Kapitola 57. Svatyně

Viděla jsem jak bolestné bylo zklamání lidu Božího, když Ježíš nepřišel v očekávané době. Nevěděli, proč jejich Spasitel nepřišel, protože neměli žádný důkaz o tom, že by prorocké údobí ještě neskončilo. Anděl řekl: "Selhalo Slovo Boží? Selhal Bůh a zapomněl splnit svá zaslíbení? Ne, On splnil vše, co zaslíbil. Ježíš povstal a v nebeské svatyni zavřel dveře vedoucí do svatyně a otevřel dveře do svatyně svatých a vstoupil jimi dovnitř, aby očistil svatyni. Všichni, kteří trpělivě čekají, porozumí tomuto tajemství. Zmýlil se člověk; ze strany Boha nedošlo k žádnému selhání. Všechna Boží zaslíbení se splnila, ale člověk se mylně domníval, že svatyně je země, která má být na 251 konci prorockého údobí očištěna. Zklamalo nikoli Boží zaslíbení, nýbrž zklamaly lidské předpoklady.

Pán Ježíš poslal své anděly, aby obrátili mysl zklamaných duší ke svatyni svatých, kam odešel, aby očistil svatyni a vykonal zvláštní dílo smíření pro Izrael. Ježíš andělům řekl, že všichni, kteří Jej naleznou, porozumí dílu, jež koná. Viděla jsem, že během své služby ve svatyni svatých, bude Pán Ježíš oddán s Novým Jeruzalémem. Když bude Jeho dílo ve svatyni svatých dokončeno, sestoupí ve své královské moci k této zemi a vezme k sobě všechny věrné duše, které trpělivě očekávaly na Jeho příchod.

Bylo mi ukázáno, co se odehrálo v nebi v roce 1844, když skončilo prorocké údobí. Jakmile Pán Ježíš ukončil svou službu ve svatyni a zavřel dveře do tohoto oddělení, pak ti, kteří slyšeli poselství o Jeho příchodu a zavrhli je, byli zahaleni hustou temnotou a Ježíš se jim ztratil z očí. Potom si Pán Ježíš oblékl nádherné roucho; na jeho spodním okraji byly střídavě zlaté zvonečky a granátová jablka. Z ramenou Mu splývala mistrně zhotovená náprsenka, která se při každém Jeho pohybu třpytila jako diamanty. Na ní se leskla písmena, jež vypadala jako vepsaná nebo vyrytá jména. Na jeho hlavě bylo něco, co se podobalo koruně. Jakmile byl cele oděn, obklopili Jej andělé a v ohnivém voze se odebral za druhou oponu.

Potom jsem byla vyzvána, abych věnovala pozornost oběma oddělením nebeské svatyně. Opona neboli dveře byly otevřeny a bylo mi dovoleno, abych vstoupila dovnitř. V prvním oddělení jsem viděla sedmiramenný svícen, stůl s chleby předložení, kadidlový 252 oltář a kadidelnici. Všechny předměty v tomto oddělení vypadaly jako nejčistší zlato a zrcadlily podobu Toho, který vstoupil dovnitř. Opona, která oddělovala obě oddělení, měla různé barvy. Byla zhotovena z různého materiálu s nádherným okrajem, na kterém byly zlatem vyšity postavy, které znázorňovaly anděly. Opona byla zdvižena a já jsem nahlédla do druhého oddělení. Viděla jsem tam truhlu, která vypadala, že je zhotovena z nejjemnějšího zlata. Na víku truhly byl zhotoven velmi krásný okraj, který připomínal řadu korun. V truhle byly kamenné desky, na nichž bylo vyryto deset přikázání.

Na obou okrajích truhly stáli dva krásní cherubínové s roztaženými křídly. Když Ježíš stál před slitovnicí, navzájem se jejich křídla dotýkala nad Jeho hlavou. Stáli naproti sobě a dívali se dolů na truhlu. Tito chrubínové představují všechny zástupy andělů, kteří se zájmem hledí na Boží zákon. Mezi cherubíny byla zlatá kadidelnice. Když modlitby svatých, předkládané ve víře, přicházely k Ježíši a On je předával svému Otci, z kadidla se šířil oblak vůně, jež vypadal jako dým v nejkrásnějších barvách. Nad místem, kde Pán Ježíš stál před truhlou, se rozprostírala neobyčejná zář slávy, na niž jsem se nemohla dívat. Vypadala jako Boží trůn. Když k Otci vystupoval dým z kadidla, od trůnu přicházela na Pána Ježíše velká sláva, která se od Něj dále rozlévala na ty, jejichž modlitby vystupovaly vzhůru jako příjemná vůně kadidla. K Pánu Ježíši proudilo bohaté světlo, které zastiňovalo slitovnici a celý chrám byl naplněn Boží slávou. Nemohla jsem se dlouho dívat na tu neobyčejnou zář. Slovy se to nedá popsat. Byla jsem tím přemožena a musela jsem se odvrátit od majestátu a slávy této scény.

Byla mi ukázána i pozemská svatyně, v níž také byly dvě oddělení. Podobala se nebeské svatyni a bylo mi řečeno, že byla její napodobeninou. Zařízení, které se nacházelo v první části 253 pozemské svatyně, bylo podobné, jako v prvním oddělení nebeské svatyně. Byla odhrnuta opona a já jsem se podívala do svatyně svatých. Viděla jsem, že její vybavení bylo stejné, jako ve svatyni svatých v nebeské svatyni. V pozemském svatostánku konal kněz službu v obou odděleních. Denně vcházel do prvního oddělení, kdežto do svatyně svatých vstupoval jen jednou v roce, aby ji očistil od hříchů, které tam byly přenášeny. Viděla jsem, že Ježíš konal službu v obou odděleních nebeské svatyně. Do pozemské svatyně vstupovali kněží s krví zvířat, jakožto obětí za hřích. Kristus vstoupil do nebeské svatyně s obětí své vlastní krve. Do pozemské svatyně vstupovali kněží, jejichž funkční období končilo smrtí a proto tam nemohli sloužit trvale, ale Pán Ježíš je knězem navěky. Přinášením darů a obětí do pozemské svatyně měli Izraelité získat představu o své závislosti na zásluhách Spasitele, který má jednou přijít. A Bůh ve své moudrosti vylíčil podrobnosti tohoto díla i nám, abychom při pohledu na tyto obřady mohli pochopit Ježíšovo dílo v nebeské svatyni.

Když Pán Ježíš umíral na Golgatě, zvolal "Dokonáno jest" a chrámová opona se roztrhla na dvě části odshora až dolů. Tím bylo ukázáno, že služby v pozemské svatyni jsou navždy ukončeny a že Bůh se již nebude setkávat s kněžími v jejich pozemském chrámu, aby přijímal jejich oběti. Pak byla vylita Ježíšova krev, s níž měl později sám vstoupit do nebeské svatyně. Tak jako kněz vstupoval jednou v roce do svatyně svatých, aby očistil pozemskou svatyni, tak i Pán Ježíš po ukončení 2300 prorockých dnů o nichž se zmiňuje Daniel v 8. kapitole, vstoupil do svatyně svatých nebeského chrámu, aby vykonal konečné smíření za všechny, kteří mohou vzít prospěch z Jeho prostřednického díla, a tím aby očistil svatyni.