Tereza Konvalinková | Martin Ouhrabka

Country homestead no. 2 in Kojecko.

Contribution to the development of a timbered two-storey house in the Český Dub area

ABSTRAcT

TEREZA KONVAliNKOVá | MARTiN OUHRABKA | The study focuses on the building history of the house number 2 in Kojecko in the context of a long-term survey of the oldest settlements of vernacular architecture in the Českodubsko region and in Pojizeří. It is a historical homestead with an interesting design. It is important to the knowledge of the development of the two-storey country houses. So far, the survey has focused on the regionally specific building stock of more archaic forms of a two-storey house with a high blocka of living rooms. The documentation of house no. 2 was motivated by the effort to supplement the survey with knowledge of the beginning of the extension of the type of a two-storey timbered house with a full chamber situated above the living room. The results of the research mainly specified the timeline of the beginning of the occurrence of this variant of the house in the studied area. The construction of the house took place at the turn of the 17th and the 18th century. To some extent, it corresponds with the general assumption of this time. It builds on previous research, which provided rough dating of the houses with high rooms between 1640s to the 1690s. The survey is supplemented by an archival search of the building and the urban development of the locality.

KEy WORDS

area survey Český Dub area Liberec region monument care vernacular architecture

KlíČOVá SlOVA

plošný průzkum Českodubsko Liberecký kraj památková péče lidová architektura

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Liberci | National Heritage Institute, Regional Office in Liberec ouhrabka.martin@npu.cz | konvalinkova.tereza@npu.cz

Venkovská usedlost če. 2 v Kojecku, příspěvek k vývoji roubeného patrového domu na Českodubsku

TEREZA KONVAliNKOVá | MARTiN OUHRABKA

Obr. 1. Grafické znázornění vývoje zástavby vsí Kojecka a Havlovic, okres Liberec, část A. (Katastrální mapa ČÚZK, grafické zpracování a vyhodnocení T. Konvalinková, M. Ouhrabka, V. Vrabec.)

Úvod

1_Z již proběhlých průzkumů lze jmenovat dokumentaci usedlostí čp. 21 na Frýdštejně (okr. Jablonec nad Nisou) a če. 8 v Letařovicích (okr. Liberec), čp. 26 v Petrašovicích (okr. Liberec), čp. 5 v Trávníčku a če. 1 v Havlovicích. K prvním třem usedlostem více v: KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Usedlost čp. 21 na Frýdštejně – příspěvek k poznání historie a stavební podoby venkovského domu z poloviny 17. století. Průzkumy památek 22, 2015, č. 2, s. 141–163; KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Usedlost če. 8 v Letařovicích. Poznatky z průzkumu venkovského domu z poloviny 17. století na Českodubsku. Zprávy památkové péče 78, 2018, č. 4, s. 356–366; KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Dům čp. 5 v Trávníčku. K průzkumu venkovské usedlosti na Českodubsku. Zprávy památkové péče 79, 2019, č. 3, s. 316–328. 2_Např. ŠKABRADA, Jiří (ed.). Vesnický dům v 16. a 17. století. Praha: ČVUT, 1992. ISBN 80-0100-781-2 Následující text shrnuje výsledky dokumentace roubeného domu usedlosti če. 2 (historického čp. 20) v Kojecku. Jedná se o další příspěvek k probíhajícímu průzkumu nejstarší dochované vrstvy venkovské architektury v regionu Českodubska a Pojizeří.1 Nově získané poznatky aktualizují již starší badatelské výstupy2 a díky exaktním výsledkům dendrochronologické analýzy a srovnáním s již realizovanými průzkumy je mohou uvést a zařadit dohlubšího kontextu vývoje patrového roubeného domu. Dům usedlosti če. 2 byl zapsán do Státního seznamu kulturních památek rozhodnutím školské a kulturní komise ŠKK ONV Liberec 25. 11. 1964 pod číslem rejstříku ÚSKP 14080/5-4342.

Obr. 2. Grafické znázornění vývoje zástavby vsí Kojecko a Havlovice, okres Liberec, část B. (Katastrální mapa ČÚZK, grafické zpracování a vyhodnocení T. Konvalinková, M. Ouhrabka, V. Vrabec.)

Kojecko a Havlovice

Víska Kojecko leží přibližně 5km severozápadním směrem od Svijan, západně od Havlovic. Je situována na rovinaté vyvýšenině v zemědělsky obhospodařovávané krajině. Ves je vysazena na okraji náhorní plošiny s okrajem ohraničeným dvojící bezejmenných roklí zařezávajících se do terénu směrem k jihu. Zástavba této drobné osady je tvořena pouze několika usedlostmi, osm domů stojí v centrální části s dostředným uspořádáním. Samota dalších dvou usedlostí je situována severním směrem a rovněž v jižním směru stojí izolovaně další dva domy. Centrální části Kojecka dnes dominuje zděný věžový vodojem z 20. let 20. století, který jako součást Mohelské vodovodní skupiny sloužil pro doplnění dodávek vody, které bylo v této oblasti dlouhodobě nedostatek, což dokládá i veliký kal za domem usedlosti če. 2.

Osada Kojecko dnes spadá pod Havlovice, katastrálně obě vsi náleží obci Kobyly. Kojecko a Havlovice mají od počátku velmi provázanou historii a také společné číslování domů.

V nejstarších archiváliích figurují Havlovice a Kojecko jako samostatná sídla. Z Havlovic je znám z let 1367 až 73 Hynek z Havlovic, člen rytířského řádu sv. Jana v komendě v Českém Dubu.3 Nejstarší zmínky o existenci sídla Kojetice klade literatura k přelomu 14. a 15. století.4 V tomto období zde snad měly existovat tvrz a poplužní dvůr, které držel v letech 1416–1419 Mikuláš z Kojetic.5 Roku 1544 je sídlo zmiňováno jako pusté a prodáno Janu z Vartenberka, který jej připojil k hradu a panství frýdštejnskému.6 Poté zde byla obnovena ves s názvem Kojeticko, kterou potvrzuje urbář českodubského panství k roku 1567 (resp. 1590). Urbář zmiňuje v Kojecku tři osedlé – Jana Maršů, Uršulu Kryštofku a Tomáše Koníčka; v sousedních Havlovicích dva usedlé – Víta Robě a Matěje „cizího člověka“.7 Mezi lety 1571 až 1593 patřilo Kojecko pod relativně vzdálenou frýdštejnskou rychtu, čemuž odpovídají i zápisy v pozemkové knize Frýdštejna. Až od roku 1593 spadá Kojecko pod jednoznačně bližší rychtu Kobyly. Část Havlovic navíc patřila pod svijanské panství, takže urbáře pravděpodobně nezachycují všechny usedlosti.

3_JODAS, Zdeněk. Okres Českodubský Josefa Škody. Liberec: nakl. R. Karpaš, 2011, 80-8710017-4, s. 77. 4_EDEL, Tomáš. Českodubsko v památkách 12.–20. století. Český Dub: Podještědské muzeum, 2006, ISBN 80-2396-186-1, s. 114. 5_Tamtéž, s. 115. 6_JODAS, Zdeněk. Okres Českodubský Josefa Škody, s. 78. 7_Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Litoměřice, pobočka Děčín, Velkostatek (dále jen Vs) Český Dub, Urbář 1567, inv. č. 238. Urbář je na deskách datovaný k roku 1567, nicméně jeho údaje lze vázat až k roku 1590.

