„A odkud ty vlastně pocházíš?“
> No, jsem z malého města v Moravském krasu, ale narodila jsem se v Brně.
(Moment, kdy se přestane vyptávat dospělý člověk s průměrnou inteligencí a taktem, který se třeba neptá na věci jako: A ty seš odbarvená?)
- Ne, jako myslím, odkud DOOPRAVDY pocházíš?
> Celá rodina je z Moravy, takže z Moravy.
(A tohle je ten moment, kdy se přestane ptát o něco míň dovtipný jedinec. Ten, co by se třeba nezeptal macaté holky, v kolikátým je měsíci.)
- Jako i tvůj táta je z Moravy?
> Jo, i taťka.
(Počkej, na tohle vytasím rodokmen, to bude výživný!)
- Takže tvoje mamka je, tooo, no, jako JINÁ?
> Moje mamka je modrooká blondýna.
(Hej, vážně. Tady už to začíná dostávat grády!)
- Hmmm... to je ale nějaký divný ne? Odkud máš předky?
(Rezignuju a většinou si něco vymyslím..)
> Z Jamajky.
- No tak to je supeeeer, jezdíš tam na prázdniny?
> Ne.
Docela vyčerpávající, co? Tohle není rozhovor, kterej zažívám v okruhu lidí, kteří mě už nějakou dobu znají, rozumějte: pamatuju si jak se jmenují. Tenhle dialog je často ten úplně PRVNÍ, který vedu s člověkem, kterýho jsem právě
potkala. Lidi, ruku na srdce, když si děláte novýho bílýho kámoše, taky po něm chcete rodnej list?
2
Otázky odkud vlastně pocházím se začaly objevovat s nástupem do systému. Ehm.. teda do veřejného základního školství. I když děcka v mojí třídě nevěnovaly mýmu vzhledu skoro žádnou pozornost (možná dostaly předem přednášku na téma: děti, přijde nám černoušek, chovejte se slušně, to netuším). Věnovat pozornost mi začali starší spolužáci. A to bylo docela peklíčko. Do té doby jsem totiž neměla ani páru, že být hnědá je nějakej průser.
Absolutně jsem nechápala koncept rasismu nebo šikany. Takže jídelna a chodby naší školy mimo bezpečnej prostor nižšího prvního stupně se pro mě staly minovým polem, kde místo ručních granátů zasahovaly asi metr deset vysoký
špunty urážky a pokřikování.
Právě na základce jsem začala kompletovat svou kolekci urážek, tady je výběr z hroznů:
„Černoušek Bubu, má černou hubu.“ Tady je potřeba přiznat alespoň uměleckou jiskru, páč, co se rýmuje, dobře se skanduje, že…
3