KAM za knihou
Poslední rok jsem se v práci zabývala třeba nádhernou knihou o folkloru. S autorkami Petrou Varaďovou a Marií Maderovou jsme pracovaly na knize Drobky v peřinách. Byla to pěkná spolupráce, autorky jsou totiž nesmírně kreativní a část té jejich tvořivosti se jim podařilo dostat na papír.
Kniha Drobky v peřinách vás provede prastarými zvyky našich předků a pomůže vám najít si vlastní rituály, díky kterým se třeba začnete dívat na svět s větším nadhledem a radostí. Foto: Magda Arnoštová
Za knihami zve Magda Arnoštová Od poloviny léta se každý rok těším na to, až přijde podzim. Nejvíc je cítit ráno, když spěchám na autobus a den za dnem přivykám chladnějšímu vzduchu. V září se všechno láme, mnohdy už je prostě zima, ale vám se ještě nechtějí přezouvat pantofle a nasazovat ponožky. Jednou to uděláte a dalšího půl roku už je nesundáte. A tak přijdou na řadu otužilecké metody. V říjnu se osmělím a vlezu do rybníka, s hlavou těžkou a křičící, cestou na břeh už se ale směju a je mi dobře. Dneska to vyšlo, tělo zahřátý. A když to zítra nevyjde, „zapneme“ doma krb, uvaříme čaj nebo nalijeme červené víno a vlezeme si pod deku s knížkou. Jako redaktorka nakladatelství to mám jednoduché – v kanceláři čtu, doma čtu. Poslední rok jsem se v práci zabývala třeba nádhernou knihou o folkloru. S autorkami Petrou Varaďovou a Marií Maderovou jsme pracovaly na knize Drobky v peřinách. Byla to pěkná
68
spolupráce, autorky jsou totiž nesmírně kreativní a část té jejich tvořivosti se jim podařilo dostat na papír. Kniha vás provede prastarými zvyky našich předků a pomůže vám najít si vlastní rituály, díky kterým se třeba začnete dívat na svět s větším nadhledem a radostí. A mohou to být maličkosti – třeba snídat v posteli skořicové šneky, drobky nedrobky. Kniha je krásná i vizuálně, tak věřím, že učaruje spoustě dalších čtenářů. A když jsme u těch rituálů a zvyků, musím připomenout knihu Svátosti od autorek Lucie Králíkové a Michaely
Karásek Čejkové. Kniha je potažena modrým plátnem a je to vlastně takový artefakt, ale nevyplatí se mít ji uklizenou na poličce. Nejlépe uděláte, když ji sbalíte na cesty a namátkou rozečtete někde venku. Z českých autorek bych chtěla doporučit ještě Lucii Faulerovou, které vyšel minulý rok už druhý román Smrtholka. Když si přečtete anotaci, možná začnete zvažovat, jestli se do toho opravdu chcete pustit, moc optimismu z ní totiž nečiší a vy třeba veselou náladou taky zrovna nehýříte, navíc takhle při podzimu, a tak se rozmýšlíte a nevíte. Rada pro vás: zkuste to. I přes těžká témata, kterých se autorka dotýká, se najde několik humorných pasáží, u kterých se od srdce zasmějete. (Já tedy doufám, že humor je záměr a součást příběhu, pakliže ne, jsem asi nenapravitelný cynik!) Přeji hezký kulturní podzim plný četby.
Magda Arnoštová redaktorka
