OG Newspaper 03 by Plesak

World News & Current Affairs The Weekend Menace

public concern since the 1970s, the so-called weekend effect, has not ceased to be an area of significant controversy. The specific details of the phenomenon are still hotly debated. So, is there truly evidence to support that you are more likely to die in a hospital when admitted during the weekend?

Indeed, the Weekend Effect in healthcare is the discovery that, statistically, says the mortality rates for people admitted to a hospital during the weekend, as opposed to a weekday, are noticeably higher. To be more specific, the numbers concern themselves only with the deaths within the first thirty days after coming to the hospital. Those convinced of the existence of this phenomenon claim that the number of people dying within thirty days of hospital admittance is 10% higher when admitted on a Saturday, while those admitted on a Sunday have a mortality rate 15% higher rel-

Right to Die

ative to those arriving at the hospital on a weekday. The Weekend Effect has found itself in the public eye again in 2016 after Jeremy Hunt, the British Secretary of State for Health announced a new contract for junior doctors. He claimed, to the dismay of many NHS employees, that there were 6,000 avoidable deaths last year and a large portion of them could have been prevented if the level of care had been the same on the weekends as it was on weekdays. Using the aforementioned figures describing the Weekend Effect, Hunt suggested that Saturday should now be a standard day of a junior doctor's week and added more weekend shifts, effectively increasing the staff present at the hospital during weekends. His suggestion raised a wave of protests across the UK, with junior doctors calling Hunt "a bully". Those opposing the new contract and the existence of the Weekend Effect as a whole point out that people admitted to hospitals during the weekend are generally more sick. This is because during those days the NHS has a higher threshold of severity in play for admitting new patients. A study by the University of Manchester was conducted, largely disagreeing with Jeremy Hunt and his colleagues. Rachel Meacock, the

leader of the study, points out, “The socalled ‘weekend effect’ is a statistical artifact and extending services will not reduce the number of deaths. Instead, the most likely impact of the planned service extensions will be an increase in the number of less severely ill patients who are admitted at the weekend, further pushing up NHS costs.”

With many potential solutions clearly laid out, now is the best time to act. Senator Lieberman is right: “Global warming is […] challenge we must rise to.”

he first child has died by legal euthanasia in Belgium. The identity of the child is unknown. Belgium is the only country in the world where euthanasia is legal for children of any age, though there are strict rules governing the procedure. Are they precise enough to prevent undue exploitation of such a policy? Euthanasia is the practice of intentionally ending a life in order to relieve pain and suffering. There are three types of euthanasia. The first one, voluntary euthanasia, is conducted with the consent of the patient and is legal in some countries. The second, called non-voluntary euthanasia, is illegal in all countries and takes place when the consent of the patient is unavailable. Lastly, involuntary euthanasia, is conducted against the will of the patient and is usually considered murder. Then we can divide euthanasia into passive (withholding of the treatment key for the maintaining of life) and active (the use of lethal substances to end life) euthanasia. The conditions which must be met in order to consider euthanasia as an alternative for children in Belgium are as follows: the child must be in the final stages of a terminal illness, the child needs to demonstrate understanding of the difference between life and death and has to have asked for an end to his or her life on repeated occasions. And finally, the parental consent and approval of two doctors, including a psychiatrist. In 2002, Belgium legalized euthanasia for people with unbearable physical or mental suffering that could not be alleviated by treatment. Yet, euthanasia for children didn’t become legal until 2014. This topic is currently being debated in the Czech Republic because there are people who want to change the fact that it is illegal here, but also people who don't. Currently, euthanasia is illegal and is treated as murder in the CZ. Beyond Belgium, there are other states where euthanasia is legal. One of them is the Netherlands, where adult euthanasia is permitted, but also euthanasia for children aged twelve or more. The Netherlands was the first country to legalize euthanasia in April 2002. It is also legal is in some states of the USA, such as Oregon, Vermont, Washington, California and Montana. In these states, the conditions that must be met for euthanasia to take place are that the prognosis of the life of patient is not longer than six months and they must suffer from terminal illness. Other countries where euthanasia is legal include Switzerland, Finland, Luxembourg and Colombia.

ALEX CARR

KATEŘINA ROUŠAROVÁ

Since no direct correlation has been proven between the weekend level of care and the mortality rate, the debate has now moved to the phase of "throwing statistics at the opponent" and only more studies shall determine the most appropriate policy governing the NHS and their weekends. TEREZA MILOŠOVÁ

Global Warming Whacks the Arctic

“G

lobal warming is not a conqueror to kneel before - but a challenge to rise to. A challenge we must rise to” says Connecticut Senator Joe Lieberman. So far, humanity is losing this challenge in such tremendous measures that the beginning of September marked the second lowest ice measurement ever in the Arctic.

The generally accepted cause behind Arctic ice melt is global warming. Global warming is the general notion of a rapid increase in Earth’s average surface temperature due to GHGs (greenhouse gases) that deplete our atmosphere. When it comes to ice melting, the major cause is twofold. First, the decrease in the Arctic Sea ice spurs regional temperatures, which partially inhibits ice formation in autumn and transfers more heat from the ocean to

the air. This means that higher air temperatures speed the erosion of the Arctic permafrost, potentially releasing immense amounts of carbon that have been cemented in the permafrost for thousands of years, only adding to GHGs. Secondly, the lost ice exposes dark and open waters that work as a sun energy absorber. This spurs a ferocious cycle: further warming of the ocean’s surface due to ice loss leads to more ice loss. This is called the Albedo Effect. The impacts of the ghastly Albedo Effect and the release of an over-excessive amount of carbon concern several stakeholders. The first hit are the indigenous inhabitants of the Arctic, most prominently wolves, foxes, seals and walruses. These animals will be hit by a tide of dismay that is bound to eradicate huge numbers of them because of the loss of their habitat, leaving them in the hands of orcas, sharks and hypothermia. The second stakeholder in this formula is humanity. Humanity will be put at risk due to higher sea levels, hence countries like the Netherlands or Bangladesh could face a serious threat of floods. Luckily, there are several solutions being put to the table which are open for dis-

cussion, and some have already been put to task. The strongest competitor in antiglobal warming issues is the US. Obama’s administration has shown incentive and determination to salvage what it can for future generations. Most notable of all initiatives is the G20 summit, which took place last year in Paris. The prongs on which the summit stood was a conversion towards green energy, hence a halt in the depletion of nonrenewable resources that in general spur global warming. Over this past summer, these key ideas have been implemented together with several government sponsored programs pointing towards various pollution sources and The Obama Foundation openly supporting Greenpeace.

Open Press 3 - October 2016

World News & Current Affairs I Choose You, Putin

fter five years, Russia held another parliamentary election on 18th September 2016. After the alleged fraud in 2011, which was followed by protests, the government promised to make this election more free and fair. But was that promise upheld?

The parliamentary elections in Russia operate on the system of proportional representation for 225 seats and individual constituency selection for the other 225 seats in the Russian Duma, the name for their assembly with legislative functions. In the proportional part of Duma, the parties need to reach at least 5% of the popular vote. 2016 marked the first time that the region of Crimea, which was annexed by Russia in 2014, was eligible to vote in these elections. This caused international controversy as the annexation has yet to be accepted by countries other than Russia. Since 2011, the dominating party in

The Email Con-

the Duma has been United Russia, which is primarily known for being President Putin's party. This year the overall result was not surprising as United Russia won again, reaching 54.2% of the vote. Right behind them was the Communist Party of the Russian Federation, taking 13.34%. Lastly, the Liberal Democratic Party of Russia took 13.1% of the vote. In general, all of the parties are quite leftist and are usually the main source of support for Putin. None of the liberal parties, which make up the majority of the opposition, reached the 5% threshold needed to enter Duma. It is also important to mention that the voter turnout this year was the lowest recorded in history being just under 48%. Even with the government's attempts to have a non-fraudulent election, there were still instances of mishandling of the ballots. There were numerous reports and even recordings of electoral commission members stuffing the ballots. There were also significant irregularities in the Siberian region, where reportedly “carousel” voting - one or more persons voting multiple times - occurred. A significant incident was the violence that took place at the Russian embassy in Kiev. Some rightwing Ukrainian protesters blocked the entrance to the embassy to prevent voting to such an extent that police had to intervene. On the other hand, there were also occurrences of violence at the polling stations and spoiling the ballots. After a polling station was accused of stuffing

illary Clinton, now a candidate running for the President of the United States of America, has been exposed for sending private emails to President Barack Obama back when she was still the Secretary of State. When the news appeared, the State Department did not hesitate and immediately declined the release of the private emails together with over 30,000 other communication records.

Also recorded was an occasion when a voter, instead of choosing a party, wrote that he is unsatisfied with the options and he “chooses Pikachu instead”. This kind of spoiling of the ballot also contributed to the ineligibility of the election. According to Globalsecurity.org, “overall turnout [for the election] fell to 48% from 60% in 2011, exposing growing apathy about a political system and [the] elite.” This led Sergey Mironov, the leader of Fair Russia, to credit the low turnout to an overall mistrust in the election transparency. However, even with the presence of “violations in the run-up to the voting” reports say that the elections were more free and fair than those in 2011. MARIA PAVLOVEC

The Electoral College: Election of the Elected

State/Area

Population

Electoral votes

Residents per elector

Weight of vote

California

33,871,648

627,253

0.83

North Carolina

8,049,313

74,951

0.91

Alaska

626,932

208,977

2.50

“electors” equals one for each member they have in the Senate and the House of Representatives, together known as the US Congress. The electors are traditionally politically active and responsible voters, but not members of the Congress; instead they are chosen by the parties themselves during the popular vote. After the popular vote has been recorded—as it will be on Tuesday, November 8— the job of presidential election passes on to the electors. The electors make a promise to vote in accordance to how their state constituency voted, but there is always a risk of a “faithless elector”. In other words, this is an elector who would secretly cast a ballot against the wishes of the popular vote outcome in his or her state. In 24 states there is a legal punishment for those breaking promises and becoming a ‘’faithless elector‘‘. Perhaps surprising, though, is that in the event of a faithless elector vote, it would still count towards the presidency. One unique situation could occur, under this model: if no candidate possesses the electoral majority needed (270+ votes) to clearly win, the final decision is made in the House of Representatives. After more than 200 years of debates and power struggles regarding the popular vote and electoral college, it is important to note that this process has been under review. Perhaps the future will see a change, but for now, the electors will ultimately decide.

United States

281,421,906

538

523,089

1.00

ELIZABETH JANEČKOVÁ

he Electoral College has been a much-discussed topic as we move forward to the November 8 US presidential election. Many citizens doubt the value of their vote as they learned in the last election: the electoral college carries the final decision of the night and the vote of these electoral representatives can, mathematically, outweigh the individual popular vote, potentially even flipping the election results, though this has never happened. The term ’‘electoral college’’ does not entail a needed educational institution for indecisive voters (as those who trust Google Translator might be led to believe). In fact, the ‘‘electoral college’’ is not a place at all. In truth, a more accurate description paints us a process, a system of rules, exceptions, insurances and paradoxes that still does not guarantee presidency to the candidate who received the most votes nationwide. This is enabled by the fact that there is no national election for President, rather fifty-one separate elections, one in each state plus one in the District of Columbia. Hence the vote of every American

counts precisely as much as anyone else’s in that same state, but it may count more (or less) depending if that state were— say—Texas or North Dakota.

Surprisingly, in the smallest state of Alaska, an individual voter’s weight is bigger than that of California, as is shown in the table below. However, due to its 33,871,648 inhabitants, California still has the most powerful voting mass in the US which makes it a campaign target ground of each of the presidential candidates. Also reflected in the voting weight of the current electoral college are hundreds of years of lasting state divisions. The way large and small states are viewed when side by side is clear in the electoral college. A state’s allocated number of

troversy

ballots, youths smashed up the station in the region of Dagestan.

Open Press 3 - October 2016

The White House State Department stated that “such presidential records shall remain confidential to protect the President’s ability to receive unvarnished advice and counsel, but will be released in accordance with the Presidential Records Act.” Now, more than ever, many of us are concerned about the context of those emails. According to the State Department, those emails were supposed to be just “thank you emails” and “notes of appreciation”. However, with so much caution Clinton seemed to show towards this affair, no wonder this answer doesn’t seem fulfilling and believable at all. However, the FBI did spend a year investigating Clinton’s emails and eventually determined that they were “compromised” with “a foreign power or an agent of a foreign power.” After the FBI finally finished the investigation, the Department of Justice recommended that neither Clinton nor her aides should not face any charges. This reason is still left unknown. Yet the secret of the extremely fragile, dangerous and highly classified information remains highly doubted.

The emails in question, sent between May 18, 2012 and January 31, 2013, are currently being held under the Presidential Records Act. This means that there is no access for anyone who would like to expose their content and, therefore, end the never-ending conspiracy theories regarding this controversial affair. To-date, no one from the Security Sector has made any effort to explain the situation fully to the American public, leaving more reasonable doubts regarding the presidential election 2016. ADÉLA CHROUSTOVÁ

Social Commentary & Opinion Little Girls CAN Be Presidents

hroughout my entire life, I have never even realised that a woman could be president of the United States, simply because upbringing in a society favoring men does not allow it. That ‘girls can’t be president’ was a fact. But that was until Hillary Clinton announced her run for presidency. And today, nearly one hundred years after America’s Night of Terror of 1917, during which 33 women were beaten and arrested for believing in women’s right to vote, Hillary Clinton is the first female presidential candidate nominated by a major party. Not only is Clinton the first female nominee of the Democratic Party - she is also running against a man who has called women derogatory slurs and is not afraid to insult others on social media. At the same time, people still claim they ‘would never vote for a woman, because what if she PMS'd and started World War III or something’. Now imagine the Republican nominee as a woman. A woman with bad tan and terrible hair extensions, shouting at rallies, claiming that pregnancy is an inconvenience for business. Would she still be voted for? Unimaginable. However, voters do not reason like that; they do not compare candidates based on their abilities, but based on their gender. And sadly, misogyny does not only apply to men – women hate women too. Clinton (or any future female Presidential candidate) has to prepare for her ap-

pearance to be talked about more than her diplomatic skills and capabilities. She will be advised to not be too passionate during her presentations as to not seem too shrill and to not be too aggressive – traits usually celebrated in male candidates. And if the she is elected, she will be probably labelled ‘Bill Clinton’s wife’ instead of the President of the United States.