8_PAZDEROVÁ, Alena (ed.) Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Boleslavsko I., Praha : Státní ústřední archiv, 1994. 9_Národní archiv (dále NA) Praha, Tereziánský katastr, č. fondu 54, Český Dub a Frýdštejn, kt. 6b, fol. 322. 10_SOA Litoměřice, pobočka Děčín, Vs Český Dub, Urbář 1657, inv. č. 603, nestr. 11_JODAS, Z. Okres Českodubský Josefa Škody, s. 77. 12_Tamtéž, s. 77–78. 13_SCHALLER, Jaroslaus: Topographie des Königreichs Böhmen. Vierter Theil. Bunzlauer Kreis. Prag und Wien 1786.

Soupis poddaných k roku 1651 uvádí Kojecko i Havlovice dohromady a zmiňuje zde celkem tři usedlosti, z toho jeden statek Mandaleny (Magdaleny) Robky a hospodáře Jana Robě s manželkou Annou a dále dva zahradnické grunty – Mikoláše Bartoše aJana Holase.8

Berní rula zaznamenává v Kojecku k roku 1654 pouze dva sedláky: Adama Kolomastníka a Mikuláše Bartoše, vHavlovicích jeden grunt Jana Roběte.9

Českodubský urbář k roku 1657 potvrzuje v Kojecku také dva osedlé, jmenovitě Jana Holase a Mikoláše Bartoše. V Havlovicích jsou zde uvedeny usedlosti Jana Roběte aMatěje Knota „cizopanského“.10

Z těchto nejstarších pramenů proto lze odvodit, že až do poloviny 18. století byly Kojecko a Havlovice velmi malá sídla. V Havlovicích stály pouze tři usedlosti. Jedna z nich vznikla v místě pustého tzv. „šichovského statku“ a nesla pozdější čp. 2, druhý grunt, spojený s držiteli z rodu Robě, připadl po polovině 18. století českodubské vrchnosti atřetí grunt spozdějším čp. 4, který spadal pod panství svijanské. V Kojecku stály grunty dva – usedlost s pozdějším čp. 20 (dnešním če. 2), která si jako jediná zachovala nepřerušenou kontinuitu vlastníků, a druhá, místně neurčitelná usedlost, která na konci 17. století také připadla dubské vrchnosti.11 Výrazný nárůst zástavby v podstatě do dnešní podoby nastal po roce 1778, kdy došlo k rozprodání a rozparcelování pozemků českodubské vrchnosti, včetně rozdělení dvou panských gruntů v Havlovicích a Kojecku.12 Na těchto pozemcích jsou následně stavěny chalupy již s menším hospodářským zázemím, část parcel stále zůstává v přímém vlastnictví vrchnosti. V tomto období proběhlo také dílčí oddělení pozemků z kmenových usedlostí. Do období prvního číslování v Kojecku a Havlovicích stojí již celkem 20 usedlostí, které potvrzuje iSchallerova Topografie zroku 1790.13 Domy s čísly popisnými 21 až 26 jistě vznikly vobdobí popřelomu 18. a19. století doroku 1843. Domy s čp. 27 a 28 vznikly po polovině 19. století. Domy s čp. 29 až 37 byly postaveny pravděpodobně ještě do konce 19. století a vyšší čísla popisná již připadají mladší vrstvě zástavby z průběhu 20. století. V Havlovicích a Kojecku je i několik zcela soudobých novostaveb, zbudovaných až po roce 2000 na historicky nezastavěných parcelách. Pravděpodobně ve 20. století zcela zaniklo několik usedlostí – konkrétně čp. 6,12, 23, 24 a 26. U několika domů později došlo kezměně čísel popisných načísla evidenční akpřesunu původních čísel popisných nanové stavby.

Obr. 3. Kojecko, výřez z mapy tzv. císařského otisku stabilního katastru z roku 1843. Dům usedlosti če. 2 spolu s hospodářskými objekty vyznačen šipkou. (Ústřední archiv zeměměřičství a katastru v Praze)

Historie usedlosti

Nejstarší známý vlastník usedlosti, kterého lze spojit s posloupností mladších zápisů byl Kryštof Meisnar. Ten vlastnil usedlost ke konci 16. století. Někdy kolem roku 1590 umírá, v Urbáři českodubského panství je kroku 1590 zmíněna Uršula Kryštofka, vdova pozemřelém Kryštofu Meisnarovi.14 V roce 1591 kupuje usedlost syn Jan Meisnar za 145 kop míšeňských stříbrných.15 Nezvládl ji však splácet, takže již v roce 1593 získává grunt od sirotků po Kryštofu Meisnarovi Tomáš Hudec za shodnou sumu 145 kop.16 V roce 1606 Tomáš Hudec umírá a statek kupuje jeho syn Pavel Hudec za 220 kop míšeňských stříbrných snásledujícími přídavky apovinnostmi: „žita setého 5 korců, ovsa 8 korců, ječmene 1 korec, pšenice 2 strychy, žita v snopech 3 kopy snopů. Na ozim seté pšenice po 1 korci, žita po 7 korcích. Klisny 2, dobytka kravského jsou krávy 4, jalovice 2. Má na každého přijíti 1 kráva nebo jalovice. Přídavku svině 4, slepic 12, husy 3, vůz, pluh, brány.“ Dále je povinen zaplatit svatbu svým sourozencům.17

Posmrti Pavla Hudce kupuje statek vroce 1643 za80 kop Jan Holas, který si pravděpodobně bere za manželku pozůstalou vdovu Annu Hudcovou.18 Berní rula kroku 1654 zaznamenala jako vlastníka usedlosti Adama Kolomastníka, který však není zachycen žádnou další kupní smlouvou.19 Roku 1666 usedlost přechází za sumu 103 kop naPavla Hudce, syna Anny Hudcové. Přídavky jsou uvedeny následující: „pšenice a žita i na zimu vysetého všeckno. Valach k tahu 1, vůl 1, pluh spravený 1, brány hřebíky nabité 3je a měděnec na kamnech 1.“ Vejminek Anně Hudcové je ustanoven následující: „Žita na zrně každoročně držitel gruntu ji sypati má 2 korce, pšenice 1 korec, ječmena a 1 strych, hrachu 1 strych, ovsa 2 strychy. Chleba každého pečení jeden pecen. Měkoty každoročně zdělávati 5 záhonů. Stromy slívový do smrti k vyživení 2, stromy jabloňový spolu užívati 2, hruškovou 1. Krávu na obroce hospodářově chovati 1, slepice 2. Kus zahrady pro žetí trávy před okny a kus pažitu na louce za humny pro seno. To vše až do smrti jak to i býti užito má.“20

