Proc ne?! JUNE 2015

ČERVEN /2015

ŠÉF z EL BULLI Šéfkuchař Ferran Adrià zavřel nejlepší restauraci na světě a teď zkoumá rajčata, brambory a šampaňské

V hlavní roli: John Travolta, legenda filmového světa, pilot a nadšenec do létání. Ve světle ramp: mytický výzkumný raketový letoun North American X-15, někdejší držitel rekordu v rychlosti a letové výšce, ale i průkopník pro lety do vesmíru. Vedoucí výroby: Breitling, privilegovaný partner aeronautiky díky svým spolehlivým, přesným a novátorským přístrojům – jako model Chronomat, letecký chronograf par excellence. Vítejte ve světě legendy, špičkového výkonu a síly.

Praha 1, Na Příkopě 17 Praha 4, Arkády Pankrác

PN001684-3

editorial

WELCOME TO MY WORLD

CHRONOMAT 44

PN001711

editorial

Otočit svět vzhůru nohama. Znejistit vás, když si myslíte, že vidíte rajče. Právě to umí nejlépe Ferran Adrià, slavný šéfkuchař, za kterým jsme se vydali do Barcelony.

Gastronomický Steve Jobs ze Středozemí, pro něhož je „proč ne?!“ životním krédem.

Užijte si letní proč ne?! s jeho příběhem. A až si budete kupovat na dovolené zmrzlinu, nezapomeňte přesně v jeho duchu říct: jednu parmezánovou prosím! Think different!

Hezké léto přeje Jan BABkA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRANA 6

Řešení kvízu najdete pod čarou. a) rajče b) obličej c) kečup d) zadek e) ovoce f) zeleninu g) něco jiného Vážené čtenářky, vážení čtenáři, co vidíte na obrázku?

Letní test editorial

proč ne?! – kVěTeN 2015

editorial

STRANA 7

PN001658-1

obsah

STRANA 8

Mix – 10 Co by mělo mít ideální letadlo, jak vypadají hodinky z Havaje, které vůbec neukazují přesný čas, a proč se mít na pozoru, až s vámi na dovolené bude flirtovat atraktivní cizinka.

Storyboard: Ferran Adrià – 16 Nejlepší šéfkuchař na světě rozebral na molekuly už kdeco. Teď se pustil do šampaňského Dom Perignon. Byli jsme u toho.

16

Úhel pohledu: Electra se vrací – 26 Parta leteckých nadšenců dopravila zpátky do Česka unikátní letoun, kterým létal podnikatel Baťa.

Umění: Pan Julio a jeho duha – 34 vychází každý měsíc jako příloha deníku

S hedvábnými šátky Hermès měl člověk vždycky dilema – měl by si ho ovázat kolem krku, nebo jej pověsit na zeď jako umělecké dílo? Tahle volba je teď obtížnější než jindy. Na šátky za šest tisíc eur se přetiskly hypnotické obrazce malíře Julia Le Parca.

34

Rozhovor: Ludvík Pytlíček – 40 Majitel nejvzácnější československé známky v rozhovoru o hodnotě věcí, které už pomalu nepoužíváme. Ředitel redakcí: Vladimír PISkáČek Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSkÝ Art director: Jan VYHNáNek Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABkA Grafika: Zuzana BReČANOVá Produkce/fotoeditorka: Irena TeSARČíkOVá Redaktorka: Kateřina HANáČkOVá

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 186 00 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: / Advertising: Hana POLUDVORNá, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Helena VONkOVá, International Advertising tel.: +420 724 088 465 helena.vonkova@economia.cz Jiří BUBeNíČek, zástupce ředitele inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CeLeR, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLíČek, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz Jan SAPOŽNIkOV, key account manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HOUŽVIČkOVá, key account manager pro oddělení agentur Tel.: + 420 233 071 707, mobil: + 420 605 232 395, +420 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

Fotostory: Pod hladinou – 48 Luxusní mechanické časomíry pro mořské vlky.

Čtení: Nesmrtelná túra do Compostely – 54 Přemýšlí o ní každý a nic bychom za to nedali, že vy taky. O tom, jaká pouť ke světci doopravdy je, s humorem vypráví lékař Jean-Cristophe Rufin.

Výstavy: Umělecká hitparáda – 60 Navštivte vybrané výstavy a garantujeme, že v nich s fascinovaným pohledem prochodíte hodiny.

Cestování: Vše začalo u letadla – 67 Příběh rodinné firmy, která vyrábí zavazadla značky Rimowa.

Zoom – 70 Letní novinky do vašich dovolenkových zavazadel.

Mimochodem: Do hloubky – 74 Pořiďte si vintage potápěčskou helmu, která vypadá jak z verneovek.

DALŠí ČíSLO MAGAZíNU PROČ Ne?! VYCHáZí 27. 8. 2015.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

TITULNí STRANA: Šéfkuchař Ferran Adria na fotografii Gettyimages.com / Pal HANSEN

40

Magazín Proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

70

proč ne?! – ZáŘí 2013

editorial

STRANA 9

Cena je uvedena včetně DPH. Kombinovaná spotřeba: 3,8–7,5 l/100 km, emise CO2: 99–174 g/km. Zobrazený model je Mondeo Titanium kombi v metalické barvě Magnetic s příplatkovou výbavou. * Nabídka operativního leasingu Ford Lease je platná pro soukromé osoby i podnikatele a není závaznou nabídkou na uzavření smlouvy. Měsíční splátky včetně DPH jsou kalkulovány s dobou nájmu 36 měsíců a celkovým povoleným nájezdem 60 000 km a zahrnují pojištění odpovědnosti, havarijní pojištění s 10% spoluúčastí, silniční daň a poplatek za rádio.

Bezpečný a stabilní za všech okolností.

NOVÝ FORD MONDEO KOMBI AWD Inteligentní pohon všech kol Ford Mondeo kombi s inteligentním pohonem všech kol se postará o stabilní kontakt s vozovkou za každého počasí a na jakémkoli povrchu.

Díky tomu si můžete bezpečně užívat nerušenou radost z dynamické jízdy. Udělejte to chytře. Přijďte se o výjimečnosti nového Fordu Mondeo kombi přesvědčit na testovací jízdu k prodejcům Ford.

ford.cz

PN001698

Již za

11 460 Kč měsíčně s operativním leasingem Ford Lease*

mix

STRANA 10

proč ne?! – ČeRveN 2015

Letadlo snů Masážní křesla, koktejlový bar a průhledná podlaha.

Zákazníci rozhodli, co má být v letadle snů.

IPADY ZDARMA

KINO S VELKÝM PLÁTNEM Koukání z okýnka se za chvíli omrzí a obrazovky jsou malé i ve first class. My prostě chceme pořádné domácí kino!

Nikdo doopravdy nechápe, proč se mezi mraky nesmějí používat elektronická zařízení. Nejen že by se měla dovolit, měla by se rovnou rozdávat!

BAR Když nezadaným začne být smutno.

ODOLNÁ OPĚRADLA Protože od toho, aby vás něco na sedadle kopalo do beder, jsou tu 4DX kina.

MASÁŽNÍ KŘESLA vyženete z těla stres z létání přímo na sedačce.

SEZENÍ PRO SINGLES Protože na dlouhých letech je spousta času se seznámit.

Protože pro malé pasažéry jsou dlouhé lety otrava.

A pro ty velké, kteří musí poslouchat jejich křik, taky.

PRŮHLEDNÁ PODLAHA Pro vrcholný výhled během letu. Uvítají ho zejména milovníci adrenalinu a výrobce Kinedrylu.

SPACÍ KAPSLE Už žádný stres z toho, že až si budete chtít zdřímnout, naštvete sklopením sedadla cestujícího za vámi.

Zdroj: Skyscanner.com

ZVUKOTĚSNÝ DĚTSKÝ KOUTEK

PN001640-2

STRANA 11

mix

STRANA 12

proč ne?! – ČeRveN 2015

Dovolenkové podfuky Na pláži se dá koupit ledasjaký brak, od zaručeně dobročinného suvenýru až po falešnou kabelku Chanel. Jestli chcete být na svou dovolenou připraveni, přečtěte si devět nejbanálnějších triků vychytralých podfukářů.

1

NÁRAMEK PŘÁTELSTVÍ

BACHA, DÍTĚ!

Snažte se nepřivézt si z dovolené suvenýr, který vám bude akorát připomínat, jak jste někomu sedli na lep. Podvodník se vám bude snažit prodat náramek, a když ho odmítnete, prostě vás vezme za zápěstí, nasadí vám ho a bude za něj chtít nehorázné peníze. Jako bonus vám jeho komplic ještě stihne vybrat kapsy.

Zbystřete, pokud si to přímo k vám začne na ulici kráčet žena s batoletem v náručí. v tu chvíli ještě nevíte, že ve skutečnosti drží panenku, takže když ji hodí vaším směrem, začnete ji v panice chytat. A zatímco jste v šoku, její přátelé vás prošacují odshora dolů.

Kde: Itálie

Kde: Francie, Itálie, Španělsko, Egypt

FLIRT

4

Pokud si vás vyhlédne atraktivní dáma a vy si začnete říkat, že s tím loupajícím se spáleným nosem přece jen nevypadáte tak špatně, radši zařaďte zpátečku. Kráska se bude snažit vás přimět, abyste ji vzal na rande do baru nebo nočního klubu, což pravděpodobně uděláte a pak se nebudete stačit divit vyděračské výši útraty.

Kde: Řecko a všude jinde taktéž

7

2

ŠPERK ZA BABKU

3

Řidič rikši vám přátelským tónem poví, že podnik nebo pamětihodnost, na kterou chcete svézt, má zavřeno. Místo něj vám doporučí jiné místo, kde už vás bude vyhlížet jeho kamarád. Začne vykládat, že od místních nakupuje diamanty a drahokamy a pak je draze směňuje v zahraničí. Že jste to ale vy, prodá vám je docela levně a vy na nich pak můžete doma vydělat majlant.

Kde: Thajsko, Indie

6 5 9 8

PŘÍLIŠ NÁPOMOCNÝ „MÍSTŇÁK“

ROZBITÝ FOŤÁK

Sympatický člověk vám nabídne pomoc, až budete bezradně koumat, jak z bankomatu nebo automatu na jízdenky dostat, co chcete. Zatímco vám bude radit, zapamatuje si váš PIN a později vás okrade.

Anebo vám peníze vytrhne z ruky ještě dřív, než začnete říkat „Díky moc“.

Už v tom umíte trochu chodit, takže kvůli portrétu před kašnou byste svou zrcadlovku cizinci do rukou nedali. Může se ale stát, že někdo bude chtít fotku od vás.

Foťák nebude fungovat, a když ho budete vracet, upustí ho na zem a pak bude výhružně žádat peníze na nový. To tak. Ať si příště radši udělá selfie.

Kde: kdekoliv v Evropě

Kde: všude

LEŠTIČ BOT

POZOR, KAPSÁŘI!

FALEŠNÝ LÍSTEK

Zatímco jdete ulicí, někdo k vašim nohám upustí kartáč na boty. vy ho v dobré víře podáte tomu, kdo jej upustil, a on vám jako výraz vděku začne šůrovat obutí. vyjde vás ale dráž než leštění u ševce ze Savile Row.

v ulicích uvidíte varovné cedule, jejichž autorem je ovšem místní vykutálená parta zlodějíčků. Po přečtení nápisu si mimoděk zkontrolujete peněženku a mobil a oni budou přesně vědět, kam pro ně sáhnout.

Až budete netrpělivě podupávat nohou ve frontě na jízdenku nebo vstupenku, přiskočí k vám ochotný pán, který bude tvrdit, že chce prodat tu svou. výhoda je, že na ni dává slevu, nevýhoda, že vám nebude fungovat, protože není pravá.

Kde: Turecko

Kde: Evropa

Kde: Paříž, Londýn

STRANA 13 Cena je uvedena včetně DPH. Kombinovaná spotřeba: 3,8–7,5 l/100 km, emise CO2: 99–174 g/km. Zobrazený model je Mondeo Titanium kombi v metalické barvě Magnetic s příplatkovou výbavou. * Nabídka operativního leasingu Ford Lease je platná pro soukromé osoby i podnikatele a není závaznou nabídkou na uzavření smlouvy. Měsíční splátky včetně DPH jsou kalkulovány s dobou nájmu 36 měsíců a celkovým povoleným nájezdem 60 000 km a zahrnují pojištění odpovědnosti, havarijní pojištění s 10% spoluúčastí, silniční daň a poplatek za rádio.

Bezpečný a stabilní za všech okolností.

NOVÝ FORD MONDEO KOMBI AWD Inteligentní pohon všech kol Ford Mondeo kombi s inteligentním pohonem všech kol se postará o stabilní kontakt s vozovkou za každého počasí a na jakémkoli povrchu.

Díky tomu si můžete bezpečně užívat nerušenou radost z dynamické jízdy. Udělejte to chytře. Přijďte se o výjimečnosti nového Fordu Mondeo kombi přesvědčit na testovací jízdu k prodejcům Ford.

ford.cz

PN001698

Již za

11 460 Kč měsíčně s operativním leasingem Ford Lease*

STRANA 14

mix

Čas na „havaj“

Existuje asi jen jedna firma na světě, která zastavuje výrobu kvůli tomu, že venku je ideální počasí na klimbání v houpací síti.

Pandeia sídlí na havajském ostrově Maui a pracuje v ní jen blonďatá Kelsi van de Velden. Do práce chodí v žabkách skrz tropickou džungli a v dřevěné chatičce vyrábí náramkové kompasy z kůže a mosazi, které zároveň slouží jako sluneční hodiny. „Nemají ukazovat čas, mají spíš připomínat, jak si užít každý okamžik,“ říká Kelsi.

K čemu by taky bylo mít na Havaji hodinky...

proč ne?! – ČeRveN 2015

cartier.com

PN001708-1

STRANA 15

STrAnA 16

storyboard

proč ne?! – Červen 2015

STrAnA 17

na místo v jeho restauraci el Bulli se čekalo půl roku.

Byla vyhlášená jako nejlepší na světě.

Opakovaně obdržela tři michelinské hvězdy.

Přesto ji šéfkuchař

Ferran Adrià jednoho dne zavřel a založil si kreativní centrum. v Barceloně jsme byli u toho, když po čtyřech letech oblékl bílý kuchařský rondon a dekódoval bublinkový svět šampaňského Dom Pérignon.

TexT: Jan BABKA – FOTO: Pal HAnSen, archiv DOm PérignOn

storyboard

STrAnA 18

proč ne?! – Červen 2015

Čtyři kulinární šperky z 24chodového menu, které Ferran Adria připravil pro uvedení šampaňského vintage 2005 od Dom Pérignon.

