1781
1802
1823
1827
Offermannova továrna zaměstnává 1 000 osob, do konce století navýšili na 2 000.
Ve vlnařství pracovalo 10 000 lidí, v dalších textilních provozech 3 000 lidí.
Bratři Schoellerové jako první používali hydraulický lis na sukna.
Poprvé použito plynové osvětlení v brněnských továrnách.
Továrny Vlnařství 19. století se dočkalo velkých proměn a úspěchů. Na samotném počátku se odehrál příběh, který i dnes udivuje odvahou protagonistů. Na konci 18. století bylo zřejmé, že pro rozvoj brněnského vlnařství bude potřeba získat nové, výkonnější přádelnické a úpravárenské stroje. Jejich vývoj i konstrukce byla nejrozvinutější v Anglii, ta však na vývoj strojů uvalila embargo a přímou žádost o dovoz strojů do Brna zamítla. 24—25
50. léta 19. století Nezávislost továren na vodním pohonu, je nahrazen parní silou.
1873 Krach vídeňské burzy. Z 84 továren zůstalo pouze 42.
Proto se v roce 1801 do Anglie vypravili starohrabě Hugo Salm-Reifferscheidt a Vinzenz Petke, aby tajně získali plány a propašovali je do Brna. V Anglii se nechali zaměstnat v textilkách, podařilo se jim podplatit jednoho konstruktéra a ošálit celníky, takže šťastně dorazili zpět do Brna a s sebou dovezli 18 výkresů strojů, které dodnes uchovává zámecká knihovna v Rájci-Jestřebí. Podle těchto výkresů byly skutečně stroje zhotoveny, ale s jejich sestavením museli pomoci najatí zahraniční konstruktéři. V roce 1802 bylo v Brně již deset soukenických manufaktur, jedna na výrobu vlněného cajku a jedna na výrobu harasového zboží. Pro modernizaci výroby měl rozhodující vliv také vynález parního stroje.