Pro následujících téměř sto let se bohužel nepodařilo v dochovaných pozemkových knihách dohledat žádné kupní smlouvy, které by doložily změny v rámci držení usedlosti v nepřerušené posloupnosti. Dle údajů z Tereziánského katastru vlastní v roce 1713 usedlost Pavel Hudec, v roce 1750 však katastr uvádí již Václava Stejskala. 21 Až k roku 1769 je dochován další zápis v pozemkové knize Kobylské rychty, který zmiňuje prodej selského statku ponebožtíkovi Václavovi Stejskalovi. Kupující Václav Resl ho získal za 482 kop míšeňských s následujícím přídavkem: „volů 2, krávu 1, vůz pod železem i řetězem 1, voly k vozu 2, pluh okovaný s branami i hřebíkama nabitý, kopáč 1, hnojový vidle 2, vidle k prsku 1, řezací stolice i s kosířem 1, sekyra 1, pilka 1, moučná truhla 1, drhlen 1, stůl 1, díž na chléb 1, kamenných mís 12, měděnec železný 1, plechová trouba 1, podávky 1, klepací kladivo 1, vosňák 1, slepic 7, kohouta 1 a rozličného obilí 8 korců.“ Vejminek pro pozůstalou vdovu byl ustanoven takto: „byt svobodný až do smrti bez ublížení, taky 2 komory jednu na pavlači tu přední a tu druhou nad podsiní, též podobně sobě v prsku jídlo vařiti, z měděnce sobě vodu nabrat a svobodně se na peci a na zátopku ohřívat, neméně po 3 strychů rolí, totiž pro první strych za kuchyní na prvních horách, pro druhý na honečkách a pro třetí na klínech, na které to pole hospodář povinen bude ji hnoje vyvézt a ji to také zvorat a zvláčet jak patří a náleží a při sklizni obilí mandele do jeho stodoly přivézt stran obilí, co ona na zimu a na jaro zaseto má, z toho sobě vymiňuje 4tý svoz. Též více 4 záhony měkoty po hnoji, 2 pro zelí a 2 pro len, tu zde onde bude chtít item za kuchyní kousek zahrádky naproti těm záhonkem až u kuchyně a v té zahrádce 2 slívový stromy a 1 štěp, který ona bude chtít, též z druhého ovoce 4tej díl item 1 krávu a 1 jalovici a 1 kozu na svém obroku chovati a ten dobytek v prostřeném chlévu stát míti, též bude s hospodářovým dobytkem na pole hnáti item kousek místa pro hnůj naproti tomu chlévu míti, také nad řezárnou nějaké místo pro svůj obrok a na ten dobytek hospodář povinen bude ji řezanku dělati, při tom sobě jestě vymiňuje kousek role co honečka vynesou, též také s hospodářem na trávu svobodně jít. Pak oni budou, taky ročně 1 kopu vajec dostati má, dalejc se pro paměť uvádí kdyby ona vejminice míti bude, totiž svobodný byt bez ublížení tak dlouho, jak ona nebude zaopatřenou, item jednu komoru

14_Státní oblastní archiv (dále jen SOA) Litoměřice, pobočka Děčín, Velkostatek (dále jen Vs) Český Dub, Urbář 1567, inv. č. 238. 15_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Frýdštejn, 1571–1593, inv. č. 47, fol. 240. 16_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Kobyly, 1562–1695, inv. č. 61, fol. 83. 17_Tamtéž, fol. 83–84. 18_Tamtéž, fol. 84b–85. 19_NA Praha, Tereziánský katastr, č. fondu 54, Český Dub a Frýdštejn, kt. 6b, fol. 322. 20_Tamtéž, fol. 85–86. 21_JODAS, Zdeněk. Okres Českodubský Josefa Škody, s. 78.

22_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Kobyly, 1737–1863, inv. č. 62, fol. 1–4. 23_SOA Litoměřice, Vs Český Dub, pozemková kniha rychty Kobyly, 1737–1863, inv. č. 62, fol. 69–71. 24_JODAS, Zdeněk. Okres Českodubský Josefa Škody, s. 77–78. 25_https://ags.cuzk.cz/archiv/ 26_Lidový deník, 26. 7. 1942 [fotokopie článku]: „Tetička Brožova“ selka zlatého srdce, návštěvou na Kojetsku v Českém ráji.

Obr. 4. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu, počátek 20. století. Vlevo od domu zachycena část samostatně stojících chlévů. Chlapec v levé části snímku velmi pravděpodobně sedí na stříšce zakrývající mechanismus žentouru, umístěného na dvoře usedlosti. (nedatováno, převzato z: TeCHNiK, Svatopluk, Lidové stavby v Podještědí na Českodubsku, Liberec, RK: 2009, s. 52)

pro její zboží, nejméně jednu krávu na svobodném obroku chovati, k tomu při sobě má hospodář pro 2 strychy žita síti pohnojenej 1 strych lněného semene, taky jí bude hospodář 1 krávu a 1 jalovici uchovati.“ Na usedlost bylo tehdy navíc vázáno poměrně hodně dluhů. Celková suma, kterou musel hospodář vyplatit, činila 562 kop 20 krejcarů. Václav Resl také svému druhému synovi Josefu Reslovi, který koupil vedlejší usedlost čp. 9, přidává pozemky a smlouvou stvrzuje právo brát vodu ze studně a kalu.22 V roce 1789 kupuje statek syn Václava Resla Jiřík Resl za 429 kop s řadou dluhů a povinností k vyplacení svateb sourozenců za celkovou částku 500 kop a30 krejcarů. Vesmlouvě jsou velmi pečlivě vypsány následující přídavky: „koně s chomouty 2, vůz pod železem kovaný 1, řetěz k vozu 1, brány hřebíkama nabitý 3, pluh 1, drhlen 1, hrubá sekyra 1, malá sekyra 1, motyka 1, hnojní vidle 2, podávací 1, k prsku vidle 1, chlebová lopata 1, vosňák 1, nebozezy 2, řezací stolici i s kosířem 1, lis 1, kamenných mís 12, slepic 6, kohout 1, moučná truhla 1, pro zelí kádě 2, stůl 1, krávy 2, z tich krav bude povinnost vychovat Francovi a Karlovi každému po jedny krávě, z té studnice ten hospodář povinen bude ostatním dědicům vodu nechat bráti.“ Dále „vejminek sobě dělá prodávající s jeho manželkou: žita 4 strychy, ječmene 2 strychy, pešnice 1 strych, hrachu ½ strychu za 2 neděle pecen chleba, měkkoty 4 záhony, jednu krávu v domácím stavení na svobodném obroku a 1 kozu též na hospodářovým obroce, 6 mandel vajec, ze stromovího ovoce 4tý díl, přední komoru na pavlači, z podzimního osetí 4tý snop, kdyby jeden neb druhý z prodávajících zemřel, tehdy jenom polovic toho vejminku na užit svobodně na pec a k stolu, z měděnce vodu bráti, v troubě a prsku vařiti též byt bez ublížení až do smrti.“ Dále byl Jiřík vázán povinnostmi ke svým bratrům Franzovi, Janovi a Karlovi. „Kdyby Franz syn někdy z vojny přišel a nikde k místu přijít nemoh, teda v domácím stavení byt má mít až do smrti, po prodávajícího smrti ten pecen chleba má užívat až do smrti,…Když ale syn Jan Resl se z vojny navrátí, tak bude povinen Jiří Resl, který na celý živnosti prozatím hospodařiti bude, jemu Janu Reslovi hoření pole odstoupiti a od všeho přídavku polovic odvydati a od stavení jednu komoru, jednu maštal a jednu stáj odvyká, za to vše Jan Resl 214 kop míšeňských a 35 krejcarů složiti musí, kterého zákupu otec Janu Reslovi 50 kop na stavení daruje, kdyby ale Jan Resl na vojně zemřel tak tu pul živnost pak všechno nadepsáno jest syn Karel Resl též v tom šacunku uznati má.“23 Jan Resl na vojně zemřel adomluvené pozemky nově vyčleněné usedlosti čp. 22 tak získává jeho bratr Karel Resl.24

Indikační skica stabilního katastru k roku 1843 zmiňuje majitele Franze Ressla.25 K roku 1897 jsou zmiňováni noví majitelé Karel a Anna Brožovi. Anna Brožová zde žila jako vdova ještě v roce 1942.26 Po válce sloužil statek místnímu JZD pro chov drůbeže. Vsoučasnosti je využíván krekreačním účelům.

