Kapitola 42. Kristovi učedníci

Učedníci kázali s velkou mocí o ukřižovaném a zmrtvýchvstalém Spasiteli. Ve jménu Pána Ježíše konali znamení a divy; nemocní byli uzdravováni. Jeden muž, který byl od svého narození chromý, byl úplně uzdraven a šel s Petrem a Janem do chrámu. Chodil, skákal radostí a před očima všech lidí chválil Boha. Brzy se to rozneslo a lidé se začali shromažďovat kolem učedníků. Seběhli se mnozí a velmi žasli nad tím, že tento chromý byl uzdraven.

Když Pán Ježíš zemřel, měli kněží zato, že se už nebudou vyskytovat žádné divy, že rozruch brzy zanikne a lid se opět vrátí k uctívání lidských tradic. Ale nebylo tomu tak. Právě v jejich středu konali učedníci divy a zázraky a lidé byli naplněni úžasem. Pán Ježíš byl ukřižován a proto se divili, odkud získali Jeho následovníci takovou moc. Domnívali se totiž, že jim dával moc během svého života, ale když zemřel, předpokládali, EW 102 že tím skončí i tyto zázraky. Petr pochopil, proč jsou tak zmateni, a proto jim řekl: "Muži izraelští, co se tomu divíte? Anebo co na nás tak pilně hledíte, jako bychom my svou vlastní mocí nebo nábožností učinili to, aby tento člověk chodil? Bůh Abrahámův, Izákův a Jákobův, Bůh otců našich oslavil Syna svého Ježíše, kteréhož jste vy vydali a kterého jste se zřekli 193 před tváří Pilátovou, kterýž ho pokládal za hodného propuštění. Vy pak jste se toho svatého a spravedlivého zřekli a prosili jste za muže vražedníka, aby vám byl dán. Dárce pak života zamordovali jste. Kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých, čehož my svědkové jsme. A víra v jeho jméno dala sílu tomuto člověku, kterého vidíte i znáte."

Kněží a starší nemohli snést tato slova a na jejich rozkaz byli Petr a Jan zajati a uvězněni. Avšak skrze tento jediný proslov vyhlášený učedníky, bylo obráceno tisíce lidí, kteří uvěřili v Kristovo vzkříšení a nanebevzetí. Kněží a starší byli velice ustaraní. Nechali zabít Pána Ježíše v naději, že si tím opět získají pozornost lidu. Avšak nyní to bylo ještě horší než předtím. Učedníci je veřejně obviňovali z vraždy Božího Syna a oni nevěděli, jak se teď budou lidé na ně dívat a do jaké míry se mohou tyto věci rozšířit. Nejraději by nechali Petra i Jana usmrtit, ale neodvažovali se to udělat, protože se báli lidu.

Následujícího dne byli apoštolé vedeni před veleradu. Byli zde přítomni ti samí mužové, kteří nedávno jako posedlí křičeli, aby byla prolita krev Spravedlivého. Slyšeli, jak se Petr zaklínal a s přísahou zapřel svého Pána, když byl otázán, zda také není jedním z učedníků. Nyní doufali, že jej opět zastraší. Avšak Petr se mezitím obrátil a nyní se mu naskytla příležitost, aby napravil hanbu, kterou Ježíši svým ukvapeným, zbabělým zapřením způsobil, a aby vyvýšil to jméno, které zneuctil Se svatou odvahou a v moci

Ducha svatého nebojácně vyznal: "Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toto jméno tento stojí před vámi zdravý. Toť jest ten kámen za nic položený od vás stavitelů 194, z kterého se stal kámen úhlový. A není v žádném jiném spasení, neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, skrze kteréž bychom mohli být spaseni."

Lidé byli udiveni, že Petr s Janem jsou tak smělí a poznali, že bývali s Ježíšem, protože jejich odvaha a šlechetné chování se podobalo chování Ježíšovu, když stál před svými nepřáteli. Když Petr zapřel Ježíše, byl pokárán Jeho žalostným a smutným pohledem. A nyní, když Jej Petr směle zastával, přiznal se Pán Ježíš k němu a požehnal mu. Na důkaz Ježíšova přiznání byl naplněn Duchem svatým.

Kněží se neodvážili dát najevo nenávist, kterou chovali vůči učedníkům. Rozkázali jim, aby opustili místnost, v níž rada zasedala a pak se radili: "Co máme s těmito lidmi udělat?

Neboť že zjevný zázrak stal se skrze ně, všechněm přebývajícím v Jeruzalémě známé jest, a my to nemůžeme popřít." Kněží se obávali, že se zpráva o tomto dobrém skutku rozšíří mezi všemi lidmi, čímž by ztratili svou moc a pohlíželo by se na ně, jako na ty, kteří zavraždili Ježíše. Odvážili se pouze k tomu, že 103 EW apoštolům pohrozili a přikázali jim, aby již neučili ve jménu Ježíše, jinak že budou muset zemřít. Petr však na to nebojácně odpověděl, že nemohou jinak, než mluvit o tom, co viděli a slyšeli.