Clinton’s candidacy is not only about her; it is about girls that Nicholas Kristof and Sheryl WuDunn write about in Half the Sky and girls who are killed merely because they are not boys. It is about girls who are denied education and those who are married off at the age of eleven. This candidacy is for all the girls who can now believe that they can grow up to be a president, too. And although a female President will not solve all the sexism in the world, it is a step forward. No matter who is appointed this fall, this election is making history and we are here to witness it. TEREZA JAKOUBKOVÁ

rank Roosevelt, John Kennedy and even Barack Obama. All of them were (and are) great men. At their time, being elected as President meant something. It meant you were a leader. It meant you were a symbol of bravery, courage and most of all, freedom. I believe in the men listed above. Boys wanted to be like them, girls wanted to be their wives. However, this seems to have become a faded nostalgic memory of the ‘good old times‘ to me. Choosing role models today is even harder than choosing a dish from the menu at KFC. Go and ask a thirteen-year-old American if she wants to be like ‘Crooked Hillary’ when she grows up. Go and ask literally anyone if they want to be like Trump, so horrifyingly indescribable that he doesn’t even need an adjective. Being fair seems, to me, like an anachronism of the past ages. What happened, I hear you cry? Believe me, I am at loss, same as you. Was it the overly enthusiastic media coverage of the election process? The article-hungry reporters digging dirt on the candidates with more vigour than a starving dog would have for a lost bone? Or is it that people unfit for presidency are being encouraged to try their luck in the office? Is it that the morally correct people are overwhelmed by the swelling political machine of cunning and verbal stings? One way or another, everything points out how rotten, resentful and rigged our system has become.

ost people perceive an election as a distant affair that does not relate to them. Its process may take a bit of their time if they do decide to go to the polls (which also is not a sure thing), or they only see who won on the news. One way or another, though they notice or even take part in the election, they usually do it out of routine or due to someone else’s inducement. They do not believe it can affect them in any way worth noticing. This is a common belief, and yet the opposite is the truth. What is an election? It has become an ordinary thing that everybody takes for granted. Nonetheless, an election still remains one of the most important features of democracy that everybody ought to cherish. The base on which democracy has been built and on which it stands is, after all, fragile. An election means freedom of expressing one’s opinion and will. It helps every member of society to realise that their sentiments count. What makes for a successful community is a

ear Readers, As we delve deeper into the rainy autumn season, we also get much closer to the basis of our democratic rights: free elections. With the Czech regional, Senate, and US presidential elections all just around the corner, tensions are running high. In order to reflect the interests of the world around us, the theme for this issue’s Social Commentary section is ‘Elections’. Despite its seemingly narrow topic, there are a variety of opinions hereto choose from. Remember, exercise your voting rights carefully! TEREZA PODHAJSKÁ

You ask for evidence? You can try this at home, on the street, in the store, anywhere. Just say to yourself, whisper it, shout out loud: “I believe in Donald Trump!” and you will understand my point. VIKTOR ŘÍHA

When did voting become so shady?

The Indespensability of Elections

Editor’s Note

Ode to Past

On the one hand, an election is a remagine the first elections. The goal current action always representing liberwas solemn yet simple - after long pety. On the other hand, every time it riods of monarchy, the ordinary people comes, it brings change. Not only may it wanted representation. After that first try, it got much more complicated. Throughout history, elections have been a controversial topic. To begin, it is arguable who should vote and what is the weight of one’s vote. The initially innocent goal of making our society more fair and efficient has evolved into a problem of discrimination. People have been divided throughout centuries and, seeking privileges, certain groups began to change a party or a candidate, it also decide the destiny of others. Firstly, it changes the society as a whole. Each elec- was white males at the top of the hierartion brings new opinions, asks new ques- chical pyramid getting more votes than tions and changes and improves the others; then it was African American standpoint of both the elected and the males who started to enforce their rights voters. In a rare burst of passion, people to vote (women, of course, still awaited are quarrelling and expressing their opin- their suffrage). This all changed eventualion. Man is really by nature a political ly, thanks to human rights activists and animal and an election is the most the UN, who eventually granted equal preeminent way to show it. voting laws. An election always provides pressure. However, discrimination is not the However, that is exactly why it is so vital. problem in today’s politics. I believe the It points at the problems the country is problem is in the people running to be facing, yet disregards, and often brings elected representatives, for they do not new solutions to it. The importance of an see the true meaning. It does not matter if election is not appreciated enough, I it is a mayor of your town, the President think. People do not acknowledge its sig- of the United States or head of the school nificance in creating a safe, democratic council. What matters is if people are not world. They underestimate its value. honest and trustworthy and if they do Yet what can contest democracy as not feel that being the voice of the people well as a dubious election? is a great burden. Nowadays nobody system in which every voice is being sees that the fundamental idea of being heard and every opinion treasured. ANNE-MARIA MATEJAS the selected representative is being reOpen Press 3 - October 2016

sponsible for the people’s needs. When you look at today’s politics, you see only dishonest people. They are supposed to be professionals but they spend their days vilifying each other. Now, we are picking a representative who is the lesser evil because nobody fully reflects our opinions.

In brief, people are not afraid to blackmail, threaten or humiliate. And nobody seems to care. Sadly, we make one of the most important decisions based on one’s personal life - and this is even more exaggerated by social media, who base their business on supporting this phenomenon. They are forcing voters to believe such frivolous things are important, but why should I care whether Donald’s hair is real, Bill had an affair, Hillary has pneumonia or Chelsea missed her daughter’s first day of school? Today, the election appears to be just a race in committing fraud without getting caught and an outlet for insulting others in the best way possible. NATÁLIE ŽALMANOVÁ 3

Special Interests & Interviews The Hole Truth

Scouting—A World of Its Own

couting. You’ve surely heard of scouting. But what have you heard about it? That we are a group of people obsessed with nature? That’s a very common public opinion. Or that we sell cookies and lemonade for charity while collecting various badges? That is what US scouts do. So, what do we really do? It might surprise you, but we play games - of course we play games! However, those are not the games as you know them. Every game, every single activity means something more. They are designed to be educative, so that even little children at the age of seven learn how to cooperate, how to do something on their own, how to be tolerant, kind and friendly. How to be a Scout. When the little children grow older, they have to move further, not only re-

one is to know how to teach them. For this, there are many courses children from the age of twelve can attend and once they pass, they should know everything needed to lead a group of younger people and prepare a weekly hour-and-ahalf program for them. By teaching others at this low age, they also learn how to be responsible, so they educate themselves while educating others. The learning does not stop when you reach puberty. And like this it goes, an endless circulation of people, younger and older, and the younger getting older. Regular weekly meetings, weekend trips, (inter-) national scout events, summer camps. Oh, scout summer camps. An imaginary icing on the cake, the greatest time of my summer holiday. I can spend half of a year thinking about the camp that was and the next half thinking about the one that will be, because every scout camp is an unforgettable experience. And being a scout is an experience of a lifetime. When I think of scouting, I always have to smile as I can’t remember a single bad memory related to it. There wasn’t any bigger event I would miss in the past years, and when I missed our weekly meeting, I was sad and grumpy for the next few days. Because there is nothing ceive but also give. They have to teach better than having a group of people who younger children what they were taught you can trust and who can trust you. So I at their age: cooperation, tolerance, and say: scouting is worth it. independence. The important step in teaching someJOSEFINA DUŠKOVÁ

ur lovely Mother Nature has made us lots of wonders to enjoy. One of her most breathtaking site is a hole. A huge, giant, enormous hole. If we look at Burj Khalifa, Niagara Falls, or the Great Wall of China, some of the most visited attractions in the world, we can deduce that people like great things. One more example of a great thing is the gorgeous Grand Canyon, a hole with a capital “H”. Measuring 446 kilometers long, the Grand Canyon is the longest canyon in the whole world. The Colorado River deserves a special hand as she is the mother of Grand Canyon. With the help of coarse gravel, stones, sand and clay, she formed her baby every day, without rest, for six million years. That’s one dedicated mother! If you want to see this wonder with your own eyes, there is a high chance that you will be witness to a really unpleasant journey. And if your travel plan includes a visit to the Grand Canyon after the lights of Las Vegas, then be prepared. Leaving Las Vegas itself can be tough. Sin City, or Las Vegas, is located in the middle of the Nevada desert, therefore just outside of the city lies an endless ocean of sand with just one thin line of asphalt. On this line, which eventually turns into the famous Route 66, be prepared to spend the next six hours. Maybe you’re now imagining music at full blast and the wind in your hair through open car windows. But stop now because unless you’re wearing bright, pink glasses or

you’re the donkey from Shrek the journey won’t be an enjoyable experience. The monotony of the Nevada desert and Arizona planes can actually be very depressing. Paradoxically, our driver was, unlike his fellow travelers, thrilled (which at least made the drive more fun). Then suddenly—there it was. Gigantic, really. So many people. With fame was reaching the heavens. McDonalds! (But, unfortunately, we just continued on by….). But then, our goal was reached when we finally crossed the border into Grand Canyon National Park. There was a huge parking lot in front of us with crowds much bigger than at McDonalds. Then came the trail to the edge. The stones. The lonely tree. The selfie sticks. Then BOOM:

the Hole. Its greatness, mixed with the beautiful colors made your eyes jump out of their sockets. It is a canyon so enormous that even people with no fear of heights risk getting dizzy. The six million years of forming this natural wonder and the seemingly six million of hours crossing Nevada and Arizona to get there were worth it in the end. TEREZA CHÁROVÁ

The Beauty of the City of Tulips

raveling to new cities might as well be one of the most exciting things ever, and there’s always that one place that you will remember forever; in my case its Amsterdam. The first time I traveled there was in the spring of 2015, and I fell in love with the city and its 60 miles of canals, 90 islands and 1500 bridges. I found myself always reminiscing about the amazing and friendly people, delicious food, fascinating places and unforgettable memories I had made there, which is what led me to visit it again exactly one year later.

I’m sure this city is stunning all year long but both times I've witnessed its amazing spring beauty, the season when most tourists visit. The British performer Max Bygraves made Amsterdam famous for its tulips, and in spring the stalls of Bloemenmarkt spill over with them in every shade. For visitors who want to make the tulip pilgrimage there are the Keukenhof Gardens, the biggest flower park in Europe about an hour’s drive out 4

of the city. With approximately 7 million bulbs that bloom between March and May it attracts over 800,000 visitors every year. If you visit Amsterdam, don’t count on having a good night’s sleep, especially if you are near the red light district, due to the constant commotion of people sitting in pubs and clubs. The old town itself can be noisy throughout the day, but as the sun sets the raucous is more noticeable, especially on the weekends. (But that is only a little part of its culture so if you are not a fan of this, then there certainly are hundreds of other things to explore.) Firstly, an absolute must while visiting the city is definitely the Museumplein, a museum district just out of the old town. You can stop at the Rijksmuseum to admire the work of various artists or the Van Gogh Museum with four floors dedicated just to the Dutch painter. Secondly is the Anne Frank house; if you don't want to wait for hours in the line that reaches around the next block, I recommend to buy your tickets in advance. And lastly, you can rent a bike for the day or take a canal cruise through the city which you should because you haven't really been to Amsterdam if you didn't go on a canal cruise. As to the cuisine, its hard to find places with traditional Dutch food. You can find some pizzerias, bakeries, fast food, street food or sea food places, but overall the cuisine is mostly international. However,

Furry Friends throughout my stay I found one place that I really liked. It’s a cute little restaurant called PLUK in the Nine Streets District. It is mostly suitable for breakfast and lunch, possibly with the best food you will find, and I definitely suggest to go there if ever in Amsterdam.

Amsterdam is always busy, so if you don’t feel like walking, there are two places I would recommend not far from the city easily accessible by train. The first is Zaanse Schans, a typical Dutch village in the countryside, full of windmills, small wooden houses and manufacturing. The other is Haarlem city, similar to Amsterdam but smaller and a lot more calm and quiet. Both are equally as interesting and fascinating as the main city. Though Amsterdam isn't an extremely big city, we still haven’t seen everything and I am definitely planning to come back in the future.