Obr. 5. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu, 20. léta 20. století. Jistou zajímavostí je dobře patrné svedení okapového žlabu z hlavního domu na střechu chlévů a dále za objekt do nádrže kalu. Sbírka fotografií Muzea Českého ráje Turnov. Foto Petr Matoušek, nedatováno

Popis domu

Dům je situován přibližně vjihozápadním kvadrantu dostředně koncentrované zástavby vsi. Stavba je orientována v podélné ose SZ-JV se světnicí směřující k jihovýchodu avstupním podélným průčelím kjihozápadu. Pro zjednodušení uvádíme vtextu podélnou osu sever-jih.

Roubený patrový objekt stojí naobdélném půdorysu, rozšířeném opřístavbu přízemního křídla při východním podélném průčelí. Velmi mírný sklon pozemku vyrovnává podezdívka roubení. Sedlovou střechu kryje vlnitý plech doplněný drážkovými taškami. Vnitřní prostor vychází z trojdílného uspořádání, přičemž v přízemí navazuje naroubenou světnici průchozí síň s černou kuchyní a komorový díl. Patro domu, přístupné po žebříkových schodech ze síně, částečně kopíruje rozvržení přízemí. Tentokrát ale s dvojicí komor řazených v hospodářské části podélně za sebou. Horní síň je omezena na prostor při ústí žebříkových schodů. Většinu horní síně totiž zabírá přesah středové komory. Na ni tak přímo navazuje třetí komora situovaná nad světnicí. Komory v hospodářské části patra jsou obsluhovány z pavlače. Do sklepa, podélně situovaného pod západní hranou síně asvětnice, se vchází kamennými schody ze síně.

Usedlost doplňují a v minulosti doplňovaly další hospodářské stavby. Mapové výstupy stabilního katastru z roku 1843 zachycují spalně označené samostatně stojící chlévy. Ty relativně těsně přistupují k severozápadnímu nároží domu. Z tohoto objektu, zaniklého v druhé polovině 20. století, se v terénu dochovaly části podlah a žlabů. Od jihozápadu dvůr historicky uzavírala stodola. V současné podobě jde o půdorysně větší objekt se zděnými pilíři a bedněnými výplněmi. Na přelomu 19. a 20. století doplnil zázemí menší zděný chlívek situovaný samostatně najižní hraně dvora. Nedílnou součástí hospodářství je i studna, kterou nalezneme jižně od obytného domu. Obrubu v minulosti chránil drobný roubený přístřešek srumpálem.

Exteriér

Roubení domu je složeno především ze smrkového a v menší míře jedlového dřeva v podobě ručně hraněných trámů, hojně doprovázených druhotně použitými prvky starších konstrukcí, ale také novodobými, ne zcela zručně zpracovanými výměnami. Nárožní spoje jsou provedeny v podobě jednoduchých a nepravidelných rybinových plátů, řidčeji zámků. Zámkové spoje se uplatňují při jihozápadním a jihovýchodním nároží světnice do výšky horní třetiny okenních otvorů. Spáry roubení vyplňuje převážně hliněná, vápnem bílená mazanina, nebo vápenocementová malta. Vsoučasném stavu domu však velká část výplní zcela chybí. V širších spárách lze nalézt zbytky výplní z mechu, koudele, nebo slaměné řezanky. Pohledově uplatněné trámy nesou v poslední povrchové úpravě zbytky světle okrového olejového nátěru. Části plastických prvků včetně zárubní a dveří byly natřeny červenohnědou barvou. Stěny severního průčelí ačást východního průčelí vúseku vymezeném šířkou přistavěného křídla jsou ponechány bez povrchové úpravy. Okna a obložky okenních otvorů kontrastují s bílým nátěrem. Roubení spočívá na nízké neomítané podezdívce ze sbíraného kamene doplněného ve větších kusech menšími šíbry.

Vstupní západní průčelí se obrací do prostoru dvora. Úsek světnice prolamuje dvojice okenních otvorů lemovaných výraznými profilovanými obložkami s uchy, drobnou řezbou v pozici suprafenestry a profilovaným parapetem. Ven otvíravá dvojice okenních křídel dělených do kříže je zavěšena na vnějších závěsech s bambulkovými konci. Plochou roubení procházejí s delším přesahem konce dvou stropních trámů. Přitom při pohledu od západu v pozici levého stropního trámu je druhotně využitý trám roubení, s dochovaným rybinovým plátem nakonci. Mezi okenními otvory se vúrovni jejich horní hrany nachází prořízlý plochý obdélný větrací otvor. Úsek síně je z exteriéru vymezený průniky konců trámů vnitřních příček. Vstup do síně lemuje mohutná trámková zárubeň se sedlovým prořezem trámu roubení v překladu. Prahový trám nesoucí trámky zárubně je v místě průchodu prošlapán a uvozen kamenným stupněm. Otvor je osazen jednoduchými svlakovými dveřmi složenými ze čtveřice širokých prken. Roubením hospodářské části prochází dvojice oken s dovnitř otvíravými křídly členěnými do šesti tabulek. Okenní otvory lemují jednoduché prkenné obložky s oblou řezbou v suprafenestře. Úsek komory a síně předstupují výrazné přesahy stropních trámů a závěrů kolmých příček vynášejících pavlač. Ta byla před částečnou destrukcí také zavěšena pomocí trojice profilovaných sloupků na přesahy stropních trámů patra (SZ nárožní sloupek aktuálně chybí).

Obr. 6. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu. Dobře patrné rozvolněné stropní trámy komory nad světnicí ložené v poloze nad okapovou vaznící. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974

Obr. 7. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974

Obr. 8. Kojecko, dům če. 2, pohled od východu. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974

Obr. 9. Kojecko, dům če. 2, pohled od severovýchodu. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974 Zábradlí je v současně zbylém rozsahu plně bedněné se svislými lištami, doplněné horní lištou s obloučkovým prořezem, nasazenou těsně pod profilovaným madlem poprsně. Severní konec pavlače byl plně bedněný. Na pavlač se vchází z horní, výrazně užší síně. Nasvědčuje tomu viditelný průchod konců trámu vnitřní příčky roubením. Vstup na pavlač z horní síně je osazen jednoduchou trámkovou zárubní. Svlakové dveře vstupu jsou otočeny rubem doexteriéru, ato včetně kovaných závěsů s lístkovými konci. Vstupy do obou horních komor jsou situovány v trámkových zárubních oddělených od sebe pouze svislým sloupkem, do kterého jsou začepovány trámy vnitřní příčky. Překlad obou zárubní nese opět sedlové proříznutí. Dveřní otvory jsou opatřeny jednoduchými svlakovými dveřmi. Při pohledu od západu je na dveřích pravé komory patrné dekorativní rytí lícové strany, vytvářející iluzi kazetového uspořádání. V zadní části pavlače byly vysazeny žebříkové schody procházející záklopem zkulatiny nad pavlačí doprostoru podstřeší. Schody zanechaly negativní otisk vnátěru roubení. Bočnice schodů a profilovaný sloupek ze zábradlí jsou volně složeny vprostoru pavlače. Plochu roubené stěny komory situované nad světnicí prolamuje malé okénko umístěné excentricky vpravo od osy krajního okna světnice. Čtvercový otvor zvýrazněný obložkou s trojúhelným štítkem v suprafenestře je osazen dvoukřídlým okénkem děleným do kříže. Kromě toho zde nalezneme druhotně zaslepenou dvojici menších otvorů prořízlých mezi dvojicí trámů vevýšceparapetu okénka komory. Jižní štítové průčelí směřuje k někdejší předzahrádce, respektive k bývalému ovocnému sadu. Vůči přízemí předsazené roubení patra vynášela podpůrná konstrukce, chceme-li podstávka, ze které zbyla horní ližina se segmentově probranou dvojicí polí s vyřezávanými čučky ve vrcholnici a prázdnými dlaby po trojici svislých sloupků a páscích.27 Ty zanechaly i negativní otisk v nátěru plochy roubení. Jemnou řezbou zdobené sloupky podpůrné konstrukce jsou složeny na patře zděného chlívku situovaného jižně od domu. V přízemí se uplatňuje dvojice shodných a shodně osazených okenních otvorů se západním podélným průčelím. V patře nalezneme dvojici oken opět shodných s výše popsaným oknem komory situované nad světnicí. Trojúhelný štít domu, kopírující excentrický přesah střechy nad zápraží západního prů-

