Recenze a zprávy o literatuře | Literature reviews and reports

HANUŠ, Jiří a Vít HLOUŠEK. předminulé století: Evropa v politice a kultuře 19. století.

Brno: Books & Pipes, 2019. ISBN 978-80-7485-195-7, 216 s.

Monografie předních českých odborníků – historika Jiřího Hanuše a politologa Víta Hlouška – sleduje některé procesy apojmy 19. století, které mají přesah idostoletí následujícího, dvacátého. Právě vědomí změny je jednou z důležitých součástí knihy, kdy můžeme odstoupit od 20. století a nahlédnout ho z větší perspektivy, uvědomit si, jaký a jak velký vliv na vývoj 20. věku mělo století předminulé. Na první pohled útlá kniha však čtenáře překvapí množstvím informací, které zní lze vytěžit.

Autoři nás vúvodu upozorňují nato, že se nejedná o učebnici či přehledné dějiny 19. století. Záměrem je představit některé problémy či pojmy, které se s uvedenou epochou pojí a jsou klíčové pro modernitu jako takovou. Autoři se rozhodli věnovat se podrobněji proměnám politiky, sekularizace, sionismu, nacionalismu, ideologie, politické filosofie, demokratizace, diplomacie akolonialismu. Sledujeme zde dialog mezi historickým apolitologickým přístupem autorů, který se v mnoha kapitolách prolíná. V prvním propojení není tak zřetelné, což se však mění ve čtvrté kapitole věnované sionismu. Jde o názorný příklad propojení historie, politologie a dalších věd v otázce emancipace a sekularizace vyvoleného národa. V dalších kapitolách naopak převládá spíše politologie a historie. Zde hraje úlohu vysvětlujícího, doplňujícího pomocníka. Čtenáře čeká devět zastavení, která by se na první pohled mohla zdát oddělená. Není tomu tak. Spatřujeme v jednotlivých kapitolách určitou provázanost, ale zároveň je lze číst jako samostatné části. Kniha díky autorům přináší poznatky nejen zoblasti historie, ale také politologie, sociologie, filosofie a dalších humanitních věd. Název první kapitoly mnohé napovídá o jejím obsahu: „Vím hodně, ale chtěl bych rozumět všemu!“ Autoři upozorňují na význam osvícenství a jeho touhu po vědění a dále rozebírají, jak tyto myšlenky ovlivnily celý svět. V rámci toho představují také některé evropské učence. Vzdělanost obyvatel se díky různým reformám zvyšuje, což přináší větší snahu jednotlivce oprosazování se vespolečnosti. Člověk chce projevit svůj názor, aproto je právě jazyk další oblastí, jíž je věnována pozornost. Peter Burke hovoří o období 1750–1850 jako odruhé epoše velkých objevů. Léta 1800 až 1850 označuje za znalostní revoluci, v níž centrální roli hraje jazyk (s. 23., pozn 1). Uvědomujeme si úlohu jazyka také v rámci utváření moderních národů. Ty pracují se svou rodnou řečí, snaží se najít hlas celého národa, znovu objevují lidovou slovesnost. Důležitou úlohu v tomto procesu hrály samozřejmě i instituce pomáhající tento kodifikovaný jazyk šířit: divadla, knihovny či salóny, kterých tehdy vznikalo velmi mnoho.

Tato kapitola slouží jako podklad, na kterém jsou poté vystavěny kapitoly a myšlenky následující. Právě osvícenská představa svobodného člověka přinesla změny, které pohnuly celou Evropou, ale i světem. Lidé volající po svobodě dobyli Bastilu, osvobodili se z britských pout, vyhlásili samostatnost státu. Větší část knihy je věnována právě různým ideologiím, které vznikaly v průběhu 18. a 19. století. Sledujeme rozpory mezi těmito často rozdílnými názory na to, v jakém duchu má být společnost vedena, co je pro ni důležité a kam má směřovat. S tím souvisí také rozvoj diplomacie – snad vědy, která dokáže zastavit ihordy valící se naměsto nebo rozmluvit panovníkovi krok, který by vedl ke ztrátě mnoha životů. Diplomacie je jedním z klíčových prvků té doby. Vznikají různé aliance a spolky, jež měly předcházet válečným katastrofám a udržovat mír. Snaha chránit se před svým rivalem dala vzniknout dohodám, které hrály důležitou roli nazačátku dvacátého století.

