Kapitola 61. Lakomství (Žádostivost)

Viděla jsem, že satan přikazuje svým andělům, aby do svých osidel chytali hlavně ty, kteří očekávají druhý příchod Kristův a zachovávají všechna Boží přikázání. Satan řekl svým andělům, že církve spí a že když rozmnoží svou moc a lživé zázraky, může je pevně držet v rukou. Řekl: "Nenávidím tu sektu světitelů soboty. Oni ustavičně pracují proti nám a berou nám naše poddané, aby ostříhali ten nenáviděný zákon Boží. Jděte a působte na ty, kteří mají pozemky a peníze, aby byli starostmi o ně úplně pohlceni. Podaří-li se nám je přimět, aby k těm věcem přilnuli, budeme je mít tam, kde je chceme mít. Můžou si vyznávat cokoli, jen je přimějte k tomu, aby víc pečovali o peníze, než o budování království Kristova, nebo rozšiřování pravdy, kterou nenávidíme.

Představujte jim svět v nejpříznivějším světle, aby si jej zamilovali a zbožňovali ho. Musíte si udržet nadvládu nad co největším množstvím peněz, neboť tím více prostředků obětují Kristovi následovníci pro službu Jemu, o to 267 víc získají našich poddaných a budou tak škodit našemu království. Když plánují shromáždění na různých místech, jsme v nebezpečí. Tehdy buďte obvzláště bdělí. Způsobujte zmatek a vyrušování. Ničte jejich vzájemnou lásku. Zmalomyslňujte jejich kazatele a zbavujte odvahy, protože je nenávidíme. Ty, kteří mají peněžité prostředky, svádějte ke všem možným výmluvám, jen aby je nevydávali. Pokud možno získejte nadvládu nad peněžními záležitostmi a uvrhněte jejich kazatele do nedostatku a bídy. To oslabí jejich odvahu a horlivost. Bojujte o každou píď země. Učiňte, aby se žádostivost a láska k pozemským statkům staly hlavními rysy jejich povahy. Dokud budou tyto povahové vlastnosti převládat, budou milost Boží a spasení zatlačeny do pozadí. Obklopte je všemožnými lákadly a určitě budou naši. A nejen, že si je zajistíme, ale jejich nenáviděný vliv už nebude přivádět jiné na cestu k nebesům. A kdyby se někteří přece jenom pokoušeli něco dát, probuďte v jejich nitru skrblictví, aby dávali jen poskrovnu.

Viděla jsem, že satan postupuje přesně podle svých plánů. Když se služebníci Boží dohodnou na shromáždění, je satan se svými anděly ihned na místě činu, aby tomu překazil tím, že lidu Božímu neustále něco našeptává. Některé vede tou cestou, jiné zase jinou a přitom využívá špatných povahových rysů bratří a sester a podněcuje a rozdmýchává jejich přirozené náklonnosti. Jsou-li náchylní k sobectví a žádostivosti, satan se postaví po jejich boku a užije veškeré své moci k tomu, aby podléhali svým zamilovaným hříchům. Milost Boží a světlo pravdy mohou na chvíli zapudit jejich sobecké a žádostivé sklony, ale jestliže nezískají úplné vítězství a nebudou pod spasitelným vlivem, satan vejde do srdce a zničí každou vznešenou a šlechetnou EW 146 zásadu a oni si pak myslí, že je od nich příliš mnoho požadováno. Unavuje je konání dobrých skutků a zapomínají na 268 velikou oběť, kterou Pán Ježíš přinesl, aby je vykoupil z moci satanovy a beznadějné bídy.

Satan využil Jidášovy náklonnosti k žádostivosti a sobectví a svedl ho k tomu, aby reptal, když Marie vylila drahou mast na Pána Ježíše. Jidáš to pokládal za velkou marnotratnost a prohlásil, že mast mohla být prodána a utržené peníze mohly být dány chudým. On se nestaral o chudé, ale takovou štědrou oběť pro Pána Ježíše považoval za přehnanou. Pro Jidáše neměl jeho Mistr větší cenu, než několik stříbrných, za které Ho prodal. A já jsem viděla, že mezi těmi, kteří vyznávají, že očekávají na svého Pána, jsou takoví, jako byl Jidáš. Satan je ovládá, ale oni si toho nejsou vědomi. Bůh nemůže schvalovat ani tu sebemenší míru žádostivosti nebo sobectví a oškliví si modlitby a napomínání těch, kteří povolují těmto špatným povahovým vlastnostem. Protože satan vidí, že má krátký čas, svádí člověka ke stále většímu sobectví a chamtivosti a potom jásá, když vidí, že se takový člověk stará jen o sebe a uzavírá se do své lakoty a sobectví. Kdyby těmto lidem mohly být otevřeny oči, viděli by, že satan má pekelnou radost, že nad nimi jásá a směje se bláznovství těch, kteří přijali jeho našeptávání a jdou do jeho pasti.

