Anna Habánová

Z lesních charakterů Jan Měřička

ANNA HABáNOVá

Vletním termínu 10. července až 30. srpna uspořádal Jan Měřička v Galerii 50°47’55.9“N 14°57’22.6“E v kostele Panny Marie Sněžné v Andělské Hoře výstavu s názvem Z lesních charakterů. Představil na ní výběr ze svých nejnovějších prací, jejichž hlavním námětem je uschlý smrk ztepilý. Přírodní téma nezvolil náhodně, protože pokračuje v rozkrývání vrstev a situací tak, jak se jim věnoval ve svých dosavadních cyklech Povodeň či Moře.

Jan Měřička svými aktuálními pracemi navázal na předchozí rozsáhlé sítotiskové cykly věnované mnohovrstevnaté problematice davu a jeho vizualizaci pomocí zvolených grafických prostředků. Dav a jeho neklid, vnitřní souvztažnosti či mechanika (jak je jeden z konvolutů nazván) ho zajímají od roku 2005 a nejen liberečanům je představil v roce 2019 v rámci rozsáhlé přehlídky uspořádané Oblastní galerií liberec v hale pod bazénem a v přilehlém grafickém kabinetu.

Výstava v Andělské Hoře přinesla nové téma. Jan Měřička pokračuje již osvědčeným technickým provedením, neexperimentuje formou, ale obsahem. Jeho dílo je nanejvýš aktuální a koresponduje s požadavkem angažovaného umění. Sám k tomu uvádí, že „prvotním impulzem tohoto projektu byl zvláštní objekt – uschlá omorika pendula v ulici U Tiskárny na dvoře sousedícím s bývalou Oblastní galerií. Její větve se plazily dolů, jehličí ještě nebylo zcela opadané.“ Podle fotografie tohoto druhu štíhle rostoucího smrku s větvemi směřujícími dolů vznikla kresba a její sítotiskový otisk a následovaly záznamy dalších uschlých smrků podivných tvarů. Jejich výsledkem je zpřítomnění anatomie tvarů smrků, která přináší „zneklidňující, nezvyklé, ale zvláštním způsobem přitažlivé a jedinečné tvary.“

Téma není zvoleno náhodně: v prostoru lesních porostů (nejen) v okolí liberce je smrk velmi aktuální. Kůrovcová kalamita totiž ukázala, jak rychle se krajina může proměnit. Její běžný návštěvník a konzument vnímá tyto monokultury jako shodné jednotky, každý strom jeden stejný jako druhý. To ale, jak ukázal Jan Měřička, není vůbec pravda. Monolitický dav lesa je složen zjednotlivých vysoce individualizovaných kmenů avětví. Snaha najít vnich určitou typologii (podle tvaru, ale také podle jejich navrstvených hromad) hraničí až s obsesivním pozorovacím talentem.

Prezentované grafické listy jsou záznamy vzrostlých smrků, lesní smrkové monokultury, hromad jejich zbytků po těžbě a také koneč-

Jan Měřička, Bez názvu, 2021, sítotisk, recyklovaný karton, 1500 × 2030mm. Foto Jan Kovářík, 2021

Pohled do výstavy Z lesních charakterů, kostel Panny Marie Sněžné, Andělská Hora. Foto Jan Kovářík, 2021

Kostel Panny Marie Sněžné, Andělská Hora. Foto Michael Čtveráček, 2009

ného stádia v podobě hořících hromad uschlého lesního materiálu přenesených na ekopapír vyrobený z dřevnění smrkové hmoty. Kresba, která je na začátku celého konvolutu a vzniká jako podklad jednotlivých listů, je vždy originální a nemultiplikovaná; po jejím přenesení na síto pak při soutisku vytváří iluzi prostoru. V grafických cyklech tak vznikají objemové studie stromů, z nichž některé, jak je pro Jana Měřičku typické, jsou řazeny do autorské knihy. Její forma v podobě zavěšeného velkoformátového naddimenzovaného kalendáře je umocněna použitím poloprůsvitného papíru, který při otáčení dává tušit, že se nejedná o momentální nápad, ale pečlivě promyšlenou koncepci.

Tuto tvorbu Jana Měřičky jako doklad o stavu životního prostředí je nutné vnímat jako důležitý obraz stavu současné společnosti. K nadčasové problematice, která svého cílového zájemce nemůže nechat chladným, odkazuje i název cyklu, který parafrázuje tvorbu předního krajináře Julia Mařáka. Ten vydal v roce 1882 grafický cyklus s názvem Z lesních charakterů rakouských, vytvořený v duchu náladového impresionismu s úmyslem šířit harmonii a klid. Podobného masového zacílení, jako se to stalo v případě Mařákova cyklu, jehož jednotlivé listy byly součástí měšťanských interiérů gründerské společnosti, se v případě Jana Měřičky nedočkáme. To ani není jeho úmyslem.

Hlavní loď, kněžiště a také empora andělskohorského kostela umožňují prezentovat menší autorské nebo skupinové přehlídky. Ty jsou vždy milým a důležitým impulsem pro setkání široké laické i odborné veřejnosti. Díky takřka třicetileté existenci se tento prostor zapsal nejen do regionální výstavní historie.