Open Press 3 - October 2016

VALERIE PYTJUK

an you name any of the largest dog breeds? One of them is definitely the Great Pyrenee. Likely, everyone who owns a Great Pyrenee (including me) would say that they are the kindest dogs they’ve ever seen. I have two beautiful Great Pyrenees dogs, and I can’t imagine my life without them. They’re not just great friends but also excellent guards and reliable companions. They love unconditionally and are very protective. Family is everything for them. They are gentle to small kids and friendly to older people. Even though they command respect with their gigantic bodies, under that mass of fur and muscles hides a big loving heart. At first glance, you notice their majesty and elegance in combination with the thick white fur. My sweetheart, Brit weights over 70 kg, and he’s as big as a mini horse, so sometimes there is a risk that he forgets how heavy he is, and he sits on your lap without warning. Although they’re that big, they use their strength only when it’s really necessary. There is a big difference between the male and female character. Our Jackie is like an energetic older woman noticing every sound in the village, but Brit is a calm, lazy man. So that’s why it’s best to have both of them; they truly are “man’s best friend”! MICHAELA RENDLOVÁ

Special Interests & Interviews The Adversity of a Second Language

ost schools today teach students a second, third or even fourth language. The most popular languages students study include Spanish, French, Russian and German, while some students even opt for studying Chinese or Latin in their free time. Let’s say that you know how to speak Czech, English and are learning Spanish as well. Perhaps you and your family are going to spend a week in Paris and because you want to learn a couple phrases that you think will come in handy, you go to the bookstore and buy an EnglishFrench dictionary. But still when you or-

der a cappuccino and a croissant with your non-French speaking accent in a Parisian café and the waiter responds with nothing more than a confused look and a “Pardon?”, it drives you crazy. Many intrepid explorers admit that

foreign languages don’t come naturally to them. A new study from the University of Washington revealed why they just may be right. Psychologists studying patients learning a second language found they could predict a person’s aptitude (tendency) for language learning by studying their resting brain activity before completing any task related to learning a language. Resting brain activity occurs when someone is awake but not performing any specific task, and the brain is simply regulating bodily function and daydreaming whether thinking about what to make for dinner, which book you are going to buy in the bookstore or where to spend your next vacation. The study measured the resting brain activity of 19 participants aged 18 - 31 before having them complete an eightweek French course taught by the U.S. military; this course aims to train soldiers to speak the language well, and quickly. Researchers measured what skill level they had reached at the end of each session, and calculated the participants’ rates of learning over the eight-week period. They found that the fastest learner acquired French at more than twice the rate of the slowest learner. “The most surprising or important thing is that you can figure out in the brain at rest what somebody’s going to be able to do subsequently, or what somebody’s going to be able to learn,” Chantel Prat, one of the study’s authors, told

Life with Diabetes

o you ever wonder what it is like to live with diabetes? Ever wonder how your friends or family members are secretly doing day to day with this difficult disease? Meet Christina, my cousin, the person I look up to and admire. She is from Florida, and she is a bundle of energy. Christina doesn’t let her type 1 diabetes stop her from doing anything and everything. She has had diabetes since she was 12. She has learnt to live with it, and she is handling it perfectly.

was diagnosed in the mid 90's not much was known about diabetes, and unlike today there were not many options in food or beverage industry that were low carb or "diet". So I basically had to relearn everything about food and how it would affect me and my illness. I was also very athletic, so that was a huge change. I never stopped playing, but I would have to check my sugar several times during a game and sometimes even have to sit out a game due to low sugar levels. But I will say that growing up with diabetes has turned me into a strong woman, so I'm grateful for having to grown up with this illness. What age were you diagnosed with diabetes? I was 12 when I learned that I had diabetes. What type of diabetes do you have? I am a Type 1 diabetic. Which is only 5% of the diabetic population in the United States. The other 95% are type 2. Meaning they DON’T inject insulin, some may but the majority do not have to. Type 1 diabetics MUST inject insulin, because our pancreas no longer produces it.

I asked Christina a few questions about diabetes and living with a disease that needs all of your attention and time.

You were diagnosed with diabetes at a young age. How did growing up with the disease affect you? Growing up with diabetes was hard. When I

How did you manage growing up? Did you try to hide your diabetes? I can't lie, growing up with diabetes was rough. I was terrified of needles before becoming diabetic. So giving myself insulin was a major change for me. I was in middle school when I was diagnosed, and bullying was still a thing that was going on. Kids would see me with my insulin syringes, they would often ask me if I was on drugs or if my parents were

Jasmine & Travel + Leisure magazine. Certain patterns of resting brain activity, specifically on the right side of the brain explained 60 percent of the differences in learning rates between participants. Patterns linked to linguistic processes closely predicted language learning rates. Those who struggle to learn languages should not be desperate and upset. While brain activity patterns helped predict 60 percent of the differences between slow and fast learners, 40 percent went unexplained. Research from other studies has pointed to many other factors that can contribute to success in learning a second, third, or even fourth language. Personality type has been shown to have an effect on someone’s rate of language learning achievement. Extroverts tend to shine particularly in oral language learning, as they are more likely to practice and improve their skills, while introverts might be too shy from engaging natives in conversation or attending social gatherings. Acquired motivations, such as scholarships at foreign university or a new job in a different country, also help improve people’s success in language learning. One of the top acquired factors? A partner. People learn second languages more quickly and with greater results if they are attempting to communicate with a boyfriend or girlfriend, according to several studies. Sarah Muldoon

Juniper & Juniper: Journey through the J asmine Universe in Search of Friends is a musical for all ages co-written by Ms. Domi Adamova and participating OG grammar school students. The play tells the story of Jasmine and Juniper, the only inhabitants of a far-off planet. They travel through the universe looking for friends and adventure. After visiting several strange planets, they land on Planet Earth where they befriend a young girl, BJ, and her talking dog Barkie. Travel with them on their magical journey through space and time. Visit the Planet of the Workaholics and the Planet of Vanity. Find your favourite computer games on the Planet of TechnoFreaks. Go on a shopping frenzy on the Planet of Consumers and experience a food fight on the Planet of Eaters.

Discover if Jasmine and Juniper find what they are looking for. Check out the props, backdrops and costumes your classmates have made for the show. Come watch and support your friends!

drug addicts. Which of course hurt my feel- sweaty, glassy-eyed and slurring my words. ings and made me completely embarrassed. That, in turn, made me hide my illness. What has been the hardest part of being diabetic, as a child and now? Is your family a big support to you? While I am lucky to have an illness that can My family has been a huge support system for be managed and isn't a death sentence, diabeme. From the smallest things like always tes is a 24 hours a day illness. It runs my life. having juice boxes around for me in case of a I think about diabetes at least every 10 low blood sugar, or to bigger things like com- minutes. I have to be on top of it all the time, ing to education classes with me and trying to figuring out how much insulin to take for understand my struggle as much as a non- what I just ate, or making sure that I have diabetic can. Also, understanding that this juice boxes in my purse. illness is not a "one stop shop" and that it affects every person differently and that some- Was it tough on your siblings? times just a simple "I'm sorry you're going Sure, it was tough on my brother because I through this" means more to me than any- did get more attention, but not always good thing else. attention! (laughs) Plus, I'm sure he didn't mind watching me stab myself with needles! What treatment/medicine do you use to treat your diabetes? How can you recognize the symptoms of I am currently on two different types of in- a low/high blood sugar? jectable insulin. The first, Lantus, is what The lows are always easier to detect. You feel they call a basal insulin. It acts as a 24-hour dizzy, shaky, you become drenched in sweat, aid to keep my blood sugars steady around also your response time is delayed. So it may 200. The second insulin is called Apirda. It is take me 4 minutes to answer a yes or no quesa short acting insulin, peaking at 1 hour after tion. With the highs, my mouth becomes realinjection and has a 4-hours duration. ly dry, my heart beats incredibly fast, everything irritates me and I become lethargic. What would happen if you did not take your medicine on time or frequently? What about your diet? No sweets? That There are two things that can happen. One is must be hard. if I missed an injection or didn't take any Yes, diet is a huge part of a diabetic’s life. It's insulin to cover food, my blood sugar would all about balance. With every meal I need a sky rocket and send me into what is known as protein, a carb choice (wild rice, baked potato, Hyperglycemia. I could become irritable, ex- fruit, a slice of bread), a milk choice (milk, tremely thirsty and my heart would beat very cheese, yogurt) and tons of veggies (they are rapidly, making even walking very difficult. free foods, meaning I can eat as much as I Other times I could drop into a dangerous want and it won't affect my blood sugar). low blood sugar, which basically shuts off Currently, I just started a new diet where I your brain, since you brain runs off sugar and oxygen. To some I might look intoxicated, (continued on next page)

Open Press 3 - October 2016

Variety Building a Business in 8 Easy Steps

ou do not need to have an MBA. You do not need to find a hole in the market. You do not need a small loan of one million dollars from your father. You do not need to read Forbes, The Economist or Business Insider. All you need to build a wildly successful business is brought to you by the OG Chronicle in this easy-to- 3. Proclaim that your product is green, local, homemade and traditional. follow step-by-step guide. Although it is most definitely not. Who cares? The consumers won’t know the difference. Picture the countryside on the cover. An old smiling granny and healthy sheep in the distance. As long as you say it is local and made with love, it does not matter that you sell motor oil.

1. Create your business’ name. Pick the first two (or three, if applicable) letters of your first name, then the first three of your surname. If you were born in September, January or May, add also the seventh letter of your surname – for luck, of course. If you were born in March, February, August and October, add the first six letters of your surname in reversed order. This strategy worked well for Adi Dassler – the founder of Adidas, and will work even better for you!

4. Make someone else responsible. Are your children over eighteen? That works well when combined with moving your taxes elsewhere. Or becoming the minister of finance. 5. Form an oligarchy. There is always a lot to learn from Russia, and a trendy strategy used by aggressive superpowers cannot fail. 6. Profit. Profit. Profit. 7. Know your role as the founder of your own company. This means, if in trouble, blame everything on one of the smaller companies in your holding. Or your daughter.

2. Get a catchy slogan. 8. If you are not particularly creative, Sloganmaker.com is here to help.

Get down to business, dear friends.

(DIABETES from previous page) eat 3 meals a day with each of the choice I listed above and 2 snacks! Having a balanced diet helps so much in keeping blood sugar stable. And while I choose not to eat many sweets (it's just easier not to eat them), I have the ability to eat whatever I want. Now, eating an entire cake would be a bad choice all around, but if I really wanted to, I would just have to count the amount of carbs in the cake and cover it with an injection of short-term insulin. What would you like a non-diabetic to know about having diabetes? That it is not as simple as "just stop eating sugar"; that diabetes affects every part of your life; and that we are just like you, just a little sweeter! If the cure for diabetes was found next week, how would your life change? My life would change dramatically! I've been a diabetic for almost 20 years. So I pretty much cannot remember a time I wasn't watching everything I ate or injecting myself with insulin. I know they are doing wonderful work in Europe with stem cell research. So hopefully within the next 10 years you'll be able to ask me that question again and I'll be able to tell you first hand what it's like to no longer live with diabetes! We all hope for a cure to be successfully found and we will have another interview with Christina in 10 years or hopefully earlier! Thank you, Christina, for showing us how life with diabetes really is. Stay strong. You have been doing a great job with that so far! LAUREN MULDOON 6

DEBORA POŠTULKOVÁ

Making a Dramatic Entrance

fter a ten year OG hiatus, English drama has returned to the Open Gate activities offering. In your English department you’ve likely noticed many teachers willing to raise their hands for exciting student activities, such as this— the OG Chronicle—or assistance with debate. Well now it is time to let the drama begin! Not only will you find Ms. Adamová training the lower gymnasium students in their upcoming production of “Jasmine & Juniper” (see previous page for details), but during the first two weeks of the 2015-16 school year, auditions were held for an adaptation of the classic Charles Dickens tale A Christmas Carol. Sixteen students ranging from kvartaoktava prepared a poem or reading for the play’s directors: Mrs. Pospíšil and Ms. Drabková. Sources say, they were very impressed by what they saw. For nearly a month and half now, rehearsals have been underway. Scrooge and his ghosts are learning their lines, the townspeople have been practicing their dance choreography, and the musicians have been warming up. Things are coming together nicely. Written by Charles Dickens in 1843, A Christmas Carol tells the story of Ebenezer Scrooge, a mean and sour old man who has lived a life focused on money and greed. On this night—Christmas Eve— his past has caught up with him in the form of a visit by his old business partner, Marley. Marley warns Scrooge to

expect visits from three spirits: the ghosts of Christmas Past, Present, and Future. Will Scrooge be convinced to change his ways for Christmases to come?

And this is where you come in, OG students, staff, and extended family. The time has come to fill our seats and we need you. In the days to come you will receive Facebook invites, see posters hanging up, and note that tickets will be on sale. We hope that you’ll support OG theatre. It will be a night to remember! Performances: Thursday, December 1 at 19:00 Friday, December 2 at 19:00 Saturday, December 3 at 14:00 Ticket prices 50 crowns for students 100 crowns for adults Tickets go on sale November 1st—find a cast member to reserve yours. So, tell your family, tell your friends, and be sure to help our tradition grow.

Halloween Creative Writing: “My Soulmate and I“

he day when my life has changed completely started ordinarily. I was late. It was already 8:21, when I rushed up the stairs to get into the classroom for my first lesson. I knocked on the door, apologized to Ms Šedivá and sat down at my desk in the back of the room. Immediately, I noticed that few people were missing. But that was normal. Ms Šedivá started the lesson. I made some notes, but I couldn’t pay attention. I looked out of the window and almost jumped up to the ceiling. Fortunately, I remained calm because I didn’t want to interrupt the lesson. But there was someone sitting on the gutter. It was a woman, her hair was as black as the night, her eyes were purple. She was wearing a long white dress. As I winked, she disappeared. I hadn’t told anyone about this, thinking it wasn’t real. Until lunch, everything was normal. Ordinary. Oh, God, how I love these words! But they cannot describe me anymore. We had a PE lesson after lunch. I usually spend my free lessons on my own, reading a book or doing my homework. That day, I spent it alone as well, but I needed to go to the accounting office to pay for an upcoming school trip. As I passed the theatre, I saw the lady in the long white dress again. She stood there, next to the wall, watching me with her purple eyes. I stopped, looking at her. The woman waved at me, and I went towards her. I don’t know why. I just felt

that I should go. It was the worst mistake I hade ever made. She led me behind the theatre. There she stopped, and I stopped as well. As I was watching her, with nearly no distance between us, I noticed the grass flutter in the wind. Then I realized I was looking at it through her. A silent scream came out of my mouth and I wanted to run, but I wasn’t able to make a single move. Then she started to move towards me. Closer and closer. My body was paralyzed. I was never so scared. My body was shaking all over, my teeth were chattering, I felt tears in my eyes. I just wanted her to vanish, but she was getting closer and closer to me. Then she touched my face. Still paralyzed, I felt her ice-cold hands as she touched my chest and my heart stopped. Literally. I just felt cold and my heart froze. ‘You are the one I’ve been looking for,’ she whispered. ‘We will be the best and closest friends in the world, Beth,’ she said. I was horrified. How does she know my name?! Then she kissed me and I felt something cold and sharp piercing through my mind like a dagger, going back to the corner where my soul tried to hide. After that I passed out. I woke up in the sport hall, freezing. Something was different. I felt different. I realized why when I heard her voice again. The difference was that I heard it in my head now: ‘We are such a good team, Beth. We are going to have so much fun together!’ She laughed, her metallic

Open Press 3 - October 2016

voice ringing. ‘Who are you?’ I gasped, crying. ‘I am your soulmate,’ she replied, in my head again. ‘A new part of you. Cassandra. Look downstairs and see what a great team we are together.’ So I looked. And there I saw them. All of my classmates, all of my friends. They were lying on the sport hall’s floor, in a scarlet pool of blood. When I looked at my hands, I saw blood. I had blood on my hands. Their blood. I started to scream. And I was still screaming when the police arrived. And I kept screaming when they put handcuffs on my wrists and dragged me to the mental asylum. KAROLÍNA HRBALOVÁ

Variety

Spooky Pumpkin Carving Guide

or those who seem to struggle with carving your dream-pumpkin ornament, or for those who just don’t know how to start, here’s a quick and easy stepby-step tutorial on how to create a living masterpiece!

