Proc ne?! March 2015 Franca Sozzani

BŘEZEN /2015

ANDĚL NOSÍ PRADU Franca Sozzani, šéfka italské Vogue, o značce Made in Italy, nové čínské módě a bláznivých plastických operacích

editorial

STRANA 3

PN001614

STRANA 4

editorial

proč ne?! – úNoR 2015

STRANA 5

PN001606-1

editorial

STRANA 6

obsah

proč ne?! – úNoR 2015

PN001647

editorial

Módní (s)klony Vážené čtenářky, vážení čtenáři, potkali jste někdy svůj klon? Člověka, který vypadal úplně stejně jako vy?

Ano, šance je minimální a každý z nás je unikát, ale přece...

Je to jako s výzkumem veřejného mínění. Člověk má za to, že má vlastní hlavu, ale statistici ho dokážou zprůměrovat tak, že ve vzorku tisícovky Čechů najdou jeho názorový obraz a hotovo.

Mně se nedávno podařilo potkat sama sebe v našem milionovém hlavním městě dokonce dvakrát. A jak jsme se shodli při setkání s šéfkou magazínu Vogue Francou Sozzani, není nic divnějšího, než když člověk potká někoho, komu se podobá. Pokud má někdo stejné oblečení, tak to ještě můžete shodit tím, že má dobrý vkus.

Ale potkat svůj klon? To člověk přeci nechce...

Jak jsme ale zjistili v českých Hořovicích u návrhářky sběratelských panenek, existují lidé, kteří si nechávají vyrobit panenku podle vlastní podoby například z mládí. A to už je vážně divné, mít doma svou podobiznu z porcelánu, nebo ne? ostatně posuďte sami, až si prohlédnete, jak vypadá panenka Ivany Trumpové.

Ať už máte unikátní krásy v genech víc nebo míň, někdy jen stačí zachovat si svou vlastní hlavu a co se týká stylu, přečíst si toto vydání Proč ne?! o módě a zůstat věrný svému IQ a DNA. Protože pak žádný svůj klon potkat nemůžete.

Hezké čtení přeje Jan BABkA

proč ne?! jan.babka@economia.cz

STRANA 7

obsah

STRANA 8

proč ne?! – BŘEZEN 2015

Rozhovor: Franca Sozzani – Anděl nosí Pradu – 14 Přátelí se s ďábelskou Annou Wintour, se svými zlatými vlasy a usměvavou tváří je však jejím pravým protikladem. „Ať si každý nosí, co chce,“ řekla Proč ne?! šéfredaktorka italské Vogue Franca Sozzani.

Storyboard: Němá dokonalost – 24 Ne všechny panenky jsou na hraní. Dagmar Jurčíková vyrábí z porcelánu umělecké panny za sedmdsát tisíc, které mohou vypadat jako vy.

32

vychází každý měsíc jako příloha deníku

Fashion story – 32 kdo neexistuje na sociálních sítích, jako by byl neviditelný. Trochu si z toho střílíme ve fashion story Benedikta Renče. Dáte jí svůj like?

Město zn. doporučeno: Marrákéš ve stopách Yvese Saint-Laurenta – 40

48

Velikán francouzské haute couture trpěl depresemi a úzkostmi, jedno z nejšťastnějších období však prožil v perle Maroka, kam se vypravila Cindy kerberová.

Umění: DYNAMO – 48 Ředitel redakcí: Vladimír PISkÁČEk Šéfredaktor Hospodářských novin: Martin JAŠMINSkÝ Art director: Jan VYHNÁNEk Vedoucí magazínu proč ne?!: Jan BABkA Grafika: Zuzana BREČANoVÁ Produkce/fotoeditorka: Irena TESARČÍkoVÁ Redaktorka: Kateřina HANÁČkoVÁ Spolupracovnice vydání: Cindy kERBERoVÁ TRANE, Vanda HoRNÁ, Ema JANÁČkoVÁ

Adresa redakce: Economia, a.s., Pernerova 47 186 00 Praha 8, IČO 00499153 tel.: +420 233 073 002, fax: +420 233 072 005 e–maily dle vzoru: jmeno.prijmeni@economia.cz

Inzerce: / Advertising: Hana PoLUDVoRNÁ, tel.: +420 233 071 795, mobil: +420 603 196 615, fax: +420 233 072 700 hana.poludvorna@economia.cz Helena VoNkoVÁ, International Advertising tel.: +420 724 088 465 helena.vonkova@economia.cz Jiří BUBENÍČEk, zástupce ředitele inzerce, tel.: + 420 233 071 785, mobil: + 420 604 294 448 jiri.bubenicek@economia.cz Tomáš CELER, tel.: +420 233 071 168 mobil: +420 605 228 807, fax: +420 233 072 700 tomas.celer@economia.cz Rudolf PAVLÍČEk, tel.: +420 233 071 765 mobil: +420 605 232 397, fax: +420 233 072 715 rudolf.pavlicek@economia.cz

Svým kreacím říká „fashion art“. Není proto divu, že se Liběna Rochová pustila do navrhování kolekce, ke které ji inspirovaly barevné obrazy Milana Grygara. V Městské knihovně je nafotila Nikola Šrajerová.

Zblízka: V digitálním butiku – 58 Módu na síti začali prodávat v době, kdy šlo o krok na nezmapovanou půdu.

Zvládli po ní ale ujít daleko a dnes šlapou na paty svým kamenným kolegům.

Úhel pohledu: Klírovská móda – 64 Dřív to vypadalo, že plní skříně všech českých celebrit, pak najednou sešel z očí.

Proč ne?! se vydalo zjistit, jestli se „český Galliano“ nepropadl do země.

64

Zoom – 70 Březen, do butiku vlezem. Bez čeho se na jaře neobejdete?

Mimochodem: Slepice noir – 74 Floridská farma chová černé slepice, které kladou černá vejce a mají černé maso. kdo ho prý pozře, získá mystickou sílu. Stojí ale 2500 dolarů, tak ji lidé raději chovají jako mazlíčka.

Jan SAPoŽNIkoV, key account manager pro oddělení agentur tel.: + 420 233 071 784, mobil: + 420 777 239 336 jan.sapoznikov@economia.cz Milena HoUŽVIČkoVÁ, key account manager pro oddělení agentur Tel.: 233 071 707, mobil: 605 232 395, 777 587 397 milena.houzvickova@economia.cz

TITULNÍ STRANA: Franca Sozzani na fotografii Davida Tureckého

DALŠÍ ČÍSLo MAGAZÍNU PRoČ NE?! VYCHÁZÍ 2. 4. 2015.

Pokud chcete, aby vám neuniklo žádné další číslo magazínu, napište na procne@economia.cz, a my vám každé nové proč ne?! připomeneme e–mailem.

Magazín proč ne?! má svou stránku na Facebooku. Staňte se fanoušky a sledujte, co je ve světě luxusu, umění, módy a designu nového.

70

obsah

STRANA 9

PN001602-1

mix

STRANA 10

Jiné krásky Módní svět zažívá soumrak fádních tváří. Žádaný je zvláštní, atypický půvab.

B

ěhem týdne módy to v paříž‑ ském centru bublá životem – lidé se hemží ulicemi jako rybky v akváriu a co chvíli je slyšet drnčení šatního stojanu, se kterým kolem proběhne nervózní sty‑ listka s iPhonem u ucha. Každý si ale najde čas, aby se zastavil na náměstí Place de l‘Ópera. Z velkých poutačů značky Desigual se tu usmívá netra‑ diční kráska, dvacetiletá Chantelle Brown‑Young z Toronta, která od čtyř let trpí ztrátou kožního pigmentu. „Nová kolekce je plná puntíků, které vypadají podobně jako ty, co mám na těle. Během focení kampaně jsem si oblékla šálu, jejíž vzor dokonale od‑ povídal flíčkům u mého pasu. To mi přišlo strašně cool,“ říká modelka, která si první příznivce našla na In‑ stagramu a pak mezi diváky show Amerika hledá topmodelku. Po al‑ ternativní, neokoukané estetice je na molech poptávka minimálně od doby, kdy se na nich prosadila plus‑size kráska Crystal Renn nebo model lomeno modelka Andrej(a) Pe‑ jić. I poslední přehlídce módního do‑ mu Gucci vévodila androgynnost a di‑ váci během ní hráli hádací hru „holka, nebo kluk“. Když se po runwayi pro‑ jde výrazná osobnost, v sále to zašumí a člověk nevnímá, co bylo před ní ne‑ bo po ní. Gucci se snažilo o jediné: aby to takhle v sále šumělo celou dobu.

proč ne?! – březen 2015

PN001629-2

STRANA 11

V ĚČ N É KO U Z LO T O U L E K

Pařížská 12 110 00 Praha 1 Tel. 224 817 545 Hermes.com

mix

STRANA 12

proč ne?! – BŘEZEN 2015

Slovenská strela Mladý slovenský fotograf Michal Pudelka vystřelil mezi módní smetánku. Nafotil kampaň pro luxusní italskou značku Valentino.

S

nímky Michala Pudelky mají da‑ leko k chladné dokonalosti mód‑ ních reklam. Už proto, že dává přednost zrnitému půvabu ana‑ logu. Fotografie oplývají zvláštním po‑ etickým kouzlem a podobnou náladou, jako má Smrt panen od Sofie Coppoly – i u Pudelky hraje hlavní roli nadzemská, neposkvrněná krása, které se v našem světě může přihodit něco strašného.

V kampani, kterou čtyřiadvacetiletý fo‑ tograf vytvořil pro módní dům Valentino, vystupují spící lesní víly, mořské panny vyvržené na liduprázdný břeh nebo nymfy v průsvitných šatech, splývají‑ cí na vodní hladině jako tonoucí Ofélie. „Vyrůstat na Slovensku může být doce‑ la depresivní, takže se rád schovávám v nerealistickém, snivém světě mó‑ dy,“ řekl kdysi fotograf časopisu Vice.

Původně studoval módní návrhářství na Paris College of Art, kvůli dokumen‑ taci svých školních projektů si ale musel

pořídit fotoaparát – a jakmile za jeho čočkou objevil novou říši, už v ní zů‑ stal. Nejdřív si ho začali všímat fanoušci na internetu, pak ho oslovili z britských módních časopisů. Průlom nastal, když si ho pod svá křídla vzala Katy Barker.

Dravá londýnská agentka před lety pomohla k slávě i Terrymu Richardso‑ novi. „Věděli jsme, že jako fotograf není moc známý. Oslovily nás jeho obrazy, ve kterých je zároveň síla i křehkost.

Jeho estetika je poetická a vidění sko‑ ro filmové,“ říká o mladém fotografovi Maria Grazia Chiuri, kreativní ředitel‑ ka Valentina. Pudelkovým sériím ale

nechybí ani zdravá ironická nadsázka.

Fotograf se nebojí navléct modelku do kombinézy slepené z igelitových ná‑ kupních tašek a postavit ji do podchodu, kudy nechápaví lidé procházejí z práce.

Líbí se mu banalita všedního života i so‑ cialistická estetika – fasády paneláků, masivní obývákové stěny, barevné šus‑ ťákovky a magneťáky, ze kterých nejspíš hraje hit od Depeche Mode.

STRANA 13

PN001648

STRANA 14

rozhovor

Anděl nosí Pradu… … ale i Dolce & Gabbana, Fendi a spoustu dalších italských značek. Šéfredaktorka italského magazínu Vogue Franca Sozzani je bezesporu nejlepší módní velvyslankyní Itálie…

TexT: Jan BABKA – FoTo: David TuRecKý

proč ne?! – březen 2015

STRANA 17

B

ýt šéfkou Vogue, to je pro mno‑ ho mladých žen vysněná práce, hollywoodsky filmová role. Ne tak pro Franku Sozzani, která je hlavní osobností italského magazínu už téměř třicet let. Na akci Fashion For Kids, kterou vloni uspořádala Tereza Ma‑ xová se svojí nadací, přijela už druhým rokem. Propagovat módu a kreativitu.

A pomoct dětem. což prý jde skvěle do‑ hromady.

Když se na pár desítek minut setká‑ váme k rozhovoru, vedle v apartmánu pražského hotelu Four Seasons se česká topmodelka Karolína Kurková právě vě‑ nuje focení. Sozzani všechno to hemžení kolem fotografování, modelek a důležitos‑ ti módy bere pěkně s nadhledem, pokorou a grácií pětašedesátileté dámy. Vždyť když se ona stala šéfkou Vogue, KK ještě ležela u maminky v Děčíně v zavinovačce…

VeLKÁ BLoGeRKA Blonďaté, andělské vlasy, krajkované šaty, úsměv. Žádná pokerová tvář skry‑ tá za tmavými brýlemi. Na rozdíl od své známější kolegyně (přítelkyně, říká Soz‑ zani), šéfky americké části Vogue, která se proslavila jako pekelné stvoření z filmu Ďábel nosí Pradu, je postavou malá Italka ztělesněním té přívětivější tváře módní branže. Ne že by byla vždy beránčí po‑ vahy: „Nenechte se mýlit, umím být taky pěkně tvrdá. Můj syn by mohl vyprávět,“ objasňuje, jak se na tak exponovaném místě drží i po tolika letech.

Ve zrychleném světě módy, se všemi blogery a jejich facebookovými příznivci, už tištěný Vogue není tak zásadní módní biblí jako dřív. Ale pořád ho čtou milio‑ ny lidí a fanoušci módy rádi porovnávají, jestli je lepší americké, italské, francouzské vydání, nebo co nového se objevilo třeba v tom thajském, brazilském či indickém.