Autoři však nezapomínají ani na to, že osvícenství bylo míněno ijako reakce napřebožštěné baroko. Místo ve jménu víry se bude pracovat ve jménu vědy. Bylo tomu tak? „...náboženství je i přes nenáboženské projevy hluboce vetknuto do evropské kultury.” (s. 23, pozn. 1). To je jedna z vět, která mi při čtení knihy uvízla v paměti. I přes probíhající sekularizaci společnosti v ní nadále spatřujeme prvky víry. Filozofové později mluví i o politickém či občanském náboženství, které můžeme spatřovat například v severní Americe, ale také se s ním setkáváme v Evropě. Francouzská revoluce přinesla mnoho nových svátků slavených po celé zemi, nebo mnoho nových hrdinů/mučedníků, kteří lid vedli k lepším zítřkům. Mystičnost a prvky víry z našeho života nezmizí, i když budeme odsuzovat instituci náboženství jako takovou.

Komplexněji se všechna zmíněná témata promítají v otázce sionismu. Židé nikdy neměli ve společnosti jednoduché postavení. Dokázali se však vždy adaptovat. Právě v 19. století jsou to oni, kdo financují různé výzkumy nebo zakládají banky půjčující státům, pracují v továrnách nebo obchodují na venkově. Reagují poměrně dobře na výzvu modernity. Zároveň se zde objevuje další problém spojený s nacionalismem a utvářením moderních národů. Když chtěli dát židovští rodiče dítěti jiné než židovské vzdělání, poslali ho například doněmecké měšťanské školy. Často se právě tito lidé následně považovali za Němce, což je jeden z dopadů modernizace národů. Vlastní sebeidentifikace již není něco primárně dané tím, kde jste se narodili, ale itím, kde žijete. Poslední kapitola věnující se kolonialismu do celku knihy zdánlivě nezapadá. Není tomu tak. Právě během 19. století docházelo k rozvolňování koloniálních vztahů. Některé pod-

maněné státy tohoto momentu využily k boji za samostatnost. Vznikají nová státní uskupení, do nichž se promítají ideologie zmíněné výše. Země, jež dříve o kolonie neprojevovaly příliš velký zájem, se snaží nějaké získat, protože to považují za měřítko politické, mocenské prestiže v Evropě. Kolonie se stávají místem, kde lidé mohou uskutečnit své sny, které v Evropě již nebyly možné. Afrika pojme nezaměstnané, katolíci christianizují černochy, zkoušejí se zde nové postupy v zemědělství dříve, než budou aplikovány v Evropě. Autoři se však snaží ukázat, že nemůžeme kolonialismus vnímat jen černobíle. Nelze jen odsuzovat, nebo jen vyzvedávat úlohu kolonistů v těchto zemích. Musíme si uvědomit, že se jedná nejen o otázku politickou, ale i hospodářskou, kulturní, náboženskou a částečně i civilizační, protože Evropané byli přesvědčeni, že na jiném kontinentu mají svou misi a musejí přenést vyspělou evropskou kulturu do Afriky, protože černoši, Evropany nahlíženi jako nevyspělí azaostalí, to potřebují abude jim tak lépe.

Kniha přináší několik námětů kzamyšlení. Dle mého názoru autoři splnili to, co si v úvodu předsevzali, tedy že půjde oknihu, která má přinést jen určitý náhled do problematiky 19. století a nikoli rozbor všech událostí a problémů, které přineslo století dvacáté. Monografie není ani přehledem předminulého věku, ani nepojímá všechny otázky minulého století, ale znamená dobrý počátek pro další badání. Díky své čtivé apoutavé podobě jistě uchvátí ineodborného čtenáře.

Michaela Casková

XXXI. ročník semináře pro učitele dějepisu a občanské výchovy, historiky a archiváře 15.–17. srpna 2022 Česko-slovenské vztahy/Slovensko-české vzťahy 2022

MÍSTA PAMĚTI NA DRUHOU SVĚTOVOU VÁLKU A JEJICH PROMĚNA

Pondělí 15. 8. 2022

EXKURZE: Drážďany jako místo paměti

I. „Drážďany jako místo paměti druhé světové války“ (Pavla Plachá – Kateřina Portmann – Jan Vajskebr)

II. „Drážďany jako místo paměti českého pobělohorského exilu“ (Milan Svoboda)

Večer:vernisáž výstavy „Industriál války“ – průvodce ivan Rous (Severočeské muzeum v liberci)