To begin, choosing a pumpkin is not always an easy task; try to look through as many pumpkin farms as possible in order to choose just the perfect one for you . If you aren’t lucky enough to have a pumpkin farm nearby, gratefully accept one of the free ones that will be provided at OG for our school pumpkin carving activity. After you choose the perfect pumpkin for you, start with cutting off the top stem area with a sharp carving knife. With a large serving spoon, or with your hand, remove the inside seeds of the pumpkin as well as any unnecessary bits of the flesh. (It is important to note here that many families in America will save these pumpkin seeds, wash them, and then roast them in a warm oven. They say they are delicious!) To prevent any unfortunate mistakes as you begin to carve your pumpkin,

Halloween Crossword

firstly grab your Sharpie, or permanent pen, and draw a design on your pumpkin. If you are not a fantastic artist, a quick Google image search will produce multiple templates that you can trace directly onto your pumpkin. Now it’s time to being. Using a small knife, cut out your shape along the predrawn lines. Do this until you are satisfied with your results!

Last, but not least, when your pumpkin is perfectly cut, put a small lit candle inside the bottom of your ‘jack-o-lantern’. The only thing left to do is to find the perfect spot for your number once Halloween decoration! Typical scary spots are darkened front windows or the front steps leading into your home. Happy Halloween carving!

JAN HREBÍK

ADELA CHROUSTOVÁ

Halloween Riddles & Classic Comics

ho Am I? I was wrapped in white and buried in my tomb a long time ago. Now, I wait in the dark with my golden treasures all around. Outside the sand piles high over the top of my tomb.

ho Am I? I am a monster who has been on a diiet. There is no fat on me! Or muscle either! You might say that I am all skin and bones—without the skin, I rattle when I walk. And my teeth chatter when I talk.

ho Am I? Dressed in black, I brew potions, and I put curses on people. If you bother me or my cat, you’ll sit on a lilly pad and eat flies for years to come when I turn you into a frog!

Open Press 3 - October 2016

ho Am I? Most of the time, you would never guess I was a monster because I look just like you. But once a month, I let my hair down and howl at the moon. Yet, beware! If I bite you, you will become like me.

Já & sport Fotosoutěž

1. místo—Ondřej Kostka

2. místo—Adéla Chroustová

3. místo—Markéta Malcová

Paralympische Spiele Rio 2016

ie Geschichte der Paralympischen Spiele beginnt nach dem Zweiten Weltkrieg in England, weil da viele Menschen gelähmt waren oder ein Bein oder einen Arm verloren hatten. Es waren diese Veteranen, die einen Wettkampf für Menschen mit Behinderungen initiiert haben. Die Stoke-Mandeville-Spiele (Stoke Mandeville war Name des Krankenhauses, wo die Verletzten bahandelt und betreut wurden) gabes zum ersten Mal 1948 in Aylesbury, einer kleinen Stadt in England. Zuerst konnten nur Rollstuhlfahrer daran teilnehmen und die erste und einzige Sportdisziplin war Bogenschießen. Nach ein Paar Jahren ist Ludwig Guttmann, ein deutscher Neurologe, auf die Idee gekommen, die StokeMandeville-Spiele als einen internationalen Wettkampf zu veranstalten. So konnten 1960, nach den Olympischen Spielen in Rom, die ersten Paralympischen Spiele (ebenfalls in Rom) beginnen. 1976 folgten die ersten Winterspiele in Schweden. Seit 1988 finden die Paralympische Spiele immer zur gleichen Zeit wie die Olympics statt. Im Jahr 1960 haben 400 Rollstuhlfahrer aus 21 Ländern an der Paralympiade teilgenommen, heute stehen 4350 Athleten aus circa 160 Ländern im Wettbewerb. ALŽBĚTA JANEČKOVÁ

ERGEBNISSE: Deutschland hat 18 Gold-, 25 Silber- und 14 Bronzemedaillen gewonnen, das heißt zusammen 57. Das stellt Deutschland weltweit auf Platz sechs. Die meisten

Goldmedaillen haben die Deutschen bei Radfahren und Athletik gewonnen. Die meisten Silbermedaillen kommen von Tischtennis, Judo und Athletik. Der meisten Bronzemedaillen gab es ebenfalls in Athletik und Radfahren. Österreich hat 1 Gold-, 4 Silber- und 4 Bronzemedaillen gewonnen. Österreich hat damit den fünfzigsten Platz erreicht. Die Goldmedaille wurde im Reiten, die 4 silbernen im Radfahren, Reiten und Kanu -Sprint gewonnen. Die 4 Bronzemedaillen entfallen auf Athletik, Schwimmen und Tischtennis. Die Schweiz hat 2 Gold-, 2 Silber- und 1 Bronzemedaille gewonnen. Die Schweiz landete damit auf Platz einundvierzig. Die Goldmedaillen gab es in Athletik, ebenso das Silber, die Bronzemedaille in Radfahren. MICHAL MEDEK

WISSENSWERTES AUS RIO Das offizielle Buch zu den Paralympischen Spielen 2016, das Mitte Oktober herauskommt, umfasst 160 Seiten und mehr als 200 Farbfotos. Kein Wunder, die Deutsche Paralympische Mannschaft hat dieses Jahr 57 Medaillen gewonnen, darunter 14 Goldmedaillen Aber es waren nicht nur deutsche Stars, wie etwa der Läufer David Behre (der in Rio einen Weltrekord errungen hat), die erfolgreich waren. Deutschland hat die jüngste Mannschaft für Goalball, eine bekannte paralympische Disziplin, aufgestellt und die hat es bis ins Viertelfinale gebracht. Ein Debüt gab es auch in Parakanu, dieses Jahr einer neuen Disziplin, als Edina Müller eine Silbermedaille gewonnen hat. Auch der deutsche Radsport konnte in Rio feiern – deutsche Radsportler, zum Beispiel HansPeter Durst, Vico Merklei oder Andrea Eskau, haben 14 Medaillen mit nach Hause gebracht. Das ist allerdings weniger als die deutschen Leichtathleten mit ihren 18 Medaillen, und das obwohl viele Top-Athleten nicht teilnehmen konnten. JOHAN ROTT

MICHAEL TEUBER Michael Teuber ist ein deutscher Paracyclist. Mit neunzehn Jahren hat einen Autounfall durchgemacht, seitdem muss er mit seinem behinderten Rücken leben. Auch seine Beine sind zum Teil gelähmt. Nach dem Unfall war er drei Jahre am Rollstuhl. Auf den früheren Olympiaden (von 2004 in Athen) hat er eine silberne und fünf Goldmedaillen gewonnen. Die diejährige Paralympiade stellten keine Überraschung mehr dar, denn Michael hat schon seine sechste Goldmedaille nach Hause gebracht. Möchte er auch im Jahr 2020 Medaillen gewinnen! JAKUB KÁRA

SPORTDISZIPLINEN DER PARALYMPISCHEN SPIELE Bei den Paralympischen Spielen gibt es eine Menge ähnliche Sportdisziplinen wie bei den Olympischen Spielen. Viele davon werden geändert, damit sie behinderte Sportler spielen können. Es gibt auch Sportarten, die es bei den Olympischen Spielen nicht gibt, zum Beispiel Goalball oder Boccia. Der berühmteste Sport ist wahrscheinlich Fußball und auch der fehlt bei den Paralympischen Spielen nicht. Fußball hat zwei Versionen, 5er Fußball und 7er Fußball. 7er Fußball ist für Leute mit einem Problem mit Bewegung. 5er Fußball wird von Blinden gespielt. Dies ist möglich dank einem speziellen Ball mit Glöckchen im Inneren. Solcher Ball wird auch für Goalball verwendet. Diese Disziplin ist auch für blinde Leute, aber es gibt andere Regeln als für den üblichen Fußball. Goalball wird auf einem Volleyballfeld ohne Netz gespielt, an jedem Ende des Spielfeldes befindet sich ein Tor. Drei Spieler auf jeder Seite versuchen den Ball in das gegnerische Tor zu werfen. Andere berühmte Sportdisziplinen werden meistens in einem Rollstuhl gespielte und haben modifizierte Regeln. MARTIN ŽILKA

Open Press 3 - October 2016

Zábava Kolik sportů je v jednom obrázku? ¿Cuánto deportes hay en la foto? Quelques sports sont sur la photo?

Wie viele Sportarten sind auf dem Bild?

Deutsch Sporttage

Geile Zeit

Mácha in Brooklyn

nder ersten Woche jedes neuen echs Mädchen, zwei Jungen und zwanzig Tage zusammen. Schuljahres werden Sporttage in OG Was haben wir gemeinsam? Angst. veranstaltet. Dieses Jahr hat es sie am Mittwoch und Donnerstag gegeben. Acht m 22. September gab es in unserer Warum? Zehn Tage in Deutschland und super Teams sind angetreten. Ich war im Schule eine Veranstaltung: Máchův die andere Hälfte hier, in Open Gate. Team namens Drazatka, unsere Tea- Brooklyn. Der Abend war für die Schüler Zehn Tage bei deutschen Familien ohne mleiterin war Draga. Wir konnten in drei von Quinta bis Oktava zugänglich und bekannte Gesichter oder Sprachen. Zehn Disziplinen die Kräfte messen – fand im Schülercafé statt. Máchův BrookTage ohne den Herr Udatný. Versteht ihr Staffellauf, Fußball und das tschechische lyn ist ein Wettbewerb, in dem man kreaschon warum hatten wir Angst? Doch, als "přehazovaná". Unsere Gruppe gewann tive Rap-Texte rezitiert. Bewertet werden wir angekommen sind, war die Sprache die erste Runde in Fußball am Nachmit- die Rezitation als solche, die Eigenart der das kleinste Problem. Vor allem, haben tag. Am Abend liefen ich, Honza Hrebik, Texte und die Kostüme. Im Finale stanwir unseren Ortssinn probiert. In Deut- Kacka Rybnickova und Richard Cesnek den sich Václav Benedikt Loula und schland waren wir in einer Schule, die Staffel. Ich war der Erste von unserer Adam Polánek gegenüber. Der spannenmit zwei anderen Schulen im gleichen Gruppe, aber am Start hat mich Vlada de Wettkampf wurde schließlich vom Gebäude verbunden ist. Das heißt, dass stark zur Seite gestoßen - meine Knie und Publikum beurteilt und entschieden. Die wir die ganze Zeit keine Idee hatten, Hände haben mir weh getan, doch ich meisten Zuschauer haben für Vašek geswohin wir hingehen sollten. Zum Glück stand auf und lief weiter. Honza Hrebik timmt und ihn zum Sieger erklärt. Unter hatten wir immer unsere Handys dabei. war sehr schnell, so dass wir rasch na- Vašeks Texten war zum Beispiel auch das Also im Notfall konnten wir Hilfe be- chgeholt haben und in die Finalrunde populäre Stück “Chcípni“ von Sodoma kommen. laufen konnten. Am nächsten Tag ende- Gomora. Alle Schüler haben die ganze ten wir an zweiter Stelle, nur bei Veranstaltung offensichtlich genossen. Aber unser Weg nach Deutschland ist "přehazovaná" haben wir gegen alle ver- Hoffentlich finden sich auch in Zukunft nur ein kleiner Teil vom ganzen Austau- loren. Das hat uns zwar leid getan, aber genügend Schüler (z. B. aus Quinta!) für sch. Der zweite Teil war, als die Mädchen trotzdem: es waren zwei fantastische diesen tollen Wettbewerb. zu uns gekommen sind. Dann hat der Tage.. MARTIN ŽILKA echte Spaß begonnen. Was sollten die JAN KAČENKA Gäste wissen? Was machen wir in der Freizeit? Und was machen wir wenn WENN MAN EINANDER LIEBT, SCHREIBT MAN ZUM VALENTINSTAG EINE VALENTINSKARTE. UND WENN MAN EINANDER NICHT MEHR LIEBT? jemand nach Hause fahren muss? Aber

die ehrliche Arbeit und ein flexibles Programm haben sich gelohnt. Die Ausflüge nach Prag und Kutná Hora waren erfolgreich und Herr Udatný hat uns in Prag nicht vergessen.

NA DANN… DANN SCHREIBT MAN HALT EINE ANTI-VALENTINSKARTE!

Überall war unser Austausch mit deutsche Schülerinnen sehr schön. Wir haben viel gelernt - z. B. “Eierschalensollbruchstellenverursacher” (fragt Herr Udatný, ob ihr eine Übersetzung braucht!) oder wie viele verschiedene Kommunikationsmöglichkeiten existieren, wenn man nichts versteht.