A Franca Sozzani pořád sedává v prv‑ ní řadě na módních přehlídkách, je zvaná na večeře do domů slavných módních ná‑ vrhářů a svým způsobem stále rozhoduje o tom, co nebo kdo dostane v módním světě šanci. „Je to pěkný kolotoč, jsem pořád někde na cestách,“ říká, když se bavíme o jejím životě rozplánovaném

na minuty. „V Miláně jsem tak deset dní z měsíce. Nemůžu přece důležitě sedět na židli a hrát si na velkou šéfku Vogue, no ne? Dnes musí člověk vědět, co se děje ve světě. Musí poznávat, co vytváří mla‑ dá generace. Jinak je prostě mimo a to já nechci být,“ říká s přesvědčivostí (ne)stár‑ noucí dámy, která má dost energie na to, aby se nestala jen pasivní rentiérkou. což by klidně mohla. Ale ona raději dál cestuje z jednoho konce světa na druhý (z Prahy míří na vernisáž výstavy v Římě a pak hned do čínského Šen‑čenu). A stejně jako statisíce náctiletých fandů módy i ona sama pravidelně píše svůj webový blog.

„Neexistuje nic jako čínská móda ani africká móda.

Je prostě jen móda,“ tvrdí Franca Sozzani.

ČÍNA VS. ČeSKo Zamíchá si kávu, pohlédne oknem přes Vltavu na Malou Stranu a s italskou vý‑ slovností prohodí: „ I love Praga“. Posled‑ ní dva roky sem přijíždí podpořit Terezu Maxovou a její nadaci. Češky, modelky, samozřejmě zná. „evu, Karolínu…,“ vyjme‑ novává jen dvě nejznámější. „Terezu jsem potkala znovu po letech náhodou na Ibi‑ ze. Říkala jsem jí, že pomáhám v rámci charitativního projektu oSN, který se jmenuje Fashion For Development,“ zmi‑ ňuje iniciativu, která přispívá k lepšímu vzdělávání a rovnějším šancím v mnoha zemích, od Afghánistánu po Guatemalu. „A Tereza mi říkala, jak zase ona pomáhá

dětem tady v České republice. Tak jsem jí slíbila, že do Prahy na akci její nada‑ ce přijedu. Začalo to takhle přirozeně při procházce na Ibize,“ vzpomíná na důvod, který ji zavedl do Prahy.

A tak mě zajímá, jestli si i přes nabitý program udělá čas na návrháře místní, české. Vnímám, jak moc by chtěla odpo‑ vědět ano, jenže tentokrát to prý s Čechy nevyjde. Její nabitý program to neumož‑ ní. Snad proto trošku provinile kontruje faktem, že z Prahy míří přes Itálii rovnou do Asie, kde s magazínem podporuje sou‑ těž mladých čínských návrhářů Vogue Young Talents. Čína vs. Česko: 1:0, po‑ myslím si, ale s odstupem pár měsíců to člověk bere smířlivěji. Když se tentokrát do módní story, kterou v Praze tým Vogue fotil, dostal Roman Šebrle ve fraku, třeba se příští rok dostane i na české návrháře. „Dnes si všichni myslí, že o módě vědí všechno. Tedy já se domnívám, že ne všichni módě rozumí, ale faktem je, že můžou mít rychlé informace. Můžou sle‑ dovat on‑line tu samou přehlídku, která ještě před deseti lety byla určena exklu‑ zivně pouze lidem, jako jsem já. Dnes můžete žít v nejzapadlejší vesnici, ale zá‑ roveň můžete vědět o módě nejvíc na svě‑ tě. Dokonce když máte peníze, můžete si dovolit tu velkou módu nosit, protože fungují e‑shopy a rychlá distribuce. Takže móda už není sen, že jednou přicestujete do některé z metropolí, vkročíte do lu‑ xusního butiku a zažijete příběh Pretty Woman,“ říká. A proto už podle ní žádná lokální móda neexistuje. „Neexistuje nic jako čínská móda ani africká móda. Je prostě jen móda,“ tvrdí.

Stát se módním návrhářem, to zní pro člověka v šestnácti nebo dvaceti letech skvěle. Ale rok co rok vychází ze škol tisí‑ ce absolventů, z nichž větší část bude spíš dělat asistenty prodeje v butiku, než že by se stali designéry velké značky. „Když potkáváte velikány světové módy, vlast‑ níky globálních módních značek, mají vůbec zájem zaměstnávat mladé a ne‑ zkušené tvůrce plné nápadů a investovat do nových značek?“ ptám se. „Ano, lidé jako rodina Arnaultových z LVMH, pan Pinault z Keringu i Giorgio Armani, ti

STRANA 18

všichni dávají šanci mladým kreativním lidem. Na druhou stranu, když jste slavný jako Armani, není jednoduché připustit, že do firmy s vaším jménem přijde mís‑ to vás někdo o jednu nebo dvě generace mladší. A není jednoduché připustit, že ta chvíle třeba už nastala. Ale je to důle‑ žité. Móda potřebuje novou, mladou krev.

A nejen móda…“ TRAMPoTY ITALSKÉ BoTY Čerstvou krev očividně potřebuje už pár let uvadající italský módní průmysl. V ja‑ kém stavu dnes je? Faktem zůstává, že tradiční italské rodinné firmy jsou už dnes na ústupu. V lepším případě je skou‑ pily globální koncerny nebo třeba blízko‑ východní anebo čínští investoři. Že by se z označení Made in Italy změnilo v Made in chitaly a z věhlasné italské módy se stala méněcenná značka, to se Franca Sozzani nebojí. Má to ale pár podmínek. „Myslím, že nikde na světě není výroba módy tak důležitá jako v Itálii – tedy po‑ kud se bavíme o kvalitě a kreativitě. Pro‑ tože pokud bychom se bavili o kvantitě, přišla by řeč na Bangladéš nebo Čínu. Ale když jde o materiály a látky, Itálie je pořád nejdůležitější na světě,“ říká a nadlouho se rozpovídá o pomyslné italské geografické botě, která je, co se týče módní produk‑ ce, prý mnohem komplexnější a cennější, než by se mohlo zdát. „Nejlepší džínovi‑ nu a boty najdete v Benátsku, hedvábí u coma okolo Milána, vlněné produkty zase v Bielle v Piedmontu, luxusní kožené kabelky v Toskánsku, svetry se vyrábějí v oblasti emilia Romagna, no a nakonec na jihu v Neapoli najdete skvělé pánské krejčí. Móda je v Itálii stále druhou nej‑ silnější průmyslovou oblastí v celé ekono‑ mice,“ říká hrdě.

Na druhou stranu ale cítí, že ve světě jdou trendy rychleji, než jak se jim slavné italské značky v posledních deseti letech přizpůsobovaly. „Britové se mě vždycky ptají: Proč nemáte v Itálii mladé desig‑ néry? A já odpovídám, že vychovat z na‑ dějného designéra opravdového návrháře chce čas. Když budete každý rok hledat někoho nového a mladého, tak logicky budete mít nové a mladé. Ale co ty na‑

rozhovor „Máme za sebou éru dvaceti let kvantity.

A teď nás doufám čeká dvacet let kvality.“

Anděl nosí Pradu aneb italská bota podle Franky Sozzani

proč ne?! – březen 2015

děje, co jste objevil vloni? Kde těm bude konec? Já se rozhodně nebráním vyhle‑ dávat nová jména. Vždyť už mnoho let pořádáme soutěž Who’s on Next a za tu dobu jsme objevili zajímavá jména – třeba Nicholase Kirkwooda, J. W. Andersona,“ uvádí Sozzani několik příkladů dnes již etablovaných návrhářů. Itálie chce podle ní především chránit kvalitu, řemeslo a tradici, víc než cokoliv jiného.

Protože v dnešním světě módy, kde máte Zaru, H&M, uniqlo – globální znač‑ ky s unifikovaným sortimentem kdeko‑ liv na světě, vnímá (staro)nový fakt: lidé chtějí být jedineční. „Je důležité si říct, že originální, návrhářská móda je opravdu jen pro určitou část lidí. Není a nemá být pro všechny. Ale zároveň je nutné si při‑ znat, že všichni tihle malí a niche návrháři a jejich ulítlé kreativní nápady by nebyli nic bez globálních masových značek, kte‑ ré po svém přebírají i ty alternativnější módní trendy a dokážou je během pár týdnů dostat do tisíců obchodů. Bez toho bychom se jen bavili o krásné přehlídce, o show, krásných šatech, ale taky krásném kreativním nic…“ „To je podle vás největší změna v módě během těch necelých třiceti let, co jste šéfkou jednoho z nejdůležitějších mód‑ ních médií?“ ptám se. „Ano, máme za se‑ bou éru dvaceti let kvantity. A teď nás doufám čeká dvacet let kvality.“ „Málo lidí takové kvalitní luxusní módě bude rozumět a málo lidí si tuhle módu bude moci dovolit. Jenže lidé nechtějí mít stejné šaty nebo kabelku. Zároveň žádný člověk nechce být originální tím, že bude jen směšný rebel nebo podivný excentrik.“ Jak na to? „Buď jste jako kurátor a doká‑ žete si vybrat unikátní kusy a spojit je k sobě tak, jako to nikdo neumí. Anebo vás zajímá něco víc, než co najdete v prv‑ ním obchodním centru, a hledáte a hledá‑ te a hledáte,“ radí Franca Sozzani.

Ptám se, jak moc sama nakupuje módu. „Nakupuju, nakupuju…,“ skáče mi rych‑ le do řeči. „I po internetu?“ snažím se ji přerušit s myšlenkou, že pro šéfku Vogue musí být nakupování v kamenném buti‑ ku stejné, jako když v restauraci odhalíte michelinského hodnotitele.

PN001617

Bล ehovรก 8, Praha 1 Tel.: +420 727 875 135 - tombolini.it

STRANA 19

STRANA 20

Slavná vydání italské Vo‑ gue, shora: téma o plastické chirurgii (2005), černé číslo (2008) a číslo o kráse plnoštíhlosti (2011)

rozhovor

proč ne?! – březen 2015

„To nejdůležitější, čeho si v životě ce‑ ním, je moje nezávislost. Takže si chodím nakupovat, co chci a kam chci, nakupuju ve značkových buticích i on‑line. Je to samozřejmě jiné, když vidím na módní přehlídce šaty na holce, které je osm‑ náct a je štíhlá,“ říká navzdory tomu, že i v pětašedesáti vypadá úžasně. „Pro ženu je móda o dvou důležitých, jakoby holči‑ čích momentech. První je ten, když si šaty vyzkoušíte a sníte, jaké to asi bude. A dru‑ hý, když si je koupíte, poprvé obléknete a vyjdete v nich ven. Ten první moment je ale podle mě lepší. To je jako pátek. Pátek je vždycky lepší než neděle,“ směje se. Že by ve stejných šatech potkala na uli‑ ci nebo na večírku někoho jiného, to se jí prý nikdy nestalo. „Naštěstí ne! Ale mohlo by se to někdy stát,“ připouští. „Víte, co je zajímavé? Tohle je přesně důvod, proč by člověk neměl nalítnout na takové ty ,tren‑ dy letošní sezony‘. Na rady, že něco se nosí a něco ne. Každý ať si nosí, co chce.“ Zajímá mě, jestli celých těch třicet let sbírá módu a jak vypadá její archiv. Když byla mladší, sbírala ranou tvorbu Yvese Saint‑Laurenta. I dnes má ráda, co dělá pro Saint Laurent návrhář Hedi Slimane.

A jak tedy vypadá byt šéfky Vogue? Jedna ložnice, koupelna a sedm dalších místnos‑ tí plných oblečení a doplňků? „Ano, tak nějak,“ žertuje. „Když se můj syn stěhoval do New Yorku, zabrala jsem jeho pokoje.

Místo toho, abych si doma udělala skan‑ zen místností, kde můj synáček spával, kde si hrál a psal úkoly, vytvořila jsem z bytu jeden velký open space.“ „Takže váš byt je velký módní showroom,“ říkám. „Přesně tak, jeden z největších módních showroomů v Miláně,“ usmívá se.

LA PReSIDeNTe Kromě několika sportovců a umělců je Franca Sozzani bezesporu jednou z nej‑ známějších mezinárodních tváří Itálie.

A rozhodně jednou z jejích nejlepších, byť neoficiálních velvyslankyň. Zajímá mě, jestli by přijala nabídku jít do politi‑ ky. „Ne,“ zavelí rozhodně. „Víte, já chci být nezávislá, chci si dělat, co já chci. Nabízeli mi, abych se stala političkou, ale odmítla jsem. Jako každý dělám kompromisy, ale v politice je jich příliš.“ Mezi nejvýznamnější osobnosti v ob‑ lasti módy patří Franca Sozzani přede‑ vším proto, že se v módním magazínu zabývá i tématy, která obvykle s módou spojována nejsou. Se slavnými fotografy fotí příběhy, v nichž se objevují rasové

STRANA 21

PN001640-3

STRANA 22

FRANCA SOZZANI (65) Šéfredaktorka italské edice stylového magazínu Vogue.

Vystudovala filozofii, germanistiku a literaturu.

Její otec se velmi divil, když se znalostí čtyř jazyků začala pracovat jako asistentka v rodičovském magazínu Vogue Bambini.

Z druhého manželství má syna Francesca Carrozziniho, který je úspěšným filmovým a reklamním režisérem. Její sestra Carla Sozzani vlastní známý koncepční butik 10 Corso Como. Italský Vogue čte zhruba 1 milion lidí po celém světě, jeho šéfredaktorkou je Franca Sozzani od roku 1988.

rozhovor

otázky, problémy domácího násilí i nad‑ užívání plastické chirurgie. „Móda je skvělý nástroj a můžete ho používat jako hlásnou troubu k mnoha tématům. Ať už jste na Facebooku, Instagramu nebo si čtete Vogue… Dnes máme tisíce blogerů. o módě většina z nich moc neví, ale to není podstatné. Jsou s těmi svými fotka‑ mi součástí módního světa stejně jako já.

A mně vlastně přijde sympatické, že se snaží něco dělat. Jsou mladí, tak ať si to užívají… Ale móda jde použít pro mnohem víc než jen pro módní show nebo hezký obrázek.“ Jedno z nejúspěšnějších vydání Vogue bylo africké, takzvané černé číslo. Vydání se vyprodalo hned třikrát. „Říkala jsem si, proč by měly protežovanými modelka‑ mi být pořád třeba ty z východní evro‑ py, když i Afrika je plná nádherných žen.

