Kapitola 27. Sebezapření

Viděla jsem nebezpečí pro svaté v tom, že dělají příliš velké přípravy na konference; a že někteří byli přetíženi přílišnou službou, a že musíme zapírat svoji chuť. Pro mnohé spočívá nebezpečí v tom, že chodí na shromáždění kvůli chlebu a rybám. Viděla jsem, že všichni, kteří holdují požívání nečistého tabáku, měli by jej odložit a své prostředky vložit do něčeho lepšího. Ti, kteří se sami zřeknou nějakého požitku a peníze, které dříve věnovali na uspokojení svých chutí, darují do pokladnice Boží, přinášejí oběť. Takové dary Bůh zaznamenává jako dva šarty vdovy. Darovaná částka může být malá, ale kdyby to tak udělali všichni, bylo by to v pokladně znát. Kdyby se všichni snažili být šetrní v odívání a odřekli si věci, které nejsou nezbytně nutné a odložili zbytečné a škodlivé věci, jako 122 kávu, čaj a jiné, a věnovali tyto částky na dílo, měli by větší požehnání již zde a odměnu v nebesích. Mnozí se domnívají, že když jim Pán dal prostředky, mohou si dopřát víc než potřebují, že mohou bohatě jíst a oblékat se, a že to není žádná cnost zapírat se, když mají hojnost. Takoví lidé nepřinášejí oběti. Kdyby žili trošku prostěji, pomáhali dílu Božímu a šířili pravdu, byla by to z jejich strany oběť; a když bude Bůh odplácet každému podle jeho skutků, pamatoval by i na ně.