Umfrage We lche s wa r Sporterlebnis?

de in

schlimmste s

n unserer Familie ist der Lauf zur Bushaltestelle eine populäre Aktivität, fast so populär wie das regelmäßige Joggen mit Vati morgens in den Sommerferien. Meistens bin ich nicht Teilnehmer dieses gefährlichen Sports, nur ab und zu, wenn die Umstände mich zu etwas Schrecklichem zwingen. Ich fuhr wie üblich zur Schule, stellte aber fest, dass ich etwas zu Hause vergessen hatte. Ich musste mich schnell entscheiden, und ich entschied mich, dass ich zurücklaufen werde. Aber wir wohnen auf einem Hügel. Ich hatte nur fünf Minuten, um den Bus zu schaffen. Ich nahm das Fahrrad meines Bruders und fuhr einen Rekord. Ich schaffte es! ALŽBĚTA JANEČKOVÁ

ch war schon immer ein schrecklicher Fußballspieler. Meine einzige Fähigkeit war Eigentore zu schießen. Einmal haben wir bei einem Fußballwettkampf mitgemacht, wo aber eine seltsame Regel galt: es hat vier Tore gegeben, aber nur zwei Mannschaften. Wir waren schwächer, hatten aber trotzdem gute Chancen. Dann habe ich ein tolles Manöver gemacht – ein Eigentor über den ganzen Spielplatz. Niemand war zufrieden. JOHAN ROTT

ein schlimmstes Sporterlebnis war, als ich 10 Jahre alt war und zur Athletik-AG ging. Wir rannten im Winter bei Temperaturen von -20 Grad Celsius und auf dem Weg lag ein Meter Schnee. Am schlimmsten war, dass ich nur eine dünne Hose anhatte. MARTIN ŽILKA

ein schlimmstes Sporterlebnis war, als unsere Schule zu einem Sportwettbewerb fuhr. Ich sollte Sprint und Wurf machen. Unglücklicherweise habe ich mich aber für Weitsprung und Wurf angemeldet. Ich musste also bei diesen Disziplinen mitmachen, obwohl ich dafür nicht trainiert habe. MICHAL MEDEK

Was soll man merken? Es wird nie perfekt sein, aber man muss so viel wie möglich aus dem Austausch ausnutzen! MÁJA KERNALOVÁ

inmal hatten wir einen ungerechten Sportunterricht in der Schule. Normalerweise haben wir eine Wahl, ob wir Volleyball spielen oder Athletik machen wollen, also spielen wir fast immer Volleyball. Diesmal aber mussten ich und meine Mitschüler die ganze Stunde Hürdenlauf machen. Ich bin kleiner als die anderen Jungen, also musste ich außerordentlich hoch springen, während zum Beispiel Ondřej die Hürden mit einem einzigen Schritt übersprungen hat. Das war zum Schreien! JAKUB KUNČÁK

ein schlimmstes Sporterlebnis ist mit Basketball verbunden. Ich war gerade unter dem Korb und mein Kumpel spielte mir den Ball zu. Ich befand mich zwischen zwei Verteidigern, die ich ausspielen wollte. Dabei habe ich den Ball nicht richtig gefangen und mir den Daumen gebrochen. MATĚJ ŠMIDBERSKÝ Open Press 3 - October 2016

Français Quatre nouveaux sports à essayer

Enquête

tes-vous ennuyés d'être assis à la maison, par faire seulement des activités passives? Pensez-vous que les sports ne sont pas inténe fois, je suis tombé du cheval et je ressants? Ou pensez-vous que vous avez tout essayé, et rien n’était assez captivant? Si la me suis cassé la main. ONDŘEJ LUKA réponse à une de ces trois questions a été 'oui', cet article a été créé particulièrement a pire expérience a été quand j'ap- pour vous! prenais à faire du vélo près de la rivière. J'ai finalement sauté sur le L'AQUABIKE C'est un sport de la famille d'aqua fitness mouillé dans la rivière. ELIŠKA HORNÍČKOVÁ et il est en train de gagner de plus en plus de popularité. Ce sport est basé sur "faire a pire expérience de sport a été du vélo dans l'eau," un concept qui peut quand j’ai couru un marathon et sembler vraiment bizarre, mais il est une ma jambe s´est coincée dans le trou et je réalité très bon pour votre santé. En plus, suis tombée at je me suis fait mal à la jam- faire du "aquavélo" améliore les muscles, parce que c'est plus difficile de bouger be. . DARINA LISICHKINA dans l'eau, donc vous allez devenir super fort! Comme les sportifs professionnels, a pire expérience de sport a été vous pouvez dire. quand je faisais du ski et je suis tombé, c’était pendant mon séjour á la montagne d´ Alpes. FRANTIŠEK HEŘMÁNEK Quelle est votre pire expérience de sport?

M M

« j´étais 8 ans vivant », je ai parQ uand ticipé à une compétition pour des pompiers volontaires. Nous étions censés connecter les tuyaux au raccordement et continuer à courir. Cependant, nous ne lávons pas connecté correctement et léau nést pas arrivée à la fin de tuyau. Mais, j´étais très rapide et j’ai réussi à le connecter ensemble. À la fin, nous avons obtenu une pénalité, mais nous avons gagné la compétition. VLADIMÍR KULIŠ

L'ESCRIME

LE CRICKET

Si vous êtes un peu plus distingué et vous cherchez une activité plus chic et élégante, vous pouvez essayer l'escrime. Ce sport était avec nous essentiellement depuis le début des temps. Au Moyen Âge, les chevaliers ont utilisé les épées dans les guerres et aussi dans la vie quotidienne. Les épées sont restées avec nous jusqu'à l'invention des mousquets. Après, le combat s'est transformé dans un sport, les épées se sont transformées dans les aiguilles longues et pointées, et l'escrime est devenu l'art. Vous pouvez vous joindre à cette tradition et commencer à vous battre – mais seulement dans le cadre du sport, bien sûr.

Si vous aimez la Grande Bretagne et vous êtes inspirés par ses coutumes et sa culture, le cricket est exactement pour vous. C'est un sport collectif de balle et de batte opposant deux équipes composées normalement de onze joueurs chacune. Donc, dites à vos amis de jouer avec vous! Cependant, vous devez vous préparer à ce que c'est un sport avec les règles sérieuses. En fait, elles s'appellent les "Lois du Cricket" – il n'y a pas de blagues dans ce jeu, et vous devez apprendre tout ça! TEREZA PODHAJSKÁ

LE KUNG FU Est-ce que vous aimez les films d'action avec Jackie Chan? En fait, vous pouvez devenir exactement comme lui, avec l'aide des arts martiaux chinois! Si vous êtes prêt à décider d'apprendre l'art du kung fu, vous allez être gâté, ce sport est vraiment trop cool! Non seulement tous vos amis vont être jaloux, mais en plus, vous allez gagner beaucoup de force pour le corps entier. Toutefois, vous devez comprendre que le kung fu n'est pas seulement un sport, c'est une philosophie avec une tradition ancienne – et vous devriez apprendre aussi l'histoire de cette pratique, et toutes les idées liées avec la conception des arts martiaux.

a pire expérience sportive (et la pire expérience de ma vie!!!) s’est passé il y a 10 ans. J’avais seulement neuf ans et nous (ma sœur, mon père, ma mère et moi) sommes allés á Pardubice. Á Pardubice, il y a un hippodrome célèbre et connu dans le monde entier. Et aussi la « Velká Pardubická » - la course vraiment connue. Mais nous sommes allés á Pardubice pour une course un peu moins célèbre – pour la dernière course de la saison. Nous sommes arrivés au stade. Avant le début de la course principale, j’ai regardé les chevaux. J’ai voulu parier pour mon cheval favori. Alors, j’ai demandé mon père et il a dit « Oui, pourquoi pas ? ». J’ai parié et la course a commencé. Mon cheval était le premier! Je veux dire le premier avant d’être tombé. Après, j’étais triste pendant des semaines, des mois et des années et j’ai dessiné mon cheval favori et son jockey Marcel Novák. DEBORA POŠTULKOVÁ

La cour de Babel

endredi le 23 septembre, les étudiants de français de Sexta et Septima avec Madame Perekopská sont partis pour l’Institut Française à Prague. Là-bas, nous avons participé à la visite guidée à la médiatique et nous avons exploré ses livres, revues, manuels scolaires et des CD. L’Institut offre les livres pour tout le monde : les enfants, les étudiants du français de chaque niveau, les personnes francophones. La bibliothèque propose les revues et journaux français aussi, par exemple Vogue. Après la visite, Sexta et Septima ont vu un film français au Kino 35 qui est situé dans l’Institut.Le film s’appelle La Cour de Babel et il suit une classe préparatoire pour les étrangères, qui arrivent à Paris pour les raisons quelconques. A la classe, les étudiants du monde entier apprennent le français et ils essaient de s´intégrer à la classe normale. Les adolescents ont des problèmes avec l’enseignement mais aussi avec leurs camarades de classe ou parents. La Cour de Babel capte Agneszka de Pologne, Djenabou de Guinée, Youssef de Maroc et les autres. Le film était très informatif et touchant. Nous avons tous vraiment apprécié l’excursion.

nous étions en France à Kvarta, Q uand nous avons passé un après - midi sur une rivière en faisant du kayak. Tout s'est bien passé jusqu'au moment où le prof nous a proposé de jouer un jeu. Nous devions changer de place de kayak avec un copain. Tout le monde est tombé dans l'eau sauf moi. Mais au dernier moment mon copain n'a pas compris les règles de jeux et il est parti avec son kayak et je suis tombée dans l'eau aussi. L'eau avait seulement 10 °C. MÁJA SCHOLZOVÁ

TEREZA JAKOUBKOVÁ

Open Press 3 - October 2016

Español Encuesta

Una Celebridad de Open Gate

ay mucha gente interesante en nuestro colegio. Algunos son famosos por jugar videojuegos, otros por sus buenas calificaciones y otros por hacer deporte. Para saber un poco más de los estudiantes famosos por deporte, entrevistamos a una persona extraordinaria, muy hábil, que practica un deportemuy especial a nivel profesional. Este individuo se llama Honza Ferbr. ¿Queréis saber toda la verdad sobre este chico deportista? Vamos a revelar la verdad detrás del mito.

Michaela: Para empezar, ¿por qué escogiste esquí de estilo libre como el deporte que vas a hacer en el futuro a nivel profesional?

M: Vale, esto es una muy buena razón M: Honza, entiendo que un deporte así para escogerlo. ¿Y cuántas veces al año es un poco demandante en el sentido vas a esquiar? económico, así que, ¿de dónde obtienes los recursos para todo lo que necesitas H: En invierno cada fin de semana. Y du- para esquiar? rante el resto del año, cuando voy al colegio, y cuando tengo tiempo, siempre voy H: Obtengo dinero de la representación al menos un fin de semana cada mes. Es de la República Checa para los viajes. que necesito bastante entrenamiento. Además tengo un patrocinador que me sustenta con todo el equipo necesario para esquiar. Se llama Faction Skis. Pero M: Y ahora una pregunta que me intere- también me ayudan mis padres. sa mucho, ¿cuáles son algunos de tus éxitos o premios más grandes? M: Por último, ¿crees qué vas a hacer esquí de estilo libre por el resto de tu H: Vale, he participado en muchas com- vida? peticiones pero mis éxitos más importantes son que he ganado dos veces el cam- H: Sí, por supuesto, aun si tuviera cinpeonato de la República Checa y además, cuenta años. Voy a intentar a hacer saltos he ganado la Copa Checa también dos y siempre voy a ir a esquiar cuando pueveces. Creo que todavía no tengo éxitos da. Aunque no compita, siempre voy a esquiar. más grandes.

Honza: Porque esquí de estilo libre no es un deporte tradicional. Es una diversión. Cuando estoy esquiando me siento muy libre y muy bien. Al hacer este deporte no tienes tanta tensión o estrés y solamente M: Bueno, Honza, dime honestamente, gozas los momentos con tus amigos. ¿qué es lo que más te gusta de hacer este deporte? ¿Los premios, la nieve, tus amigos esquiadores o la sensación de esquiar? H: Me gusta mejorarme cuando hago las acrobacias y especialmente cuando intento nuevos saltos. Me encanta ser creativo, hacer mis propias acrobacias y divertirme con mis amigos. En otras palabras, lo mejor es esquiar por la felicidad. Y por supuesto me encanta la nieve.

M: Bueno, es muy bueno que ames este deporte así. Esto te va asegurar un futuro exitoso. Vale, muchísimas gracias por compartir sobre tu experiencia y sobre tus opiniones personales. ¡Mucho éxito y mucha suerte, Honza! Agradecemos a Honza Ferbr por concedernos esta entrevista. Ahora ya sabemos más de una de las personas famosas de nuestro colegio. Honza es sin duda un personaje extraordinario y bondadoso, así que si tienen más preguntas, no dudéis en contactarlo personalmente. MICHAELA GRAPENJUKOVÁ

OstroFF

i peor experiencia deportiva fue cuando fuimos en bici en Šumava. Creo que tenía como 8 años. Me caí de la bici y me lastimé la cara. Después no podía comer normalmente algunos días (¡ay! la cara me dolía mucho). MATĚJ RENDLA

i peor experiencia fue cuando estaba jugando un partido de fútbol. El clima era desagradable y yo quería dormir. El partido empezó y el equipo contrario anotó un gol. Yo estaba irritado y además poco tiempo después me lesioné. Finalmente nosotros perdimos como 10:0 o 12:0 y yo no podía jugar el fútbol como un mes. Fatal. PETR BARTOŠ

i peor experiencia deportiva fue cuando mi familia y yo fuimos de viaje en bici. Mi hermana iba a mi lado y tuvo un problema con su bici. Ella giró a la derecha cerrándose sobre mí. Caí en el centro de un matorral de ortigas, después mi hermana cayó sobre mí con su bici. Lo bueno fue que no tuvimos lesiones graves. Simplemente nos levantamos y continuamos nuestro viaje. Pero no fue bonito.