Satan a jeho andělé si zapisují všechny nízké a žádostivé činy těchto lidí, pak je ukazují Pánu Ježíši a Jeho svatým andělům a vyčítavě volají: "To jsou Kristovi následovníci! Ti se připravují na to, aby byli proměněni!" Satan jejich počínání srovnává s místy Písma svatého, kde je takové počínání, jako je jejich, velmi káráno a potom tupí nebeské anděly, řka: "Toto jsou následovníci Krista a Jeho slova! To jsou ovoce Kristovy oběti a vykoupení!" Andělé se s nechutí odvracejí od této scény. Bůh vyžaduje od svého lidu, aby neustále pracoval a jestliže jej unavuje konání dobra, pak i Boha unaví Jeho prokazování shovívavosti. Viděla jsem, že se Bohu velmi nelíbí sebemenší 269 projev sobectví u lidu, který Jej vyznává a pro nějž Pán Ježíš nelitoval svůj vlastní drahocenný život. Každý sobecký, žádostivý člověk sejde z cesty. Jako Jidáš, který prodal svého Pána, prodají i oni správné zásady a svou šlechetnost a štědrost za trochu pozemského zisku. Všichni takoví lidé budou tříbením z Božího lidu odstraněni. Ti, kteří chtějí být jednou přijati v nebesích, musí s veškerou svou energií jakou mají upevňovat nebeské zásady. Jejich duše nemají chřadnout sobectvím, ale růst ke stále větší dobročinnosti. Každé příležitosti by se mělo využít k tomu, aby se jiným činilo dobře a tak se pěstovaly nebeské zásady. Jako dokonalý vzor mi byl ukázán Pán Ježíš. Jeho život byl prostý sobeckých zájmů, ale vždy se vyznačoval nezištnou dobročinností 147 EW

Kapitola 62. Tříbení

Viděla jsem, jak někteří v silné víře a v srdcervoucích voláních vysílali své úpěnlivé prosby k Bohu. Jejich obličeje byly bledé a vyznačovaly se hlubokou úzkostí, a bylo vidět, že bojují velký vnitřní boj. Přitom se na jejich obličejích zračila odhodlanost a velká vážnost. Na čele jim vyvstávaly velké krůpěje potu. Chvílemi se jejich tváře rozzářily, když pocítili, že Bůh má v nich zalíbení, ale vzápětí se na nich znovu objevil onen slavnostní, vážný a úzkostlivý výraz.

Obklopovali je zlí andělé a svírali je temnotou, která jim měla zakrýt pohled na Pána Ježíše, aby jejich oči hleděly do tmy, která je obklopovala, a tím způsobem aby pozbyli důvěru v Boha a reptali proti Němu. Jejich jediným bezpečím bylo, upírat své oči stále vzhůru. Boží andělé bděli nad Jeho lidem a když se tyto vroucí duše ocitly ve zhoubném vlivu zlých andělů, nebeští andělé stále mávali svými křídly, aby rozptylovali tmu.

Když tito modlitebníci pokračovali ve svém opravdovém volání, ozařovaly je chvílemi paprsky světla od Pána Ježíše, aby povzbudily jejich srdce a vyjasnily jejich obličeje. Viděla jsem, že někteří se nezúčastnili těchto vroucích modliteb. Ani nebylo na nich vidět žádnou úzkost. Vypadali duchovně lhostejní a bezstarostní. Nebránili se tmě kolem sebe, takže jí byli úplně zahaleni. Boží andělé je opustili a šli na pomoc těm, kteří se tak opravdově modlili. Viděla jsem, jak spěchají k těm, kteří zápasili ze všech sil, aby se ubránili zlým andělům a svou pomoc hledali v tom, že nepřestávali vytrvale vzývat Pána. Andělé opustili ty, kteří se nesnažili sami o pomoc a pak jsem je již neviděla.

Tázala jsem se, jaký význam má toto tříbení, jehož jsem byla svědkem a bylo mi ukázáno, že bude vyvoláno přímým svědectvím Věrného Svědka k církvi laodicejské. Ono bude účinkovat na srdce toho, kdo je přijme a přivede jej k tomu, aby vyzdvihl korouhev, a zvěstoval přímou pravdu. Někteří však toto přímé svědectví nesnesou, postaví se proti němu a tak vznikne tříbení mezi lidem Božím.

Viděla jsem, že tomuto svědectví Věrného Svědka se nevěnuje pozornost ani z poloviny. Toto slavnostní svědectví, na němž závisí osud církve, je oceňováno jen povrchně nebo dokonce úplně přehlíženo. Toto svědectví však musí vyvolat hluboké pokání. Všichni, kteří je opravdově přijmou, budou mu poslušni a budou očištěni.

Anděl pravil: "Dobře poslouchej!" A brzo jsem slyšela hlas, připomínající zvuk mnoha hudebních nástrojů, které všechny EW 148 zněly lahodně a v dokonalém souzvuku. Tento hlas byl krásnější než všechna hudba, kterou jsem kdy slyšela a mně se zdálo, že je plný milosrdenství, soucitu a svaté povznášející radosti. 271 Rozechvíval celým mým nitrem.