A tak jsme udělali černé vydání. A náho‑ dou číslo vyšlo přesně v den, kdy Barack obama vyhrál prezidentské volby v uSA jako první černošský kandidát.“ Prvním z řady jejích kontroverzních témat byla v roce 2005 plastická chirur‑ gie. Vydání Vogue s titulkem „Makeover

proč ne?! – březen 2015

madness“ (Šílenství proměn) reagovalo na tehdy aktuální trendy v uSA. Na obálce mělo fotografii modelky Lindy evangelisty s hlavou ovázanou po plastické operaci. „Ne že bych měla něco proti plastické chirurgii. To neměla nikdy být antikam‑ paň. Ať si každý dělá, co chce, ale když potkáváte tytéž lidi a jejich tváře se vám mění před očima, je to něco, čeho si člo‑ věk všimne. Někdy ani nepoznáte, jestli s vámi dotyčný mluví,“ lamentuje: „Když jsme dělali téma týkající se plastické chi‑ rurgie, bylo to před 10 lety. Pamatuji si, jak jsem byla v New Yorku a snad každý, s kým jsem večeřela, říkal, teď jsem byla na botoxu a na plastice toho… Byla to úpl‑ ná obsese. Pro mě je plastická chirurgie otázkou ztráty osobnosti. A takové téma se dá nahlédnout s nadsázkou,“ říká žena, která si zakládá na tom, že čas zastavit ne‑ chce, a proto žádnou korekci vzhledu ne‑ podstoupila. Dokonce se často ani nelíčí.

Ale vypadá skvěle. Nakonec se při fo‑ cení ještě zeptám, co má na sobě. A ona se andělsky usměje a řekne: „Kabát Fendi, šaty Dolce & Gabbana a boty Prada.“ Jako pravá prezidentka Itálie.

STRANA 23

PIE TRO-FILIPI.COM

PN001637

STRANA 24

storyboard

Němá dokonalost

Z porcelánu hladšího než satén vyrábí Dagmar Jurčíková sběratelské panenky, které mají paruku z pravých vlasů a prádlo z šampaňské krajky.

Stojí tolik, co diamantový prsten, a můžou vypadat jako vaše přesná kopie.

TexT: Kateřina HANáčková – foTo: Bet ORTEN

proč ne?! – březen 2015

STRANA 25

S

vyčesaným drdolem, oblečená ve velké večerní toaletě, proti mně stojí Ivana Trumpová. v kufříku má ručně šitý kožich, náušnice s perlami ze Saúdské Arábie a kostýmek s vyšívanou vázankou. Je půvabná, odpočatá, akorát je z porcelánu. „všimněte si, že z každé strany vyzařuje jinou emoci,“ říká Dagmar Jurčíková, jediná skutečná návrhářka panenek v česku, zatímco Ivanu opatrně otáčí. „Zleva je přívětivá, zprava vypadá naštvaně. Zkrátka žena dvou tváří,“ pousmívá se.

Stojíme na půdě zrenovované stodoly nedaleko Hořovic, která Jurčíkové slouží jako ateliér. všude to voní po dřevu, jablkách a purpuře hřející se na kamnech.

Místu vládne půvabný chaos a autentická patina – v místnosti jsou prázdné ptačí klícky, starožitné kávomlýnky, z lamp visí svazečky sušených bylin a na stole je mísa vlašských ořechů s louskáčkem. kam se člověk podívá, jsou části porcelánových tělíček. Na tácu kousek od dveří leží vymodelované končetiny všech velikostí, na trámech jsou vyrovnané hlavičky. všechny díly tu čekají na smontování jako v továrně na maličké, dokonalé lidi. Přejíždím prsty po Ivanině ledově studené tváři, na které není znát jediná starost, vráska, čas. Jen nadlidská perfektnost a věčné mládí vypálené v porcelánové hmotě.

Před třemi lety přinesla Ivana své autorce stříbrnou medaili na soutěži panenkářů v německém Sonnebergu. „Porotě se nelíbilo, že má moc dlouhé prsty a velké uši. Ale ona takové má i ve skutečnosti, a to mi věřte, protože jsem ji studovala hodně dlouho,“ zdůrazňuje a pak začne vysvětlovat, proč se rozhodla zhotovit panenku podle Ivanina vzoru. „Chtěla jsem, aby odborná porota viděla, že umím vymodelovat dospělého člověka. A hledala jsem češku, která by byla natolik známá, aby ji poznali. Paní Trumpovou mám ráda, je to taková reálná Popelka. Nejdřív jezdila na těch lyžích, nic neměla a dokázala se v tom tvrdém světě za socialismu prosadit. Je to velice chytrá holka a dobrá obchodnice. Navíc je to krásná žena a její panenka se dá pěkně obléknout,“ vypráví a začne vyjmenovávat, co všechno k ní

STRANA 26

proč ne?! – březen 2015

Dagmar Jurčíková ve svém ateliéru v oseku u Hořovic vytváří porcelánové panenky, které sbírají ceny na světových soutěžích.

vyrobila: boty na podpatku, kabelku s patentem i zlatý prstýnek. Pod šaty má panenka spodní prádlo z šampaňské krajky a ve výbavě paruku z pravých vlasů. kdo by si chtěl paní Ivanu česat doma, může ji mít – za devadesát devět tisíc korun.

„Paní Trumpovou mám ráda.

Je to taková reálná Popelka.“

DRSNá RoMANTIkA vytvářet panenky z porcelánu znamená, že člověk musí být zdatný sochař, malíř, krejčí, švec, kadeřník, vizážista a návrhář doplňků. „většina těch, kdo vyrábějí autorské panny podobně jako já, jsou muži. ona je to totiž pěkná dřina, žádné ťunťání. Taková drsná romantika,“ vysvětluje a ukáže na vozík s nářadím, kde jsou všelijaká dlátka, štětce, skalpely nebo speciální paličky na vyhlazení očních lůžek, aby si do nich oko z foukaného skla pěkně sedlo.

Pak vezme do ruky hlavičku z nevypáleného porcelánu a začne ji obrušovat hrubou mořskou houbou. „To nemám na peeling obličeje. Teda jo, ale na panny,“ směje se. Z hlavičky se zvedá mráček bílého prachu, jako by někdo kolem strouhal křídu. „Tím nevypáleným porcelánem můžete klidně psát vzkazy. Dcera to dělala, když byla malá,“ řekne a ukáže na malou čer-

nou tabuli, kde deset let stojí nápis „koupit med, jogurt, mléko, sůšu, hermelín“. když mluví, energicky gestikuluje rukama a jejího smíchu je plná stodola. „každý čeká, že když dělám tuhle práci, musím být nějaká šouplá bába, ale tak to vůbec není,“ kroutí hlavou.

Než začala vyrábět panenky z porcelánu, živilo ji ošetřování lidí z masa a kostí. „Pak padla železná opona a mohlo se začít cestovat. Jezdila jsem po galeriích ve vídni, Paříži, Londýně, Mnichově… Hledala jsem inspiraci. A v Benátkách jsem viděla panenky. Úplně jsem zkameněla a říkala si: ‚Jo, to je ono. Tohle bych mohla dělat celý život.‘“ U léčení ale svým způsobem zůstala. v plastových boxech za ní leží pochroumané panenky jako pacienti čekající na zákrok – některé k ní přišly se švidravým očičkem, jiné se zlomenou rukou nebo rozbitou hlavou. I když je nejpyšnější na autorské unikáty, které vytváří podle vlastní fantazie, jejím denním chlebem je restaurování panen. Ani v tom u nás ale nemá konkurenci, jezdí za ní sběratelé z Holandska, Španělska i kanady.

Jednou do roka si Jurčíková najde čas, aby přivedla na svět přesnou porceláno-

STRANA 27

Panenka s vizáží Ivany Trumpové přijde na devadesát devět tisíc korun. ve výbavě má kromě večerních šatů také šperky, kožich i kostýmek s vázankou, kdyby ji čekalo obchodní jednání.

STRANA 28

storyboard

proč ne?! – březen 2015

kromě toho, že sama vyrábí panenky na zakázku, vede Dagmar Jurčíková kurzy pro veřejnost. Svou panenku si tu vyrobíte za patnáct tisíc korun.

vou kopii zákazníka. vymodelovat takovou portrétní pannu je mezi tvůrci panenek ekvivalentem vysoké krejčoviny – její výroba zabere několik měsíců a stojí od šedesáti do sta tisíc korun. „Začínám tak, že si rozvěsím po domě fotky člověka, kterého mám vytvořit. Namnožím si je, všude na ně koukám a různě si do toho čmárám. Důležité je to proto, abych si toho člověka načetla a mohla ve výrazu panny vystihnout jeho charakter,“ popisuje. Ivanu Trumpovou vstřebávala půl roku, dívala se na videa a četla rozhovory, než vůbec sáhla na modelářskou plastelínu.

„vymodelovat portrétní pannu je mezi tvůrci panenek vysoká krejčovina“.

„Jedni rodiče své dceři věnovali panenku, která měla vypadat jako ona. Mohla sama sebe česat nebo se převlékat, protože jsem k tomu ušila několikery šatičky. Je to sice dražší legrace, ale vy víte, že ji to dítě nedá z ruky, nehodí ji do kouta, až ji přestane bavit,“ vysvětluje. Jiný zákazník si u Jurčíkové objednal panenku pro svou manželku. Přál si, aby měla stejný vzhled jako ona, když byla malá. „kvůli povodním přišla skoro o všechny svoje fotky z dětství, a tak chtěl, aby na sebe měla památku. když se přijeli podívat na první model, byla prý tak dojatá, že celou zpáteční ces-

STRANA 29

PN001635

STRANA 30

storyboard

tu proplakala. To, že potkala sebe samotnou, ji zkrátka úplně vzalo. Ještě po roce mi psala, že má z panenky neskutečnou radost a každý ji obdivuje,“ vzpomíná. o číňáNky NeNí ZáJeM Na své práci má nejraději to, že nikdy neví, jak dílo dopadne. Pokazit se může leccos: tekutý porcelán může vytéct ze sádrové formy a po prvním vypálení se lehce roztříští. „Těch úskalí je tolik a ke zdárnému výsledku je tak dlouhá cesta, že se s tou panenkou prakticky skamarádíte,“ popisuje a já se ptám, jestli se svými porcelánovými dítky někdy mluví. „ono to ani jinak nejde.

Jakmile to má oči, kterými to na vás kouká, vnímáte to jako něco živého,“ odpovídá. „Je to zvláštní, na svoje děti jsem se snažila nešišlat a mluvila na ně úplně racionálně.

A teď jsem samé ‚Tak jakpak se máme, spravíme to očičko?‘“ předvádí a pak mateřsky zhoupne v kočárku porcelánového árona oblečeného v šatičkách na křtiny. „Nemůžu si pomoct, ale v té čepici mi připomíná spíš kuchaře,“ směje se.

Pod schody stojí několik kyblíků s tekutou porcelánovou směsí, každá z nich odpovídá jedné barvě pokožky. „Tady je klasický biskvit, pak máme saténovou růžovou, vedle toho mám směs na černoušky, ty si taky občas někdo objednává.

A tuhle pixlu jsem snad ještě ani neotevřela. v té je směs na číňánky, o ty moc zájem není,“ poví skoro omluvně.

Porcelánová panna podle ní není jen hračka, ale především interiérový doplněk. „Jasně že si ji můžete česat a převlékat ji, ale slouží hlavně k tomu, aby zpříjemnila interiér a vytvořila dojem, že v něm s vámi někdo je,“ povídá. Ptám se, jestli to někomu nepřijde spíš strašidelné. „Právě naopak,“ říká. „Jednu pannu jsme dávali do zasedačky, kde probíhala porada vedení, a posadili ji ke stolu mezi všechny manažery. všichni se shodli na tom, že díky přítomnosti té panenky mluvili kultivovaněji.“ Prý by si uměla představit panenku i v bytě plném kovu a skla. kdyby k ní přišli lidé, kteří mají rádi strohost, jednoduchost a studený minimalismus, navrhla by jim abstraktní pannu, třeba jenom bílou, nebo geometrického harlekýna. Pak laskavým pohledem přejede všechny Grétičky, Hansíky, Adélky a Marušky, kteří spořádaně sedí kolem dokola, a povídá: „Panenka je věc, které se nebudete chtít zbavit. Budete si jí vážit a pak ji rádi předáte svým dětem nebo někomu blízkému. A o čem dneska tohle můžete říct.“

každá panenka si zaslouží adekvátní frizuru. Pravé vlasy snáz plihnou, a tak účesy lépe drží na parukách z kanekalonu.

většinu garderoby šije Jurčíková panenkám sama.

končetiny, trupy a hlavičky čekají v ateliéru na smontování jako v továrně na malé, dokonalé lidi.

Nepoužité části těl působí jako svérázná interiérová dekorace.

proč ne?! – březen 2015

PN001621-2

STRANA 31

STRANA 32

fashion story

Benedikt Renč fotograf

Jan Tomeš styling

Zuzana Stráská modelka Robin Barnet model Martin Tyl vlasy Nikol Křivanová make-up proč ne?! magazín

proč ne?! – BŘEZEN 2015

STRANA 33

Uživatel Benedikt Renč sdílel fotky s uživateli proč ne?!, Zuzana Stráská, Fendi, Karl Lagerfeld a s dalšími 12.

10. březen

Uživatel Benedikt Renč sdílel fotky s uživateli proč ne?!, Zuzana Stráská, Fendi, Karl Lagerfeld a dalšími 12.

10. březen

Karl Lagerfeld Magnifique!!! středa 11. března 03:40 a 57 tis. dalším

Karl Lagerfeld Magnifique!!! středa 11. března a 57 tis. dalším

Toto se líbí uživateli Choupette

Toto se líbí uživateli Choupette

STRANA 34

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2015

proč ne?! sdílel foto Zuzana: Louis Vuitton, Robin: Hermés a Fendi Franca Sozzani Isn't he too young to match with her?

