Kapitola 23. Naděje církve

Když jsem se nedávno rozhlížela, abych nalezla pokorné následovníky tichého a pokorného Spasitele, byla má mysl velmi zneklidněna. Mnozí, kteří vyznávají, že očekávají na brzký příchod Ježíšův, přizpůsobují se světu a usilovněji hledají jeho souhlasu, než uznání Božího. Oni jsou chladní a formální, podobní křesťanům v církvích dle jména, od nichž se nedávno oddělili. Slova, která patří církvi laodicejské, nejzřetelněji vyličují jejich přítomný stav. Nejsou "studení ani horcí", nýbrž 108 "vlažní". A jestliže nepřijmou radu "pravého a věrného Svědka" a nebudou-li činit pokání a nekoupí-li "zlato ohněm zprubované, bílé roucho a mast na oči", vyvrhne je ze svých úst.

Nastala doba, kdy velký počet těch, kteří se kdysi radovali a jásali při pomyšlení na brzký příchod Páně, jsou nyní v tomtéž stavu jako církve a svět, kteří se posmívali jejich víře v příchod Ježíšův a rozšiřovali všechny možné lži, aby vzbudili proti nim předsudky a mařili jejich vliv. Touží-li někdo po živém Bohu, hladoví-li a žízní-li po spravedlnosti a dává-li mu Bůh pocítit svou moc a uspokojení tím, že mu do srdce vlévá svoji lásku a jestliže dotyčný pak oslavuje Pána a chválí Ho, je často od těch, kteří vyznávají, že věří v brzký příchod Páně, obviňován a pokládán za oklamaného, jakoby byl pod vlivem magnetismu anebo měl zlého ducha.

Mnozí z těch, kteří vyznávají, že jsou křesťané, se oblékají, mluví a jednají jako svět; jediné, po čem je lze poznat, je jejich vyznání. Ačkoli předstírají, že očekávají na Krista, nezabývají se nebeskými věcmi, ale zemskými. "Jací musejí být ti", kteří "mají svaté obcování a pobožnost" a kteří vyznávají, že "očekávají a chvátají ku příští Páně?" 2Pt

3:11-12 "Každý, kdo má takovou naději, očišťuje se, jako i-on čistý jest." 1Jn 3:4 Je však očividné, že mnozí, kteří nosí jméno adventisté, více přemýšlejí o tom, jak by ozdobili svá těla a v očích světa vypadali dobře, než aby se učili ze Slova Božího, co mají dělat, aby se líbili Bohu.

Z časopisu Revíew arxi Hrec'sld 10.6.1852

Co by se stalo, kdyby se mezi nimi nebo všeobecně mezi vyznávajícími křesťany objevil vznešený Ježíš, náš vzor, tak jako při svém prvním příchodu? Narodil se ve stáji. Sledujme 109 Jej v Jeho životě i službě. Byl Mužem bolesti, seznámený s utrpeními. Tito takzvaní křestané by se styděli za tichého a pokorného Spasitele, který nosil prostý oděv beze švů a neměl, kam by hlavu sklonil. Jeho neposkvrněný život, plný sebezapírání by je odsoudil; Jeho svatá velebnost by byla bolestnou výčitkou pro jejich lehkomyslnost a marnivý smích. Jeho bezelstná řeč by ukončila jejich světský a žádostivý hovor. Jeho nepřikrášlená, pronikavá pravda zjevila by jejich pravou povahu a oni by se snažili co nejrychleji odstranit z cesty tento tichý vzor, laskavého Ježíše. Oni by byli první, kteří by Jej chytali v řeči a volali by: "Ukřižuj ho, ukřižuj ho!"

Sledujme Ježíše, jak pokorně vjíždí do Jeruzaléma, kdy učedníci zvučným hlasem velebí Boha a volají: "Požehnaný král, který se béře ve jménu Páně. Pokoj na zemi a sláva na výsostech. Ale někteří z farizeů, kteří byli v zástupu, řekli: "Mistře, přimluv učedníkům svým!" I odpověděv, řekl jim: "Pravím vám: Budou-li tito mlčeti, kamení bude volati." Mnozí z těch, kteří předstírají, že očekávají na Krista, byli by podobni farizeům, kteří chtěli, aby učedníci mlčeli a bezpochyby by volali: "Fanatismus! Mesmerismus! Mesmerismus!" A považovali by za blouznivce i učedníky, kteří stlali na cestu svá roucha a palmové ratolesti. Bůh však na zemi nechce mít lid, který by byl chladný a mrtvý, nýbrž takový, který by Jej chválil a uctíval. Chce přijímat chválu od mnohých, a když Jeho vyvolení, kteří ostříhají přikázání Boží, budou mlčet, pak bude volat kamení. 110 Ježíš přijde, ale ne tak, jak při svém prvním příchodu, jako dítko v Betlémě, ani tak, jako když vjížděl do Jeruzaléma, a učedníci hlasitě chválili Boha a volali "Hosana", nýbrž ve slávě svého Otce a s celou suitou svatých andělů, kteří Jej na cestě k zemi budou doprovázet. Celá nebesa budou vyprázdněna od andělů, zatímco čekající svatí budou Jej vyhlížet a hledět vzhůru na nebesa, jak to dělali muži Galilejští, když Pán Ježíš stoupal do nebe z hory Olivetské. Pak jenom ti, kteří jsou svatí, kteří cele následovali pokorný Vzor, budou nadšeně volat, když Jej uvidí: "Aj, Bůh náš tento jest, na něhož jsme očekávali a vysvobodí nás." Budou proměněni "v okamžení, k zatroubení poslednímu", k zatroubeni, které vzbudí spící svaté. Vstanou z prachových lůžek, oblečeni nesmrtelností a zvolají: "Vítězství! Vítězství nad smrtí a hrobem!" Proměnění svatí budou hned vtrženi k Pánu do povětří společně s anděly, aby už nikdy nebyli od předmětu své lásky odloučeni.

Budeme mlčet, když máme před sebou takovou vyhlídku, takovou slavnou naději, takové vykoupení, jež nám vydobyl Kristus svou vlastní krví? Neměli bychom hlasitě chválit Boha, jak to dělali učedníci, když Ježíš vjížděl do Jeruzaléma? Není naše vyhlídka mnohem slavnější než byla jejich? Kdo si odváží bránit nám, abychom hlasitě nechválili Boha, když máme takovou naději nesmrtelnosti a slávy? Okusili jsme z moci budoucího světa a toužíme po větší dávce. Celá moje bytost touží po živém Bohu a dříve nebude spokojena, dokud nebude cele naplněna veškerou Jeho plnosti. EW 58