27_Viz plánová dokumentace.

Obr. 10. Kojecko, dům če. 2, pohled na severní průčelí domu se zabedněným čelem pavlače. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974 Obr. 11a. Kojecko, dům če. 2, pohled na východní průčelí světnice a pecní zeď přimykající se ke kolmému křídlu. Šipkou vyznačen průchod konce polenice roubením. Stropní trámy světnice jsou viditelně zesíleny přidanými příložkami. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974

28_V důsledku nekompaktnosti roubené stěny a množství druhotných prvků mohou tyto otvory svádět k hledání stop po průchodu příčných vodorovných konstrukčních prvků, tj. v tomto případě stropních trámů staršího a vyššího stropu světnice. Obdobné zaslepené otvory na opačném průčelí se však nenacházejí ve shodné pozici. čelí, kryje jednoduše bedněná dvouetážová lomenice s plochým kabřincem. Bednění z úzkých prken s přelištovanými spárami člení dvojice větracích obdélných otvorů. Východní podélné průčelí je obráceno do někdejší zahrady. Toto průčelí je ve hmotě domu nejčlenitější, protože síň a hospodářská část je vůči vnější stěně světnice o70cm předsazena. Naodskočenou hranu síně rovněž navazuje ve východním směru přístavba. Roubení v úseku světnice je navíc z důvodu mladších výměn nesourodé a nekompaktní. Jediné okno vedoucí do světnice má odstraněnou zdobnou obložku. Vlevo od něj ve výšce překladu otvoru prochází kolmo stěnou konec nehraněného kuláče. Ten má při západním průčelí opozitum ve větracím otvoru situovaném mezi okny. Tento relikt by tak mohl identifikovat přítomnost polenice. Navazující pecní zeď z neomítaného lomového kamene nese znaky novodobého přezdění. Komoru nad světnicí odvětrává dvojice otvorů prořízlých mezi dvojici trámů.28 Roubení v úseku síně a hospodářské části domu je již kompaktnější a tvoří jej především v patře průběžné trámy. Přístavbu přiléhající vpřízemí ksíni kryje novodobá sedlová střecha. Trámy roubení jsou v nárožích spojené jednoduchou rybinou. Na straně k vlastnímu domu jsou trámy začepovány dosvislých sloupků. Nastřed každého průčelí přístavby je umístěn okenní otvor. Ven otvíravá, dvoukřídlá okna dělená do šesti tabulek jsou zavěšena přes ploché závěsy na háčcích. Okenní otvory s výrazným parapetem lemují jednoduché pravoúhlé obložky. Sedlovou střechu kryjí šablony vlnitého plechu doplněné při okrajích cementovými drážkovými taškami. Nízký štít nese jednoduché bednění z úzkých prken bez přelištování. Severní štítové průčelí se obrací k úzkému pruhu pozemku, který odděluje dům odnádrže kalu. Roubení patra je opět mírně předsazené před roubení přízemí, které je však zcela novodobou konstrukcí. Štít nese torzo prostého svislého bednění v dvouetážovém provedení. Sedlovou střechu domu kryjí velkoformátové šablony vlnitého plechu doplněné ve spodních třech řadách cementovými drážkovými taškami. Komín v nadstřešním průběhu, zděný zrežného cihelného zdiva, prochází pod hřeben východní strany střechy, ato nastředu dispozice, přičemž výškou výrazně hřeben střechy nepřevyšuje.

Obr. 11b. Kojecko, dům če. 2, shodná situace na současném snímku dokumentuje rozvolnění a přeložení skladby roubení a odstranění příložek stropních trámů. Šipkou vyznačen relikt polenice. Foto Martin Ouhrabka, 2020

če. 2

exteriér

Obr. 12. Kojecko, dům če. 2, detail středního sloupku podstávky při jižním štítovém průčelí. Sbírka fotografií Severočeského muzea v Liberci. Foto iva Borisjuková, 1974

Obr. 13. Kojecko, dům če. 2, pohled od západu, cca 70. léta 20. století. (nedatováno, převzato z: TeCHNiK, Svatopluk, Lidové stavby v Podještědí na Českodubsku, Liberec, RK: 2009, s. 82) Obr. 14. Kojecko, dům če. 2, pohled od jihozápadu. Foto Martin Ouhrabka, 2020

Obr. 15. Kojecko, dům če. 2, pohled od jihovýchodu. Foto Martin Ouhrabka, 2015 Obr. 16. Kojecko, dům če. 2, kolmé křídlo při východním průčelí domu, pohled od východu. Foto Martin Ouhrabka, 2015

Interiér

Jak již bylo zmíněno, vnitřní dispozice přízemí vychází z trojdílného uspořádání se světnicí a komorou podél průchozí síně novodobě plně otevřené do východní přístavby. Komora byla později dále rozdělena, s čímž souvisí prořízlé mladší dveřní otvory. Uspořádání prostoru patra opět vychází v zásadě z trojdílného systému, přičemž na komoru, situovanou nad světnicí, navazuje síň a přesah střední komory. Hospodářský díl patra zabírá dvojice za sebou řazených komor obsluhovaných přes pavlač. Dokumentaci interiéru komplikují dílčí adaptace, nesouvislý vnitřní obklad ze sádrokartonu a velké množství materiálu skladovaného v jednotlivých prostorách. Rovněž dílčí novodobé výměny využívající často důsledně očistěných starších konstrukčních prvků ztěžují přesnější interpretace nebo odhady datování částí stavebních konstrukcí.