Anděl pravil: "Pohleď sem!" Potom byla moje pozornost obrácena na zástup lidí, který jsem již dříve viděla a který byl mocně tříben. Byli mi ukázáni ti, které jsem předtím viděla, jak pláčí a modlí se ve své duševní úzkosti. Počet ochraňujících andělů, kteří byli kolem nich, se zdvojnásobil a oni, oděni od hlavy až k patě, se pohybovali v dokonalém pořádku jako nějaký vojenský oddíl. Výraz jejich obličejů svědčil o tuhém zápase a smrtelné úzkosti, kterou prošli. A přesto, že jejich tváře jevily známky velké duševní úzkosti, nyní zářily světlem a slávou nebes. Dosáhli vítězství a to je naplnilo pocitem nesmírné vděčnosti a posvátné radosti.

Počet lidí v tomto zástupu se zmenšil. Někteří byli vytříbeni a ponecháni svému osudu vedle cesty. Bezstarostní a lhostejní, kteří se nepřipojili k těm, jež si tolik vážili vítězství a spasení, že o ně vytrvale prosili a trpěli duševní úzkostí, ti vítězství nedosáhli a byli zanecháni vzadu v temnotách. Na jejich místo okamžitě přišli jiní, kteří se chopili pravdy a zaplnili řady. Zlí andělé sice nepřestávali na ně dotírat, ale už neměli nad nimi moc.

Slyšela jsem, jak ti, kteří měli na sobě oděni, s velkou mocí zvěstovali pravdu a jak tato pravda účinkovala. Mnozí byli svázáni; některé ženy svými muži a některé děti svými rodiči. Ti opravdoví, kterým bylo zabraňováno, aby nemohli slyšet pravdu, se jí nyní chopili. Přestali se bát svých příbuzných a pravda jim byla dražší a cennější než život. Na mou otázku, co tuto změnu způsobilo, odpověděl jeden z andělů: "Je to pozdní déšť, neboli občerstvení od tváři Páně, hlasité volání třetího anděla."

Tyto vyvolené provázela veliká moc. "Podívej se", řekl anděl. Moje pozornost byla obrácena na bezbožné, neboli nevěřící. Vládlo mezi nimi veliké vzrušení, protože horlivost a moc Božího lidu je vyburcovala a rozzuřila. Všude kolem zavládl zmatek. Potom jsem viděla, jak se dělala opatření proti tomu zástupu, jenž měl světlo a Boží moc. Tma kolem nich houstla, oni však stáli pevně, důvěřovali Bohu a byli Jim uznáni. Viděla jsem, že byli v těžkostech. Potom jsem slyšela, jak horlivě volali k Bohu a jejich volání neustávalo ani v noci: "Staň se Tvá vůle, Bože! Jestliže by bylo tím Tvé jméno oslaveno, připrav pro svůj lid nějaké východisko. Vysvoboď nás od pohanů, kteří nás obklopují a ukládají nám o život. Tvé rámě nám však může přinést vysvobození." Toto je všechno, co mi z jejich slov zůstalo v paměti. Zdálo se mi, že všichni jsou hluboce přesvědčeni o své nehodnosti a cele se poddávají Boží vůli. Podobně jako kdysi Jákob, každá duše bez výjimky zápasila v modlitbě s Bohem o vysvobození.

Brzy nato, když začali tak naléhavě volat, byli andělé naplněni soucitem a chtěli jim přispěchat na pomoc. Ale vysoký anděl, udělující rozkazy, jim to nedovolil. Řekl jim: "Ještě se nenaplnila vůle Boží. Musí vypít kalich, musí být pokřtěni křtem."

Brzy jsem slyšela Boží hlas, který otřásal nebem a zemí. Nastalo veliké zemětřesení. Všude kolem se zřítily budovy. Potom jsem slyšela jásavý, zvučný, melodický a hlasitý jásot vítězství. A když jsem pohlédla na zástup. který byl ještě před chvíli v takové nesnázi a soužení, viděla jsem, že jeho zajetí skončilo. Osvítilo je nádherné světlo, které jim propůjčilo nevídanou krásu. Všechny stopy starosti a únavy zmizely, a z jejich tváře zářilo zdraví a krása. Jejich nepřátelé - ti pohané, 273 kteří byli kolem"nich - padli na zem jako mrtví. Nemohli snést světlo, které teď obklopovalo vysvobozené svaté. Toto světlo a sláva zůstaly na nich až do chvíle, kdy se objevil Pán Ježíš na nebeských oblacích. Pak byl tento zástup věrných a zkoušených v jediném okamžiku proměněn "od slávy v slávu". Hroby se otevíraly, vycházeli z nich svatí, oblečeni v nesmrtelnost a volali: "Vítězství nad smrtí a nad hrobem!" A pak byli společně s žijícími svatými vyzdviženi do oblaků vstříc svému Pánu a každý z těch nesmrtelných provolával z plna hrdla vítězství a slávu. Jejich volání znělo jako hudba.