Robin Barnet Nejsem...

Zuzana Stráská Není...

proč ne?! proč ne?!

Jan Králíček & bunny!

Karl Lagerfeld funny!

STRANA 35

Uživatel Zuzana Stráská sdílel fotky s uživateli Elite Model Management, Sasha Jany, Fendi a s dalšími 5 (5 others).

10. březen

Toto se líbí uživateli Kim Kardashian a 25 mil. dalším

STRANA 36

fashion story

Uživatel Louis Vuitton sdílel fotku s uživatelem Delphine Arnault, Robin Barnet a Elite Model Management Prague.

10. březen

proč ne?! – BŘEZEN 2015

STRANA 37

Uživatel Františka Čížková sdílel fotky s uživateli Dolce & Gabbana a Fendi Oceňuji pohádky hodnou květinově laděnou kreaci i pableskujícími kamínky vyšperkovanou kabelku!

Uživatel Benedikt Renč sdílel fotky s uživateli proč ne?!, Zuzana Stráská, Fendi, Karl Lagerfeld a dalšími 12.

10. březen

Karl Lagerfeld Magnifique!!! středa 11. března 03:40 a 57 tis. dalším

Karl Lagerfeld Chci se dívat na plnoštíhle ženy!

11. března Toto se líbí uživateli Halina Pawlovská, Kim Kardashian a 747 tis. dalším

Toto se líbí uživateli Choupette

STRANA 38

fashion story

proč ne?! – BŘEZEN 2015

proč ne?! sdílel foto s uživateli Prada středa 10. března 15:08 Karolina Kurková Neměla bych tam být já?

Andrea Běhounková hELLE, nejlepší je teď stejně naše hELLEna! Eva Herzigová Nebo spíš já?!

Kate Moss Keep calm, ladies!

Lukáš Loskot > Kate Moss Kate, would you come to Prague for a (fashion) weekend on 21. 3.?

Kate Moss Ummmm... Let me think...

Kate Middleton Hello, I am Kate too, I need a free weekend in Prague!

Lukáš Loskot A ideš!

Uživatel Mark Zuckerberg s uživateli all: All characters appearing in this story are real, all quotes are fictitious, all your lifes are protected by our company.

STRANA 39

LUXUSNÍ PENTHOUSY S TERASAMI – PRAHA 1

Unikátní projekt se třemi prostornými penthousy v nejvyšších patrech kompletně zrekonstruovaného secesního domu v historickém centru Prahy 1 na Petrském náměstí. Vysoký standard těchto jedinečných penthousů zahrnuje velkorysé střešní terasy s výhledem na město a s prostorem pro umístění whirlpool. Je instalováno chlazení, podlahové topení, inteligentní systém řízení energií a ovládání bytu.

Samozřejmostí jsou skladovací prostory v suterénu budovy, parkovací stání ve dvoře domu a dva panoramatické výtahy, které přímo spojují přízemí s podlažím bytů. Penthousy jsou připraveny k dokončení finálních povrchů dle požadavků budoucích majitelů. Mimořádné byty splňují vysoké nároky na bydlení ve městě a poskytují nadstandardní a nadčasové řešení interiéru.

Prodej | 1 byt 5+kk | 2 byty 3+kk s obytnou galerií | Praha 1 | Ceny na www.astenproperty.com

BÍLÁ VILA – PRAHA 6 | 36 000 000 CZK

Reprezentativní prvorepubliková vila s charismatem a elegancí své doby nabízí komfort bydlení, který uspokojí nejvyšší nároky současnosti. Vila prošla kompletní, velmi zdařilou rekonstrukcí, při které byly vytvořeny velké otevřené prostory s vysokými stropy, použity kvalitní přírodní materiály a vyspělé technologie, jejichž výsledkem je ekologický a vysoce ekonomický provoz domu, luxusní spa a garáž pro 3 auta.

Prodej | Vila 6 +1 | Praha 6 | 521 m² | Pozemek 686 m²

Pařížská 1 | Praha 1 | T: +420 739 023 111 | E: info@astenproperty.com | www.astenproperty.com | Official Partner of PN001645-3

StrAnA 40

město zn. doporučeno

proč ne?! – březen 2015

Marrákešem

ve stopách Yvese Saint‑Laurenta

text: Cindy KerberoVá – foto: Foundation Pierre Berge / Yves Saint-Laurent, (c) Getty Images

Kde se vzalo tolik kreativity a vášně v člověku, který trpěl depresemi a ve společnosti byl tichý až plachý?

V zahradách kouzlem zahaleného Marrákeše.

StrAnA 41

StrAnA 42

město zn. doporučeno

proč ne?! – březen 2015

Centrum mediny tvoří obrovské náměstí Djema el‑fna plné lidí. Jedni míří rovnou k obchodům do spletitých uliček, druzí postávají v hloučcích kolem zaříkávačů hadů, akrobatů, žonglérů a tanečníků.

b

arvy se střídají téměř s každou zatáčkou. Cestou z Casablanky do Marrakéše lze na pahorcích zahlédnout malé vesnice s pa‑ soucími se stády koz a ovcí a pobíhají‑ cími dětmi. Mezi nimi občas osamělého poutníka v dlouhém hábitu opírajícího se o hůl nebo jedoucího na oslu. rudé pahorky střídá svěží zeleň, obloha tu má zcela jiný odstín modré, sluneční paprs‑ ky ji protkávají jako ruce berberských žen šafránem barvené koberce.

A pak z ničeho nic začínají silnici lemo‑ vat billboardy a oprýskané domy. Jsme v Marrákeši, městě protikladů od prvního do posledního okamžiku. rušné a prašné předměstí s nepříliš výstavními domy ob‑ klopuje historické centrum plné okázale luxusních hotelových paláců s rozsáhlými zahradami, v nichž na rozdíl od ulice vlád‑ ne příjemné ticho a klid.

Cestou taxíkem do mediny, starého města, posloucháme z rádia energickou marockou muziku a atmosféra kolem se mění. Centrum tvoří obrovské náměstí Djema el‑fna, čím blíže jdeme k míst‑

nímu velkému trhu, tím větší jsou hluk a davy lidí. Jedni míří rovnou k obcho‑ dům do spletitých uliček, druzí postávají v hloučcích kolem zaříkávačů hadů, akro‑ batů, žonglérů a tanečníků. Samotný trh vypadá jako rozsypaná malířova paleta. Je tu tolik vjemů, až oči i uši přecházejí. Vět‑ ší kontrast oproti palácovým zahradám a opulentním dekoracím snad ani nemůže existovat. těmito uličkami se v naprosté anonymitě procházel Churchill, roosevelt, Picasso, Chaplin, Capote, Saint‑Laurent, Hubert de Givenchy... změť voňavého koření, barevných koberců, vyšívaných kaftanů, lahviček s arganovým olejem, kelímků s černým mýdlem a hudby li‑ noucí se ze všech stran bere dech. Srdce nejkrásnějšího města Afriky tepe oprav‑ du rychle. Mísí se tu prostý pouliční život s tradičním řemeslným uměním, které jin‑ de na světě nenajdete. nA trASe PAřÍŽ – MArrAKÉŠ „Marrákeš jsem objevil s Yvesem při jed‑ né z dovolených. Vždycky po lednové přehlídce jsme odjížděli z Paříže. Když

rušné předměstí obklopuje centrum plné luxusních paláců s rozsáhlými zahradami.

StrAnA 44

proč ne?! – březen 2015

Anette baumeister má na svědomí i práci na tomto trendovém interiéru vozu Mini Cooper. ter má na svědomí i práci na tomto tren‑ dovém interiéru vozu Mini Cooper.

jsme sem přijeli, netušili jsme, že bude hrát tak důležitou roli v našich živo‑ tech,“ vzpomínal ve starším rozhovoru Pierre bergé, životní partner francouz‑ ského návrháře Yvese Saint‑Laurenta. „nevěděli jsme, že tu koupíme tři domy včetně slavné Majorellovy zahrady a už vůbec ne, že se Maroko stane naším dru‑ hým domovem.“ Při procházce starým městem i během odpočinku v hotelu snadno pochopíte, proč spojil svůj život a tvorbu nejen s pyšnou Paříží, ale i ži‑ voucím, pestrobarevným Marrákešem.

Příběh velikána francouzské haute cou‑

Jméno královského města Marrakéš v berberštině znamená „boží země“.

ture a královského města, jehož původ‑ ní jméno v berberštině znamená „boží země“, se začal psát v zimě roku 1966. tehdy bydlel jako mnoho slavných bo‑ háčů v legendárním hotelu La Mamou‑ nia. „První týden propršel a pak nastal marrákešský zázrak. ráno jsme otevřeli okna hotelového pokoje a naskytl se nám pohled na překrásné zahrady a za nimi se rýsoval zasněžený Atlas,“ popisuje bergé.

Síla barev, které se najednou jako zá‑ zrakem objeví, je ohromující. zahrady dostávají jedinečný zelený odstín, který kontrastuje se zasněženými vrcholky

StrAnA 45

ES IVN PR OG R Podpoříme každý krok při ochraně a růstu Vašeho portfolia. Prémiové spořicí účty, investice do cenných papírů, ale i operace na peněžním, devizovém a kapitálovém trhu jsou pro nás nástroji k cestě za společným úspěchem. Vydejte se cestou PROGRESIVNÍHO bankovnictví Expobank Private Banking a zařaďte se k elitě.

Banka pro Vás www.expobank.cz

PN001634-1

SÍLA AfrIKY Po vizionářském geometrismu Saint‑Lau‑ rent objevuje berberskou romantiku, ohňostroj sytých barev i nekonečnou hloubku pouště. radikálně mění nejen své kolekce, ale potažmo celou dámskou garderobu. od tohoto momentu jej Ma‑ rrákeš bude provázet až do konce živo‑

BANKOVNICTVÍ

Inzerce

Atlasu. Jeden z nejvlivnějších designérů 20. století, který dal světu strohý dámský smoking a trapézové šaty inspirované díly nizozemského malíře Pieta Mondriana, tu najednou našel zcela nový svět.

ta. Ať už vědomě, či podvědomě. Pohled do bohatého archivu YSL jasně dokazuje neutuchající inspiraci marockou kulturou, uměním a přírodou. na části z více než čtyřiceti tisíc návrhů, které za svůj život vytvořil, lze vliv vidět na první pohled, jinde je znát v drobných detailech, v bar‑ vách, výšivkách a doplňcích.

Průmyslník Pierre bergé v Marrakéši zakoupil Dar el‑Hanch (Hadí dům), nevel‑ ký dům v medině obklopený citronovým sadem. Sem se sjížděla pařížská smetán‑ ka, přátelé slavného couturiéra v čele s rolling Stones a dvěma významnými ženami jeho života – múzou a návrhář‑ kou šperků Loulou de la falaise a módní ikonou betty Catrouxovou.

Díky bujnému nočnímu životu v Ma‑ rrákeši i poklidným procházkám v na‑ prosté anonymitě přivezl Saint‑Laurent s sebou do Paříže kus západní Afriky.

Překvapil své zákaznice i módní kritiky sytými barvami, kterými rozhodně nešet‑ řil. najednou se v jeho kolekcích objevily nápadné kombinace královské modři se žlutou, sytě růžová s karmínově červenou i zemité odstíny pískové, kmínové, hřeji‑ vé cihlové a nekonečné množství hnědé s červeným nádechem. o rok později se Afrika stala součástí haute couture, když Saint‑Laurent před‑ stavil kolekci inspirovanou primitivním a africkým uměním. Po Henrim Matisso‑ vi a Pablu Picassovi to byl právě on, kdo dokázal mistrovsky interpretovat syrovou krásu afrického kontinentu.

Stačí se podívat na dobové fotografie jeho modelů a rozhlédnout se kolem sebe. rušný trh v medině s jejími nekonečnými uličkami plnými pytlů s nápadně zbarve‑ ným kořením, ručně tkanými koberci, barvené kůže na botách a taškách i vzory tepaného nádobí snadno najdete v kolekci pro jaro–léto 1967, která následně inspiro‑ vala desítky dalších návrhářů. Korálkové výšivky se členitými vzory evokují vzory typických ručně malovaných dlaždiček, vyřezávané dveře riádů i členité ulice mediny. „on kreslil a já jsem chodil nakupovat,

I

„ráno jsme otevřeli okna hotelového pokoje a naskytl se nám pohled na překrásné zahrady,“ popisuje bergé, jak se Yves Saint‑Laurent zamiloval do afrického města.

StrAnA 46

město zn. doporučeno

proč ne?! – březen 2015

Afrika se stala součás‑ tí haute couture, když Saint‑Laurent předsta‑ vil kolekci inspiro‑ vanou primitivním a africkým uměním.

vařil jsem a četl si,“ popisuje bergé chvíle strávené v Maroku. „Každý den jsme pod‑ nikali výlety, projížděli jsme se bez cíle, rozhlíželi jsme se po překrásné krajině. tehdy byla ještě krásnější než dnes.“ Saint‑Laurent se sem často vracel i na několik měsíců, Marrákeš totiž nabí‑ zí klid a dokonalý odpočinek, stejně jako pestrý a hlučný noční život. oba protipóly návrháře provázely celým jeho životem.

Plachý, melancholický umělec potřeboval pro svou práci klid a zároveň si rád užíval divokých večírků a všemožných způsobů, jak rozveselit svou mysl a zapomenout na deprese, kterými od mládí trpěl.

Ve StYLU boHo Ať se dnes procházím starým městem, rušným trhem, či sedím na terase hote‑ lového apartmá s výhledem na věčně ze‑ lenou zahradu a bílé vrcholky hor, dochází mi to naplno. to vše kolem upoutalo mysl geniálního couturiéra. Každý odstín oblo‑ hy, stromů i slunečných paprsků dopada‑ jící na honosné vily, mátový čaj ve zlatem malované skleničce, vůně květin i opu‑ lentní hostiny.