HELENA SEVEROVÁ

nuque me gusta el deporte, esta pregunta no es dificil de contestar para mí. Tengo muchas experiencias maas relacionadas noc deporte. La peor experiencia fue montando a caballo. Ese día mi caballo estaba muy bravo y me caí de cabeza sobre una valla. Así fue que dejé la equitación. También experimenté situaciones desagradables en bicicleta. Una vez cai en un rio, otra vez choqué noc el poste de una lámpara en la calle y en otra ocasión noc un basuero. Vivencias inolvidables.

En Clase

omo sabéis, el viaje a Ostrov u Tisé es una de las mejores actividades en kvarta. Es un viaje duro pero también muy divertido cuando se reúne un grupo de buenas personas. Primero tuvimos que llegar a Děčín, donde visitamos el zoo local y pusimos a prueba nuestro coraje cuando escalamos una peña allí. Después empezó la larga caminata a Ostrov. Todos nos queríamos morir porque las piernas nos dolían, pero bien dicen que “lo que no mata, te hace más fuerte” y todos sobrevivieron. Llegamos al campamento a las diez de la noche y todavía teníamos que armar las tiendas. Las noches fueron lo peor. Aunque llevamos mucha ropa, tuvimos frío.

TERI CHAROVÁ

En grupos fuimos a Tiské Stěny donde se veía el mejor paisaje, solo algunos chicos y chicas fueron en bicicletas. La gran sorpresa fue el día cuando fuimos a Alemania, porque no estaba planeado y ese día caminamos 20 kilómetro (¡uf!). Después fuimos a escalar y tuvimos una expedición a unas cuevas. Sin duda lo más divertido fue la carrera de orientación. Algunos chicos se perdieron en Alemania, jajaja. Si eres de los pequeños en Open Gate, ten la seguridad de que vas a disfrutar mucho de este viaje cuando estés en kvarta. HELENA SEVEROVÁ &LUCIE TRUSINOVÁ

Open Press 3 - October 2016

Vítejte v novém školním roce, Krognika vám přináší úrodu z české psavé zahrádky. Na první pohled to vypadá, že se nám opravdu pěkně přes prázdniny urodilo. Jenže při bližším pohledu zde najdeme práce i více než rok staré, které se třeba nehodily do předchozích čísel. Jsou tu přebásnění spolu s anglickým originálem pro srovnání; autorské, týmové i anonymní básně; politická zamyšlení míněná vážně i dadaisticky; literárně vědné pojednání stejně jako texty z již starších soutěží. Tudíž opět zde má místo prosba a výzva: PIŠTE! Pište a posílejte svoji tvorbu, abychom se my i vy mohli opět příště pěkně pochlubit. Proto ještě jednou na konec znovu opakuji: PIŠTE! Petr Šrůta

Demokracie prospívá Ty jsi jako ovoce; lidem nesčesané, sebou nespoutané. Zasluhuješ ovace!

Ty však hloupost vzbuzuješ stejně jako ubíjíš; intelekt sem tam pomíjíš, pak ho zase buduješ Tak já Tě u nás vítám; zahoj naše rány, zůstaň tady s námi. Nohy Ti líbám a smíchy chcípám. VÁCLAV B. LOULA

First Day At School

První den ve škole

A millibilliwillion miles from home Waiting for the bell to go. (To go where?) Why are they all so big, other children? So noisy? So much at home they Must have been born in uniform Lived all their lives in playgrounds Spent the years inventing games That don't let me in. Games That are rough, that swallow you up.

Strašněmocdaleko od domova čekám, až odzvoní (odzvoní komu?) Proč jsou tak velké, ty další děti? Tak hlučné? Tak moc jako doma, že se musely narodit v uniformě žily životy na hřištích strávily je vymýšlením her které mne nepřijímají. Hry drsné, co vás pohltí.

And the railings. All around, the railings. Are they to keep out wolves and monsters? Things that carry off and eat children? Things you don't take sweets from? Perhaps they're to stop us getting out Running away from the lessins. Lessin. What does a lessin look like? Sounds small and slimy. They keep them in the glassrooms. Whole rooms made out of glass. Imagine.

A ta zábradlí. Všude okolo, ta zábradlí. Mají odhánět vlky a obludy? Stvůry, které odnáší a jedí děti? Věci, od kterých si nikdy nebereme bonbon? Možná jsou tu, aby nás zastavily od útěku od hdin. Hdin. Jak vypadá hdina? Zní male a slizce. Nechávají je ve střídách. Místnosti z chleba. Pozri sa.

I wish I could remember my name Mummy said it would come in useful. Like wellies. When there's puddles. Yellowwellies. I wish she was here. I think my name is sewn on somewhere Perhaps the teacher will read it for me. Tea-cher. The one who makes the tea.

Kéž bych si pamatoval své jméno. Maminka mi říkala, že se bude hodit. Jak gumáky. Když jsou všude kaluže. Jaggumáky. Kéž by tu byla. Řekl bych, že mé jméno je kdesi všito. Možná mi je Kantor přečte. Kant-or. Ten, co čte Kanta.

ROGER MCGOUGH

DEBORA POŠTULKOVÁ

Richard však projevil obrovské odhodlání a touhu meč získat zpět, a tak se vydal na nebezpečími protkanou cestu k tajemné vědmě Kydnostyře. Celá posádka mu při té cestě zahynula, ale Lord Blábol nakonec vědmu vyhledal, a ta mu opravdu řekla kde meč je: „Dávný meč z Ellu ukradl Okřídlený stín z lesů Karaboru. Meč se dá však získat jen tím, že rozneseš Světlo za závoru.“

zpět svůj meč!“ vykřiknul Richard odhodlaně. „Ten jen tak nedostaneš- nemůžeš se měřit s takovou silou jako jsem já.“ Když to dořekl, odhodil svého protivníka na protější zeď svého sídla. Richard se bolestně zvedl a silou ze sebe vytlačil:„ Jakou silou? Když jsi jen krkavec, kterému patří jen jedna zašlá místnost, a nejvzácnější věc v ní je ukradená!“ Pak zaskuhral a zhroutil se na zem. Krkavec poletující nad ním se na něj rozhořčeně zahleděl a zařval: „Ty malomocný skrčku! Ty si vůbec nedokážeš představit, jakou já mám moc! Mě se upsala polovina vládnoucích rodů, mě patří čtyři velmi mocné státy a já vlastním všechny magické zbraně, jež byly vykuty v průběhu věků! A mé schopnosti přesahují všechny armády světa!!!!!“ Když to dořekl, vyslal proti Richardovi fialový blesk, čímž svého protivníka naprosto přiškvařil k zemi.

Politika

olitika je jako žena, čím méně ji znáte, tím ji máte raději. Toto tvrzení nastiňuje téma mého krátkého příspěvku- kdo vlastně volí. V roce 2008 v amerických volbách vyhrál Barack Obama nad Johnem McCainem. Dohromady pro tyto dva muže volilo 131 milionů lidí (64 % lidí s dostatečným volebním věkem). Ukázalo se, že nejmenší volební účast mají Asiaté, dále lidé, kteří se nikdy nevdali/neoženili a také lidé s ročním příjmem pod 20 000 dolarů. Ale trend nízké účasti můžeme pozorovat i u nás, v tuzemsku, kdy v roce 2014 byla ve volbách zaznamenána nejmenší účast, a to konkrétně 16,69 %. Budete překvapeni, ale rozdíl dělá i sám volební lístek. Například v Praze se na volební lístek při posledních volbách vešlo až neuvěřitelných 1847 lidí zápasících o 65 křesel. Velikost jednoho takového lístku tak dosahovala osmi papírů formátu A2 potištěných z obou stran. Když relativně pracovně vytížený Čech sedne po práci k pivu a zapne hokejový zápas, je pochopitelné, že nějaké komunální volby jdou stranou. Pročíst si celý seznam tudíž zvládne jen málokdo. A jak to bude dál, kdo vlastně rozhodne o tom, jací lidé nás budou zastupovat… VIKTOR ŘÍHA

Měsíční svit

ávora se již skoro rozpadla. Za ní se tyčila obrovská brána s nápisem: „Konec dobrých snů“- to nevěstilo nic dobrého. Richard Blábol se z hluboka nadechl a vešel.

Když prošel branou, jakoby se obloha zatemnila a svět zhasnul. Lordu Blábolovi se naskytl pohled na ztemnělé prostranství s polo zničenou budovou uproA teď Richard Blábol konečně našel cíl střed. Richard Blábol v tu chvíli učinil asi své výpravy—sídlo Okřídleného stínu. nejdůležitější rozhodnutí svého životaAkorát pořád nechápal to s tím roznesevstoupil. ním Světla za závoru. Uvnitř budovy nebylo nic moc zajímavé*** ho—jen pár polorozpadlých bytostí žijících v zatracení již desítky let. Poté, co se Richard mírně uklidnil, a pořádně se rozhlídnul po temné místnosti, *** tedy všem, co tvořilo sídlo Okřídleného Když byl Richard ještě malý, říkali mu stínu), vykřiknul: „Ukaž se Okřídlený jeho rodiče a jeho opatrovníci, že on při- stíne!“ Náhle se ozvala rána a objevila se vede rod Blábolů zpátky na výsluní vlád- holohlavá postava v černém obleku— noucích rodů. Že to on přinese zpět Mě- Richard mírně znervóznil: „Jsi ty opravsíční meč – velký artefakt, jenž byl před du Okřídlený stín?“ „Ano!“ ozvalo se a dvěma staletími ukradnut z hradu Ell, na rameni holohlavého muže se objevil sídla rodu Blábolů. černý krkavec. Teď Richard pochopil. Do nedávna to však vypadalo jako ne- „Co tady pohledáváš?“ zeptal se krkavec možný úkol- Po celá dvě staletí se nezjis- skříplavým hlasem a zahleděl se na lorda Blábola svýma oranžovýma očima. „Chci tilo kdo nebo co Měsíční meč ukradl. 12

bylo těl líto. Byly oběťmi touhy blábolských panovníků. Lord Richard Blábol byl prvním Blábolem, který se za Měsíčním mečem vydal osobně. Najednou, jakoby v sobě našel odhodlání, se Blábol zvedl, aby mohl vykonat zřejmě svůj poslední úkol- vysvobodit alespoň jedno tělo nebožtíka z této budovy temna. Protože každý z nich by si zasloužil spočinout na nějakém lepším místě než je totoa tak to udělal. Přehodil tělo jednoho z mocných rytířů přes závoru na místo alespoň trochu vhodné k dlouhému odpočinku. Udělal to i přes to, že ho při tom zasáhl další fialový blesk. Ale to Richardu z Ellu prastarého sídla Blábolů vůbec nemuselo vadit, protože v tu chvíli roznesl Světlo za závoru- v tu chvíli osvětlil temné sídlo Okřídleného stínu jedním dobrým skutkem.

Lord Blábol otevřel oči. Vstal a začal se Richard se zmítal ve strašlivých bolestech prohlížet- nikde ani stopa po zraněnía nezmohl se na jediné slovo. Před očima temnota z něj vyprchala. Když se rozhlése mu zatemnilo. Bylo to strašlivé. dl kolem sebe—byla všude jen černá Náhle ho něco napadlo—všechna ta těla, doutnající zem. Vlastně tu ale bylo ještě která byla rozeseta po této temné míst- něco jiného—byl to křišťálový meč nazýnosti, byla padlých blábolských váleční- vaný také meč Měsíce. ků. Všechna byla mrtvá, a tak se nikdo YANNICK BOROVIČ nemohl dozvědět kde meč je. Richardovi

Open Press 3 - October 2016

Duende

íše se rok 1933 a mladý Federico Garcia Lorca v Buenos Aires poprvé popisuje Duende, umělecký směr oslavující emoce a autenticitu. Lorca sám ho ale v jeho přednášce „Juego y teoria del Duende” (Hra a teorie Duende) popisuje spíš jako „mystickou sílu kterou každý cítí a žádný filosof nedokázal vysvětlit”. Rysy Duende jako uměleckého směru se dají shrnout ve čtyřech základních principech: iracionalita, zemitost, přijetí vlastní smrtelnosti a smysl pro temnou fantastičnost, především ve formě mýtických bytostí jako démonů a ďáblů. Jeho nejčistější podoba se zasazuje o radikální změnu v zavedeném vnímání světa a je typická pro flamenco a španělsky psanou literaturu. Duende ale můžeme hledat i jinde, navíc v umění vzniklém před Lorcovým působením, například v díle Edgara Allana Poea nebo obrazech Vincenta Van Gogha. Ovlivnilo i pozdější umělce od Pollocka přes Guillerma del Tora po Nicka Cavea. I když je Duende z definice typickým prvkem španělského folkloru, jde o sentiment přítomný v každodenních situacích, interpretaci umění založenou na pocitech, až spirituální pojítko mezi lidským a ne-

Boj v babickém lidským. Pro takovou teorii není příhodnějšího názvu než právě jméno rozpustilého skřítka s kouzelnými schopnostmi z příběhů španělské mytologie. Mít Duende v překladu znamená mít duši. Přiznat si nevyhnutelnou smrt a s úsměvem nebo pláčem trochu povzneseným zachytit co už přišlo, co se děje teď a hlavně to, co nemůžeme pochopit. Příkladem Lorcova Duende je báseň Výkřik (El grito):

Elipsa výkřiku z vrchu na vrch se klene. Klene se z oliv, černá duha bude z ní, nad modrou nocí. Jaj! nebo úryvek z Romance: Večer šílející horkým šuměním a fíkovníky padá v mdlobách do náruče jezdů s raněnými třísly. ADAM POLÁNEK

hvozdu

ozdě odpoledne kráčelo po polní cestě k lesu asi 25 po zuby ozbrojených bojovníků. V jejich očích se zračilo odhodlání buď slavně zvítězit, nebo hrdinně padnout. Ne, nebavíme se o době někdy před šesti sty lety, ale o čtvrtku 15. 9. 2016, kdy mladí, ale odvážní bojovníci z primy, sekundy a tercie vyzbrojeni dřevěnými meči, štíty a papírovými koulemi vyrazili na první velkou bitvu v tomto školním roce. Všichni válečníci bojovali velmi statečně a s vynalézavostí a tyto dvě věci přispěly k vytvoření zcela nevšedního zářijového zážitku. Velice děkujeme našim kolejním vychovatelům, kteří nám pomáhali vyrábět zbraně a kteří precizně zorganizovali tuto skvělou hru. Nezbývá už nic jiného, než se těšit na snad další zápolení a popřát všem pěkný školní rok. Za všechny nadmíru spokojené hráče NATAN KRATOCHVÍLA

10 básnickcch střev Deset básnických střev pozřel děda Vševěd, jedno z nich se nestrávilo, zbylo jich jen devět.

