Kapitola 43. Štěpánova smrt

Počet učedníků v Jeruzalémě rychle rostl. Uvěřili také mnozí kněží. Štěpán, který byl pln víry, konal mezi lidmi velké divy a zázraky. Židovští starší byli velmi rozhněváni, když viděli, že už i kněží opustili jejich tradice a přinášení oběti a darů, a přijali Pána Ježíše jako jedinou velkou oběť. Vyzbrojen mocí z výsosti, káral Štěpán nevěřící kněze a starší a vyvyšoval před nimi Pána Ježíše. Nemohli odolat moudrosti a moci, kterou hovořil, a když zjistili, že proti Němu nic nezmůžou, podplatili několik mužů, aby falešně přísahali, že slyšeli jak se rouhal proti Mojžíši a Bohu. Vzbouřili lid, přivedli Štěpána a falešní svědci ho obžalovali, že mluvil proti svatému místu a 198 proti zákonu. Tvrdili, že jej slyšeli, jak řekl, že Ježíš z Nazareta odstraní náboženské zvyklosti, které jim dal Mojžíš.

Když stál Štěpán před svými soudci, zračila se v jeho obličeji Boží sláva. "A všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něj dívali, a viděli, že jeho tvář se podobá tváři anděla." Když jej vyzvali, aby odpověděl na žalobu, která byla proti němu vznesena, začal hovořit o Mojžíšovi a prorocích, shrnul dějiny izraelského národa a způsob, jak s Ním Bůh zacházel a ukázal jim na starozákonní proroctví o Kristu. Dotkl se i dějin chrámu a řekl, že Bůh nepřebývá v chrámech, vytvořených lidskýma rukama. Lidé chrám uctívali a jestliže někdo řekl něco proti této budově, velmi se rozhněvali, jakoby řekl něco proti samému Bohu. Když Štěpán mluvil o Kristu a poukázal také na chrám, viděl, že lidé jeho slova nepřijímali. Proto je směle pokáral: "Tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu svatému protivili." Zatímco dbali na vnější obřady svého náboženství, jejich srdce byla zkažená a plná smrtelného zla. Poukázal na ukrutnost jejich otců, kteří pronásledovali proroky a prohlásil, že ti, ke kterým právě hovoří se dopustili ještě většího hříchu, protože zavrhli Krista a ukřižovali Jej. "Kterého z proroků otcové vaši nepronásledovali? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého tohoto, jehož vy nyní zrádci a vražedníci jste!"

Tato srozumitelná a ostrá pravda rozčílila starší a kněží natolik, že skřípěli zubama a vrhli se na něj. "On však, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. A zvolal: "Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží!" Lidé ho nechtěli ani 199 slyšet. "A dali se do velikého křiku, zacpávali si uši a všichni jednomyslně"se na něj vrhli, vyhnali ho ven z města a začali ho kamenovat.

Štěpán však poklekl a hlasitě zvolal: "Pane, nepokládej jim toho za hřích."

Viděla jsem, že Štěpán byl silným Božím mužem, jenž měl v církvi zaujímat důležité postavení. Satan jásal nad jeho smrtí, protože věděl, že učedníci těžce ponesou jeho ztrátu. Ale satanova radost netrvala dlouho. V zástupu, který byl svědkem Štěpánovy smrti, byl jeden muž, kterému se měl zanedlouho zjevit sám Ježíš. Saul neházel kameny na Štěpána, i když vydal souhlas s jeho smrtí. Horlivě pronásledoval Boží církev. Když její členy vypátral, zajímal je v jejich domovech a přiváděl je k těm, kteří je usmrcovali. Saul byl nadaný a vzdělaný muž. Židé si jej vážili pro jeho horlivost, zatímco mnozí Kristovi učedníci z něj měli strach. Satan s úspěchem využíval jeho schopností k odboji proti Synu Božímu a proti těm, kteří v Něho uvěřili. Bůh však může zlomit moc velkého nepřítele a vysvobodit ty, které zajal. Kristus si vybral Saule jako "vyvolenou nádobu", aby zvěstoval Jeho jméno a posilňoval učedníky v jejich práci a aby mnohonásobně nahradil Štěpána. 106 EW