Kapitola 69. Zpustošená země

Moje pozornost byla opět obrácena k zemi. Bezbožní byli zničeni a jejich mrtvá těla ležela na povrchu země. Hněv Boží postihl obyvatele země sedmi posledními ranami takovou měrou, že se bolestí kousali do jazyků a zlořečili Bohu. Mimořádným předmětem Božího hněvu byli nepraví pastýři. Stáli sice ještě na nohou, ale jejich oční důlky byly bez očí a jejich ústa bez 290 jazyka. Když byli svatí vysvobozeni Božím hlasem, obrátila se zuřivost bezbožníků jeden proti druhému. Zdálo se, že celá země je zaplavena krví a mrtvá těla ležela od jednoho konce země ke druhému.

Země se podobala bezútěšné poušti. Města i vesnice byly zničeny zemětřesením a ležely v sutinách. Hory se pohnuly ze svého místa a utvořily hluboké jeskyně. Rozsochaté balvany vyvržené mořem nebo vyrvané ze země, ležely roztroušeny po celém jejím povrchu. Všude kolem ležely vyvrácené, mohutné stromy. Tady má být po tisíc let domov satana a jeho zlých andělů. Bude omezen na toto místo a bude bloumat sem a tam po zničeném povrchu země a hledět na následky své vzpoury proti Božímu zákonu. Tisíc let bude užívat ovoce kletby, kterou způsobil. Bude omezen pouze na tuto zemi a nebude mít možnost dostat se na jiné planety, aby tam pokoušel a znepokojoval ty, kteří nikdy nepadli do hříchu. Po celou tuto dobu bude satan hrozně trpět. Od jeho pádu byla jeho zlá povaha neustále v činnosti. Nyní však bude zbaven své moci a bude mu umožněno, aby přemýšlel nad svou životní roli, kterou hrál od svého pádu. S chvěním a hrůzou bude hledět vstříc hrozné budoucnosti, kdy bude muset trpět za všechno zlo, které učinil; bude potrestán za všechny hříchy, jichž byl původcem.

Slyšela jsem vítězná volání andělů i vykoupených svatých, která zněla jako desetitisíce hudebních nástrojů, neboť nikoho z nich již satan nemohl znepokojovat, ani pokoušet, a rovněž i obyvatelé jiných světů byli zbaveni jeho přítomnosti a jeho pokušení.

Potom jsem viděla trůny, na nichž se Pán Ježíš i vykoupení 291 svatí posadili; a svatí kralovali s Bohem jako králové a kněží. Kristus společně se svým lidem soudil bezbožné mrtvé. Srovnávali jejich činy s knihou zákona, se Slovem Božím a rozhodovali o každém případu podle skutků, jichž se dopouštěli za svého života. Poté určili každému bezbožnému trest podle toho, jaké byly jejich skutky a zapsali jej k jejich jménu do knihy smrti. Také satana a jeho anděly soudil Pán Ježíš a svatí. Jeho trest měl být mnohem větší, než těch, které svedl, proto také jeho utrpení nebude možno přirovnat k jejich utrpení. Satan bude naživu ještě i potom, kdy zahynou všichni ti, které oklamal a bude trpět mnohem déle. 292

Když skončil soud nad mrtvými bezbožnými a skončilo tisíc let, opustil Pán Ježíš město a svatí i průvod andělů Jej následovali. Pán Ježíš sestoupil na vysokou horu, která se rozestoupila ve velikou rovinu, jakmile se jí dotkla Jeho noha. Když jsme pak pohlédli vzhůru a viděli jsme to veliké a nádherné město, založené na dvanácti základech s dvanácti branami, třemi na každé straně a s andělem u každé brány, zvolali jsme: "Město, to veliké město! Ono sestupuje od Boha z nebe!" Město se sneslo dolů v celé své nádheře a oslňující slávě a zůstalo stát na obrovské rovině, kterou pro ně Pán Ježíš připravil.