Kapitola 48. Tajemství nepravosti

Satan se vždy snažil o to, aby odvrátil mysl lidí od Pána Ježíše a zaměřil jí na člověka, aby ztratili pocit osobní odpovědnosti. Když satan pokoušel Syna Božího, tak se mu tento záměr nepodařil. Ale když přišel k padlému člověku, měl větší úspěch. Křesťanství se zkazilo. Papežové a kněží si osvojili výsostné postavení a učili lid, aby odpuštění hříchu hledali u nich a neobraceli se osobně na Ježíše Krista. 214 Lidé byli úplně svedeni. Byli učeni, že papežové a kněží jsou Kristovými zástupci, zatímco ve skutečnosti byli zástupci satanovými a ti, kteří se jim klaněli, sloužili satanu. Lidé chtěli čist Bibli, ale kněží v tom viděli určité nebezpečí. Kdyby jim dovolili, aby sami četli Bibli, našli by tam pravdu a poznali by hříchy svých vůdců. Lidé byli učeni, že vše, co jim tito podvodníci hovoří, mají přijímat jako z Božích úst. Přivlastnili si moc nad svědomím jiných, která patřila pouze Bohu. Pokud někdo chtěl žít podle vlastního přesvědčení, vzplanula proti němu tak velká nenávist, jakou satan a Židé projevili vůči Pánu Ježíši, a ti kteří byli u moci, dychtili po jejich krvi.

Byla mi ukázána doba, kdy satan obvzláště vítězil. Velké množství křesťanů bylo hrozným způsobem usmrcováno, protože si chtěli uchovat čistotu svého náboženství. Bible byla nenáviděna a bylo vynaloženo úsilí, aby byla úplně zprovozena z povrchu zemského. Pod trestem smrti bylo lidem zakázáno číst tuto knihu a všechny opisy, které byly nalezeny, byly spáleny. Viděla jsem však, že Bůh o své slovo neobyčejně pečoval a chránil je. V některém období existovalo jen několik opisů Bible. Bůh však nedopustil, aby se Jeho Slovo ztratilo, nebo v posledních dnech má být natolik rozmnoženo, aby je mohla vlastnit každá rodina. Viděla jsem, že v době, kdy bylo jen několik opisů Bible, byla pro pronásledované Kristovy následovníky drahocennou a potěšující knihou. Byla tajně čtena, a ti,kteří měli tu vzácnou přednost, cítili, že rozmlouvají s Bohem a Jeho Synem Ježíšem, i s Jeho učedníky. Ale tato vzácná přednost stála mnohé jejich životy. Když byli prozrazeni, bývali vedeni na popraviště, na hranici, anebo do hlubokých vězení, kde zemřeli hladem. 215 Satan nemohl překazit plán vykoupení. Pán Ježíš byl ukřižován a třetího dne opět vstal z mrtvých. Ale satan řekl svým andělům, že i samo ukřižování a zmrtvýchvstání využije ve svůj prospěch. Přál si, aby ti, kteří vyznávají svou víru v Ježíše a věří, že Kristovou smrtí skončila platnost zákona o židovských obětech, věřili také tomu, že Jeho smrtí skončila platnost rovněž Desatera Božích přikázání.

Viděla jsem, že mnozí podlehli tomuto satanovu klamu. Celá nebesa byla rozhořčena, když viděla, že svatý Boží zákon je pošlapáván. Pán Ježíš a všechny nebeské zástupy znali povahu Božího zákona. Věděli, že nebyl změněn ani zrušen. Beznadějný stav člověka po jeho pádu vyvolal v nebi nejhlubší zármutek a přiměl Pána Ježíše k tomu, aby se nabídl, že umře za přestupníky svatého Božího zákona. Kdyby však tento zákon mohl být zrušen, pak by člověk mohl být zachráněn bez Ježíšovy smrti. Jeho smrtí nebyl zákon Jeho Otce zrušen, ale vyvýšen a zveleben. Byla tím zdůrazněna poslušnost vůči všem Jeho svatým předpisům.