Devět básnických střev nadávalo kosům,

jedno kosi spolykali, zbylo jich jen osm. Osm básnických střev řeklo naráz HM, jedno z nich se zakuckalo, zbylo jich jen sedm. Sedm básnických střev sevřel Vševěd v pěst, jedno z nich se rozmačkalo, zbylo jich jen šest. Šest básnických střev

obcházelo svět, jedno z nich se ztratilo,

Nejsme my V člověku každém pravdy trochu, pravdu však člověk najít má, aby život smysl ti dal. Není člověka bez víry, ani víry bez lidí, srdce věří; víra přežívá v našich srdcích. Hlavou myšlenky plavat nám mohou, k čemu nápad svůj skrývat? Rád já naplním své ideály, ve jménu víry ve svět lepší, kde ideál bytí mně dobře znám, dokáže svět lepším vystavět. Víra v cokoli a nic, to nás spojuje. Aby osud naší spásou se stal, věřit každý člověk má. A víra přinese mu věčná přání, k obrazu jeho snad splněná. Vírou i nevěřící vládne, vírou v sebe i jiné, třeba vírou v Boha i myšlenkou pouhou, možná vírou v člověka milovaného. Vírou silnou, že vše možným se stává, překážky překonává, jen zbytečným se člověk stává, bez víry své když ráno vstává.

Luny svit Noc temná kol mě rozhostila se, jen sovy hukot jak střela klid tu ruší, svět ponořil se do odpočinku zlatého, nechť hudba noci spánek vykouzlí. Měkké tóny, vílí hlásky v záři Luny se blyští, řeky proud je všude kolem, klid a mír v světě i duši zavládne, aby den nový povstat mohl, z popela.

zbylo jich jen pět. Luna stříbřitým svým světlem vodou sny kouzlí jelenům, jen kolouch přes cestu přebíhá, a ticho zpět se vrátí k nebeskému přání.

Pět básnických střev v horké vodě víří, jedno z nich se uvařilo,

Dar Luny svit nám dán byl, ať noc osvítí naše tajná přání, měsícem požehnaná na všechny časy, aby sny ve zlatě vyplnily se.

zbyla jenom čtyři. Čtyři básnická střeva mučili lotři,

Jen na dně jezera krásně paprsky se vlní, bez starostí proplouvají stříbřitou hladinou,

Slunce jako na lůžko položilo se, zlaté jeho paprsky odešly, kam se jen poděly?

aby zjevení nádhery z říše snů, mapu k tajemnému pokladu poodkryla.

Vraťte se, záře z nebes!

Jen sviť Luno má, Luno milovaná, silou slov tvých nechám se hřát, tvé světlo jako do náruče mě obalí, a sny snů o tobě nechám si zdát.

jedno z nich se zbláznilo, zbyla jenom tři. Tři básnická střeva, popadl je hněv, jedno z nich se uhodilo, zbyla jenom dvě. Dvě básnická střeva

Ó Luno, zázrakem z divů světa jsi, zemi tvým světlem ochraňuj, třpytem hvězd nám všem opanuj, ty, jež mezi hvězdami nocí pluješ, nejzářivější krásou svou nás obdaruj…

pozřela ptačí hejno, jedno z nich se otrávilo, zbylo jenom jedno. Jedno básnické střevo

G. A. YEARGAN

propadlo nám v beznaděj, a tak s ním teď na hřišti

děti vyváděj.

G. A. YEARDAN

SOFIE POPOVÁ & VOJTĚCH PAVROVSKÝ Open Press 3 - October 2016

Zaprášená paměť staré knihy

„A

ch ne, neodkládej mne s rozevřenými stránkami!“ chce se mi vyslovit, ale jak je mi již dávno známo, nikdo mne neuslyší. Povzdychávám si a vznáší se ze mě obláček šedého prachu, právě když mladík, který mě odložil, odchází k regálu s moderní literaturou. Ten prach, co se ze mě vznesl, beru jako ocenění, jako uznání a jako potvrzení mého místa ve světě, i když by se mnou mé mnohé příbuzné jistě nesouhlasily – jim, jak říkají, prach kazí vzhled. Copak ty mladé mohou vědět o prachu?! Každé malé zrníčko, které je špiní, je stejné jako jedno písmeno nebo tečka uvnitř každé z nás. Je to stejné jako s lidmi – to, co je vystavováno na odiv zvenku, musí být i někde uvnitř, ale lidé si to zkrátka občas nechtějí přiznat. Ukazovat se světu v nejlepším světle, ve světle, v jakém chceme, aby nás svět viděl, to nikomu problém nedělá, ale ukázat své chyby už se stává problematičtějším. Zním jako stará šedá brada, jež nemá ve světě co na práci, jen rozumovat? Mé příbuzné z nižších polic, ty mladičké, čerstvě vylíhnuté rybičky v moři, se smějí, smějí se životu a mají z něj radost. O několik pater nad nimi, výš, jsou ty zaměstnané, přelétavé a stále používané, prolétají časem, který jim byl dán, příliš rychle. Prolétávají jím jen proto, aby se staly jednou z nás, těch starších, zaprášených a již poučených. Stejné je to i u lidí. Nejdříve mají dost času na všechno, tolik možností a

Kam kráčím?

tolik snů. Později se ženou za splněním těch snů, jsou neustále zaměstnaní, ale vše se tak děje, jen aby skončili jako všichni – staří, svraštělí, s dobrou penzí a šťastnými vnoučaty. Mladík se vrací od regálu s triumfálním úsměvem na tváři, jelikož v ruce nese jednu z mých lesklých, brožovaných příbuzných, s rozesmátou ženou pod nadpisem. „Letní záře“ na mě s jemným úšklebkem pohlédne a lehce zasykne: „Ty už tady takhle potichu a fádně ležíš dost dlouho, podle toho, jak vypadáš! A nejspíš ještě dlouho budešššššš!“ Její šepot a hihňání se vytrácí do ztracena, jak mladík odchází k vzdálenému pultu. Jen se pousměji. Vybavuje se mi citát, který je ozdobným písmem napsán na mé titulní stránce – „Odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Ježíš Nazaretský; o něm se ve mně totiž píše často, filosof, který mě stvořil, byl velice pobožný člověk. Nemám proč jí zazlívat její sice zákeřná, ale přesto nevinná slova. Tato mladá, zářivá kniha přece neví, že jsem toho za tu dobu, co tu tak potichu a fádně ležím, viděla a poznala spoustu. Zažila jsem doby, kdy zdejší zdi byly kamenné a mezi regály chodili jen mniši a učenci. Viděla jsem spoustu lidí se rodit, umírat, ohmatávat zažloutlé stránky knih, které byly ještě starší než já, a to jen proto, aby se i ty brzy obrátily v prach. O mnoho později přibili na stěny dřevěné obložení, rozmístili sedačky a křesla a zase vše fungovalo jinak. Viděla

jsem bezpočet mladíků, jako byl ten, jenž právě odešel v ruce knihu k narozeninám své milované - lehce nervózní z její reakce. Viděla jsem toho mnoho, a přestože si to ta mladá kniha neuvědomila, její slova mi ani neublížila. Jen mě přiměla si ještě trochu více povzdychnout, protože té mladé knize už jistě nebude mít kdo říct, proč mě svými slovy neurazila. Že to nebylo proto, že bych „byla již ostřílená a neotřesitelná ve své jistotě“, ale proto, že si uvědomuji svou mizivost. Je mi již jasné, že má existence je jenom malinká hvězdička na noční obloze. Uvědomuji si, že je moje činnost jen kapička vody v moři, ale kdyby nebyla, chyběla by. Ta mladá kniha se to už nedozví, ale je tu stále možnost poučit mnoho dalších mladých, zářivých duší. Zním stále jako ta šedá brada? Zním, ale co byste mohli čekat od přes 100 let staré, v kůži vázané knihy, která leží v jedné knihovně už celé století, kterou napsal jeden z nejlepších tehdejších filozofů? Sto let je dost na to, aby si i kniha uvědomila určité hodnoty života. Kolik si toho knihy, které držíme v rukou, pamatují a co zažily? Jak by svět viděly ony, jak by viděly nás? Proto, až příště budeme pokládat knihu s rozevřenými stránkami, nebo až jí budeme trhat vazbu a vyhazovat do sběru, zamysleme se, co si tato kniha asi pamatuje. JIŘINA PORUBOVÁ

Korunovanc sluníčkář Dominik Feri sdělil PL, jak to doopravdy myslí s uprchlíky. Budete překvapeni.

íže přinášíme rozhovor s nejmladším českým radním Dominikem Ferim, úřadujícím v Teplicích. Feri slyne mimo jiné svou aktivitou na sociálních sítích. V době rychle se rozvíjejících technologií, které tento druh činnosti přímo ovlivňují, jsme se tedy rozhodly rozhovor zprostředkovat za pomocí převodu řeči na písmo firmy Google. Radní původně odpovídal na dotazy reportéra Parlamentních Listů.

Celý název Já nemohu přijmout opravdu totiž Náměšť na Hané A těžko se to dá ne já být korunovaný sluníčka a za 10 dní lidem přiblížit je tedy opravdu o nějakém západní kultury Americká krása Přímo Hlavní zásady křesťanskou morálku kulnás vůbec mě to mrzí ale komplementár- turní vyspělost mě A já říkám že můžeme ní pomáhat h3ctic nemoc iDNES 201 ne- tedy ten náš zájem přímo úměrně ubytokompromisně Katy Perry YouTube. vání znamená když sem přijde zájemce budoucnost podělat nejsi práci a nebýt Nebylo by tedy ale lepší uzavřít hranice problémovým klientem Schengenského prostoru třeba alespoň na čas? Útoky které se například Německo na

Uzavřít hranice Evropy nikoho se NepoCo říkáte na nedávné útoky v Rakousku vyšuj tě si myslím že není realizovatelné Německu a dalších zemích? aby byl akorát humanitární katastrofy Útoky nelze nic jiného než Odsoudit to je cesty velká část lidí neuvědomuje myslím si že se každodenně smýšlející člověka klíče sluníčkáři nebo prostitutky Jak to myslíte? se přijede už to část prstýnku si jsou vědomi těch určitých jak naformátovat na svém blogu že mi tím pádem se do této skupiny také Zahraj si hry on line úplně vlastní Uprchlíci jsou potenciální na silnici kteří nemají úplně vhodné dispozici k tomu aby se mohli zapojit do pracovního procesu ve sklepě a tak dále zkrátka Uprchlíci jsou lidé jsou spojeny samozřejmě pěšky nelidské neřesti a lidsky nosti.

To je opravdu to nejlepší co se mohlo stát

Za svitu slunce poledního, za zpěvu ptáčka posledního, za vůně orientu vydat se napospas. Kam kráčím? Sny mé jsou jen pouhým obrysem, bude to však jiné, kdo ale poví mi. Kam kráčím? Noc blíží se, kouzelná a smyslná, kde jsi, má lásko, zůstala? Bez tebe jen těžko zjistit mohu. Kam kráčím? Dary života jen s vlažným úsměvem já přijímám, lásky si nadevše hluboce vážím, sny své si nejpřísněji hlídám, abych třeba jednou zjistil: Kam kráčím? Jen z posledního večerního dechu, jako vůně moře by mě obklopila, člověku se může zdát, že chladná srdce přátel vzdalují se napořád, a změna žádná, stále se ptám: Kam kráčím? Za svitu měsíce, sny se hluboce, skutečně zdají, aby nový den, ten náš bude, postavit mě před novou cestu mohl, a budu se znovu a znovu se ptát, bez okolků: Kam že to kráčím? G. A. YERDAN

Co je to láska... Co je to láska? Není to snad jen polibek jeden? Jak plamen svíčky v lukách doutná, zhasne, nebo ne?

s NATO bagatelizovat akorát domů Co je to láska? Brodce větší dnešní doby 2012 internetu Ono se to dá velmi těžko down zámky Není to snad jen slůvko jedno? internetu není možné nějakou informaci a Českého On nejde Wifi router nejde tak na prsty Ve větách dávno zapomenutých se ztrácí, jsem na cesty Excel 2010 nejde odbrzdit odejde snad úplně? Iseki stejnak ses taky film statisíce často A co říkáte na tu demonstraci v Němecbývá Zábřeh představit co by se ve chvíli ku která poté přišla Mluví se o tom že Co je to láska? kdy se zavřely okamžitě zavřeli autoo- její potlačení bylo mnohem radikálnější Není to snad jen píseň jedna? pravny Desítky lidí kteří si vybereš šíle- potlačení právě toho útoku na ženy Ta balada mezi svými se chlubí, Path opravdu Adame názoru v opravně nec bych někam na světě vstříc svému konci blíží se. Šťastné je zřejmé že Zlínská policie přiDobře, ale nevím právě po těch útocích pravena čeká že budou asi spíš to bylo Co je to láska? na ženy, namítajíc - Proč bychom měli také lpkf koncentraci policistu který vše Není to snad jen rybka zlatá? uprchlíkům pomáhat, nechtít riziko, že děkuji za nabídku. tady někomu třeba ublíží? Najde ji jen čisté srdce,

Ale přece jen asi ti Uprchlíci jsou vesměs muži, kteří mají, že nám trošku jiný přístup většina Evropanů. Myslíte si, že Ano to se dá velmi těžko Jedovnice rámci to za to riziko stojí přímo je třeba i do českého politického prostředí měla velmi České republiky? málo Proč bych měl vlastně přímo Ona je 14

Silvestra stavit se na veřejnost Dostali až několik dní poté Vypadá to že úřady a možná přijde informovat je to dobře

Představy své v hloubi duše modravé třímám, své myšlenky pevně a nedobytně si hlídám, co však úděl člověka jednoho být má? Kam kráčím?

