Kapitola 70. Druhé vzkříšení

Potom Pán Ježíš s celým průvodem svatých andělů i všech vykoupených svatých opustil město. Andělé obklopili svého velitele a provázeli Jej na Jeho cestě, a průvod vykoupených svatých Jej následoval. Potom Pán Ježíš s hroznou a děsivou velebností vyvolal bezbožné mrtvé. Oni vyšli s týmiž slabými a nemocnými těly, s jakými byli uloženi do hrobů. Jaký to pohled! Jaký to obraz! Při prvním vzkříšení všichni povstali ve své nesmrtelné svěžesti, ale při druhém jsou na všech viditelná znamení kletby. Králové a šlechtici země, prostí i nízcí, učení i neučení, vycházejí společně z hrobů. Všichni vidí Syna člověka a titíž mužové, kteří Jím pohrdali a posmívali se Mu, kteří Mu vsadili na hlavu trnovou korunu a bili Ho pruty, vidí Jej v celém Jeho královském majestátu. Ti, kteří Mu v hodině Jeho výslechu plivali do tváře, se nyní odvracejí od Jeho pronikavého pohledu a od slávy Jeho obličeje. Ti, kteří probíjeli hřeby Jeho ruce a nohy, hledí teď na stopy Jeho ukřižování. Ti, kteří probodli kopím Jeho bok, vidí teď známky své ukrutnosti na Jeho těle a vědí, že je to opravdu ten, kterého ukřižovali a jemuž se v Jeho nepopsatelných duševních mukách posmívali. Ale teď s velikým bědováním a kvílením prchají, aby se skryli před přítomností Krále králů a Pána pánů.

Všichni se snaží ukrýt ve skalách, aby se uchránili před hroznou slávou Toho, jímž kdysi pohrdali. Nyní ochromeni a bolestivě dotčeni Jeho velebností a nesmírnou slávou, se strašnou zřetelností jednomyslně pozvedají své hlasy a volají: "Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně!"

Pak se Pán Ježíš a svatí andělé, doprovázeni všemi svatými vrátili zpět do města a hořké naříkání a bědování odsouzených bezbožných naplňovalo ovzduší. Potom jsem viděla, že satan znovu začal konat své dílo. Procházel se mezi svými poddanými, posiloval slabé a mdlé a říkal jim, že on a jeho andělé jsou velmi mocní. Poukazoval jim na nesčíslné milióny těch, kteří vstali z mrtvých. Byli mezi nimi mocni válečníci i králové, kteří byli zkušení v bojích a kteří dobyli celá království. Byli tam mohutní obři a udatní mužové, kteří žádnou bitvu nikdy neprohráli. Byl tam pyšný, ctižádostivý Napoleon, před nímž se kdysi chvěla království. Byli tam mužové vznešené postavy a důstojného chování, kteří padli v boji, když prahli po vítězství. Jakmile ti všichni vyjdou ze svých hrobů, budou dále rozvíjet své myšlenky týmž směrem, kde byly smrtí přerušeny. Jejich touha po vítězství, kterou měli než padli, trvá dál. Satan se radil se svými anděly a potom s králi, dobyvateli a mocnými muži. Potom přehlédl toto nesčíslné vojsko a pravil jim, že zástup ve městě je jen malý a slabý, že jej snadno přemohou, město dobudou, jeho obyvatele vypudí a sami se zmocní jeho bohatství a slávy.

Satan má úspěch ve svém svádění a všichni se okamžitě připravují k boji. V tom ohromném vojsku je mnoho zručných mužů, kteří hned sestrojují různé válečné náčiní. Potom zástup se satanem v čele postupuje kupředu. Králové a válečníci jdou hned za satanem a ostatní dav je následuje v oddílech. Každý oddíl má svého vůdce a ukázněně pochodují po zničeném povrchu země ke Svatému Městu. Pán Ježíš uzavírá městské brány a tato obrovská armáda obkličuje město a seřazuje se k boji v očekávání nelítostného střetnutí. Pán Ježíš a všechny andělské zástupy i všichni svatí, se zářícími korunami na svých hlavách, vystupují na zdi města. A tu Pán Ježíš majestátně promluvil a řekl: "Pohleďte, vy hříšníci, na odplatu spravedlivých! A pohleďte moji vykoupení, na odplatu bezbožných!" Obrovský dav hledí na slavný zástup na městských zdech. Když tak pozorují krásu jejich korun a vidí záři jejich tváři, v nichž se zrcadlí obraz Ježíšův a vidí nevýslovnou slávu a velebnost Krále králů a Pána pánů, jejich odvaha slábne. Nyní začínají chápat, jaký poklad a jakou slávu ztratili a uvědomují si, že odplatou za hřích je smrt. Vidí ten svatý, šťastný zástup, kterým pohrdali, jak je oděný slávou, poctou, nesmrtelností a věčným životem, zatímco oni jsou vně mimo město, kde je všechno ohavné a hnusné.

Kapitola 71. Druhá smrt

Satan se vrhá do středu svých následovníků a pokouší se je přimět k činu. Avšak padá na ně oheň z nebe od Boha a všechny společně stravuje, velké a mocné, urozené, chudé i bídné. Viděla jsem, že někteří byli zničeni rychle, zatímco jiní museli trpět déle; všichni byli potrestáni podle svých skutků vykonaných v těle. Někteří byli ohněm pohlcováni celé dny, dokud na nich zbyla ještě nějaká část, kterou oheň dosud nestrávil, zůstalo jim zachováno plné vnímání utrpení. Anděl pravil: "Červ jejich neumírá a oheň jejich nehasne, dokud ještě na nich zbyla ta nejnepatrnější částečka, která může být strávena."

Satan a jeho andělé trpěli dlouho. Satan nesl trest ne 295 jen za své vlastní hříchy, ale byly na něj vloženy i všechny hříchy vykoupených svatých. Musí rovněž pykat za zničené duše, které svedl do zahynutí. Potom jsem viděla, že oheň strávil to velké množství bezbožných, i satana, a tak bylo učiněno zadost Boží spravedlnosti. Všechny nebeské zástupy společně s vykoupenými svatými pronesly hlasité "Amen"

Anděl řekl: "Satan je kořen a jeho dítky jsou ratolesti. Nyní je stráven kořen i ratolesti. Zemřeli věčnou smrtí. Již nikdy nebudou vzkříšeni a Bůh bude mít čistý vesmír." Viděla jsem pak, jak oheň, který strávil bezbožné, spaluje veškeré smetí a odpad a očišťuje zemi. Když jsem se podívala znovu, byla již země očištěna. Nebylo na ni ani jediného znamení kletby. Rozervaný, nerovný zemský povrch byl nyní jedinou rozsáhlou rovinou. Celý Boží vesmír byl čistý a velký spor byl provždy ukončen. Kamkoli jsme pohlédli a na čemkoli naše oko spočinulo, vše bylo krásné a svaté. Všechen vykoupený zástup, staří i mladí, velcí i malí vrhali své třpytící se koruny k nohám svého Spasitele a padli v pokoře k zemi, aby se klaněli Tomu, který žije od věků až na věky. A ta nová překrásná země, se vší svou slávou, se stala věčným dědictvím svatých. "Království pak i panství a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsosti", kteří ji mají mít navždy, ano, na věky věků.