Každá drobnost ve mně probouzí chuť zapomenout na každodenní černou gar‑ derobu a obléci si organzovou halenku v barvách šafránu, sukni temně modrou, jakou má zdejší obloha o půlnoci. S ka‑ ždým závanem vzduchu prosyceným vůní koření a květin, s každým dalším

pohledem na zdejší krásy chci vyměnit obyčejná trička na vyšívané bohémské tuniky a dlouhé kaftany zdobené zlatem, na zápěstí si pověsit několik masivních náramků ze dřeva a zlata.

Je dost možné, že se tak cítil i Yves Saint‑Laurent, když tu trávil čas, a třeba v takovém momentě přišel nápad na ob‑ lečení, které dalo vzniknout bohémské es‑ tetice sedmdesátých let. té, k níž se nyní designéři ve velkém vracejí a oživují boho styl od oblečení po vlasy. Prakticky jen vy‑ tvářejí další variace na nápady geniálního muže, který se jedné zimy rozhodl strávit dovolenou v západní Africe. zde vznikl ikonický safari styl, odsud pocházejí vyšívané volné haleny, pestro‑ barevné rozevláté sukně, zdobené kafta‑ ny i vášeň pro temnou modrou. Stačí se podívat večer na oblohu, má barvu jako nikde jinde. Ani v té nejhlubší noci není černá, ale modrá.

MAroCKÉ ŠtĚStÍ „na roky strávené v Marrákeši vzpomí‑ nám rád, ale ne s nostalgií. Myslím na ně s radostí,“ vypráví Pierre bergé, tvrdý ob‑ chodník i štědrý mecenáš a sběratel umě‑ ní. za léta strávená v Maroku nezůstala dvojice Saint‑Laurent–bergé pouze u jed‑ né nemovitosti. V létě roku 1974 zakoupili společně Dar es Saada – dům Štěstí. Jmé‑ no rezidence bohužel ostře kontrastuje s realitou tehdejšího každodenního živo‑

Masivní květináče v jásavých barvách modrého odstínu malíře Majorella

StrAnA 47

ta dvojice. obrovský tlak na špičkového couturiéra se podepsal na jeho psychice, Yves Saint‑Laurent začal právě tento rok propadat své závislosti na alkoholu a drogách.

Pierre bergé se staral nejen o svého komplikovaného druha, ale také o dům. najal architekta billa Willise. ten vde‑ chl sídlu během čtyřleté rekonstrukce opulentní ráz, dostatečně pohodlný pro zhýčkané evropany a zároveň dokonale stylový po vzoru marockých paláců. tento přístup ostatně najdete na mno‑ ha místech Marrákeše, jste neustále ob‑ klopeni místní architekturou a přitom trávíte čas v dokonalém přepychu. Willis, který uvedl Maroko na světovou architek‑ tonickou mapu a objevil jeho kouzlo pro druhou polovinu 20. století, spolupracoval i na třetím domě francouzských majitelů, vile nazvané oasis.

Všechny nemovitosti perfektně za‑ padají do grandiózního životního stylu, který dvojice vedla. A to včetně zahrady Majorelle, kterou Yves Saint‑Laurent kou‑ pil v roce 1980. zachránil tento unikátní kus města před developery. nebýt jeho, mohl tu stát dalších z četných pětihvěz‑ dičkových hotelů a svět by přišel o vrchol‑ né dílo francouzského malíře Jacquese Majorella.

Jardin Majorelle se svým fascinujícím odstínem modré v moři zelených tónů projasněných žlutou, bílou, rudou a oran‑ žovou patří mezi místa, která nemůžete vynechat. Vizuální zážitek je skutečně mocný.

7 DŮVoDŮ, ProČ nAVŠtÍVIt MArráKeŠ

S LáSKoU... YSL nyní patří zahrada nadaci foundation Pie‑ rre bergé – Yves Saint Laurent, zaměstná‑ vá 70 lidí, otevřeno má sedm dní v týdnu a konají se tu pravidelné výstavy. K vidění jsou mj. novoroční pozdravy „Love“, kte‑ ré Saint‑Laurent posílal každý rok svým nejbližším. Součástí je také muzeum, původně věnované islámskému umění, které se dnes jako první v Maroku zamě‑ řuje na berberskou kulturu, s impozantní sbírkou více než 600 objektů z různých koutů země.

Vězte, že botanická zahrada v koloni‑ álním stylu vás nezklame za jakéhokoliv počasí. I přes množství dalších návštěvní‑ ků tu panuje obrovský klid. Stinné uličky s četnými pergolami lemují stromy tyčící se majestátně k nebi, exotické rostliny vypadají jako ze sna. Procházím se sama mezi masivními květináči v jásavých bar‑ vách a obdivuji se originálnímu modrému Majorellovu odstínu, který tu je všudy‑ přítomný. Šarmantní art deco nádech se snoubí s krásnou přírodou.

V růžové zahradě odpočívá jeden z nej‑ významnějších mužů 20. století, francouz narozený v ománu, který navždy změnil šatníky bohatých. U strohého pomníku s římským sloupem a cedulkou hlásající jméno Yves Saint‑Laurent a data narození a úmrtí usedám na jednu z laviček a pře‑ mýšlím. o krásných šatech, honosných špercích, nádherné architektuře, městu kolem, o tisíce kilometrů vzdálené Paříži, démonech i andělech a rozumím jeho váš‑ ni pro toto místo. Merci, monsieur!

1. reLAx. V opulentně zdobených láz‑ ních se nechejte hýčkat při tradičním rituálu hammam.

2. GoLf. Green s výhledem na zasně‑ žené vrcholky Vysokého Atlasu roz‑ hodně stojí za vyzkoušení.

3. KULtUrA. Srdce Marockého krá‑ lovství představuje jedno z kulturních center, obdivovat můžete tradiční ar‑ chitekturu, berberskou kulturu i mo‑ derní umění. Marrákešská medina je zapsaná na seznamu UneSCo. 4. trHY. na souk jděte pro typické kousky – ručně tkané koberce, stří‑ brné interiérové doplňky, keramiku, ručně šité kožené boty, kosmetické přípravky s arganovým olejem a čer‑ ným mýdlem.

5. GAStronoMIe. Mimo hotelové zdi zamiřte do Le Salama, kde večeří cele‑ brity od Palomy Picassové po roberta Cavalliho. Jeden večer si zajeďte do Le Jardin, nomádské restaurace upro‑ střed starého města.

6. noČnÍ ŽIVot. Marrákeš nikdy nespí. zatímco při soumraku uslyšíte svolávání k modlitbě, v ten samý oka‑ mžik místní DJ začíná svou produkci.

7. LUxUS. Marrákeš netrpí nedostat‑ kem místa jako mnohá jiná města, hotelová apartmá i privátní vily mají dostatek prostoru.

Inzerce

DANIEL HOPE (housle)

& orchestr L’ ARTE DEL MONDO

D O N ÁT O R S K Ý G A L AV E Č E R P RO S T R U N Y P O DZ I M U

Vivaldi – Bach – Schulhoff – Richter Hudební dobrodružství napříč staletími. ve spolupráci PN001642-2

www.strunypodzimu.cz

29/4/2015

Španělský sál Pražského hradu

za finanční podpory

hlavní mediální partneři

STRANA 48

umění

proč ne?! – březen 2015

STRANA 49

DYNAMO

S návrhářkou Liběnou Rochovou o papírových sochách, studentských slzách a důležitosti plnit termíny.

TexT: Veronika MIŠKOVSKÁ – fOTO: Nikola ŠRAJeROVÁ MODeLKA: VANDA K. / CZ MODeLS – MAKe-UP: Eva SVOBODOVÁ

umění

STRANA 50

A

Model z kolekce inspirované dílem výtvarníka Milana Grygara, focený na aktuální výstavě v Galerii hl. města Prahy v Městské knihovně

ni se jí nemusím na nic ptát, začíná mluvit sama. A je k nezastavení. Srší nakažlivou energií. Běžný člověk by v jejím věku přemýšlel o tom, kam se uchýlí na penzi. Liběna Rochová je ale z jiného těsta a čím je starší, tím více má aktivit.

Patří k nejvýraznějším českým designérům a její modely se často pohybují na pomezí mezi oděvem a nositelným uměním. Kromě toho se intenzivně věnuje své druhé práci – již několik let vychovává novou generaci českých návrhářů na nejprestižnější české umělecké škole UMPRUM, kde vede Ateliér designu oděvu a obuvi. Právě její studenti jsou téma, o kterém dokáže hovořit dlouho a zaníceně. Divoce gestikuluje, upřímně se rozčiluje i láskyplně rozplývá. „Snažím se z nich vychovat špičkové designéry a výrazné osobnosti, říká o svých svěřencích, kteří také díky ní cestují po světě a nacházejí místa v zahraničních firmách. Svým studentům se snaží vštípit,

proč ne?! – březen 2015

že móda není jen tvorba, ale především byznys. A to pořádně tvrdý, ve kterém se žádná chyba neodpouští.

K rozhovoru se setkáváme v jejím soukromém ateliéru na břehu Vltavy, který slouží jako studio, výstavní prostory a byt v jednom. Rozlehlý prostor s vysokými stropy a něžně vrzajícími parketami je zařízený v minimalistickém stylu a zdobí ho jen zarámované fotografie jejích výtvarných kreací, o kterých sama hovoří jako o „fashion artu“. Právě teď pracuje na dalším projektu tentokrát inspirovaném barevným světem umělce Milana Grygara. Soubor třiceti modelů, které se veřejnosti představí formou módní performance na začátku května v Galerii hlavního města Prahy.

Jak vypadá váš grygarovský umělecký projekt?

Kolekce se jmenuje Oděvní partitury a jedná se o přímou inspiraci papírovými sochami Milana Grygara. Jsou to

STRANA 51

spíše konceptuální modely a používám i speciální látku, i když to vlastně není látka, ale netkaná textilie kombinující papír a polyester, kterou jsem nechala natisknout speciálně ve Švýcarsku. Jsou to hodně barevné věci, ale i pár černobílých modelů, které zase vychází z jeho experimentálních kreseb, kdy pomalovával plátno, aniž by na něj viděl.

Jak jste přišla zrovna na Milana Grygara?

Jsou to zhruba tři roky, kdy jsem v galerii Zdeňka Sklenáře viděla jeho překrásnou výstavu Partitury. Celou dobu jsem kolem galerie chodila do školy a postupně začaly vznikat skici. První modely se prezentovaly již loni na Designbloku. Byly nominovány na výjimečný počin a také na cenu Czech Grand Design v sekci Módní designér.

Co na váš projekt říkal pan Grygar?

Ještě než vznikly první tisky látek, šla jsem za ním a představila jsem mu koncept, protože převádím velmi detailně jeho tvorbu na látku. Jemu se to líbilo a s nápadem souhlasil. Díky Galerii hlavního města Prahy, kde aktuálně probíhá výstava děl pana Grygara, bude má kolekce třiceti modelů prezentována formou oděvní performance.

Jsou to poměrně výrazné, výtvarně pojaté modely. Navíc podobnou uměleckou kolekci děláte každý rok. Co se s těmi modely děje po přehlídkách?

Většinou následuje výstava u mě v ateliéru, pak se nafotí a dají se do šuplíku.

Nemáte sběratele, který by tato díla kupoval?

Pár kousků se prodalo.

Není vám to líto, že umělecké kolekce nakonec někde jen visí?

Já nad tím nepřemýšlím. Takové kolekce musím dělat. Pro mě je to záležitost osobního výtvarného vyjádření. Takto mi to vyhovuje. Nechci se podbízet trhu.

Chci pracovat s krásným materiálem a ne být obchodnicí s oblečením.

O svých kolekcích mluvíte jako o fashion artu a umělecké pojetí oděvu je pro vás důležité. Nevadí vám, že vás většina lidí přitom nezná jako výtvarnici, ale dvorní návrhářku Lucie Bílé?

Vůbec, protože mám Lucii strašně ráda a je to senzační člověk. Je pravda, že

existuje skupina lidí, u kterých mi to spíš škodí, ale jsem ráda, že jsem s ní spolupracovala.

Váš blízký přítel a spolupracovník Lukáš Loskot se snaží prostřednictvím akce Mercedes Benz Prague Fashion Weekend rozhýbat český módní byznys. Chce, aby se v Praze prezentovaly nové kolekce dvakrát do roka, jak je to běžné v zahraničí, a aby přijížděli nákupčí. Myslíte, že je to v našich podmínkách vůbec proveditelné?

Ano, řekla jsem mu, že dělat akci jednou do roka je nesmysl, pokud máme touto formou na sebe upozornit ve světě. Pokud chceme, aby si nás někdo ze zahraničí všiml, musí být přehlídky dvakrát do roka. Jinak nikdo nepřijede. Nákupčí nejsou zvědaví na to, že jim odprezentujete zimní kolekci a pak nic. Chtějí vidět i tu letní. To se na vás jinak každý vykašle. Návrháři se to prostě musí naučit.

Původně s tím začal už Designblok, který českým návrhářům hodně pomohl. Věřím tomu, že máme spoustu talentovaných lidí a nákupčí za nimi budou jezdit.

Jenže já mám pocit, že k tomu, aby se tu dal dělat opravdový módní byznys, nestačí jen nákupčí. Chybí tu spousta dílků té výrobní skládačky – výrobci, prodejci, kvalitní řemeslníci, dobří obchodníci…

Skutečný módní průmysl v Česku neexistuje. Jsme šíleně pozadu, za což můžeme poděkovat komunistům. Podívejte se na Rakousko, kde byli oni… A teď?

Například Akademie ve Vídni je štědře podporována státem! Chybí mi u nás také celý řetězec oděvního a textilního průmyslu. Kdo ale říká, že tu mladí návrháři musí zůstat? Mohou jet do zahraničí, naučit se to a vrátit se a situace třeba bude za pár let o něco lepší.

Proč je tady situace taková, když tu podle vás máme spoustu talentovaných tvůrců?