DEBORA POŠTULKOVÁ & MÍŠA FLEGROVÁ

Open Press 3 - October 2016

které v zázraky nevěří? G. A. YEARDAN

Kterak Jirka oživil zaprášenou knihu byl chlapec trochu silnější postavy. J irka Mezi vrstevníky nebyl příliš oblíbený, jednak kvůli své postavě, ale hlavně kvůli své zálibě - čtení. Většinu volného času trávil v knihovně, kde hledal všechny možné knihy, které ještě nečetl. Seděl tam vždy usazen na pohodlné židli a vždy si něco četl. Nejvíce ho lákaly staré poezie a romány, o nichž jeho spolužáci ve škole říkali, že jsou „na nic“, „blbosti“ a „nuda“. Oni totiž nečetli vůbec nic. Když se jednou takhle ukrýval před ostatními právě v knihovně, našel v úplně zadním regále zaprášenou knihu, které se očividně už dlouhou dobu nikdo ani nedotkl. Opatrně ji vzal do ruky, aby se mu náhodou nerozpadla a sfoukl z ní všechen ten prach. „Bílá nemoc,“ přečetl název. „Napsal Karel Čapek. Tak tuhle knihu jsem nikdy nečetl!“ Řekl si, že si ji vezme domů a přečte si ji. Tak také udělal. Kniha ho velice zaujala, zejména díky jinotaji. Když šel o několik týdnů později po ulici, uviděl, že v jednom domě je nový dramatický kroužek. Hned po škole tam zašel a zeptal se, jestli tam může hrát. Radostně ho přijali. Vedoucí kroužku Veronika se poté dětí zeptala: „Tak co byste chtěli hrát?“ Nikdo neodpověděl, a tak Jirka vykřikl: „Bílou nemoc!“ „Bílou nemoc? Co to je?“ odpovídali udiveně ostatní. Jirka jim tedy tento příběh převyprávěl. Ostatním se velice líbil a jeho návrh s radostí přijali. A tak začalo zkoušení. Když bylo po roce konečně vše připraveno, chtěl Jirka pozvat spolužáky ze tří-

dy, ale žádného valného nadšení se nedočkal. „Tak náš knihomol si zas něco připravil…“ říkali a s posměškem se ho různými zvuky snažili přehlušit. „No tak, podívejte se! Ten příběh se vám určitě bude líbit!“ snažil se je Jirka neúspěšně přesvědčit. „Hele, já tam půjdu.“ řekl posměšně Pepa spolužákovi Honzovi, „ale jenom abych viděl, jak to tam ten

tlusťoch zpacká!“ dodal a celá třída vybuchla do hlasitého smíchu. Jirka tedy nakonec odešel s nepořízenou. „Koho jste pozvali?“ otázala se s úsměvem na dalším kroužku Veronika. Všichni pozvali své rodiče. „A co ty Jirko?“ ptali se ho. „Já…“ začal, „já nevím. Také jsem pozval rodiče a snažil jsem se pozvat spolužáky ze třídy, ale asi jich mnoho nepřijde.“ „Snad tě ale přijde alespoň někdo povzbudit, ne?“ dívala se na něho udiveně Veronika, zatímco Jirkovi se začaly do očí valit slzy. Nikdo však nevěděl, že to bylo kvůli tomu, co mu ve škole tvrdili. „Jak jsem říkal, přijdou rodiče…“

Oloupena ve snu

Revoluční

Za týden přišel den, kdy se hrálo představení. Jirka byl velice nervózní a ustrašeně si znovu a znovu pročítal text hry. Cítil se kvůli obrovské nervozitě velmi trapně, ale od svých kamarádů zaslechl, že na tom nejsou o nic lépe, a tak se mu ulevilo, že v tom není sám. Toho hrozného pocitu ho to ale stejně nezbavilo. Vždyť hrál přeci v hlavní roli! Díval se s ostatními přes oponu na diváky a uviděl na sedadlech alespoň půlku své třídy. Všichni si tam povídali a sem tam se zasmáli. „Ty jsi pozval ty, Jirko? Tak vidíš, že přece jen někdo přišel!“ Jirka chtěl kamarádovi Tomášovi odpovědět, ale v tom uslyšel: „Připravte se na první scénu! A zlomte vaz!“ Na jevišti se setmělo a všichni ztichli. Hra začala. Postupem času z Jirky nervozita opadla a on už myslel jen a jen na svou roli. Po hodině hraní představení skončilo a všichni se dočkali obrovského a bouřlivého potlesku. Představení mělo obrovský úspěch. Když mladí herci odešli do svých šaten, přišli za ním všichni jeho spolužáci, kteří byli v divadle. Čekal, že se mu teď všichni vysmějí, a tak měl chuť odejít. Stal se ale naprostý opak. „Ty jo, to bylo skvělý, kámo!“ řekl mu Pepa, který jako první říkal, že se půjde na představení podívat. Dokázal to! Uviděl vzadu hlouček dívek, které se tam chichotaly a usmívaly se na něj. Dokázal to! „A hele, půjčil bys mi tu knížku?“ ptal se ho každý. Jirka viděl, že si z něj tentokrát nikdo nestřílí. FRANTIŠEK J. HEŘMÁNEK

Óda na stany

„Á Její

ááá!“ probudí se Anna s výkřikem. Seznam podezřelých: pohled okamžitě zamíří na Kamil Holubička – chce se mi již od prázdný noční stolek. Anně se zdálo o první třídy pomstít za to, že jsem mu rozneznámém lupiči, který jí v noci sebral knihu. Nebo to nebyl sen? Znovu s nadějí vzhlédne na dubovou desku. Pořád nic. „Proč by mi někdo kradl knihu

šlápla autíčko Adrian Lenet – tajuplný prodavač v supermarketu, který se vždy tváří, jako by se právě setkal s mafií

Záhada bílého mostu?“ pomyslí si. Ihned sedne ke stolu a šmátrá po svém bloku. Sepíše si pět důvodů, proč by chtěl někdo její knihu ukrást.

Helena Protlá – minulý rok jsem jí přebrala nejlepší kamarádku Evu a ona mě doteď bytostně nenávidí Pepa – místní bezdomovec, který se

Důvody ke krádeži: Aby s ní mohl někoho ubít k smrti, proto-

často potuluje kolem našeho domu Petra Lipovská – zkrátka mi na ní něco nesedí

že nenašel nůž. Aby z ní vykrojil tajný poklad, který tam ukryl jeho knihovnický kumpán. Aby mě mohl vydírat.

Anna dostala po usilovném vyšetřování krádeže hlad. S pocitem, že je nový Sherlock Holmes, namířila rovnou

Aby jí mohl zapálit a zahřát se tak u ohně. Aby si ji mohl přečíst.

k velkému stolu uprostřed kuchyně, kde každé ráno snídá. U stolu již sedí její rodiče. Anna vzhlédne k tátovi, který je momentálně zabraný do pomalého usrkává-

„Uznávám, pátý důvod není úplně zločinecký,“ zaculí se pro sebe Anna. „Teď mi ještě zbývá napsat seznam podezřelých, abych mohla zahájit pátrání,“

ní kávy. Poté se zadívá na svou matku. Nemá před sebou jídlo. Její ruce svírají knihu. „Počkat, knihu!“ zarazí se Anna. Rychle si přečte obrovský nápis na titulní

říká si a z nitra svého odjakživa podezří- straně. ZÁHADA BÍLÉHO MOSTU. vavého mozku nechává volný průchod Annina matka zvedne oči od knihy a myšlenkám na lesklý bílý papír. nevinně prohlásí: „Dobré ráno, Anno. Nevadí, že jsem si půjčila tvou knihu?“ LAURA ŘÍHOVÁ

Jen co první hvězda vyšla, Všechna náděj záhy přešla, Stan, hořák, jídlo nemaje, Zůstali jsme v postoje. Po hodině nesnází, Plyn v hořáku dochází, Těstoviny se stále nevaří, Občas se holt nedaří. S prvním vytím divé zvěři, Přišla mlha už se šeří, Za prvního paprsku luny, Začínají kolem běhat kuny. Rána jsme se dožili, Bez větší újmy přežili, Avšak co nás čekalo, Konkurence nemělo.

vinobraní Otevřel bránu svého pána na den svatého Jana. Do parku vstupují davy, do viné zahrady hrnou se jen, snad bude to jen sen, přec pečou se pod svými hávy. Zabodnuta bude poslední rána v době slunného rána. Mistr na kopci sedí, tu otevře se brána, v duši vznikne mu rána na ratolesti své hledí. Ples ďáblův se dnes koná a banda proletářsky zvolá: ,,Pravda je lež, buďme si rovni a buďme svorni, soudruhu hřeš!" Banda falešných Sartrů k úpatí se hrne; umělého despotu dnes svrhne. ,,Ve společném zpěvu převrhněme stoly, buďme spolu voly! Jezme hrozny hněvu." Preláti ateismu slávu proklamují a Boha reklamují. Modlící se mistr přišel zkrátka, děti vzaty, nestačí mu paty. Oprátka byla krátká. Pak v zápalu revoluce rušíme zásady evoluce. A tak víno s krví se mísí v netradičním slova smyslu, a v pomatení smyslů teď mistr na stromě visí. Kdo to vše promine?

Počínaje vodním deficitem, Začali jsme nový den, Zprvu slibná túra, Skončila jak noční můra.

Zbyla jen výtka a naše dítka. Misere Domine,

Krušné chvilky nastaly, Když jsme Slapy slézali, Ani dole v podolí, Nečekalo nás veselí.

Misere Nobis! VÁCLAV B. LOULA

Když naděje došla, Šťastná chvilka přišla, Je konec nesnází, Luděk právě přichází. THEA KRATOCHVÍLOVÁ

Open Press 3 - October 2016

WORDS HAVE THE POWER TO CHANGE THE WORLD, SO WE‘VE BEEN CHOOSING THEM CAREFULLY FOR TEN YEARS. WORLD NEWS & CURRENT AFFAIRS STAFF ADVISOR: MR. CHYTRÝ STUDENT EDITOR: TEREZA MILOŠOVÁ WRITING TEAM: ALEXANDER CARR, ALŽBĚTA JANEČKOVÁ, MARIA PAVLOVEC, KATEŘINA ROUŠAROVÁ

VARIETY STAFF ADVISOR: MRS. MACURA STUDENT EDITORS: DEBORA POŠTULKOVÁ WRITING TEAM: VERONIKA LEE BARNHART, KAROLÍNA HRABALOVÁ, JAN HREBÍK, JOHAN ROTT, ADÉLA CHROUSTOVÁ

SOCIAL COMMENTARY & OPINION STAFF ADVISOR: MR. WITT STUDENT EDITOR: TEREZA PODHAJSKÁ WRITING TEAM: TEREZA JAKOUBKOVÁ, ANNE-MARIA MATEJAS, VIKTOR ŘÍHA, MARIANA SCHOLZOVÁ, NATALIE ŽALMANOVÁ

SPECIAL INTERESTS & INTERVIEWS STAFF ADVISOR: MS. DRÁBKOVÁ STUDENT EDITOR: ADAM POLÁNEK WRITING TEAM: JOSEFÍNA DUŠKOVÁ, TEREZA CHÁROVÁ, LAUREN MULDOON, SARAH MULDOON, VALERIE PYTJUK, MATĚJ RENDLA, MICHAELA RENDLOVÁ

DESIGN & LAYOUT STAFF ADVISOR: MRS. POSPÍŠIL STUDENT EDITORS: MARIANA SCHOLZOVÁ, MIKULÁŠ PLEŠÁK DESIGN TEAM: PAVLÍNA HRACHOVCOVÁ, JAN HREBÍK

CELEBRATING ITS 6TH YEAR OF PRODUCTION FRENCH KAROLÍNA HRABALOVÁ TEREZA JAKOUBKOVÁ

ILLUSTRATIONS MARKÉTA MALCOVÁ JOHAN ROTT LUCIE MÍŠKOVÁ VICKIE LICKOVÁ

SPANISH THEA KRATOCHVÍLOVÁ MICHAELA GRAPENJUKOVÁ LUCIE TRUSINOVÁ HELENA SEVEROVÁ MATĚJ RENDLA STAFF ADVISOR: PAVLA TRNKOVÁ

GERMAN MARTIN ŽILKA JOSEF FRÜHAUF JAN KAČENKA

DESIGN & LAYOUT DARINA LISICHKINA VERONIKA MALCOVÁ VIKTOR ŘÍHA MIKULÁŠ PLEŠÁK

CELEBRATING ITS 3RD YEAR OF PRODUCTION STUDENT WORK SUBMITTED BY VARIOUS STUDENTS STAFF ADVISOR: MR. ŠRŮTA STUDENT EDITOR: ADAM POLÁNEK

DESIGN & LAYOUT: MIKULÁŠ PLEŠÁK

INTERESTED IN JOINGING ANY OF THE TEAMS? CONTACT ONE OF THE EDITORS ABOVE AND THEY‘LL GIVE YOU THE DETAILS YOU NEED. 16

Open Press 3 - October 2016