Kapitola 16. Modlitba a víra

Často jsem viděla, že dítky Boží všeobecně příliš zanedbávají modlitbu, zvláště modlitbu v komůrce; že se mnozí necvičí ve víře, jak je to jejich předností a povinností a často čekají na pocity, jaké jim může dát jenom víra. Pocit není víra; jsou to dva rozdílné pojmy. Cvičit víru je naší věcí, ale udělit radostné pocity a požehnání je věcí Boží. Milost Boží přichází do duše skrze živou víru a v naší moci je tuto víru cvičit.

Pravá víra uchopí a přijímá a dělá nárok na zaslíbená požehnání dříve, než jsou vyplněna a než je můžeme pociťovat. Své prosby musíme vírou vysílat vzhůru za druhou oponu; vírou se musíme chopit zaslíbených požehnání, jako kdyby byla naše vlastní. Potom můžeme věřit, že požehnání obdržíme, protože naše víra se jich zmocnila, jelikož na základě Písma jsou určena nám. "Všecko, zač byste koli prosili na modlitbě, věřte, že to obdržíte, a budete to mít." (Mk 11:24) Zde je potřeba víry, prosté víry, že obdržíme požehnání dříve, než je zpozorujeme. Když se zaslíbené požehnání uskuteční, a my je už zakoušíme, dospěla víra ke svému naplnění. Mnozí se domnívají, že jen tehdy mají mnoho víry, mají-li v hojné míře Ducha svatého, a že víru nemají, dokud necítí sílu Ducha. Tací lidé zaměňují víru za požehnání, které přichází skrze víru. Pravý čas k prokazování víry nastává tehdy, když se cítíme pozbaveni Ducha svatého. Když se zdá, že nad námi visí husté mraky temnoty, tehdy je ten čas, abychom živou vírou tuto temnotu prolomili, a rozptýlili tyto mraky. Pravá víra se opírá o zaslíbení, která jsou obsažena v Božím Slově, a jen ti, kteří tomu Slovu jsou poslušni, se mohou domáhat jeho slavných zaslíbení. "Zůstanete-li ve mně a slova má zůstanou-li ve vás, zač byste koli chtěli, proste a stane se vám." (Jn 15:7) "A zač bychom ho koli prosili, béřeme od něho, neboť p ř i k á z á n í jeho ostříháme, a to, což je libého před obličejem jeho, činíme." (1Jn 3:22)

Měli bychom se mnoho modlit v komůrce. Kristus je vinný kmen a my ratolesti. Chceme-li růst a přinášet ovoce, musíme stále čerpat šťávu a potravu z živého Kmene, neboť jsme-li od Něho odděleni, nemáme žádnou sílu. EW 36

Tázala jsem se anděla, proč v Izraeli již není víra a síla. On pravil: "Velmi brzy se přestáváte držet ramene Páně. Vysílejte své prosby vzhůru k trůnu a setrvejte v silné víře. Zaslíbení jsou jistá. Věřte, že věci, o které jste prosili, obdržíte a dostanete je." Potom mi bylo ukázáno na Eliáše. Byl to člověk týmž vášním poddaný jako i my a opravdově se modlil. Jeho víra vydržela ve zkoušce. Sedmkrát se modlil k Pánu a nakonec se ukázal mrak. Viděla jsem, že jsme pochybovali o jistých zaslíbeních a svou slabou vírou jsme Pána zraňovali. Anděl pravil: "Vezměte odění Boží, především pak uchopte štít víry, protože ten uchrání srdce i celý život před ohnivými šípy zlostníka." Podaří-li se nepříteli oči malomyslných následovníků odvrátit od Ježíše, aby hleděli na sebe a zabývali se svou nehodností, místo Ježíšovou vznešeností, Jeho láskou, Jeho zásluhami a Jeho velikou milostí, odejme jim tímto jejich štít víry, dosáhne svého účelu a oni budou vystaveni jeho pokušením. Slabí ve víře by měli proto stále pohlížet na Ježíše a důvěřovat Mu; tehdy budou svou víru cvičit a rozvíjet.