Kapitola 4. Láska Boží k jeho lidu

Viděla jsem tu něžnou lásku, kterou má Bůh ke svému lidu a ona je velmi veliká. Viděla jsem anděly, kteří měli rozprostřena svá křídla nad svatými. Každý svatý má jednoho doprovázejícího anděla. Když svatí ve svém zklamání plakali nebo byli v nebezpečí, tedy ti andělé, kteří se o ně starali, odletěli rychle vzhůru a zanesli tam o tom zprávu; pak andělé ve městě přestali zpívat. Potom dal Pán Ježíš rozkaz jinému andělu, aby k nim sestoupil a dodal jim odvahy, aby nad nimi bděl a pokusil se zabránit jim v tom, aby neopustili úzkou stezku. Jestliže však nedbali na bdělou péči andělů a nenechali se jimi povzbudit, ale stále šli na scestí, potom andělé byli smutní a plakali. Zanesli pak zprávu nahoru a všichni andělé ve městě plakali a hlasitě volali: "Amen." Jestliže však svatí měli své oči upřeny na odměnu před sebou, a chválili a oslavovali Boha, pak andělé s radostí přinášeli zprávy do města a andělé ve městě se dotýkali svých zlatých harf a hlasitě zpívali: "Halelujah!", a nebeskou klenbou se rozléhal jejich líbezný zpěv.

Ve Svatém městě panuje dokonalý pořádek a soulad. Všichni andělé, kteří jsou pověřeni, aby navštěvovali zemi, mají zlatý lístek, kterým se prokazují andělům u bran města při příchodu nebo odchodu. Nebe je dobré místo, toužím tam být a stále vidět svého laskavého Spasitele, který dal za mne svůj život, a být proměněna v Jeho překrásný obraz. Ó, kéž bych měla dost slov, jimiž bych vylíčila tu neobyčejnou krásu budoucího světa. Žízním po těch živých pramenech, které zpříjemňují město našeho Boha.

Pán mi také dovolil pohlédnout na jiné světy. Byla mi dána křídla a jeden anděl mne provázel z města k jednomu místu, kde bylo plno zářivého světla a krásy. Tráva tam byla svěží a zelená a ptáci tam zpívali líbezné písně. Obyvatelé toho místa byli různé velikosti; byli ušlechtilí, vznešení a půvabní. Nosili podobnost Ježíšova obrazu a jejich obličeje zářily svatou radostí, jež byla výrazem svobody a blaženosti tohoto místa. Tázala jsem se jednoho z nich, proč jsou mnohem půvabnější než obyvatelé země. Odpověď zněla: "Žijeme v přísné poslušnosti přikázání Božích, a nepadli jsme skrze neposlušnost jako obyvatelé země." Potom jsem viděla dva stromy, jeden vypadal jako strom života ve městě. Ovoce obou stromů bylo na pohled obdivuhodné - avšak z jednoho nesměli jíst. Bylo to v jejich moci jíst z obou stromů, ale z jednoho stromu jim bylo zakázáno jíst. Potom anděl, který mě doprovázel, mi řekl: "Niko na tomto místě nejedl ze zapovězeného stromu, ale když by jedli, padli by."

Pak jsem byla vzata na jednu planetu, kterou obíhalo sedm měsíců. Tam jsem spatřila starého dobrotivého Enocha, jenž byl vzat do nebe zaživa. Ve své pravici nesl krásnou palmu a na každém jejím listu bylo napsáno: "Vítězství". Kolem své hlavy měl bílý věnec se třpytícími se listy a uprostřed každého listu bylo napsáno: "Čistota". Kolem věnce byly drahokamy různých barev, které zářily jasněji než hvězdy a odrážely paprsky na napsaná písmena a tím zvětšovaly jejich krásu. Vzadu na jeho hlavě byla překrásná mašle, která byla napojena na věnec a na té mašli bylo napsáno: "Svatost". Nad věncem byla překrásná koruna, která zářila jasněji než slunce. Tázala jsem se ho, je-li to totéž místo, na které byl vzat ze země. On řekl: "Ne, mým domovem je město, toto místo jsem jen navštívil." On se choval na tom místě, jako by tam byl doma. Prosila jsem mého doprovázejícího anděla, aby mě nechal na tomto místě. Ale on odpověděl: "Musíš jít nazpět, avšak budeš-li věrná, budeš se 144.000 mít tu přednost navštěvovat všechny tyto světy a prohlížet si dílo rukou Božích."