem tady hotová, pospěšte si!‘“ ukázal kapitán Souček několik barevných fotografií ženy, kterou jim sice technik hodně vylepšil, ale moc se z ní, pravda, poznat nedalo.

„Tuhle si, chlapi, klidně vezměte, mám jich dost, budu je dávat do pátrání, jestli tu babu někdo nepozná. Ale všimni si, Studno, co má ta ženská na krku. Tady je docela slušnej detail a markant,“ ukázal

Souček další fotografii, kde měla žena na krku dlouho jizvu, která se jí táhla hodně dolů až k výstřihu červené halenky.

„To vypadá, že ta ženská je po nějaký operaci nebo měla kdysi nějaký úraz a ta jizva jí zůstala.“

„Anebo se na ní podepsal na sále nějakej fušer,“ přisadil si Mach a ukázal hned Součkovi břicho, kde měl dobře dvaceticentimetrovou ošklivou jizvu, na níž byly znát stehy.

„Ty si, Machu, na doktory stěžuj! Před ženskejma se s tím vytahuješ a tvrdíš jim, žes byl postřelenej ve službě. Co já bych za takovou fešáckou jizvu dal, abych mohl před ženskejma na plovárně machrovat,“ zapálil si Studnička dýmku a hned pokračoval.

„Ale s tou ženskou máš pravdu, Jardo. To je zatraceně slušnej erfolk. Podle toho by se ta ženská, jestli je z galerky, což předpokládám, že by mohla klidně bejt, dala najít. Podle mě se tahle lumpárna určitě narodila v Praze. Z tý nikdy nepřišlo nic dobrýho,“ objevil se v kanceláři náhle šéf kriminálky kapitán Krejčík a zeptal se Součka, jestli dal Studničkovi ochutnat tu vý- bornou moravskou slivovici, kterou přivezl od kluků z kriminálky ze Znojma.

„No nedal, šéfe.“

„Tak mu ji, Jardo, nalej, aby Písečáci o Příbrami neroztrušovali, že je to tady Půlnoční království a že v Písku je země krále Miroslava. Jo, tohle jsem se, Studno, dozvěděl na celostátní poradě v Praze na policejním prezidiu, kde se mě zeptali, jestli znám Pyšnou princeznu. Moc si to, Studno, u nás nekaz, víš dobře, že jsme vaši nejbližší sousedi,“ zahrozil šéf kriminálky na Studničku a odešel z kanceláře. Kapitán Souček po jeho odchodu nalil Studničkovi pořádného panáka slivovice a z Příbrami odjížděli písečtí kriminalisté nejen o něco chytřejší, ale také s kopou úkolů, které se při společné poradě oběma kriminálkám narodily.

Tak jako vždy v případech, kdy došlo k vykradení kostela, i v tomto případě se Studnička s Machem obrátili na starožitníky a překupníky starožitností v Písku a varovali je před koupí ukradených soch z kostela. Ukázali jim fotografie ukradených sakrálií, i když si od toho moc neslibovali. Řada podobných ukradených věcí končila většinou u známého starožitníka v Plzni a v Praze, kde se většinou moc neohřály, a putovaly nejen přes „zelenou“ hranici, ale v nejednom případě dokonce i diplomatickou cestou za hranice republiky. Pravdou je, že v té době nastala pro obě kriminálky doslova mravenčí práce – obrátily se samozřejmě i na galerku, kde měly své informátory. Hrálo se pochopitelně o čas, aby ukradené sochy z obou venkovských hřbitovních kostelů nezmizely nenávratně mimo území České republiky. Do pátrání byla tak zapojena i celní správa a hlavně dopraváci, kteří už v nejednom případě kriminálce při běžné kontrole vozidel pomohli kradené věci najít.

Když se příbramský kapitán Souček ozval poručíku Studničkovi asi po měsíci, že to vypadá, že se podařilo ustanovit ženu s jizvou na krku, nechtěl tomu Studnička věřit.

„No to jste, Jardo, pašáci! Je z Prahy?“

„Z Prahy není, ale v Praze se vyskytuje. Je to jedna šlapka z Perlovky, nedostudovaná holka, kterou vyrazili z herecký konzervatoře. Někde v Německu nafotila porno a taky měla mít na škole nějaký krádeže. Našli ji Pražáci z mravnostního a jmenuje se Ingrid Lukačejdová, jinak je z Moravský Třebový. Když jsem se ptal Pražáků na její styky…?“

„No ty jsou snad, Jardo, jasný, ne?“

„Mám na mysli lidi, co by nás zajímali, Studno, žádné jiné styky. Pražáci nám řekli o nějakým Zbyškovi, kterej by i odpovídal popisu. Je to známej nemakačenko a kriminálník, kterej nějakou dobu rozvážel jako závozník pivo právě v tom smíchovským pivovaru, před kterým se ztratila z auta ta espézetka. Bydlí totiž kousek odtud a ten auťák byl na parkovišti před jeho domem.“

„Má ten Zbyšek ještě nějaký příjmení? Moc mě, hergot, Jardo nenapínej!“ křikl Studnička do telefonu.