Koncert hudební skupiny Makule

Úterý 16. 8. 2022

I. ZÁKLADNÍ REFERÁT K TÉMATU

Vojtěch Kessler (HÚ AV ČR): Role míst paměti při vytváření státní a národní identity

II. ČESKOSLOVENSKO-POLSKÁ PERSPEKTIVA

Petra Švardová (HÚ SAV): Pomníky Sovietskej armády v Československu po roku 1989

Adam Zítek (NA): Od pomníků vděčnosti k uctívání hrdinů. Nástin problematiky historické paměti ve veřejném prostoru v Polsku

III. MÍSTA PAMĚTI ZAHRANIČNÍHO ODBOJE

Pavel Mücke (ÚSD AV ČR – FHS UK): Po stopách pamětních válek aneb Vzpomínkové práce vojáků druhého čs. zahraničního odboje jako místa paměti

Miloslav Čaplovič (VHÚ Bratislava): Pamätník čs. armádného zboru na Dukle v premenách času 1947–2021

IV. REGIONÁLNÍ PERSPEKTIVA – PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA A SLOVENSKÁ REPUBLIKA

Marek Syrný (FF UMB): Miesta pamäti ii. svetovej vojny na Slovensku a súčasnosť Miroslav Michela (FF UK Praha): Slovenské národní povstání jako československé místo paměti Pavel Kmoch: Konec pánů Benešovska. Místa paměti zásahu Waffen-SS z výcvikového prostoru Böhmen proti Pražskému povstání

V. REGIONÁLNÍ PERSPEKTIVA – ŘÍŠSKÁ ŽUPA SUDETY

Jan Vajskebr – Jan Zumr (ÚSTR): Topografie teroru. Struktury nacistického bezpečnostního aparátu nacistického Německa v říšské župě Sudety Petr Karlíček (Archiv města Ústí nad labem): Zaniklé obce jako místo paměti – Ústecko Jan Rychlík (KHi FP TUl): Krkonoše jako místo paměti Čechů a Němců Dílčí exkurze – liberecká místa paměti (Milan Svoboda, lubor lacina)

Večer:Přátelské posezení účastníků semináře

Středa 17. 8. 2022

VI. DIDAKTICKÝ BLOK – ZÁKLADNÍ REFERÁTY

Iva Vachková (Muzeum hlavního města Prahy): Potenciál míst paměti pro vyučování dějepisu

Alžbeta Śnieżko (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Košice): Pamäť ako databáza hodnot

VII. DIDAKTICKÝ BLOK – WORKSHOPY

Workshop I: Iva Vachková (Muzeum hlavního města Prahy): liberecké Stolpersteine

Workshop II: Alžbeta Śnieżko (Univerzita Pavla Jozefa Šafárika Košice): U – mapa. Nástroj na sprítomňovanie minulosti

Workshop III: Jakub Mlynář (cV Malach): Místa paměti v Archivu vizuální historie USc Shoah Foundation

Workshop IV: Jan Bárta (FF UK) – Markéta Těthalová (Základní škola Poznávání): Odlišná historická vyprávění jako konfliktní výukové téma. Paměťová výuka na středních školách a její obecná úskalí

VIII. MÍSTA PAMĚTI VE FILMOVÉ A TELEVIZNÍ TVORBĚ

Jan Bárta (FF UK): Druhá světová válka, SNP a stalinismus. Rekonstrukce paměti, traumatu a politikum v československé kinematografii 60. let

Petr Bednařík (FSV UK): Obraz 2. světové války v československé filmové a televizní tvorbě 70. a 80. let. Normalizační manipulace s pamětí jako součást dobové propagandy

Jaroslav Kratochvíl (FAMU): Paměť dokumentárního filmu versus historická paměť, dvě strany jedné mince

Petr Vlček: 2. světová válka jako obsedantně-kompulzivní téma polské kinematografie

XI. Místa paměti ve veřejném prostoru – projekty

Jan Špringl (Památník Terezín): „Za pomníčky“. Dokumentace stavu míst bývalých nacistických táborů a masových hrobů obětí nacismu v ČR

Kateřina Portmann – Linda Skrbková (KHi FP TUl): liberecké Stolpersteine

Michaela Pavlátová: Místa Paměti národa – webový portál