Protože tu na těch důležitých místech není žádné osvícení, žádné ambice. Přijela jsem před pár lety na veletrh Styl a Kabo v Brně. Mezi firmami pod hlavičkou „originální český design“ se tam prezentují naprosto příšerné věci. Mnoho výrobců nemá vůbec potuchy o kvalitním oděvním designu… Jednu dobu jsme se snažili tomuto veletrhu pomoct. Naši designéři, kteří s českými firmami pracovali nebo pracují, narážejí pořád dokola na hrozné problémy, že firmy nechtějí dělat žádné změny. Prostě to dělají takhle

Chybí tu celý řetězec oděvního a textilního průmyslu. Kdo ale říká, že tu mladí návrháři musí zůstat?

STRANA 52

a hotovo. Jedna firma šije dvakrát do roka už asi šedesát let flaušový kabát na tři knoflíky a se šálou z lišky. Stačí jim prodat určitý počet kusů a víc je nezajímá. Nemají žádnou ambici produkt a značku posunout někam dál. Jedinou výjimkou je pietro filipi. Další problém je, že se zavírají výuční obory švadlena/krejčí. Při své hodinové mzdě musí ta švadlena svou práci opravdu milovat, aby u ní vydržela. Zvlášť když za méně kvalifikovanou práci dostane víc peněz.

Tady je pořád zažité, že oděv je něco povrchního. Samozřejmě může být povrchní, když jediné, co vás zajímá je to, co si vezmete na sebe. Oděv je ale odraz doby, patří ke kultuře člověka stejně jako chodit do divadla, do restaurací. Dobře se oblékat je součástí kultury. Tady se na oblečení pořád kouká spatra jako na něco, čím by se slušný člověk neměl příliš zabývat.

Na UMPRUM vedete Ateliér designu oděvu a obuvi již od roku 2008. Změnili se za tu dobu vaši studenti?

Ano, vždy záleží na pedagogovi. Mění se také doba. Mám svůj koncept a osnovy výuky, které nesou ovoce. Jsme dnes za-

umění

Oděv je odraz doby, patří ke kultuře člověka stejně jako chození do divadla.

proč ne?! – březen 2015

řazeni mezi ateliéry z celého světa, kam jezdí "lovkyně" talentů Adri Rodriguez, která u nás vybírá studenty pro zahraniční značky.

Co se je snažíte naučit?

Chci, aby byli o krok dopředu, ne aby kopírovali. Kopírovat může každý, kdo si nastuduje časopisy a trendové knihy, které vycházejí na dva roky dopředu. To není problém postavit takovou kolekci.

Chci, aby vždy udělali něco navíc. Aby do oděvu promítli svou osobnost. Říkám jim, že když řeknete deseti malířům, aby namalovali Hradčany, každý je namaluje jinak. Musí do své práce dát kus sebe sama, jedině tak zabodují. Hlavně z nich chci ale vychovat slušné lidi, protože dobrý designér musí být hlavně dobrý člověk. A musí perfektně ovládat základy řemesla. Dobrý design bez perfektního řemesla neexistuje. To platí u všech věcí.

Jste na ně přísná?

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Samozřejmě, že jde někdy do tuhého. Někdy mají na krajíčku, když nemají hotové věci a máme deadline. Jsem jako investor. Požaduji, aby krátce a smysluplně předsta-

STRANA 53

vili projekt v angličtině i v češtině – stačí tři věty, ne nějaké povídání okolo. Aby upoutali pozornost. Já vím, že je to těžké, ale chci po nich, aby cílili co nejvýš. Běžte na ty nejlepší školy, do těch nejlepších ateliérů, jedině tam se něco naučíte. Atmosféru v ateliéru máme výbornou. Dáváme si navzájem energii, je to takový barterový obchod.

Těžká práce ale nese svoje plody.

Máme za sebou spoustu práce a projektů. Hodně cestujeme a vystavujeme studentské práce. V květnu chceme jet do Tokia, na podzim už máme předjednaný New York s naším projektem Ikonická recyklace, kdy studenti vytvářeli malé kolekce inspirované známými návrháři.

Pak nás čeká Vídeň, kde by výstava měla být i prodejní, aby si studenti mohli vydělat nějaké peníze. Tři naši studenti již působí v obuvnické firmě Camper – Karolína Juříková, eliška Kuchtová a Marie Petráková, další měli možnost vyzkoušet si práci v těch nejlepších ateliérech jako třeba Antonín Šimon u Rafa Simonse.

Jak studenty připravujete na reálný svět po škole?

Chci, aby znali svou cenu. Práce v módních firmách vás dokáže úplně vysát…

Učím je, ať si drží svou cenu. I když jsou studenti, neznamená to, že musí pracovat zadarmo. Musí v sobě najít tu hrdost, ale zároveň zůstat pokorní. Snažím se je taky naučit, aby plnili termíny. Neexistuje, aby bylo něco nedošito včas. Dávám jim jako odstrašující příklad svůj příběh: Když jsem v 90. letech pracovala pro salon eva, dostali jsme velkou objednávku celé kolekce pro prestižní dům v Antverpách. Tehdy to bylo za desetitisíce marek. Měli jsme našito spoustu zboží včetně doplňků a najednou jsme zjistili, že to není v čem odeslat. Tehdy nebyly na trhu krabice se štendry jako dnes. Tak jsem je rychle nechala vyrobit, potisknout, všechno jsme zabalili a nasáčkovali.

No, a když přišlo na lámání chleba, tak se ukázalo, že cácorky v kanceláři se se zákazníkem špatně domluvily a poslaly to pozdě. Zákazník, když nebylo zboží v obchodě daný den ve dvanáct hodin, objednávku zrušil. Tak to prostě chodí.

Váš tatínek byl inženýr a maminka herečka. Já jsem vždycky měla pocit, že se ve vás ty dva světy snoubí – přísný, perfekcionistický, inženýrský a dramaticky rozmáchlý, herečkovský…

Maminka byla herečka, ale pak se nechtěla angažovat ve hrách, které se hrály v 50. letech a z divadla odešla. Pořádala pak koncerty vážné hudby, byla tehdy v Brně u toho, když se zakládalo Divadlo Poezie. Možná díky ní inklinuji k výtvarnému pojetí oděvní formy, protože mi imponovalo divadelní prostředí a také jsem se původně věnovala divadelnímu kostýmu. Jedna z prvních mých realizací byla třeba představení Pohádky o mašinkách Zdeňka Pospíšila. Hned po škole jsem šla do Husy na provázku, kde jsem dělala asistentku výtvarníkům. Ale já mám ráda řád a to divadelní prostředí pro mě bylo takové neukotvené a mně to vadilo. Vždycky mě ale bavilo spíše alternativní divadlo, propojení pohybu, hudby a kostýmů. Proto jsou dneska moje přehlídky taky takové. Chci, aby si diváci odnesli podobný zážitek jako z koncertu či z divadla. Moje maminka říká, že je štěstí, že jsem zdědila její vizáž, ale tatínkovu povahu. Tatínek byl dříč, maminka spíš bohém. Taky dodneška říká, že nechápe, že jsem její dcera.

Jste známá tím, že hodně pracujete a většinu času trávíte v Praze, zatímco vaše rodina je v Brně. Jak se to dá zvládnout?

Práce je pro mě droga. Kdybych ji neměla, nebyla bych to já. Když člověk dělá tuto práci, tak je sobecký. Musíte být sobečtí. Abyste mohli dělat tuto práci, musíte mít navíc skvělé rodinné zázemí, a to já mám, ale taky si ho buduju. Přes rok sice hodně pracuji, ale léto trávím s rodinou. Jezdíme na společné dovolené do Novohradských hor a každou středu odpoledne mám vyhrazenou pro vnoučata.

Pro mě jste jako takové dynamo – čím víc na něj tlačíte, tím je produktivnější. Dokážete si představit, že někdy přestanete tvořit?

Sama sebe v důchodu si vůbec neumím představit. Ráda bych někdy zvolnila tempo. To je tak nádherné, když na týden odjedu na dovolenou a říkám si, mohla bych tu zůstat třeba celý měsíc a odpočívat. Jenže po týdnu bych se stejně nudila.

Miluju to napětí a pozitivní stres. Před šesti lety jsem zkolabovala a skončila na kapačkách. Pan doktor mne varoval, že nesmím ve svém věku již tolik pracovat. Jenže já si troufám říct, že pracuju ještě víc než předtím, ale dokážu to všechno lépe vybalancovat.

Kreativní člověk se nemůže v módním byznysu realizovat, protože musí poslouchat trh.

Já potřebuji dýchat.

fotostory

LAbyRiNT bARev

STRANA 54

Parfémová voda Amouage Sunshine, Ingredients, 9950 Kč.

proč ne?! – březen 2015

STyLiNg: Klára TomáNková – FoTo: Benedikt ReNč

STRANA 55

Náramek Caleche Fin, modrý, 9700 Kč, a emailový náramek XL, 16 300 Kč, obojí Hermés.

STRANA 56

Kabelka Serpenti, Bulgari, 38 300 Kč.

fotostory

proč ne?! – březen 2015

Pro fotostory byly použity barevné papíry Papelote a Calico, prodává Papelote, www.papelote.cz; lepicí pásky mT, které prodává Artěl,

STRANA 57

Černé balerínky, Heart Beat, 22 900 Kč, a růžové boty na podpatku, Ray of Sun, 27 900 Kč, obojí Louis Vuitton.

STRANA 58

zblízka

proč ne?! – březen 2015

V digitálním butiku TexT: Kateřina HANÁČKOVÁ, Jan BABKA FOTO: archiv firem

Pípá kamenným obchodům alarm? Úspěch on‑line butiků s módou naznačuje, že ano. Představujeme sedm šťastlivců, kteří začali s módou na síti obchodovat v době, kdy z toho žádný velký byznys nekoukal. A dnes jsou z nich globální hráči módního průmyslu.

STRANA 59

Lauren Santo DomingoVÁ moDaoperanDi.com redaktorka Vogue a newyorská celebrita, o které new York magazine napsal, že je příští paní astorovou. ráda se podepisuje iniciálami LSD. S Áslaug magnúsdóttir za‑ ložila v roce 2011 virtuální obchod moda operandi, protože chtěla umožnit zákaz‑ nicím nakupovat módu přímo z přehlídek. „Ženy si mohou z kolekce objednat cokoli, běžně se k nim dostane jen to, co předem vybrali nákupčí. Díky módním blogům a webům se dnes vyznají mnohem víc a to, co vidí na molu, chtějí hned ve skříni,“ říká.

STRANA 60

zblízka

proč ne?! – březen 2015

JoSÉ neVeS FarFetch.com portugalský podnikatel se v osmi letech na‑ učil programovat, protože mu rodiče věnovali počítač, na kterém chyběly hry. V devadesá‑ tých letech založil londýnskou značku bot Swear a později oděvní label B‑Store, kte‑ rý mu vynesl cenu British Fashion award.

V roce 2007 se rozhodl spojit svou vášeň pro módu a technologie a založil Farfetch.com, on‑line tržiště, které podporuje nezávislé bu‑ tiky z celého světa. Dnes je jich víc než 250 a jsou mezi nimi obchody z kuvajtu, indie a Japonska, andorry i Lucemburska.

SukhinDer Singh caSSiDYoVÁ JoYuS.com pracovala v googlu, na amazonu a jako generální ředitelka polyvore. naposledy si prý řekla „proč ne?!“, když se rozhodla prodávat módu prostřednictvím videí. kro‑ mě oděvů a doplňků nabízí Joyus.com také kosmetiku, doplňky stravy a pomůcky ke cvičení. Sama nejvíc utrácí za vintage módu a šperky, protože miluje jejich sháně‑ ní. ikonami stylu jsou pro ni všechny ženy s křestním jménem kate – ať je to moss, Winslet nebo middleton.

STRANA 61

ÁSLaug magnúSDóttiroVÁ tinker taYLor.com Časopis Vogue ji překřtil na vílu kmotřičku říše módy. rodačka z reykjavíku vystudo‑ vala harvard, působila ve firmě gilt groupe a spoluzaložila on‑line butik moda operandi, který dovoloval zákazníkům, aby si předem objednali kousky z přehlídkových mol. V roce 2013 nastartovala internetový obchod tinker tailor, v němž si nakupující mohou nabízené oblečení přizpůsobit svým představám. „pořád jsem od žen slýchala: ten kousek z přehlídky je krásný, ale na mě moc krátký. nebo: kdyby tak měl delší rukávy a neměl ten volánek,“ říká. miluje balet a její oblíbená dětská kníž‑ ka se jmenuje 365 šatů princezny penelope.

STRANA 62

zblízka

nataLie maSSenetoVÁ net‑a‑porter.com Je prý nejlínějším člověkem, kterého zná. možná proto si jako první uměla představit svět, ve kterém vám šaty z přehlídky přine‑ se až ke dveřím poštovní kurýr. on‑line bu‑ tik s luxusní módou si otevřela v roce 2000 a svým nápadem tehdy dokázala nadchnout značky jako marc Jacobs, chloé a Jimmy choo. před pěti lety svou firmu prodala za od‑ hadovaných 1,5 miliardy korun luxusnímu koncernu richemont. Dnešní hodnota firmy je zhruba devět miliard korun.

JeSS LeeoVÁ poLYVore.com Jess Lee byla svého času projekt manažer‑ kou map v googlu a jednou z tisíců uživate‑ lek módního komunitního webu polyvore.

Stránka, kterou založil pasha Sadri, se jí ale tak líbila, že jejímu zakladateli poslala něko‑ likastránkový výčet, jak by mohla být ještě lepším webem pro fandy módy. Sadri neváhal a z Jess Lee brzy udělal spolumajitelku a ře‑ ditelku polyvore. Web dnes navštěvuje přes 20 milionů uživatelů měsíčně.

proč ne?! – březen 2015

STRANA 63

FeDerico marchetti Yoox.com V jeho internetovém obchodě seženete kla‑ sickou prošívanou kabelku chanel, ale i pa‑ pírovou čepici z dílny roye Lichtensteina, plavky navržené Johnem malkovichem nebo vintage klobouk z 50. let. Zakladatel firmy Federico marchetti dostal od italského prezi‑ denta napolitana metál za inovativní počin. má slabost pro italská auta, surfování a jízdu na kole. Skupina Yoox navíc provozuje on‑line butiky Shoescribe.com a thecorner.com a také prodejní weby značek Valentino, Bottega Vene‑ ta, Lanvin, armani, Dolce & gabbana a další.