Zleva: tekutá oliva, zázvorová kanapka s jedlými květy, dortík z husí paštiky s kaviárem a air-bageta s iberskou šunkou.

Q

ue es tomate? Co je rajče?“ „máte jasnou představu, že ano..?“ „Je to zelenina, nebo ovoce?“ „A proč vlastně z rajčete jíme plod a z jiné rostliny nať? neměli bychom raději jíst rajčatovou nať nebo květ?“ Uvítání Ferrana Adrii v jeho barcelonské el Bulli Foundation je velkolepé. Třiapadesátiletý šéfkuchař v sobě nezapře vizionáře moderní gastronomie, kterému jen kuchyň dávno nestačí.

Zabodne prst do polystyrenové stěny, na které je barevně vytištěný plánek s modrou siluetou budovy, a chraplákem zavelí: „vítám vás v kreativním prostoru el Bulli Lab. Krmíme se tu nápady a dneska nasytíme i vás.“ Jsme v nenápadné, starší budově nedaleko barcelonského Placa d'espanya, která připomíná bývalé garáže. v industriálním prostoru jsou napříč umístěny desítky polystyrenových příček. na každé z nich visí papíry, na nich stovky pozná-

mek či obrázků, provázky se napříč táhnou od jednoho bodu k druhému. vypadá to tu jako v nějakém start-upovém think tanku v kombinaci s pokojem geniálního profesora nashe. Příval nápadů jako by se neměl kde zastavit...

A to je taky cíl Ferrana Adrii a jeho dvou současných projektů pod značkou el Bulli. Zatímco Lab je kreativní prostor tady v Barceloně, 1846 označuje projekt, který chce Adria vybudovat na místě, kde provozoval svou slavnou restauraci.

"Proč jíme z rajčete jen plod?

Proč nejíme nať?

A proč vůbec jíme v restauracích?"

POTrAvA PrO mOZeK „Co je to vaření? Jak vaření vůbec vzniklo?“ Adria pokračuje s provokativními otázkami, které člověku motají hlavu: „Zdá se vám to být jednoduchá otázka?

Ano, a znáte odpověď?“ napřed jsme zticha, pak se smějeme...

Adria přiznává, že i on si myslel, že odpověď zná. vlastně ho ani nenapadlo uvažovat nad tím, že bych jako šéfkuchař

STrAnA 19

exploze nečekaných chutí jak ji prezentuje katalánský šéfkuchař Ferran Adria

storyboard

STrAnA 20

proč ne?! – Červen 2015

Takhle vypadá kreativní prostor Ferrana Adrii v Barceloně: v el Bulli Lab právě probíhalo dekódování šampaňského

nevěděl, co je to vaření. „Jenže pak jsem zjistil, že nevím o vaření téměř nic. no řekněte, když opice oloupe banán, začíná vařit? Že ne? A když oloupu banán já, tak už to vaření je?“ Španěl dává k dobru populární příběh s opicí a banánem, jak už dříve zazněl na jeho pravidelných přednáškách na Harvardu nebo miT. Je prý pověstný tím, že má více otázek než odpovědí, a jako by to chtěl dokázat, začne se znovu ptát: „Třeba to rajče. naturální věc, nemyslíte? Ale rajče se nevyskytuje v přírodě. nebo se v přírodě vyskytuje? Řekněte...“ můj mozek tak mohutný příliv otázek na téma rajče nepamatuje... naštěstí Adria si jako správný vizionář v tomhle brainstormingu ještě chvíli vystačí sám. „Ale pozor, žádné hádání, pracujeme jen s fakty,“ upozorňuje a jako pan profesor dodává: „existuje přírodní rajče, které roste v Andách, ale nedá se jíst. existuje také rajče, které volně v přírodě nikdy nerostlo. A to je právě druh, který

běžně jíme,“ vypráví fascinovaně. následují postupně další a další témata: tykev, majonéza, iPhone... Už začínám rozumět, jakým způsobem probíhají kreativní debaty v jeho katalánské laboratoři a proč trvají poslední čtyři roky. Přesnbě tomuhle tady v el Bulli říkají „potrava pro mozek“.

„Když opice oloupe banán, začíná tím vařit? ne?

A když oloupu banán já, tak už to vaření je?“

ZAvŘenÝ BULDOČeK Být šéfkuchařem nejlepší restaurace na světě, sbírat rok co rok tři michelinské hvězdy, to zní celkem pohádkově. Ferranu Adriovi se tenhle sen s restaurací el Bulli splnil. Jenže v červenci 2011 ji zavřel. Proč, když měl v té chvíli na čekací listině více než tři tisíce hostů?

Adria sám tvrdí, že si potřeboval odpovědět na mnohé otázky, které se mu dodnes honí hlavou. možná byl i po třiceti letech šéfování kuchyně unavený. restaurace navíc nevydělávala - i přesto, že průměrná cena degustačního menu byla kolem 8 000 korun. el Bulli byl ex-

PN001707

STrAnA 22

storyboard

Šéfkuchař Ferran Adrià a richard geoffroy, sklepmistr Dom Pérignon

proč ne?! – Červen 2015

STrAnA 23

kluzivním podnikem se zhruba čtyřicítkou míst, otevřeno tu bylo jen půl roku v letní sezoně. milovníci moderní gastronomie zde nevychutnávali degustační menu, které by mělo jen obvyklých pět chodů, to zdejší čítalo přes „třicet avantgardních kulinárních zážitků“, jak by řekl sám Adria. Připravovala ho také armáda třiceti špičkových kuchařů.

Obvyklého tu kromě fádního interiéru nebylo nic. Servírovaly se tu tekuté olivy, ravioli z mořské řasy nori, marshmallow z parmezánu... Z malého kamenného domku na pobřeží Costa Brava se stalo jedno z nejzajímavějších míst na světě pro hosty i pro kuchaře. Kdo tu chtěl absolvovat stáž, makal od půl osmé ráno do jedné v noci, jen za ubytování a jídlo. v místě, které původně patřilo německému penzistovi a jeho české ženě markétě, v restauraci pojmenované podle jejich buldočka, vychoval Adria celé generace mladých kuchařů, kteří dnes sami posouvají hranice moderní gastronomie a sbírají michelinské hvězdy. A potkal tu také richarda geoffroye, sklepmistra šampaňského maisonu Dom Pérignon.

Společně před čtyřmi lety uspořádali v el Bulli „poslední večeři“, která čítala na čtyřicet nejlepších chodů z historie buldočí restaurace. v LABOrATOŘi Dnes spolu Ferran Adria a richard geoffroy stojí se sklenkou nového vintage 2005 u velkého plakátu, který připomíná síť obřího pavouka. „Tři roky bude Adriova nadace a Dom Pérignon spolupracovat na projektu, který má nyní pracovní ná-

CESTA ZA DOMEM PÉRIGNONEM Pokud se zajímáte o šampaňské, zkuste si naplánovat výlet do nádherné oblasti Champagne třeba na konec léta, ještě před sklizní. Dom Pérignon letos nově nabízí exkluzivní program zvaný Ateliér, který vám umožní ve skupince pouhých 12 lidí poznat opatství a sklepy v Hautvillers a zároveň nabídne degustaci jak vintage šampaňských (zrání 8 let), tak rosé a vín z druhé a třetí plenitudy, která zrála 16 či 25 let.

Cena je šest set euro na osobu.

Info: www.domperignon.com

zev Dekódování Dom Pérignon,“ oznamuje geoffroy. Prošedivělý Adria rozkmitá nohy v chodbách své laboratoře a zve nás dál na prohlídku speciální umělecké instalace. „výroba šampaňského má úžasnou tradici, víno vždycky bude mít svůj terroir, ale to neznamená, že se nebude vyvíjet. Že si nebudeme klást základní otázky, jako to dělá Ferran,“ přitakává šéf šampaňského domu z vesničky Hautvillers u epernay.

Je to právě geoffroy, kdo má u Dom Pérignon moc rozhodnout, kdy je víno dostatečně kvalitní, aby mohlo být požito výrobu šampaňského této značky (Dom Pérignon vyrábí pouze výběrová ročníková vintage). On určuje poměr odrůd Chardonnay a Pinot noir v jednotlivých ročnících a určuje, kolik vína a jak dlouho nechá ve sklepích legendárního mnicha Pérignona zrát. vÁŠ SvĚT BUBLineK Procházíme se barcelonskou instalací a já se zadívám na obří fotku, na níž je jen jakási hnědá materiálová strutura: „napadlo vás někdy, jak vypadá stokrát zvětšený korek? Právě takhle. Je úžasné, jak každý oblý tvar na korku má svoji malou, ale důležitou funkci ať už při zrání vína , nebo během otevírání lahve,“ ukazuje mi nadšený geoffroy na makrofotce.

Adria se přidává: „Obvykle se říká, že šampaňské je pití, které si lidé užívají.

Ale někdo jej pije ke snídani, jiný na oslavě s přáteli, někdo jako jen ochutná v restauraci. vždycky jsou v tom tři hlavní elementy: víno, lahev a vy. Jak si

STrAnA 24

chcete vychutnat šampaňské? může to být člověk od člověka velmi rozdílné, ale vždycky to bude jen a jen váš osobní zážitek. Přemýšlíme, jak ho ozvláštnit tak, aby byl pro člověka nezapomenutelný,“ shrnuje Adria a jeden takový zážitek slibuje již dnes večer.

Tak jako si výrobci sušenek dávají záležet, aby křupnutí jejich krekrů mělo ten správný zvuk, v automobilce mercedes zase sledují, aby dveře vozu při zavření adekvátně majestátně klaply. Je to velká žážitková magie, která platí i pro šampaňské a jeho bublinky, chuť, barvu i jiskru. Ještě že jsou Adria a jeho tým tak trochu kouzelníky: co objevili v kódu vintageového Dom Pérignonu ukážou večer na setkání nazvaném trefně „Toto není večeře“.

BeZ PŘÍBOrU Jít na večeři s názvem „Toto není večeře“ je součástí Adriovy dekonstruktivistické hry. Jejím zásadním pravidlem je, že žádná pravidla neplatí.

U budovy bývalého farmářského tržiště mi číšník nechá vylosovat černou kartičku, na níž se skví zlatý nápis: seamless - jednolitý. neuvede mě ke stolu, protože ve zcela temné hale žádné stoly se židlemi nejsou. Jen zrcadlové podstavce s lahví šampaňského, sklenka a vedle ní malý černý bloček s tužkou. Sálem zní hudba, hosté se tu jakoby stávají součástí jednotné umělecké performance. v tom se ze stropu začnou ke každému podstavci snášet bílé půlkruhy. Postupně oddělují každého hosta do separátního boxu a v téhle "gastronomické intimní

storyboard

OCHUTNEJTE, JAK VAŘÍ ADRIA Ochutnat gastronomické zázraky z kuchyně Ferrana Adrii můžete zkusit v restauracích, které v Barceloně provozuje jeho bratr Albert. Nejtěžší je získat rezervaci právě do Tickets, kde můžete okusit některé z kulinářských zážitků, které se servírovaly v El Bulli - včetně tekuté olivy nebo takzvaného pohádkového lesa. V restauraci Pakta, která má nově michelinskou hvězdu, nabízejí Adriovi špičkovou asijskou kuchyni. V Barceloně a okolí navíc stále působí dlouhá řada dalších skvělých šéfkuchařů, které Ferran Adria inspiroval a kteří dnes sbírají jednu michelinskou hvězdu za druhou.

Info: www.bcn50.org

proč ne?! – Červen 2015

nejistotě" nastává ta chvíle, o níž Adria s goyffreym odpoledne mluvili jako o momentu, kdy si člověk může podle svého vychutnat, co ráčí.

Chci si to užít, a tak dlouho jen bezděčně pozoruji bublinky, jak jedna po druhé míří ode stěn sklenky až k hladině. vychutnávám si výběrové víno ročníku 2005, které mezi vintage šampaňským Dom Pérignon patří k nejlepším za poslední roky. intenzivní, bohatá chuť po ostružinách, příjemná mineralita má v mém bloku podobu mořské hladiny a oblaků. nevnímám, jestli tu stojím pět nebo dvacet minut, nebyl bych ani překvapený, kdyby celý večer probíhal jen v téhle single společnosti. Ale to by byla věčná škoda. vždyť Ferran Adria dnes výjimečně oblékne bílý kuchařský rondon a jeho tým po letech opět rozehraje svou kulinární symfonii matoucí smysly: naservíruje pralinku, která chutná po řepě, slavnou tekutou olivu, ústřice s perlou z šampaňského, malinu v krustě z wasabi anebo parmezánovou zmrzlinu...

Adria kdysi prohlásil, že jeho jediným gastronomickým snem je ochutnat jídlo, které neexistuje. mám pocit, že díky jeho umění se nám ostatním takový sen může splnit. Zbývá ale odpovědět na jednu nepříjemnou otázku: Kdy se otevře el Bulli 1846? To nikdo neví, snad ani Adria, který to slíbil. Ale jsou prostě na světě otázky, na které nejsou odpovědi.

Zatím. Jak ukazuje příběh jednoho z nejtalentovanějších šéfkuchařů, je důležité nepřestat se ptát. mimochodem, už víte, co je to rajče?

High Coast Wind Anorak

Z PRÁCE ROVNOU DO O PŘÍRODY Řada High Coast je určena pro impulzivní výlety. Je lehká a snadno sbalitelná.Stačí chytit a jít.Větruvzdorná konstrukce husté tkaniny ze směsi nylonu a bavlny nabízí skutečnou univerzálnost v tom pravém stylu značky Fjällräven.

Dobrodružství čeká venku.

Užijte si ho s lehkostí.

Všechny produkty z kolekce High Coast najdete na www.fjallraven.cz.

PN001659_2

STRANA 26

úhel pohledu

Electra se vrací domů

proč ne?! – Červen 2015

STRANA 27

Od kanadských jezer přes ledovce Grónska, kolem spitfirů v Británii až na českou Točnou. Parta leteckých nadšenců dopravila domů nádherně zrekonstruovaný letoun Lockheed 10A Electra.

