2
UŽIVATELSKÝ MANUÁL
Nebudu vám lhát, tahle knížka je trochu chaos. Řekla jsem, že nebudu lhát? No tak dobře. Tahle knížka je velký chaos! A proč ne?
Vždyť žijeme ve světě, kde je mléko bez laktózy, káva bez kofeinu, párek bez masa, rohlík bez lepku, pivo bez alkoholu… a přece jsme se v něm naučili fungovat. Chaos je fajn. Je to opak nudy, stereotypu a naší komfortní zóny.
Některé kapitoly jsou krátké jako aférky Charlieho Sheena, jiné dlouhé jak fronta do Primarku. V jedné části najdete lehké čtení k nedělnímu kafíčku a mramorové bábovce, v jiných naopak něco pro večer o samotě a hlubší zamyšlení. Občas vás vezmu zpět do svých vzpomínek a provedu vás po Florencii, Elbě nebo Paříži. Jindy vás nechám nahlédnout do svých myšlenek a názorů, se kterými můžete, ale nemusíte souhlasit.
Je dovoleno číst od začátku, od konce, nebo klidně knihu otevřete někde uprostřed. Můžete přeskakovat kapitoly nebo se k některým vracet, podtrhávat, malovat srdíčka, vykřičníky nebo i palce dolů. Jestli si knížku vezmete s sebou ráno do tramvaje, nebo se stane vaším „hajzl čtením“, v obou případech mi uděláte radost.
A teď hurá na to!
3
„Musíš bejt dvě ženský. Svatá a hříšnice. Knihovnice a striptérka. Na jednu stranu musíš chlapa odstrkovat s chladnou lhostejností, a na druhou musíš bejt sexuálně dráždivý tornádo.“
Mike, Chceš mě, chci tě
Kapitola 15.
I takové dny jsou
Vždycky když jsem mířila ke kavárně, kde jsem se měla potkat se svým Tinder neznámým, chovala jsem v koutku mysli naději, že to třeba bude skvělé setkání. Dneska by to mohlo klapnout. Jinak bych to přece nedělala. Snažila jsem se mít otevřenou mysl a být pozitivní, přestože nám nikdo nezaručí, že i kdybychom šli na sto rande přes Tinder, tak to vyjde. Když se nám však sejde víc špatných zkušeností za sebou, je to s tou otevřenou myslí složitější. Pár horších rande jsem zažila a tady jsou mé pomyslné stupně
vítězů: Podržtaška
Potkali jsme se už podruhé. Byl leden a mrzlo, až praštělo. S druhou schůzkou jsem souhlasila, protože nebylo moc důvodů, proč říct ne. Samuel byl vysoký, hezký kluk, který procestoval svět a dalo se s ním bavit o sportu, politice, filmech i literatuře. Působil jako takový sportovní filosof. Byl pouze o dva roky starší
než já, ale choval se velmi vyspěle a sebejistě. Suma sumárum: super týpek, jen ta jiskra při prvním setkání nepřeskočila. Kdyby
4
druhé rande probíhalo jako to první, byl by to příjemně strávený čas. A kdo ví, třeba by při jiné konstelaci hvězd přerostly sympatie v něco víc.
Na tomto příběhu je zajímavé, jak fajn bylo první rande a jak katastrofální bylo to druhé. Potkali jsme se na tramvajové zastávce a měli jsme v plánu procházku podél řeky až k útulnému bistru, které bylo vyhlášené svými skvělými polévkami. S tímto nápadem přišel on a musím říct, že vzhledem k chladnému počasí to byl perfektní plán.
Jen co jsme se potkali, poznala jsem na něm, že není ve své kůži. Byl naštvaný, protože si doma zapomněl čepici a rukavice. Je pochopitelné, že taková situace může člověka rozhodit, jenže to, co následovalo, byl jeden velký cirkus. Po dvou minutách chůze a mojí snahy navázat konverzaci si z batohu vyndal ponožky a nasadil si je na ruce, prý by mu jinak umrzly prsty. Je pravda, že byla zima. Já ji normálně zvládám dost špatně, ale stačilo si dát ruce do kapsy a chvíli se to dalo vydržet.
Pokusila jsem se začít rozhovor znovu, ale vydrželo mi to ani ne minutu. Samuel měl naprosto nepřítomný výraz a bylo jasné, že nevnímá nic z toho, co mu říkám. Zeptala jsem se ho, jestli se cítí dobře a jestli pro něj můžu něco udělat. Konečně se na mě podíval, pak ale jeho oči uhnuly a zaměřily se na něco v dáli. Zkusila jsem tedy svou otázku zopakovat. Uprostřed věty mi však vrazil do ruky svůj batoh s výzvou: „Podrž.“ Chvíli jsem nechápala, co se děje a proč mu mám držet batoh. Záhy jsem to však zjistila. Bohužel.
Od cyklistické stezky, po které jsme šli, stoupaly do kopce strmé schody a on se po nich z ničeho nic rozběhl. Když byl nahoře, otočil se a běžel dolů. Už jsem myslela, že je konec, když vtom se rozeběhl zpět nahoru a pak snožmo seskákal zase dolů. Nevím, kolikrát ještě běžel a skákal sem tam, ale začala jsem mrznout a hlavně jsem si říkala, že je to asi blázen. Co já tady s ním dělám?
5
Očividně podržtašku, respektive podržbatoh. Přemýšlela jsem, jestli mám situaci nějak okomentovat, nebo ji raději ignorovat a tvářit se, jako když nevidím, že je císař nahý.
Když skončil, ani jsem neměla chuť pokračovat do bistra, ale bohužel jsem šla. Byl to útulný podnik provoněný kořením a v krbu plápolal oheň. Příjemná atmosféra, která uvnitř panovala, mi zvedla náladu. Doufala jsem, že Samuelův zkrat byl způsoben mrazem a v teplém prostředí se vrátí do normálu. Jenže když jsme někoho potkali pouze jednou, je těžké zhodnotit, co je u něj normální. Co když to minulé rande bylo abnormální a teď mi teprve ukáže, s kým mám tu čest?
K našemu stolu přistoupila milá servírka a přinesla nám denní nabídku. Můj společník přejel jídelní lístek očima a velmi arogantně začal servírce vyčítat, že mají malý výběr polévek a jak si dovolují mít na webových stránkách napsáno, že jsou speciálka na polévky. Nakonec si vybral jídlo, které na lístku ani nebylo uvedeno. Když mu polévku přinesli, vynadal jim, že není dostatečně slaná a horká. Neochutnala jsem ji, takže nevím, jestli měl pravdu. Nešlo však o to, co řekl, ale jak to řekl. Z toho tónu bylo cítit opovržení a nadřazenost nad personálem. A to já ze srdce nenávidím.
Podle mého táty je to proto, že vím, jaké to je na druhé straně barikády. S tím já ale nesouhlasím. K personálu restaurace nebo hotelu jsem slušně přistupovala vždycky a s mojí studentskou brigádou to nemá nic společného. Myslím, že to, jak jednáme s lidmi, kteří nás zrovna obsluhují a dělají jen svou práci, o nás hodně vypovídá. Pokud se kluk choval na rande neurvale a nadřazeně vůči personálu, brala jsem to jako okno do budoucnosti, ve kterém jsem viděla obrázek toho, jak bude zacházet se mnou.
Tenkrát na žádnou zajímavou konverzaci nedošlo. Celé setkání bylo naprosto neharmonické a s tím prvním nemělo nic společného. Zaplatila jsem za nás za oba, protože když jsme se
6
viděli poprvé, trval na placení on. Nechala jsem v bistru dost velké spropitné, abych alespoň trochu odčinila jeho chování, a asi vás nepřekvapí, že jsme se nikdy víc nepotkali. Vždy když jdu kolem těch schodů, na tohle rande si vzpomenu a říkám si, co s ním asi zažila další slečna z Tinderu. Třeba šli v létě na zmrzlinu a bylo takové vedro, že se rozhodl vyválet v kaluži.
7