Kapitola 37. Proměnění

Když při proměnění bylo učedníkům dovoleno, aby viděli Kristovu slávu a slyšeli z nebe hlas, který potvrzoval Jeho božskou povahu, jejich víra byla tím velmi posilněna.

Bůh chtěl dát Ježíšovým následovníkům přesvědčující důkaz, že On je zaslíbeným Mesiášem, aby při svém hořkém zklamání a žalu, když bude ukřižován, neztratili úplně svou důvěru. Při proměnění poslal Pán Mojžíše a Eliáše, aby s Ježíšem mluvili o Jeho utrpení a smrti. Nevybral anděly, aby hovořili s Jeho Synem, ale místo nich poslal ty, kteří sami prožili pozemské těžkosti.

Eliáš chodil s Bohem. Jeho dílo bylo těžké a namáhavé, protože skrze něj Pán káral hříchy Izraele. Eliáš byl Božím prorokem, a přece musel často utíkat z místa na místo, aby si zachránil život. Jeho vlastní lid ho štval jako divokou zvěř, aby jej mohl zničit. Ale Bůh vzal Eliáše na nebesa. Andělé jej slavně a vítězně nesli do nebe.

85 EW Mojžíš měl větší přednosti, než kdokoli před Ním. Bůh mu prokázal velkou čest, protože měl přednost hovořit s Pánem tváří v tvář, podobně jako když člověk hovoří se svým přítelem. Směl vidět jasné světlo a nevýslovnou slávu, jež obklopovaly Otce. Skrze Mojžíše Pán vysvobodil syny Izraelské z egyptského otroctví. Mojžíš byl prostředníkem svého lidu a často stál mezi Ním a Božím hněvem. Když se hněv Boží vůči synům Izraelským nanejvýš rozpálil pro jejich nevěru, reptání a těžké hříchy, nastala zkouška Mojžíšovy lásky k nim. Bůh navrhl, že lid Izraelský zničí a z něj vytvoří mocný národ - ale Mojžíš dokázal, jak 163 velmi tento lid miluje a úpěnlivě za něj prosil. Ve své úzkosti prosil Boha, aby buď odvrátil svůj rozpálený hněv a Izraeli odpustil anebo vymazal jeho jméno ze své knihy.

Když Izrael reptal proti Bohu a proti Mojžíšovi, protože neměli vodu, obviňovali Mojžíše, že je vyvedl na poušť proto, aby je zabil i s jejich dětmi. Bůh slyšel jejich reptání a přikázal Mojžíšovi, aby promluvil ke skále, aby lid mohl mít dostatek vody. Rozhněvaný Mojžíš udeřil do skály, a tím si přivlastnil slávu. Trvalá svéhlavost a reptání synů Izraelských mu způsobovaly největší zármutek a on na chvíli zapomněl, že nereptali proti němu, ale proti Bohu. Myslel jen na sebe, na to, jak mu velmi ublížili a jak mu byli nevděčni za všechny jeho projevy velké lásky.

Bůh měl v úmyslu častěji přivést svůj lid do těžkého postavení a potom je svojí silou z jejich těžkostí vysvobozovat. Chtěl, aby poznali Jeho lásku a péči, kterou jim prokazoval a aby Mu sloužili a ctili Jej. Ale Mojžíš zapomněl vzdát Bohu čest a oslavit Jeho jméno před lidmi, aby Ho chválili. Tím si na sebe přivolal Boží nelibost.

Když Mojžíš sestupoval z hory se dvěma kamennými deskami a viděl, jak se Izrael klaní zlatému teleti, velmi se rozhněval. Hodil kamenné desky na zem a rozbil je. Viděla jsem, že tím Mojžíš nezhřešil. Rozhněval se pro Boha a horlil pro Jeho slávu. Když se však nechal vést přirozenými city svého srdce a přivlastnil si čest, která patřila Bohu, zhřešil. Pro tento hřích mu Hospodin nedovolil vejít do Kanaánu.

Satan se pokoušel najít něco, z čeho by mohl Mojžíše před anděly obvinit. Zajásal nad svým úspěchem že jej přivedl tak daleko, aby na sebe uvalil Boží nelibost. Řekl andělům, že se mu podaří zvítězit i nad Spasitelem světa, když přijde, aby vykoupil člověka. Pro své přestoupení se dostal Mojžíš pod moc satanovu - pod nadvládu smrti. Kdyby byl zůstal věrný, Pán by jej uvedl do zaslíbené země, a pak by jej přenesl do nebe, aniž by okusil smrti.

Mojžíš prošel stínem smrti, ale sestoupil k němu Michal a dal mu život, dříve než bylo jeho tělo porušeno. Satan se pokoušel držet Mojžíšovo tělo ve své moci a tvrdil, že je jeho vlastnictvím. Ale Michal vzkřísil Mojžíše k životu a vzal jej do nebe. Satan se velmi rouhal Bohu a obviňoval Jej z nespravedlnosti, protože dovolil, aby mu byla vzata jeho kořist. Kristus však nezlořečil svému odpůrci, třebaže Boží služebník padl 164 EW 86 následkem satanova pokušení. Klidně jej odkázal na svého Otce a řekl: "Ztresťiž tě Pán!"

Pán Ježíš řekl svým učedníkům, že někteří z těch, kteří stojí při Něm, neokusí smrti, dokud neuvidí přicházet s mocí království Boží. Toto zaslíbení se splnilo při proměnění.

Ježíšova tvář byla proměněna a zářila jako slunce. Jeho roucho bylo bílé a třpytivé. Mojžíš byl přítomen jako zástupce těch, kteří budou při druhém příchodu Kristově vzkříšeni z mrtvých. Eliáš, který byl přenesen do nebe, aniž by okusil smrti, představuje ty, kteří při druhém Kristově příchodu budou proměněni k nesmrtelnosti a budou vzati do nebe, aniž okusí smrt. Učedníci byli naplněni úžasem a s bázní hleděli na neobyčejný Ježíšův majestát a také na oblak, který je zastiňoval a slyšeli Boží mocný a slavnostní hlas: "Tento jest ten Syn můj milý, toho poslouchejte."