TEXT: Jan BABKA – fOTO: Letiště Točná

STRANA 28

T

proč ne?! – Červen 2015

ady na pražském letišti v Točné to před necelými třiceti lety všechno začalo. Byla mlha a maminka dvou náctiletých kluků pomalu zabrzdila před závorou svazarmovského letiště, když je poprvé vezla na aviatický kroužek. „Ujali se nás armádní borci a hned na začátku dali všem najevo, jak to bude probíhat,“ vzpomíná dnes v Točné Nikola Lukačovič: „Vysvětlili nám, kolik budeme muset odpracovat brigádnických hodin, že si do opravdového letadla pěkně dlouho nesedneme a že jen ti nejlepší si na něj budou moct vůbec sáhnout. Do té doby jsme s bráchou všechno dělali dohromady: stavěli lítací modely, zajímali se o počítače, zkoumali programovací jazyk Karel. Jenže brácha má svoji hlavu a po první schůzce aviatického kroužku prohlásil: Víš co, brácho, ty budeš dělat jenom lítání a letadla a já počítače.“ A tak bylo. Nikola Lukačovič se časem stal pilotem a jeho bratr Ivo založil Seznam.cz.

Když dnes stojíme v novém hangáru na Točné, je už spousta věcí jinak: bratři spolu zase chodí na letiště, které je v soukromém vlastnictví mladšího z nich.

Potkávají se tu se svými kamarády ještě z dob aviatického kroužku, a co je největší novinka, v hangáru jen pár dní stojí nádherný letoun Lockheed 10A Electra.

Jediný letuschopný stroj tohoto typu

na světě. Letadlo, v němž ve třicátých letech létal Jan Antonín Baťa do filiálek své společnosti. Po pěti letech rekonstrukce a po náročné cestě severní trasou z Ameriky do Evropy je zpátky doma.

Jak se letí historickým letadlem přes Atlantik?

Je to samozřejmě složitější než s moderním dopravním strojem. Ale ty systémy jsou dodnes stejné. Navíc létání historickým letounem jsme měli už vyzkoušeno, protože před dvěma lety jsme koupili tady do sbírky muzea Sokol M1C, první československý letoun zkonstruovaný po druhé světové válce. V USA jsme na Electře absolvovali několik dní výcvik od tamních pilotů, takže jsme byli připraveni. I když u takového stroje to nejde říct nikdy s jistotou. Člověk si musí vyzkoušet, jak se chová, mít štěstí na počasí a pořád být ve střehu. Do kontinentální Evropy jsme letěli přes Grónsko, Island a Británii. Celkem 10 vzletů a přistání. Letělo nás šest: Milan Vacík, bratr, Jan Štindl a já jako piloti, Václav Bejček a Jaroslav Anýž jako mechanici.

Cítili jste stres, trému nebo euforii z toho, že konečně letíte s Electrou domů?

Trému a jistou euforii ano, ale během cesty není čas na nic jiného než se soustředit na pilotování. Nikdo z nás myslím nechtěl

"V Grónsku a na Islandu jsme prolétávali úplně blízko ledovcům..."

být slavný kvůli tomu, že bychom s letadlem havarovali. A to se u historického letounu může stát velmi snadno.

Cestu jste ale absolvovali za mnohem kratší dobu, než byl plán, a v Praze přistáli za nádherného slunečna. Měli jste celou dobu štěstí právě na počasí? Úplně úžasné. Jako by se nebe zavíralo a počasí kazilo až po našem průletu. Navíc cesta byla dopředu perfektně připravená, abychom nemuseli na každé z těch zastávek řešit administrativu, shánět palivo.

Mohli jsme se soustředit jen na let. Je třeba vzít v úvahu to, že jsme trávili v letadle několik hodin, první den dokonce

Vlastenecká chvíle s vlajkou po přistání na nizozemském letišti v Lelystadu.

Na sluníčku se krásně zrcadlí plášť z leštěného duralu.

STRANA 29

Nový Cayenne V6 Diesel Nyní včetně paketů od 1.563.636 Kč bez DPH. Porsche Centrum Praha

Vyberte si z atraktivní nabídky paketů v ceně Vašeho vozu.

Komfort ⎜ Původně 147.155 Kč vč. DPH, nyní součástí ceny vozu.

Liberecká 12 182 00 Praha 8 tel.: +420 286 007 911 info.porsche@porsche.cz

Porsche Active Suspension Management (PASM) odpružení s regulací světlé výšky Vyhřívání předních i zadních sedadel • ParkAssistent vpředu a vzadu

Porsche Servisní Centrum Brno

Media ⎜ Původně 141.080 Kč vč. DPH, nyní součástí ceny vozu.

Řipská 13a 627 00 Brno – Slatina Telefon: +420 548 421 111 info.brno1@porsche.cz

Porsche Communication Management (PCM) včetně navigačního modulu • Porsche Car Connect včetně Porsche Vehicle Tracking System Plus (PVTS Plus)

Design ⎜ Původně 155.752 Kč vč. DPH, nyní součástí ceny vozu.

20" kola RS Spyder Design • Hliníkový střešní nosič včetně střešních lišt Ocelový kryt předního a zadního prostoru vozu

Porsche Servisní Centrum Ostrava Cihelní 3160/49b, 702 00 Ostrava Telefon: +420 596 606 236 info.porsche@autoheller.cz www.porsche.cz

Nabídka platí pro jeden paket na jedno vozidlo. Nabídka je limitovaná. Ceny jsou orientační a mohou se lišit dle aktuálního kurzu ČNB. Spotřeba paliva l / 100 km: ve městě 12,4 · mimo město 7,8 · průměrná 9,5 Emise CO2: 223 g / km

PN001714

úhel pohledu

proč ne?! – Červen 2015

2x foto: Martin Haleš / martinhales.com

STRANA 30

Na cestě z Grónska do islandského Reykjavíku. Pohled do pilotní kabiny Electry při cestě kolem faerských ostrovů.

Nikola Lukačovič po přistání na letišti Točná. Interiér Electry: pan Baťa sedával na druhém místě zprava.

devět. Historické letadlo není nijak extra prostorné. Není tam ani záchod, takže teď vždycky vyprávím, že při močení do speciálních sáčků vkleče jsme na palubě měli nejhezčí výhled z toalety, co může existovat.

Fotografie z cesty především kolem ledovců v Grónsku nebo na Islandu vypadají úžasně… Letělo s vámi doprovodné letadlo?

Ano, využili jsme bratrovu proudovou Cessnu. Bylo to výhodné především kvůli tomu, že mohla letět před námi a monitorovat podmínky a výšku mraků. Díky tomu jsme si mohli s Electrou přelétávat blízko ledovcům a cestu si náramně užít.

V Kanadě jste se před odletem setkali s dcerou Tomáše Bati juniora a českými krajany, v Británii byli na letišti, odkud startovali při bitvě za války i čeští pilo-

ti. Nakonec jste přistáli doma na Točné, kde vás vítaly desítky nadšenců. Prý vás to hodně dojalo.

My jsme si do poslední chvíle nepřipouštěli, že něco takového může nastat, protože jsme byli pořád na trati. Radši jsme se všichni zabývali tím, čím jsme měli.

Ale ten přílet byl úžasný. Bráchu to prý dojalo k slzám. Ale byly to emoce štěstí.

Víte, po těch letech, kdy mu tady na Točné hodně lidí vyčítalo různé věci, místo aby byli rádi, že to místo bylo zachráněno jako letiště, se tím příletem ukázalo, že to s Točnou myslíme vážně. Že tady bude krásné letecké muzeum a děti ze škol se sem budu moct chodit koukat na to, jak byli naši předci úžasní letečtí inženýři nebo šikovní podnikatelé jako pan Baťa.

Celá rekonstrukce letadla trvala téměř pět let. Jak byla náročná?

Letadlo se v podstatě rozebralo do posledního šroubku. S některými částmi problém nebyl, třeba motory se daly zrekonstruovat celkem snadno. Ale třeba plášť se musel důkladně prohlédnout kvůli korozi. Baťovci totiž přes Atlantik nebo Tichý oceán nelétali, ale letadlo vždy rozebrali a naložili do lodi. A tam se samozřejmě dostala do pláště vlhkost a ze vzduchu i mořská sůl. Celou rekonstrukci vedl Václav Bejček, který sehnal opravnu v Americe a hlídal ji celé ty roky.

Jak náročná byla rekonstrukce finančně?

Vezměte to takhle: Electra má faktickou hodnotu desítek milionů korun, oprava stála řádově víc. Historická cena je samozřejmě mnohem vyšší, nevyčíslitelná.

Taková investice dává smysl jen kvůli jedné jediné věci: věříme, že se podařilo

STRANA 31

PN001705

STRANA 32

úhel pohledu

proč ne?! – Červen 2015

Odlet z letiště Nuuk na západě Grónska, 22. května 2015.

zachránit kus české letecké historie a že Electra bude ozdobou muzea Letiště Točná. A že k ní třeba přibudou i další letadla, která necháváme zrekonstruovat nebo replikovat.

Letadlo samotné má zajímavý příběh. Kdo všechno ho kromě J. A. Bati vlastnil?

Baťovci vlastně koupili v letech 1936 a 1937 dva letouny Lockheed Electra. Měly za úkol zařizovat rychlé spojení mezi jejich továrnami v Evropě, ale absolvovaly i cesty do Afriky nebo Asie. Zástupci firmy vyrazili i s Janem Antonínem Baťou v dubnu 1937 na cestu kolem světa.

Ve Spojených státech ale šéfpilot Šerhant nenašel za soumraku letiště v Chicagu a nouzově přistál. Stroj musel na opravu, a protože pan Baťa nechtěl čekat na její dokončení, rozhodl o okamžitém nákupu náhradního stroje. Electra pak za války plnila cvičné úkoly v Kanadě. Po válce ji v USA vystřídalo několik majitelů, včetně jedné hollywoodské dětské herečky nebo mexických pašeráků drog. Posledním majitelem, než stroj koupilo Letecké muzeum Točná, byl lékař James R. Almand Jr. z Texasu, který jej v roce 1975 pořídil za cenu šrotu. Vyšel ho na 7500 dolarů.

Prodat ho ale nechtěl, přesvědčit se ho

podařilo až na přímluvu senátora Johna McCaina, jelikož Almand byl mecenášem republikánů a na slovo bývalého prezidentského kandidáta přece jen dal.

Po osmdesáti letech je tedy letadlo v plné síle a kráse zpátky. Plánujete jej občas předvést veřejnosti?

Určitě bude k vidění tady v Leteckém muzeu Točná. Zároveň se chystáme na Aviatickou pouť do Pardubic – zrovna včera jsme cvičili nějakou sestavu, tak snad ji zvládneme a budeme moct být i na jiných akcích v budoucnu. Vždyť jsme teprve před pár dny přistáli…

Inzerce

Poznejte dokonalost. Pociťte výjimečnost.

Jedinečný, stylový a elegantní

Nový chytrý telefon LG G4 vyniká svou unikátní stylovostí a zpracováním s výjimečnou řemeslnou precizností. Modely jsou dostupné v elegantní metalické verzi a nebo s koženým zadním krytem s přírodní strukturou a vytříbeným prošíváním.

Foťte jako profesionál

Proměňte každý okamžik v umělecké dílo pomocí profesionálních nastavení v manuálním režimu fotoaparátu.

Díky světelnosti objektivu F1.8, tříosé stabilizaci a laserovému ostření jsou snímky světlejší a ostřejší i při špatných světelných podmínkách.

LOCKHEED 10‑A ELECTRA Vyroben: 1937 Motory: Pratt & Whitney Wasp Junior SB (298 kW) Rozpětí křídel: 16,764 m Délka: 11,760 m

5,5” IPS quantum displej

Výška: 3,073 m

Jemný displej s rozlišením 2560 × 1440 bodů zobrazuje vysoce kontrastní snímky v živých, bohatých a autentických barvách, které věrně zachycují realitu.

Obrazovka je i díky mírnému prohnutí odolnější, na dotek vysoce citlivá a i za denního světla poskytuje skvěle viditelné zobrazení.

Maximální rychlost: 325 km/h ve výšce 1524 m Cestovní rychlost: 306 km/h ve výšce 2926 m Dolet: 1304 km

PN001710

Profesionální fotoaparát s manuálním režimem

STRANA 34

umění

proč ne?! – Červen 2015

STRANA 35

Pan Julio a jeho duha Jeden si musí dávat pozor, aby při pohledu na ně nedostal závrať. Hypnotické šátky, které pro Hermès navrhl umělec Julio Le Parc, totiž dovedou člověku úplně zamotat hlavu.

TexT: Jan BABKA – foTo: archiv Hermès

A

le běda… Víčka těžknou, přichází hluboký spánek a spolu s ním sen o hedvábí, točené zmrzlině a jednom podivuhodném malíři...

Barvy jsou jen různé vlnové délky světla, které dopadá na oční sítnici. A přesto vzbuzují tolik vášně. Malíři se jich dramaticky zříkali a malovali bílé čtverce na bílém pozadí, aby je pak po litrech šplíchali na plátna roztažená na zemi.

Místo, kde zrovna stojím, vypadá jako laboratoř, v níž všechny barvy přicházejí na svět – kdykoliv chce příroda obarvit jahodu načerveno, musí si příslušný odstín objednat tady. V ateliéru malíře Julia Le Parca ve francouzském městečku Cachan.

Kam člověk otočí hlavu, tam vidí lahvičky s pestrými tekutinami, šroubovací sklenice s pigmenty, vzorníky a také mašinu s mnoha kohoutky, která připomíná fantastický stroj na točenou zmrzlinu. Takový, jenž umí vyrobit všechny příchutě, na něž si člověk vzpomene, a k nim ještě dvě stě dalších. Uprostřed dílny stojí stůl překrytý černým suknem. Schne na něm velká malba se soustřednými kruhy, které dohromady tvoří pestrobarevný hypnotický terč.

Detail hedvábného šátku od Julia Le Parca

V GIGANTICKÉ DUZe Téměř devadesátiletý umělec, původem Argentinec, přechází po velkoryse řešeném ateliéru, který je zároveň jeho do-

STRANA 36

umění

proč ne?! – ČeRVeN 2015

Limitovaná edice artefaktů má několik linií, které jsou vzájemně provázané.

movem. Na sobě má modrý plášť, z jehož kapsy kouká přinejmenším deset per, a kolem krku rudý šátek, který připomíná ten toreadorský. Celý prostor je vymalovaný na bílo a střešními okny dovnitř proudí tolik světla, až člověku nejde na rozum, že vůbec nějaké zbylo i venku.

Malířova paní kmitá sem a tam, nervózní z toho, že se u nich doma najednou sešlo tolik lidí. Všichni, kteří přišli, zírají na několik metrů vysokou zeď, na níž jsou rozvěšené velké barevné čtverce, vyrovnané jeden vedle druhého jako známky v albu. Vlastně vůbec nevypadají jako šátky. Spíš jako optické klamy, do nichž se má člověk vpít pohledem, aby se mu tvary na nich začaly před očima kroutit, vlnit a vystupovat z pozadí.

„Dali byste si tenhle šátek raději kolem krku, anebo si ho pověsili na stěnu?“

Divoce barevné pruhy, které jsou na hedvábných šátcích namalované, nakonec připomínají gigantickou duhu, jejíž pruhy se osamostatnily a začaly tančit.