Síň představuje prostor obdélného půdorysu zastropený novodobým prkenným záklopem loženým příčně přes dvojici stropních trámů. Podlaha je složena ze širších prken u vstupu doplněných o pruh cihelné dlažby. Povrchová úprava stěn je lokálně pojednána v kontrastu černého nebo tmavě zeleného olejového nátěru trámů roubení a bílených výplní spár. Část trámů nese rovněž stopy bílých vápenných nátěrů. Ve východním směru je síň plně otevřená dokolmé přístavby, přičemž zachovaný překladový trám roubení je podepřen středovým trámkem aotvor je zaklopen překližkovými deskami sjedním křídlem asymetricky dělených dveří rámové konstrukce. Prostup kryje rovněž překližková deska. Jihovýchodní kout síně zabírá zděné těleso niky dymníkové kuchyně. Hmota kuchyně je zděna z lomového a sbíraného kamene, přičemž na oblouk niky je využito menších opracovaných pískovcových kvádrů. Zadní stěnu niky kuchyně částečně doplnila novodobá neomítaná vyzdívka z pálených cihel. Na vnější části zdiva niky kuchyně jsou patrné zbytky několika vrstev bílených vápenných omítek. Ústí dymníku je zaklopené deskami, aby umožnilo tahový odvod spalin. V levé části kuchyně je umístěn menší osvětlovací/odkládací výklenek, který patrně v primární funkci umožňoval obsluhu kamen v přistavěném křídle. Vpravo odtělesa kuchyně je těsně přiložen vstup dosvětnice. Ten lemuje trámková zárubeň osazená asymetricky dělenými dvoukřídlými kazetovými, tedy rámovými dveřmi sválcovými závěsy. Vpravo odvstupu dosvětnice jsou vysazeny žebříkové schody vedoucí na podestu síně v patře. Spodní trám převisu roubené stěny procházející příčně nad schody je vpohledové hraně výrazně probrán v okosení ulehčující průchod. Severní podélnou stěnou síně postupně prochází trojice dveřních otvorů. Při SZ koutě se nachází zaslepený dveřní otvor lemovaný profilovanou obložkou. V takto vzniklém výklenku je umístěna novodobá skříň elektrických jističů a vložené police. Ve střední části je situován historický dveřní otvor s masivní trámkovou zárubní asedlovým prořezem překladu. Otvor není osazen dveřmi a v průběhu doby byl patrně zaslepen, což je patrné z černobíle pruhovaného nátěru přetaženého z roubené stěny na levý sloupek zárubně. Zbytky bílého nátěru jsou dochované i na spodní hraně překladu. Na pravý sloupek zárubně navazuje další dveřní otvor bez prořezu překladového trámu roubení. Sloupek zárubně je kvůli vložení nového vstupu na jeho straně v celé výšce o třetinu seříznutý. Mezi zaslepeným vstupem s policemi a středním dveřním otvorem je v podlaze umístěný svlakový poklop schodiště ústícího přes krátký krček do valeně zaklenutého sklepa. Sklep je včetně klenby vyzděn z lomového a sbíraného kamene opatřeného vápenným nátěrem. V nedávné době byl sklep rozšířen o boční prostor souběžný s průchozím krčkem. Světnice je rozlehlý prostor o rozměrech bezmála 6,5m× 5m avýšce 230cm. Záklop stropu avětšina stěn jsou zakryty sádrokartonovými deskami. Prkennou podlahu doplňuje dlažba zcihel vprostoru odstraněných kamen a pece. Zbytek pecní zdi procházející roubenou stěnou je hladce omítnut a nabílen. Stěnou k černé kuchyni prochází část nesourodého zdiva z lomového kamene s částečně patrnou novodobou cihelnou zazdívkou v místech otvorů obsluhy starších otopných zařízení. Okenní otvory světnice se obracejí do interiéru mírně šikmými špaletami lemovanými profilovanými obložkami s výraznou římsou v pozici suprafenestry. Komora je v současné podobě rozdělena podélnými příčkami do trojice prostor. Střední a pravý díl (pohled ze síně) jsou samostatně přístupné ze síně a odděluje je lehká příčka z vodorovně kladených prken přiložených ke sloupku zárubně vstupů. Levý prostor je přístupný ze střední místnosti prostupem cihelnou příčkou. V této

Obr. 17. Kojecko, dům če. 2, západní průčelí, detail vstupu do domu. Foto Martin Ouhrabka, 2015

Obr. 19. Kojecko, dům če. 2, vstup z patra na pavlač. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 18. Kojecko, dům če. 2, vstupy horních komor z pavlače. Foto Martin Ouhrabka, 2020

če. 2

interiér

Obr. 20. Kojecko, dům če. 2, západní průčelí, detail druhotně použitého prvku roubení jako stropního trámu světnice. Zajímavý detail po opracování trámů v podobě pomocné rudkové linky. Foto Tereza Konvalinková, 2020

Obr. 22. Kojecko, dům če. 2, interiér síně, pohled od východu. Foto Tereza Konvalinková, 2020

če. 2

interiér

Obr. 21. Kojecko, dům če. 2, detail zdobení obložky okenního otvoru a její zapuštění do stávajícího roubení při západním průčelí. Foto Tereza Konvalinková, 2020

Obr. 23. Kojecko, dům če. 2, interiér komory v přízemí s posuvnými okenicemi, pohled od východu. Foto Tereza Konvalinková, 2020

Obr. 24. Kojecko, dům če. 2, interiér síně v patře, rozvolněný prostup do komory nad světnicí. Šipkou vyznačen dlab po svislém prvku zárubně. Foto Tereza Konvalinková, 2020

Obr. 25. Kojecko, dům če. 2, schodiště do patra s předsazeným roubením střední komory. Dobře patrné okosení na spodní hraně převisu stěny pro zlepšení průchodnosti. Foto Tereza Konvalinková, 2020

Obr. 27. Kojecko, dům če. 2, detail jižní štítové vazby. Šipkami vyznačeny načepované konzole konstrukce lomenice a prázdný otvor shodného prvku. Foto Martin Ouhrabka, 2020 Obr. 26. Kojecko, dům če. 2, pohled do podkroví od severu. Foto Tereza Konvalinková, 2021

če. 2

interiér

Obr. 28. Kojecko, dům če. 2, detail nekapotovaného zámku na volně deponovaných dveřích v severní horní komoře. Foto Martin Ouhrabka, 2020

