4 minute read

Kapitola 47. Veliké odpadnutí

Byla jsem uvedena do doby, kdy pohanští modloslužebníci krutě pronásledovali a zabíjeli křesťany. Krev tekla proudem. Vznešení, vzdělaní i prostí lidé byli bez milosti zabíjeni. Bohaté rodiny byly uvrženy do chudoby, protože se nechtěly vzdát svého náboženského přesvědčení. Avšak navzdory všemu pronásledování a utrpení, které museli křesťané prožívat, nesnížili svoji úroveň. Uchovali si své náboženství čisté. Viděla jsem, jak satan vítězně jásal nad jejich utrpením. Ale Bůh si velmi vážil věrnosti svých mučedníků. Velmi miloval křesťany, kteří žili v této nebezpečné době, protože byli ochotni pro Něho trpět. Každé utrpení, které prožili, zvětšovalo jejich nebeskou odměnu.

I když se satan radoval z toho, že svatí musí trpět, přesto nebyl spokojen. Nechtěl získat svoji nadvládu jen nad jejich tělem, ale i nad jejich myslí. Utrpení, kterým procházeli, přibližovalo je blíž k Pánu, vedlo je k tomu, že se vzájemně více milovali a mnohem více se snažili, aby něčím Pána nezarmucovali. Satan si přál, aby na sebe uvalili Boží nelibost; pak by ztratili svou sílu, odvahu a stálost. Třebaže jich bylo tisíce povražděno, povstávali další, kteří zaujímali jejich místa. EW 112

Satan viděl, že mu jeho poddaní unikají. I když vytrpěli pronásledování a smrt, byli Pánem Ježíšem ujištěni, že budou poddanými Jeho království. Proto satan připravil nové plány, aby mohl co nejúspěšněji bojovat proti Boží vládě a přemoci církev. Ovlivnil pohanské modláře, aby přijali nějakou část křesťanského 211 učení. Pak vyznávali, že věří v Kristovo ukřižování i vzkříšeni a Jeho následovníkům navrhli, že se k nim připojí, avšak, jejich srdce nebylo změněno. Ó, jak velké nebezpečí to bylo pro církev! Byla to doba duševní úzkosti. Někteří si mysleli, že pokud učiní ústupky a spojí se s těmito modloslužebníky, kteří si osvojili pouze část křesťanské víry, poslouží to k jejich úplnému obrácení. Satan se snažil zkazit učení Bible.

Viděla jsem, že úroveň křesťanství začala nakonec upadat a později se křestané spojili s pohanskou modloslužbou. I když tito modloslužebníci vyznávali, že jsou obráceni, přinesli s sebou do církve své modlářství - vyměnili pouze předměty svého klanění za obrazy svatých a dokonce i Ježíše Krista a Marie, Jeho matky. Když se následovníci Kristovi s nimi postupně spojili, křesťanské náboženství se stávalo zkaženým a církev ztrácela svou čistotu a moc. Ale někteří se s nimi odmítli spojit. Zachovali si svoji čistotu a klaněli se pouze Bohu. Nechtěli se klanět před obrazem něčeho, co je nahoře na nebi, ani toho, co je dole na zemi.

Satan se radoval, že tak mnoho křesťanů upadlo. Potom podnítil padlou církev k tomu, aby ty, kteří si chtějí uchovat čistotu svého náboženství, přinutila, že bud přijmou její ceremonie a budou se klanět obrazům, nebo jinak že budou zamordováni. Znovu vzplál oheň pronásledování proti pravé Kristově církvi a miliony jejich členů byly nemilosrdně povražděny.

Viděla jsem to takto: Veliký zástup modloslužebníků nesl černý prapor, na němž bylo zobrazeno slunce, měsíc a hvězdy. Zástup vypadal, že je velmi rozzuřený. Pak mi byl ukázán jiný zástup, který nesl čistý, bílý prapor, na němž bylo napsáno: "čistota a svatost Hospodinu." Z tváří těch, kteří nesli čistý 212 bílý prapor, vyzařovala statečnost a nebeská odevzdanost. Viděla jsem, jak se k nim přiblížili modloslužebníci a nastalo velké krveprolévání. Počet křesťanů se hodně zmenšil, ale oni se semkli těsněji a ještě pevněji drželi svůj prapor. Když mnozí padli, kolem praporu se znovu shromáždili jiní, aby zaujali jejich místa.

Viděla jsem, jak se zástup modloslužebníků radí. Protože se jim nepodařilo křesťany si podrobit, dohodli se na jiném plánu. Viděla jsem, že svůj prapor sklonili níže a potom se blížili k pevně semknutému zástupu křesťanů a dávali jim návrhy. Zpočátku byly jejich návrhy s rozhodností odmítány. Potom jsem viděla, že také křesťané se spolu radili. Někteří říkali, že souhlasí s tím, aby také sklonili svůj prapor a tak si zachránili život. Snad později budou zase dostatečně silní, aby mohli opět vztyčit mezi pohany svůj prapor. Někteří však nesouhlasili s tímto plánem. Byli pevně rozhodnuti, že raději zemřou, ale budou pevně držet svůj prapor a nikdy jej neskloní níže. Potom jsem viděla, jak mnozí snižovali svůj prapor a spojovali se s 113 EW pohany. Avšak ti, kteří byli pevní a stateční, jej znovu pozvedli a drželi vztyčený vzhůru. Viděla jsem, jak stále jednotlivci opouštěli zástup těch, kteří drželi čistý, bílý prapor a přidávali se k modloslužebníkům, shromážděným pod černým praporem, aby pak společně pronásledovali ty, kteří nesli bílý prapor. Mnozí z nich padli, ale bílý prapor byl neustále vztyčen vzhůru a znovu povstávali věřící, kteří se kolem něj shromažďovali.

Židé, kteří kdysi vzbudili hněv pohanů proti Pánu Ježíši, neměli uniknout trestu. Když Pilát v soudní síni se zdráhal Ježíše odsoudit, rozzuření Židé volali: "Krev jeho na nás a na naše dítky." Židovský národ zakusil na sobě splnění této hrozné kletby, kterou na sebe sami svolávali. Pohané i takzvaní křesťané se stali jejich nepřáteli. Tito vyznavači křesťanství tak horlili pro Krista, jehož Židé ukřižovali, že se domnívali, že 213 čím více utrpení Židům způsobí, tím to bude Bohu příjemnější. Mnozí nevěřící Židé byli proto zabiti a jiní byli vyháněni z jednoho místa na druhé a různým způsobem trestáni.

Byli potřísněni krví Kristovou a Jeho učedníků, které vydávali na smrt a postihl je hrozný soud. Provázela je Boží kletba a opovržení jak ze strany pohanů, tak i ze strany takzvaných křesťanů. Ztratili svou čest, lidé se jim vyhýbali a nenáviděli je, jako kdyby měli vypáleno Kainovo znamení. Viděla jsem, že Bůh podivuhodným způsobem tento lid zachoval a rozptýlil jej po celém světě, aby lidé viděli, že právě tento národ postihlo Boží prokletí. Viděla jsem, že Bůh zavrhl Židy jako národ. Jsou však mezi nimi jednotlivci, kteří se obrátí a budou uschopněni roztrhnout závoj zatemňující jejich srdce a poznají, že se vyplnilo proroctví o jejich národu. Ti přijmou Pána Ježíše jako Spasitele světa a poznají, jak velikého hříchu se jejich národ dopustil, když Jej zavrhl a ukřižoval.

This article is from: