Zrcadlo Kristýna Marika Zatloukalová
Poděkování
Velký dík patří těm, kteří mi pomohli pohlédnout na svět z různých úhlů a vytvořit jakýsi obrázek toho svého. Děkuji také všem, kteří se podíleli na vytvoření tohoto díla a bez kterých by sbírka zřejmě nikdy nevyšla.
Klidné sny
Pod poryvem listí ukrytý si chlapec v rose pokojně spí.
Smradem a červy nafouklý, s klidem o smrti sní.
Jarní poupě mrazem seschnutý tiše v zapomnění upadá.
Leží jak kámen nehnutý, nikdo o něj nestrádá.
Vstávej, vojáčku kučeravý, vždyť břicho se ti zvedá, dýchá!
Nebo to jen skrz maso děravý roj černých much přežráním vzdychá?
Domů se syneček nevrátí, osud již nikdo nezvrátí.
3
Rozbřesk
Zvon již odbyl na věži kostela, k životu probudil den, na nebi sivá husička letěla, ranou se zachvěla zem.
Výkřik z železného hrdla, pomalu doznívá v údolí, mezi květy husička ulehla, na lóže mechový.
Sněhové kvítky kropí slzy, třpytem připomínají perličky, usnulas husičko příliš brzy, již nespatří tě tvé dědičky.
Nespatří tvou vřelou tvář, zůstanou vězněná ve tmě. Nepocítí slunce zář, jen zimu v bílé krustě.
Paprsky slunce tě husičko hladí, lehce jak milující choť, hřejivé polibky na těle chladí, v dálce již odplouvá loď.
Nasává půda barvu sytou, jak červánky plynoucí na nebi, nesmyješ z křídel křivdu vrytou, že žiješ s námi na zemi.
5
Pokrytec
V mocném tichu, tmě černé, na márách umrlec usíná.
Pobledlé tváře, tak mladé a němé, na nichž chlapec oči vytřeštěné upírá.
Ruce chvějí se jak osiky lístek, hladí tělo nesměle.
V hodinách dosypal se písek, umrlec zvolá vesele.
„Kdo mne budí z mého spaní!
Kdo mne přišel navštívit?
Kdo pak má krev na svých dlaních, kdo srdce nechal zastavit?“
V těle polámané kosti, v uších doznívá smích.
Modré, ztuhlé prsty, stopy zasypal sníh.
„Přišel jsi, vrahu, přišel?
To odtud vítr vane?
No tak, řekni, na cos myslel, věděls, co se stane?“
7
Zděšen chlapec od těla odskočí, umrlec se umívá.
Modravou nohou z már vykročí, odpadlou čelist rukou podpírá.
Krok sun krok se hrůza blíží, jinoch z kobky utíká.
Najednou do zrcadla vzhlíží, s kým pak se to potýká?
Koho pak to jenom vidí?
Jaký bídný pokrytec.
Za co se to chlapec stydí?
Vždyť je to jen umrlec!
8
Osvobození
Stromy rostou vzhůru, sahají až do nebe.
Svaž konopnou šňůru, špalek dej pod sebe.
Své bolesti se zbav, svět se na tě mračí, pak už budeš zdráv, oprátka ti stačí.
9