HeDVÁBNÁ ALeGoRIe ŽIVoTA Pierre-Alexis Dumas, kreativní ředitel módního domu Hermès, celý ten nápad s šátky a malířem spáchal. „Mým snem bylo odjakživa přivádět k sobě blíž řemeslníky a umělce, protože se mohou navzájem podněcovat. Proto mě napadlo přijít se speciální kolekcí Hermès editeur, která by čítala jen pár kousků a spojila špičkové umělce a řemeslníky,“ vysvětluje. Prvním malířem, jehož dílo nechal na hedvábí přetisknout, byl tehdy již zesnulý Josef Albers. Německý mistr optického malíř-

STRANA 37

ství, který ve dvacátých letech učil studenty Bauhausu a pak pomáhal vymýšlet maskování válečných letounů. Po něm následovali další abstraktní malíři, Daniel Buren a Hiroshi Sugimoto. „Tisk na hedvábí je náročná disciplína, která člověku pořád hází klacky pod nohy. Normálně se na látku nejprve narýsují kontury, jež potom slouží jako bariéra pro barvu.

Tady jsme museli barvy nanášet vedle sebe, hezky okraj k okraji,“ popisuje Pier-re-Alexis, jehož dědeček Robert Dumas začal potiskovat hedvábí před druhou světovou válkou. „Pro mě představuje Juliovo dílo abstraktní alegorii života,“ řekne a vlídně se na malíře podívá. „Sám nevím, co je ještě oděvní doplněk a co už umělecké dílo,“ rozmýšlí. „Dali byste si tenhle šátek raději kolem krku, anebo si ho pověsili na stěnu?“

PROJEKT HERM S EDITE R „Můj otec přišel s nápadem barvit hedvábí ve třicátých letech.

Už to bylo samo o sobě náročné, já jsem však chtěl jít ještě dál a vymyslel jsem projekt Hermès Editeur. Spočívá v tom, že na hedvábí tiskneme výtvarná díla významných umělců a vzniklé šátky pak ve velmi limitovaném počtu prodáváme na veletrhu Art Basel,“ říká kreativní ředitel Pierre-Alexis Dumas. Po Josefu Albersovi, Danielu Burenovi a Hiroshim Sugimotovi se úkolu zhostil argentinský malíř Julio Le Parc. Kolekce čítá šedesát šátků, z nichž každý je originál, cena jednoho kusu je šest tisíc eur.

ReVoLUCIoNÁŘ Zatímco všichni zamyšleně pokyvují a v duchu přemítají, co by s šátkem - originálním uměleckým dílem za šest tisíc eur udělali, Julio Le Parc se usmívá.

Malíř, který v květnu šestaosmdesátého roku protestoval v Paříži a pak se v Jižní Americe bouřil proti fašistickým diktátorům, tu sedí s nohou přes nohu a spokojeně pokyvuje hlavou. „Když mě pan Dumas poprvé oslovil, nechápal jsem, co se po mně chce,“ říká s upřímností, jakou si může dovolit, protože je mu skoro devadesát a už si může dělat a říkat, co chce. „Myslel jsem, že mě žádají, abych jim pomohl navrhnout nějaké motivy pro kolekci. Až pak mi došlo, jak velké pocty se mi vlastně dostalo. Že chtějí mou práci převést na hedvábí. Že je to o mně,“ říká.

Na šátky přepracoval motiv z jednoho svého monumentálního obrazu, který namaloval už v sedmdesátých letech. I tak mu práce na kolekci šedesáti šátků zabrala celé dva roky. Letos v červnu budou prezentovány jako exkluzivní sběratelský artikl na veletrhu Art Basel.

TeN ČTVeRCoVÝ Ptám se nakonec pana Julia, jestli mu nevadí, že lidé možná budou jeho obrazy nosit kolem krku, všelijak je uvazovat a mačkat. „No a ještě je stříkat parfémem!“ zvolá se smíchem malíř. Když mě zajímá, který ze šátků si oblíbil tak, že by jej sám nosil, přelétne pohledem zeď, kde jeho dílo visí, a s šibalským úsměvem odpoví: „Ten čtvercový..."

SIMPLY CLEVER

umění

STRANA 38

proč ne?! – Červen 2015

TRAVEL IN STYLE. TRAVEL IN SPACE.

Nová ŠKODA Superb. Vstupte do nové éry Nastupte na palubu, nový Superb je připraven ke startu. Neuvěřitelně elegantní zvenku, neuvěřitelně prostorný uvnitř. A prostor tu dostane především Váš styl. Máte raději sportovní nebo komfortní jízdu? Adaptivní podvozek si optimálně přizpůsobíte stylu Vašeho řízení i stavu vozovky. Preferujete teplejší nebo chladnější klima? Třízónová klimatizace nadchne i ty nejnáročnější cestující. Určitě také oceníte i praktický virtuální pedál, se kterým otevřete zavazadlový prostor, i když máte ruce plné tašek. A to je jen malá ochutnávka toho, co nový Superb dokáže a čím je vybaven. Vstupte do nové éry ve velkém stylu. Zeptejte se nás na on-line chatu, zavolejte na Infolinku ŠKODA 800 600 000 nebo navštivte svého prodejce vozů ŠKODA. novaskodasuperb.cz

/skodacz

/skodacz

/skodacz

/skodacr

STRANA 39

Stáhněte si interaktivní katalog do svého mobilního zařízení. Dostupný během 06/2015 na AppStore a Google Play™.

Kombinovaná spotřeba a emise C02 vozů Superb: 4,1–7,1 l/100 km, 105–165 g/km

Adaptivní podvozek – volitelné nastavení podvozku ve 3 režimech (Comfort, Normal, Sport)

Virtuální pedál – bezdotykové otevírání 5. dveří

Smart Light Assist – automatické přepínání a clonění dálkových světel

Předplacený servis na 5 let / 100 000 km při financování od ŠKODA Finance PN001706

STrAnA 40

storyboard

proč ne?! – Červen 2015

STrAnA 41

Za známkami kolem světa

nalepit na pohlednici známku a z druhého konce světa napsat: krásný pozdrav z dovolené… Situace jak z historického filmu? ne pro Ludvíka Pytlíčka, sběratele a majitele nejvzácnější československé poštovní známky.

TexT: Jan BABKA – FOTO: David TUreCKÝ

STrAnA 42

proč ne?! – Červen 2015

P

oprvé jsme se setkali náhodou na letišti v Praze. On si v tu chvíli připadal jako bezdomovec.

Byl březen, venku sychravo a de‑ set stupňů. Oblečený jenom do kraťasů a polo trika seděl na lavici, v ruce mod‑ rý igelitový pytel a na něm fixou nápis Pytlicek. na ruce a na hlavě měl šrámy jako od rvačky, tělo opálené od žhavého slunce. nebýt luxusních hodinek na jeho zápěstí, skoro by jako člověk bez domova mohl vypadat.

Jenže Ludvík Pytlíček se právě vrátil z cesty kolem světa, za kterou dal přes půl milionu a od níž si sliboval, že bude jedním z nezapomenutelných zážitků jeho života. A taky že byla. Později mi s nadšením vyprávěl, jak spolu s partou dalších Čechů letěl soukromým letadlem na Jamajku, v Panamě zkoumal nově bu‑ dovaný průplav, procházel se po plážích v rio de Janeiru a užíval si azurové moře na Bora‑Bora…

Ale teď tu stál v kraťasech a žádal o radu, jak se dostane na konečnou metra, kterým už nejel pěkných pár roků. „Přile‑ těl jsem právě z Austrálie. Během té cesty kolem světa a výletu ke Stolové hoře mě chtěli okrást a já při potyčce upadl tak nešťastně, že jsem musel do nemocnice,“ svěřil se mi. na druhém konci světa zů‑ stal několik dní na pozorování, jen s pár věcmi, které měl v tu chvíli s sebou, celá skupina pokračovala v cestě dál. Jak moc se těšil na cestu kolem světa, o to víc se rád vracel domů.

Jeli jsme spolu metrem a já jsem po‑ slouchal příběh muže, který se ve svých 72 letech najednou cítil zraněný nejen tou potyčkou v buši na konci světa, ale i nedávným odchodem své ženy. Jenže i přes tu trpkost v jeho vyprávění jsem pochopil, že minimálně jedna velká láska mu v životě dodnes zůstala – celoživotní sbírka známek, mimochodem nejcennější v naší republice.

PLAYBOY Podruhé jsme se setkali u něj doma v Se‑ milech. Plánovaně. A Ludvík Pytlíček už si nepřipadal nedůstojně jako bezdomovec.

Oblečený byl do elegantního obleku, šrá‑ my zahojené. Dokonce ani ten australský nemocniční pytel s nápisem Pytlicek si nenechal a zahodil jej i se špatnými vzpo‑ mínkami. Dnes to byl pan Pytlíček tak, jak prožil asi většinu svého života: váš‑ nivý sběratel, co nezapře nutkání udělat dobrý obchod, ale i chlap, co si dokázal

po revoluci vydělat peníze a vždycky si je pořádně a rád užíval. „v archivu mám 280 článků o mé oso‑ bě,“ pronesl na začátek nad kupou tisko‑ vin, to abychom pochopili, že se bude hrát první liga. Přiznám se, že třeba Simona Krainová s lascivním malíčkem v puse na titulní straně Playboye z roku 1996 mě mírně zaskočila. něco takového už jsem dlouho neviděl. Pro ilustraci tehdejší doby ideální: divoké československé „de‑ vadesátky“, investice do akcií ČeZ za se‑ dmdesát korun, rychlá auta, ale i diskuse o sbírce známek s radovanem Krejčířem.

I to byl svého času svět Ludvíka Pytlíčka.

Jeho příběh však začal ještě mnohem dří‑ ve. Konkrétně v obchodu s textilem, který vlastnili jeho rodiče.

Máte ještě album, které vám jako malému klukovi dal váš otec?

Určitě mám. Ale kde přesně, to nevím.

Mám tu doma tisíce známek, jen ty nej‑ vzácnější mám v trezorech v bance.

Přivedl vás tatínek od barevných dětských známek i k seriózní filatelii, nebo jste si svět sběratelů objevil sám?

Můj tatínek byl sám sběratelem. rodiče byli živnostníci, v Praze vlastnili velký a úspěšný obchod s textilem. Díky tomu

LUDVÍK PYTLÍČEK (72) Sběratel, soudní znalec v oboru filatelie, podnikatel.

Vlastní nejcennější sbírku československých poštovních známek a telegramů. Získal 12 zlatých medailí za vítězství na mezinárodních výstavách.

Pochází z Benešova, žije a podniká v Semilech. Má celkem čtyři děti, syna a tři dcery. Rád sportuje a cestuje. Je členem prestižního filatelistického Clubu 100 v Monte Carlu.

STrAnA 43

měl můj otec čas i prostředky věnovat se sbírání nejen známek, ale třeba i mincí. v osmi letech mě vzal na Světovou výsta‑ vu poštovních známek. Tam jsem viděl, že sběratelé dostávají jako ocenění medaile a to obrovské množství krásných barev‑ ných známek mě jako kluka samozřejmě nadchlo.

Album známek mělo dřív asi každé dítě.

Jak se z vaší dětské sbírky stala sbírka, která je vůbec nejcennější u nás?

Možná to zní zvláštně, ale bylo to pře‑ devším hodně práce. Šedesát let pilného studování, čtení a rešeršování… Začínal jsem samozřejmě jako každý jiný mladý filatelista. Mnohokrát jsem se nechal na‑ pálit, protože jsem nové známky kupo‑ val v domnění, že jsou to pravé známky s historickou hodnotou, ale byly to no‑ votisky. A tak jsem musel začít studovat odborné publikace. Často jsem nad nimi seděl od rána do večera. A pomalu sbíral, známku po známce. Moje první hodnotná sbírka byla kolekce rakouských známek.

Inzerce

PN001712

Měl jsem skvělé rodiče, kteří když vi‑ děli, že nekouřím a nepiju, snažili se mě podporovat. Byl jsem nejmladší dítě, jejich miláček. A přestože rodičům komunisté vzali podnikání, zůstali celkem boha‑ tí, protože měli zlato, hodnotné obrazy.

Otec navíc později zdědil rodinný majetek v německu, a když viděl, že se mi ve fi‑ latelii daří dobře zhodnocovat své malé peníze, dovolil mi investovat i větší část rodinných peněz.

Za socialismu jste ale těžko mohl být jen investorem a sběratelem. Co jste dělal?

Musím říct, že jsem už od mládí žil život velmi intenzivně. Užíval jsem si, sportoval. věnoval jsem se horolezectví, hrál jsem druhou ligu ve stolním tenisu, nohejbal.

Ještě že jsem byl ve sportu tak dobrý.

Díky tomu jsem se na vojně dostal až do horské služby ve vysokých Tatrách.

Sloužili jsme na horských chatách a byli k dispozici pro nejrychlejší akutní pomoc.

Byl to sladký život: hráli jsme karty se servírkami a vydělávali na tom, že jsme

STrAnA 44

rozhovor

proč ne?! – Červen 2015

hospodskému na chatu nosili putny piva – už tehdy tam stálo šedesát korun.

Vystudoval jste textilní průmyslovku, takže po vojně jste nastoupil do nějakého textilního podniku?

Ano, pracoval jsem tady v Semilech v Ko‑ loře ve vývojovém středisku. Měli jsme velmi málo práce. Stávalo se, že jsme z ar‑ chivu vytáhli staré návrhy, k tomu přidali nějaké nové linky a zase se to rok vyrá‑ bělo. Tehdy jsem se naplno věnoval fila‑ telii, psal jsem si s lidmi po celém světě.

Komunistům to vadilo, ale tolerovali mě, protože sběratelství poštovních známek jim nepřipadalo jako nějaký buržoazní přežitek. Byl jsem v kontaktu s asi stov‑ kou filatelistů, což nebylo jednoduché, vždyť jsem musel každý den odpovídat na mnoho dopisů.

Chodil jste na burzy a dával si inzeráty do filatelistických časopisů?

Ano, i do normálních novin. Lidé mi známku nabídli, nebo jsem dával zajímavé nabídky přímo já. Často se divili, proč to kupuji (z jejich pohledu) tak draho. Jenže já jsem měl svůj plán, znal jsem přesně tržní hodnotu těch známek v zahrani‑ čí. nechal jsem si je třeba dva tři roky, a když jejich cena vystoupala o padesát nebo osmdesát procent, prodal jsem je dál. některé věci byly tehdy absolutně ne‑ doceněné, nebyl zde trh ani aukce. Takže jsem si těch raritních známek kupoval víc a schovával si je.

Na horší, tedy spíš lepší časy?

Když přišel rok 1989, nikdo nevěděl, co bude s penězi – německá marka byla na úrovni 28 korun, dolar stál 45 korun. v tehdejších cenách! Byla maximálně vhodná doba pro to, abych německým i českým zájemcům prodal některé znám‑ ky, které jsem shromáždil jako investici a měl je navíc ve své sbírce. Dostal jsem za ně několik milionů, což tehdy těsně po revoluci byly obrovské peníze.

A z těch peněz jste v devadesátých letech začal podnikat?

Byla to doba privatizace, takže jsem kou‑ pil nějaké obchody a domy tady v Se‑ milech. Ale nejvíc peněz jsem vydělal na akciích. Sice jsem tomu obchodování nerozuměl, ale prostě jsem si jednoho dne koupil knížky a přečetl si, co to je akciový trh a jak funguje. A pak jsem část peněz ze známek investoval do ak‑

STrAnA 45

cií. vezměte si, že tehdy stála jedna akcie ČeZ 70 korun a v některých letech měla pak hodnotu i 1500 korun. nakoupil jsem akcie Komerční banky za 500 korun a ty dneska mají hodnotu 5200 korun – jen dividendy za minulý rok mi vydělaly ně‑ kolik milionů.

Takže vám vlastně známky pomohly ke zbohatnutí?

Je to tak, ale mnoho peněz jsem zpátky investoval do své sbírky. vyhrál jsem s ní několik zlatých medailí na mezinárodních výstavách, procestoval jsem díky ní celý svět. A také jsem pyšný, že jsem členem nejprestižnějšího filatelistického klubu světa, jehož prezidentem je monacký kníže Albert. v životě i ve sbírání známek jsem měl hodně štěstí, ale musel jsem být také pilný. Když jsem se dozvěděl o zajímavé známce, byl jsem schopný se hned sebrat a jet přes noc třeba až na východní Slo‑ vensko. Jednou mi vesnický majitel znám‑ ky řekl, že mi ji prodá, ale jen když mu na‑

Inzerce PN001649-3

víc seženu dojnou krávu. Tak jsem jezdil po místních JZD a kupoval krávu. naštěstí se to povedlo a známku jsem získal.

Ve vaší sbírce jsou nejvzácnější známky Československa, včetně té úplně nejcennější čtyřkoruny s obráceným přetiskem.

Proč je nejvzácnější?

Je unikátní, jedna jediná. vytištěna byla v roce 1919. Ministr pošt chtěl tehdy na vánoce obdarovat vládu něčím zajíma‑ vým, tak nechal vytisknout tyto známky na speciální žilkovaný papír. nechal jich udělat dvanáct – pro každého ministra jednu. A jednu speciální měl dostat pre‑ zident Masaryk – právě tu s obráceným přetiskem Pošta Československá 1919.

Co čert nechtěl, ministr pošt si celý ten náklad známek tehdy donesl domů a ulo‑ žil na stůl. Jenže měl nezbedného syna, který mu tam slídil… Když viděl známky, jednu si vzal.

Musím dodat, že v době první repub‑ liky bylo u nás nejméně jen v Praze 50 filatelistických obchodů. Známky sbírali

bohatí lidé, dávali do toho peníze. Fila‑ telisté se scházeli v Jindřišské na hlav‑ ní poště, kde si vyměňovali své kousky.

Jednou tam přijde klučina a ukazuje jim známku, která byla jiná, na zvláštním pa‑ píru… Poznali, že jde o nějakou vzácnost a nabídli mu sto korun. To byly tenkrát velké peníze. Mladík to asi rychle utratil za nějaké voloviny, protože za pár dní byl na poště znovu s dalšími známkami. Do‑ stal za ně další dvě stovky a pak pět set.

Když pak před vánocemi pan ministr připravoval dárky pro své kolegy minist‑ ry, dával známky postupně do obálek, ale nějak mu nevycházel počet. nové by mu už nestihli natisknout, takže než aby měl průšvih, udělal pražským filatelistům‑ob‑ chodníkům sadu s oficiálními známkami a ty zbylé žilkované do nich jako překva‑ pení rozdělil. věděl, že je jistě potěší…

A kde se tato čtyřkoruna s obráceným přetiskem objevila?

Koupil ji po čase nějaký předseda praž‑ ských filatelistů, po devíti letech ji pak

STrAnA 46

rozhovor

proč ne?! – Červen 2015

prodával v Brně na aukcích. v roce 1928 byla vydražena za asi 28 000 korun – za to tehdy byly tři baráky. Pak byla pro‑ dána na aukci v Berlíně, zmizela z oběhu.

Později se zase objevila u JUDr. Prokopa, který zastupoval rakouskou vládu ve spo‑ ru s Československem. On ten spor vy‑ hrál, ale komunisti na něm něco našli, dali mu deset roků a zabavili mu celou sbírku i tuto známku. Později mu tu sbír‑ ku Poštovní muzeum nevrátilo, protože o ní nikde nebyl žádný záznam. Ale o té‑ hle jedné nejcennější známce ano. A tak ji dostali jeho potomci, od kterých jsem ji po dlouhých jednáních koupil já.

Jakou má dnes známka hodnotu?

Z našeho českého pohledu nevyčíslitel‑ nou. Já bych ji nikdy za žádnou cenu neprodal. Ale nabídky samozřejmě do‑ stávám. Ta poslední byla na nějakých 23 milionů korun.

Od českého zájemce? ne, od amerického.

Proč by si Američan kupoval českou známku, i když nejcennější?

Jako investici. Ta nabídka byla od inves‑ tičního fondu. Dnes je to ve světě zcela běžné, že poštovní známky jsou inves‑ tiční komodita, komerční věc. Ten starý poštovní svět mizí, a tím jsou známky čím dál vzácnější.

Takže podle vás má cenu začít se sbíráním známek? Nebo se podívat do starých alb, co máme doma?

Určitě. Hezký základ sbírky dnes pořídíte za nějakých patnáct dvacet tisíc.

KREJČÍŘOVA SBÍRKA ZNÁMEK U domu Ludvíka Pytlíčka jednou zastavil pancéřovaný Mercedes.

Lambert Krejčíř, otec tehdy ještě „neznámého“ Radovana, měl pro poštovní známky slabost a Pytlíčka jako předního experta přijel požádat o pomoc při tvorbě sbírky. „Něco jsem mu nechal, ale na aukcích jsme se občas střetli,“ říká Pytlíček a vzpomíná, jak ho jednou Radovan Krejčíř pozval do hotelu Hilton, kde měl rezervované celé patro. „Na obědě tam byl seychelský konzul, mladý a starý Krejčíř s manželkami a ještě další hosté. On si mě pak ten mladý zavolal ven a říkal mi: pane Pytlíčku, já bych chtěl udělat otci radost, vy víte, co mu schází, odměním se vám.“ V roce 2007 Lambert Krejčíř zmizel. O rok později šla do aukce jeho sbírka s mnoha cennými známkami, z nichž některé ale mohly být falešné. Ludvík Pytlíček tehdy 15 milionů za sbírku pochybné hodnoty nedal.

STrAnA 47

PN001621-4

fotostory

proč ne?! – Červen 2015

POD HLADINOU

STRANA 48

CALIBRE DE CARTIER DIVER_ První sportovní model od Cartiera určený jak k potápění, tak pro celodenní nošení.

Jednosměrná luneta, voděodolnost do 300 metrů, ručky a indikátor času ponoru se superluminovou, která zajišťuje viditelnost i v temných hlubokých vodách.

TEXT: Jan BABKA – FOTO: archiv firem

STRANA 49

BREITLING SUPEROCEAN II_ Několik nových verzí Superoceanů od švýcarské značky Breitling (strojek s certifikací přesnosti COSC) se vyznačuje subtilnějšími liniemi designu, pouzdrem o velikosti 44, 42 nebo 36 milimetrů, třemi barevnými kombinacemi pouzdra/náramku, to vše za dodržení vodotěsnosti až do hloubky 1000 metrů.

STRANA 50

fotostory

proč ne?! – Červen 2015

OMEGA SEAMASTER AQUA TERRA_Bondovské ocelové Omegy v limitované edici s modrým číselníkem a žlutou vteřinovkou. Vodotěsnost 150 metrů, odolné proti působení magnetických sil. Ruční nátah s rezervou chodu 60 hodin.

ROLEX YACHTMASTER_ Nový Oyster Perpetual Yachtmaster ve velikosti 37 a 40 milimetrů, pouzdro z 18karátového růžového zlata s otočnou černou lunetou z materiálu kerachrom. Vodotěsnost do 100 metrů.

STRANA 51

AdvertoriAl

Strongbow! A letní večery nyní budou úplně nejvíc Strongbow je celosvětově nejprodávanější cider Od dubna je k dostání i v České republice. Jablečný cider, který vás osloví. Jablko je dobré. Strongbow je lepší. Strongbow na ledu je tou nejlepší volbou a možnost vychutnat si tento drink s přáteli při západu slunce je úplně nejvíc.

Lidé si chuť a svěžest tohoto nápoje užívají každý den, nehledě na roční období. Strongbow, jak jej známe dnes, se vyrábí z 12 nejlepších jablečných odrůd, jejichž vlastnosti propůjčují cideru typicky svěží hořkosladkou chuť. Opravdové osvěžení s vlastnostmi jemné perlivosti, přírodní kyselosti a středním obsahem alkoholu 4,5 %. Chuťové vlastnosti cideru Strongbow ocení i ti, kteří nemají chuť klasického piva příliš v oblibě. Po celém světě má tento cider své příznivce, a to jak v řadách žen, tak i mužů.

JABLEČNÉ OSVĚŽENÍ NEJLÉPE CHUTNÁ NA LEDU Cider z jablek, která zrají na slunci, dodávají Strongbow ryzí a zapamatovatelnou chuť letních dní. Nechte se ohromit příchutí – zlaté jablko, lesní ovoce, bezinka. Cider Strongbow je osvěžující alkoholický nápoj s jemnou perlivostí, čistě přírodní kyselostí a nejlépe chutná právě na ledu.

Vyzkoušejte nejvíc příchuť: Strongbow Gold Apple. Komplexní aroma, v němž se snoubí paleta jablečných odrůd včetně charakteristické vůně odrůdy Golden Delicious.

PN001605

STRANA 52

fotostory

proč ne?! – Červen 2015

PANERAI LUMINOR SUBMERSIBLE 1950_ Typická ochrana korunky zdobí každé mechanické hodinky Lumior od Panerai, stejně jako tento nový model s funkcí Flyback. Titanové pouzdro 47 milimetrů, vodotěsnost do 300 metrů.

STRANA 53

IWC AQUATIMER_ Celkem devět modelů v řadě Aquatimer v současnosti nabízí značka IWC. Tento s názvem Deep Three má titanové pouzdro, vodotěsnost do 100 metrů a hloubkoměr do maximální hodnoty 50 metrů.

STRANA 54

čtení

Poutníkem chtě nechtě Jaké to je ušlápnout nesmrtelnou túru do Compostely popisuje ve své knize Jean-Christophe Rufin.

TeXT: Jean-Christophe RUFIN – FOTO: Profimedia

proč ne?! – čeRVeN 2015

Krůček za krůčkem dospějeme k zásadnímu bodu: chci se stát členem sdružení s odběrem bulletinu (dražší varianta), nebo bez, tedy s minimálním příspěvkem? Udá cenu obou možností. Několika eurům rozdílu přičítá dostatečný význam na to, aby spustil rozsáhlý výklad ohledně přesného obsahu obou forem členství. Přisoudím to chvályhodné snaze o solidaritu s cílem umožnit Cestu i těm nejchudším.

V průběhu pouti budu mít příležitost pochopit, že tu jde o podstatně jinou věc: poutníci tráví čas snahami vyhnout se placení. Mnohdy se nejedná o nutnost, ale spíše o sport, o znak klubové příslušnosti. Viděl jsem chodce – a blahobytné! – provádět nekonečné výpočty, jen aby rozhodli, zda si sendvič (jeden pro čtyři) objednají v bistru, nebo ještě urazí tři kilometry a zakoupí jej v hypotetické pekárně. Svatojakubský poutník, zvaný jacquet, není nutně chudý, to zdaleka ne, avšak počíná si, jako by byl. Můžeme toto počínání přisoudit jednomu z trojice slibů, které spolu s čistotou a poslušností vyznačují už od středověku přijetí náboženského života, ale můžeme to též jednodušeji označit za škudlení.

Tak či tak, od chvíle, kdy si opatříte credencial, jste vyzýváni ctít tuto zvyklost a dodržovat ji: ať už poutník (a to je jeho věc) jde, či nejde k Bohu, musí se přitom držet ďábla za ocas.

Samozřejmě též minete mnoho lidí, kteří si zařídili komfortní pouť od hotelu k hotelu, od luxusních autokarů k úslužným taxi. Mezi jacquety se užívá benevolentní rčení: „Každý jde svou cestou, jak umí.“ Přesto netrvá dlouho, než pochopíte, že za těmito projevy tolerance se skrývá pevné pohrdání „pravých“ poutníků vůči „falešným“. Pravý poutník se pozná podle toho, že utrácí co možná nejméně. Jistě, i „pravému“ poutníkovi se v případě nezbytí – když onemocní nebo útulky jsou plné – může stát, že se musí odebrat do hotelu, pokud možno laciného, a družit se s těmi, kdo cestují v přepychu. Avšak spolehněte se, že dá najevo svou odlišnost a například sní všechny bonbony, jež jsou na recepci neopatrně nabízeny na talířku.

Neobeznámen s těmito zvyklostmi, dopustil jsem se prvního přehmatu: blahobytně jsem zvolil členství s odběrem bulletinu, a především jsem dal najevo, že tři eura navíc nejsou důležitá.

Sekretář mi jménem sdružení poděkoval, avšak jeho jemný úsměšek mi dosti

Inzerce

K

dyž – tak jako já – o Compostele před odchodem nic nevíte, představujete si starou stezku, jež ubíhá trávou, poutníci se po ní ubírají v tu menší, tu větší samotě a zanechávají na ní své šlépěje. Je to hrubý omyl, jehož se rychle zbavíte, když se vypravíte pro slavný credencial, dokument nezbytný pro vstup do útulků pro poutníky.

