Dobová rytina zachycuje pohled na monumentální železniční viadukt krátce po zahájení provozu v roce 1839. Na stavbu 637 metrů dlouhého viaduktu se 72 oblouky se spotřebovalo mimo jiné přes dva miliony cihel, 80 kubíků vápna nebo 1 600 kubíků písku. Foto: Archiv města Brna
Brno a železnice Železnice patří k Brnu více než 180 let. Zkusme nepatrně poodhrnout roušku historie a podívejme se na její začátky i další vývoj. Koleje první parostrojní železnice v tehdejší habsburské monarchii měly spojit hlavní město Vídeň se solnými doly nedaleko Krakova. Trasa hlavní trati vedla přes Břeclav, Přerov a Bohumín. Součástí projektu byly i odbočky z hlavní trati do Brna, Olomouce a Opavy. V březnu 1836 bylo soukromé společnosti Severní dráha císaře Ferdinanda (známé také pod zkratkou KFNB) vydáno císařské privilegium a v následujícím roce se začalo se stavbou prvního úseku z Vídně přes Břeclav do Brna. 22—23
Město Brno nebylo jako cíl první železniční trati vybráno náhodou, již tehdy bylo důležitým společenským, politickým ale také hospodářským a průmyslovým centrem Moravy.
První brněnské nádraží Situování prvního brněnského nádraží nebylo jednoznačné. Uvažovalo se o několika místech jižně či jihovýchodně od dnešního hlavního nádraží v úrovni okolního terénu. Nakonec se zvolila varianta umístění nádraží na fortifikačních pozemcích v blízkosti Ferdinandovy brány, která stála přibližně v ústí dnešní Masarykovy ulice. První brněnské nádraží zabíralo prostor od mostu přes Hybešovu ulici po budovu dnešní pošty. Jednalo se o koncové nádraží, kde dvoupodlažní nádražní budova v empírovém slohu byla umístěna kolmo ke kolejím. Vedle kryté dřevěné dvorany, pod kterou zajížděly vlaky s cestujícími, zde byla i další zařízení – výtopny, remízy, ale i skladiště pro překládku nákladního zboží. Novou dominantou města se stal viadukt, který dovedl novou železnici ve výšce přibližně pěti metrů nad okolním