Kdyby si církev zachovala svou čistotu a stálost, satan by ji nemohl svést, aby pošlapávala Boží zákon. Tímto drzým plánem vedl satan boj přímo proti základům Boží vlády v nebi i na zemi. Pro svou vzpouru byl satan svržen z nebe. Když se vzbouřil, přál si, aby byl zachráněn tím, že Bůh změní svůj zákon, ale před všemi nebeskými bytostmi mu bylo řečeno, že Boží zákon je neměnitelný. Satan ví, že pokud svede jiné, aby přestoupili Boží zákon, získá je na svou stranu, protože každý přestupník zákona musí zemřít.

Satan se rozhodl, že půjde ještě dále. Svým andělům řekl, že někteří budou tak horlit pro Boží zákon, že tímto způsobem je nebude moci chytit do svých sítí. Desatero Božích přikázání 216 je tak jasné, že mnozí budou věřit, že je dosud závazné. A proto se musí snažit, aby aspoň jedno přikázání bylo narušeno. Pak jim předložil své záměry. Měli se pokusit změnit čtvrté, neboli sobotní přikázání. To jediné z desíti, které zjevuje pravého Boha, Stvořitele nebe i země. Pak jim poukázal na Ježíšovo slavné zmrtvýchvstání a řekl jim, že svým zmrtvýchvstáním prvního dne v týdnu Bůh změnil sobotu sedmého dne týdne na první den v týdnu.

Tak satan využil zmrtvýchvstání ve svůj prospěch. Spolu se svými anděly se radoval, že bludy, které připravili, byly tak dobře přijaty těmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou Kristovými přáteli. Na co by jeden pohlížel se zbožnou hrůzou, to jiný přijme. Tak byly přijaty různé bludy, které byly později horlivě obhajovány. Boží vůle, která je v Jeho Slově tak jasně zjevena, byla zakryta bludy a tradicemi, kterým je vyučováno, jako by byly Božími přikázáními. I když tento do nebe volající podvod bude trvat až do druhého Kristova příchodu, po celou tu dobu trvání bludu a podvodu, má Bůh zde věrné svědky. Uprostřed temnoty a pronásledování církve se vždy našli praví a věrní jedinci, kteří zachovávali všechna Boží přikázáni.

Viděla jsem, že zástup Božích andělů byl naplněn úžasem, když viděl utrpení a smrt Krále slávy. Ale také jsem viděla, že to pro ně nebyl žádný zázrak, když Pán života a slávy, který naplnil celá nebesa radostí a nádherou, zlomil pouta smrti a jako slavný Vítěz vyšel ze svého vězení. Kdyby se tedy některá z těchto události měla slavit, jako den odpočinku, pak by to bylo ukřižování. Viděla jsem však, že žádná z těchto událostí nebyla určena k tomu, aby byl zákon Boží změněn nebo zrušen; 217 právě naopak, poskytují nejmocnější důkaz o jeho nezměnitelnosti.

Obě tyto důležité události mají svou památku. Účastí na Večeři Páně, lámáním chleba a přijímáním kalicha zvěstujeme smrt Páně, dokud nepřijde. Tím vzpomínáme na události, které se odehrály při Jeho utrpení a smrti. Kristovo zmrtvýchvstání si připomínáme tehdy, když při křtu jsme s Ním pohřbeni a pak vstáváme z vodního hrobu, podobně jak On vstal z mrtvých, abychom žili novým životem.

Bylo mi ukázáno, že Boží zákon bude stát pevně na věky a bude existovat po celou věčnost i na nové zemi. Když byly při stvoření kladeny základy země, pozorovali synové Boží dílo Stvořitelovo s obdivem a všechny nebeské zástupy se radovaly. Tehdy byl položen základ soboty. Na závěr svého díla, které konal, odpočinul. Požehnal sedmému dni a posvětil jej, protože v tento den odpočinul ode všech svých skutků. Sobota byla ustanovena před pádem v zahradě Eden a světili ji Adam, Eva a všechny nebeské zástupy. Bůh odpočinul sedmý den, který požehnal a posvětil. Viděla jsem, že sobota nebude nikdy zrušena, ale vykoupení svatí a všechny andělské zástupy ji budou světit po celou věčnost na počest Velkého Stvořitele. 116 EW 218