Tehdy zjistíte, že Cesta je předmětem ne-li kultu, tedy přinejmenším vášně sdílené mnohými, kdo ji ušli. Za starou cestou se skrývá kompletní organizace: řada sdružení, publikací, průvodců a specializovaných služeb. Cesta tvoří síť, bratrstvo, internacionálu. Nikdo sice do organizace není nucen vstoupit, nicméně ona se vám od prvního kroku ohlašuje vydáním credencialu, který představuje mnohem víc než jen folklorní kus papíru. Jakmile jste totiž náležitě zaregistrován jakožto očekávaný budoucí poutník, začnete dostávat časopisy s odbornými studiemi, pozvánky na pěší výlety, a dokonce – pokud máte bydliště v určitých městech – na schůzky s čerstvě se navrátivšími cestovateli za účelem výměny zážitků. Tato přátelská setkání u sklenky nesou název „Poutníkovo víno“!

Osobně jsem tento svět objevil jednoho deštivého odpoledne po vstupu do místnůstky na pařížské rue des Canettes ve čtvrti Saint-Sulpice, kde sídlí Sdružení přátel svatého Jakuba. Lokalita ohromuje: okolí tvoří hip bary a módní butiky. V místnosti se vznáší farní ovzduší, panuje tu zaprášený nepořádek, jenž nese nezaměnitelnou pečeť „přátel“. Vítá mě sekretář, jenž už má svá léta, „senior“, řeklo by se dnes, ale tento výraz nepatří do poutnického slovníku. Nikdo jiný v místnůstce není, a kdyby muž s velkým zanícením nedělal, jak je zaměstnán, měl bych pocit, že jsem ho vzbudil. Věk informatiky sem ještě nepronikl: nadále tu vládnou zažloutlé katalogizační lístky, cyklostylované letáky, dřevěné razítko na polštářku s inkoustem v plechové krabičce.

S jistými rozpaky vyjevuji svůj záměr – zatím jej nepovažuji za jednoznačně daný – vydat se na Cestu. Prostředí evokuje zpovědnici a já ještě netuším, že otázka „proč“ zde nezazní. S předstihem se pokouším o zdůvodnění – zní zjevně falešně. Muž se pousměje a vrátí se k praktickým otázkám: jméno, příjmení, datum narození.

PN001644-1

STRANA 56

jasně naznačil, že se mnou cítí krapet soucitu. „Odpusť mu, Pane, (ještě) neví, co činí.“ Credencial vydávaný Sdružením přátel sv. Jakuba tvoří kus žluté čtvrtky, složený do harmoniky. Upřímně řečeno, vypadá dosti komicky a předpokládaný budoucí poutník se při návratu domů pochechtává. Tento dokument na papíru nepochybně třikrát recyklovaném, opatřený velkými čtverečky, do nichž se mají po každé etapě sbírat razítka, skutečně nevyhlíží seriózně. Avšak s credencialem se to má jako se vším ostatním: jeho hodnotu lze změřit až s postupem Cesty.

Až poté, co ho posté zastrčíte do batohu, co jej vytáhnete promáčený po průtrži mračen a musíte jej nechat uschnout na radiátoru, který není k nalezení, poté, co poznáte strach, že jste ho ztratili, a horečně jej hledáte pod podezřívavým pohledem správce ubytovny, poté, co jej po prochození vyčerpávajících etap vítězně položíte na pracovní stůl zaměstnance turistické informační kanceláře, který ho se znechuceným výrazem označí úředním razítkem, přičemž se očividně bojí, že si tím razítko znečistí, poté, co jej po příchodu do Compostely hrdě rozvinete před představitelem radnice, aby vám vydal latinské osvědčení poutníka – až tehdy poznáte cenu této relikvie. Po návratu credencial patří mezi předměty, jež vyvázly nástrahám Cesty a nesou na sobě stopy této zkoušky.

I když takové srovnání očividně nemá sebemenší hodnotu, řekl bych, že mi můj pomačkaný, zašpiněný a sluncem vybledlý credencial připomíná kusy papíru, které si můj dědeček uchoval ze zajetí: poukázky na stravu či lékařské ošetření, jež pro deportovaného člověka musely mít nekonečnou hodnotu, a zkouším si představit, s jakou péčí je schraňoval.

Rozdíl oproti Cestě tkví v tom, že Compostela není trest, nýbrž dobrovolná zkouška. Alespoň to si člověk myslí, i když zkušenost mu toto mínění začne rychle vyvracet. Každý chodec po Cestě dospěje dříve či později k myšlence, že k tomu byl odsouzen. Fakt, že verdikt vyřkl sám, na tom nic nemění: postihy takto uložené často nejsou o nic méně přísné než sankce uvalované společností.

Ke svatému Jakubovi člověk vyráží s představou svobody, a záhy zjišťuje, že je spolu s ostatními prostým galejníkem Compostely. Trestanec Cesty, špinavý, vy-

čtení

Compostela není trest, nýbrž dobrovolná zkouška.

Alespoň to si člověk myslí na začátku cesty.

čerpaný a nucený neustále nosit svůj náklad, poznává – tak jako vězňové – radosti bratrství. Kolikrát, když jsem tak seděl na zemi před ubytovnou spolu s ostatními trhany, mnul si rozbolavělá chodidla a žvýkal nevábně zavánějící žvanec, pořízený za pár drobných, pohrdlivě přehlížen normálními, svobodnými, slušně oděnými chodci v dobrém obutí, jsem si připadal jako zek ze Solženicyna, jako člen toho žebravého houfu, jemuž se říká poutníci.

K tomu tedy člověka odsuzuje credencial. A nejvíc neuvěřitelné je, když si po návratu připomenete, že jste za jeho pořízení zaplatili.

PROč?

Tak zní očividně otázka, kterou si ostatní kladou, i když vám ji třeba nepoloží. Kdykoli po návratu vyřknete větu „Šel jsem

proč ne?! – Červen 2015

pěšky do Compostely“, spatříte v obličejích týž výraz. V něm se nejprve projevuje úžas („Co tam pohledával?“) a poté – trochu na způsob, jako když vás občas někdo pozoruje nahé – nedůvěra.

Rychle se pak dospěje k závěru: „Tenhle týpek má problém.“ Cítíte, jak ovzduším proniká nervozita. Naštěstí ale žijeme ve světě, kde je tolerance ctností, a váš protějšek se hbitě vzchopí. Na obličej nasadí nadšenou grimasu, která současně s překvapením vyjadřuje i radost. „Ty máš ale štěstí!“ A jelikož když už se lže, má se to dělat s přesvědčením a emfází, dodá: „Je to můj sen, jednou tu cestu podniknout…“ U této věty se otázka „proč“ obvykle zastaví. Doznáním, že hýčká stejné plány jako vy, protějšek zprošťuje vás i sebe nutnosti rozkládat o důvodech, jež by mohly dohnat normálně založeného dospělého jedince k tomu, aby ušel skoro tisíc kilometrů s batohem na zádech. Okamžitě tak lze přejít k „jak“: Byl jsi sám? Kudy jsi šel? Jak dlouho ti to trvalo?

Je to dobře, že se hovor vyvíjí takto – neboť při oněch nečetných příležitostech, kdy jsem musel čelit otevřené otázce „Proč jste se vydal do Santiaga?“, mi odpověď činila velké potíže, jež nejsou znakem ostychu, nýbrž hlubokého zmatení.

Namísto aby člověk projevil své rozpaky, je nejlepším řešením podat několik náznaků, případně si je vymyslet, a svést zvídavost tazatele falešnými směry: „Mušle svatého Jakuba byly vidět na památnících ve městě, kde jsem vyrůstal“ (freudovská cesta), „Odjakživa mě fascinovaly velké světové pouti“ (ekumenická cesta), „Miluji středověk“ (historická cesta), „Chtěl jsem jít vstříc zapadajícímu slunci až k moři“ (mystická cesta). „Potřeboval jsem čas k zamyšlení.“ Tato poslední odpověď se nejvíc očekává a je obecně považována za „dobrou“.

Není ale samozřejmá. Není snad – pokud se chceme zamýšlet – možné, a dokonce lepší zůstat doma a natáhnout se na postel nebo na pohovku nebo v nezbytném případě podniknout pár kroků po blízké a známé trase?

Jak vysvětlit lidem, kteří to neprožili, že je důsledkem a přímo předností Cesty zapomenout na důvody, které vás přiměly se na ni vydat? Zmatené množství myšlenek, jež pudily k podniknutí výpravy, nahrazuje prostou očividností chůze. Vy-

STRANA 57

šli jste, toť vše. Problém zdůvodnění tedy Cesta řeší takto, zapomněním: člověk už neví, co bylo předtím. Podobně jako objevy, jež zničí vše, co jim předcházelo, nechává i pouť do Compostely, tyranská a totalitní, zmizet úvahy, jež vedly k jejímu podniknutí.

Už tušíme, v čem tkví hluboká přirozenost Cesty. Kdo ji nepodnikl, myslí si, že je dobrotivá, ale to je omyl. Cesta je síla, jež se prosadí, uchopí vás, znásilní a zformuje.

Nedá vám slovo, nýbrž přiměje vás mlčet.

Většina poutníků je ostatně přesvědčená, že sami nic nerozhodovali – situace „jim rozkázala“. Nevydali se po Cestě, Cesta je přitáhla. Uvědomuji si, že podobné výroky se budou těm, kdo zkušeností neprošli, jevit podezřele. Sám jsem potřásl rameny, kdykoli jsem před odchodem slyšel podobná prohlášení. čpí sektářstvím na celé kolo. Rozum se jich štítí.

A přesto jsem velmi záhy uznal, že jsou přesná. Kdykoliv bylo nutno přijmout rozhodnutí, cítil jsem, jak Cesta mocně koná uvnitř mě, vlévá mi přesvědčení či přímo vítězí.

Na počátku jsem se jednoduše rozhodl podniknout dlouhý pochod o samotě. Viděl jsem v tom atletickou výzvu, způsob, jak shodit pár kilo, metodu, jak se připravit na sezonu v horách, intelektuální katarzi před psaním nové knihy, návrat k nezbytné pokoře po životním období charakterizovaném úředními funkcemi a poctami… Nic z toho zvlášť zřetelně,

ale všechno dohromady. Neměl jsem jasný plán podniknout cestu do Santiaga, ta byla jen jednou z mnoha možností, o nichž jsem uvažoval – či aspoň si to myslel. Nacházel jsem se ještě ve fázi, kdy člověk dumá nad knížkami a popisy ve vyprávěních nebo si prohlíží fotografie a stránky na internetu. Domníval jsem se, že se mohu svobodně, suverénně rozhodnout. Následující čas mi měl ukázat, že se mýlím.

Můj výběr se postupně zužoval a volba se soustředila (no tohle!) kolem tras do Santiaga.

Nakonec jsem nechal ve hře jen dvě možnosti: buď podélný přechod Pyrenejí souběžně s hranicí, nebo Severní cestu do Compostely. Obě vycházejí z téhož bodu, Hendaye. Volbu lze tedy odsouvat do poslední chvíle. Striktně vzato jsem se mohl rozhodnout až po příjezdu na místo, bezprostředně. Pořídil jsem si výbavu, která by se hodila pro jednu i druhou trasu. Náhorní cesta kříží pyrenejský masiv od západu na východ. Je tu několik variant: po pěšinách nebo „mimo vyšlapané chodníky“. Trvá přibližně čtyřicet dnů. Oproti Cestě je více horská a divočejší. Připravoval jsem se tedy na dlouhý pochod v takřka naprosté soběstačnosti a v mrazivém prostředí. Kdo může na vrchol, může i spodem: pokud bych se nakonec rozhodl pro cestu svatého Jakuba, stačilo mi vyjmout z batohu několik položek vysokohorské výbavy, a hotovo. Připadal

jsem si mazaně a vypadalo to, že jsem si zachoval maximální svobodu.

Vnější záminky mi napomohly obestřít konečné rozhodnutí zdáním racionality: v poslední chvíli se ukázalo, že náhorní cesta je nerealizovatelná, jelikož „je příliš brzy v sezoně, některé průchody by možná byly ošemetné“ atd. Zvolil jsem tedy cestu do Compostely. Avšak po pravdě řečeno, když nad tím uvažuji, jsem jen podlehl tajuplné a stále silnější přitažlivé síle.

Mohl jsem se sice obluzovat argumenty, ale nikdy nepřicházelo vážně v úvahu, že bych podnikl něco jiného. Rozmanitost plánů představovala jen léčku, příhodný prostředek, jak zamaskovat nepříjemný, ale evidentní fakt, že jsem reálně neměl na výběr. Virus Santiaga mě nakazil do hloubky. Nevím, kdo či co nákazu přeneslo. Po fázi tiché inkubace však choroba propukla a já měl všechny symptomy.

LáSKA NA CeSTě Jak se vybírá výchozí místo? K otázce existují dvě velké filozofie, jež by La Palisse mohl vyjádřit slovy: Buď vyjdete z domova, nebo odjinud. Volba je vážnější, než se zdá, a mnoho poutníků se mi svěřilo, že byla obtížná. Ideálem – tedy podle všeho, neboť pro mne ne – je vyjít jako onen výše zmíněný Hornosavojec z vlastního domu, obejmout ženu a děti, pohladit psa, který švihá ocasem, protože si myslí, že vás bude doprovázet, zavřít vrátka od zahrady a jít.

Inzerce PN001664-2

STRANA 58

Lidé, kteří tuto možnost nemají, protože bydlí příliš daleko nebo nemají dost času, se musí k cíli přesunout blíž, dostat se blíž ke Španělsku, zkrátit vzdálenost, aby pro ně byla překonatelná. Nevyjdou tedy z domova – ale odkud potom? Cest je mnoho, možných výchozích bodů nesčetně. Je to obtížná volba a závisí na několika objektivních faktorech: kolik času máme k dispozici, která místa bychom rádi navštívili, jaké průvodce jsme si pořídili, co nám vyprávěli známí. Do zúčtování však vstupují i jemnější a někdy hůře doznatelné faktory.

Raději hned uveďme fakt, na který čtenář stejně dříve či později přijde a jistě ho nepřekvapí, neboť nepřekvapil ani mě: Cesta je místem setkávání či přímo shánění partnera. Tento rozměr ovlivňuje uvažování mnoha poutníků, zvláště pokud jde o výchozí místo. Zde ale nutno rozlišit, na jakou citovou poptávku pouť odpovídá. Pravda je ta, že Cesta umožňuje několik citových pochodů.

Prvním z nich je cesta čerstvě zamilovaných, kteří však již nalezli sesterskou duši. Do této kategorie patří páry, jež spolu chodí, partnerské dvojice, snoubenci. často jsou velmi mladí: hrdličky v obuvi Nike, kypící zdravím, sluchátka na uších.

