ILUSTRACEMICHAELAPEŠLOVÁ
ELIŠKA WRIGHT
PRINCEZNA A TRPASLÍCI
Ahoj! Zamávali jsme mamince a ruku v ruce jsme s Wildou nakráčeli do třídy. Wilda je můj nejlepší kamarád. Chodíme spolu do školky, sedíme vedle sebe u stolu a také spolu spíme v jedné posteli. Prostě jsme skvělí parťáci a jeden o druhého se vzorně
staráme. Vůbec nevadí, že Wilda je malý človíček a já jsem brumla ušitý z látky. Říká mi Ouško. To proto, jak jsme se poznali.
Maminka mě Wildovi věnovala pro radost, když ho bolelo ouško a stonal. Hned jsme se skamarádili. Od té doby jsme nerozluční. Perfektně si rozumíme, a to i přesto, že
Wilda toho ještě moc nepoví. Což o to, věk na to má akorát, před třemi měsíci
jsme slavili jeho čtvrté narozeniny. Jenže
Wilda to má trošku složitější než ostatní děti, a tak má mě. A já mu rozumím.
2
„Dobré ráno, Wildo,“ pozdravila nás paní učitelka a usmála se jako sluníčko. Wilda po ní loupnul očima a hned se rozeběhl k velké skříni v rohu herny, ze které vyskládal své oblíbené hračky na podlahu. Připravil si závodní auta, hasičské i policejní auto, sanitku a několik motorek. To budou závody! Než jsem se rozkoukal, už s nimi jezdil po třídě a dělal u toho náležitě hlasité závodní zvuky. Netrvalo dlouho a naši hru přerušila zase ta usměvavá paní učitelka rychlým zatleskáním.
„Pojďte děti, sedneme si do kroužku a přivítáme se.“ Všechny děti se seběhly a poskládaly se vedle sebe do velikého půlkruhu přes celou hernu. Všichni byli připraveni na ranní písničky a rozcvičku. Všichni až na jednoho.
„Wildo, přidej se k nám,“ vyzvala nás paní učitelka, ale Wilda jen zavrtěl hlavou.
„Dneska ne, dneska si budeme hrát na závodění,“ zavolal jsem na třídní učitelku, ale to už mě Wilda popadl do jedné ruky, hasičské auto do druhé a pádil s námi do jídelny. Tady se schováme.
3