Kapitola 66. Vysvobození svatých

Byla půlnoc, když se Bůh rozhodl, že vysvobodí svůj lid. Když bezbožní všude kolem nich se jim posmívali, vysvitlo znenadání slunce v plné síle a měsíc se zastavil. Bezbožní hleděli na tuto scénu v úžasu, zatímco svatí naplněni posvátnou radostí pozorovali znamení svého vysvobození. Znamení a divy následovaly rychle za sebou. Bylo zřejmé, že se všechno vymklo ze svého obvyklého řádu. Řeky přestaly téci, temné, těžké mraky vystupovaly na nebi a narážely do sebe. Ale bylo tam jedno jasné místo stálé, neslábnoucí slávy, odkud zazníval Boží hlas, jako hukot mnohých vod a otřásal nebem i zemí. Nastalo mohutné zemětřesení. Hroby se otvíraly a věřící, kteří zemřeli v době hlásání poselství třetího anděla a zachovávali sobotu, vycházeli oslaveni ze svých prachových lůžek, aby uslyšeli smlouvu pokoje, kterou Bůh hodlal uzavřít s těmi, kteří zachovávali Jeho zákon.

Nebe se otvíralo a zavíralo a bylo v pohybu. Hory se chvěly jako třtina ve větru a ostré balvany z nich padaly všude 157 EW kolem. Moře vřelo jako v hrnci a vyhazovalo kameny na pevninu. Když Bůh oznamoval den a hodinu Ježíšova příchodu a uzavíral věčnou smlouvu se svým lidem, vyřkl vždy jednu větu, pak se odmlčel a zatím se Jeho slova rozléhala po celé zemi. Izrael Boží stál se zraky upřenými vzhůru a naslouchal slovům, jež vycházela 286 ze rtů Hospodinových a zněla zemí jako dunění hromů. Zavládla jakási děsivá velebnost. Na konci každé věty svatí zvolali: "Sláva! Haleluja!" Jejich obličeje byly ozářeny Boží slávou, podobně jako tvář Mojžíšova, když sestoupil z hory Sinaj. Bezbožní pro tu slávu se nemohli na ně dívat. A když bylo vyřčeno věčné požehnání nad těmi, kteří oslavovali Boha zachováváním Jeho svaté soboty, zaznělo mocné provolávání vítězství nad šelmou a jejím obrazem.

Potom začalo milostivé léto, kdy má země odpočívat. Viděla jsem jak zbožní otroci povstali, vítězné plesali a setřásli okovy, které je poutaly, zatímco jejich bezbožní pánové ve svém zoufalství nevěděli, co si počít; bezbožní totiž nemohli rozumět Hospodinovým slovům.

Záhy se objevil velký bílý oblak, na němž seděl Syn člověka. Když se objevil v dálce, zpočátku vypadal tento oblak velmi malý. Anděl řekl, že je to znamení Syna člověka. Když se oblak přibližoval k zemi, mohli jsme vidět neobyčejnou slávu a velebnost Ježíšovu, který vyjel, aby přemáhal. Doprovázel Ho zástup svatých andělů se zářícími a třpytícími se korunami na hlavách. Žádná lidské řeč nedokáže vylíčit slávu tohoto výjevu. Ten živý oblak velebnosti a nedostižné slávy se přiblížil, takže jsme mohli zřetelně vidět půvabnou postavu Pána Ježíše. Již neměl trnovou korunu, ale na Jeho svaté hlavě spočívala koruna slávy. Na Jeho oděvu a bedrech bylo napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. Jeho tvář zářila jako polední slunce. Jeho oči byly jako plamen ohně a Jeho nohy vypadaly jako nejjemnější mosaz.

Jeho hlas připomínal zvuk mnoha hudebních nástrojů. Země se 287 před Ním zachvěla, nebe ustoupilo jako stočený svitek pergamenu a každá hora i ostrov se pohnuly ze svého místa. "A králové země, i knížata, i bohatí a úředníci, a mocní i každý služebník, i všeliký svobodný skryli se v jeskyních a v skalách hor. A řekli horám a skalám: Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, kterýž sedí na trůnu a před hněvem toho Beránka. Neboť přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci obstáti?" Ti, kteří ještě nedlouho předtím chtěli ze země vyhladit věrné dítky Boží, byli nyní svědky toho, jak na nich spočinula Boží sláva. A uprostřed veškeré té hrůzy slyšeli hlasy svatých, kteří v radostném plesání pravili: "Aj Bůh náš tento jest, očekávali jsme ho a vysvobodí nás."

Země se prudce zatřásla, když hlas Syna Božího vyvolával zesnulé svaté. Oni uslyšeli toto voláni, vyšli oděni slavnou nesmrtelností a volali: "Vítězství, vítězství nad smrtí a hrobem! Ó smrti, kde je osten tvůj? Ó hrobe, kde je vítězství tvé?" Potom žijící svatí a ti vzkříšení pozvedli svůj hlas k vítěznému, dlouhotrvajícímu a všudepronikajícímu volání. Těla, která kdysi klesla do hrobů poznamenána nemocí a smrtí, nyní z nich vyšla v nesmrtelném zdraví a síle. Žijící svatí byli v jediném okamžiku proměněni a uchváceni spolu se vzkříšenými vzhůru Ew 158 vstříc Pánu do vzduchu. Ó, jak slavné to bylo setkání!

Přátelé, které smrt rozdělila, byli nyní spojeni, aby se již nikdy nerozloučili.

Po obou stranách oblakového vozu byla křídla a pod nimi živá kola. Když se vůz vznášel vzhůru, kola volala: "Svatý!" Také křídla při pohybu volala: "Svatý!" A zástup svatých andělů 288 kolem oblaku rovněž volal: "Svatý, svatý, svatý Pán Bůh všemohoucí!"

A svatí v oblaku volali: "Sláva! Haleluja!" A vůz stoupal vzhůru do Svatého Města. Dříve než vstoupili do města, byli svatí seřazeni do dokonalého čtyřúhelníku, v jehož středu stál Pán Ježíš, který hlavou i rameny převyšoval svaté i anděly. Všichni mohli vidět Jeho vznešenou postavu a laskavý obličej.