Smyslem jejich cesty je, že jejich vztah obdrží konečné důrazné postrčení, které je přivede před oltář, na radnici nebo alespoň ke kolébce. Cesta skýtá příležitost k něžnému sblížení. Po širokých silnicích se kráčí ruku v ruce a při průjezdu kamionu přelétne po zádech slastné zachvění, jež zamilované poutníky sblíží. Ubírají se po svaté cestě od kostela ke kostelu a – jak doufá zamilovanější člen páru – je tu dostatek podnětů pro obrazotvornost druhého. Zvečera se uvnitř klášterů v koupelnách, které mniši – znalí poměrů – ponechávají smíšené, v radostné sarabandě mísí bláznivý chichot s nahou pokožkou.

Na kavalci se špitá, vrká a (jelikož v dané situaci nelze komfortně přejít k aktu) slibuje se láska a věrnost navěky.

Pro tyto zamilované je Cesta užitečná; je však nežádoucí, pokud by trvala příliš dlouho. Po několika dnech by tyto skupinky, jež postupují v houfu, mohlo postihnout šálení smyslů. Slibující je v pokušení pohlédnout do jiného výstřihu než svojí zaslíbené – a pokud jde o dívku úporně dobývanou, mohla by začít provádět srovnání, z nichž by ten, kdo ji dovedl až sem, nevyšel vždy vítězně. Proto též popisova-

čtení

Cesta je místem setkávání či přímo shánění partnera.

To už nikoho nepřekvapí.

né dvojice rezervují své snahy na poslední kilometry a podnikají jen závěrečné etapy.

Na stezkách Galicie je potkáváte hromadně. Jako ptáci, kteří lodivodovi ukazují, že se blíží moře, jsou pro poutníka znamením, že Compostela je nedaleko.

Zcela jinak tomu je u druhé kategorie, tedy chodců, kteří lásku hledají, ale ještě ji nenašli. Zpravidla jsou vyššího věku: poznali život, někdy vášeň a tu a tam i manželství. Pak se štěstí zhroutilo a oni stojí zcela na začátku. V nějaké chvíli se jim Cesta odhalila jako řešení.

Oproti internetovým seznamkám není tak neosobní, umožňuje ocitnout se v přítomnosti lidí z masa, kostí a potu. Únava z pochodu obměkčuje srdce. Žízeň a puchýře na chodidlech sbližují a skýtají příležitost poskytovat či přijímat péči.

proč ne?! – Červen 2015

Muž či žena nelítostně mučení městem s jeho strašlivou konkurencí a tyranskými vzory, jež odsuzují tlusté, hubené, staré, ošklivé, chudé a nezaměstnané, nacházejí v prostředí poutníků rovnost, která dává příležitost každému.

Tito lidé – tím spíš, že je příroda obdařila hůře – raději vycházejí z velké dálky, aby své šance zvýšili na maximum. Narazíte na ně v průběhu stovek kilometrů a můžete pozorovat, jak se tito kulhavci lásky přibližují, očichávají a vzdalují či spojují. Lze je sledovat, jak se míjejí cílem a jsou někdy krutí k druhému, který by jim rád vylil své srdce, ale jim se nelíbí. Lze pozorovat zklamání po několika etapách, když se jim ten, kdo mohl být tolik kýženou velkou láskou, při výstupu do svahu přizná, že je ženatý a svou ženu miluje. Ale též lze vidět, jak se tvoří skutečné páry, a člověk doufá, že dosáhnou štěstí.

Dívky – nepochybně proto, aby si dodaly odvahy – často vycházejí ve skupině. Natrefil jsem na takové, které vyrazily z velké dálky a přešly Francii, aniž by, běda!, našly toho, v nějž doufaly. Odvážně zaútočily na Španělsko a po několika etapách často jedna z nich zmizela: přidala se k odlišné skupině a pokoušela štěstí s jiným krásným princem. Při sledování těchto výjevů mě docela hloupě napadal obrat „najít si botu na svoji nohu“.

Cesta je tvrdá, někdy však dobrotivě splní ta nejdůvěrnější přání. Je nutno umět vytrvat.

Vypráví se historka o harmonikáři, který si na Cestě vydělával na živobytí tím, že na každé etapě zahrál. Krátce předtím se rozvedl, byl velmi nešťastný a nejspíše – jak si jej představuji – hrál žalostivé nářky, jež u žen nedošly velkého ohlasu. Po příchodu do Compostely se nechal zapsat do hudebnického spolku a zde se seznámil s Němkou, která s ním sdílela stejnou vášeň a měla stejně poraněnou duši. Vzali se a každoročně se spolu vracejí na Cestu. Hudba, kterou teď společně hrají, je plna bujarosti a šarmu. Nepochybně je to historka příliš krásná na to, aby byla pravdivá, nicméně podobnými legendami se udržuje naděje všech, kdo se vydávají do Santiaga, aby se vyprostili z neštěstí.

Třetí kategorii, méně romantickou, ale stejně dojímavou, tvoří ti, kdo – již dávno – lásku poznali, uzavřeli svatá pouta manželství a zakusili i jeho opotřebení.

Jejich hlavní snahou je nyní znovu získat

STRANA 59

svobodu. Je to vlídná svoboda, která nerozbíjí a nepůsobí druhému újmu, avšak díky prozřetelnému zásahu svatého Jakuba skýtá oprávněnou možnost trochu si vydechnout.

Do této kategorie patřil onen dobrovolník ze Sdružení přátel svatého Jakuba, který mě přijal v Paříži a vydal mi můj credencial. Když jsem ho požádal, aby mi vylíčil vlastní pouť, učinil tak se slzami v očích. I přes pokročilý věk nesl námahu pochodu velmi zdatně. Nově nabytá svoboda jej opojila natolik, že se po příchodu do Compostely… ani nezastavil! Pokračoval po cestě ubíhající do Portugalska.

Kdyby se přes vody Atlantiku klenul most do Brazílie, bez zaváhání by se přes něj vydal. Nešťastník na toto bláznovství vzpomínal s tesklivým úsměvem. Když jsem se zeptal, jak vše dopadlo, zakabonil se. Jak jsem vyrozuměl, jeho žena musela z letadla přestoupit na vlak a dva autobusy, aby ho našla a přivedla zpět domů. Okusil však, jak chutná svoboda, a nehodlal se jí vzdát. Hned rok nato vyšel znovu a neustále setrvával v naději na nový odchod.

Otázal se mě na mé vlastní úmysly.

Odkud chci vyrazit? Neuvažoval jsem o tom ještě. Nepatřil jsem k žádné z výše uvedených kategorií a mé rozhodnutí se nemohlo řídit citovými ohledy. Chtěl jsem se dát na pochod, toť vše. Přiznal jsem se dobrovolníkovi, že současně uvažuji o přechodu Pyrenejí, a zamýšlím proto vyrazit z Hendaye. Věnoval mi iro-

nický pohled: – Rozhodnete sám, pronesl.

V této antifrázi se skrývala jistota, jež v něm byla pevně zakořeněna a ve mně je dnes též: u Cesty člověk zcela jistě nikdy nerozhoduje sám. Lze shromažďovat argumenty, rýsovat jiné plány, ale Cesta se jej nakonec vždy zmocní a stane se to, co stanoví ona.

Muž ze sdružení zahnal mé pochybnosti, avšak zachoval jediné slovo: Hendaye.

– Pokud vyrazíte z Hendaye, pak podniknete Severní cestu. Španělskem procházejí od francouzských hranic dvě hlavní cesty jacquetů.

První nese pojmenování Camino Francés a od etapy, kdy se v Roncevaux překonají Pyreneje, již neobnáší žádné obtíže. Je zdaleka nejfrekventovanější. V některé dny vychází ze Saint-Jean-Pied-de-Port sto padesát poutníků zároveň…

Druhá je pobřežní cesta, nazývaná též Severní. Traduje se, že je hůře vyznačená a obtížnější. Vychází z francouzského Baskicka a prochází přímořskými městy San Sebastián, Bilbao, Santander.

– Severní cestu… breptl jsem. Ano, to jsem měl v úmyslu. Co si o tom myslíte?

Prošel jste ji?

Muž chvíli hrabal v zaprášené skříni a vytáhl odtud hromádku nacyklostylovaných listů, nějaké pohlednice a brožurku.

Když mi je podával, ruce se mu třásly a viděl jsem, že se mu zaleskly oči.

– Severní cesta! pronesl a těžce přitom oddychoval. Musíte se dát Severní cestou.

Já po ní šel, ano… ale až podruhé. Protože, víte, oni mi ji zakázali.

– Zakázali?

– Nemyslím doslova. Ale když jsem si šel vyzvednout credencial, jako vy zde dnes, padl jsem na člověka, který…

V očích se mu mihl záblesk nenávisti.

– Který mi řekl, že už jsem moc starý, vyštěkl pohrdlivě. Že bych to nevydržel.

To kvůli němu jsem se napřed dal po Camino Francés. Ale zuřil jsem, pane, zuřil!

Rok nato jsem řekl ženě: Tentokrát volím Norte. A šel jsem.

– A? – A neměl jsem samozřejmě sebemenší problém. V průměru třicet kilometrů za den! A to nejsem žádný atlet.

Nastalo ticho. Tolik vášně mě uvádělo trochu do rozpaků. To proto, že jsem Cestu ještě neznal. Náhle jsem sebou cukl: muž mi stiskl paži.

– Dejte se po ní, pane! vykřikl na mě.

Dejte se po Norte. Je nejkrásnější, nejkrásnější, věřte mi!

Poděkoval jsem mu a na útěku si v duchu říkal, že tato pouť je evidentně záležitostí pro ztřeštěnce a já bych měl zůstat na svých horských trasách. Bez zaváhání jsem se rozhodl podniknout cestu po Pyrenejích.

Týden nato jsem vyrazil do Compostely po Severní cestě.

Ukázka pochází z knihy Nesmrtelná túra do Compostely (vydal Prostor).

Inzerce

Plzeň - inspirativní místo pro Vaše podnikání. Vybavené kancelářské a poloprovozní prostory za zvýhodněné ceny nájmu v atraktivní lokalitě Borská pole usnadní úspěšný rozvoj Vaší společnosti.

Město Plzeň prostřednictvím poskytování specializovaných služeb pomůže realizovat Vaše projekty.

Jste start-up nebo rostoucí firma s inovativním nápadem?

Staňte se součástí Vědeckotechnického parku Plzeň!

PN001694-1

STRANA 60

výstavy

Umělecká hitparáda Obcházení muzeí nemusí být obyčejná dovolenková povinnost.

Tyhle výstavní hity zaručí, že vás zaměstnanci budou muset před zavíračkou přemlouvat k odchodu.

TexT: Kateřina hANáčkOvá – fOTO: Profimedia a archiv galerií

proč ne?! – Červen 2015

STRANA 61

BENÁTKY | Bienále Biennale Arte: do 22. 11. 2015

Slavná benátská přehlídka umění je letos provokativnější než jindy. Dánové odhalují sochy inspirované slavným hororem vymítač ďábla, zatímco sochařka Sarah Lucas vystavuje v pavilonu velké Británie nohy v indiskrétních pozicích. k vidění je i model paže zaměstnance Amazonu se zabudovaným přístrojem monitorujícím jeho efektivitu. Náš Jiří David se rovnou pustil do českého národního pokladu – Muchovy Slovanské epopeje (na fotografii).

BENÁTKY

STRANA 62

výstavy

proč ne?! – čeRveN 2015

N

MILÁN MILÁN | A zase Leonardo Leonardo 1452–1519, Pallazo Reale, 14. 4.–19. 7.

Místo, kudy se vchází na výstavu, bezpečně poznáte podle fronty, která se bude klikatit až do Říma. Největší přehlídka, jakou kdy Itálie věnovala svému národnímu pokladu, je jednou z výstavních událostí roku. I kdybyste měli mistra da vinciho v malíčku, stejně vám zůstane stát rozum nad tím, jak je možné, že se tolik talentu sešlo v jednom těle. vystavené malby, kresby, sochy a rukopisy ukazují, že lepší malíř, sochař, inženýr, anatom, hudebník a vynálezce zatím po téhle zemi nechodil. koho by Leonardo nebavil, může se v Miláně zajít podívat na exPO 2015, které v tomtéž městě probíhá až do podzimu.

STRANA 63

NEW YORK

NEW YORK | Zahrada Fridy Kahlo frida kahlo: Art, Garden, Life, New York Botanical Garden, 16. 5. – 16. 11.

Pro temperamentní mexickou malířku byla zahrada svatostánkem, kde mohla přemýšlet, tvořit, uklidňovat se po bouřlivých hádkách s manželem Diegem Riverou nebo zkrátka jen tak prodlévat. Její slavná zátiší s květinami a ovocem teď visí přímo v newyorské botanické zahradě, hned vedle rostlin, v nichž nacházela inspiraci. ve skleníku navíc vznikla autentická kopie její vlastní zahrady a ateliéru. výstavu doplňuje zážitkový večerní program, v němž nechybí mexické jídlo, hudba ani tanec.

Inzerce

PN001704

STRANA 64

výstavy

proč ne?! – čeRveN 2015

MADRID

MADRID | Móda jako z obrázku vogue like a painting, Museo Thyssen-Bornemisza, 30. 6.–12. 10.

Z fotografického archivu vogue pochází šedesát vystavených módních snímků, na nichž modelky vypadají jako dámy z tichých holandských portrétů, cudné viktoriánské krásky nebo víly z pláten prerafaelitů. Jejich autory jsou nejznámější módní fotografové uplynulých tří dekád: Annie Leibovitzová, Irving Penn, Tim Walker, erwin Olaf nebo Peter Lindbergh.

BERLÍN | Epický Salgado Sebastião Salgado: Genesis, C/O Berlin, 18. 4.–16. 8.

Skoro polovina zeměkoule vypadá dnes stejně jako během dne svého stvoření před miliardami let. Brazilský fotograf Sebastião Salgado podnikl na tahle místa celkem dvaatřicet výprav, aby zachytil jejich neposkvrněnou krásu. Z černobílých snímků, které shrnul do série Genesis, se zastavuje dech, ať je na nich dávná vulkanická krajina, plynulé linie písečných dun, řeky meandrující skrz kaňony nebo nomádi putující nedotčenou sibiřskou tundrou.

BERLÍN Inzerce

My v Expobank Private Banking se těšíme z každé individuality. Víme, že Vaše plány jsou jedinečné a stejně tak i cesta k nim. Naši bankéři Vám proto vytvoří řešení na míru, navrhnou individuální investiční portfolio i konstrukci financování pro Vaše osobní i firemní záměry. Dlouhodobě, stabilně a efektivně.

PN001683-2

Banka pro Vás

www.expobank.cz

STRANA 66

cestování

proč ne?! – Červen 2015

Vše začalo u letadla Odolné kufry Rimowa s typickými drážkami jsou na letišti k nepřehlédnutí.