„Ale to víš, že má. Jmenuje se Zbyšek Česánek a byl už za krádeže z kostelů začátkem devadesátejch let trestanej. Pražáci na pětce ho mají teď v merku za vykrádání aut. Vypadá to, že jsme, Studno, doma. Teď ještě najít toho druhýho, ale Pražáci mají na tom Zbyškovi ‚esko‘, tak snad je dovede i k tomu druhýmu. Dost kradenejch věcí z těch auťáků našli totiž v jednom bazaru na Žižkově,“ odmlčel se kapitán Souček na moment, ale to už mu Studnička skočil do řeči.

„A tu sledovačku mají na něm Pražáci jak dlouho?“

„Bohužel teprve tejden, ale oni se určitě chytí, protože ten Česánek prej má po Praze pohyb jako bejk. Bohužel nemají jen jeho. Jinak prej ten Česánek je, jak ty říkáš, u výslechu hodně tvrdá husa na škubání. Lže, jak když tiskne. Ale kluci z mravnostního slíbili, že se pokusí na tu můru, co tam s nima byla, něco vyštrachat, aby na ni byly broky. Na ty je tam spoleh, už nám mockrát píchli.“

„Takže budeme čekat?“

„Nic jinýho nám, Studno, zatím nezbyde, chce to holt nějakej čas. Ale znáš to, kdo si počká, ten se dočká,“ ukončil příbramský kapitán Souček hovor a Studnička nelenil a poslal Macha k počítači, aby vytáhl z kriminální databáze lidi, o kterých před chvílí padla řeč.

Na to, že byl při výslechu Zbyšek Česánek tvrdá husa na škubání, tak měl za sebou už pět trestů a samé majetkové delikty. Machovi to nedalo a zavolal si evidenci vězňů, zda by se nedalo ověřit, s kým byl Zbyšek Česánek v posledním trestu na cele, a byl mile překvapen, když si mohl o tuto informaci už za hodinu zavolat. Už za hodinu bylo známo jméno jeho společníka, se kterým byl propuštěný dokonce v jeden den, a to jméno bylo Arnošt Drobek, osoba se stejnou kriminální minulostí, jako měl Zbyšek Česánek. To jméno okamžitě putovalo na příbramskou kriminálku ke kapitánu Součkovi, neboť Arnošt Drobek byl rodilý Příbramák.

„Tak říkáš, Studno, Drobek? No to je fakt dáreček, ale s tím se dá hovořit. Co bys tomu řekl, že bych pro něho ráno sjel a pustili bychom se do něho společně? Kluci od nás by sjeli pro tu ženskou do Prahy a Pražákům bych řekl, aby k nám vzali s sebou toho Česánka?“

„Jsem všema deseti pro, Jardo. Čím dřív to bude venku, tím lepší. Domluveno. Jak budete mít na kriminálce toho Arnošta Drobka, tak zavolej a jsme tam u vás s Machoušem jako na koni,“ kývl Studnička na Macha, který se začal bránit, že má zítra výjezd. Na to ale Studnička řekl, že to vyřídí s Karasem, že realizace případu je přednější.

Že auto písecké kriminálky už kolem sedmé hodiny ráno stálo před příbramskou kriminálkou, tak to bylo tím, že kapitán Souček se svým kolegou z kanceláře udělali Arnoštu Drobkovi budíček už v půl šesté ráno. Přivezli ho k sobě na kriminálku, kde rovnou putoval do separace. V té době už se k Příbrami blížilo auto s Ingrid Lukačejdovou, která se kolem páté ráno vrátila z ulice z „noční“ a v autě jim až do Příbrami spala. Sehnat Zbyška Česánka pro pražskou kriminálku nebyl problém, protože na něm byly až do zalehnutí v noci „oči“, a sledovačka ho předala smíchovským kriminalistům pěkně rozespalého.

Když tvrdil příbramský kapitán Souček, že s Arnoštem Drobkem se dá hovořit, měl jako zkušený kriminalista, který znal příbramskou galerku za ta léta, co tu sloužil, skrz naskrz, pravdu. Než přivezla pražská