Mocí Ježíšovou apoštolé pokračovali v uzdravováni nemocných, kteří k nim byli přinášeni. Denně byly získány stovky těch, kteří se stavěli pod korouhev Spasitele, jenž byl ukřižován, vzkříšen a vstoupil na nebesa. Kněží, starší a jejich přívrženci byli poděšeni. Znovu uvrhli učedníky do vězení a doufali, že se tím rozruch uklidní. Satan a jeho andělé jásali. Ale andělé Boží otevřeli dveře vězení a navzdory příkazu kněží a 195 starších nabádali učedníky: "Jděte, postavte se v chrámě a hlásejte lidu všechna slova života tohoto."

Velerada se znovu shromáždila a bylo rozkázáno, aby byli učedníci přivedeni z vězení. Služebníci otevřeli dveře vězení, ale ty, které tam hledali, nenašli. Vrátili se zpět ke kněžím a starším a pravili: "Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností a strážné vně stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, žádného jsme tam nenašli." Tu kdosi přišel a pověděl jim, řka: "Muži, které jste vsadili do žaláře, jsou v chrámě a učí lid." Odešel tedy velitel chrámové stráže se svými služebníky a přivedli je, ale bez násilí. Měli totiž strach z lidu, že je bude kamenovat. Přivedli apoštoly a postavili je před veleradu. Velekněz je začal vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však jste naplnili Jeruzalém svým učením a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."

Tito židovští vůdcové byli pokrytci. Chválu od lidí milovali více než Boha. Měli tak zatvrzelá srdce, že i nejmocnější skutky, které apoštolé konali, je jen popouzely k hněvu. Věděli, že pokud budou Ježíšovi učedníci kázat o Jeho ukřižováni, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení, bude tím na ně svalována vina, jako na ty, kteří Jej zavraždili. Už nebyli tak ochotni vzít na sebe Ježíšovu krev, jako tehdy, když horlivě volali: "Krev jeho na nás a na naše děti!"

Apoštolé nebojácně prohlásili, že více je třeba poslouchat Boha, než lidí. Petr řekl: "Bůh otců našich vzkřísil Ježíše, kteréhož jste vy zamordovali, pověsívše na dřevě. Bůh Jej však povýšil svou pravicí, aby byl Knížetem a Spasitelem a tím aby umožnil lidu izraelskému pokání a odpuštění hříchů. A my 196 jsme svědkové toho, což mluvíme, ano i Duch svatý, kteréhož Bůh dal těm, kteříž jsou poslušni jeho." Když tito vražedníci slyšeli tato odvážně pronesená slova, rozzlobili se a rozhodli se, že své ruce znovu poskvrní krví a apoštoly usmrtí. Už to měli naplánováno, když tu Boží anděl mocně zapůsobil na Gamalielovo srdce, aby kněžím a starším předložil takovou radu: "Nechte tyto lidi a pusťte je. Pochází-li titož tento záměr nebo toto dílo jen od lidí, samo zanikne. Pochází-li však od Boha, nepodaří se vám ho zničit. To by se pak o vás muselo říci, že se stavíte proti Bohu."

Zlí andělé chtěli přimět kněze a starší, aby apoštoly usmrtili. Ale Bůh poslal svého anděla, aby tomu zabránil tím, že mezi židovskými vůdci vzbudil hlas, který mluvil ve pro EW 104 spěch Jeho služebníků. Dílo apoštolů nebylo ještě ukončeno. Měli být ještě předvedeni před krále, aby svědčili o jménu Pána Ježíše a o těch věcech, které viděli a slyšeli.

Kněží neradi propouštěli své vězně; nejdříve je zmrskali a přikázali jim, aby už nikdy nemluvili o Ježíšově jménu. Oni pak odcházeli z velerady a radovali se, že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista." Takto slovo Páně rostlo a rozmáhalo se. Učedníci směle podávali svědectví o všem, co viděli a slyšeli a ve jménu Pána Ježíše dělali veliké zázraky. Nebojácně prohlásili, že Ježíšovou krví jsou vinni ti, na jejich popud byl Syn Boží zavražděn.

Viděla jsem, že Boží andělé dostali příkaz, aby opatrovali ty svaté důležité pravdy, které měly všem generacím Kristových 197 učedníků sloužit jako bezpečná a pevná kotva. Duch svatý byl vylit zvláštní měrou na apoštoly, kteří byli svědky důležitých pravd o ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení našeho Pána - to je těch pravd, které měly být nadějí Izraele. Všichni měli hledět na Spasitele světa jako na svou jedinou naději a chodit po té cestě, kterou jim připravil obětováním svého vlastního života. Měli zachovávat Boží zákon a žít. Viděla jsem Ježíšovu moudrost a dobrotu, která se projevila v tom, že učedníkům dal moc, aby pokračovali v tomtéž díle, pro které Jej Židé nenáviděli a usmrtili. V Jeho jménu měli moc nad satanovými skutky. Doba, kdy Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, byla ozářena světlem a slávou, aby bylo na věky známo, že Ježíš je Spasitelem světa.