Inzerce PN001649-5

úhel pohledu

STRANA 64

proč ne?! – březen 2015

Klírovská móda TexT: Kateřina HANÁČKOVÁ FOTO: David TUReCKý

Č

ekám, že takhle nějak bude vypadat. Chla‑ pík s vizáží moderátora televizní hitparády, který si i po čtyřicítce barví vlasy na plati‑ novou blond. Na sobě má tričko s hlubokým výstřihem a džíny s kovovými cvočky, dvoubarevnou výšivkou a kapsou lemovanou spínacími špendlíky.

Co nečekám, je to, co řekne našemu fotografovi. „Nemohl byste mě fotit až při tom rozhovoru? To by bylo přirozenější, nejsem moc zvyklý nějak pózo‑ vat…,“ řekne nesměle. Josefa Klíra jsem měla doteď zafixovaného jako návrháře, jehož seznam klientek kopíruje příručku Kdo je kdo mezi českými VIP. Roz‑ hodně ne jako introverta. Pod okem má zalíčenou podlitinu, protože prý v noci cestou na toaletu vrazil do poličky. „Chvíli jsem myslel, že na ní to oko zůsta‑ lo,“ zavtipkuje.

Loni si v pražské Korunní ulici otevřel butik, je‑ hož majitelem je Wladko Bobok – osobitý Slovák, který je zároveň Klírovým zaměstnavatelem. Ptám se, jestli si návrhář může tvořit, co chce a jak chce. „Kdepak,“ odpoví. „Jsem to já, kdo řekne: Tohle se teď prodává, po tomhle je poptávka, toho ušij víc.“ Na pultu proti dveřím stojí skleněná dóza se ze‑ lenými jablky, která jsou kolem dokola osázená krystaly. Hned vedle leží neonově zelená kšiltovka s chundelatou bambulí a vedle toho visí chlupaté co‑ si, co nejspíš slouží jako přívěsek. „To je vaše verze Karlita?“ ptám se a narážím na doplněk z dílny Kar‑ la Lagerfelda. „To ne, já si dokonce myslím, že jsem s tím přišel dřív,“ mrkne Klír nevážně. Na ramínkách vedle něj jsou pověšené zdobené korzetové živůtky, džínové bundy s barevnými šplíchanci a ve výloze se třpytí růžence s barevnými kuličkami, které ma‑ jí místo kříže žiletku. Pár kousků na první pohled vypadá, jako by v místě butiku explodovala divadel‑

ní kostymérna a všechny květiny, štras, peří a látky s divokými vzory popadaly na zem do tvaru obleče‑ ní. „Váš styl je pro mě dost neuchopitelný. Taková směs punku, glamouru, historických vzorů a upírské romantiky,“ povídám. „Ale vždyť teď jste to přesně uchopila. To je přesně klírovská móda,“ pousměje se.

TO PRAVé OřeCHOVé O Josefu Klírovi se málokdy psalo jinde než v bul‑ váru. Nejdřív ho plnil, když se mu dařilo – když šil svatební šaty Ivetě Bartošové, oblékl na nějakou slá‑ vu tu a tu celebritu, pořádal extravagantní autorské přehlídky nebo jel předvést svou tvorbu na newyor‑ ský týden módy. A pak se na jeho stránky dostal loni, když se mu dařit přestalo. „Ani nevím, co z toho mě poškodilo víc. V době, kdy se všude psalo, že jsem oblékal české celebrity, si každý myslel, bůhví jak jsem z toho nezbohatnul. Ale to není v Česku ani možné. Představte si, spousta z nich si ode mě šaty jen půjčila. Navíc, když si Tina Turner vezme šatičky od Versaceho, je to pro tu firmu výhra, protože ženy po celém světě si budou chtít koupit ty samé. Já ušiji šaty, půjčím je, a nejenže je pak nemůžu prodat, ale už ani nemůžu ušít nic podobného,“ začne. „V téhle sféře si dlouho budujete klientelu. A bohužel, noviny mě zaškatulkovaly jako návrháře celebrit a korzeto‑ vých šatů. Té nálepky se strašně těžko zbavuji. Je mi to líto, protože to odrazuje zákaznice. Je tu spousta kousků, které by třeba někdo rád nosil, ale bojí se sem vstoupit. K tomu Klírovi, co šije zpěvačkám dra‑ hé šaty a svatební róby. To je absurdní,“ stěžuje si.

Ptám se, jestli doba, kdy si ho lidé spojovali s ce‑ lebritami, byla lepší než teď. „Vlastně nebyla v ničem jiná. Každý den musím vstát a začít pracovat. Oblék‑ nout celebritu bylo vždycky jen na půl dne, zbylý čas

Kam se poděl návrhář, kterého někdo kdysi pasoval na českého Galliana a jiní ho mají za krále kýče?

STRANA 65

STRANA 66

úhel pohledu

jsem šil. Můj denní chleba jsou odjakživa trička, kalhoty, věci na běžné nošení,“ odpoví s krčením ramen.

Nemluví o sobě jako návrháři, spíš jako o zakáz‑ kovém krejčím. „Dnes je to podle mě nedoceněná a opomíjená služba, hlavně u nás. Má‑li někdo atypic‑ kou postavu nebo jinou představu o barvě či materi‑ álu, může si nechat ušít oděv na míru,“ popisuje. „Ne‑ musíte si koupit něco v konfekci, pak před zrcadlem špekulovat nad tím, že to není to pravé ořechové, a hodit to do skříně, protože je to pro vás nenositelné,“ popisuje. Nejvíc ho baví, když může čtyři pět let vytvářet šatník jednoho člověka. „Jakmile jednu věc došiji, oba víme, že ji může kombinovat s tím, co jsem mu udělal předtím. Čím déle ho znám, tím lépe vím, jak v životě funguje, co od oděvu potřebuje,“ vysvětluje návrhář, u nějž byste nečekali, že bude mít věrné zákaznice i po‑ tom, co se ztratil z očí. Jednou z nich je Vlasta Jošková, která se od Klíra nechává šatit pátým rokem a pamatuje ještě jeho ateliér na Jánském vršku. „Tvorba pana Klíra má pro mě ten správný poměr originality, lehké extra‑ vagance a nositelnosti,“ píše mi později. Od návrháře má dobrou polovinu šatníku. „S trochou nadsázky říkám, že jsem musela do svých padesáti let čekat na džíny, ve kte‑ rých se cítím opravdu dobře. Otvírá mi oči a ukazuje, co by mi mohlo slušet, ale nikdy mě nenutí jít za hranici toho, co považuji za nositelné a pohodlné,“ doplňuje.

VíCe Je VíCe Všímám si, že v butiku schází černá barva. „Černou rád nemám, je hrozně zprofanovaná. Nosí ji všichni, pro‑ tože se bojí se barev a jakéhokoliv experimentu. Při‑ tom hadry by měly být hra!“ zvolá. Když po něm chci popsat, co znamená klírovská móda, řekne, že je jiná

proč ne?! – březen 2015

a individuální. „Na škole jsem studoval hlavně tech‑ nologie, střihy, způsob práce s materiály. Luxus spočí‑ vá v kvalitě zpracování, v dobrém střihu, materiálech a přístupu k zákazníkovi,“ popisuje Klír stejný princip, jaký razí značky sídlící na Rue du Faubourg‑Saint‑Ho‑ noré. Co na tom, že výsledek je u obou tak jiný. „Ono je jednoduché někoho odsoudit. Ale to, že se mi něco nelíbí, neznamená, že ta věc je špatně. Různí návrháři sledují naprosto jiné linie a to je v pořádku. Důležité je respektovat práci druhých, i když každý děláme něco úplně jiného. Ten šije tak, ten takhle, ale oba se snaží tu krejčovinu dělat co nejlíp, vychází z téhož základu.

Oba ty věci musí nastříhat, sešít, vybrat materiály… Ten výsledek, který z toho pak vznikne, se pak logicky nemů‑ že líbit všem,“ zdůrazňuje Klír. Vinu dává tomu, že lidé nevidí mravenčí úsilí, které ho vytvoření „těch hadrů“ stojí, nemají prý úctu k lidské ruční práci. „Mně se třeba chtělo brečet, když jsem přijel do Liberce a viděl jsem, že továrna na vlněné látky Textilana, která vyvážela i do Anglie, je srovnaná se zemí. To je přece hrozné,“ hořekuje. Konkurenci prý tolik nesleduje, ale je po‑ dle něj dobrá k tomu, aby člověk nezaspal. Přimě‑ je ho, aby se zamyslel, co by mohl dělat líp. „Neměl jsem moc možnost poznat jiné lidi z oboru, ale mám rád Táňu Kovaříkovou, to je milý a sympatický člo‑ věk,“ pokyvuje. Ptám se, z čeho vychází jeho posed‑ lost zdobením, při němž se zjevně řídí heslem, že více je více. „Vidíte, vy znáte jen ty zdobné věci, ale prav‑ da je, že dělám hodně jednoduchých kousků,“ řekne a já stočím zrak na jeho džíny. „No tak ty jsou zrovna hodně extravagantní, to uznávám, ale klidně se půjdu převléct, přísahám, že dělám i jednoduché kalhoty,“ smě‑ je se a dodává: „Mám rád věci, které mají ducha, jsou

jiné, originální. Vždycky, když si můžu vybrat mezi mo‑ derním minimalismem a starožitností, sáhnu po tom druhém. A pak všechno rád přetvářím. Jsem schopný z obyčejné věci z IKeA udělat luxusní kousek,“ říká a ukazuje na polici, se kterou si kutilsky vyhrál – potáhl ji kůží a olemoval modrými keramickými čtverečky.

JeDeN BOCHNíK CHLeBA Jako blonďatý kluk z Varnsdorfu si před revolucí sám šil oblečení a poslouchal George Michaela. „Hrozně závidím mladým lidem nejen to, že mají větší možnosti, ale že žijí v době, kdy se zbourala tabu. Oni nemusejí mít strach, že je někdo odsoudí za to, že jsou jiní. Můžou se naplno projevovat,“ povídá. V obchodech mu chyběla rozmani‑ tost, takže když se chtěl malý Klír oblékat po svém, mu‑ sel si to sám ušít. „Chtěl jsem být prostě jiný. Mamina mi v sedmé třídě koupila nějakou flanelovou košili a rok byla zastrčená ve skříni, protože jsem věděl, že v tom chodí půlka školy. To byl první podnět k tomu, abych začal experimentovat s šitím. Muselo to probíhat po‑ tajmu, během toho, co byla mamina v práci. Když jsem zkoušel barvit látky, rychle jsem vytáhl její zavařovací hrnec a pak ho zas musel stihnout vyčistit,“ chrlí a živě gestikuluje rukama. Ptám se, jestli měl komplex z toho, že nezapadal mezi vrstevníky. „Tehdy ve mně probíhal hrozný boj. Chtěl jsem si dělat věci po svém, ale věděl jsem, že mě za to ostatní budou atakovat. Myslíte, že jsem neměl komplex? Já mám strašných komplexů! Do‑ dnes si dost nevěřím,“ přiznává: „Ale jsem rád, že jsem si vybral tu cestu nesplynutí s ostatními, i když byla třeba osamělejší. Lidem připadám jako strašně extravagantní tvor, ale já jsem vlastně hrozně uzavřený.“ I Wladko Bo‑ bok potvrzuje, že Klír není typ, který by se rád svěřoval. „Už jsem se i odnaučil brečet. Někdy i chci, a nejde to,“ říká návrhář. Když je mu ouvej, svěří se doma partnerovi nebo si do sluchátek pustí Tori Amos či Annie Lennox. „Deset lidí může na Josefa ukazovat prstem, odsu‑ zovat ho a nechápat. A jemu stačí, aby jeden človíček řekl, že jeho věci jsou super, a nakopne ho to k tomu, aby pokračoval dál,“ vysvětluje Wladko a Klír přitaká‑ vá. Ve způsobu, jakým návrhář mluví, je znát ublíženost člověka, který svojí práci dává úplně všechno a vrací se mu zpátky jen zlomek. „Můžete to takhle těm lidem napsat?“ zeptá se Klír a propukne v smích. „Nejenom že se mi vrací málo té energie, kterou do toho vklá‑ dám, ale i financí,“ vysvětluje už s vážnou tváří. Ptám se, jestli se kvůli tomu cítí nedoceněný, zhrzený. „Byl jsem u psychologa, a ten to pojmenoval přesně tak, jak říkáte. Uvědomil jsem si, že nemůžu být snílek, který ze sebe dává maximum, když pak není na chleba. Jak říkal Wladko – deset lidí mě odsoudí, jeden obdivuje.

Ale to je jeden klient, jeden bochník, ze kterého člověk musí žít týden. Když se podívám zpátky, uvědomím si, že už jsem do toho dal tolik energie, že toho proboha nemůžu teď nechat. Pak začnu být takový sebevědomý a říkám si: ‚Vždyť já přece nemůžu udělat radost všem těm lidem, kteří o mně říkají, že to dělám blbě a že jsem kýčař!‘ Dokud prostě bude na ten jeden bochník chleba na týden, tak to budu dělat dál.“

Inzerce

Pár kousků na první pohled vypadá, jako by v místě butiku explodovala divadelní kostymérna a všechny květiny, štras, peří a látky s divokými vzory popadaly na zem do tvaru oblečení.

PN001644-2

STRANA 68

parfémy

proč ne?! – březen 2015

CAlviN KleiN ReveAl MeN See By Chloé Si Belle

GueRlAiN lA peTiTe RoBe NoiRe

eAu de CARTieR véTiveR Bleu

STRANA 69

Zadejte se Na první pohled to vypadá, že vám tentokrát servírujeme dva dokonalé vonné páry. Jenomže stejně jako u lidí ani u vůní není orientace zcela jasně vyhraněná.

