týkající se mapování komunity a vytváření ko munitních projektů. Několik citací ze zpětné vazby: • „Dozvěděla jsem se, jak komunitní knihovna vůbec funguje a seznámila se s projekty, abych si to uměla lépe představit.” • „Našla jsem zde důležité informace, které mi pomohou k vybudování dobrovolnictví v knihovně.” • „Nejvíce přínosná pro mě byla část „Hledání potenciálu - mapování komunity”. Pomohla mi uvědomit si spoustu faktů, které nám trochu unikaly o složení našich čtenářů a jejich poměrů.” • „Zjistila jsem, že je velmi praktické si vytvořit vlastní mapu potenciálních partnerů knihovny a následně si
•
•
•
zrekapitulovat, jaký je cíl projektu, koho chci oslovit, tipy na financování, jak řešit konflikty, kdo se zapojí do projektu a konkrétní příklady.” „Kurz mi zajímavou formou objasnil pravidla v teorii i praxi související se vznikem komunitních skupin, případně vylepšení při vzniku nových komunitních projektů.” „V části Budování komunity mě zaujaly informace o komunikaci, facilitaci, řešení konfliktů a resilienci. Líbily se mi příklady dobré praxe, konkrétní projekty knihoven.“ „Praktické části byly nejpřínosnější, ale i teorie byla pro mě důležitá, seznámila jsem se s novými pojmy, poznatky, informacemi, v každé kapitole bylo pro mě hodně nového a zajímavého.”
Jan Skácel: Básně 2022 Tomáš Kubíček Tomas.Kubicek@mzk.cz
Skácelovo vnímání světa vyrůstá z okamžiku, který ale básní přetavuje do věčnosti. A zrovna tak jako s časem, se to u něj má i s prostorem. U Skácela musíme vždy být někde konkrétně: venku po dešti, kde v lupení frká vraný déšť, mezi angreštem, kde pod kameny chodí staří židé, či v jedné hospodě, kde je moje srdce křivo vyřezané v židličce, která zbyla. Čas a prostor jsou vždy konkrétní, aby mohly dosvědčovat člo věka, nést jeho otisk a jako do kadlubu jej vtlačit do těch ostatních. A právě tento náš čas a tento náš prostor jsou vždy odlitkem z jejich dávné anebo třeba už budoucí přítomnosti. Ve Skáce lově poezii, navzdory jejímu častému smutku a melancholii, vlastně nejsme nikdy sami, ale vždy jsme součástí. A tak se to má i se Skácelovou poezií. Je tu vždy konkrétně přítomna, je prostě po ruce, jaksi samozřejmě a nehalasně, aby nás vždy
překvapila svojí nesamozřejmou samozřejmos tí. A tento aspekt jsme se rozhodli rozehrát v rámci instalace básnické sbírky Skácel 2022, v níž se proměnila budova Moravské zemské knihovny v únoru 2022. Tedy v měsíci, kdy Skácel oslavil stoleté výročí narození a MZK se spojila s Centrem experimentálního divadla a Moravským zemským muzeem prostřed nictvím akce, která nesla prosté a konkrétní označení, tedy přesně takové, jaké Skácelova poezie vyžaduje: Skácel sto. Nešlo přitom jen o to, připomenout básníka, ale i zpřítomnit ne zastupitelnost poezie. Pro instalaci básnické sbírky Skácel 2022 v budově MZK byla náhodně oslovena čtyři cítka osobností: básníci, spisovatelé, knihov níci, kulturní činovníci (ředitel veletrhu Svět knihy, ministr kultury, ředitel Národního di vadla v Brně), učitelé i zahraniční bohemisté, z činnosti MZK
45