místnosti se kromě částečného sádrokartonového obkladu stropu a stěn nacházejí novodobé hliněné omítky bez dalších povrchových úprav. Dvojice menších oken se dointeriéru obrací mírně rozevřenými špaletami. Okenní otvory jsou opatřeny dvojicí posuvných svlakových okenic zasazených mezi společné průběžné laťové pojezdy. Do patra domu se nastupuje po žebříkových schodech ústících přímo na úzkou podestu před vstupem na pavlač. Patro je celkově zaklopeno volně loženými prkny přes stropní trámy. Roubení místy nese stopy starorůžově pigmentovaných a bílých vápenných nátěrů. Do komory nad světnicí se vstupuje prořízlým prostupem vroubené příčce přímo zúzké podesty schodů. Zkrácení trámů vyříznutím vstupního otvoru zcela rozvolnilo nárožní vazbu roubení komory. Na trámu překladu otvoru jsou patrné dlaby po odstraněných sloupcích zárubně staršího dveřního otvoru. Místnost je opět zaklopena volně loženými prkny. Okenní otvory s mírně šikmými špaletami doprovázejí laťové pojezdy po sejmutých posuvných okenicích. Střední komora přesahuje přes síň v přízemí. Z tohoto důvodu prochází jihovýchodním koutem komory omítané kónické těleso dymníku kuchyně. Jednotlivé vstupy vedoucí na pavlač jsou osazeny svlakovými dveřmi s kapotovanými krabicovými zámky. V zadní (severní) komoře jsou deponovány svlakové dveře s nekapotovaným zámkem na lichoběžníkovém podkladním plechu. Krov přístupný žebříkem z komory nad světnicí je hambalkový s jednou úrovní hambalků. Krokve na západním průčelí jsou osedlány na okapovou vaznici nesenou přesahy stropních/vazných trámů. Na východním podélném průčelí jsou krokve v úseku světnice (komory nad světnicí) rovněž osedlány na mírně předsunutou okapovou vaznici a dále v průběhu síně a komor krokve dosedají přímo na závěr roubení. Stropní trámy komory nad světnicí jsou výrazně kratší, takže okapové vaznice vynášejí v tomto úseku pouze přesahy trámů závěrů příčných roubených konstrukcí. Vzhledem kexponované zátěži nároží vytváří podklad kpotenciální nestabilitě celého krovu. Ve vrcholu jsou krokve spojeny na ostřih. Devět příčných vazeb (bez štítových) podpírá pod dolními hambalky středová stolice sprůběžnou horní ližinou ve střední části vyztuženou sloupkem s pásky. Ve štítových vazbách jsou svislé sloupky v podélném směru se stolicí provázány přesahujícími pásky avzpěrami. Sloupky stolice stojí nazávěrech příčných roubených konstrukcí. Spoje prvků krovu jsou provedeny převážně s jednostranným rybinovým plátem jištěným dřevěným hřebem (kolíkem). Tesařské značení prvků v podobě rytých římských číslic postupuje v řadě od první příčné vazby u jižního štítu. Číslování je patrné při pohledu od jihu především na levých koncích hambalků. Středová stolice má při jednotlivých spojích vlastní číselnou řadu, a to od jižního štítu jsou značené X, u středového sloupku XX apři severním štítu XXX. Krokvemi severní štítové vazby procházejí vhorní třetině otvory počepech konstrukce kabřince nebo horní etáže lomenice. U jižní štítové vazby jsou v krokvi vždy dvojice shodných otvorů s nasazenými čepy dochovaných kolmých napojení konstrukce předsazené horní etáže lomenice a kabřince. Otvory po zaniklých obdobných prvcích jsou patrné ivestředovém sloupku této štítové vazby.

Obr. 29. Kojecko, dům če. 2, celkový pohled přes kal od severu. Foto Martin Ouhrabka, 2015

Legenda grafického znázornění stavebního vývoje k obr. 30-33

Obr. 30. Kojecko, dům če. 2, schéma půdorysu sklepa s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)

Obr. 31. Kojecko, dům če. 2, schéma půdorysu prvního nadzemního podlaží s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)

Obr. 32. Kojecko, dům če. 2, schéma půdorysu druhého nadzemního podlaží s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)

Obr. 33. Kojecko, dům če. 2, schéma podélného řezu krovu při pohledu od západu a příčného řezu od jihu s vyhodnocením stavebního vývoje. (Zaměření a vyhodnocení autoři, kresba M. Ouhrabka)

Stavební vývoj

29_Veškeré dendrochronologické vzorky odebral a zpracoval Ing. Tomáš Kyncl. 30_Polenice, respektive její relikt v obdobné poloze nalezneme u domu čp. 26 v nedalekých Petrašovicích (LB). V tomto případě se ale jedná o variantu s vysokou světnicí, s výstavbou kladenou do 70. let 17. století. Srov. KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Nálezová zpráva operativní dokumentace OPD 103, Petrašovice čp. 26. Sbírka Nálezových zpráv OPD, NPÚ ÚOP v Liberci, 2019. 31_Stopy takto pojaté konstrukce, pocházející z doby výstavby před polovinou 17. století, byly zachyceny ve shodné situaci na štítovém průčelí domu čp. 21 na Frýdštejně (JN). Při interpretaci stavebního vývoje vycházíme především z porovnání dochované podoby domu s analogiemi získanými během předchozích a známých průzkumů. Dům stojí na místě s delší stavební kontinuitou. Usedlost s pozdějším číslem popisným 20 patří mezi dvojici kmenových gruntů vsi Kojecka. Majetková držba je zde písemně připomínána již v druhé polovině 16. století. Pozůstatky starších staveb v současném areálu však doloženy nebyly. Odběr základní sady vzorků pro dendrochronologickou analýzu29 nám umožnil vytvořit přesnější představu o době výstavby současného domu. Výsledky ukázaly, že použité konstrukční dřevo bylo pokáceno v rozmezí let 1697-1700. Předpokládáme tedy, že práce byly započaty přímo na přelomu 17. a 18. století. Podoba novostavby již vycházela z plnohodnotného patrového domu, kde prostor nad světnicí zabírá velká komora se shodnou niveletou podlah se zbylou částí patra. Z doby výstavby pochází jistě většina svislých konstrukcí, krov a také základní komunikační schéma či rozmístění dveřních a okenních otvorů včetně stávajících trámkových zárubní. Z neprůchozí síně se vstupovalo do světnice a na druhé straně také do nečleněné komory v hospodářské části přízemí. V horním patře byly komory přístupné pavlačí a do podkroví vedly dále schody z pavlače. Průchod do komory nad světnicí z podesty schodiště patrně rovněž lemovala trámková zárubeň. Prostor světnice vytápěla blíže nespecifikovaná sestava kamen a chlebové pece obsluhovaná z prostoru síně. Stopy starší podoby kuchyně a s ní spojeným odvodem kouře nejsou bohužel patrné. Jako relikt starších vysokých světnic je možné chápat možnou přítomnost polenice situované příčně přes střed světnice.30 Vodorovné stropní konstrukce tvořily prosté povaly doplněné obligátní hliněnou mazanicí, jak je patrné ze širší spáry v příčce světnice. Sklepní prostory je obtížné datovat, vzhledem k dlouho přetrvávajícímu neměnnému způsobu zdění z lomového kamene ve venkovském prostředí. V tomto případě se přikláníme k verzi, že sklep mohl být součástí výstavby domu. Naznačuje to shodná úroveň podlah přízemí a absence většího stavebního zásahu, se kterým by zahloubení sklepa mohlo být logicky spojené. Jistým otazníkem je řešení podpory mírně předsazeného roubení patra při jižním štítovém průčelí. Pravděpodobně bychom zde hledali jednodušší podpůrnou konstrukci s prostými sloupky a pásky propojenými rybinovými pláty31, nebo si tak mírný přesah další podpěru nevyžádal, jak je patrné ze současného stavu. Střechu kryla kombinace slaměných došků ašindele.

Během 18. století zůstává podoba domu patrně neměnná, pomineme-li lokální výměny dřevěných konstrukcí. K postupným změnám dochází v otopném systému, kdy možná teprve v této době byla k vyzděna

Obr. 34. Kojecko, dům če. 2, nákres ližiny podstávky při pohledu na přední a spodní hranu. (Zaměření a kresba M. Ouhrabka)

nika kuchyně nebo komína. Ve smluvních podmínkách výminku v kupní smlouvě z roku 1769 je zmiňována komora nad podsíní, která se ztotožňuje se středovou komorou tvořící přesah nad síní. Vedle toho je zmiňován i přístup k prsku (topeništi, podestě kuchyně) a železná trouba v kamnech. Tento zápis dokládá úpravu kamen vložením tělesa plechové trouby. Do sklonku 18. století je možné přiřadit velkou část dochovaných svlakových dveřních výplní a to především zdobené dveře střední komory v patře. Obdobné dveře s iluzivním členěním pocházející z konce 18. století byly v blízkém regionu již dokumentovány.32 Do blízkého časového horizontu by bylo možné zařadit i posuvné vnitřní okenice u komory vpřízemí akomory nad světnicí. Vpřípadě horní komory menší okénka s těmito posuvnými okenicemi doplnily starší větrací otvory prostě prořízlé mezi dvojici trámu roubení.