TexT: Vanda hoRNÁ

CAlviN KleiN ReveAl MeN pARFuMéR: Ann Gottliebová, Marypierre Julienová, olivier Gillotin a Rodrigo Flo‑ res‑Roux hlAvA: kandovaný zázvor, řečík lentišek, hruškovice SRdCe: stopa surové soli, sirup z agáve, kiwano ZÁKlAd: hait‑ ský vetiver, vanilkové lusky, zlatý jantar i když v minulé kampani na dámskou Re‑ veal hrál britský herec Charlie hunnam po boku nizozemské supermodelky dou‑ tzen Kroesové druhé housle, teď na sebe strhává veškerou pozornost. výmluvné pohledy a gesta, kterými zahrnuje blonďa‑ tou krásku, totiž vyjadřují stejné erotické dusno, které je uzavřeno v minimalistic‑ kém flakonu s kovovým víčkem. Ženský a mužský Reveal mají však společné neje‑ nom protagonisty, ale i vzrušující ústřed‑ ní ingredienci – surovou sůl. připomíná chuť kůže po milování a ve spojení s kan‑ dovaným zázvorem a exotickým sirupem z agáve nabízí vcelku příjemnou mainstre‑ amovou kompozici. i když zázvor a sirup vedou vůni zpočátku sladkými cestička‑ mi, sůl a vetiver ji harmonicky uzemňu‑ jí. Čtvero parfumérů ji možná namíchalo s ambicí nabídnout pikantní pomůcku pro erotickou předehru, já bych to však tak dramaticky neviděla. pokud vám Reveal Men od Calvina Kleina pořídí manželka, naprosto bez obav ho noste i do práce. proklamovaná hra na svádění je skutečně jenom hra.

eAu de CARTieR véTiveR Bleu pARFuMéR: Mathilde laurentová hlA‑ vA: máta SRdCe: lékořice ZÁKlAd: vetiver Ačkoliv se modrý flakon tváří jako čistě mužská záležitost, ve skutečnosti bourá klišé o typickém rozdělení vůní podle pohlaví. parfumérka Mathilde laurento‑

vá, která pro Cartier exkluzivně tvoří již od roku 2005, k čistě maskulinním ingre‑ diencím přidala i kapku ženské intuice, čímž docílila vpravdě androgynní sklad‑ by. eau de Cartier: vétiver Bleu díky ní pulzuje svěžestí, která tělo ochlazuje jako něžný vánek. pro uchopení vůně je pod‑ statné vaše vnitřní naladění, touha ob‑ jevovat a smysl pro inovace. vykoupejte pohled v její ledové modři a zapojte kůži i nos do senzorického souboru. vůbec ne‑ vadí, že je vetiver umístěn až v základu, jeho kouřovou clonu budete vnímat hned po nadechnutí prvotní čerstvosti. Kom‑ pozice se ve styku s kůží promění dosta‑ tečně plnokrevně, takže si ji v příjemné siluetě užijete doslova od rána do večera.

Tajemstvím alchymistů jsou totiž v tomto případě esenciální oleje té nejvyšší kvali‑ ty, konzervované zmrazením v arktických teplotách. výsledný verdikt? Absolutní vyrovnanost.

GueRlAiN lA peTiTe RoBe NoiRe l’eAu FRAiChe pARFuMéR: Thierry Wasser hlAvA: ber‑ gamot, mandarinka, citron, pomerančové květy SRdCe: frézie, mandlové květy, tu‑ recká růže, bulharská růže, jasmín sambac ZÁKlAd: pistácie, mandle, fazole tonka, pačuli, bílé pižmo Čekání na to, co si v nové verzi vůně la petite Robe Noire oblékne tajemná paří‑ žanka, mě baví. pokud tuto vonnou ságu neznáte, tak vězte, že v prvním díle „eau de parfum“ oblékla černé šaty s balonový‑ mi rukávky. v druhém díle to byly koktejl‑ ky bez ramínek, v díle třetím dlouhá róba.

Tam sice koncept začal trochu pokulhá‑ vat, protože vůně by se vlastně namísto la petite Robe Noire – malé černé – měla jmenovat Black Tie – dlouhá večerní róba, ale to by zase celou legraci pokazilo. Je však jaro, doba odhalování a zkracování,

a tak jsou malé černé opět krátké, tento‑ krát utkané z květinových lístků pistácie, mandarinky, růže a frézie. Žádná víla by se za ně nemusela stydět. Namísto růžové‑ ho zbarvení je pozadí šatu tvořené tónem připomínajícím zelený absint. evokuje fakt, že vůně sama, přestože zůstala věrná květinovo‑gurmánské kompozici, získala na jiskrnosti a mladistvém vlání. pro sbě‑ ratelky a fanynky růží Thierryho Wassera je to „must have“, který doplní řadu, a pro ty ostatní? instantní zlepšovač nálady, ať už ji pokazilo cokoliv.

See By Chloé Si Belle pARFuMéR: louise Turnerová, Nathalie Cettoová hlAvA: neroli, list břízy SRdCe: gardenie, pomerančové květy ZÁKlAd: bílé pižmo Jarní limitovaná edice See by Chloé je ra‑ dostná od prvního seznámení. už pohled na růžový zvonek lahvičky, který vypadá, jako by jeho záhyby byly stvořeny z roz‑ tančených stuh, je prostě rozkošný. Ne‑ méně pak i jeho obsah. Jiskřivý a hravý pro bezstarostné proplouvání životem. horní nóty nos zaujmou díky kombinaci neroli a březových listů, která posléze pří‑ jemně kontrastuje se srdcem vůně, v němž se mísí krémové okvětní lístky gardénie s květem pomerančovníku. Finální dozvuk tvoří bílé pižmo, jež pikantní sladkost předchozích ingrediencí uchová na po‑ kožce s překvapivou výdrží. Neuspokojí sice fanoušky niche vůní, femme fatale ani ženy, které mají rády parfémy s vyhraně‑ ným názorem, kolekci vůní však báječně doplní o atributy mládí, temperamentu a schopnosti vidět svět skrz růžové brýle.

S vyzkoušením tentokrát dlouho neváhej‑ te. Radostná See By Chloé Si Belle je jako prchavý okamžik – uvedena byla v podo‑ bě speciální limitované edice, takže jen do vyprodání.

STRANA 70

zoom Výběr toho nejlepšího z jarních kolekcí luxusních produktů podle redakce proč ne?!

Minimalistický tvar kabelky Capucines kontrastuje se vzorem divokých květů, v jejichž středu decentně září logo LV. Cena 116 000 Kč, prodává LOUIS VUITTON.

proč ne?! – BŘEZEN 2015

Náhrdelník s příznačným názvem Diva od Bulgari.

Přívěsek z perleti zdůrazňuje třpyt diamantů, zatímco 18-karátové zlato lichotí odstínu ženské pokožky.

Cena 53 100 Kč, prodává BULGARI.

Opulentně zdobený flakón v jemných odstínech růžové a bílé v sobě ukrývá vůni složenou z nikdy nevadnoucích květů. Parfém La Bouquet de la Mariée. Cena 28 750 Kč, prodává L‘INSTITUT GUERLAIN.

Dramatická i hravá je souprava spodního prádla Selena, v níž se snoubí hřejivě žlutý satén s francouzskou krajkou v barvě rozkvetlých chrp. Prodává AGENT PROVOCATEUR.

Sluneční brýle z nové jarní kolekce.

Prodává BULGARI.

STRANA 71

Populární Gommino boty dostávají s příchodem jara nové odstíny. Za pozornost stojí zejména obuv v zemitě rudé barvě sicilského vína Marsala. Cena 9 730 Kč, prodává TOD‘S.

Módní manžetové knoflíky s decentním dotekem barvy. Cena 5 320 Kč, prodává SALVATORE FERRAGAMO.

Hnědé tóny glenčekového vzoru dodávají sportovnímu saku Brunello Cucinelli neformální a zároveň sofistikovaný vzhled. Klasický střih zdůrazňuje mužskou postavu s širokými rameny. Cena 57 880 Kč, prodává butik PAŘÍŽSKÁ 18.

Silueta hada obtočená kolem přísných linií modrého osmiúhelníku zosobňuje ikonické prvky slavného italského klenotnictví na velkém šátku z hedvábného kepru. Prodává BULGARI.

Nový model Superocean II hodinek značky BREITLING. Prodává Carollinum, Klenotnictví Dušák, Deal Ostrava a další vybraní prodejci.

STRANA 72

zoom Luxusní pánská taška z modré kůže, detaily harmonicky kontrastují s typickým proplétaným vzorem. Prodává BOTTEGA VENETA.

Růže a drobné detaily, které mohou posloužit jako předloha pro stylové tetování, v decentních šedých odstínech dodávají sportovní mikině s dlouhými rukávy na zajímavosti. Cena 3 520 Kč, prodává DIESEL.

Dílo irského malíře Richarda Gormana ožívá na klasickém hedvábném šátku Carré 90. Cena 9 500 Kč, prodává HERMES.

Vzdušný oblek Gant Rugger s jemným kostkovaným vzorem ze lnu a bavlny se skvěle hodí do svěžího jarního počasí. Prodává GANT.

proč ne?! – BŘEZEN 2015

STRANA 73

Pánský opasek z prémiové kůže safiano. Cena na vyžádání v butiku.

Prodává TOMBOLINI.

Vlněné pončo s přídavkem luxusního kašmíru směle nahradí jarní kabát.

Cena na vyžádání v butiku. Prodává BURBERRY.

Dámské mechanické hodinky Rolex Oyster s pouzdrem širokým 31 mm jsou z oceli a mají modrý číselník.

Cena: 111 400 Kč. Prodává ROLEX.

Kabelka z měkké jelenice doplněná rafinovanými detaily včetně kontrastní barvy uší. Cena 138 000 Kč, prodává BOTTEGA VENETA.

Masivní mosazný náramek se vzorem hadí kůže dodá jednoduchým šatům i strohému kostýmu exotický nádech. Cena 15 000 Kč, prodává SALVATORE FERRAGAMO.

adresář BOTTEGA VENETA, Pařížská 14, Praha 1, tel. 222 310 054; BELL & ROSS, Staroměstské

nebo Václavské nám. 10, 110 00 Praha 1, tel. 224 214 349; HUBLOT, Pařížská 1, Praha 1,

nám. 16, Praha 1; BULGARI, Pařížská 15, Praha 1, tel.: 222 310 358; CAROLLINUM,

tel.: 222 310 907; HUGO BOSS, Pařížská 6 a 19, Praha 1; KLENOTNICTVÍ DUŠÁK, Na Příkopě

Pařížská 11, Praha 1, tel.: 224 810 890; CARTIER, Pařížská 2, Praha 1, tel.: 221 709 000;

17, Praha 1; LA PERLA, Široká 15, Praha 1; LOUIS VUITTON, Pařížská 13, Praha 1, tel.:

CHRISTIAN DIOR, Pařížská 4, Praha 1; DOLCE & GABBANA, Pařížská 28, Praha

224 812 774; PAŘÍŽSKÁ 13, Praha 1, tel.: 222 313 608; PAŘÍŽSKÁ 17, Praha 1, tel.: 222 320 260;

1, tel.: 224 216 407; DUSNI3, Dušní 3, Praha 1; ERMENEGILDO ZEGNA, Pařížská 18,

PRADA, Pařížská 16, Praha 1, tel.: 221 890 380; ROBERTO COIN, Pařížská 1, Praha 1, tel.:

Praha 1, tel.: 224 210 083; GANT, seznam prodejen na www.gantclub.com/cs; GUCCI,

222 314 122; ROLEX, Pařížská 14, Praha 1 ; SALVATORE FERRAGAMO, Pařížská 20, Praha 1,

Pařížská 9, Praha 1, tel.: 222 316 091; HALADA, Pařížská 7, Praha 1, tel.: 222 311 868;

tel.: 224 814 779; SIMPLE CAROLLINUM CONCEPT STORE, Pařížská 20, Praha 1; TIFFANY

HERMÈS, Pařížská 12, Praha 1, tel.: 224 817 545; HODINÁŘSTVÍ BECHYNĚ, Štěpánská 57

& CO., Pařížská 10, Praha 1, tel.: 221 779 966; VERSACE, U Prašné brány 3, Praha 1.

STRANA 74

mimochodem

proč ne?! – březen 2015

Černočernou slepici vyhlašujeme módním doplňkem roku.

J

e krásná, vypadá exoticky, na čekací listině je na ni dlouhý seznam zájemců a vyjde na šedesát tisíc korun. Nepopisujeme tu kabelku od Chloé, ale nejvíc šik slepice na světě. Kvůli zvláštní genetické mutaci je černá od hřebínku po pařáty. Pod černým peřím skrývá černé maso, v žilách jí koluje černá krev, a dokonce i orgány mají barvu uhlí. V Indonésii, odkud pochází, lidé dokonce věří, že v jejím mase je ukrytá mystická síla. Vzácné plemeno se jmenuje Ayam Cemami a chovají ho třeba na rodinné farmě Greenfire Farms na

Floridě. „Je to pravděpodobně nejžádanější pták na světě,“ napsal nám majitel Paul Bradshaw, který jeden pár prodává za pět tisíc dolarů. Na své farmě chová drůbež nejrůznějších designů, většinou plemena na pokraji vyhynutí. Najdou se u něj slepice stříbřité, kropenaté nebo velké jako grepfruit. Některé umějí klást pastelově modrá vajíčka, jiná mají barvu čokoládově hnědou. Maso černé slepice prý patří k nejlahodnějšímu na světě.

Bradshaw k tomu však říká: „Když dáte dva a půl tisíce za kuře, asi si ho nešoupnete na pekáč, že?“

Text: Kateřina Hanáčková Foto: Bobby Doherty pro New York Magazine

Slepice noir

PN001651