V německé firmě rodiny Morszecků se vyrábějí už od roku 1898.

TexT: Lucie hRDLIČKOVÁ – fOTO: archiv Rimowa

P

V Kolíně nad Rýnem je nad prodejnou Rimowa i muzeum, kde je k vidění historie výrobce zavazadel (na obrázku vintage reklama na Rimowu.

rostornou kancelář Dietera Morszecka v německém Kolíně zdobí modely historických i moderních letadel a obří fotka z Brazílie pořízená pro aktuální katalog. A samozřejmě kufry světoznámého výrobce Rimowa, jíž Morszeck šéfuje. „Zbožňuji létání, jsem už třicet tři let pilotem. Byl to můj sen od dětství,“ vysvětluje mi majitel jedné z největších rodinných firem v Německu.

S letadly je ostatně od začátku úzce spjatá celá filosofie značky, ačkoliv Morszeckovi předci jeho zálibu v létání nesdíleli.

Morszeck mi ve skleněné vitríně ukazuje malý model letadla z vlnitého plechu, které zjevně patří k jeho favoritům. Je to maketa německého dopravního letadla Junkers 13, jež poprvé vzlétlo mezi dvěma světovými válkami a pak se rozšířilo do celého světa. Se strojem létal na zahraniční cesty i zakladatel českého obuvnického impéria Tomáš Baťa. Při jednom z brzkých ranních letů tímto letadlem však se svým kolegou tragicky zahynul.

Právě Junkers inspiroval Morszeckova otce k nápadu vytvořit kufr s drážkami, podle nichž se kufry Rimowa neomylně poznají. „Kufry se ve třicátých letech začaly dělat ze speciálního hliníku, z něhož je také povrch letadla,“ popisuje Němec.

Materiál je odolný a zároveň lehký. Kolín byl za války zničený a vypálený, což se bohužel nevyhnulo ani závodům Rimowy. „Všechen materiál shořel, ovšem hliník přežil,“ popisuje Morszeck. Tak si jeho otec uvědomil, že kufr ustojí velký žár, ale i vlhko. „Tatínek potřeboval dělat odolné kufry pro filmový průmysl nebo pro fotografy, kteří by je mohli vozit třeba do tropů,“ dodává majitel firmy.

Na první pohled není výroba kufrů žádná věda – všechny vznikají tak, že se jednotlivé pláty „sešívají“ k sobě. Do velké míry jde však stále o ruční výrobu, firma si zakládá na dlouhověkosti svých produktů. Ještě dnes můžete i první kufry ze třicátých let u Rimowy reklamovat a firma je opravené zašle zpět.

RIO V KOLíNě Když kufry před více než sto lety vznikaly, byla to právě praktičnost a funkčnost, na kterou jejich tvůrce dbal. „Tehdy se kufry moc nelíbily ženám, asi pro ten kovový design, ale byl to luxus,“ vzpomíná Morszeck.

Dnes je značka Rimowa, která patří k největším výrobcům kufrů na světě, oblíbenou volbou pro stylové cestování.

Kufry velké, malé i takové, do nichž se dá ukrýt lahev šampaňského a dvě sklen-

STRANA 67

Dieter Morszeck, majitel rodinné firmy Rimowa u svého oblíbeného letadla Junkers f13

ky, se prezentují v buticích umístěných v nejprestižnějších lokalitách světových metropolí. V Praze je to Pařížská ulice, v domovském Kolíně je prodejna jen několik metrů od vchodu do gotického dómu. I v Paříži, Miláně či New Yorku jej běžně najdete na drahých nákupních bulvárech. Výrobní závody Rimowa, které denně vychrlí sedm tisíc kufrů, jsou vedle Německa umístěné v Česku, Kanadě a Brazílii. Na všechna tato místa Dieter Morszeck s oblibou cestuje. „Mám rád evropu i Brazílii,“ říká Němec. Morszeck si v jihoamerické zemi našel ženu a kulturou za roky nasákl. Kromě toho, že mluví plynně portugalsky, má v oblibě latinskoamerické tance a v Kolíně každoročně pořádá karneval ve stylu velkolepých akcí Ria de Janeira. „Potkali jsme se jak jinak než v taneční škole salsy,“ směje se.

Kdybyste zapíchli prst kamkoliv na glóbus, je velká šance, že majitel Rimowy v místě už někdy byl. Srdeční záležitost je ale podle něj Praha a další evropské metropole, kde na člověka dýchá historie. „Mám rád i náš Kolín, zdejší dóm je ještě starší než pražský Karlův most,“ připomí-

ná Morszeck. Do Česka se majitel Rimowy vydává zhruba čtyřikrát do roka. Létá sem svým privátním letadlem.

VeTeRÁNeM PřeS ATLANTIK Záliba v létání se u Morszecka v předdůchodovém věku ještě stupňuje. Svědčí o tom současné velkolepé plány, s nimiž Rimowa brzy vyrukuje veřejně. Pilot, který vyšel leteckou školu v Kolíně, už několik měsíců rekonstruuje „osudový“ letoun Junkers f13, s nímž také v Brazílii nedávno nafotil nejnovější katalog kufrů.

Kufry se začaly vyrábět ze speciálního hliníku už ve 30. letech.

Podle znalců na něm Morszeck s týmem odborníků pracuje několik let.

Morszeck s nadšením popisuje, jak f13 přepsala historii letectví. Letadlo bylo na svou dobu úsporné, doletělo dále, nepotřebovalo téměř žádné opravy, bylo bezpečné a podobně jako ve třicátých letech mělo na svou dobu pokrokový vzhled. Kromě toho bylo pohodlné a v kabině se dalo zatopit.

Majitel Rimowy už se těší na svůj první let. Rizika, která let historickým letadlem představuje, se nebojí. Dobrodružnou cestu absolvoval v roce 2012, když s kolegou přeletěli Atlantik starým embraerem ze třicátých let až do brazilského Ria. Let trval několik týdnů a vyžadoval řadu zastávek. „Ve finále jsme letěli do sídla firmy embraer, to se nachází v São José dos Campos ve státě São Paulo, a následně jsme letěli do Ria,“ popisuje pilot z povolání. „Nejvíc se ale teď těším, až si svůj kufr sbalím na let do Wisconsinu, právě tam během letecké show 20. července letoun Junkers f13 znovu představíme.

Nemůžu se té chvíle dočkat!“ Třeba s ním jednou přiletí i do České republiky...

STRANA 68

parfémy

proč ne?! – Červen 2015

DOLCE FLORAL DROPS od DOLCE & GABBANA Dámská květinová toaletní voda s vůní bílého amarylisu, 2799 Kč / 100 ml.

GENTLEMEN ONLY CASUAL CHIC od GIVENCHY Svěží dřevitě-kořeněná vůně pro městského chlápka Cena: 1840 Kč / 50 ml.

Lapače

LE JARDIN DE MONSIEUR LI od HERMÈS Asií inspirovaná citrusovo-jasmínová toaletní voda. Cena 2755 Kč / 100 ml.

POUR HOMME od CARVEN Flakon v siluetě pánského těla skrývá dřevitě-kořeněnou vůni.

AQVA DIVINA od BULGARI Dámská vůně s akordy bergamotu a stopou mořské soli.

EdT 2455 Kč / 60 ml.

GOOD GIRL GONE BAD od KILIAN + SOPHIE MATISSE Artová vůně s krémově dřevitým nádechem, EdP 4200 Kč / 50 ml.

STRANA 69

POUR HOMME EXTRÈME od BOTTEGA VENETA Pánská vůně s nádechem italských dolomit a kůže. EdT 2350 Kč / 90 ml.

MOD NOIR od MARC JACOBS Dámská lehká květinová vůně se zelenými nótami.

EdP 2250 Kč / 50 ml.

SPORT LUNA ROSSA od PRADA Pánská sportovní parfémovaná voda od Prady. EdP 2440 Kč/ 100 ml.

Jak bude vonět vaše léto?

Představujeme novinky mezi vůněmi, díky nimž vaše okolí zalapá po dechu.

1 MILION COLOGNE od PACO RABANNE Citrusová vůně, EdT 1620 Kč / 75 ml.

L’EAU PAR KENZO Svěží stálice mezi letními vůněmi. EdT od 800 Kč / 50 ml.

text: Jan Babka – foto: archiv firem

NAUTICA LIFE Pánská dřevitá vůně s dotekem moře, EdT 1190 Kč / 100 ml.

zoom

STRANA 70

proč ne?! – ČERVEN 2015

Výběr stylových a luxusních doplňků pro letní koktejl party i dovolenou podle redakce proč ne?!

Prsten z kolekce zvířecích motivů od šperkařské firmy ALO DIAMONDS.

Rudé krajkované šaty za 51 830 Kč od návrhářského dua DOLCE & GABBANA

Cestovní edice šampaňského VEUVE CLICQUOT v kufříku může být vhodným dárkem na letní oslavu.

Prodává např. Gurmetum.

Dámské sluneční brýle.

Cena 10 900 Kč. Prodává LOUIS VUITTON.

Pohodlné dámské boty seženete v TOD'S v mnoha letních odstínech, barevně sladit je můžete i s kabelkou. Cena 8280 Kč.

STRANA 71

Jednodílné plavky z kolekce HERMÈS Le Bain stojí 10 500 Kč.

Nová kabelka C de Cartier v barvě chalcedonu je vyrobena z luxusní hrubozrnné kůže Taurillon.

Prodává CARTIER.

Náramek z kolekce Bzero1, 18kt růžové zlato. Cena: 40 800 kč.

Prodává BULGARI.

PN001677

Inzerce

UNIKÁTNÍ BYDLENÍ U ŘEKY Holešovický přístav – ideální místo pro aktivní, ale i klidný styl života.

Právě zde se rodí výjimečný rezidenční projekt Marina Island, který spojuje neslučitelné a nabízí jedinečné bydlení pro náročné rezidenty.

www.marinaisland.cz

+420 800 226 223

zoom

STRANA 72

Lehké letní sako od italské značky TOMBOLINI, která nabízí i formálnější verzi sak ze speciálního Zero Gravity.

proč ne?! – ČERVEN 2015

Pánské tričko od VERSACE stojí 13 940 Kč.

Limitovaná edice čaje z nového butiku značky KUSMI TEA v dóze se jménem Jeana Paula Gaultiera.

Pánské páskové sandály od Salvatore Ferragamo. Více na www.ferragamo.com

Pánské kraťasy GANT s motivem plachetnice. Cena 3899 Kč.

adresář BOTTEGA VENETA, Pařížská 14, Praha 1, tel. 222 310 054; BELL & ROSS, Staroměstské

nebo Václavské nám. 10, 110 00 Praha 1, tel. 224 214 349; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

nám. 16, Praha 1; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358; CAROLLINUM,

tel.: 222 310 907; HUGO BOSS, Pařížská 6 a 19, Praha 1; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK, Na Příkopě

Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000;

17, Praha 1; LA PERLA, Široká 15, Praha 1; LOUIS VUITTON, Pařížská 3, Praha 1, tel.:

CHRISTIAN DIOR, Pařížská 4, Praha 1; DOLCE & GABBANA, Pařížská 28, Praha 1,

224 812 774; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260;

tel.: 224 216 407; DUSNI3, Dušní 3, Praha 1; ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18,

PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; ROBERTO COIN, Pařížská 1, Praha 1, tel.:

Praha 1, tel.: 224 210 083; GANT, seznam prodejen na www.gantclub.com/cs; GUCCI,

222 314 122; ROLEX, Pařížská 14, Praha 1 ; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868;

tel.: 224 814 779; MONCLER, Pařížská 20, Praha 1; TIFFANY & CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.:

HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HODINÁŘSTVÍ BECHYNĚ, Štěpánská 57

221 779 966; VERSACE, U Prašné brány 3, Praha 1.

STRANA 73

Námořnické manžetové knoflíčky SALVATORE FERRAGAMO stylově doplní letní košili.

Letní edice ústního spreje extreme od Swissdentu s extrakty z citrusů. Cena 249 Kč.

Prodává PROFIMED. Kufr Samsonite Lite Cube ve stříbrném provedení deluxe.

Cena 13 999 Kč.

Prodává SAMSONITE.

Nový travelbook o městě Edinburgh od LOUIS VUITTON. Inzerce

Robotická sekačka Husqvarna Automower® 330X Tento model, vybavený GPS systémem, je vhodný pro travnaté plochy s rozlohou do 3200 m2. Sečení a nabíjení je prováděno automaticky. Sekačka je speciálně vyvinuta, aby se vypořádala i s prudkým terénem, úzkými průjezdy a i přesto za sebou zanechávala perfektně zastřižený trávník.

Vylepšený design, mechanická robustnost, elektrické nastavení výšky sečení a časovač dle počasí dělají z tohoto modelu perfektního pomocníka.

Husqvarna Automower® se po trávníku pohybuje v nepravidelných vzorech, aby dosáhl co nejlepších výsledků sečení. Pokud narazí na překážku, zastaví se a vydá se jiným směrem. Trávu seká na malé kousky, které zůstávají ležet na sekané ploše a působí následně jako hnojivo.

Proti krádeži je chráněn alarmem a osobním PIN kódem. Husqvarna samozřejmě myslí i na bezpečnost, v případě, že se Husqvarna Automower® převrátí nebo zvedne ze země, sekací břit se automaticky zastaví.

Doporučená maloobchodní cena je 79 490 Kč včetně DPH, k dostání v síti autorizovaných prodejců Husqvarna. PN001662

www.husqvarna.cz

mimochodem

proč ne?! – Červen 2015

DO HLOUBKY V téhle potápěcí helmě vás na pláži ani pod hladinou nikdo nepřehlédne. Ale asi bude lepší vystavit si ji doma jako sběratelský kousek. Mimochodem první potápěčská helma vznikla před 150 lety, kdy vypukl na anglické farmě požár a jednoho vesničana napadlo nasadit si přilbu z rytířského brnění a poprosit hasiče, aby mu do ní hadicí pumpovali vzduch.

Hrdinsky vběhl do stájí, vyvedl koně z dýmu. Pak pod znač-

kou John Deane začal vyrábět potápěčskou výstroj. Mosazné helmy vážily aspoň patnáct kilo a vypadaly přesně jako ta, s níž se harpunáři z verneovek vydávali dvacet tisíc mil pod moře. Dnes patří ke sběratelským raritám, jako například tato z roku 1942, která pochází z dílny firmy Schrader. Zatímco repliky se prodávají okolo sedmi tisíc korun, originály vyjdou na podobné částky v dolarech.

TEXT: Kateřina HANÁČKOVÁ - FOTO: Land and Sea Collection

STRANA 74

PN001715

PN001601-1