K výrazné stavební úpravě dochází až na konci druhého desetiletí 19. století, tedy téměř po 120 letech od výstavby. Tato etapa je vymezena dendrochronologickým datováním dřeva využitého na stavbu kolmého křídla. Jedlové dřevo využité na roubení bylo pokáceno v rozmezí let 1818–1819. Je pravděpodobné, že na tuto stavební akci navázala úprava podoby vlastního otopného a kuchyňského systému umožňující obsluhu kamen v nově zbudované místnosti. Právě během této stavební akce patrně nahradil starší dřevohliněný komín zděný. V průběhu druhé poloviny 19. století bylo přikročeno kvýměně spodní části roubení světnice. Výměnu charakterizuje využití zámkových spojů trámů vnárožích. Ruku v ruce s novým roubením získaly okenní otvory výrazné obložky ovlivněné barokním a klasicistním tvaroslovím. Zároveň byla pravděpodobně instalována současná podstávka při jižním štítovém průčelí.33 V neposlední řadě, došlo k zaslepení ústí komína umožňující tahový odtah zplodin a napojení pokojových kamen nejen z prostoru světnice.

V silně hrubém odhadu časového rozsahu se během 19. století samozřejmě průběžně měnily okenní i dveřní výplně a novou podobu zřejmě získaly štítové lomenice nebo zdobně pojaté zábradlí pavlače. Relativně zastřené je pochopení vývoje členění komory v přízemí domu. Z prvotně nečleněné místnosti byl snad v průběhu 19. století příčkou z širokých fošen vydělen úzký

32_KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Mizející relikty dřevěné zástavby v Českém Dubu v kontextu demolice domu če. 11. Fontes Nissae 16, 2015, č. 1, s. 78–99. 33_Shodně pojednané sloupky, zdobené jemnou řezbou routovými vzory, nalezneme i u podstávky domu čp. 6 ve vedlejších Havlovicích. Výstavba domu je datována do 20. let 19. století, ale na základě dalších analogií předpokládáme mladší původ obdobně pojatých konstrukcí. V uváděném příkladu jsou navíc sloupky prošroubovány závitovými tyčemi coby stěnové kleštiny. 34_I zde však existují výjimky popsané např. KONVALINKOVÁ, Tereza a Martin OUHRABKA. Dům čp. 5 v Trávníčku. K průzkumu venkovské usedlosti na Českodubsku. Zprávy památkové péče 79, 2019, č. 3, s. 316–328.

35_Podrobnější a bohužel nepublikovanou dokumentaci zde v 70. letech 20. století prováděl Svatopluk Technik, který uvažoval o zapojení objektu do skanzenu lidových staveb na Českodubsku „in situ“. Archaickou stavební formu zde předpokládal i Tomáš Edel, bývalý ředitel Českodubského muzea. skladovací prostor s nově prořízlým vstupem přilehlým k původnímu otvoru. Možné delší využívání této prostory výmluvně dokládá výrazně prošlapaný prahový trám. Následující změna přichází v první polovině 20. století, kdy je původní vstup zaslepen a v krajní části příčky proražen vstup s profilovanou obložkou. Zbylá plocha komory je vnitřně přepažena cihelnou příčkou s vlastním prostupem. Doklady vytápění takto vzniklého prostoru nebyly identifikovány. Až později v druhé polovině 20. století se dočkal původní vstup komory rehabilitace a naopak časově nejmladší dveřní otvor začal po za bednění sloužit jako odkládací skříň.

Do druhé poloviny 20. století dům vstupuje v silně zakonzervované podobě. Zajímavostí je, že do 70. let 20. století zůstala dochována došková krytina lemovaná modernější drážkovou taškou namísto šindele. Následná instalace plechových šablon si nevynutila žádnou další adaptaci krovu uzpůsobeného od počátku pro slaměnou krytinu. Tehdy noví majitelé, využívající objekt k rekreačním účelům, byli nuceni rovněž nově zastřešit boční přístavbu, která se v té době již nacházela v havarijním stavu. Postupem času dochází ke sporadickému nahrazování jednotlivých trámů i celých bloků roubení a stropních konstrukcí. Rekreační objekt však bez větších nároků naobytný komfort zůstává zachován vlehce pauperizované adojisté míry nestabilizované formě. Ostatní samostatně stojící hospodářské objekty usedlosti, tedy chlévy astodola, se vhistorické podobě nedochovaly. Objekt chléva zanikl úplně po polovině 20. století astodola byla přestavěna pravděpodobně vprvní polovině 20. století apřičleněna ksousední usedlosti.

Závěr

Dokumentace domu če. 2 byla motivována snahou doplnit průzkum, doposud cílený na regionálně specifický stavební fond archaičtější formy patrového domu s vysokým blokem světnice, o poznání nástupu patrového roubeného domu s plnohodnotnou komorou situovanou nad světnicí. Výsledky přinesly především základní zpřesnění časového zařazení počátku výskytu této varianty domu vezkoumané oblasti. Výstavba domu kladená přesně na přelom 17. a 18. století do jisté míry odpovídá obecnému předpokladu a plynule navazuje na dosavadní získané datování domů s vysokou světnicí rozptýlené vhrubém rozmezí od40. do90. let 17. století.34 Bohužel se v tomto případě nepodařilo nalézt stopy umožňující podrobnější zachycení vývoje otopného zařízení a jeho vztah k proměně přetrvávajících stavebních zvyklostí. Přesto představuje zkoumaný dům, jako nositel celé řady historických konstrukcí a architektonických detailů, důležitý hmotný pramen pro poznání dané problematiky. Dobré je například zmínit kompaktně dochovaný krov pocházející z doby výstavby nebo drobnost, jakou je stále přetrvávající detail sedlového prořezu trámu překladu zárubní. Jistou zajímavost, ale nikoliv výjimku, můžeme vidět v maximálním využití prostoru patra a redukci komunikační úlohy horní síně na podestu nad schody dopatra. Zajímavý vývojový prvek můžeme vidět i v doplnění prostých větracích otvorů komor drobnými okénky se zdobnými obložkami, bez kterých by byl narušen vzhled domu, utvářený celou řadou pečlivých řemeslných detailů.

Ačkoliv v domě v minulosti proběhlo několik dílčích průzkumů,35 stál stranou památkového zájmu a dohledu. Jeho současný stav je poznamenán neúdržbou po dobu hospodaření místního JZD a následnou dobře míněnou, ale nepříliš koncepční formou obnovy. Přesto má objekt v památkovém fondu jednoznačně svoje místo. Jeho kompaktnost nebyla přes postupnou pauperizaci narušena a stále můžeme mluvit o cenném zástupci nejstarší dochované lidové vrstvy vregionu. Kontinuální osídlení dané lokality, doložené již do druhé poloviny 16. století, je zásadní hodnotou pro historický i urbanistický vývoj vesnice. V kontextu dochovaných konstrukcí i jednotlivých řemeslných detailů můžeme sledovat vývoj tradičního řemesla i způsob života v průběhu 17.–20. století. Veškeré zmíněné důvody stačí k tomu, abychom ochranu daného objektu odůvodnili a dále pokračovali v dokumentaci stále rychleji mizejících připomínek minulosti.

Tato práce vznikla v rámci plnění výzkumného cíle NPÚ Nemovité památky v ČR, financovaného z institucionální podpory Ministerstva kultury ČR na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace.